Tomio Okamura

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti v daném období policie zadržela minimum „nezákonných migrantů z islámských zemí“. Tomio Okamura pracuje se souhrnným číslem nepřesně. Většina nelegálních migrantů totiž pochází z úplně jiných zemí. U některých muslimů, kteří do statistiky spadají, byl navíc jejich přečin zapříčiněn překročením povolené doby pobytu v rámci léčebných pobytů.

Dle zprávy cizinecké policie bylo za první čtvrtletí letošního roku při nelegální migraci zadrženo 1166 osob. Z pohledu národnosti převládali obyvatelé následujících zemí: Ukrajinci (434), Vietnamci (78), Moldavané (63), Rusové (59) a Uzbeci (45). Ze zmíněných pěti zemí je islám většinovým náboženstvím pouze v Uzbekistánu.

Dále se jednalo o 17 Syřanů, 2 Kuvajťany a 36 občanů Saúdské Arábie. Ti ovšem (Saúdští Arabové a Kuvajťané), jak policie uvádí, nejčastěji překračují povolenou dobu pobytu v rámci léčebných pobytů. Spojovat je tedy s nezákonnou migrací, je přinejmenším zavádějící.

Doplňme rovněž informaci a tranzitní nelegální migraci:

„Co se týká tranzitní nelegální migrace (nelegální vstup hlavně z Rakouska a Slovenska s cílem pokračovat přes naše území do Německa, resp. dalších států EU/Schengenu), pokračuje v roce 2017 pokles tlaku. Ve sledovaném období byly tyto osoby zjištěny v minimální míře (11 občanů Sýrie, 9 občanů Iráku, 8 občanů z Afghánistánu, 6 občanů Alžírska a 5 z Íránu). V pěti případech byli cizinci odhaleni přímo v úkrytu v dopravním prostředku. Celkem se jednalo o 6 osob (4 z Afghánistánu a 2 z Pákistánu) ukrytých v nákladním automobilu, kdy 5 osob bylo odhaleno na vstupu ze Slovenska a 1 osoba při vycestování do Polska.Od ledna do března 2017 bylo při nelegální migraci přes vnější schengenskou hranici ČR (mezinárodní letiště) hlášeno 39 případů. V meziročním porovnání se jedná o mírné zvýšení o 5 osob oproti stejnému období v loňském roce. Z hlediska směru převládal směr do České republiky. Nejvíce záchytů bylo hlášeno z Mezinárodního letiště Václava Havla v Praze (37 osob), dále po jedné osobě z Mezinárodního letiště Brno Tuřany a Ostrava Mošnov. Výčet státních příslušností byl velmi rozmanitý (celkem 21 státních příslušností), kdy se nejvíce jednalo o uprchlíky dle Konvence 1951 (5 osob) a z Ruska (5 osob).“

Okamura ve svém výroku korektně uvádí, že by Česká republika měla celkem přijmout 3091 osob. V ostatních aspektech svého výroku se ovšem zásadně mýlí.

3091 lidí, které má ČR přijmout, by mohlo do země přijít v horizontu 2 let, vláda jako taková neodsouhlasila víc než polovinu z tohoto čísla, neboť hlasovala proti kvótám. Kvóty ve skutečnosti nepodpořily všechny státy střední Evropy vyjma ČR, jak Okamura uvádí. Další nepřesnosti se předseda SPD dopouští při interpretaci pozice ČR vůči kvótám (ta zůstává dlouhodobě odmítavá). Celkové číslo potenciálně přijímaných osob se nespojuje s náboženským vyznáním. Z důvodů těchto nepřesností je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Premiér Sobotka v písemné interpelaci Tomiu Okamurovi napsal, že Česká republika přijme do konce roku 2017 celkem 3091 osob. Z tohoto celku však vláda podpořila případné přijetí 1500 lidí a to na základě dobrovolnosti. Naproti tomu tzv. kvóty, které České republice přidělují zbývající počet, česká vláda prostřednictvím ministra Chovance na jednání ministrů vnitra zemí EU v září 2015 odmítla. Ze všech evropských zemí proti kvótám hlasovala právě Česká republika, dále Slovensko, Maďarko, Rumunsko a zdrželo se Finsko. Je tedy zjevné, že Okamura nemluví pravdu ohledně přístupu vlády a také v tom, že ostatní středoevropské země byly proti narozdíl od nás. Kvóty podpořily 3 ze 4 sousedních zemí České republiky.

To, že i přes tento fakt kvóty platí, vychází z platných evropských pravidel a vláda s tím reálně nic nenadělá, neboť kvóty jsou platné rozhodnutím zmíněného summitu. Vláda také kvóty nadále odmítá. Nový návrh Komise, který pracuje opět s myšlenkou relokace osob, odmítla na svém jednání vláda. To oznámil veřejně premiér. Není tedy pravdou, že by vláda měnila svou pozici, ve skutečnosti je konzistentní. Sobotka nově pouze nevyloučil, že při případném schválení nových kvót (přes odpor ČR) využije možnost podání žaloby k příslušným evropským institucím.

Celkový počet 3091 osob, který Okamura uvádí, navíc nijak nespecifikuje víru případných příchozích osob. Není tedy pravdou, že by šlo automaticky o vyznavače islámu, byť z logiky směrů migračních toků je pravděpodobné, že mezi nimi bude muslimů většina.

Návrh ústavního zákona o celostátním referendu předložilo hnutí Úsvit (ještě před svým rozštěpením) do Poslanecké sněmovny v lednu 2014.

Tento návrh (.pdf) obsahoval následující vymezení možných otázek:

Čl. 1(1) V celostátním referendu lid České republiky rozhodujea) o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu,
b) o návrhu zákona, včetně ústavního, nebo
c) o souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy
(dále jen „referendum“).(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ania) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

Je tedy zjevné, že podle návrhu by šlo hlasovat o setrvání v Evropské unii či přijetí eura. Tuto otázku by posuzoval podle článku 5 návrhu Ústavní soud (je-li v souladu se článkem 1 tohoto návrhu zákona.)

Návrh byl v hlasování zamítnut již v 1. čtení. Proti návrhu hlasovaly strany vládní koalice, opoziční TOP 09, ODS a část klubu KSČM se při hlasování zdržela.

Článek 10 Okamurova návrhu pak řešil právě závaznost výsledku referenda.

(1) Rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Okamura má pravdu, že pokud by byl přijat jím navržený zákon (a byl-li by shledán jako konformní s Ústavou České republiky), tak by podle něj šlo rozhodovat o otázkách, o kterých Okamura mluví. Stejně tak návrh popisuje závaznost případného schváleného referenda. Doplňme, že se jedná o spekulaci Okamury (především pak v otázce výsledků možného referenda), čistě teoreticky je ovšem jeho výrok pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přesto je třeba uvést problematiku referend na pravou míru. Ve Švýcarsku se v roce 2014 konala dvě referenda, která řešila otázku migrace. V prvním se voliči těsnou většinou vyslovili pro omezení masové migrace, v druhém takřka 3/4 většinou odmítly imigrační kvóty. Ve Švýcarsku se k tématu migrace v roce 2014 konala referenda dvě. První, " proti masové migraci " se uskutečnilo v únoru 2014. K urnám přišlo 56,57% registrovaných voličů a těsnou většinou 50,33 % občané rozhodli v neprospěch migrace.

V listopadovém referendu se hlasovalo o tom, jestli by země měla ročně přijímat počet imigrantů ve výši maximálně 0,2 procenta, což představuje zhruba 17 tisíc lidí. Kromě otázky migrace voliči rozhodovali i o otázkách zlatých rezerv a zrušení rovné daně. Obálku s odpovědí na otázku týkající se imigrace vhodilo do urny přesně 50% registrovaných voličů, 74,1% z nich bylo proti zavedení limitu počtu přijímaných migrantů.

V říjnu 2015 se uskutečnily volby do dolní komory švýcarského národního shromáždění. Ve volbách zvítězila s podporou 29,4% národně-konzervativní Švýcarská lidová strana (SVP). V 200 členné Národní radě má strana 65 křesel.

Od roku 1959 funguje vládní koaliční struktura sedmi ministerstev, která se nazývá „magická formule“, tzn. pevný poměr mezi koaličními stranami, který nezohledňuje volební výsledky a poměr mezi stranami se mění minimálně. V současnosti má dvě křesla Švýcarská lidová strana, Liberálové a Sociální demokraté jedno křeslo mají Křesťanští demokraté.

Pokud porovnáme základní priority migrační a zahraniční politiky švýcarských lidovců a strany Tomia Okamury Svoboda a přímá demokracie (SPD), najdeme mnoho podobností. Obě strany prosazují plnou suverenitu a v případě Švýcarska neutralitu (pdf. str. 8). Lidovci odmítají hlubší zapojení Švýcarska v nadnárodních institucích - Evropské unii, Evropském hospodářském prostoru a Severoatlantické alianci (pdf. str. 4). SPD požaduje referendum o vystoupení ČR z Evropské unie. Lidovci požadují omezenou migraci (pdf. str. 30), Okamurovci přísné podmínky imigrační politiky. Tomio Okamura se na Švýcarsko často odkazuje,imponuje mu tamější polopřímá demokracie, kterou jeho strana prosazuje zavést v České republice.

Výrok je označen jako nepravdivý, protože v italském kantonu Ticino ve Švýcarsku v září roku 2013 byl sice skutečně referendem schválen zákon, který zakazuje zahalování obličeje na veřejných místech, vztahuje se tedy i na burky a nikáby, nikoliv však na hidžáby, které zakrývají pouze vlasy.

Parlament tohoto kantonu daný zákon schválil na konci listopadu 2015 a v této souvislosti federální parlament ve shodě s vládou řekl, že zákon není rozporu s federálním právním řádem. Zákon (it) vstoupí v platnost 1. července 2016.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Okamura korektně pojmenovává styčné programové plochy s Milošem Zemanem a stejně tak uvádí správně příklady programových odlišností mezi nimi.

Přijetí eura

Miloš Zeman v červnu 2014 uvedl, že by se eurem mohlo začít platit v roce 2017. Svůj názor na euro prezident drží, v prosinci 2015 pro slovenskou agenturu TASR uvedl, že by přijetí jednotné měny v České republice podmiňoval vystoupením Řecka z eurozóny.

V reakci na tento rozhovor prezidenta Okamura uvedl na svém videoblogu:

" Absolutně nesouhlasím s prezidentem Zemanem, který v rozhovoru pro slovenskou tiskovou agenturu TASR uvedl, že závidí Slovensku euro. Já i naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) přijetí eura pro Českou republiku odmítáme, jelikož to nepřinese celkově nic dobrého.
Pan prezident a také vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL jsou přijetí eura dlouhodobě nakloněni a aktivně ho více či méně prosazují. Prezident minulý měsíc alespoň nově dodal, že chce v České republice euro až po odchodu Řecka z eurozóny.

A já znovu opakuji, že s přijetím eura pro naši republiku nesouhlasím ani v případě, že by Řecko vystoupilo. Podobné ekonomické problémy jako Řecko mají totiž i další země Evropské unie, které používají euro. "

Referendum o vystoupení z EU Toto je skutečně jeden ze základních bodů politiky strany Tomia Okamury. Opakovaně se snaží apelovat v Poslanecké sněmovně na vládní většinu, aby připustila jednání o možnosti přípravy zmíněného referenda, což je ovšem odmítáno.

Prezident Zeman se k možnému referendu o vystoupení z EU vyjádřil v rozhovoru pro Parlamentní listy na konci února.

" Ale já jsem odpůrcem vystoupení z Evropské unie na jedné straně, ale také odpůrcem toho, aby občané neměli možnost hlasovat o této otázce.
Premiér řekl, že zabrání tomu, aby se o této otázce hlasovalo, a já si myslím, že je to nedemokratické. Nicméně současně jsem řekl, že kdyby bylo vypsáno referendum o vystoupení České republiky z EU, byl bych proti, veřejně bych argumentoval proti, ale že nemám právo bránit kterémukoli občanu České republiky, aby vyjádřil opačný názor. " Přímá demokracie Posílení prvků přímé demokracie Zeman podpořil během jednání Poslanecké sněmovny o vládním návhu obecného referenda.

Prezident před poslanci uvedl:

" Tvrdím však, že zákon o obecném referendu, ať jakkoli důležitý, je pouze součástí přímé demokracie, a i když vám určitě za svého života nevnutím další zákony podporující přímou demokracii, dovolte mi, abych se o nich alespoň velmi stručně zmínil. "

Dále apeloval na přijetí přímé volby starostů a hejtmanů a obecně k inspiraci Švýcarským modelem.

Okamurův postoj k přímé demokracii je nekriticky kladný, postaven na ní byl program jeho kandidatury do Senátu, do Poslanecké sněmovny (název hnutí úsvit přímé demokracie Tomio Okamury) i jeho nové strany.

Pro ověření výroku vycházíme z pozvánek na veřejné akce, které má poslanec Okamura umístěny na svém Facebooku. Podle nich je skutečně aktivní, co se týče veřejných diskuzí, není ovšem pravdou, že by jich bylo i deset týdně. Nejvíce se k tomuto počtu přiblížil na začátku února, kdy během jednoho týdne absolvoval 7 debat.

Dodáváme, že stejné pozvánky jsou obsaženy také na FB profilu hnutí Svoboda a přímá demokracie, kterému Okamura předsedá. V jiném zdroji nejsou záznamy z jednotlivých Okamurových diskuzí/pozvánek na ni zveřejněny.

(Plánované akce)

• 14.5. - Praha
• 11.5. - Brno

• 28.4. - Jihlava
• 27.4. - Kostelec nad Orlicí
• 27.4. - Trutnov
• 26.4. - Nový Bor

(Proběhlé akce)

• 7.4. - České Budějovice
• 6.4 - Praha

• 31.3. - Ostrava
• 31.3. - Havířov
• 30.3. - Valašské Meziříčí
• 30.3. - Zlín

• 16.3. - Příbram
• 16.3. - Kladno
• 16.3. - Kutná Hora

• 6.2. - Praha
• 4.2. - Vlašim
• 4.2. - Benešov
• 3.2. - Karlovy Vary
• 3.2. - Cheb
• 2.2. - Králíky
• 2.2. - Žamberk

Okamura se podle šetření CVVM v březnu 2016 (.pdf, str. 2) umístil na pátém místě v důvěře stranických představitelů.

To, že Okamura uspěl ve 2 volbách, je korektní konstatování. Nejprve získal post senátora za obvod 80-Zlín v roce 2012, kdy porazil hejtmana kraje Mišáka (vyhrál obě kola volby). Dále Okamura kandidoval v roce 2013 do Poslanecké sněmovny a to ve Středočeském kraji, mandát poslance získal také (tím pádem přišel o senátorský post, nelze vykonávat obě pozice najednou).

K šancím Okamury v srpnu 2012 (tj. 2 měsíce před volbami) uvedl server Idnes, že "... podle politologů se Okamura může dostat do druhého kola, které se bude na Zlínsku konat téměř jistě. "

Dále pak regionální mutace serveru pak přinesla mezi 1. a 2. kolem volby vyjádření politologa Karla Kouby, který se vyjádřil následovně: " Vyhrál první kolo a může se vézt na protestní vlně proti Mišákovi. Okamura je mediálně známá osobnost. Navíc měl velmi kontaktní kampaň, jezdil po jednotlivých vesnicích. "

Není tedy pravdou, že by Okamurovy šance byly veřejně pouze umenšovány. Již před volbami uváděli politologové, že Okamura má šance na postup do 2. kola, mezi oběma koly pak byl dokonce jmenován jako kandidát se " solidní šancí uspět ".

V prohlášení Tomia Okamury je hned několik nepřesností: změna, ke které dochází, se netýká oficiálního názvu země, ale pouze o doplnění databází OSN o jednoslovný ekvivalent Czechia namísto doposud užívaného Czech Republic. Tato změna navíc nemá vliv na probíhající kampaň Czech Tourismu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"Nesouhlasím s názvem "Czechia". Nechci, aby si naši zemi pletli s Čečenskem. Máme za miliardu koupeno logo Czech Republic.To hodlám prosadit," napsala ministryně na svém twitterovém účtu v reakci na oznámení ministra Zaorálka, že hodlá prosadit používání jednoslovného názvu Czechia.

"To, že CzechTourism při oficiálním označení destinace (grafický symbol) komunikuje výhradně logo Czech Republic: Land of Stories a že tato komunikace v řádu tří let dosáhla 1,1 miliardy korun, beze změny platí,"řekla k tomu mluvčí agentury Czech Tourism Martina Fišerová.

Ministryně pak upřesnila, že se jedná o dotaci, kterou Česká republika v minulosti získala od EU na propagaci a kterou při změně možná Česká republika bude muset vrátit. To však odmítá například i premiér Sobotka, který říká, že pro takovou obavu není důvod.

To nakonec potvrdila i sama Šlechtová v rozhovoru pro aktuálně.cz.

"Pokud by se oficiálně měnil název z Czech Republic na Czechia, byly by tyto peníze skutečně ohrožené. Ale vzhledem k tomu, že jsem se na vládě dozvěděla, že zůstává název Czech Republic, tak nehrozí. (...) CzechTourism má pět let na to, aby dodržel podmínky získání peněz, takže budeme pokračovat v propagaci země s označením Czech Republic. Nic měnit nebudeme, jedeme dál," řekla Šlechtová v rozhovoru.

Co se skutečných vynaložených nákladů týká, v oficiálním materiálu Czech Tourismu, kde vyhodnocují dopad této kampaně, se píše o nákladech ve výši 208,6 milionu korun. Za logo ke kampani (původní Czech Republike a jeho následné přepracování na Czech Republic - Land of Stories) zaplatila agentura 2,5 milionu korun. Šlechtová však ve výše zmíněném rozhovoru odkazuje i na další aktivity, které Czech Tourism zajišťuje, včetně sportovní propagace, o které ve zprávě není řeč.