Tomio Okamura

Hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy proběhlo v Poslanecké sněmovně 18. února 2009. Pro hlasovalo 125 přítomných poslanců. Ze 79 poslanců Občanské demokratické strany hlasovalo pro 33 zákonodárců, 37 proti a 9 se zdrželo. I když hlasovala větší část poslanců proti, bez hlasů občanských demokratů by smlouva vyžadující ústavní většinu 120 poslanců schválena nebyla.

V Senátu se o osudu Lisabonské smlouvy hlasovalo 6. května 2009. Z 36 senátorů ODS hlasovalo pro 12 a proti bylo 19 členů senátorského klubu Občanské demokratické strany.

Nutno říci, že i přes vnitřní rozpolcenost se vedení tehdy vládní ODS postavilo za schválení smlouvy. Před hlasováním v horní komoře pronesl na plénu Senátu projev i premiér Mirek Topolánek, který senátory vyzval ke kladnému hlasování.

Tehdejší prezident a do prosince 2008 čestný předseda ODS Václav Klaus byl a stále je jedním z nejhlasitějších kritiků Lisabonské smlouvy. Klaus měl obavu z možného prolomení Benešových dekretů nebo argumentoval, že smlouva je protiústavní.

Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva je v souladu s českým ústavním řádem a Klaus téhož dne smlouvu podepsal. „Rozhodnutí ÚS jsem očekával a respektuji ho. I když s jeho obsahem nesouhlasím,“ řekl po podpisu prezident Klaus.

Zajímavostí je, že Václav Klaus tehdy odmítl, aby se podpisového aktu zúčastnili fotografové. Jeho podpis tak není zaznamenán na žádném snímku.

Částky uvedené poslancem Okamurou, resp. krajskou zastupitelkou SPD, nelze z veřejně dostupných zdrojů potvrdit. Obrátili jsme se s dotazem na jednotlivé položky tedy jak na samotné zařízení Balková, tak i na vedení Správy uprchlických zařízení. Prozatím výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako zavádějící z několika důvodů. Zaprvé, podobný návrh nebyl členy SPD v Poslanecké sněmovně navržen. Není rovněž součástí programu SPD. Je sice pravdou, že o něm SPD (v různé míře obecnosti) píše ve svých příspěvcích, nicméně z úst poslance Okamury získává spojení „navrhovali jsme“ poněkud odlišnou konotaci.

Návrh, na který Tomio Okamura snad naráží, předložila v roce 2016 skupina poslanců Úsvitu. Tento subjekt však dnes Okamura sám označuje za „podvodníky, pučisty a zrádce“, kromě toho jen jeden z navrhovatelů je dnes členem SPD, tedy označení „my“ ve vztahu k autorům tohoto návrhu je přinejmenším zavádějící.

Skupina osmi poslanců Úsvitu v loňském roce předložila návrh zákona o ochraně před ilegální migrací. Ten upravuje mj. trestní zákoník v tom smyslu, že by měl trestat nejen násilné překročení státní hranice, ale také (byť nenásilné) překročení státní hranice osobou z tzv. třetí země, tedy mimo EU i Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko. Pochopitelně jde o překročení hranice v situaci, kdy by byly dočasně obnoveny vnitřní hranice schengenského prostoru. Stejným návrhem také poslanci Úsvitu zamýšleli odebrat takovýmto provinilcům právo na překlad příslušných dokumentů trestního řízení, např. obžalobu či rozsudek. Rovněž jím prosazovali automatické uložení trestu vyhoštění, což má nejspíše být onou „tvrdou odrazující sankcí“, o které Okamura mluví.

Návrh také upravuje dřívější vládní návrh zákona o ochraně státních hranic (dnes už schválený zákon), a to tak, že osoby ze třetích zemí naopak vyjímá z vymezení přestupku podle tohoto zákona. Jednání osoby ze třetí země by tak v důsledku bylo hodnoceno jako trestný čin, zatímco v případě občanů země Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace by šlo o pouhý přestupek.

Podobný návrh tedy hnutí Úsvit, dřívější působiště Okamury, opravdu podalo. Vláda se k němu vyjádřila v tom smyslu, že je neopodstatněný a neústavní. Návrh se dosud nedostal do prvního čtení.

Výrok Tomia Okamury je z výše nastíněných důvodů zavádějící. Kromě nich je navíc třeba dodat, že o trestný čin by šlo pouze v případě migrantů ze zemí mimo EU, EHP a Švýcarska. U ostatních by nadále šlo o přestupek.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti v daném období policie zadržela minimum „nezákonných migrantů z islámských zemí“. Tomio Okamura pracuje se souhrnným číslem nepřesně. Většina nelegálních migrantů totiž pochází z úplně jiných zemí. U některých muslimů, kteří do statistiky spadají, byl navíc jejich přečin zapříčiněn překročením povolené doby pobytu v rámci léčebných pobytů.

Dle zprávy cizinecké policie bylo za první čtvrtletí letošního roku při nelegální migraci zadrženo 1166 osob. Z pohledu národnosti převládali obyvatelé následujících zemí: Ukrajinci (434), Vietnamci (78), Moldavané (63), Rusové (59) a Uzbeci (45). Ze zmíněných pěti zemí je islám většinovým náboženstvím pouze v Uzbekistánu.

Dále se jednalo o 17 Syřanů, 2 Kuvajťany a 36 občanů Saúdské Arábie. Ti ovšem (Saúdští Arabové a Kuvajťané), jak policie uvádí, nejčastěji překračují povolenou dobu pobytu v rámci léčebných pobytů. Spojovat je tedy s nezákonnou migrací, je přinejmenším zavádějící.

Doplňme rovněž informaci a tranzitní nelegální migraci:

„Co se týká tranzitní nelegální migrace (nelegální vstup hlavně z Rakouska a Slovenska s cílem pokračovat přes naše území do Německa, resp. dalších států EU/Schengenu), pokračuje v roce 2017 pokles tlaku. Ve sledovaném období byly tyto osoby zjištěny v minimální míře (11 občanů Sýrie, 9 občanů Iráku, 8 občanů z Afghánistánu, 6 občanů Alžírska a 5 z Íránu). V pěti případech byli cizinci odhaleni přímo v úkrytu v dopravním prostředku. Celkem se jednalo o 6 osob (4 z Afghánistánu a 2 z Pákistánu) ukrytých v nákladním automobilu, kdy 5 osob bylo odhaleno na vstupu ze Slovenska a 1 osoba při vycestování do Polska.Od ledna do března 2017 bylo při nelegální migraci přes vnější schengenskou hranici ČR (mezinárodní letiště) hlášeno 39 případů. V meziročním porovnání se jedná o mírné zvýšení o 5 osob oproti stejnému období v loňském roce. Z hlediska směru převládal směr do České republiky. Nejvíce záchytů bylo hlášeno z Mezinárodního letiště Václava Havla v Praze (37 osob), dále po jedné osobě z Mezinárodního letiště Brno Tuřany a Ostrava Mošnov. Výčet státních příslušností byl velmi rozmanitý (celkem 21 státních příslušností), kdy se nejvíce jednalo o uprchlíky dle Konvence 1951 (5 osob) a z Ruska (5 osob).“

Pro ověření výroku vycházíme z pozvánek na veřejné akce, které má poslanec Okamura umístěny na svém Facebooku. Podle nich je skutečně aktivní, co se týče veřejných diskuzí, není ovšem pravdou, že by jich bylo i deset týdně. Nejvíce se k tomuto počtu přiblížil na začátku února, kdy během jednoho týdne absolvoval 7 debat.

Dodáváme, že stejné pozvánky jsou obsaženy také na FB profilu hnutí Svoboda a přímá demokracie, kterému Okamura předsedá. V jiném zdroji nejsou záznamy z jednotlivých Okamurových diskuzí/pozvánek na ni zveřejněny.

(Plánované akce)

• 14.5. - Praha
• 11.5. - Brno

• 28.4. - Jihlava
• 27.4. - Kostelec nad Orlicí
• 27.4. - Trutnov
• 26.4. - Nový Bor

(Proběhlé akce)

• 7.4. - České Budějovice
• 6.4 - Praha

• 31.3. - Ostrava
• 31.3. - Havířov
• 30.3. - Valašské Meziříčí
• 30.3. - Zlín

• 16.3. - Příbram
• 16.3. - Kladno
• 16.3. - Kutná Hora

• 6.2. - Praha
• 4.2. - Vlašim
• 4.2. - Benešov
• 3.2. - Karlovy Vary
• 3.2. - Cheb
• 2.2. - Králíky
• 2.2. - Žamberk

Okamura se podle šetření CVVM v březnu 2016 (.pdf, str. 2) umístil na pátém místě v důvěře stranických představitelů.

To, že Okamura uspěl ve 2 volbách, je korektní konstatování. Nejprve získal post senátora za obvod 80-Zlín v roce 2012, kdy porazil hejtmana kraje Mišáka (vyhrál obě kola volby). Dále Okamura kandidoval v roce 2013 do Poslanecké sněmovny a to ve Středočeském kraji, mandát poslance získal také (tím pádem přišel o senátorský post, nelze vykonávat obě pozice najednou).

K šancím Okamury v srpnu 2012 (tj. 2 měsíce před volbami) uvedl server Idnes, že "... podle politologů se Okamura může dostat do druhého kola, které se bude na Zlínsku konat téměř jistě. "

Dále pak regionální mutace serveru pak přinesla mezi 1. a 2. kolem volby vyjádření politologa Karla Kouby, který se vyjádřil následovně: " Vyhrál první kolo a může se vézt na protestní vlně proti Mišákovi. Okamura je mediálně známá osobnost. Navíc měl velmi kontaktní kampaň, jezdil po jednotlivých vesnicích. "

Není tedy pravdou, že by Okamurovy šance byly veřejně pouze umenšovány. Již před volbami uváděli politologové, že Okamura má šance na postup do 2. kola, mezi oběma koly pak byl dokonce jmenován jako kandidát se " solidní šancí uspět ".

V prohlášení Tomia Okamury je hned několik nepřesností: změna, ke které dochází, se netýká oficiálního názvu země, ale pouze o doplnění databází OSN o jednoslovný ekvivalent Czechia namísto doposud užívaného Czech Republic. Tato změna navíc nemá vliv na probíhající kampaň Czech Tourismu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"Nesouhlasím s názvem "Czechia". Nechci, aby si naši zemi pletli s Čečenskem. Máme za miliardu koupeno logo Czech Republic.To hodlám prosadit," napsala ministryně na svém twitterovém účtu v reakci na oznámení ministra Zaorálka, že hodlá prosadit používání jednoslovného názvu Czechia.

"To, že CzechTourism při oficiálním označení destinace (grafický symbol) komunikuje výhradně logo Czech Republic: Land of Stories a že tato komunikace v řádu tří let dosáhla 1,1 miliardy korun, beze změny platí,"řekla k tomu mluvčí agentury Czech Tourism Martina Fišerová.

Ministryně pak upřesnila, že se jedná o dotaci, kterou Česká republika v minulosti získala od EU na propagaci a kterou při změně možná Česká republika bude muset vrátit. To však odmítá například i premiér Sobotka, který říká, že pro takovou obavu není důvod.

To nakonec potvrdila i sama Šlechtová v rozhovoru pro aktuálně.cz.

"Pokud by se oficiálně měnil název z Czech Republic na Czechia, byly by tyto peníze skutečně ohrožené. Ale vzhledem k tomu, že jsem se na vládě dozvěděla, že zůstává název Czech Republic, tak nehrozí. (...) CzechTourism má pět let na to, aby dodržel podmínky získání peněz, takže budeme pokračovat v propagaci země s označením Czech Republic. Nic měnit nebudeme, jedeme dál," řekla Šlechtová v rozhovoru.

Co se skutečných vynaložených nákladů týká, v oficiálním materiálu Czech Tourismu, kde vyhodnocují dopad této kampaně, se píše o nákladech ve výši 208,6 milionu korun. Za logo ke kampani (původní Czech Republike a jeho následné přepracování na Czech Republic - Land of Stories) zaplatila agentura 2,5 milionu korun. Šlechtová však ve výše zmíněném rozhovoru odkazuje i na další aktivity, které Czech Tourism zajišťuje, včetně sportovní propagace, o které ve zprávě není řeč.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť tvrdit, že vystoupení umělce v rámci živého přenosu se rovná povolení politické diskuze ze strany ČT, je přinelepším problamtické.

K vystoupení zpěvačky Lenky Dusilové při předávání cen Anděl Okamura v rozhovoru pro Parlamentní listy (Budou kvičet. Vystoupení Tomia Okamury na téma Zeman, umělci, Němcová a podobně) uvedl: " Ať si umělci a v podstatě každý sděluje, co chce, ale pokud zazní politická kritika, měli by dostat prostor i oponenti. Když ČT neuhlídala formát a zazněly politické názory, měla by dát v hlavním vysílacím čase možnost reagovat i těm, kteří byli napadeni. Nebo ať pozvou paní Lenku Dusilovou do politického pořadu. Když už chce mluvit politicky, mohou proti ní posadit pana prezidenta nebo předsedu SPO pana Velebu, ať vedou debatu, pokud si na to paní Lenka Dusilová ovšem troufne. Říkat názory v přímém přenosu veřejnoprávní televize, kdy ten druhý nemá šanci reagovat, není správné ani spravedlivé. Použili prostor k osobnímu útoku na někoho, kdo se nemohl bránit."

Okamura tedy korektně popsal své vyjádření na adresu vyhlašování cen Anděl. Ovšem problematická část je ta, kdy tvrdí, že Česká televize neuhlídala formát a povolila politickou diskuzi. Šlo o živé vysílání a není tak jasné, jak by mohla ČT zasáhnout do projevů umělců vyjma možnosti přenos přerušit. Není přirozeně ani dohledatelný žádný důkaz, kdy by Česká televize měla tušení, s jakým projevem zpěvačka vystoupí a to, že by na toto nereagovala.

31. března přišla média (Neovlivní) s informací, že ČSSD pravomocně prohrála soud se svým bývalým advokátem Altnerem, jemuž musí podle rozhodnutí vyplatit částku bezmála 338 milionů korun.

Strana skutečně odmítá tuto částku uhradit, její postoj je doložitelný na řadě veřejných vystoupení zástupců strany k této kauze. Za všechny uveďme reportáž České televize v hlavní zpravodajské relaci.