Tomio Okamura

V září minulého roku představila Bezpečnostní zpravodajská služba (BIS) návrh novely zastřešujícího zákona všech zpravodajských služeb, na níž spolupracovala s Úřadem pro zahraniční styky a informace a s Ministerstvem vnitra. Novela zákona zahrnuje i možnost kontroly bankovních účtů bez vědomí jejich majitelů, změny by se měly týkat také zahraničních bank působících v ČR (důvodová zpráva, .pdf).

V současné době má BIS podle zákona č. 254/2012 Sb přístup k informacím o finančních tocích, nemůže však zpětně dohledat majitele bankovního účtu. Projednávání novely bylo plánováno na listopad minulého roku a v účinnost měl zákon vstoupit v polovině roku 2015. Projednávání bylo přesunuto na březen tohoto roku a v platnost by měl zákon po jeho schválení vstoupit v roce 2016. Předkladatelem návrhu bude předseda vlády, BIS sama nemá zákonodárnou iniciativu.

Bezpečnostní informační služba (BIS) je podřízena vládě a je legislativně zakotvena v zákoně č. 154/1994 Sb. Všechny zákony týkající se BIS a její práce jsou zveřejněny na oficiálních webových stránkách bezpečnostní služby.

Tomio Okamura tvrdí, že spor v hnutí Úsvit ‒ týkající se nesouhlasu poslance Milana Šarapatky s příspěvkem o islámu zveřejněném na FB profilu předsedy hnutí ‒ byl v podstatě vyřešen už odpoledne v pondělí 5. ledna.

Toto ovšem ostře kontrastuje s výroky poslance Šarapatky v pořadu Události, komentáře, kde ještě v pondělí večernapříklad řekl: " Nesouhlasím. To určitě v programu není. Ale v té rétorice se to objevuje čím dál častějc. S tím souhlasím". Není tedy pravdou, že by nesouhlasil jenom s formou takových vyjádření, jak tvrdí Tomio Okamura.

Na přímou otázku, zda zůstane v poslaneckém klubu hnutí Úsvit, pak odpověděl Šarapatka takto: "Nejsem rozhodnut, nejsem rozhodnut. Tečka".

Pokud tedy došlo k dohodě mezi poslancem Šarapatkou a předsedou hnutí Úsvit, muselo to být později, než Tomio Okamura uvádí. Rovněž není pravdou, že by Šarapatka od začátku sporu tvrdil, že v poslaneckém klubu zůstane.

Tomio Okamura naráží na události z dubna loňského roku, kdy policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu z muslimské modlitebny v centru Prahy odvedli celkem dvacet lidí. Zásah provedli kvůli podezření, že se tu šířila kniha, která propaguje rasistické myšlenky, antisemitismus a xenofobii.

Okamura uvedl v příspěvku na svých facebookových stránkách v neděli 4. ledna:„Uvědomme si, že radikální muslimové jsou již v ČR - policie nedávno v pražských mešitách zasahovala kvůli šíření knihy vydané Ústředím muslimských obcí, v níž se hlásá nenávist vůči nevěřícím a povinnost muslimů svrhnout naše vlády " .

Toto pondělí, tj. 5. ledna, policisté z ÚOOZ dostali znalecký posudek, podle něhož kniha Základy tauhídu − Islámský koncept Boha, kterou spoluvydal předseda Islámské nadace Vladimír Sáňka, vyzývá ke xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám.

Je tedy pravdou, že vypracovaný znalecký posudek pro Policii ČR potvrzuje, že zmíněná publikace vyzývá ke xenofobii a násilí proti tzv. méněcenným rasám. Z tohoto důvodu je výrok Tomia Okamury hodnocen jako pravdivý.

Pro informaci dodáváme také stanoviska opačná se zmíněným posudkem.

„Je to čistě věroučné dílo a velmi se vyhrazuji vůči tomu, že je to kniha rasistická,“ zdůraznil Sáňka. „Jsou tam naopak pasáže, které se proti rasismu naprosto jasně vymezují, protože islám samotný je jednoznačně něčím protirasistickým“. Do konce ledna se má vyjasnit, jestli padne návrh Vladimíra Sáňku obžalovat.

Politolog Šádí Shanaáh uvedl: „Problém je v tom, že kniha je skutečně teologický spisek a myslím, že není rasistická. Ano, vymezuje se vůči nejen křesťanům a Židům a jejich koncepci Boha, ale i vůči většině muslimů“.

Mediální zprávy z Velké Británie potvrzují v posledních letech hned několik gangů, které byly obviněny ze znásilňování náctiletých dívek.

V Bristolu bylo za znásilňování odsouzeno 13 mužů somálského původu, v roce 2010 byli odsouzeni dva muži v Derby, v roce 2012 byli odsouzeni dva muži v Telfordu.

V květnu 2014 byla publikována zpráva městské rady v Rotherhamu, která mapuje zneužívání mladých dívek v letech 1997 až 2013. Zpráva říká, že v těchto letech bylo znásilněno až 1 400 dívek. Podle této zprávy pochází pachatelé z pákistánské komunity. Zprávy si všimla i česká média.

Dá se tedy skutečně říci, že v Británii skutečně dlouhodobě dochází k sexuálnímu násilí na mladých dívkách, zprávy ale nezmiňují, zda byli pachatelé skutečně muslimského vyznání. V jednom z případů násilných gangů figurovali vedle Kurdů také čeští a slovenští Romové. Ve Velké Británii navíc docházelo k sérii sexuálního násilí ze strany celebrit, jako třeba Jimmy Savile nebo Gary Glitter.

Nepodařilo se nám ani dohledat tvrzení, zda se údajně podle pachatelů "Britky oblékají jako prostitutky". Spolu s nejasností ohledně vyznání pachatelů těchto útoků je to důvod, proč výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Tomio Okamura svůj výrok pronesl v rozhovoru pro server Idnes.cz 21. ledna 2014.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť mimo České republiky se dva dny volí ještě ve volbách (do dolní komory, obecních, regionálních i evropských) v Itálii.

Okamura nespecifikuje druh voleb, zda má na mysli volby parlamentní, obecní či regionální a evropské. Ve všech těchto typech však kromě ČR je ve dvou dnech voleno v Itálii.

Je pravdou, že ve 26 zemích EU se pro volby do dolních komor parlamentu volí zpravidla v jednom dni. Nicméně není pravda, že je Česká republika při dvoudenních volbách zcela osamocena. V Itálii se ve dvou dnech volí také. To dokládá jednak web parties and elections, který sleduje všechny evropské země a volby v nich, pak také zdroje o italských všeobecných volbách z let 2006 a 2008.

Mimo Itálii existují také případy, kdy se volí ve dvou dnech, nicméně zde nejde o dva po sobě jdoucí dny, o čemž poslanec Okamura pravděpodobně mluví. Jde např. o Francii, kde je používán (.pdf, s. 7- 9) dvoukolový většinový systém (pro představu je velmi podobný systému voleb do českého senátu).

Co se týče finanční náročnosti, např. organizace voleb do Sněmovny v r. 2010 údajně stála zhruba 463 milionů Kč. V r. 2012 pak krajské volby dosáhly ceny 494 milionů Kč a senátní volby 81 milionů. Na přípravu prezidentské volby dostal Český statistický úřad již v r. 2012 10 milionů a na r. 2013 pak bylo vyčleněno na organizaci 600 milionů. Pro ilustraci předchozí nepřímá volba vyšla stát na 15 milionů.

Tisk volebních lístků pak probíhá nezávisle na počtu dní a je také dán konkrétním volebním systémem v dané zemi. Při zavedeném všeobecném volebním právu není ani možné, aby se zmíněné miliony lístků netiskly.

Výrok byl publikován 10. 2. 2014 na facebookovém profilu Tomia Okamury.

Švýcaři si skutečně odhlasovali, byť těsně, kvóty pro imigranty. Druhou část výroku o tom, že „bohaté Švýcarsko již nápor imigrantů nezvládá" z důvodů její subjektivnosti nehodnotíme. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V neděli 9. 2. proběhlo ve Švýcarsku referendum, ve kterém občané rozhodovali o zavedení kvót pro počty přistěhovalců do země. Referendum,vyvolala Švýcarská lidová strana a zavazuje švýcarskou vládu do tří let přijmout imigrační kvóty pro všechny cizince, včetně občanů ze států EU. Přijetí tohoto imigračního omezení si vyžádá i změnu Švýcarské ústavy. Konkrétní kvóty ještě nebyly stanoveny, o těch později rozhodne vláda.

Referendum bylo přijato těsnou většinou 50,3 % hlasů a pomyslně tak rozdělilo zemi na dvě části. Na základě dřívějších referend s podobnou tematikou se ukázalo, že východ země, obývaný především německy mluvícími obyvately, se vyslovuje společně s italsky mluvícími obyvately pro kvóty, zatímco západ země, kde žijí převážně francouzsky mluvící obyvatelé, je znám svým kladným vztahem k EU a vyslovuje se ke kvótám spíše negativně.

Švýcarská spolková rada interpretuje výsledek tohoto referenda, jako odraz neklidu v zemi, který souvisí s nárůstem počtu cizinců, a to zejména v posledních letech.

Toto referendum může znamenat pro Švýcarsko do budoucna i velké problémy. Přestože není členem Evropské unie, tak ale patří do Schenghenského prostoru. Pokud země na základě referenda skutečně stanoví kvóty, které se budou týkat i obyvatel Evropské unie, tak tím dojde k porušení pravidel Schenghenského prostoru. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz se již nechal slyšet, že hrozí, že EU vypoví se Švýcarskem některé smlouvy. Například dohody, které švýcarským společnostem umožňují přístup k evropskému jednotnému trhu. Není totiž možné, aby Švýcarsko využívalo výhody vycházející ze spolupráce s Evropskou unií, ale na druhou stranu neakceptovalo podmínky ze strany EU.

Obavy též panují ve švýcarském bankovním sektoru, který považuje EU za nejdůležitější zahraniční trh. Problémy mohou postihnout i některé firmy, které jako levnou pracovní sílu využívají právě přistěhovalce.

Co se týče druhé části výroku, jak jsme avizovali výše, pro její subjektivnost ji nehodnotíme. Nevíme totiž, v jakém smyslu T. Okamura „nezvládání" myslel. Zda hovořil o sociálním systému, či např. nalády ve společnosti. Faktem ale také je, že do země se údajně každý rok stěhuje kolem 80 tisíc lidí. V oblasti sociální politiky se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by švýcarský sociální systém nějakým způsobem významně kolaboval. Mezi dílčí problémy pak může patřit vyšší kriminalita u některých skupin přistěhovalců, např. z některých afrických zemí. Negativně může být ale také vnímána kvalifikovaná pracovní síla stěhující se či dojíždějící za prací ze zemí EU.

Tomio Okamura tento výrok pronesl v rozhovoru, který přinesl server iDNES.cz 21. ledna 2014.

Z kontextu rozhovoru je patrné že se hovoří o osnově návrhu zákona o celostátním referendu, zveřejněnou hnutím Úsvit.*

Ústavní soud by se teoreticky mohl vyjadřovat k zákonům v referendu přijatým, nicméně nikoliv k referendu samotnému a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Celostátní referendum není v současnosti v české právní soustavě zakotveno a Ústavní soud tedy nemá ze zákona právo ho posuzovat. Platí zde pravidlo, že státní orgán může konat pouze v případě, kdy to zákon výslovně stanoví (článek 2, odst. 2). Postup by tedy musel být specifikován zákonem, podobně jako např. u referend místních a krajských.

Roli a pravomoci Ústavního soudu stanoví Ústava ČR a zákon o Ústavním soudu.

Výčet materie, kterou se může Ústavní soud zabývat je shrnut v článku 87 Ústavy ČR.

Dle § 72 zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a b) zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku.

Dle § 64 zmíněného zákona je také při splnění určitých podmínek možno podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.

Pravomoci soudů v případě místních a krajských referend jsou zakotveny v § 91a a § 91b soudního řádu správního. Na základě tohoto zákona se tedy může Ústavní soud vyjadřovat, ovšem jen pokud je podána stížnost.

* Hnutí Úsvit následně v Poslanecké sněmovně předložilo návrh zákona o celostátním referendu (.pdf, s. 2), kde je již na rozdíl od osnovy role Ústavního soudu explicitně definována.

Tomio Okamura tato slova pronesl v rozhovoru pro iDNES.cz 21. ledna 2014.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat závěrečnou zprávu plnění rozpočtu pro r. 1989.

Zákon o státním rozpočtu ze 13. prosince 1988 stanovuje celkové příjmy státního rozpočtu federace na rok 1989 částkou 223 640 800 000 Kčs. Celkové výdaje státního rozpočtu federace jsou stanoveny částkou 223 640 800 000 Kčs. Zákon o rozpočtu na rok 1989 tedy pracuje s vyrovnanými příjmy a výdaji.

Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 2013 počítal se schodkem ve výši 100 miliard Kč.

Dle Ministerstva financí ČR byl však realný schodek v r. 2013 nakonec 81,3 miliard Kč.

Zákon o státním rozpočtu z 19. prosince 2013 stanovuje celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 2014 částkou 1 099 307 508 965 Kč. Celkové výdaje státního rozpočtu se stanoví částkou 1 211 307 508 965 Kč. Rozpočet na r. 2014 tedy počítá se schodkem 112 miliard Kč.

Tomio Okamura mluví o návrhu, který vyvolal v Poslanecké sněmovně procedurální spory. Tento návrh se týkal snížení spotřební daně na pohonné hmoty a byl předložen jako pozměňovací návrh u tzv. zelené nafty poslancem ČSSD Milanem Urbanem (.pdf).

V minulém volebním období předložila skupina poslanců ČSSD (celkem 40), mezi nimiž byli oba jmenovaní, zcela identický návrh (.pdf).

Pro informaci doplňujeme také výsledek hlasování o tomto návrhu mezi poslanci ČSSD: v minulém volebním období 12. června 2012 hlasoval klub ČSSD pro tento návrh (resp. proti jeho zamítnutí), zatímco nyní se poslanci sociální demokracie až na Urbana postavili v opakovaném hlasování proti tomuto identickému návrhu.

Zajímavostí je také postoj pravicové opozice, která v minulém období tento návrh zamítla a nyní jej podpořila (původní hlasování, jež bylo poslancem Šinclem zpochybněno).

Byť Okamura korektně popisuje jednání v Poslanecké sněmovně při zákonu o tzv. zelené naftě, je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť o zákonnosti/nezákonnosti rozhoduje v České republice soud. Bylo již avizováno, že daný případ bude postoupen Ústavnímu soudu.

Zákon (v tomto případě jednací řád Poslanecké sněmovny) se k možnosti zpochybnění hlasování vyjadřuje v § 76 Výsledky hlasování. Bod 5 konkrétně uvádí: " Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy."

Konkrétní hlasování, o němž Okamura mluví, proběhlo 23. července ve 12:17. Celou událost dokumentuje také stenoprotokol z jednání. Po tomto hlasování (pořadové číslo 65 – šlo o pozměňovací návrh poslance Urbana na snížení daně na pohonné hmoty) proběhlo další hlasování o návrhu zákona o tzv. zelené naftě jako celku.

Následně byl otevřen další bod a předseda poslaneckého klubu ČSSD si vzal hodinovou přestávku, jednání bylo přerušeno ve 12:21.

Po této přestávce (při níž údajně premiér křičel na své poslance) se přihlásil poslanec Šincl a zpochybnil své předchozí hlasování, načež se strhla ve sněmovně procedurální rozepře. Hlasování bylo tedy zpochybněno po cca 65 minutách. Dodejme, že mimo Šincla v hlasování o tomtéž návrhu změnilo názor dalších 15 poslanců ČSSD.

Opakování zmíněného hlasování bylo umožněno hlasy koaličních poslanců. Pro úplnost uvádíme, že opakované hlasování o návrhu poslance Urbana proběhlo skutečně 2 dny po tom původním (25. července – 12:39).