Tomio Okamura

Švýcarsko ve světové studii (strana 22) zabývající se spokojeností lidí skončilo třetí za Dánskem a Norskem (Česká republika skončila na 39. místě ze 156 sledovaných zemí).

Hnutí Úsvit přímé demokracie bylo založeno v květnu 2013, přičemž na Ministerstvu vnitra bylo zaregistrováno dne 19. června 2013.

Co se týče jiných stran, které byly založeny několik měsíců před volbami, můžeme hovořit o Unii Svobody, která byla zaregistrovaná v lednu 1998 a kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v červnu 1998. Unie svobody získala 8,6 %, tedy 19 mandátů, (pozn. tato strana kandidovala spolu s Demokratickou unii, která ale získala pouhých 1,45%).

Dalším příkladem je strana TOP 09, která oficiálně vznikla na konci listopadu 2009, kdy byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra. Volby v květnu 2010 skončily pro TOP 09 velkým úspěchem, strana získala 16,7% hlasů.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože je reálně nemožné zcela postihnout všechny části výroku Tomia Okamury, zejména pak část, která se věnuje zpravodajství TV Nova.

Co se týká Mladé fronty DNES, Okamura hovoří o 2 aspektech a to těch, že mělo být jeho hnutí opakovaně opomíjeno mezi subjekty, o nichž deník informoval ve smyslu jeho velké šance na vstup do sněmovny.

Konkrétně v článku z 22. října 2013 s názvem " Návod, jak si letos vybrat " je hodnoceno osm politických stran, mezi nimiž Úsvit přímé demokracie není - hodnoceni byli - ODS, TOP 09, ČSSD, ANO, KDU-ČSL, SZ, SPOZ, KSČM.

Další článek, který vydala Mladá fronta a v němž nebylo hnutí Úsvit obsaženo, byl vydán 17. září, popisují jej Parlamentní listy.

V případě televize Nova pak Okamura mluví o tom, že je jeho hnutí opomíjeno v reportážích. Nejsme schopni postihnout kompletní předvolební zpravodajství TV Nova, tedy korektně popsat, nakolik se hnutí Úsvit ne/dostávalo do zpravodajství této televize.

Nova ovšem pořádala také předvolební debaty. Úsvit přímé demokracie nebyl do těchto diskuzí zařazen. Dvakrát se debat účastnily strany ANO, ČSSD, ODS a TOP09. KSČM a SPOZ byly pozvány pouze jednou a ostatní strany vůbec.

V průzkumech volebního potenciálu jednotlivých stran, který zkoumaly pro Českou Televizi agentury STEM/MARK a Median, získávala opravdu strana Tomia Okamury pravidelně přes 5%. Jako příklad přikladáme odkazy na průzkumy ze Středočeského kraje, Moravskoslezského kraje, Jihomoravského kraje od výsledků z těchto průzkumů se pak odvíjela častá účást zástupců Úsvitu v předvolebních debatách.

V pěti vlnách volebního modelu průzkumu společnosti TNS Aisa pro Českou televizi se pak Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury téměř vždy nad pěti procentní hranice (pouze ve třetí vlně dostal míň).

Ve volebním modelu společnosti CVVM ze září (pdf.str.3) ukazoval, že Úsvit má šanci získat pouze 2,5% a volební model stejné společnosti z řijna (pdf.str.3) přisoudil straně Tomia Okamury zisk 5%.

CVVMÚSVIT SPOZHLAVU VZHŮRUzáří2,5%5,5% ostatníříjen5%3,5 ostatní

Ve volební modelu společnosti STEM dopadl Úsvit velmi podobně - v druhé půli zář í získal 2,5 % a v druhé polovině října už v průzkumu téže společnosti dostal 5,9%.

STEMÚSVITSPOZHLAVU VZHŮRUzáří2,5%5,5%1%říjen5,9%3,1%1%

Společnost SANEP ve svém volebním modelu z první poloviny září pak přisuzovala hnutí Úsvit 3,7 % a v druhé polovině října už to pak bylo 5,3%.

SANEPÚSVITSPOZHLAVU VZHŮRUzáří3,7%6,9%3,3%říjen5,3%5,2%3,5%

Pohled na tyto volební průzkumy popírá tvrzení Tomia Okamury, že by jeho uskupení autoři výzkumu podceňovali a naopak navyšovali hodnoty SPOZ a Hlavu vzhůru. V některých zářijových průzkumech strana dosahovala menších preferencí, ty však postupně rostly, když hnutí Úsvit rozjelo svou volební kampaň oficálně až v druhé polovině září.

Navíc Tomio Okamura nerozlišuje mezi různými druhy šetření,což už je samo o sobě poměrně zavádějí, protože například srovnání volebního potenciálu s volebním modelem je z hlediska výsledků velmi problematické. Součet volebních potenciálů stran je totiž více než 100 %. A to proto, že respondent, který se rozhoduje (například) mezi dvěma stranami a vážně zvažuje jejich volbu, vstupuje do volebního potenciálu obou těchto stran (což u klasického volebního modelu není možné).

Již při prvním oznámení, že bude strana Úsvit za přímou demokracii kandidovat ve sněmovních volbách, předseda Tomio Okamura uvedl: "Neusilujeme o vstup do vlády, klidně budeme opoziční stranou, na které bude záviset vláda". V rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář 27. srpna předseda Okamura jasně prohlásil, že budoucí vládu hnutí podpoří pouze při splnění klíčové podmínky, že prosadí zákon o obecném referendu bez omezení otázek pro hlasování, ve kterém by pak hnutí chtělo prosadit přímou volbu poslanců a senátorů a odvolatelnost politiků.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Co se týče tzv. fondů solidarity, takové iniciativy na Západě můžeme opravdu nalézt.

Lze například zmínit kanadský Fonds de solidarité FTQ (oficiální stránka organizace v angličtině), jehož účelem je do určité míry podporovat a chránit pracovní místa v různých ekonomických sektorech (včetně těžebního průmyslu). Tento fond také cíleně vede své členy a podporované organizace k vytváření rezerv pro důchody. Nejedná se však o iniciativu přímo ze strany těžařských firem.

Okamura také ve svém textu (Okamura: Bakala vytáhl miliardy, zbyla bída. Je to hnus) popisuje stručně řešení, o kterém mluvil také v tomto výroku. Konkrétně píše: "Majoritní vlastník OKD Zdeněk Bakala by se měl podle mého názoru finančně podílet na zmírnění sociálního napětí zapříčiněného krizí OKD a na sanaci podniku. V civilizovaném světe vytváří takto velké firmy fondy pro případ krizí, ze kterých podporují své propouštěné zaměstnance."

Proces a okolnosti privatizace OKD, a.s., shrnuje např. Česká televize. Státní podíl na akciích OKD (45,9 %) byl v rpce 2004 na základě rozhodnutí vlády (přesněji zde, .doc) prodán společnosti Karbon Invest za 4,1 mld. korun. To znamená, že OKD byla v tomto prodeji ohodnocena přibližně na 8,9 mld. korun.

Agentura Ernst & Young přitom ve svém pozdějším posudku OKD ohodnotila až na 52,3 mld. korun (ČT). Opravdu tedy mělo jít o téměř šestinásobně podhodnocený prodej, ačkoli pozdější šetření ze strany Evropské komise takovéto pochybení neodhalilo (iHNed.cz).

Výrok hodnotíme dle informací z iDnes.cz, wikipedie.org, hnutiusvit.cz a law.cornell.edu jako zavádějící.

V programu Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamura skutečně stojí: "Vládu bude jmenovat a řídit občany přímo volený a odvolatelný prezident."

Prezident USA je z funkce odvolatelný jedině procesem impeachment, a to v případě obvinění a odsouzení z vlastizrady, zpronevěry nebo jiných těžkých zločinů. Jedná se o specifické soudní řízení v němž dolní komora parlamentu, Sněmovna Reprezentantů oficiálně vznáší obvinění. O vině hlasuje horní komora parlamentu,Senát, k odsouzení je zapotřebí dvoutřetinové většiny. Prezident USA je tedy odvolatelný jedině parlamentem a ne lidovým hlasováním.

Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že prezidenti obou zemí mohou být odvoláni pouze svými parlamenty, ve Francii pouze pro vlastizradu a v USA prostřednictvím proceduy zvané impreachment, nejsou tedy odvolatelní přímo.

Francouzský politický systém je označován jako semiprezidencialismus. To znamená, že přímo nejsou voleni jen poslanci (členové Národního shromáždění), ale také prezident. Tento systém s sebou nese také relativně striktně oddělenou moc zákonodárnou a výkonnou. Zatímco parlament tvoří a přijímá zákony, prezident spolu s vládou, kterou sám jmenuje, je vyhlašuje a provádí. Francouzský prezident je zásadně neodvolatelný, s výjimkou případu vlastizrady. (Srov. Parlamentní institut 10/2007 - .pdf)

Ve Spojených státech amerických je naproti tomu volen Sborem volitelů, kteří jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách, tzv. primárních volbách. Tito volitelé se zavazují volit konkrétního prezidentského kandidáta; jejich mandát je tedy vázaný. Prezident je pak volen na společné kandidátce s viceprezidentem a společně sestavují vládu; de facto je tedy volen přímo. Prezident může být odvolán pouze legislativou, a to prostřednictvím institutu impeachmentu, což je v podstatě státní žaloba na prezidenta. Američtí poslanci jsou rovněž voleni přímo. (Srov. Americké centrum: Politický systém)

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě údajů z programových bodů Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.

První z deseti programových bodů politického Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury stanoví požadavek na přímou volbu poslanců, hejtmanů a starostů, a také požadavek na přímo voleného a přímo odvolatelného prezidenta republiky ( viz program hnutí).