Andrej Babiš

Macron tak není jediný, kdo má zájem na reorganizaci přijímání migrantů. Spolu s ostatními evropskými státy klade důraz na spolupráci.

Migranti se od počátku uprchlické krize dostávají do zemí Evropské unie převážně prostřednictvím pašeráků. Průběh cesty je pro uprchlíky nezřídka životu nebezpečný, ale i nákladný. Zároveň pak dochází k jejich hromadění v uprchlických táborech, kde teprve čekají na výsledky azylového řízení.

Hlavní ambicí procesu, na nějž by dohlížela uprchlická agentura OSN, je umožnit legálním migrantům rychlejší a snazší vstup do Evropy, kontrola migrace nelegální a v souvislostí s ní vzniknuvší pašeráctví. Procesy by probíhaly v Nigérii a v Čadu. Na africké straně zatím k danému návrhu převládá skepse, protože návrh postrádá konkrétnější podobu.

Předně je zjevné, že premiérovo tvrzení, jakkoli faktické, není nijak jednoznačně formulované. Pracuje s pojmem, který zákon nezná, neurčuje ani časové období. Vycházejme z toho, že premiér hovoří o občanech třetích zemí. Občané Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska mají totiž přístup na trh práce volný. Pokud hovoří o jejich „pracovních vízech,“ mluví patrně o povoleních k zaměstnání, také označovaných „pracovní povolení“, které má na starosti Úřad práce a vydává je právě na základě pracovní či obdobné smlouvy zaměstnance se zaměstnavatelem. Existuje hned několik dalších cest k získání zaměstnání v ČR, mezi nimi duální zaměstnanecké karty (opravňují zároveň k pobytu i práci) či sezónní vízum. Pokud má cizinec rodinného příslušníka-občana EU (včetně životních partnerů), nemusí například vůbec pracovní povolení získávat.

Podle Zprávy o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2017 bylo v uvedeném roce v ČR legálně zaměstnáno 472 354 cizinců (330 530 občané členských států EU a Švýcarska včetně jejich rodinných příslušníků a 101 489 osob představovali cizinci z ostatních zemí) (.pdf, str. 73). Hovoří-li Babiš o 30 000 pracovních vízech, pravdou je, že v loňském roce podle tabulkové části již uvedené zprávy obdrželo krátkodobé vízum za účelem zaměstnání celkem 39 224 osob (.pdf, str. 5). V této sumě však nejsou například zahrnuty osoby, které zde získaly přechodný pobyt skrze navázání se na rodinné příslušníky s občanstvím některé ze zemí EU, kteří pracovní vízum nepotřebují. Slučování rodiny je dalším důvodem, skrze který zde cizinci mohou dlouhodobě pobývat, aniž by prošli procesem vyřizování pracovního povolení. Další problematickou stránkou je skutečnost, že řada příchozích v České republice zažádá o azyl. V tomto případě během vyřizování žádosti zaměstnání ani shánět nemohou, zároveň zde ale reálně mohou pobývat relativně dlouhou dobu, kdy se řízení povede.

Závěrem lze konstatovat, že tvrzení premiéra Babiše v kontextu, ve kterém jej uvádí, je nepravdivé. Není pravdou, že všechny cizince ze třetích zemí, kteří zde do republiky přijdou, si „vybraly naše firmy“ a „mají (některou formu) pracovního povolení.“ Významnou část statistik tvoří například právě slučování rodin, skrze které zde cizinci mohou pobývat dlouhodobě včetně možnosti nechat se zaměstnat, a neprobíhá zde žádný přezkum v koordinaci s českými podniky. Kromě toho ani číselný údaj, který Babiš uvádí, neodpovídá žádnému aktuálnímu údaji o vydaných povoleních v některé kategorii.

Podle zprávy Europolu (pdf, str. 17), která se zabývá migrací, se v roce 2015 příjmy pašeráků migrantů do EU pohybovaly mezi 4,7 a 5,7 mld. eur. V roce 2016 v souvislosti s poklesem počtu migrantů poklesly i příjmy pašeráků o 2 mld eur. Aktuálnější údaje nejsou k dispozici.

Babiš při vyslovení tohoto výroku ukazuje mapu, na níž jsou žlutě označeny některé země Evropy, Asie a Afriky, které přijímají pomoc České republiky.

Informaci o tom, jakou hospodářskou pomoc poskytuje ČR jiným zemím zveřejňuje každoročně Ministerstvo zahraničních věcí. Dostupné jsou však pouze zprávy o pomoci za roky 2015 a 2016. Výsledný přehled pomoci pro rok 2017 bude zveřejněn až v průběhu září letošního roku. Informace pro rok 2018 chybí zcela.

Podíváme-li se do zpráv pro roky 2015 a 2016, zjistíme, že není zveřejňována informace o všech zemích, do kterých směřuje pomoc České republiky, ale jen seznam 10 největších příjemců pro každý rok, popřípadě seznam regionů, do kterých pomoc směřuje (souhrná označení Evropa, Blízký východ a severní Afrika).

Z uvedených důvodů proto nelze informace pronesené Babišem ověřit. Dodejme jen, že celková výše rozvojové pomoci ČR v roce 2015 činila 4,9 mld Kč, v roce 2016 pak 6,4 mld Kč. V této částce však jsou zahrnuty i některé platby směřované do EU, OSN či Světové banky. Pokud odečteme tyto platby od celkové výše rozvojové pomoci, zbude nám např. pro rok 2016 částka 1,7 mld Kč cílená do konkrétních zemí.

Premiér Andrej Babiš se sice setkal 28 srpna 2018 s kontraadmirálem Enrico Credendinem, který velí operaci EUNAVFOR MED Sophia, nicméně pokud jde o jeho vysvětlení mezinárodního námořního práva dopouští se nepřesné interpretace. Mezinárodní námořní právo nezná pojem náhodný trosečník, a v rámci tohoto námořního práva je kapitán lodi pod vlajkou povinnen poskytnout pomoc každé osobě nalezené na volném moři, která je v ohrožení života. Tedy i v případě migrantů zachráněných v oblasti Středozemního moře.

Operace EU NAVFOR MED Sophia je námořní operace EU, která byla zřízena s cílem rozbít operační model převaděčů migrantů a obchodníků s lidmi v jižní části středního Středomoří. Od počátku své aktivní fáze (říjen 2015) přispěla operace k zatčení 143 osob podezřelých z převaděčství a obchodování s lidmi a jejich předání italským orgánům a neutralizovala 545 plavidel. Operace rovněž přispěla k záchraně životů 44 251 osob. Její mandát končí 31. prosince 2018.

Pravdila chování na mořích a oceánech jsou mezinárodně platnou normou, jejichž definice vychází z mezinárodní úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982. V současné době je tato dohoda podepsána 157 státy a aktéry. Libye je jedním z prvních signatářů (1982), smlouva ale nebyla zatím ratifikována. Itálie smlouvu podepsala v roce 1984 a schválila v roce 1995. Pro představu ČSSR podepsala tuto dohodu již v roce 1982, ale bez ratifikace. Ta proběhla až po rozdělení republiky. Česká republika smlouvu přijala v roce 1996 v rámci řešení přístupu k moři přes sousední Německo.

Pokud tedy jde o mezinárodní námořní právo vyplývají pro signatáře určitá práva a povinnosti. Jedním z nich je i povinnost poskytnutí pomoci. Tato skutečnost je popsána v článku 98 smlouvy UNCLOS (pdf., s.25) takto:

„Každý stát je povinen požadovat od kapitána lodi plující pod jeho vlajkou, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení lodi, její posádky nebo cestujících:

(a) poskytl pomoc kterékoli osobě nalezené na moři, která je v nebezpečí života;

(b) se s největší rychlostí vydal na záchranu osob, které jsou v nebezpečí, je-li zpraven o tom, že potřebují pomoc, a pokud lze takový jeho zákrok rozumně očekávat;

(c) po srážce poskytl pomoc druhé lodi, její posádce a jejím cestujícím, a pokud je to možné, sdělil druhé lodi jméno své vlastní lodi, její domovský přístav a nejbližší přístav, do něhož pluje.

Všechny pobřežní státy napomáhají vytvoření, provozu a udržování přiměřené a účinné pátrací záchranné služby za účelem zajištění bezpečnosti na moři a nad mořem a tam, kde to vyžadují okolnosti, sjednávají za tím účelem oblastní dohody o vzájemné spolupráci se sousedními státy.“

Bližší náležitosti ohledně mezinárodně uznávaného postupu při záchraně na moři dále rozvádí Mezinárodní námořní organizace (IMO) ve své rezoluci číslo A920 z roku 2001, kde přiznává právo na záchranu všem v ohrožení života nehledě na jejich národnost, status a okolnosti, které je vedly do ohrožující situace. Dále určuje, že zachraňující loď či lodi musí zachráněné přepravit do bezpečí a chovat se k zachráněným v rámci pravidel IMO a námořních tradic. Obecná pravidla a návody popisuje IOM zde.

Problematika obchodu s lidmi je vysoce komplikovaný problém, jehož rostoucí rozsah začíná být vnímán i na mezinárodním poli, kdy po poslední reportáži CNN, uvalila v červnu 2018 OSN sankce na několik osob podezřelých z účasti na obchodu s lidmi v Libyi a vyzvala k zvýšení snah o řešení tohoto problému.

Andrej Babiš se s bavorským premiérem Markusem Söderem setkal v červenci tohoto roku v Bayreuthu. Kromě jiných témat se shodli na společném požadavku účinné ochrany vnějších hranic EU nebo na důsledném potíraní převaděčské kriminality a nutnosti zlepšit životní perspektivy pro lidi ve zdrojových a tranzitních zemích.

Söder už v minulosti kritizoval některé kroky kancléřky Angely Merkelové, například její známý výrok „my to
zvládneme“, který se podle něj neustálým opakováním nestane pravdou. V červenci 2016 tak po setkání bavorské vlády v Gmündu řekl, že bylo zásadní chybou pustit uprchlíky do země částečně nekontrolovaně. „Samozřejmě, že se bude lidem v nouzi dál pomáhat, ale naivita v této věci je špatný koncept, protože první na řadě musí být bezpečnost," zdůrazňoval.

Co se týče příkladu Rakouska, to mělo do roku 2014 poměrně liberální imigrantskou politiku. Rakouské zákony například umožňovaly, aby majitelé soukromých penzionů ubytovávali uprchlíky. Na oplátku pak dostávali státní příspěvek. V prosinci 2013 se ale rakouským ministrem zahraničí stal Sebastian Kurz, který
v prosinci 2017 postoupil až na post předsedy vlády. Dodnes prosazuje tvrdší postoj k migrantům, například navrhoval omezení dávek migrantům a jejich snadnější deportaci.

Proti migračním kvótám se v současnosti staví také italský ministr vnitra Matteo Salvini. Během letošního roku se vyjádřil pro uzavření vnějších hranic EU a ve své zemi prosazuje také ukončení přijímání uprchlíků. V červenci uvedl například: „Udělali jsme víc než kterákoli jiná země. Teď je s tím konec, na řadě jsou ostatní. Protože na summitu v Bruselu bylo ujednáno, že přijímání migrantů má být na dobrovolném základě, uplatní také Itálie svou vůli.“

První z pokusů proběhl koncem července, kdy přibližně 800 migrantů zaútočilo na zdejší policii
nehašeným vápnem a zápalnými lahvemi či sprejovými lahvemi s hořlavými látkami. Zraněno bylo patnáct španělských policistů a třicet migrantů. Do Španělska se nakonec podařilo dostat 600 z nich.

Druhý incident se odehrál o měsíc později. Tentokrát evropskou hranici chtělo překonat 300 migrantů,
úspěšných bylo 100. I tady na policisty útočili kyselinou nebo nehašeným vápnem.

Frontex rovněž uvádí, že tato západní cesta z Afriky do Španělska se stává stále více využívanou a počet migrantů, kteří se pokouší dostat do Evropy touto cestou významně stoupá.

Premiér Andrej Babiš se před odjezdem do Německa na oficiální návštěvu vyjádřil, že hlavním tématem rozhovorů bude rozpočet Evropské unie a migrace. K tomu dodal, že se mu nelíbí návrh příštího rozpočtu EU a vidí v něm 75 miliard euro, které by se daly použít na řešení migrace. Zatím však neuvedl podrobnější informace, jak přišel k této částce, zda by byla skutečně použitelná na řešení migrace.

Andrej Babiš zde mluví o počtu nelegálních migrantů v Evropské unii.

Podle informací Eurostatu bylo na území Evropské unie v roce 2017 nalezeno něco přes 600 tisíc tzv. ilegálních imigrantů, přičemž toto číslo se oproti letům 2015 a 2016 výrazně snížilo. Ve srovnání s rokem 2016 šlo o 37% pokles.

Demagog.cz nenašel žádné informace o tom, že by na území EU bylo přítomno 1,5 milionu těchto osob.

Vládní Rakouská Lidová strana, jejíž předsedou a současným spolkovým kancléřem Rakouska je Sebastian Kurz, již před loňskými (2017) volbami prohlásila, že sníží sociální dávky pro migranty. Podle jednoho ze současných vládních návrhů má být hlavním kritériem pro výši sociálních dávek znalost němčiny. V případě, že cizinci nesloží test z němčiny, budou dostávat o 300 eur méně.

V Rakousku dále o udělování státních sociálních dávek rozhodují jednotlivé federální státy, výše podpory se tak opravdu v jednotlivých rakouských městech, které Babiš zmiňuje, různí.