Demagog.cz

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip (KSČM)

  • 111
  • 57
  • 37
  • 22

Výroky

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

My tady máme mezinárodní smlouvu z roku 1993, kterou napsal, podepsal pan prezident Havel a pan prezident Jelcin o vzájemných vztazích s Ruskou federací, a někteří naši politici ji považují asi za cár papíru, protože se jí vůbec nedrží, nerespektují mezinárodní právní závazek. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Vojtěch Filip hovoří o Smlouvě mezi ČR a RF o přátelských vztazích a spolupráci z r. 1993 a o jejím možném porušení při odstranění sochy maršála Koněva. Česká a ruská strana mají ve věci opačné postoje, nedohledali jsme přitom právní rozbor, jenž by se přikláněl k jednomu z nich.

skrýt celé odůvodnění

Vojtěch Filip zde hovoří o Smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci (dále jen Smlouva), podepsanou v Praze 26. srpna 1993. Za Českou republiku ji podepsal prezident Václav Havel, za Ruskou federaci prezident Boris Jelcin. Smlouva později byla ratifikována Parlamentem.

Podle důvodové zprávy je hlavním cílem uzavření této mezinárodní smlouvy vytvoření standardních bilaterálních vztahů, odpovídajících nové politické a ekonomické situaci. Smlouva je založena na některých základních hodnotách, jako je například zásada neporušitelnosti hranic. V preambuli je také explicitně vyjádřen zájem definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a dalším neospravedlnitelným setrváním sovětských vojsk na československém území. Smlouva na základě svého článku 26 vstoupila v platnost (.pdf, str. 1108) dnem 5. března 1996, kdy došlo v Moskvě k výměně ratifikačních listin. Tím byla zároveň ukončena platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR ze dne 6. května 1970.

Sám Vojtěch Filip na dotaz Václava Moravce uvádí dále v diskusi pouze jediný případ, kdy podle něj došlo k porušení této Smlouvy. Tím mělo být zamezení přístupu k pomníku maršála Koněva, což vyžaduje Článek 21 této Smlouvy. V tomto článku se mimo jiné uvádí:

„Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim."

Ministerstvo zahraničích věcí České republiky vydalo v dané věci prohlášení, ve kterém zdůrazňuje, že přesunutí sochy není v rozporu se zněním této Smlouvy, a vymezilo se proti zásahům státních orgánů Ruské federace do vnitřních záležitostí České republiky. Opačný postoj však zastává ruská strana. Ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov označil počínání úřadů v Praze za „pobuřující a cynické“ a dodal, že odporuje výše zmíněné Smlouvě z roku 1993. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová podle agentury TASS uvedla, že „vzhledem k nezbytnosti zajistit přístup k památníku by se otázka o tom, kde se nachází, neměla řešit jednostranně.“

Dodejme v této souvislosti, že podle usnesení (.doc, str. 3) Rady městské části Prahy 6 má být socha zapůjčena Muzeu paměti XX. století a veřejnosti by měla být znovu přístupna od 1. ledna 2021.

Můžeme tedy souhrnně říci, že zda je přesun sochy maršála Koněva porušením smlouvy mezi ČR a Ruskem o přátelských vztazích, je v současné době předmětem sporu mezi oběma zeměmi. Vojtěch Filip přitom nebere v potaz to, že zde nějaký spor běží, a staví se ve svém prohlášení na ruskou stranu. 

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Například jste tady citoval pana Koláře a ten například zabránil tomu, aby pomník maršála Koněva byl přístupný, což je mimo jiné v § 22 té mezinárodní smlouvy. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

O přesunutí sochy maršála Koněva rozhodlo zastupitelstvo Prahy 6, nikoliv starosta Kolář. Smlouva mezi ČR a Ruskem, podepsaná v roce 1993 prezidenty Havlem a Jelcinem, v článku 21 stanoví ČR povinnost pečovat o vojenské hroby a pomníky, zajistit jejich údržbu a přístup k nim.

skrýt celé odůvodnění

Zastupitelstvo, ne jen starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, rozhodlo o dalším nakládání se sochou maršála Koněva. Hlasováním (33 pro, 1 proti, 6 se zdrželo, 5 nehlasovalo) bylo rozhodnuto, že pro sochu bude nalezeno důstojné uplatnění a že pro oblast na náměstí Interbrigády bude vyhlášena umělecká soutěž. Tento návrh byl předložen politickými kluby TOP 09, KDU-ČSL, ODS a STAN jako návrh koaliční (.doc, str. 17).

Socha byla na začátku dubna 2020 odstraněna a měla by být zapůjčena plánovanému Muzeu paměti 20. století. Nyní je socha v depozitáři a není tedy přístupná veřejnosti.

Vojtěch Filip hovoří o mezinárodní smlouvě, konkrétně o smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, kterou v roce 1993 podepsal za českou stranu Václav Havel a za ruskou Boris Jelcin. Článek 22 této smlouvy mluví o spolupráci při potlačování zločinnosti, pašování zboží, ale také uměleckých předmětů majících kulturní a historickou hodnotu, nemá tedy co do činění s pomníky či válečnými hroby.

Obsah 21. článku této smlouvy je následující: „Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim. Budou rovněž spolupracovat při zjišťování a udržováni pohřebišť občanů druhé Smluvní strany, výměně informací o osudu zemřelých a nezvěstných na svém území“. Podle tohoto paragrafu by tedy Česká republika měla zajistit přístup k vojenským pomníkům. Jak ale uvádí ve svém prohlášení české Ministerstvo zahraničí, přemístění tohoto pomníku není porušením dané smlouvy.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Tam je napsáno a obsahuje to náš zákon o ochraně válečných hrobů v § 2 odstavec 2, že kromě válečných hrobů jsou tam i památníky, které mají být volně přístupné, a to jsme se k tomu zavázali. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020 !

Zákon č. 122/2004 Sb. definuje válečný hrob jako místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku válečných operací. Za válečný hrob považuje mimo jiné taky pomníky a další symboly těchto osob. Pomník maršála Koněva není vojenským hrobem podle tohoto zákona.

skrýt celé odůvodnění

Vojtěch Filip v tomto výroku v kontextu kauzy odstranění sochy maršála Koněva zmiňuje zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, který vymezuje práva a povinnosti orgánů státní správy v oblasti péče o tato místa. V § 2 odst. 1 zákon definuje válečný hrob jako místo, „kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Za válečný hrob může být považován také „jiný objekt, který je za válečný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána“.

Podle § 2 odst. 2, který zde zmiňuje Vojtěch Filip, je válečným hrobem pro účely výše zmíněného zákona také „pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války“.

Vzhledem k tomu, že maršál Koněv nezemřel v důsledku žádného z výše uvedených důvodů, ale až v roce 1973, nemůže být jeho pomník považován za válečný hrob, ani za pietní místo podle tohoto zákona. Takto se k pomníku maršála Koněva vyjádřil v září 2019 mluvčí Ministerstva obrany Jan Pejšek. Stejný názor zastává například vojenský historik Eduard Stehlík.

Relevantní je v tomto případě Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Podle článku 21 této smlouvy jsou smluvní strany zavázány vzájemně zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky na svém území. Zároveň jsou povinovány vojenské hroby a vojenské pomníky udržovat a zajistit k nim přístup.

Nad rámec tohoto článku 21 byla přijata Dohoda o vzájemném udržování válečných hrobů. Tato dohoda poskytuje vlastní definici (ruských) válečných hrobů, jako „míst na území České republiky, kde jsou pochováni občané Ruska a občané bývalého SSSR, kteří zahynuli v důsledku válek, ozbrojených konfliktů, v zajetí nebo v jeho důsledku, zahrnujíc v to hroby jednotlivců i hroby hromadné, hřbitovy nebo části hřbitovů, jakož i pomníky, mohyly a památníky na těchto místech postavené“. Na pomník maršála Koněva se proto nevztahuje ani tato dohoda, jak uvedlo i Ministerstvo obrany.

V současné době je socha maršála Koněva umístěna v depozitáři společnosti ARTEX ART SAFE s.r.o. Podle usnesení (.doc, str. 3) Rady městské části Prahy 6 má být socha zapůjčena Muzeu paměti XX. století. Veřejnosti by měla být socha přístupna od 1. ledna 2021.

Podle § 2 odst. 2 zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech, jsou za válečné hroby považována i pietní místa (pamětní desky, pomníky, památní nebo obdobné symboly). Podle § 2 odst. 5 ve spojení s § 3 odst. 3 tohoto zákona je vlastník válečného hrobu (jakož i vlastník nemovitosti, na níž je válečný hrob umístěn) povinen k němu umožnit přístup. Socha maršála Koněva ovšem není válečným hrobem ani pietním místem podle tohoto zákona, ani žádné mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

A teď k tomu článku v Respektu, tomu se vysmáli naši bezpečnostní experti a jistě asi těžko spojíte s KSČM, jako je Andor Šándor nebo gen. Štefec, a ti říkají, že takovou blbost ještě nečetli. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Andor Šándor i Jaroslav Štefec ve svých veřejných vystoupeních veřejně pochybovali o některých informacích uvedených v časopise Respekt. Štefec se dokonce danému článku vysmál, ze strany Šándora však nelze mluvit o výsměchu, pouze o uvádění některých pochybností o dané kauze.

skrýt celé odůvodnění

Ve výroku uvedený Andor Šándor je bývalým náčelníkem vojenské zpravodajské služby. V této funkci působil v období 2001–2002. V současné době působí jako bezpečnostní poradce. K informacím ohledně článku uveřejněným v časopise Respekt se Šándor vyjadřuje na svém facebookovém účtu.

Šándor přímo nepopřel skutečnosti vyplývající z tohoto článku, i když upozornil na určité nejasnosti v celém příběhu. Rozhodně ale nelze říci, že by se informacím uvedeným v článku vysmál. Nepodařilo se nám dohledat ani jiné Šándorovo vyjádření k dané věci, které by šlo označit za výsměch.

Dále uvedený Jaroslav Štefec je bývalý vysoký úředník ministerstva obrany a armádní expert. V úvodu svého komentáře k danému článku na facebooku Štefec píše: „Už dlouho jsem se tak upřímně nepobavil, (…)“. Štefec se ve svém příspěvku posměšně vyjádřil k možnosti hrozby ze strany Ruska.

V této souvislosti uveďme, že názory Šándora a Štefce jsou často publikovány na webech, které jsou označovány jako dezinformační. Například jednomu z těchto webů byla udělena anticena za porušování principů seriózní žurnalistiky. 

Nelze také říci, že článek v Respektu, o kterém hovoří Filip ve svém výroku, by se dočkal nějakého všeobecného výsměchu ze strany bezpečnostní komunity. Například Bezpečnostní informační služba se ústy svého tiskového mluvčího Ladislava Štichy k současné situaci vyjádřila tak, že „BIS považuje současnou situaci, kdy je vyhrožováno českým komunálním politikům, za mimořádně vážnou, velmi intenzivně se proto v souladu s naší působností věnujeme činnosti cizích zpravodajských služeb.“ Policie i tajná služba však blíže odmítly tuto situaci komentovat a jiné oficiální vyjádření BIS nebo NBÚ zatím není dostupné.

Daná kauza také nebyla předmětem výsměchu i od dalších osob, které se dlouhodobě zabývají bezpečností a kteří bezpečnostní otázky pravidelně komentují. Jako příklad můžeme uvést bývalého náčelníka generálního štábu AČR Petra Pavla nebo bývalého poslance a člena Výboru pro bezpečnost a Výboru pro obranu Ivana Gabala. Oba, i když se veřejně vyjadřují k bezpečnostním otázkám, daný článek ve svých veřejných prohlášeních nezesměšnili. K dané věci se přímo nevyjádřili, ale den po vydání uvedeného článku zveřejnili spolu s několika dalšími osobnostmi prohlášení, v němž odmítají nátlak Ruska kvůli odstranění sochy maršála Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6.

Souhrnně tak můžeme říci, že Vojtěch Filip má pravdu, že někteří bezpečnostní experti se vyjádřili k informacím obsaženým v časopise Respekt skepticky. Ovšem výsměšně se vyjádřil z obou uvedených expertů pouze Jaroslav Štefec, nikoli Andor Šándor. Dojem, který předseda Filip svým výrokem vyvolává, že zde existuje nějaký všeobecný výsměch ze strany bezpečnostní komunity, také neodpovídá pravdě.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Já nezpochybňuji to, že si požádali o ochranu a že je policie chrání. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Pražští politici Hřib, Kolář a Novotný jsou v současnosti pod policejní ochranou. Všichni veřejně popřeli, že by o policejní ochranu žádali sami.

skrýt celé odůvodnění

Tři komunální politici v Praze se v těchto dnech nacházejí pod policejní ochranou. A to od té doby, co ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že je chce trestně stíhat. Vedle starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09) a starosty Řeporyjí Pavla Novotného (ODS) se opatření týká i pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti).  

Rusko kritizuje Ondřeje Koláře za odstranění sochy maršála Koněva, Pavla Novotného kvůli stavbě pomníku protisovětským vlasovcům (kteří se na konci 2. světové války podíleli na osvobození Prahy) a Zdeňka Hřiba za rozhodnutí magistrátu přejmenovat náměstí Pod Kaštany (kde se nachází ruská ambasáda) na náměstí Borise Němcova (zavražděný ruský opoziční politik).  

Ačkoliv Ondřej Kolář řekl, že on, Pavel Novotný i Zdeněk Hřib mají policejní ochranu kvůli Rusovi, který je má za úkol zlikvidovat, Rusko tuto možnost popřelo a policie i tajná služba odmítly situaci blíže komentovat. Mluvčí primátora Hřiba Martina Vacková však uvedla: „Mohu potvrdit, že pan primátor Zdeněk Hřib má krátkodobou policejní ochranu. Termín jejího ukončení nebyl stanoven. Důvody a konkrétní způsoby ochrany není možné komentovat z rozhodnutí Policie ČR.“ Tato slova potvrdil i primátor Hřib pro DVTV (čas 2:23): „Mohu říct, že mi skutečně byla přidělena zhruba okolo Velikonoc." 

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se momentálně nachází na neznámém odlehlém místě. Kde je, neví ani jeho rodina.

Předseda KSČM Vojtěch Filip dále v Otázkách Václava Moravce řekl: „Já jsem četl, pravděpodobně to taky nemusí být pravda, protože jsem to jenom četl v médiích, že si požádali o ochranu a že jim byla přidělena, ale já jenom říkám, že jeden článek v Respektu ještě neznamená, že něco takového je pravda.“

Z dohledatelných zdrojů o tom spekuluje pouze prezident Zeman v rozhovoru pro iROZHLAS: „Je zase otázka, zda to není součástí jejich zviditelňování, jestli o tu policejní ochranu případně nepožádali sami.“

Proti tomuto výroku prezidenta se ohradil Pavel Novotný: „To nemůže myslet vážně. V životě jsem si nefňukal na policii. Schoval jsem dvě stě anonymů. Vyšlo to na mě najevo, až když policie přišla za mnou. Neřekl jsem si o policejní ochranu sám a v životě bych to neudělal.“

Pro pořad 168 hodin (zveřejněný 10. května 2020) všichni tři aktéři zpochybnili, že by o ochranu požádali (čas 6:21): „Policejní ochrana mi byla přidělena, já jsem k tomu byl vyzván jednak jedním členem vlády, ale také Policií České republiky," nechal se slyšet primátor Hřib. „Není to tak, že bych si o ochranu požádal," potvrdil Ondřej Kolář. Svá ostřejší slova odmítnutí, že by si o ochranu žádal sám, přidal i Pavel Novotný. Zmíněná reportáž pro 168 hodin sice vyšla až týden po Filipově výroku, komunální politici ale popisují skutečnost, která nastala již dříve. 

Také novinář Ondřej Kundra, který napsal v týdeníku Respekt článek s názvem „Muž s ricinem“, v němž s odkazem na blíže nespecifikované zdroje uvádí, že do České republiky přijel z Ruska muž se smrtícím jedem v kufříku s možným posláním použít tohoto jedu vůči některým pražským politikům, se vůči slovům prezidenta ohradil:

Prezident v CRO rekl, ze politici - kterym vyhrozuje Rusko - mohli pozadat o ochranu policii sami. Neni to pravda, Zeman zamerne zamlzuje. Vsem trem byla policejni ochrana durazne doporucena. Nekterym kvuli tomu volali dopredu ministri a zadali je, at ji neodmitaji. @RESPEKT_CZ

— Ondrej Kundra (@okundra)  May 5, 2020

Všichni politici shodně potvrdili, že o policejní ochranu nežádali z vlastního přesvědčení, nýbrž jim byla přidělena. 

OPRAVA: Výrok byl původně hodnocen jako neověřitelný. Na vyjádření pro pořad 168 hodin nás upozornila čtenářka Kristýna Helgetová.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Ale ministr zahraničí není odpovědný za Bezpečnostní informační službu. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Za činnost zpravodajských služeb, včetně BIS, odpovídá a koordinuje ji vláda jako celek. Ředitel BIS je pak vládě přímo odpovědný.

skrýt celé odůvodnění

Bezpečnostní informační služba (BIS) je „zpravodajská instituce českého státu, která působí uvnitř jeho území“. Funguje podle zákona č. 154/1994 Sb., o bezpečnostní informační službě, a „řídí a kontroluje ji vláda ČR. (…) Zjištěné informace BIS předává prezidentu republiky, vládě (předsedovi vlády a jednotlivým ministrům), státním a policejním orgánům“.

Podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, „za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda.“ Ředitel BIS je pak vládě přímo odpovědný.

Kontrola nad BIS je stanovena dle zákona č. 153/1994 Sb.:

„(1) Činnost zpravodajských služeb podléhá kontrole vlády, Poslanecké sněmovny a Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky (dále jen „orgán nezávislé kontroly“). Rozsah a způsob kontroly zpravodajských služeb stanoví tento nebo zvláštní zákon.

(2) Poslanecká sněmovna vykonává kontrolu činnosti zpravodajských služeb prostřednictvím svých k tomuto účelu zřízených zvláštních kontrolních orgánů.“

Zvláštním kontrolním orgánem Poslanecké sněmovny PČR, zřízeným ke kontrole činnosti BIS, je Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Je tedy pravdou, že kontrola či dohled nad BIS nespadá do působnosti ministra zahraničí, nýbrž celé vlády.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Ti bezpečnostní experti, jako je Andor Šándor nebo nebo náš Štefec, jsou přece experti na to a ti říkají, že aby něco takového mohli tvrdit, to co je napsáno v Respektu, to byste museli mít krtka přímo v FSB. To znamená v ruské zpravodajské službě. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Andor Šándor i Jaroslav Štefec se věnují bezpečnostní problematice. Ve svých příspěvcích na Facebooku tvrdí, že k získání informací zveřejněných v časopisu Respekt by bylo skutečně potřeba mít zdroj v ruské zpravodajské službě.

skrýt celé odůvodnění

Výrok odkazuje na glosu v týdeníku Respekt, ve které Ondřej Kundra popsal příjezd muže z Ruska s diplomatickým pasem, jenž měl v kufříku ricin (jed). Dále uvedl, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy. Těmito politiky měli být Ondřej Kolář a Zdeněk Hřib. Tyto informace Ondřej Kundra podepřel blíže nespecifikovanými zdroji Respektu. 

Ve výroku zmíněný Andor Šándor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby z let 2001 a 2002. Od roku 2003 působí jako poradce a analytik v oblasti bezpečnosti (projekt JAKPREZIT.CZ). Lze ho tedy považovat za experta na danou problematiku.

Jaroslav Štefec je dle zjištěných informací zbrojní a bezpečnostní analytik, bývalý vysokoškolský učitel a analytik Ústavu strategických studií, lze ho tedy v souladu s výrokem považovat také za experta na danou problematiku bezpečnosti. 

Jak Šándor, tak Štefec ve svých příspěvcích tvrdí, že informace popisované v Respektu by musely mít svůj původ přímo v ruské tajné službě (FSB – Federální služba bezpečnosti). 

Pro kontext výroku je dobré uvést, že Andor ŠándorJaroslav Štefec jsou často citováni na alternativních webech (Sputnik.cz, pravyprostor.cz, parlamentnilisty.cz). Ve výroku je použito slovní spojení „náš Štefec“. Nepovedlo se nám však dohledat, zda je Jaroslav Štefec analytikem KSČM, nebo co tímto spojením Vojtěch Filip konkrétně myslel.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Stejný zákon mají Spojené státy americké, že mohou stíhat po celém světě kohokoliv, který přijala i Ruská federace. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Dle ruského zákona je možné trestně stíhat kohokoliv, kdo poškodí v zásadě jakýkoliv pomník věnovaný ruskému vojenskému hrdinovi. Zákon USA je však omezen pouze na pomníky umístěné na pozemcích veřejné moci či pomníky vlastněné federální vládou.

skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že jak Rusko, tak USA jsou federacemi a existuje tu tedy jakási dvojkolejnost právní úpravy – státní a federální. Vzhledem k tomu, že zákon, na který Vojtěch Filip naráží, byl vydán na ruské federální úrovni, zaměřili jsme se taktéž pouze na americkou federální úroveň.

Dne 7. dubna 2020 byl v Rusku přijat zákon, na základě kterého bude možné trestně stíhat i zahraniční občany za poškození válečných pomníků věnovaných ruským osobnostem či Rusku obecně. Konkrétně se jedná o federální zákon s označením „N 112-ФЗ“, který novelizuje ruský trestní zákoník přidáním nového § 243.4. Dle nového ustanovení tedy platí, že: 

„Zničení nebo poškození vojenských hrobů umístěných na území Ruské federace nebo za jejími hranicemi, jakož i památníků, stél, obelisků, jiných pamětních staveb nebo objektů, jejichž cílem je připomenout ty, kteří zemřeli při obraně vlasti nebo jejích zájmů nebo přispěli k ruským vojenským úspěchům (včetně muzeí a pamětních značek na bojišti), jakož i památníků, dalších pamětních staveb nebo objektů věnovaných osobám, které hájily vlast nebo její zájmy, s cílem znevážit historický a kulturní význam těchto objektů – se trestá pokutou až do výše tří milionů rublů, nebo ve výši mzdy odsouzeného nebo jeho jiného příjmu za dobu až tří let, nucenou prací po dobu až tří let nebo uvězněním na stejné období.“

Článek 12 trestního zákoníku pak stanoví:

„Zahraniční občané a osoby bez státní příslušnosti, kteří nemají trvalý pobyt v Ruské federaci a kteří se dopustili trestného činu mimo hranice Ruské federace, podléhají trestní odpovědnosti podle tohoto Kodexu v případech, kdy je trestný čin namířen proti zájmům Ruské federace nebo občanovi Ruské federace nebo osobě trvale pobývající v Ruské federaci bez státní příslušnosti, jakož i v případech stanovených mezinárodní smlouvou Ruské federace nebo jiným dokumentem mezinárodního charakteru, který obsahuje závazky uznané Ruskou federací v oblasti vztahů upravených tímto Kodexem, pokud tyto osoby nebyly odsouzeny v cizím státě a jsou stíhány na území Ruské federace."

Z těchto dvou ustanovení jasně vyplývá, že orgány Ruské federace mohou nově trestně stíhat i osoby nemající ruské občanství za poškození památníku, který se nenachází v Rusku a ani není v jeho vlastnictví.

Spojené státy americké pak památníky a další stavby na počest válečným veteránům chrání ve svém federálním trestním zákoníku také. Konkrétně se jedná o § 1369:

„a) Kdo za okolností popsaných v odstavci b) úmyslně poškodí nebo zničí nebo se pokusí poškodit nebo zničit jakoukoli stavbu, pamětní desku, sochu nebo jinou památku ve veřejném vlastnictví připomínající službu jakékoli osoby nebo osob v ozbrojených silách Spojených států, bude potrestán pokutou podle této části, uvězněn až na 10 let, nebo obojí.

b) Okolností popsanou v tomto odstavci je:

     1) při páchání trestného činu popsaného v pododstavci a) žalovaný cestuje nebo přiměje jiného cestovat mezi státy federace či ze zahraničí, nebo používá poštu nebo jiný prostředek dálkové komunikace; nebo

     2) stavba, pamětní deska, socha nebo jiná památka popsaná v pododstavci a) se nachází na pozemku ve vlastnictví nebo pod jurisdikcí federální vlády.“

Z těchto slov je patrné, že podle trestního zákoníku Spojených států je trestné poničit/zničit pomník veteránům ve veřejném vlastnictví Spojených států. Je rovněž trestné cestovat do USA s účelem poškození takového pomníku, či zvát do USA cizího občana za tímto účelem. Trestní odpovědnost se však omezuje pouze na památníky stojící na pozemcích ve vlastnictví veřejné moci Spojených států, resp. památníky přímo vlastněné federální vládou.

Není tedy pravdou, že by USA měly stejnou právní úpravu, jakou nedávno přijala Ruská federace. Zatímco ruský zákon se vztahuje ne veškeré památníky ruským hrdinům kdekoliv na světě, zákon USA je omezen pouze na památníky ve vlastnictví federální vlády či památníky stojící na pozemcích ve veřejném vlastnictví (pokud před jejich poničením pachatel překročil vnější či vnitřní hranice USA).

Na závěr uveďme, že ustanovení umožňující trestně stíhat cizí občany za činy spáchané v zahraničí nejsou až tak neobvyklá. Většinou jsou však omezena pouze na ty nejzávažnější trestné činy. Například podle § 7 českého trestního zákoníku mohou české orgány stíhat zahraniční pachatele za činy spáchané v zahraničí, jen pokud se jedná např. o trestný čin teroristického útoku, financování terorismu, genocidia či padělání a pozměnění peněz. 

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Zpochybňuji i kroky bývalého ministra spravedlnosti Pelikána, který vydal pana Nikulina do Spojených států amerických. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Ministr Pelikán rozhodl o vydání Jevgenije Nikulina do USA v roce 2018. Vojtěch Filip toto rozhodnutí v minulosti opakovaně kritizoval.

skrýt celé odůvodnění

Jevgenij Nikulin je ruský hacker, který byl zatčen v České republice 5. října 2016. Byl dopaden na základě obvinění ze spáchání hackerského útoku na sítě LinkedIn, Dropbox a Formspring. O jeho vydání žádaly jak USA, tak i Rusko. Ruská žádost byla založena na údajné krádeži z roku 2009. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán nakonec rozhodl o vydání Nikulina do USA. Stalo se tak v noci na 30. března 2018.

Vojtěch Filip se vůči rozhodnutí bývalého ministra spravedlnosti Pelikána aktivně vymezoval již několikrát. Například hned 30. března 2018 se k celé situaci vyjádřil na svém Twitteru: 

Vlada CR se v jednom tydnu dvakrat zachovala v rozporu s principy mezinarodniho prava a zel take velmi lokajsky.Vyhostit diplomaty bez dukazu a vydat ciziho statniho prislusnika bez rozsudku jinam nez do zeme puvodu je vic nez za hranou dobrych https://t.co/zNUMSQJlSD je ostuda.

— Vojtěch Filip (@vojtafilip) March 30, 2018

Ústavní soud ČR 9. dubna 2019 rozhodl, že Robert Pelikán pochybil, když rozhodl vydat Nikulina do USA a přitom nepočkal na dořešení jeho žádosti o azyl. Vojtěch Filip se k tomuto rozhodnutí opět vyjádřil na svém twitterovém účtu:

Po více než roce Ústavní soud ČR rozhodl, že bývalý ministr spravedlnosti ČR 
R. Pelikán postupoval v případě pana Nikulina v rozporu se zákony. Jak jsem napsal na twitteru 30.3.2018 udělal naší zemi opravdu mezinárodní ostudu a zejména ohrozil naše vlastní občany v zahraničí.

— Vojtěch Filip (@vojtafilip) April 9, 2019

Pro úplnost uvádíme, že nehodnotíme faktičnost zmíněných tweetů Vojtěcha Filipa, pouze potvrzujeme, že se vůči vydání Jevgenije Nikulina do USA již v dané době vymezoval. 

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Ale ta socha je součástí toho seznamu těch památníků obětí druhé světové války. Otázky Václava Moravce, 3. května 2020

Oficiální Centrální evidence válečných hrobů sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva neobsahuje. Jakožto pietní místo je socha uvedena pouze na neoficiálních, amatérských seznamech.

skrýt celé odůvodnění

Socha maršála Ivana Stěpanoviče Koněva není součástí oficiální Centrální evidence válečných hrobů. V evidenci nejsou jen hroby, ale i pietní místa. Do pietních míst se řadí: pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a jejich oběti. Přesto kdyby byl pomník součástí seznamu válečných hrobů, obce mají povinnost minimální péče, která by měla dokázat zachovat pomník v důstojném a poznatelném stavu.

Je možné, že se Vojtěch Filip odvolává na neoficiální seznam pietních míst, který provozuje Spolek pro vojenská pietní místa a v němž je pomník I. S. Koněva zmíněn jako pietní místo. Tento spolek také uvádí poznámku, že je socha maršála Koněva vedena v Centrální evidenci válečných hrobů, a to pod evidenčním číslem CZE-0006-41772. Tato evidence ale zmíněné místo neobsahuje. 

Socha byla součástí 141 pomníků, památníků a pamětních desek, které měly připomínat osobní statečnost během 2. světové války v Praze 6. V roce 2005 tehdejší starosta Tomáš Chalupa pomník I. S. Koněva zařadil do svého pietního okruhu.

Na konci minulého roku pak Ministerstvo kultury zamítlo návrh na přeměnu sochy maršála Koněva v Praze 6 na kulturní památku, který podal místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Návrh byl podán s odůvodněním, že socha ztvárňuje symbol nesvobody.

Sochu maršála Koněva rovněž nelze považovat za válečný hrob podle dohody z roku 1999. Česká republika se sice podle čl. 21 smlouvy uzavřené v roce 1993 zavázala pečovat o vojenské hroby a vojenské pomníky, zmíněnou sochu však nelze považovat za válečný hrob, neboť Ivan Stěpanovič Koněv nezemřel v důsledku války či zajetí.