Demagog.cz

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra (ODS)

  • 26
  • 7
  • 1
  • 1

Výroky

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Česká média věnují málo pozornosti tomu, že čínský ministr zahraničí skutečně absolvoval turné po klíčových evropských zemích. Deník N, 4. září 2020

Česká média o evropském turné čínského ministra zahraničí Wanga I opravdu informovala spíše okrajově, většinou v kontextu jeho prohlášení na adresu předsedy Senátu Miloše Vystrčila a jeho cesty na Tchaj-wan.

skrýt celé odůvodnění

Čínský ministr zahraničí Wang I absolvoval diplomatické turné po Evropě v posledním srpnovém týdnu tohoto roku. Navštívil Itálii, Německo, Nizozemí, Norsko a Francii. Mimo ekonomické zájmy se ministr také snažil naznačit možnost multilaterální spolupráce při řešení nadnárodních výzev. Jeho snahou bylo také předejít situaci, kdy by i evropské státy začaly vůči Číně postupovat tvrději, tak jako v poslední době Spojené státy.

Ačkoli hodnocení, že této diplomatické cestě věnovala česká média málo pozornosti, je velmi subjektivní, je pravdou, že tato cesta byla zastíněna zejména články o návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. Hospodářské noviny zmínily cestu čínského ministra zahraničí ve článku věnovaném čínským výhrůžkám českému šéfovi Senátu: „Německo bylo poslední zastávkou čínského ministra Wanga I během jeho týdenní cesty po Evropě, kdy navštívil Itálii, Nizozemsko, Norsko a Francii. Cílem bylo diskutovat boj s pandemií koronaviru a podpořit vztahy Číny s Evropou.

V Lidových novinách se nad kontextem celé cesty zamýšlel ve své rubrice Monitor Jan Macháček. Ten hodnotí prohlášení na adresu Miloše Vystrčila v rámci této cesty za krajně netaktické: „Pozoruhodný je i kontext, kdy čínský ministr zahraničí pronesl tuto výhrůžku. Řekl to na přednášce v pařížském think tanku. Ministr Wang je na týden trvající cestě po Evropě, během které navštívil Francii, Itálii, Norsko, Nizozemsko a Německo. Jeho záměrem je, aby Čína a EU uzavřely do konce roku dohodu o investicích. Jeho cesta má balancovat dopady návštěvy amerického ministra zahraničí Pompea. Nechť posoudí každý sám, jestli čínským zájmům poslouží titulky s výhrůžkami Vystrčilovi.“ Jinak LN o cestě čínského ministra informovaly především v souvislosti s jeho slovy o cestě předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan.

Další hlavní média ovšem o tomto tématu skutečně nijak zásadně neinformovala. O Wangově poslední zastávce v Německu se psalo zejména v souvislosti se zmíněnými výhrůžkami Miloši Vystrčilovi, jelikož je pronesl právě odtamtud. O jeho kontroverzní návštěvě Francie informovaly Seznam zprávy, ale detailně se celému turné také nevěnovaly. O norské zastávce se zmiňoval mimo jiné například Český rozhlas Plus v souvislosti s Wangovými prohlášeními zpochybňujícími, že by první pacient s koronavirem byl z Číny. Mimo jiné zde také varoval před udělením Nobelovy ceny hongkongským demonstrantům. Česká televize pak na svém webu cestu čínského ministra zmínila spíše mimoděk.

Lze tedy říci, že česká média skutečně evropskému turné čínského ministra zahraničí komplexně nevěnovala mnoho pozornosti. Článků, které by se věnovaly přímo této cestě, nelze dohledat mnoho. Mnohem více se jich pak o cestě zmiňuje jen v souvislosti se slovy čínského ministra na adresu Vystrčilovy cesty na Tchaj-wan.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

To bylo začátkem devadesátých let v době, kdy se s dalajlamou žádný státník nesetkával, Havel udělal tenhle průlom. Deník N, 4. září 2020

Dalajlama se setkal s Václavem Havlem 3. února 1990, před touto schůzkou však byl v prosinci 1989 tibetský duchovní vůdce například hostem v Norsku, kde se sešel s norským premiérem i králem. V létě téhož roku se setkal také s prezidenty Mexika a Kostariky.

skrýt celé odůvodnění

Na oficiálních webových stránkách tibetského duchovního vůdce dalajlamy lze nalézt výčty jeho setkání s vysokými představiteli světových zemí. Dle seznamu za roky 1990 až 1999 byla jeho návštěva Václava Havla v Praze 3. února 1990 jeho první schůzkou s některým ze světových státníků v 90. letech.

V předcházejícím období se pak dalajlama podle výčtu setkání za léta 1954 až 1989 sešel mimo jiné 11. prosince 1989 s tehdejším norským premiérem Janem Pederem Sysem. Dodejme, že tento den přijal také v Oslu Nobelovu cenu za mír. 10. prosince 1989 se dalajlama setkal i s norským králem Olafem V. Dále můžeme zmínit jeho schůzku s tehdejší předsedkyní Německého spolkového sněmu Ritou Süssmuth z 8. prosince téhož roku nebo schůzky s prezidenty Kostariky a Mexika v červnu a červenci 1989.

Co se týče setkání tibetského duchovního vůdce se státníky západní Evropy, 13. května 1986 se ve Vídni sešel s rakouským prezidentem Rudolfem Kirchschlägerem. V říjnu 1973 pak proběhla jeho schůzka s irským prezidentem a předsedou vlády.

Z tohoto úhlu pohledu nelze popřít, že po návštěvě Václava Havla v únoru 1990 se dalajlama začal více setkávat s ostatními státníky nejen Evropy (například v říjnu 1990 s německým prezidentem či v prosinci 1991 s britským premiérem atd.), ale také s vysokými představiteli Spojených států. V dubnu 1991 navštívil ve Washingtonu tehdejšího amerického prezidenta George Bushe, o dva roky později pak jeho nástupce Billa Clintona. Je tak možné, že v tomto ohledu Václav Havel skutečně učinil jistý pokrok, či dokonce průlom. Tvrzení Alexandra Vondry, že se v období začátku 90. let s dalajlamou nesetkával „žádný státník“, je nicméně nepravdivé.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Nikdy mu (Václav Havel dalajlamovi, pozn. Demagog.cz) nedal červený koberec rovnou do vládní rezidence jako Jan Fischer. Číňani to nesli velmi nelibě. Deník N, 4. září 2020

Jako premiér se Jan Fischer setkal s dalajlamou v září 2009 v Kramářově vile, tuto schůzku již tehdy jeho mluvčí označil za soukromou. V zásadě stejnou formu nicméně mělo také setkání dalajlamy a Václava Havla v únoru roku 1990 – to proběhlo v prezidentské rezidenci v Lánech.

skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že při ověřování tohoto výroku považujeme výraz „nedal červený koberec“ pouze za obrazné vyjádření, a nebereme ho tedy doslovně.

Jan Fischer se s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou setkal 11. září 2009, tedy v době, kdy předsedal tzv. úřednické vládě, která byla jmenována v květnu 2009 po pádu vlády Mirka Topolánka. Ke schůzce došlo v Kramářově vile, která slouží jako rezidence předsedy vlády České republiky“. Čínské velvyslanectví se tehdy proti návštěvě dalajlamy v ČR a jeho účasti na konferenci o míru a demokracii v Asii ohradilo.

Podle tehdejšího prohlášení tiskového mluvčího Jana Fischera však zmiňované přijetí dalajlamy v Kramářově vile bylo „soukromou schůzkou“. Toto tvrzení později zopakoval Jan Fischer i v roce 2012 ve svém článku pro Parlamentní listy: „(…) s ohledem na citlivost této věci pro čínskou stranu jsem zvolil setkání soukromé, v rezidenci – Kramářově vile, a bez médií.“ Dodejme, že tehdy Jan Fischer reagoval na kritiku, která k němu směřovala právě ze strany Alexandra Vondry.

Nepřísluší nám hodnotit, do jaké míry byla schůzka Jana Fischera s dalajlamou skutečně soukromá. Pro hodnocení výroku je nicméně důležité zmínit, že například setkání dalajlamy a Václava Havla v únoru 1990 mělo do jisté míry podobnou formu jako setkání tibetského duchovního vůdce s Janem Fischerem. Jako úřadující československý prezident tehdy Václav Havel pozval dalajlamu „do prezidentské rezidence na zámek v Lánech“ (video, čas 01:50). Jednalo se také o „soukromé setkání“ (video, tamtéž). I proti této návštěvě čínská strana protestovala a nepřijala „názor, že návštěva má ryze soukromý charakter a že nepoškodí společné zájmy obou zemí“ (video, čas 02:14).

Za dobu, kdy byl Václav Havel českým a dříve československým prezidentem, navštívil dalajlama Českou republiku celkem čtyřikrát: v letech 199019972000 a 2002. Dodejme, že ve výroční zprávě Správy Pražského hradu za rok 2002 (.pdf, str. 19) je mezi „společenskými a pracovními akcemi“ na zámku v Lánech uvedena právě také návštěva delegace dalajlamy.

Je pravdou, že zástupci Čínské lidové republiky se ohradili proti návštěvě dalajlamy v ČR v roce 2009, kdy proběhlo také jeho setkání s Janem Fischerem. Jelikož však tato schůzka měla v zásadě stejnou formu jako schůzka dalajlamy s Václavem Havlem v roce 1990 (oba v době setkání vykonávali vysokou funkci, oba dalajlamu pozvali do své oficiální rezidence a oba označili tato setkání za soukromá), hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Jsou některé země, které mají diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a nemají ho s Čínou. Třeba Marshallovy ostrovy. Takových států je asi patnáct. Deník N, 4. září 2020

Tchaj-wan udržuje diplomatické vztahy s 15 státy. Vedle Marshallových ostrovů jsou to např. Paraguay, Honduras, Haiti, Nikaragua či ostrovní státy Palau, Tuvalu, Nauru a Svatý Kryštof a Nevis. Tyto státy v souladu s politikou jedné Číny neudržují diplomatické vztahy s ČLR.

skrýt celé odůvodnění

Tchaj-wan udržuje diplomatické vztahy s 15 státy, konkrétně jsou to Marshallovy ostrovy, Nauru, Palau, Tuvalu, Svazijsko, Vatikán, Belize, Guatemala, Haiti, Honduras, Nikaragua, Paraguay, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie a Svatý Vincenc a Grenadiny.

Navázání diplomatických vztahů s Čínskou lidovou republikou (Čínou) nebo Čínskou republikou (Tchaj-wanem) se odvíjí od politiky jedné Číny. Podle ní platí, že „státy udržující diplomatické vztahy s ČLR nemohou mít vztahy s Taiwanem, a naopak.“ Oněch vyjmenovaných 15 států tedy nemá navázané diplomatické vztahy s Čínou. Toto platí i pro jedinou evropskou zem, která je na daném seznamu, a sice pro Vatikán. Ten nemá s Čínou navázané oficiální diplomatické vztahy od 50. let minulého století.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Tchaj-wan svou identitu celá desetiletí stavěl na tom, že on je ta Čína. Čankajšek, když ho Mao a komunističtí revolucionáři vytlačili na Tchaj-wan, dlouhá léta hájil tezi, že oni jsou Čína. I Tchaj-wan prochází nějakým vývojem. Deník N, 4. září 2020

Tchaj-wan od konce občanské války, ve které byli Čankajškovi nacionalisté poraženi komunisty Mao Ce-tunga, vystupoval jako zástupce jediné Číny. Od 70. let se ale pozice Tchaj-wanu postupně mění. V posledních letech se do vrcholných funkcí dostávají stoupenci nezávislosti.

skrýt celé odůvodnění

V roce 1949 v Číně skončila občanská válka mezi komunisty v čele s Mao Ce-tungem a nacionalisty ze strany Kuomingtan vedené Čankajškem. Válka dopadla vítězstvím pro komunisty, kteří vytlačili zbytky Čankajškova Kuomingtanu na Tchaj-wan. Tchaj-wan se tak de facto stal na pevninské Číně nezávislým územím, představitelé Kuomintangu však tvrdili, že existuje jen jedna Čína (tzv. princip jedné Číny), jejímiž oni jsou představiteli, kteří ovšem nemají území celé Číny pod svou kontrolou. Cílem bylo ji znovu ovládnout, ovšem ne pod komunistickým vedením. Jako zástupce Číny vystupoval po válce Tchaj-wan i v Radě bezpečnosti OSN a mnohými státy západního světa byla jeho vláda uznávána jako jediný legitimní zástupce Číny.

Samostatnost Tchaj-wanu však nikdy neuznala samotná pevninská Čína. Ta také prosazuje princip jedné Číny, tedy že existuje pouze jedna legitimní politická moc, která zahrnuje pevninskou část Číny i Tchaj-wan. Princip tedy vylučuje existenci dvou čínských států. Podle výkladu ČLR je pak jediným legitimním útvarem zastupujícím „jednu Čínu“ právě pevninská Čína. V 70. letech došlo ke změnám ve světě diplomatických vztahů, když OSN začala uznávat vládu Čínské lidové republiky a zástupci Čínské republiky z Tchaj-wanu tak v Radě bezpečnosti ztratili své místo. Prudce klesl i počet států, které Čínskou republiku diplomaticky uznávají.

Postupem času se plán na invazi do pevninské Číny ukázal jako neproveditelný. Zároveň se Tchaj-wan postupně evolučně proměnil v prakticky fungující demokratický stát s pluralitním politickým systémem. S demokratizací země si od 70. let Tchaj-wan postupně přestává činit nároky na území celé Číny. V posledních letech pak opakovaně zaznívají požadavky, které usilují o Tchaj-wan jako samostatný suverénní stát nezávislý na zbytku Číny. Tenze pak narostly zejména v roce 2000 po zvolení prezidenta Chen Shui-biana, který se otevřeně hlásil k nezávislosti země. Současná prezidentka Tsai Ing-wen je zástupcem Demokratické pokrokové strany, která tradičně podporuje nezávislost Tchaj-wanu. Při své inauguraci se prezidentka Tsai odmítla přihlásit k principu jedné Číny.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Ještě k těm Američanům. Vždyť si vezměme, oni vynalezli internet, ten byl vynalezen vlastně jako vedlejší produkt práce na atomové bombě, že jo, za 2. světové války. Otázky Václava Moravce, 8. ledna 2017

Přestože byl internet skutečně vynalezen ve Spojených státech, světlo světa spatřil až mnoho let po druhé světové válce.

Vznik internetu se podle většiny zdrojů datuje na začátek 60. let 20. století, kdy Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) ve Spojených státech začala zkoumat možnosti vzniku mezinárodní sítě vzájemně propojených počítačů. Jejich úsilí vyústilo roku 1969 k vytvoření experimentální sítě ARPANET, pomocí které byla také přenesena první data mezi počítači. Další vývoj internetu stručně popisuje například toto video.

Vývoj internetu (nejprve ze sítě mezi vědeckými pracovišti) a mapy postupného propojování jsou přehledně popsány v tomto článku.

Žádný zdroj neupozorňuje na možný vývoj internetu mezi lety 1939 a 1945 (resp. 41–45, kdy byly ve válce USA), výrok tedy považujeme za nepravdivý.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Trump sám je byznysmen (...) část nominací v budoucí vládě jsou lidé ze stejné krevní skupiny. Třeba ministr zahraničí Tillerson a poradce pro národní bezpečnost. Z druhé strany jsou tam ale jmenovaní zase jiní lidé, jestřábi. Např. ministr obrany nebo Dan Coats. Otázky Václava Moravce, 8. ledna 2017

Celou dosavadní nominaci Trumpovy vlády uvádí přehledně např. Washigton Post nebo NY Times.

Nominovaný ministr zahraničí Rex Tillerson je výkonným ředitelem ExxonMobile, nadnárodní firmy, která těží a zpracovává ropu a zemní plyn. Prostředí světa byznysu je mu tak bližší, než působení ve veřejném sektoru. ExxonMobil funguje i v Rusku a Rex Tillerson byl vyznamenán za přátelství Putinem.

Thomas P. Bossert je již jmenovaným poradcem pro národní bezpečnost. Pracoval už pro G. Bushe jako poradce pro bezpečnost. Zároveň však vede konzultantskou firmu v oblasti risk managementu ve Washigtonu.

Mezi další kandidáty ze světa byznysu patří např. Wilbur Ross (investor v oblasti průmyslu, ale i bankovnictví) nebo Steven Mnuchin (působí v Goldman Sachs).

Jestřábími kandidáty jsou pak pravděpodobně míněni kandidáti, kteří mají militantní zkušenosti, generálové a vojáci.

Ministrem obrany by se měl stát námořní generál a vysoký vojenský důstojník James Mattis. Ten vedl vojenské operace na Blízkém východě. Šéfem tajných služeb se pak stane bývalý senátor Dan Coats, který v minulosti kriticky reagoval na anexi Krymu Moskvou a tlačil na B. Obamu, aby Moskvu sankcionoval.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

... americký radar, proti kterému Lubomír Zaorálek tak ostře bojoval. Dneska zde tu strategickou instalaci nemáme díky Lubošovi Zaorálkovi a Baracku Obamovi. Otázky Václava Moravce, 8. ledna 2017 !

Plánovanou výstavbu radaru zastavila v roce 2009 svým rozhodnutím administrativa demokratického prezidenta Baracka Obamy. Sociální demokraté v čele s tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem a stínovým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem se proti projektu vymezovali.

Česká republika v letech 2007–2009 jednala se Spojenými státy o možnosti zřídit ve středočeských Brdech vojenský radar, který by byl součástí protiraketové architektury USA v Evropě. V sousedním Polsku pak měla být vybudována raketová základna sloužící jako obrana proti raketám dlouhého doletu z Íránu. Tento projekt byl dojednáván během administrativy republikánského prezidenta George Walkera Bushe, po nástupu Baracka Obamy však v září 2009 došlo k jeho zrušení.

Výstavbu radaru podporovala především koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS), která smlouvu o výstavbě a provozu radaru schválila v květnu 2008.

ČSSD v průběhu jednání o výstavbě zaujala pozici vymezující se proti americkému radaru na českém území, tehdejší předseda sociálních demokratů vyzýval k vypsání referenda, aby o osudu vojenského komplexu rozhodli občané. Představitelé sociální demokracie často podporovali akce namířené proti výstavbě radaru, šlo např. o protestní pochody nebo hladovky, jednu z nich podpořil i Lubomír Zaorálek (ČSSD). Sám Zaorálek se vyjádřil, že radar Evropě neprospěje a veřejně vystupoval proti projektu.

Dle výstupů výzkumů CVVM (. pdf str. 1) byla česká společnost proti výstavbě amerického radaru. V červnu 2008 25 % dotázaných označilo svůj postoj k radaru jako „spíše nesouhlasí“ a 41 % jako „rozhodně nesouhlasí“. O rok později byla čísla velmi podobná, 25 % dotázaných opět označilo svůj postoj k radaru jako „spíše nesouhlasí“ a 42 % jako „rozhodně nesouhlasí“.

V říjnu 2009 (. pdf str. 2) pak 48 % dotázaných odpovědělo, že jsou s rozhodnutím Obamovy administrativy ustoupit od výstavby radaru „rozhodně spokojeni“, 32 % pak bylo „spíše spokojeno“.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Přestože je to exmanželka (Ivana Trump, pozn. Demagog.cz), tak pokud vím, oni mají vztahy vcelku dobré. (...) Ona dokonce pomáhala Olze Havlové někdy začátkem 90. let sbírat na Výbor dobré vůle. Otázky Václava Moravce, 8. ledna 2017

V rozhovoru pro New York Post z dubna 2016 mluví Ivana Trump o svém bývalém manželu Donaldovi pozitivně. Rozvod byl z jejího pohledu náročný, ale jak sama řekla: „Od té doby, co se urovnala finanční stránka, chováme se k sobě přátelsky“.

V roce 1990 se Olga Havlová (podle informací z knihy Pavla Kosatíka Člověk má dělat to, nač má sílu) vydala do Spojených států, kde se účastnila mimo jiné dobročinného večírku, „který ve prospěch Výboru (lidí dobré vůle) uspořádala v newyorském hotelu Plaza Ivana Trumpová“.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

(Válka v Sýrii, pozn. Demagog.cz) je vlastně „proxy war“, jak se tomu v odborné terminologii říká, zástupná válka, kde válčí nejenom frakce zainteresované v Sýrii, ale vlastně i mocnosti v okolí, které mají své zájmy - Írán, Turecko, Saudská Arábie a potažmo také Rusové, Evropané. Otázky Václava Moravce, 8. ledna 2017

Oxfordský slovník definuje pojem „proxy war“ (zástupná válka) jako válku podnícenou významnou mocností, která však sama o sobě není v konfliktu zapojena.

Konkurenční slovník Univerzity v Cambridgi popisuje termín jako válku, ve které bojují skupiny nebo menší státy, z nichž každý zastupuje zájmy jiných, větších států nebo koalic. Jako příklad „proxy war“ je udávána válka v Sýrii táhnoucí se od roku 2011. Tento termín pro syrský konflikt používá britská BBC, americký deník NYT, britský Guardian, německý magazín Spiegel či americký Foreign Affairs.

V měnícím se konfliktu jsou přímo či nepřímo zapojeny kromě syrské vlády Bašára al-Asada také Rusko, Turecko, Spojené státy, Írán a Saudská Arábie společně s dalšími státy Perského zálivu, Svobodná syrská armáda, Hizballáh, Kurdská strana pracujících (PKK), kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), ISIS a mnoho dalších převážně islamistických bojových skupin