Marek Hilšer

Marek Hilšer nejspíš poukazuje na akci u příležitosti připomínky 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi. V lednu 2015 se na Pražském hradě uskutečnil čtvrtý ročník mezinárodního fóra o holokaustu Let My People Live, kam byli pozváni mimo jiné představitelé čtyř vítězných mocností druhé světové války. Konkrétně nejvyšší představitelé USA, Velké Británie, Francie a také Ruska, tedy i Vladimir Putin. Současně byli na tuto akci pozváni představitelé dalších 43 států, kteří připojili svůj podpis k tzv. terezínské deklaraci (.pdf, str. 8).

Dle tajemníka Federace židovských obcí v České republice Tomáše Krause organizoval akci Evropský židovský kongres a byla předjednána již na jaře roku 2014. Pozvánky jednotlivým hlavám států byly odeslány z Kanceláře prezidenta republiky, ale byly též podepsány předsedou Evropského židovského kongresu (video, čas 1:21). To, že k pozvání skutečně došlo, potvrdil mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček 18. listopadu 2014 na pravidelné tiskové konferenci, přičemž pozvánky měly být podle MF Dnes odeslány o několik týdnů dříve. Miloš Zeman, respektive Kancelář prezidenta republiky tedy skutečně pozvala Vladimira Putina do Prahy poté, Rusko anektovalo Krymu v březnu 2014 a poté vojensky zaútočilo za východní oblasti Ukrajiny.

Představitelé Kanceláře prezidenta republiky nicméně veřejně zmiňovali, že mezinárodní fórum a pozvánky na něj by neměly být spojovány s událostmi ze začátku roku 2014. Mluvčí prezidenta republiky na tiskové konferenci uvedl, že by se mělo jednat pouze o připomenutí obětí holokaustu a osvobození vyhlazovacího tábora a událost by neměla být spojována s jakýmkoliv zahraničněpolitickým děním (video, čas 4:40). „Jde o mezinárodní připomínku holokaustu. V České republice budou tuto připomínku organizovat významné židovské organizace, které jsou pořadateli. Je ale logické, že hlavy vítězných mocností druhé světové války musí pozvat prezident republiky,“ uvedl také Jiří Ovčáček.

Tehdejší ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček pro deník Právo řekl: „ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal. Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují.“

Ačkoliv pozvání Vladimira Putina nebylo dle vyjádření zástupců Kanceláře prezidenta republiky iniciováno Milošem Zemanem a akce se měla týkat výhradně připomínky holokaustu, ruského prezidenta pozval právě prezident Zeman. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že ruský prezident Putin se nakonec pražské ani osvětimské části vzpomínkové akce nezúčastnil.

Senát se možným protiústavním jednáním prezidenta Miloše Zemana zabýval v červenci 2019. Tehdy senátoři rozhodli o podání ústavní žaloby Senátu k Ústavnímu soudu, přičemž v neveřejném hlasování se pro návrh vyslovilo 48 ze 75 přítomných senátorů. Samotnou žalobu inicioval senátor Václav Láska, který ji se senátory připravil již koncem dubna. 

Senát v návrhu ústavní žaloby uvádí, že se prezident Zeman dopustil (.pdf, str. 3, 5–39) několika skutků, kterými podle Senátu hrubě porušil Ústavu (str. 39–56). Mezi uvedenými případy byla například nečinnost při jmenování či odvolání členů vlády nebo vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky.

Senát proto Ústavnímu soudu v žalobě navrhl (.pdf, str. 59), aby rozhodl o tom, že se prezident Zeman jednáním, které dokument popisuje, „dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku”.

Návrh na ústavní žalobu nakonec neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde pro návrh hlasovalo pouze 58 poslanců. Aby návrh doputoval k Ústavnímu soudu, muselo by pro něj hlasovat alespoň 120 poslanců.

Čínská lidová republika v posledních desetiletích skupuje či si pronajímá oblasti na pobřeží Indického i Tichého oceánu. V těchto logisticky významných oblastech pak buď staví samotné přístavy, nebo v již existujících přístavech buduje hlubokomořské terminály, jak je tomu například na Srí Lance, v Pákistánu, Barmě či v Bangladéši. Velký podíl má Čína také na pobřeží Kambodži, menší podíly v některých přístavech na středomořském pobřeží Afriky.

Co se týče Evropských přístavů, čínská národní společnosti Cosco již v roce 2016 odkoupila od Řecka přístav Pireus. Kromě Řecka získala Čína podíly také v přístavech ve Francii, Španělsku, Itálii, Nizozemsku či Belgii. V říjnu roku 2022 pak bylo rozhodnuto, že německá vláda umožní čínské společnosti Cosco odkoupit čtvrtinu přístavu v Hamburku. A to i přesto, že Evropská komise Německo před tímto počínáním varovala.

Čína tak v posledních letech skutečně skupuje či si alespoň pronajímá části přístavů na území asijských, afrických i evropských států. Výrok Marka Hilšera tak hodnotíme jako pravdivý.

Během minulého roku došlo nejen na českém, ale i na celoevropském trhu k nedostatku některých léků. Jedná se zejména o antibiotika, léky pro děti na srážení horečky nebo o nejprodávanější léčebné přípravky jako Panadol a Ibalgin. Viceprezident České lékárnické komory Martin Kopecký 4. ledna 2023 uvedl, že nedostatek některých léků potrvá zřejmě celou zimu. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek o několik dní později připustil, že problémy s dostupností léků mohou přetrvávat „celý rok“.

Příčin současné situace je podle Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) více. Jako nejčastější důvod nedostatku léků zmiňuje „výpadek ve výrobě a zpoždění dodávek“, někdy je to také zvýšená poptávka. Důvodem snížené dostupnosti některých léků je podle Kopeckého mj. přerušení dodávek z Číny.

Ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel již dříve uvedl, že většinu surovin pro výrobu léků Evropa včetně Česka dováží právě z Číny a Indie. „Celý evropský trh s léky je z velké části závislý na levné výrobě zejména v Číně a Indii,“ popisoval (.pdf) v listopadu 2022 důvody snížené dostupnosti léků. V lednu tohoto roku se podobně vyjadřovala např. ekonomka Jana Matesová. „Evropské farmaceutické firmy vyrábějí většinu důležitých složek léčiv v Indii. Jde o těžkou chemii, a protože ji v Evropě nechceme kvůli znečišťování prostředí, tak ji firmy odsunuly do Indie a Číny,“ řekla pro Český rozhlas.

Marek Hilšer tímto výrokem odpovídá na otázku, zda by se měla Ústava ČR zpřesnit, aby neobsahovala pro činnosti prezidenta některé nejasné termíny. Marek Hilšer odpovídá, že by se Ústava neměla zpřesňovat v termínech, kdy má prezident jmenovat či nejmenovat ministry, na čemž se podle něj shodne většina ústavních právníků.

Pro začátek uveďme, že Ústava České republiky je ústavním zákonem přijatým 16. prosince 1992. Během let byla devětkrát novelizována, kdy se např. měnila v souvislosti se vstupem do Severoatlantické aliance (č. 300/2000 Sb.) nebo do Evropské unie (č. 515/2002 Sb.). Dodejme, že může být měněna pouze ústavními zákony, které musí schválit kvalifikovaná většina obou komor Parlamentu.

Vyjádření ústavních právníků

Ke lhůtám pro jmenování členů vlády prezidentem se v minulosti opakovaně vyjadřovali ústavní právníci, mj. v souvislosti s některými případy, kdy prezident Zeman odmítal jmenovat některého ministra. Jejich slova se často týkala skutečnosti, že Ústava neobsahuje výslovně uvedenou lhůtu pro takové jmenování, respektive jak je třeba absenci této lhůty interpretovat.

Veřejné zmínky ústavních právníků o tom, zda by se v případě jmenování ministrů měly, či neměly do Ústavy doplnit konkrétní lhůty, ale nejsou moc časté. V médiích se nám podařilo dohledat např. vyjádření (audio, čas 12:22) Marka Antoše v kontextu prezidentova odmítání jmenování některých ministrů. Podle Antoše je „vztah mezi prezidentem republiky a vládou (…) takovým místem, že by bylo užitečné o té ústavní změně diskutovat“. Ústavní právník Jan Wintr v roce 2021 mluvil o tom, že v případě, že by prezident odmítl jmenovat celou vládu, „lze uvažovat i o změně Ústavy, protože si myslím, že to jmenování vlády přináší skoro pořád nějaké problémy, které jsou úplně zbytečné, protože to zdržování jmenování vlády nepřináší vůbec nic pozitivního.“

Poměrně jasně se k otázce doplnění lhůt pro jmenování ministrů do Ústavy postavila platforma Rozumné právo, kam patří mj. ústavní právník Jan Wintr: „Průtahy při jmenování vlády či odvolávání a jmenování ministrů, existence vlády opírající se jen o důvěru prezidenta a faktická nemožnost podrobit sporné kroky prezidenta kontrole ze strany Ústavního soudu, ohrožují principy parlamentní republiky. Platforma Rozumné právo považuje za potřebné změnit Ústavu tak, aby nebylo možné relativně často porušovat Ústavu a principy parlamentní republiky a aby byla zajištěna účinná právní obrana proti takovému jednání prezidenta.“ Platforma také doporučuje, že by „jmenování vlády (…) mělo být svázáno pevnými lhůtami“.

Další vyjádření ústavních právníků, které se nám podařilo dohledat, se týkají výhradně prezidentova jmenování premiéra, nikoliv jmenování ministrů.

Závěr

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám tedy nepodařilo najít dostatečné množství vyjádření ústavních právníků, která by se týkala právě možné změny Ústavy ve věci lhůt pro jmenování ministrů prezidentem, abychom mohli výrok Marka Hilšera potvrdit či vyvrátit. Někteří ústavní právníci se k možné změně Ústavy a doplnění lhůt vyjádřili kladně, nicméně většina z dohledaných vyjádření ostatních právníků se této konkrétní úpravy netýkala. Nedokážeme tak říct, zda mezi ústavními právníky panuje většinová shoda. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako neověřitelný.

Prezident, na základě článku 54, odstavce 3 Ústavy, skutečně není z výkonu své funkce odpovědný. To se vztahuje jak na výhradní, tak na kontrasignované pravomoci. Pokud tak prezident učiní rozhodnutí, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády, odpovídá za toto rozhodnutí pouze vláda.

Prezidenta navíc po dobu výkonu jeho funkce nelze ani trestně stíhat. Výjimku představuje pouze možnost Senátu podat na prezidenta ústavní žalobu, a to buď pro velezradu či hrubé porušení Ústavy a ústavního pořádku.

Marek Hilšer neúspěšně kandidoval i v předchozích prezidentských volbách v lednu 2018, v nichž v prvním kole skončil na pátém místě. K možnosti zavedení „manželství pro všechny“ bez ohledu na sexuální orientaci (iniciativa Jsme fér tímto pojmem označuje manželství pro homosexuální páry) se Marek Hilšer vyjádřil například v květnu 2017. Tehdy v rozhovoru pro magazín Lui.cz na otázku, která se k tomuto tématu vztahovala, uvedl, že „právo a stát musí dát každému stejné podmínky (…). A to bez ohledu na sexualitu“.

Pro portál Peníze.cz Hilšer v prosinci 2017 také uvedl, že by podepsal „zákon umožňující sňatky homosexuálů“. Možnost uzavírat stejnopohlavní sňatky podpořil Hilšer v té době i v anketě serveru iRozhlas.cz, kde prohlásil: „Registrované partnerství nedává homosexuálním párům stejná práva, jaká mají heterosexuálové žijící v manželství. (…) nevidím důvod, proč bránit lidem, kteří jsou ochotni dát si veřejný slib, že spolu chtějí žít a starat se jeden o druhého. Také se domnívám, že to pro ně bude mít velký symbolický význam“.

Marek Hilšer tehdy zároveň vyjádřil pochopení pro občany, kteří mají k manželství pro všechny odmítavý postoj kvůli stigmatizaci tématu v minulosti. Konstatoval tak, že by chtěl usilovat o otevření celospolečenské diskuse. Pro úplnost dodejme, že nynější senátor Hilšer tehdy také souhlasil s povolením adopce párům stejného pohlaví.

Marek Hilšer v předešlých vyjádřeních pro média odpovídal na otázku, jak by v případě zvolení prezidentem postupoval při jmenování nových soudců a soudkyň Ústavního soudu. Konkrétně se k nominaci vyjadřoval pro Deník N a pro deník E15.cz. 

Pro deník E15.cz Marek Hilšer uvedl: „Jmenoval bych soudce a soudkyně tak, aby byl ústavní soud pestrý, složený z osobností s praxí advokátní, akademickou i soudní. Považuji za přínosné setkávání různých životních zkušenosti, názorů a přístupů. Důležité jsou odborné i lidské kvality každého kandidáta či kandidátky. Ústavní právo je vrcholná disciplína, jejímž cílem je ale nalézání spravedlnosti, nejen nějaká právní ekvilibristika, takže bych považoval za nutné, aby jmenovaní měli porozumění pro problematiku lidských práv.“

Pro Deník N ve své odpovědi na stejnou otázku zvolil Marek Hilšer téměř totožná slova.

Doplňme, že podle Ústavy se Ústavní soud skládá z 15 soudců, jejichž funkční období je stanoveno na deset let. Hned 13 ústavním soudcům, včetně jeho předsedy Pavla Rychetského, skončí mandát během vládnutí příštího prezidenta. Ten tak tyto soudce bude muset jmenovat. Ústavnímu soudu navíc chybí nový soudce či soudkyně po odchodu Kateřiny Šimáčkové. Případné opakování mandátu Ústava nezakazuje.

Týdeník Respekt a server Seznam Zprávy po námi ověřované debatě zveřejnili informaci, že se Miloš Zeman chystá jmenovat předsedu Ústavního soudu ještě během svého vládnutí (tedy do 8. března 2023). A to i přesto, že Pavlu Rychetskému končí mandát až v srpnu příštího roku.

Marek Hilšer se tedy dříve v médiích nechal slyšet, že považuje za nutné, aby budoucí ústavní soudci měli porozumění pro lidská práva. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer danou akci uvádí jako doklad toho, že za Ukrajinou stál již v roce 2014, kdy upozorňoval na zločinnost Putinova režimu.

Protest na Úřadu vlády se odehrál 8. října 2014 a byl cílen především na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku. Stála za ním skupina oMEN, inspirovaná ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.

Marek Hilšer tehdy společně s Otakarem van Gemundem, v Česku žijícím Nizozemcem, pronikl na tiskovou konferenci po jednání vlády. Oba se během ní svlékli do půli těla a odhalili tak ukrajinské vlajky a zmiňované nápisy „Premiére odvahu“ a „Braňte svobodu, ne paštiky“. Následně rozvinuli vlajky Evropské unie a NATO.

Marek Hilšer chtěl touto akcí upozornit na Sobotkův zdrženlivý postoj ke zpřísnění sankcí, které v několika vlnách uvalila Evropská unie na Rusko kvůli protiprávní anexi Krymu v březnu 2014. V srpnu téhož roku například Sobotka po mimořádném zasedání Evropské rady uvedl, že si Česko ponechá možnost nesouhlasit s některými sankcemi, které by výrazně poškodily českou ekonomiku.

V reakci na uvalené ekonomické sankce totiž vydal ruský premiér dekret (.pdf), jímž vyhlásil embargo na dovoz některých potravin ze zemí Evropské unie a z USA. Mimo jiné patřilo na seznam i maso a některé masné výrobky, včetně paštik. A právě největší český vývozce paštik –⁠ společnost Hamé –⁠ měla podle některých srovnání doplatit na sankce nejvíce. Firma dokonce pohrozila, že v případě zhoršení situace a výrazných ekonomických ztrát bude po české vládě či EU požadovat kompenzace. Nakonec nicméně pouze posílila výrobu ve svém ruském závodě.

Právě paštiky se tak staly jakýmsi symbolem hodnocení postojů vlády. Například tehdejší poslanec Marek Ženíšek (TOP 09) tehdy prohlásil, že „zatímco Ruská federace zbrojí, my vedeme debatu o tom, kolik sankce vůči Rusku za obsazení části jiné země (Krymu) poškodí firmu vyrábějící paštiky“.

Dodejme, že Marek Hilšer po tiskové konferenci vyjádřil svůj názor i pro server Novinky.cz: „Pan premiér svými výroky spíše nahrává putinovskému Rusku, o kterém víme, že je polodiktátorský nebo diktátorský režim. Nás velice mrzí, že se Češi spíše staví na stranu Putina než na stranu EU a našich spojenců NATO“.

Prezdientský kandidát Hilšer tedy společně s Otakarem van Gemundem v roce 2014 skutečně protestovali na Úřadu vlády a nápisy na svých tělech vyzývali tehdejšího premiéra aby „bránil svobodu, ne paštiky“. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer zmiňuje svou účast na dané akci na důkaz toho, že na obranu Ukrajiny vystupuje dlouhodobě, a zároveň upozorňuje na nebezpečnost Putinova režimu.

Protestní akce před ruskou ambasádou v Praze proběhla 25. února 2015. Stála za ní skupina oMEN, inspirovaná ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.

Marek Hilšer se v rámci celé akce společně s dalšími šesti členy skupiny oMEN připoutal k plotu ambasády, přičemž sám měl na odhalené horní polovině těla napsáno „Putin killer“, tedy text, na který ve svém výroku odkazuje. Na transparentech či tělech protestujících se dále objevovaly nápisy jako: „Putin murderer, sprostej vrah“, „Ruthless killers, hands off Ukraine“ (tedy „Nelítostní vrazi, ruce pryč od Ukrajiny“) či „Minsk stinks“ (tedy nápis „Minsk smrdí“, odkazující na II. minskou mírovou dohodu, která byla uzavřena v roce 2015, a která měla ukončit konflikt na Donbasu).

Vzhledem k tomu, že Marek Hilšer tedy v minulosti skutečně před ruskou ambasádou vystoupil a měl přitom na těle napsána slova, která uvádí, hodnotíme výrok jako pravdivý.