Alena Schillerová
ANO

Alena Schillerová

Předsedkyně poslaneckého klubu ANO

Alena Schillerová

Pravda
Národní rozpočtová rada ve své Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí odhaduje, že v roce 2059 bude 1,67 osob ve věku 21–64 let na jednoho občana staršího 65 let.

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová říká, že v současné době není nutné provádět důchodovou reformu, protože státní výdaje na důchody v Česku jsou podle ní porovnatelné s průměrem zemí OECD. Naznačuje, že na úpravy penzijního systému je tak ještě čas a dodává, že poměr pracujících lidí na starobní důchodce dosáhne nejnižší hodnoty až okolo roku 2059.

Stárnoucí populace

Poslankyně Schillerová se odkazuje na graf Národní rozpočtové rady (video, čas: 12:37) ze Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí ze září 2023 (.pdf, str. 7). Rada ovšem v letošním září vydala novou zprávu, ve které rozebírá aktuální údaje (.pdf, str. 7). Podle ní bude v roce 2059 počet osob ve věku 21 až 64 let na jednoho občana staršího 65 let činit 1,67. Nižší poměr bude dle odhadu už jen v roce 2060, kdy klesne o jednu setinu (.xlsx, list G1).

Český statistický úřad (ČSÚ) provádí obdobný výpočet indexu ekonomické závislosti. Ten ukazuje, kolik lidí v ekonomicky neaktivním věku připadá na sto osob ve věku produktivním, tedy mezi 20 až 64 lety. Na rozdíl od NRR tak počítá i s lidmi ve věku 20 let (.pdf, str. 47; .pdf, str. 7). Podle těchto dat z roku 2019 bude v roce 2050 55 osob starších 65 let na sto osob ve věku 20–64 let (.pdf, str 47–48).

Závěr

Alena Schillerová využívá data Národní rozpočtové rady. Ta opravdu predikují, že poměr lidí ve věku 21–64 let na jednu osobu starší 65 let bude klesat a v roce 2059 se dostane na 1,67. Nižší hodnota nastane už jen v roce 2060, kdy se sníží pouze o setinu. Výrok Aleny Schillerové tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Národní rozpočtová rada ve své Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí předpokládá, že maximální podíl HDP na starobní důchody bude Česká republika vydávat v roce 2060, a to 11,05 %.

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová říká, že v současné době není nutné provádět důchodovou reformu, protože státní výdaje na důchody v Česku jsou podle ní srovnatelné s průměrem zemí OECD. Dodává, že k nejvyšším výdajům dojde až zhruba v letech 2055–2058, kdy do penze odejde silná generace tzv. Husákových dětí. Uvádí, že státní výdaje budou v těchto letech činit zhruba 11,5 % hrubého domácího produktu (HDP).

Predikce NRR

Ve svém vyjádření se Alena Schillerová odvolává (video, čas 11:40) na graf ze Zprávy Národní rozpočtové rady (NRR) o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (.pdf, str. 30). Graf znázorňuje procentuální podíl výdajů na starobní důchody na HDP.

Podle podkladových dat pro Zprávu NRR (.xlsx, list G 3.1.3) podíl výdajů na starobní důchody v roce 2024 činí 7,7 % HDP a hranici 11 % překročí v letech 2058–2061. Maximální hodnoty 11,05 % HDP dosáhne v roce 2060 především kvůli rostoucímu počtu důchodců a zvýšené výchozí úrovni starobních důchodů (.pdf, str. 29).

 Podíl výdajů na starobní důchody na HDP (v %), Zdroj: NRR (.pdf, str. 30)

Závěr

Alena Schillerová vychází z dat Národní rozpočtové rady. Podle její Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí bude Česko nejvyšší podíl HDP na starobní důchody vydávat v roce 2060, kdy dosáhne hodnoty 11,05 %. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Schillerová tak uvádí lehce odlišná čísla, zároveň ale ve výroku naznačuje, že si přesným rokem a hodnotou není jistá. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Podle odhadu Ministerstva financí dala ČR na důchody v roce 2023 asi 9 % HDP. Poslední data OECD jsou z roku 2019 a ČR je podle nich skutečně blízko průměru. Toto srovnání sice není aktuální, ale jelikož se jedná o poslední dostupná data, hodnotíme výrok jako pravdu s výhradou.

Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová vysvětluje, proč podle ní v současnosti není potřeba provádět důchodovou reformu. Odvolává se přitom na graf Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), na kterém ilustruje, že podíl hrubého domácího produktu (HDP), které Česko vydává na důchody, je podobný jako průměr zemí OECD.

Data OECD

Přehled porovnávající důchodové systémy v jednotlivých členských státech vydává OECD každé dva roky, nejnovější zpráva je z prosince 2023. Porovnání výše výdajů na penze k HDP vychází z dat z roku 2019, kdy průměrná hodnota zemí OECD činila 7,7 % HDP, přičemž Česko na důchody dávalo 7,9 % HDP (.pdf, str. 211).

Národní rozpočtová rada (NRR) v roce 2019 publikovala studii k mezinárodnímu srovnání výše veřejných výdajů na důchodový systém, ve které okrajově zmiňuje i výzkum OECD (.pdf, str. 4). Podle NRR je porovnání výdajů na penze zkreslené, protože se jednotlivé státy liší v řadě parametrů, které jejich výši ovlivňují. Jedná se např. o demografickou strukturu obyvatelstva, (ne)zdanění penzí, náhradový poměr nebo důchodovou strukturu HDP (.pdf, str. 1).

Podíl výdajů podle Ministerstva financí

Hospodaření systému důchodového pojištění pravidelně sleduje Ministerstvo financí (MF), které uvádí, že na výdaje penzijního systému má vliv např. také růst mezd nebo demografický trend stárnutí populace. Podle dat MF v roce 2019 Česko na důchodový systém vynaložilo 8,3 % HDP, v roce 2023 šlo podle odhadu o 9,4 %.

Závěr

Podle dat Ministerstva financí dává Česko v posledních letech na důchody skutečně okolo 8–9 % HDP. Alena Schillerová má také pravdu v tom, že podle analýzy OECD je poměr českých výdajů srovnatelný s průměrem členských zemí organizace, který činí 7,7 % HDP. Data z poslední zprávy OECD jsou však z roku 2019.

Schillerová tedy procenta ve svém výroku uvádí správně, hodnoty ale pochází ze dvou různých statistik. Podíl HDP pro rok 2019 se podle dat MF a OECD liší o pár setin procenta. Data OECD navíc nejsou aktuální, ale vzhledem k tomu, že se jedná o poslední dostupná data, hodnotíme její výrok jako pravdivý s výhradou.

Pravda
Od konce roku 2021, kdy se úřadu ujala vláda Petra Fialy, opravdu klesl počet účastníků ve třetím pilíři důchodového systému přibližně o 400 tisíc. Vyplývá to z dat Asociace penzijních společností, která zveřejnila Česká televize.

DOPLNĚNÍ: Po upozornění jednoho z našich čtenářů jsme do odůvodnění doplnili zmínku o počtu účastníků třetího pilíře důchodového systému ve třetím čtvrtletí 2024. Původní hodnocení výroku jako nepravdy jsme změnili na pravdu a text aktualizovali.

Poslankyně Alena Schillerová reaguje na otázku moderátorky, jestli by byla ochotná hledat politický kompromis ohledně důchodové reformy. Odpověděla, že navrhované změny podle ní nejsou skutečnou reformou, ale pouze parametrickými úpravami. Dále řekla, že udržitelnost penzijního systému musí zajistit dodatečné finanční zdroje. V této souvislosti zmínila, že během Fialovy vlády došlo k výraznému poklesu účastníků ve třetím pilíři důchodového systému.

Třetí pilíř

Třetí pilíř důchodového systému představuje dobrovolné doplňkové penzijní spoření, které lidem umožňuje zajistit si dodatečný příjem v důchodovém věku nad rámec státního důchodu. Tento pilíř zahrnuje dva hlavní produkty, a to penzijní připojištění v transformovaných fondech a doplňkové penzijní spoření v účastnických fondech (.pdf, str. 3–5).

Transformované fondy sice stále fungují, už do nich ale nemůžou vstupovat noví zájemci. Účastnické fondy nabízí různé investiční strategie, na rozdíl od transformovaných fondů u nich však není garance, že hodnota vkladu neklesne. Oba produkty jsou podporovány státem prostřednictvím příspěvků.

Počet účastníků

Počet lidí zapojených do třetího pilíře pravidelně zveřejňuje Ministerstvo financí, nejnovější údaje ke dni vysílání námi ověřované debaty se ovšem týkají pouze roku 2021. Čísla ale publikuje také Asociace penzijních společností (APS ČR), podle které bylo ve třetím pilíři při nástupu vlády Petra Fialy na konci roku 2021 celkem 4 430 061 účastníků (.pdf, str. 1). Na základě posledních dat z druhého čtvrtletí roku 2024 tento počet poklesl na 4 122 895 (.pdf). Česká televize ke konci října uvedla, že se podle ASP ČR počet spořících snížil na 4 006 000 (video, čas 0:52). Za dobu působení Fialova kabinetu tak ubylo 414 061 účastníků třetího pilíře.

Zdroj: APS ČR

14. listopadu – tedy po odvysílání námi ověřované debaty – APS ČR publikovala nová data, která se týkají třetího čtvrtletí letošního roku (.pdf). V nich APS ČR upřesnila, že si ve třetím pilíři spořilo 4 025 352 lidí.

Závěr

Za dobu vlády Petra Fialy skutečně ubylo účastníků ve třetím pilíři důchodového systému. Podle dat Asociace penzijních společností během působení vlády klesl počet spořitelů asi o 400 tisíc. Výrok Aleny Schillerové tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Alena Schillerová slova ministra vnitra Víta Rakušana cituje přesně. Rakušan se takto vyjádřil ve videu, které v březnu zveřejnil na svých sociálních sítích.

Ministr vnitra Vít Rakušan v březnu na svých sociálních sítích publikoval krátké video, ve kterém reaguje na kritiku od uživatele, který tvrdil, že kvůli novému migračnímu paktu bude muset Česko za každého nepřijatého migranta platit 270 tisíc korun.

Toto tvrzení Rakušan rozporuje a uvádí, že pokuty v paktu „nejsou. Na to máte moje slovo. Tohle v migračním paktu není. Já jsem naopak hrdej na to, co jsem pro Českou republiku dokázal vyjednat“ (video, čas 0:08). Ve videu pak dále uvádí, že „nebudeme muset na naše území přijmout ani jednoho člověka, kterého tady mít nechceme. A ještě: platit těm státům na jihu (…) nebudeme muset, protože máme na svém území 380 tisíc Ukrajinců. Takhle jednoduché to je“ (čas 0:18).

Alena Schillerová tedy ministra vnitra cituje správně, a její výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Je vhodné uvést, že v tomto ověření jsme se zabývali pouze citací Víta Rakušana. Obsahu migračního paktu a otázce pokut jsme se více věnovali zdezde.

Pravda
Alena Schillerová správně cituje europoslance Jiřího Pospíšila, který je členem TOP 09. Ten se takto vyjádřil ke konci března v pořadu 360° na CNN Prima News.

Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová ve svém příspěvku napsala, že zástupci současné vládní koalice včetně TOP 09 přiznali, že ministr vnitra Vít Rakušan neuváděl správné informace o novém migračním paktu. Poslankyně Schillerová Rakušana obviňuje ze zrady a tvrdí, že výroky zástupců koalice jsou „přiznáním této zrady“.

Migrační pakt byl tématem pořadu 360° na CNN Prima News 25. března 2024. Moderátor Michal Půr se zeptal, zda zástupci koalice „nevěděli, co české předsednictví dojednalo nebo na čem se podílelo“ (video, čas 35:18). Na to europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský odpověděl, že opravdu nevěděli, co řekla Rada EU, a že slyšeli pouze interpretaci Víta Rakušana (čas 35:23). Podobně zareagovala také pirátská europoslankyně Markéta Gregorová.

Když europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) ve stejném pořadu následující den dostal stejnou otázku, uvedl: „Vít Rakušan na počátku říkal, že se podařilo vyjednat výjimku pro Českou republiku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny. A výsledek je, že jak to interpretuji já, že o tom sice byla vedena verbální debata, ale že se tato slova pana ministra Rakušana do samotného textu nepromítla“ (video, čas 34:42).

Je vhodné uvést, že migrační pakt sice výslovně nezmiňuje Česko ani ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem (.pdf, str. 128–132). Podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla tato možnost výjimky přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. Detailněji jsme se výjimce pro ČR věnovali zde.

Člen TOP 09 Jiří Pospíšil tedy opravdu řekl, že Vít Rakušan původně mluvil o vyjednané výjimce pro Českou republiku, která se však podle něj do samotného textu migračního paktu nakonec nepromítla. Z toho důvodu hodnotíme výrok Aleny Schillerové jako pravdivý.

Pravda
Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v pořadu 360° opravdu řekl, že po konci českého předsednictví v Radě EU ohledně obsahu migračního paktu slyšel pouze interpretaci Víta Rakušana. Schillerová také správně cituje slova pirátské europoslankyně Markéty Gregorové.

Alena Schillerová tvrdí, že vláda Petra Fialy pět měsíců utajovala „zradu“ Víta Rakušana, který dle jejího názoru o obsahu migračního paktu dlouhodobě neuváděl správné informace. V kontextu výroku mluví o vystoupení europoslanců Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a Markéty Gregorové (Piráti) v pořadu 360° z března 2024, kde podle ní „zradu“ přiznali. V našem odůvodnění neověřujeme, zdali někdo ze jmenovaných činitelů někoho zradil, ale pouze to, zdali se zástupci KDU-ČSL a Pirátů vyjádřili tak, jak uvádí Schillerová.

Vyjádření lidovců a Pirátů

Pasáž pořadu, o které se Alena Schillerová zmiňuje, započal poslanec Jaroslav Bžoch, který tvrdil, že po konci českého předsednictví v Radě EU vytkl tehdejšímu ministrovi pro evropské záležitosti Mikuláši Bekovi, že se během předsednictví „s migrací nikam nepohli“ (video, čas 34:00).

Podle Bžocha eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson uvedla, že se české předsednictví na dohodě o migračnímu paktu podílelo. To dle něj následně potvrdil i ministr vnitra Vít Rakušan (video, čas 34:15). Následně dodal, že mu vadí, že česká vláda zatajovala svou činnost na migračním paktu, a přiznala ji pouze poté, co to veřejně oznámila právě Johansson.

Na Bžochův komentář navázal moderátor Michal Půr, který se zeptal Tomáše Zdechovského, zda „nevěděli co české předsednictví dojednalo, nebo na čem se podílelo“ (video, čas 35:18). Zdechovský odpověděl, že opravdu nevěděli, co řekla Rada EU a slyšeli pouze interpretaci Víta Rakušana (čas 35:23).

Moderátor Půr se následně zeptal pirátské europoslankyně Markéty Gregorové na její názor na to, že Vít Rakušan řekl, že pro Česko existuje výjimka ze systému tzv. povinné solidarity, která se ovšem podle Půra v další verzi paktu už nenacházela. Gregorová na tuto poznámku zareagovala slovy „to je samozřejmě jako obří problém“ (video, čas 36:36).

Detailněji jsme se výjimce pro ČR věnovali zde. Migrační pakt sice nakonec výslovně nezmiňuje Česko ani ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem (.pdf, str. 128–132). Jestli se daný stát v této situaci skutečně nachází, posoudí Evropská komise a Rada EU (str. 55, 130–131). Jak Evropská komise a Rada EU případnou českou žádost o výjimku posoudí, nelze s jistotou předjímat, nicméně podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla tato možnost výjimky přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků.

Závěr

Alena Schillerová má pravdu, když tvrdí, že zástupce lidovců Tomáš Zdechovský připustil, že ohledně obsahu migračního paktu slyšel pouze interpretaci Víta Rakušana. Také přesně cituje Markétu Gregorovou, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Zavádějící
Vít Rakušan se kvůli debatě s občany Vyškova neúčastnil jednoho z jednání ministrů vnitra EU. Na tomto jednání se ovšem migrační pakt neřešil, čekalo se na jeho projednání v Europarlamentu. Rakušan by tak jeho schválení ani zabránit nemohl.

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová mluví o migračním paktu a kritizuje ministra vnitra Víta Rakušana, že se jeho definitivnímu schválení nesnažil zabránit, jelikož na zasedání ministrů vnitra a spravedlnosti členských států Evropské unie (EU) vyslal svého náměstka, zatímco on sám odjel debatovat s voliči.

Migrační pakt

Cílem migračního paktu je reformovat azylová pravidla napříč EU tak, aby se zvýšila jeho účinnost a aby s žadateli o azyl bylo ve všech členských státech zacházeno jednotně. Mezi zeměmi podle plánu vznikne mechanismus solidarity, aby státy na hranicích EU nebyly tolik přetížené migrací.

Úvodní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání (.pdf) V prosinci téhož roku pak mezi vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU došlo ke konkrétní předběžné dohodě, která byla schválena v únoru 2024. Europarlament v dubnu, tedy již po námi ověřovanému příspěvku, podobu paktu následně také přijal.

Rakušanova debata

Vít Rakušan od letošního ledna pořádá „Debaty bez cenzury“ s lidmi v regionech. Podle svých slov si uvědomuje, že s vládou a jejími výsledky není spousta lidí spokojená, z čehož viní i špatnou komunikaci Fialova kabinetu. Jedna z takových debat proběhla ve Vyškově právě 4. března, kdy zasedalaRada pro spravedlnost a vnitřní věci.

Tohoto jednání se Rakušan opravdu nezúčastnil a místo něj byl na Radě přítomný jeho náměstek Lukáš Hendrych (.pdf, str. 1). Ministři vnitra na schůzce řešili mimo jiné také migraci, především strategická partnerství se zeměmi původu uprchlíků a tranzitní nelegální migraci. Samotný migrační pakt nicméně na pořadu jednání Rady vůbec nebyl (.pdf).

Závěr

Rada pro spravedlnost a vnitřní věci se sešla 4. března, a to opravdu bez ministra vnitra Víta Rakušana, kterého nahradil jeho náměstek Lukáš Hendrych. Rakušan byl ve stejný den totiž na jedné ze svých „Debat bez cenzury“ ve Vyškově. Na zmíněném jednání se však migrační pakt neprojednával – v té době ho již zástupci členských států EU schválili a postoupili ho k projednání v Evropském parlamentu. Rakušan tedy schválení paktu nemohl zabránit, ani kdyby byl na schůzce Rady přítomný. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Zavádějící
Migrační pakt počítá s povinnou solidaritou zemí EU vůči státům silně zatíženým migrací. Pakt sice nezmiňuje ČR či ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem. Dle eurokomisařky Yohansson byla možnost výjimky do paktu přidána kvůli ČR a Polsku.

Poslankyně Alena Schillerová mluví o evropském migračním paktu, tedy souboru migračních a azylových pravidel, který schválili zástupci členských zemí spolu s vyjednavači z Europarlamentu v únoru 2024. Vláda Petra Fialy se hlasování nicméně zdržela, přičemž svůj postoj předem avizovala. Je vhodné doplnit, že balíček pravidel po vydání námi ověřovaného příspěvku ještě 10. dubna formálně schválil Evropský parlament.

Dojednaná podoba migračního paktu

O reformě migrační a azylové politiky Evropské unie se jednalo několik let. Jeden z navrhovaných bodů reformy se týkal solidarity s unijními státy, které jsou přílivem migrace zatíženy více než ostatní. Cílem bylo pomoci zejména jižním státům EU, do nichž přicházejí migranti přes Středozemní moře nebo balkánskou cestou. Právě na tento bod reformy svým výrokem odkazuje poslankyně Schillerová.

Podle návrhu migračního paktu si státy budou moci vybrat ze tří možností solidarity. Buď mohou rovnou přijmout žadatele o azyl, nebo místo toho poskytnout finanční pomoc. Jako třetí možnost mohou zvolit jinou formu pomoci, například dodat technické vybavení a podobně (.pdf, str. 122–123). Nutné je doplnit, že pokud země zasažená migrací nebude chtít tyto alternativní způsoby pomoci využít, bude muset solidární stát zvolit právě finanční příspěvek (str. 125).

Vláda Petra Fialy usilovala o to, aby zmiňovaná finanční pomoc nebyla povinná a netýkala se tak např. států, které přijaly vysoký počet uprchlíků v rámci jiné migrační vlny. To se týkalo i Česka, které přijalo více než 400 tisíc uprchlíků z Ukrajiny kvůli ruské invazi a následné válce, a je tak státem s nejvyšším počtem ukrajinských migrantů na počet obyvatel.

Původní návrh migračního paktu z roku 2020 i verze z dubna 2023 předpokládaly, že do mechanismu solidarity nebudou muset přispívat jen státy, které už samotné solidární pomoc využívají. Pro jiné země návrh podobnou možnost v té době nezaváděl. Tato výjimka se v textu objevila až v květnu 2023 (.pdf, str. 111–112) a zahrnovala ji i verze, na které se v červnu 2023 dohodla Rada EU (.pdf, str. 118–119). Stejné formulace o výjimce lze najít i v dokumentu z letošního února, který byl aktuální ke dni zveřejnění výroku (.pdf).

Návrh konkrétně obsahuje ustanovení, podle kterých se za určitých podmínek nemusí mechanismu solidarity účastnit státy nacházející se „pod migračním tlakem“ nebo ve „významné migrační situaci“ (.pdf, str. 128–132). 

Jestli se daný stát v této situaci skutečně nachází, posoudí Evropská komise (str. 55). Podle navržených pravidel bude Komise vždy vycházet ze „zprávy o azylu a migraci“ (str. 49–51), která jako jedno z přibližně 20 hledisek bere v úvahu i počet osob, jimž daný stát poskytl tzv. dočasnou ochranu. O udělení výjimky pak na základě posouzení Komise bude rozhodovat ještě Rada EU (.pdf, str. 130–131).

Migrační pakt, přesněji řečeno nařízení týkající se řízení azylu a migrace, tedy nezmiňuje výjimku jmenovitě pro Českou republiku ani konkrétně pro státy zasažené migrační vlnou uprchlíků z Ukrajiny. Obsahuje pouze možnost, podle které mohou státy za určitých podmínek požádat o udělení výjimky. Oprávněnost žádosti přitom bude nejdříve posuzovat Evropská komise, poté ji ještě schválí Rada EU.

Vyjádření eurokomisařky 

Dočasnou ochranu získali v České republice ukrajinští uprchlíci. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) v červnu 2023 dojednanou podobu návrhu prezentoval tak, že se Česko nebude muset mechanismu solidarity vůbec účastnit. „Pokud tady budeme mít takový počet Ukrajinců, který máme, tak žádný solidární příspěvek platit nebudeme,“ řekl tehdy k migračnímu paktu ve Sněmovně.

Jak Evropská komise a Rada EU případnou českou žádost o výjimku posoudí, nelze s jistotou předjímat. Eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson nicméně v červnu 2023 v rozhovoru pro polský zpravodajský web uvedla, že bylo ustanovení o výjimce do migračního paktu „přidáno speciálně pro Polsko a Českou republiku, které jsou v současné době pod migračním tlakem“ kvůli přílivu ukrajinských uprchlíků. Dále zmiňovala, že v nařízeních přijatých Radou EU je solidarita povinná, „s výjimkou zemí, které jsou pod migračním tlakem“, jako je dle jejích slov právě Polsko a Česko.

Závěr

Verze migračního paktu, která byla k dispozici v době zveřejnění facebookového příspěvku Aleny Schillerové, navrhuje zavést povinnou solidaritu členských zemí EU se státy, které jsou migrací nejvíce zatíženy. Návrh příslušného nařízení Českou republiku výslovně nezmiňuje, ani výslovně nemluví o zemích, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. 

Text ale obsahuje ustanovení, podle kterých budou moci o výjimku z účasti na solidaritě požádat země vystavené „migračnímu tlaku“. Podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla možnost výjimky do migračního paktu přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. Výrok Aleny Schillerové proto hodnotíme jako zavádějící.

Nepravda
Relokace, tj. přijímání migrantů z jiných zemí EU, dle migračního paktu povinné nejsou. Pokud státy přislíbí méně než 60 % „potřebného“ počtu relokací, budou muset posuzovat žádosti o azyl, které by jinak posuzovat nemusely – pouze ale u migrantů už přítomných v daném státě.

Doplnění a oprava: Po upozornění od Roberta Kotziana jsme do odůvodnění výroku přidali zmínku o tzv. kompenzacích v oblasti příslušnosti. V textu jsme opravili nepřesný popis rezervoáru solidarity a způsobu zapojení jednotlivých států.

Alena Schillerová mluví o toho času připravované migrační reformě, na jejíž podobě se členské státy Evropské unie definitivně dohodly v únoru 2024. Původní návrh tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její předběžné podobě shodly až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání. Pakt po zveřejnění námi ověřovaného příspěvku definitivně schválil Evropský parlament.

Povinná solidarita

Migrační pakt počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi, které jsou vystaveny imigračnímu tlaku. Nabízí státům volnost v tom, jakou formu pomoci zvolí (.pdf, str. 122–125). První možností jsou relokace, tj. přijetí běženců z území jiného státu Unie (str. 38). Kromě toho státy mohou zaplatit roční finanční příspěvek (str. 123) nebo poskytnout alternativní pomoc, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí zasažených migrační krizí, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 125). Všechny druhy solidarity budou mít podle návrhu stejnou váhu (str. 9, 122).

Evropská komise pro každý rok navrhne počet relokací migrantů, který je v rámci Unie „potřebný“ k tomu, aby došlo k účinnému řešení migrační situace (.pdf, str. 56–58, 124–125). O konečné výši tohoto počtu relokací poté rozhoduje Rada EU, která se skládá ze zástupců členských států, a spolu s tím určí i výši potřebných finančních příspěvků (.pdf, str. 56, 124). Tyto referenční počty relokací a finančních příspěvků jsou součástí tzv. rezervoáru solidarity, do kterého se každý členský stát musí zapojit spravedlivým dílem. Je ovšem vhodné zopakovat, že relokace jsou jen jednou z variant, kterou si unijní stát může vybrat (str. 125).

Migrační pakt počítá i se situací, kdy země Unie celkově přislíbí relokovat méně osob, než by bylo podle paktu a Rady EU potřeba. V této spojitosti pakt mluví o takzvaných kompenzacích v oblasti příslušnosti (.pdf, str. 132–135), které mohou být v případě migrační krize povinné pro tzv. přispívající státy – tedy pro státy, jež nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů (str. 38, 14). Tyto země pak mají podle paktu povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ do výše nejméně 60 % „potřebného“ referenčního počtu relokací (str. 133), případně do výše nejméně 30 000 potřebných relokací (str. 56). Tímto způsobem tak státy v podstatě budou „kompenzovat“ část potřebných, ale nepřislíbených relokací.

Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale výše zmíněné kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Shrnutí

Podle návrhu migračního paktu budou relokace, tj. přijímání migrantů z jiných zemí EU, součástí mechanismu povinné solidarity. Rada EU každý rok určí referenční počet „potřebných” relokací a finančních příspěvků, ze kterých se spravedlivým podílem stanoví počty pro jednotlivé členské země. Státy si přitom mohou vybrat, jestli si z tohoto rezervoáru solidarity zvolí právě relokace, nebo jestli místo nich zaplatí finanční příspěvek či zvolí alternativní formu pomoci.

Pokud státy EU celkově přislíbí relokovat méně osob, než by odpovídalo 60 % počtu „potřebných“ relokací, stanou se povinné tzv. kompenzace v oblasti příslušnosti. Tyto kompenzace se ale podle stanovisek Rady EU i Evropské komise budou týkat jen žádostí migrantů, kteří už se nacházejí na území daného státu. Nejedná se tedy o přijímání migrantů z jiných zemí EU. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.