Petr Fiala

Předseda vlády Petr Fiala mluví o krocích, které jeho vláda podnikla ke zvýšení dostupnosti bydlení. Jako jeden z faktorů ovlivňující tuto dostupnost zmiňuje rychlost výstavby bytů. Poukazuje na to, že za jeho vlády vznikla novela stavebního zákona, probíhá digitalizace stavebního řízení, a zmiňuje také program Dostupné nájemní bydlení.

Program Dostupné nájemní bydlení

Dostupné nájemní bydlení je investiční program, který vláda schválila v červenci 2024. Jeho cílem je zvýšit podíl dostupných nájemních bytů prostřednictvím jejich rekonstrukce a výstavby. Obce si zároveň takové byty mohou v rámci programu pořizovat. Program je součástí projektu Ministerstva pro místní rozvoj s názvem Bydlení pro život a cílí především na mladé lidi do 35 let, zaměstnance ve veřejně prospěšných profesích a obyvatele, kteří nepatří mezi pětinu populace s nejvyššími příjmy.

Byty podpořené v rámci programu budou dle Ministerstva pro místní rozvoj pronajímány za nižší než tržní cenu v daném místě. Podmínky programu konkrétně stanovují, že výše nájemného pro získání finanční podpory „musí být nižší než srovnatelné nájemné obvyklé v daném místě nebo obvyklé nájemné obdobných bytů v daném místě“, a to po dobu minimálně 20 let od ukončení stavby (.pdf, str. 10).

Závěr

Cílem programu Dostupné nájemní bydlení skutečně je vytvořit cenově dostupné byty, které budou minimálně po dobu 20 let pronajímány za cenu nižší než tržní. Výrok premiéra proto hodnotíme jako pravdivý.

Ohrožení chudobou v zemích EU

Statistiku osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením (AROPE) v evropských zemích zveřejňuje Eurostat od roku 2015. Poslední kompletní data států Evropské unie jsou z roku 2023. V tomto roce bylo v Česku ohroženo chudobou 12 % obyvatel, což byl nejnižší podíl v rámci EU i všech sledovaných zemí. Průměr zemí EU pak činil 21 %. 

Česko má nejnižší podíl ohrožených osob od roku 2020. V předchozích letech měl několikrát lepší výsledek Island, který však není součástí EU a od roku 2021 u něj data nejsou k dispozici. Na grafu níže je vidět srovnání vývoje evropského průměru a Česka od začátku měření.

Metodika Eurostatu

Statistika počítá do kategorie ohrožených chudobou členy domácností, které splňují alespoň jeden ze tří bodů: riziko chudoby, závažnou materiální a sociální deprivaci nebo život v domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce. Právě poslední zmíněný faktor přitom mohl přispět k dobrému výsledku Česka, jelikož je u nás dlouhodobě nízká nezaměstnanost.

Jak upozorňují například sociolog Daniel Prokop nebo ekonom Vít Hradil, statistici Eurostatu ke klasifikaci využívají údaj tzv. relativní chudoby, který vychází z mediánových příjmů v jednotlivých členských státech EU. Člověk, který má nižší příjem než 60 % mediánového výdělku v dané zemi, je tak ve statistice považován za „ohroženého chudobou“. To ovšem znamená, že se hranice chudoby v jednotlivých unijních zemích i po započtení rozdílů v kupní síle peněz (tzv. parita kupní síly) liší, protože se v těchto zemích liší i mediánové příjmy.

Problematická interpretace

Na problematickou interpretaci statistiky Eurostatu jsme upozorňovali již dříve, když data na sociální síti X sdílela ODS. Podle použité metodiky totiž mohl být po započtení kupní síly peněz v roce 2023 považován za „ohroženého chudobou“ například člověk z Lucemburska s příjmy 59 tisíc Kč měsíčně, zatímco obyvatel Česka s měsíčním příjmem 17 tisíc Kč by „ohrožený chudobou“ nebyl. Například v sousedním Německu, kde je podle statistiky vyšší míra ohrožení chudobou, je v paritě kupní síly přibližně o polovinu vyšší mediánový příjem. Statistika tak z velké části ukazuje spíše míru příjmové nerovnosti mezi chudým a středně bohatým obyvatelstvem dané země.

Výpočet také nezohledňuje inflaci, jejíž míra může být v jednotlivých zemích podstatně rozdílná. Náhlý růst cen může způsobit prudký nárůst počtu lidí v materiální nouzi, což ukazuje například průzkum agentury PAQ Research z roku 2022. Podle něj se procento obyvatel Česka v příjmové chudobě téměř zdvojnásobilo za období od konce roku 2021 do začátku roku 2022. Důvodem měla být právě prudce rostoucí inflace. V průzkumech Eurostatu se ale podíl obyvatel ČR, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením, mezi lety 2021 a 2022 výrazně nezměnil.

Výpočet také nezahrnuje exekuce, které zatěžují relativně vysoký podíl českých občanů, ačkoli v posledních letech jich ubývá. V minulosti se vůči metodice Eurostatu vymezili například i autoři zprávy Poverty Watch (.pdf, str. 2), kteří navrhli porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v ČR je podle nich zpravidla nízký.

Závěr

Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2023 byl v Česku podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením 12 %, což bylo nejméně ze zemí EU. Průměr unijních států byl 21 %. Někteří odborníci sice kritizují metodiku této statistiky kvůli opomenutí faktorů, jako je míra inflace, snížené příjmy následkem exekucí nebo rozdíly v životní úrovni, Petr Fiala však data Eurostatu uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v rozhovoru poukazuje na nízkou popularitu současné vlády a ptá se, zda to nemůže souviset s negativními dopady konsolidačního balíčku na nízkopříjmové obyvatele. Fiala v odpovědi namítá, že balíček například snížil sazbu DPH u potravin.

Změny sazeb DPH

Před přijetím konsolidačního balíčku v Česku existovaly tři sazby daně z přidané hodnoty (DPH). Podle dřívějšího znění zákona platila základní sazba 21 % a na vybrané zboží se vztahovala první snížená sazba 15 % a druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Do 15% sazby patřily mj. právě potraviny včetně nápojů, 10% DPH platila pro kojeneckou výživu, mlýnské výrobky, pitnou vodu, stravovací služby a kromě toho také pro léky či knihy.

Konsolidační balíček dvě snížené sazby sjednotil do jedné, a od roku 2024 tak platí pouze jedna snížená sazba ve výši 12 %. Do ní spadají například léky, zdravotnické prostředky či noviny a také potraviny, v jejichž případě tak skutečně došlo ke snížení sazby daně z dřívějších 15 % na 12 %. U menšího okruhu potravin se sazba DPH naopak zvýšila – z 10 % na 12 % se totiž zvedla u kojenecké výživy (.pdf, str. 6), mlýnských výrobků (.pdf, str. 501 z 1312), pitné vody i stravovacích služeb. Ke zvýšení došlo i u nápojů, na které se od roku 2024 místo 15% sazby vztahuje základní sazba 21 % (.pdf, str. 6).

Závěr

V rámci přijetí konsolidačního balíčku vláda prosadila změnu zákona o dani z přidané hodnoty. Od roku 2024 tak místo dvou snížených sazeb platí pouze jedna, a to 12%. Z původní 15% sazby se do ní přesunuly mj. potraviny. U vymezeného okruhu potravin, např. v případě kojenecké výživy, došlo naopak ke zvýšení sazby DPH z 10 % na 12 %. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda věří, že bude v příštím volebním období znovu premiérem. Reaguje slovy, že to rozhodnou voliči, ale že on sám je na to připravený. Zároveň dodává, že si uvědomuje, že jde proti historické tendenci, protože kromě začátku 90. let se podle něj nikdy nestalo, že by předseda vlády svůj post obhájil a vládl i v dalším funkčním období. –

Vlády České republiky

Jediným českým premiérem, který stanul v čele vlády i v navazujícím volebním období, byl Václav Klaus. Jeho první vláda (1992–1996) vznikla ještě v rámci Československa a pokračovala i po jeho rozpadu v roce 1993. Po volbách v roce 1996 sestavil Klaus druhou vládu (1996–1998), která skončila předčasně v lednu 1998 po vypuknutí skandálu okolo financování ODS.

Jak ilustruje následující tabulka, po Václavu Klausovi žádný z premiérů České republiky možnost sestavit druhou vládu v navazujícím funkčním období už nezískal. Například Miloš Zeman (ČSSD) sice dokončil celé čtyřleté období, ale po volbách v roce 2002 z politiky odešel a přenechal sestavení vlády svému nástupci Vladimíru Špidlovi. Následující premiéři z řad ČSSD – Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek – se potýkali s vnitrostranickými krizemi a aférami, které vedly k předčasným koncům jejich vlád. Petr Nečas (ODS) rezignoval v souvislosti s korupčním skandálem, tzv. kauzou Nagyová.

Zvláštní případy představují Mirek Topolánek (ODS) a Andrej Babiš (ANO), kteří sice podobně jako Václav Klaus vedli dvě vlády, oba je ale složili v rámci jednoho volebního období. Topolánkova první vláda byla menšinová a nezískala důvěru Sněmovny, trvala tak pouhé čtyři měsíce. Jeho druhá vláda, tentokrát už většinová (tvořená ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených), fungovala přes dva roky, v březnu 2009 ale padla po vyslovení nedůvěry. Podobně jako tomu bylo u Topolánka, Babiš nejprve sestavil menšinovou vládu ANO, která ale nezískala důvěru a po 43 dnech v úřadu podala demisi. Bez důvěry nicméně vládla dalších pět měsíců, než se Babišovi podařilo sestavit druhou vládu, tentokrát v koalici s ČSSD a podporou KSČM.

Závěr

Jediným českým předsedou vlády, který na tomto postu pokračoval i v navazujícím volebním období, byl Václav Klaus. V čele kabinetu stál v letech 1992–1996 a 1996–1998. Ostatní premiéři buď druhou vládu nezahájili vůbec, nebo dvě vlády sestavili během jednoho volebního období. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku mluví o volebních průzkumech, které výhru v nadcházejících sněmovních volbách přisuzují hnutí ANO. Následně se Petra Fialy ptá na to, jak chce naklonit volební preference na stranu vládní koalice. Ten odpovídá, že průzkumy nejsou relevantní, jelikož se od nich finální výsledek voleb liší. Poté zmiňuje, že se snaží voliče přesvědčit o tom, že vláda prosazuje změny, které prospívají České republice. Jako příklad uvádí modernizaci armády a vynaložení 2 % HDP na obranu.

Výdaje na obranu

V září 2023 schválil Fialův kabinet návrh rozpočtu na rok 2024, ve kterém pro Ministerstvo obrany vyčlenil výdaje ve výši 151,2 mld. Kč (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. pro Správu státních hmotných rezerv, Ministerstvo zahraničních věcí nebo Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, kvůli výdajům určeným na jiné instituce, než je Ministerstvo obrany, ale není jisté, že splnění závazku potvrdí NATO. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje souvisejí s obranou státu.

Podle pokladního plnění státního rozpočtu pro rok 2024 vynaložila Česká republika na obranu ještě více peněz (.pdf, str. 6). Vyčerpat se podařilo 166,8 mld., z nichž 159 mld. šlo přímo Ministerstvu obrany. Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí z ledna 2025 šlo na obranu 2,08 % HDP, z čehož 1,99 % čerpal přímo samotný resort (.pdf, str. 3).

Podle opozice bylo navýšení oproti rozpočtu nepřehledné a netransparentní. Dle premiéra Petra Fialy se jednalo o pojistku, aby NATO splnění závazku uznalo. Severoatlantická aliance nicméně vyhodnotí, zda výdaje na ostatní instituce souvisejí s obranou státu a zda Česko hranici 2 % HDP splnilo, až ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Alianční závazek

Závazek dávat 2 % HDP na obranu ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003. Podle Ministerstva obrany jí dosáhlo také v roce 2005 (.xlsx). Od té doby už byly výdaje na Ministerstvo obrany nižší a přes dvouprocentní hranici se dostaly opět až v roce 2024, kdy ČR podle předběžného údaje NATO vynaložila 2,1 % HDP (.pdf, str. 9). Podle dat Ministerstva obrany šlo o 1,99 %, jedná se ovšem pouze o náklady na samotný resort. Pokud bychom vzali v úvahu výdaje i na ostatní instituce, jedná se o výše zmíněných 2,08 %.

Data Ministerstva obrany a Severoatlantické aliance se v některých letech mírně liší. Rozdíl je zjevně způsobený odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1).

Výdaje na obranu pro rok 2025

Pro letošní rok vláda v rozpočtu počítá s celkovými výdaji na obranu ve výši 160,8 mld. Kč (.pdf, str. 2). Z toho 154,4 mld. Kč připadá přímo na Ministerstvo obrany a zbytek je alokován jiným státním institucím (.pdf, str. 17, 149 z 358) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jedná se například o Správu státních hmotných rezerv, Národní bezpečnostní úřad nebo NÚKIB.

Podle nejnovější makroekonomické predikce z ledna 2025 by dvě procenta HDP v letošním roce odpovídala přibližně 168,62 mld. Kč (.pdf, str. 3), což je zhruba o 7,8 mld. více, než kolik na obranu vynaložil státní rozpočet. O tom v únoru informovala i Česká televize, pro kterou Petr Fiala uvedl, že to vláda udělá „tak, abychom ta dvě procenta dodrželi“. Bývalý velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský a byl ovšem toho názoru, že NATO výdaje na ostatní instituce jako obranné náklady v plné výši nejspíš neuzná.

Závěr

Vláda ve schváleném rozpočtu na rok 2024 vyhradila pro Ministerstvo obrany 151,2 mld. Kč. Podle pokladního plnění se tato částka ještě zvýšila na 159 mld. Kč, přičemž při započítání výdajů na další instituce šlo celkově o 166,8 mld. Kč. Na základě nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí to představuje 2,08 % HDP. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý. NATO ovšem bude ještě posuzovat, zda všechny vyčíslené výdaje souvisejí s obranou státu a výdaje na rok 2025 dle nejnovější makroekonomické predikce na dvouprocentní hranici zatím nedosahují.

Moderátorka konfrontuje Petra Fialu s výsledky předvolebních průzkumů a ptá se jej, co jeho kabinet dělá pro to, aby se nepříznivá čísla začala měnit ve prospěch vládních stran. Premiér shrnuje úspěchy své vlády a soustředí se přitom především na témata bezpečnosti či ekonomiky, u které jako příklady uvádí mimo jiné konsolidaci financí a to, že Česká republika podle něj plní maastrichtská kritéria.

Maastrichtská kritéria

Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nedošlo k ohrožení stability eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.

Kritérium cenové stability

K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).

Podle nejnovější konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). Tuto hranici překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.

Česko toto kritérium nesplňovalo, podle poslední konvergenční zprávy se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). K tomu skutečně v následujících měsících došlo a podle dat Eurostatu česká průměrná roční míra inflace za rok 2024 překračovala referenční hodnotu již pouze o 0,2 procentního bodu.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.

Referenční hodnota byla podle konvergenční zprávy nastavená pro úrokové sazby na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňovalo, protože úroveň dlouhodobých sazeb byla od června 2023 do května 2024 v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).

Kritérium kurzové stability

Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II) a nesmí svou měnu devalvovat.

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.

Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.

Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.

Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.

Analýza (.pdf) Národní ekonomické rady vlády (NERV) k přijetí eura z listopadu 2024 doporučuje omezit pobyt ČR v ERM II na co nejkratší dobu a vstoupit do něj v momentě, kdy bude shoda na termínu přijetí společné evropské měny. Nastartování tohoto procesu ale Fialova vláda již neplánuje. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury by rozhodnutí o přechodu na euro „mělo být přijato ideálně na začátku mandátu některé z příštích vlád tak, aby celý proces vedl stejný kabinet“.

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:

• „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
• „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“

Schodek sektoru vládních institucí České republiky dosáhl v roce 2023 podle poslední konvergenční zprávy úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný, a na ČR se tak rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku nevztahovalo (.pdf, str. 69). Komise předpokládala, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu stability a růstu (který je závazný pro členy eurozóny) Česko toto kritérium splnilo.

Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 %, a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhového kritéria „zužuje“.

V roce 2024 schodek nakonec referenční hodnotu opravdu nepřekročil, když dosáhl hodnoty 2,6 % HDP, pro rok 2025 pak ČNB odhaduje jeho další pokles na 2,4 % HDP. Dluh vládních institucí činil 43,4 % HDP, v roce 2025 by měl podle odhadů centrální banky vzrůst na 44,2 %.

Závěr

Česká republika podle nejnovější konvergenční zprávy z června 2024 splňuje pouze kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnosti veřejných financí. Od vydání zprávy se Česko zároveň přiblížilo k tomu, aby začalo plnit i podmínku cenové stability, byť podle údajů Eurostatu zatím průměrná roční míra inflace v Česku referenční hodnotu stále překračuje. V případě kritéria kurzové stability se ČR nezapojila do systému ERM II, který je pro splnění kritéria klíčový. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Ve svém vánočním projevu premiér Petr Fiala uvedl, že se dle něj v uplynulém roce sice podařilo překonat vysokou inflaci, ale že to neznamená, že by se ceny vrátily na úroveň doby před pandemií covidu‑19. Vyzdvihl proto důležitost dalšího růstu reálných mezd. Ty se dle jeho slov v roce 2024 zvýšily o 5 %.

Reálné mzdy v roce 2024

K datu Fialova projevu Český statistický úřad (ČSÚ) souhrnná data týkající se celoročního nárůstu mezd ještě nezveřejnil, stejně tak ani statistiky mezd týkající se posledního čtvrtletí roku 2024. Zaměříme se proto na jeho předběžná data za první tři čtvrtletí. Zpřesněné údaje plánuje ČSÚ publikovat až v březnu 2025 (.docx, str. 2).

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně pořídit.

ČSÚ zveřejnil celkem tři čtvrtletní zprávy týkající se reálných mezd za rok 2024. V prvním čtvrtletí došlo podle jeho dat k nárůstu reálných mezd o 5,1 %, ve druhém o 3,9 % a ve třetím o 4,6 % (.xslx). Všechna tato období jsou porovnávána se stejnými čtvrtletími v předchozím roce. Za první tři kvartály v roce 2024 došlo souhrnně k nárůstu reálných mezd o 4,5 %.

Závěr

Český statistický úřad k termínu Fialova projevu zveřejnil pouze předběžná data za první tři kvartály roku 2024. Podle nich v prvním čtvrtletí vzrostla reálná mzda o 5,1 %, v dalších dvou byl růst o něco nižší. Za sledované období vzrostly reálné mzdy souhrnně o 4,5 %. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém projevu mluvil o nutnosti odpovědně investovat do výstavby silnic a železnic, což se podle něj vládě daří. Následně uvedl, že jeho vláda v roce 2024 zprovoznila 100 nových kilometrů dálniční sítě.

Prodloužení dálniční sítě

Podle mapy Ředitelství silnic a dálnic bylo v roce 2024 zprovozněno téměř 111 km dálnic. Konkrétně došlo k otevření 32 km nového úseku dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem, který vznikl spoluprací soukromého a veřejného sektoru. Otevřeno bylo také 28 km dálnice D3 u Českých Budějovic a část D55 v úseku od Babic po Bzenec. Nové úseky se otevřely i na dálnicích D48 a D49 (.pdf, str. 4; pdf, str. 4), D6 a D7 a kromě toho se zprovoznily i některé odpočívky.

U 86,8 km z těchto nových úseků došlo k zahájení výstavby již za vlády Andreje Babiše, jak ukazuje následující tabulka. U úseků v celkové délce 23,5 km se výstavba zahájila až za vlády Petra Fialy – šlo o úseky D3 Třebonín–Kaplice nádraží (.pdf, str. 4), D55 Moravský Písek–Bzenec (.pdf, str. 4), D6 Krupá (.pdf, str. 4) a D7 Chlumčany (.pdf, str. 4). I u těchto staveb bylo stavební povolení vydáno a výběrové řízení vyhlášeno již za působení předchozího Babišova kabinetu, dokončení úseků ale proběhlo až v roce 2024.

Závěr

V roce 2024 došlo k rozšíření dálniční sítě o 110,3 km. U 86,7 km z nich sice výstavba začala už za vlády Andreje Babiše, premiér Fiala ale správně uvádí, že bylo dostavěno přibližně sto kilometrů dálnic. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala se ve svém vánočním projevu mimo jiné vracel k událostem minulých let a vyjmenovával vládní kroky, které považuje za úspěchy. Jedním z nich je podle něj přijetí důchodové reformy.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda za hlavní cíl reformy označila zajištění stability důchodového systému a zajištění důstojné výše penzí (.pdf, str. 34 ze 330). Mezi změnami, které návrh obsahuje, je například zvýšení věku odchodu do důchodu, proti čemuž se vymezovaly opoziční strany.

Proces schvalování

Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. První čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo ke konci května 2024 a v listopadu poslanci návrh definitivně schválili. Jednání o reformě dříve provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali především již zmíněné posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování hranice 65 let. V prosinci 2024 následně návrh zákona schválil Senát, podepsal jej prezident a vyšel ve sbírce zákonů s účinností od 1. ledna 2025.

V průběhu schvalování ve Sněmovně byla podána řada pozměňovacích návrhů (.pdf). Původní návrh zákona například počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození bez udání horní hranice. Pozměňovacím návrhem (.docx) vládních poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) ale došlo k zastropování růstu důchodového věku na 67 letech.

Ohlas u odborné veřejnosti

K důchodové reformě se v září 2024 vyjadřovala například Národní rozpočtová rada, která je podle zákona nezávislým odborným orgánem a pravidelně vydává zprávy ke stavu veřejného rozpočtu. Rada úpravy v důchodovém systému podpořila a uvedla, že „kladně hodnotí změny, které se týkají penzijního systému a které reagují na predikovaný nepříznivý demografický vývoj v příštích 50 letech“. Zároveň napsala, že vládní reforma spolu s dalšími změnami z roku 2023 přinese „výrazné zlepšení dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému“.

V červnu 2024 oslovil server iROZHLAS v souvislosti s navrhovanou reformou hned několik ekonomů ze soukromého i veřejného sektoru. Dotázaní odborníci se převážně shodli na tom, že upravené parametry výhledově přispějí ke stabilizaci systému. I přesto se ale řada z nich vyjádřila k jednotlivým částem návrhu kriticky. Například ekonomka a bývalá zástupkyně České republiky ve Světové bance Jana Matesová nepovažovala nastavení odchodu věku do důchodu za spravedlivé. Emeritní rektor VŠE Richard Hindls dokonce odmítl změny v penzijním systému označovat za reformu, protože podle něj „chybí jakýkoliv náznak změny politiky na příjmové straně“.

Hlavní ekonom investiční skupiny CFG Vladimír Pikora uvedl, že věk odchodu do důchodu se bude v budoucnu muset ještě více navyšovat a navržená řešení nejsou dostatečná. Naproti tomu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda pro server Blesk na začátku října 2024 uvedl, že návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu se zásadně nevymyká budoucímu evropskému standardu a penzijnímu systému by pomohl.

Závěr

Vláda v dubnu 2024 schválila návrh důchodové reformy. Ten následně v průběhu roku schválila Poslanecká sněmovna i Senát a po podepsání prezidentem vyšel ve sbírce zákonů s účinností od začátku roku 2025. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Fialova vláda v září schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s kapitálovými výdaji, tedy investicemi (.docx, str. 25), ve výši necelých 250 miliard korun (.pdf, str. 111 z 358). Jak zobrazuje graf níže, nominální výdaje na investice v minulosti opravdu nebyly vyšší.

Reálné výdaje

Hodnotu státem investovaných peněz nicméně snižuje inflace, kvůli které v průběhu času rostou ceny nákupů a staveb. Pokud při srovnání zohledníme míru inflace a výši investic přepočteme na reálné hodnoty, investice navržené pro rok 2025 rekordní nejsou. Jak je totiž vidět v grafu, reálné výdaje na investice byly vyšší v roce 2015, kdy po přepočtu na ceny letošního roku činily 266,87 miliard korun.

Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Z celkové výše rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem skoro čtvrtinová, lze ale vyvodit, že tehdejší kapitálové výdaje dnešní výše nedosahovaly.

Na příští rok je tedy v rozpočtu vyčleněno 249,6 miliard korun. Nelze ale určit, jaké budou skutečné celkové výdaje na konci roku a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2015 původně počítal s tím, že na investice stát vynaloží jen 75,83 mld. Kč. Nakonec na ně ale alokoval výrazně vyšší částku – 176,25 mld. Kč. Naopak např. mezi lety 2020 až 2022 byla konečná částka oproti schváleným rozpočtům nižší (.pdf, str. 12 z 203; .pdf. str. 14 ze 199; .pdf, str. 17 ze 199).

Výdaje v poměru k HDP

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na investice v roce 2025 měl činit 2,97 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), v minulosti byl v některých letech tento podíl vyšší. Konkrétně šlo o rozmezí let 2009 až 2011 a o rok 2015.

Závěr

Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 opravdu vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na investice, a to skoro 250 mld. Kč. Reálné výdaje při zohlednění inflace byly ale vyšší v roce 2015. Pokud výdaje srovnáme v poměru k HDP, byly vyšší i v letech 2009–2011 a právě v roce 2015. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.