Andrej Babiš

Andrej Babiš v rozhovoru naznačuje, že předseda hnutí Progresivní Slovensko Michal Šimečka nemá potřebné zkušenosti a kompetence pro vedení země. Uznává sice, že je místopředsedou Evropského parlamentu (EP) a že „umí dobře anglicky“, to ale podle něj nestačí na premiérský post.

Předseda strany Progresivní Slovensko Michal Šimečka vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. Magisterský i doktorský titul v této oblasti poté získal na Oxfordské univerzitě. Během svých studií pracoval zároveň jako novinář, a to pro slovenský deník SME a pro britské Financial Times.

V roce 2011 se Šimečka stal poradcem tehdejšího europoslance za ČSSD Libora Roučka a také jeho slovenského kolegy Borise Zaly, který v Europarlamentu zastupoval stranu SMER – sociální demokracie. Později Šimečka působil jako výzkumný pracovník v pražském Ústavu mezinárodních vztahů, kdy zároveň radil někdejšímu českému ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byl Michal Šimečka lídrem kandidátní listiny Progresivního Slovenska, které se voleb účastnilo v koalici se stranou SPOLU – občanská demokracie. Toto uskupení volby vyhrálo a Šimečka se tak následně stal europoslancem. O tři roky později byl zvolen také jedním ze 14 místopředsedů Europarlamentu. Dodejme, že Šimečka stál i přímo u začátků Progresivního Slovenska jako politického hnutí, podobně jako současná slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která byla v letech 2017 až 2019 jeho místopředsedkyní.

Michal Šimečka je tedy jedním z místopředsedů Evropského parlamentu. V minulosti vystudoval politologii na Univerzitě Karlově a následně v Oxfordu. Mimo vlastní politickou kariéru působil také jako novinář. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru komentuje slovenské parlamentní volby a vrací se k době, kdy byl předsedou vlády. Uvádí, že v té době Visegrádská čtyřka (V4) fungovala „perfektně“, protože každý z premiérů prosazoval své národní zájmy. Poté zmiňuje, že státy V4 měly dát dohromady 32 milionů eur jako příspěvek v rámci řešení migrační vlny. Finance pak dle Babiše měly mj. sloužit k nákupu čtyř lodí pro libyjskou pobřežní stráž. V kontextu výroku Babiš naznačuje, že se tento nákup neuskutečnil a podivuje se nad tím, kam tyto peníze „zmizely“.

Migrace z Libye

Migrace z Libye do Evropy se stala významným problémem v souvislosti s politickou nestabilitou, která v Libyi vypukla po svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011. Kvůli chaosu a občanské válce v Sýrii se Libye stala uzlem, odkud se uprchlíci z afrických států a zemí Blízkého východu snažili dostat přes Středozemní moře do Evropy (např. do Itálie). Dodejme, že tato situace vedla k mnoha utonutím.

V červnu 2015 pak Evropská unie zřídila operaci Sophia, jejímž cílem bylo snížit počet přicházejících uprchlíků do Itálie. Kromě boje s pašeráky měl být jedním z prostředků také výcvik libyjské pobřežní stráže a námořnictva.

Finanční příspěvek V4

V prosinci 2017 se konal dvoudenní summit Evropské unie, na kterém Česko zastupoval tehdejší nově jmenovaný premiér Andrej Babiš. Již před jednáním se vyskytly informace, že Babiš přislíbí zhruba 200 milionů korun na pomoc Libyi ve snaze zabránit příchodu migrantů do EU.

Premiéři zemí V4 se na jednání dohodli, že poskytnou 35 milionů eur na financování programu kontroly hranic v Libyi. Každá ze čtyř zemí měla přitom přispět částkou ve výši 8,8 miliónů eur (tedy zhruba 200 milionů Kč). Tato finanční pomoc měla být směřována k posílení libyjské pobřežní stráže s cílem zabránit ilegální migraci. Tehdejší ministr zahraničních věcí Slovenska Miroslav Lajčák později upřesnil, že peníze jsou mj. určeny na nákup čtyř lodí, jejich následnou údržbu, a také např. na námořní koordinační záchranné centrum. Zmiňme, že ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace, zda byly tyto peníze nakonec vyplaceny.

Doplňme také, že ostatní členské státy EU finanční příspěvek států V4 sice uvítaly, nicméně i přesto zdůraznily nezbytnost nadále přijímat uprchlíky. Nizozemský premiér Mark Rutte a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová např. uvedli, že „mezi členskými státy EU nemůže existovat selektivní solidarita“.

Závěr

Země Visegradské čtyřky se tedy v době Babišovy vlády dohodly na finančním příspěvku pro libyjskou pobřežní stráž ve výši 35 milionů eur. Příspěvek měl být konkrétně určen mj. na koupi čtyř lodí a na podporu hranic Libye se záměrem zamezit nelegální migraci. Částka, kterou ve výroku uvádí Andrej Babiš, se mírně liší od sjednané sumy, stále se nicméně pohybuje v naší 10% toleranci. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš svým výrokem zjevně naráží na připravovanou migrační reformu, na jejíchž zásadních bodech se členské státy EU dohodly 8. června 2023. Pro přijetí tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, hlasoval za Českou republiku ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

Migrační pakt

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání. K tomu došlo v době, kdy Radě Evropské unie předsedalo Švédsko. Základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Tento návrh (.pdf) nicméně ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru nebyl plně schválen, ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž slouží jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí.

Co se týče potenciálního počtu přijatých migrantů, každá země bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout. V rámci celé Evropské unie (tedy nikoliv pouze u Česka) by měl být počet stanoven na 30 tisíc.

Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala však o tom, že Česko kvůli dohodě přijme 30 tisíc migrantů, nehovořili. Oba jen zdůrazňovali, že odsouhlasená reforma znamená definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. „Nebudou žádné povinné kvóty, tato dohoda vylučuje povinné kvóty,“ řekl například Fiala. Rakušan pak doplnil, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které ČR přijala. Ani jeden z těchto politiků se o takovém číslu nezmínil ani svých sociálních sítích.

Počet migrantů v ČR

Andrej Babiš u druhého uvedeného údaje, tedy množství příchozích uprchlíků, nezmiňuje časový úsek, kterého se týká. Z jeho vyjádření ovšem vyplývá, že jde zjevně o počet od červnového schválení zmíněného paktu. Návrh nicméně ke dni rozhovoru nebyl plně schválen, a tudíž nelze tvrdit, kolik osob po jeho přijetí do Česka přišlo.

Podívejme se tedy alespoň na dostupné údaje ohledně počtu migrantů příchozích do Česka. Data se nicméně týkají zejména nelegální migrace. V prvním čtvrtletí letošního roku policie zadržela 2 658 osob při nelegální migraci. Tiskový mluvčí cizinecké policie nám na dotaz sdělil, že ke 12. říjnu bylo při tranzitní nelegální migraci zjištěno 3 455 cizinců. Zmiňme také, že celkový počet (.pdf, str. 1) cizinců žijících na českém území se ke konci letošního června oproti konci loňského roku snížil o přibližně 80 tisíc (.pdf, str. 1). Konkrétně žilo v ČR ke 30. červnu 1 036 798 cizinců (.pdf, str. 1).

Co se týče evropského kontextu, můžeme uvést, že podle EU dorazilo na hranice Evropské unie od začátku roku k letošnímu září přibližně 194 tisíc uprchlíků. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pak uvádí mírně odlišné počty – dle ní se ke 3. říjnu (tedy k datu vysílání námi ověřovaného rozhovoru) jednalo o cca 187 tisíc osob.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala se nevyjádřili v tom smyslu, že by Česká republika mohla (či se chystala) přijmout 30 tisíc uprchlíků. Návrh nového migračního paktu zatím ani není definitivně schválen, a nelze tedy tvrdit, kolik migrantů po jeho přijetí do Česka přišlo. Podle posledních údajů bylo nicméně v letošním roce při tranzitní nelegální migraci zadrženo pouze přibližně 3,5 tisíce osob. Počet cizinců žijících na území ČR se pak snížil. Čísla, která uvádí Andrej Babiš, tak neodpovídají současnému stavu. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém kritizoval hnutí Progresivní Slovensko. V něm zároveň nastínil domnělé změny, které by dle něj toto hnutí chtělo prosadit, pokud by vyhrálo volby do Národní rady pořádané 30. září. Vyzýval přitom slovenské občany, aby této možnosti zabránili. 

V námi ověřovaném výroku pak premiér tvrdí, že podle něj měla místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásit, že Babiš „příště“ (tedy zjevně před volbami do Evropského parlamentu) obdobné video nebude moci publikovat.

Dodejme, že Babiš své video zveřejnil 28. září, tedy v době, kdy již na Slovensku platilo tzv. předvolební moratorium. To podle slovenského zákona začíná 48 hodin před dnem konání voleb a politickým stranám je během něj zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která nesmí zveřejňovat informace o kandidátech. Expremiér Babiš nicméně v tomto případě moratorium neporušil, o čemž píšeme v naší další analýze.

Vyjádření Věry Jourové

Věra Jourová Andreje Babiše za toto video ve veřejně dostupných zdrojích nekritizovala ani „nepohrozila“, že by před příštími volbami obdobné záběry nemohl natočit. Nevyjádřila se takto například ani na svém účtu na Twitteru.

O slovenských volbách do Národní rady Věra Jourová mluvila např. v rozhovoru pro Českou televizi, který se uskutečnil 1. října (video). Ani v něm však video Andreje Babiše nijak nezmínila. Mluvila jen o tom, že dané volby provázela „bezprecedentní dezinformační masáž“, a také, že se podle ní ještě nemohl plně projevit efekt nového unijního Aktu o digitálních službách.

Upřesněme, že cílem tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti. 

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím poté souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a k menšímu šíření dezinformací. Další povinnosti také mají vést i k větší transparentnosti a odpovědnosti online platforem.

Právě kvůli tomu, že tato pravidla začala platit až koncem srpna, podle Jourové tento akt ještě nemohl mít plný vliv na činnost online platforem v době slovenské předvolební kampaně. Ta totiž oficiálně odstartovala už letos v červnu. Jourová ale v říjnovém rozhovoru pro ČT uvedla, že předpokládá, že v kampani před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu bude jeho dopad již výraznější (video, čas 3:43). 

Důležité je dodat, že Jourová v rozhovoru také upozorňovala na to, že názory jednotlivců tímto opatřením nebudou zasaženy (video, čas 3:43). Nařízení dle jejích slov slouží zejména k tomu, aby platformy zajistily dostatečné kapacity pro ověřování faktů. Dále např. zmínila, že dle ní je „dezinformace ověřitelná lež“. 

Dodejme, že Andrej Babiš na rozhovor s Věrou Jourovou reagoval už dříve na svém facebooku, kam 4. října nahrál video kritické k jejímu vyjádření ohledně „dezinformační masáže“. V něm se vyjadřoval podobně jako v námi ověřovaném výroku. Už tehdy totiž naznačoval, že mu podle něj Jourová chce s pomocí nových pravidel zakázat, aby mohl před evropskými volbami na internetu vyzývat lidi, ať nevolí Progresivní Slovensko (video, čas 52:00).

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedených informací, Věra Jourová předvolební video Andreje Babiše vůbec nekomentovala. Její slova v rozhovoru pro ČT se týkala pouze Aktu o digitálních službách, který zmínila v obecné spojitosti se slovenskými volbami do Národní rady a volbami do Evropského parlamentu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš se odvolává na tvrzení bývalého prezidenta České republiky Václava Klause, který tato slova pronesl 7. prosince 2012 na setkání s podnikateli a manažery. Tehdejší hlava státu kritizovala přímou volbu prezidenta a označila ji za populistickou. Konkrétně Václav Klaus prohlásil: „Je mylná představa, že prezidenta budou volit voliči. Prezidenta nám vyberou média a voliči prezidenta schválí." 

Tehdejší prezident těmito slovy reagoval na blížící se první přímou volbu prezidenta České republiky, která se uskutečnila v lednu 2013. Václav Klaus také zmínil, že se kvůli potenciálnímu ohrožení demokracie obává možného zvolení Vladimíra Franze, či Tomia Okamury. Pro upřesnění –⁠ Ministerstvo vnitra kvůli nesplnění podmínek ke kandidatuře vyřadilo Tomia Okamuru již v listopadu 2012 (.pdf). 

Podobně se Václav Klaus vyjadřoval i při letošních prezidentských volbách, které se konaly v lednu 2023. Samotná přímá volba prezidenta České republiky byla zavedena za prezidentování právě Václava Klause. Poslanecká sněmovna návrh (.pdf) schválila v prosinci 2011, kdy se pro přijetí vyslovily všechny poslanecké kluby kromě poslanců Komunistické strany Čech a Moravy, kteří se hlasování zdrželi. Tehdejší prezident Klaus pak zákon podepsal v únoru 2012. Pravidla pro přímou volbu prezidenta poté specifikoval zákon o volbě prezidenta republiky, který byl schválen v létě roku 2012.

Armáda České republiky se v Pobaltí v minulosti účastnila a stále účastní několika misí. První z nich, Baltic Air Policing, při níž české letouny JAS-39C Gripen hlídaly vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska, probíhala už v letech 2009 a 2012. V roce 2019, tedy během vlády Andreje Babiše, tato mise pokračovala a česká armáda se v době působení Babišova kabinetu podílela také na misi Posílené předsunuté přítomnosti (anglicky Enhanced Forward Presence) NATO v Lotyšsku a Litvě.

Vyslání příslušníků ozbrojených sil ČR mimo české území podle zákona schvaluje Parlament. Z dokumentů Sněmovny vyplývá, že první účast českých vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti schválil Parlament v červenci 2017, tedy ještě v době vlády Bohuslava Sobotky. Jednalo se nicméně o návrh tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického (za ANO).

Podle tohoto návrhu tak bylo rozhodnuto (.pdf), že česká armáda do Pobaltí pošle 290 vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO na dobu od ledna 2018 do ledna 2019.

Během vlády Andreje Babiše pak na návrh Ministerstva obrany došlo k prodloužení (.pdf, str. 2) této mise i na rok 2019 a 2020. Schváleno bylo i vyslání dalších 95 vojáků na Baltic Air Policing v roce 2019. Dohromady šlo tedy o 385 vojáků. Do Estonska také ČR tehdy poslala pět letounů JAS-39C Gripen (.pdf, str. 93).

Babišův kabinet poté některé mise prodlužoval na další období (.pdf, str. 1). Podle přehledu Vojenského historického ústavu se však vždy jednalo právě o maximálně 290 a 95 vojáků. Doplňme, že se jedná o schválený počet vojáků, a jejich skutečný počet na misích byl menší (.pdf, str. 30). Je třeba také zmínit, že se v rámci těchto misí střídají jednotliví vojáci i celé jednotky, celkový počet českých vojáků, kteří od roku 2018 strávili nějaký čas na misi v Pobaltí, je tak ve skutečnosti vyšší. Andrej Babiš ale ve výroku zjevně poukazuje na význam a velikost mise symbolizované schváleným počtem vyslaných vojáků, nikoliv na délku jejího trvání a s tím související střídání jednotlivých vojáků.

Dodejme, že jedním ze závazků členských států NATO je také vydávat alespoň 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Jak ukazuje následující graf, za vlády Andreje Babiše, tj. v letech 2018 až 2021, se ovšem toto číslopohybovalo pouze kolem 1,3 % HDP. Podle Obranné strategie ČR z roku 2017 (.pdf) přitom mělo dojít k navýšení aspoň na 1,4 % HDP do roku 2020 (str. 10).

Na závěr tedy shrňme, že během Babišovy vlády bylo skutečně rozhodnuto o tom, že česká armáda do Estonska v rámci mise Baltic Air Policing pošle pět letounů Gripen. Andrej Babiš však počet vyslaných vojáků nadhodnocuje – vláda a Parlament dohromady schválily účast pouze 385 vojáků. Toto číslo je tak téměř dvakrát menší, než které ve výroku uvádí Andrej Babiš, a nepohybuje se tak v rámci naší 10% tolerance. Babišův kabinet navíc neplnil ani závazek NATO vydávat alespoň 2 % HDP na obranný rozpočet. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Na začátek je dobré uvést, že Andrej Babiš mluví o tom, že ODS prohrála nebo vyhrála volby s ním jako s osobou. Jelikož je Andrej Babiš předsedou hnutí ANO, porovnáváme výsledky hnutí ANO a ODS.

Petr Fiala byl zvolen předsedou ODS 18. ledna 2014 na 24. kongresu strany. Od této doby se řádné volby konaly přesně 16krát. 

V České republice se pořádá celkem šest druhů voleb: prezidentské, sněmovní, senátní, volby do zastupitelstev obcí, zastupitelstev krajů a do Evropského parlamentu.

Prezidentské volby

Do prezidentských voleb v roce 2018 nevyslala ODS ani hnutí ANO svého zástupce, v roce 2023 to bylo pouze hnutí ANO, za které kandidoval jeho předseda Andrej Babiš. 

Poslanecká sněmovna

O složení Sněmovny rozhodovali občané v říjnu 2017, kdy zvítězilo hnutí ANO s 29,6 % hlasů, ODS tehdy skončila druhá s 11,3 %. 

Další sněmovní volby proběhly v říjnu 2021. ANO tehdy získalo 27,1 % hlasů a 72 poslaneckých křesel. V případě těchto voleb je ale složitější přesně vyčíslit procentuální výsledek samotné ODS, protože kandidovala v tříčlenné koalici spolu s TOP 09 a KDU-ČSL. Ta tehdy dohromady získala 27,8 % hlasů a po přepočtu jí připadlo 71 mandátů. I když není možné určit přesný počet hlasů, který obdrželi sami občanští demokraté, lze říci, že samotná ODS ve volbách skončila s horším výsledkem než hnutí ANO, protože získala jen 34 mandátů. 

Senát

Řádné volby do Senátu se od zvolení Petra Fialy předsedou ODS konaly pětkrát: v letech 2014, 2016, 2018, 2020 a 2022. Do našeho přehledu nezapočítáváme doplňovací a opakované volby z let 2017 a 2019, kdy občané volili jen jednoho senátora. 

Zástupci ODS v senátních volbách zvláště v roce 2022 kandidovali za koalici více stran. Web Volby.cz v tomto případě uvádí také přímo stranu, která daného kandidáta navrhla. V přehledu níže proto uvádíme počet získaných mandátů právě podle navrhující strany.

Z vyjmenovaných let hnutí ANO získalo menší počet senátorských křesel než ODS jen v roce 2018, 2020 a 2022. ODS naopak prohrála v roce 2014. O dva roky později byl zisk mandátů vyrovnaný.

Volby do zastupitelstev obcí

Komunálních voleb v letech 2014, 2018 a 2022 se zúčastnily obě zmiňované strany. V některých obcích kandidovaly samostatně, v jiných naopak vytvářely koalice, například i s menšími místními sdruženími apod. 

V případech, kdy ODS kandidovala samostatně a netvořila koalice s dalšími stranami, získali občanští demokraté v roce 2014, 2018 i 2022 menší počet hlasů než hnutí ANO. Po přepočtu hlasů na mandáty poté hnutí ANO, které uspělo především v menších městech, ale nakonec získalo menší počet zastupitelů než ODS.

Vyjádření přesného počtu hlasů pro všechny kandidáty ODS, tedy i pro ty zařazené na kandidátkách koalic, je složitější. Přehledy dostupné na webu Volby.cz nicméně vždy uvádějí stranu, která daného kandidáta na kandidátní listinu navrhla. I v tomto vyjádření ODS jako navrhující strana získala menší počet hlasů než hnutí ANO ve všech třech zmíněných letech, ačkoli po přepočtu na mandáty nakonec skončila s větším počtem zastupitelů.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že v komunálních volbách mají voliči možnost na volebním archu zakřížkovat takový počet kandidátů, kolik členů má v dané obci zastupitelstvo. Na rozdíl například od sněmovních voleb přitom mohou vybírat kandidáty z různých kandidátních listin. Výsledkem je i to, že ve velkých obcích s vysokým počtem zastupitelů rozdělují jednotliví voliči více hlasů. Proto nelze podle počtu hlasů jednoduše určit vítěze voleb.

Co do počtu získaných hlasů lze říci, že hnutí ANO ve srovnání s ODS v komunálních volbách v roce 2014, 2018 i 2022 skončilo lépe. Co do počtu mandátů byla ale situace opačná.

Krajské volby

Volby do zastupitelstev krajů se pořádaly v roce 2016 a 2020. Přesné vyjádření počtu hlasů přímo pro ODS zde naráží na podobné problémy jako u sněmovních voleb. V roce 2016 ODS kandidovala samostatně ve všech 13 krajích (bez hl. m. Prahy), v roce 2020 už jen v šesti krajích, v dalších sedmi v koalicích.

Pro upřesnění – při krajských volbách občané nemají možnost vybírat zastupitele z různých kandidátek, ale mohou zvolit buď stranu/koalici jako celek, případně na dané kandidátní listině kroužkováním měnit pořadí kandidátů.

Pro rok 2016 je tedy popis volebních výsledků jednodušší: ODS získala celkově 9,47 % hlasů a 76 krajských zastupitelů, hnutí ANO 21,05 % hlasů voličů a 176 míst v zastupitelstvech.

V roce 2020 hnutí ANO obdrželo 21,82 % hlasů a 178 mandátů. ODS sama i spolu se všemi koalicemi tehdy dostala 411 825 hlasů, tedy 14,87 %, což je méně než v případě hnutí ANO. Mandátů získala ODS a všechny koalice, kterých byla členem, dohromady 114. Opět tedy méně než hnutí ANO.

V obou krajských volbách tak hnutí ANO mělo lepší volební výsledek než ODS.

Evropský parlament

České zástupce v Europarlamentu voliči vybírali v roce 2014 a 2019. V prvním zmíněném roce hnutí ANO zaznamenalo lepší výsledek než ODS, jak co do počtu získaných procent hlasů, tak do počtu mandátů. Stejně tomu bylo i v roce 2019.

Závěr

V porovnání s hnutím ANO získala ODS – jako samostatná strana – menší počet hlasů i mandátů ve sněmovních volbách v roce 2017 i 2021. Hůře než hnutí ANO skončili občanští demokraté také v senátních volbách v roce 2014, ve dvou krajských volbách a dvou volbách do Evropského parlamentu. Celkově se tedy dostáváme k číslu sedm voleb. Andrej Babiš tak ve výroku uvádí podobné, nicméně mírně nepřesné číslo.

Doplňme, že v případě komunálních voleb je těžké jednoznačně určit, zda „prohrála“ ODS, nebo hnutí ANO, protože hnutí Andreje Babiše sice dostalo větší počet hlasů, ale menší počet mandátů. 

V posledních třech volbách do Senátu hnutí ANO vždy získalo menší počet senátních křesel než ODS. Andrej Babiš také neuspěl v prezidentských volbách. Z uvedených důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš zmiňuje tato čísla v kontextu svého tvrzení, že ODS ve volbách porazil osmkrát a prohrál pouze dvakrát. Ve sněmovních volbách 2021 získalo hnutí ANO 1 458 140 hlasů a 72 poslanců, ztratilo tedy šest poslaneckých postů.

Koalice SPOLU, jejíž součástí je i ODS, obdržela v roce 2021 1 493 905 hlasů, což se rovnalo zisku 71 poslaneckých mandátů. ODS v Poslanecké sněmovně skutečně získala 34 křesel.

Jak jsme ovšem zmínili, SPOLU kandidovalo jako koalice složená z více stran: ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Počet hlasů, který získala z celkových 1 493 905 přímo samotná ODS, tak není z volebních výsledků možné přesně určit. Voliči totiž mohli dát hlas koalici SPOLU jako celku bez určení, kterou stranu konkrétně volí. Případně mohli na lístku zakroužkovat až 4 kandidáty, a změnit tak jejich pořadí na kandidátní listině. Zakroužkovaní kandidáti přitom mohli pocházet z různých stran koalice. 

Po sněmovních volbách výzkumná agentura STEM provedla analýzu volebního chování, v níž se sociologové mj. dotazovali182 voličů koalice SPOLU, za voliče které ze stran se považují. Na tento dotaz uvedlo 49 % respondentů, že se považují za voliče ODS. Z výsledku průzkumu STEM je tak možné dovodit, že právě 732 tisíc voličů koalice SPOLU se považuje za voliče ODS.

Byť tedy není možné z volebních výsledků určit počet hlasů pro ODS jakožto součást koalice SPOLU, z průzkumu STEM vyplývá, že přibližně 732 tisíc z nich jsou voliči ODS. Hnutí ANO tak skutečně mělo ve sněmovních volbách 2021 přibližně dvojnásobnou podporu než ODS. Podobným poměrem, tedy 72 ku 34, jsou rozložené i počty mandátů obou subjektů v Poslanecké sněmovně. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v rozhovoru zmiňuje, že se podle něj „mluví o konci Babiše“ kvůli jeho prohře v prezidentských volbách. Na uvedených číslech ilustruje, že získal více hlasů než současná vládní koalice a než hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021. S výsledkem prezidentských voleb je proto dle svých slov spokojený.

Neúspěšný kandidát na prezidenta Andrej Babiš získal ve druhém kole voleb 2 400 046 hlasů. Jak je vidět v následující tabulce, obdržel téměř o milion hlasů více než hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021. Vládní koalice, složená ze dvou uskupení (koalice SPOLU a koalice Pirátu a Starostů a nezávislých), tak ve sněmovních volbách dohromady dostala o 66 365 hlasů méně než Andrej Babiš ve druhém kole prezidentských voleb.

Andrej Babiš tedy ve druhém kole prezidentských voleb získal o necelý milion hlasů víc než hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Při srovnání s počtem hlasů, které ve sněmovních volbách obdržela současná vládní koalice, získal Andrej Babiš jako kandidát na prezidenta téměř o 70 tisíc hlasů více. V tomto případě tak Andrej Babiš uvádí ne zcela přesné číslo (80 tisíc hlasů), které se mírně nevejde do naší 10% odchylky. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou. 

Pro úplnost je také vhodné dodat, že Andrej Babiš porovnává výsledky dvou druhů voleb – výsledky sněmovních voleb, kdy voliči vybírají z většího počtu politických stran či koalic, a výsledky druhého kola prezidentských voleb, kdy voliči vybírají jen ze dvou kandidátů.

Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na prezidentskou debatu, kterou odvysílala CNN Prima News 25. ledna letošního roku. Účastníky debaty byli oba kandidáti, kteří postoupili do druhého kola prezidentských voleb, tedy Petr Pavel a Andrej Babiš.

Petr Pavel na dotaz moderátorky, zdali by Česko mělo přijmout zákon, který umožňuje všeobecné referendum, odpověděl (video, 40:26): „Dokud nebudeme mít dostatečně vytvořené podmínky a lidi připravené na rozhodování v referendu, pak bych to viděl jako možné riziko, protože ta kultura u nás není. Místní referenda určitě ano, pojďme si to na nich vyzkoušet a potom udělejme zákon o všeobecném referendu. My nejsme Švýcarsko, které by zkušenost s referendem mělo dlouhodobou. Viděli jsme například u Brexitu, jak to může být velice ošemetné.“

Byť Petr Pavel nemluvil o nedostatečné vyzrálosti občanů, v souvislosti se zákonem o celostátním referendu se skutečně vyjádřil v tomu smyslu, že lidé zatím na rozhodování v referendu nejsou připraveni. Zkušenosti by podle něj měli získat v lokálních referendech. Uvedl také, že všeobecné referendum vidí jako možné riziko, dokud se pro něj nevytvoří dostatečné podmínky. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.