Andrej Babiš

Migrační pakt

Migrační pakt neboli Pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení migrace a spravedlivěji rozložit odpovědnost za přijetí uprchlíků mezi státy. Jednou z novinek je povinná, ale flexibilní solidarita: Evropská komise každý rok navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony eur ve formě finančních příspěvků. Státy si formu zapojení volí – mohou uprchlíky přijmout, zaplatit finanční ekvivalent (zhruba https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/migration-and-asylum/pact-migration-and-asylum/questions-and-answers-pact-migration-and-asylum_en#:~:text=How%20do%20you-,calculate,-Member%20States'%20contributions">20 000 eur za každou relokaci), nebo přispět jinou podporou (např. personálem nebo vybavením).

Historie přijetí

Evropská komise pakt o azylu a migraci formálně představila v roce 2020. Ministři vnitra v Radě EU následně v červnu 2023 schválili části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který v dubnu 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, které pakt představují.

Finální přijetí paktu proběhlo v květnu 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Po schválení byly předpisy paktu publikovány v Úředním věstníku EU a pakt vstoupil v platnost 11. června 2024. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

Účinnost předpisů

Komise v červnu 2024 přijala společný prováděcí plán, který pro EU i členské státy stanovil milníky při zavádění právních předpisů paktu, aby mohl být uplatňován od poloviny roku 2026. Členské státy měly do prosince 2024 dodat své národní prováděcí plány. Česká republika již částečně zavedla požadavky paktu do svých zákonů.

Většina paktu nabyde účinnosti 12. června 2026. Výjimkou je krizové nařízení, které bude účinné až od 1. července 2026. Už od 11. června 2024 navíc platí povinnost Komise vydávat zprávu o azylu a migraci. Část paktu přejatá do českých zákonů bude rovněž účinná od 12. června 2026.

Závěr

Většina opatření migračního paktu nabyde účinnosti 12. června 2026. Jednou z výjimek je krizové nařízení, které bude účinné až od 1. července 2026. Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku moderátorky ohledně kampaně před prezidentskými volbami v roce 2023, ve kterých ve druhém kole kandidoval proti současné hlavě státu Petru Pavlovi. V kontextu výroku tvrdí, že se kampaň vyostřila kvůli přístupu tehdejší vládní pětikoalice, a dodává, že Pavel proti němu nevedl agresivní kampaň. Následně opravuje redaktorku a uvádí, že neříkal, že by chtěl Pavel zavléct Česko do války, ale že pouze vyzdvihoval svoje kvality diplomata.

Předvolební kampaň

Andrej Babiš zjevně naráží na své předvolební billboardy, které se objevily po prvním kole voleb a na kterých stálo „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják“. Tento slogan byl předmětem kritiky, po prezidentském duelu v Blesku Babiš ovšem uváděl, že billboardy měnit nechce, a dodal, že ilustrují jeho snahu ukončit válku a zprostředkovat mír.

Andrej Babiš tedy o svém tehdejším protikandidátovi, který je armádním generálem ve výslužbě a v minulosti byl náčelníkem generálního štábu české armády a předsedou Vojenského výboru NATO, na billboardech explicitně nemluvil. České televizi nicméně předvolební slogan v návaznosti na probíhající kritiku, že je urážlivý vůči vojákům, tehdy vysvětloval slovy: „Samozřejmě na tom billboardu mluvím o panu Pavlovi a možná místo voják tam mělo být generál.“ (video, čas 3:59) Později se objevily billboardy s textem „Generál nevěří v mír. Volte mír. Volte Babiše“.

Závěr

Andrej Babiš správně uvádí, že v kampani před prezidentskými volbami v roce 2023 používal slogan, ve kterém stálo, že nezavleče Česko do války, jelikož je diplomat, a ne voják. Ačkoliv text Petra Pavla explicitně nezmiňoval, Babiš později upřesnil, že slogan, resp. billboard mluví právě o Pavlovi. Zjevně tak naznačoval, že právě Pavel by ČR mohl do zatáhnout do války. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš (ANO) v kontextu výroku kritizuje rozpočtové hospodaření vlády Petra Fialy a tvrdí, že na podporu Ukrajiny jeho vláda ve státním rozpočtu nevyčlení žádné peníze. Poté reaguje na otázku, zda se bude Česko pod jeho vedením dále podílet na muniční iniciativě. Odpovídá, že ani do ní nechce investovat prostředky z rozpočtu, a současně zpochybňuje transparentnost samotného programu. Poté uvádí příklad rozpočtu vojenské rozvědky, ve kterém se podle něj objevilo 4,7 miliardy korun, a podrobnosti o této částce nebyly sděleny.

Financování rozvědky

Finance určené Vojenskému zpravodajství jsou součástí rozpočtu Ministerstva obrany (.pdf). Pro rok 2024 byly původně plánovány výdaje na strategické zpravodajství ve výši přibližně 7,56 miliardy korun (.pdf, str. 61). Podle státního závěrečného účtu však konečné čerpání dosáhlo 12,04 miliardy korun, oproti původnímu plánu šlo tedy zhruba o 4,5 miliardy korun více (.pdf, str. 61). O navýšení informoval také server Aktuálně.cz, který uvádí částku 12,4 miliardy korun.

Mluvčí Vojenského zpravodajství Jan Pejšek uvedl, že k navýšení rozpočtu došlo kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v souvislosti s válkou na Ukrajině. Detaily rozpočtu jsou však podle jeho vyjádření utajené. Vrchní ředitel ekonomické sekce Ministerstva obrany Richard Vítek se k navýšení odmítl veřejně vyjádřit, a to právě kvůli utajení. Otázka měla být projednána na zasedání sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, jejímiž členy byli mimo jiné i čtyři zástupci hnutí ANO. Zasedání komise se podle pozvánky konalo 11. září 2025 (.pdf). Zpráva o působení vojenské rozvědky za rok 2024 byla projednávána v režimu tajné. Z veřejně dostupných zdrojů tedy nelze zjistit, na co se zvýšené finanční prostředky použily.

Závěr

Podle státního závěrečného účtu narostly výdaje směřující k vojenské zpravodajské službě v roce 2024 oproti původnímu plánu přibližně o 4,5 miliardy korun. Změnou rozpočtu se měla zabývat sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, jejímiž členy byli i čtyři poslanci hnutí ANO. Protože však projednání související zprávy probíhalo v utajeném režimu, nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda jeho členové měli přístup k důvodům tohoto navýšení. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V letech 2014 až 2017 bylo hnutí ANO součástí vlády Bohuslava Sobotky, ve které mělo svého zástupce na postu ministra dopravy. Sám Andrej Babiš byl tehdy ministrem financí. Hnutí ANO resort dopravy řídilo také později v letech 2017 až 2021 během působení vlády Andreje Babiše.

Dle dokumentů Ředitelství silnic a dálnic v roce 2009 existovala územní rozhodnutí (.pdf, str. 6–7) pro devět částí dálnice D6 (tehdy rychlostní silnice R6). Jednalo se o úseky Karlovy Vary – Olšová Vrata, Knínice–Bošov, Lubenec–Bošov, obchvat Lubence, přeložku dálnice u Hořesedel, přeložku u Krupé, úsek Nové Strašecí – Řevničov, obchvat Řevničova a obchvat Hořoviček. V případě zmíněného úseku mezi Lubencem a Bošovem už v té době probíhalo také výběrové řízení na zhotovitele stavby, které bylo spuštěno na konci roku 2008.

O tom, že státu chybí finance na výstavbu některých silnic a dálnic, se mluvilo už v roce 2009. V době působení vlády Petra Nečase došlo v roce 2010 k oficiálnímu pozastavení výstavby silnice R6 ministrem dopravy Vítem Bártou. Důvodem podle tehdejšího mluvčího ministra dopravy bylo, že stát musel přistoupit k rozpočtovým škrtům. Samotný premiér Petr Nečas na podzim 2010 uvedl, že vláda pravděpodobně peníze na R6 poskytne až v letech 2012–2013. Pozastavení výstavby se týkalo tehdy rozestavěné části Lubenec–Bošov, která byla ale nakonec otevřena v roce 2015. 

Před začátkem roku 2016 byl dokončen právě jen úsek Lubenec–Bošov, u ostatních osmi úseků nebylo do té doby ani zahájeno výběrové řízení. Až v roce 2016 došlo k vypsání výběrových řízení u tří staveb. Těmi byly obchvat obce Lubenec, obchvat Řevničova a úsek mezi Řevničovem a Novým Strašecím, přičemž všechny tyto části D6 se řidičům otevřely v letech 2020 a 2021, ještě během působení Babišovy vlády (.pdf; .pdf; .pdf, vše str. 4).

Zároveň v roce 2016 došlo k sepsání nového záměru projektu pro přeložku u Hořesedel a přeložku u Krupé. Úsek u Krupé se dočkal zahájení výběrového řízení na zhotovitele stavby v listopadu 2020, úsek u Hořesedel až po konci Babišova kabinetu v prosinci 2021 (.pdf; .pdf, vše str. 2). Během působení Babišovy vlády bylo také zahájeno výběrové řízení u nyní stále ještě nedokončeného obchvatu Hořoviček a došlo k vydání druhého územního rozhodnutí u nedokončeného úseku mezi Knínicemi a Bošovem (.pdf; .pdf; .pdf, vše str. 4).

Závěr

V roce 2009 a dříve bylo vydáno územní rozhodnutí u celkem devíti staveb dálnice D6, která vede z Prahy přes Karlovy Vary na Cheb. Před nástupem Sobotkovy vlády v roce 2014 ale u žádné z těchto devíti staveb ještě nezačala výstavba a jen u jedné z nich bylo zahájeno výběrové řízení na zhotovitele stavby. V roce 2016, kdy Ministerstvo dopravy řídilo hnutí ANO, bylo vypsáno výběrové řízení u tří staveb D6. Ty pak byly dokončeny v letech 2020–2021. U dalších dvou staveb došlo v roce 2016 také ke schválení záměru projektu. U řady staveb D6, které měly v roce 2009 platná územní rozhodnutí, tedy skutečně v roce 2016 došlo k posunu jejich přípravy. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš (ANO) se v debatě odkazuje na graf zobrazující kumulovaný růst cen energií od prosince 2021, který již v jedné z předchozích debat prezentoval (video, čas 46:30) jeho stranický kolega Karel Havlíček. Graf vychází z hodnot harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) energií, který publikuje Eurostat a který slouží k mezinárodnímu srovnání inflace cen elektřiny, plynu a paliv (.pdf, str. 343–344).

Hnutí ANO v grafu porovnává růst cen u států Evropské unie v období mezi prosincem 2021, kdy se funkce ujala vláda Petra Fialy, a srpnem 2025. Česká republika v tomto období skutečně zaznamenala nejvyšší nárůst cen energií, a to přesně o 64,2 %. Druhé Rakousko mělo 38,6 %. Nejlépe si naopak vedly Švédsko, Španělsko a Nizozemsko, které byly jedinými zeměmi, ve kterých ceny poklesly.

Andrej Babiš se jako premiér v červenci 2020 účastnil mimořádného zasedání Evropské rady v Bruselu, kde představitelé členských zemí jednali o finančním rámci Evropské unie pro roky 2021–2027. Pro toto období zde bylo pro Českou republiku vyjednáno 35,7 miliardy eur, tedy 964 miliard Kč dle tehdejšího kurzu eura.

Největší podíl vyjednané částky představovaly prostředky na kohezní politiku. Kohezní politika (neboli politika soudržnosti) slouží ke snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony Evropské unie. Česká republika měla v důsledku jednání v rámci kohezní politiky dostat 19 miliard eur, což dle tehdejšího kurzu odpovídalo přibližně 514 miliardám Kč. Podle dokumentu, který shrnoval závěry zasedání Evropské rady, bylo rozhodnuto, že ČR dostane v rámci Fondu soudržnosti „dodatečný příděl“ ve výši 1,55 miliardy eur (.pdf, str. 34). V přepočtu dle tehdejšího kurzu šlo o 42 miliard korun.

Informace o odvodech Agrofertu v období 2005–2024 jsme hledali v konsolidovaných výročních zprávách koncernu. Tyto zprávy obsahují konsolidované údaje za celý holding, tedy za firmy působící v České republice i v zahraničí. Konkrétně uvádějí výši zaplacených daní z příjmu právnických osob v jednotlivých letech. Dohromady šlo v daném období o téměř 30 miliard korun.

Agrofert v roce 2024 působil v 16 státech Evropské unie (.pdf, str. 9), celosvětově zaměstnával necelých 29 tisíc osob (str. 8). Nejvíce – téměř 18 tisíc – zaměstnanců měl Agrofert v Česku, více než 5 tisíc na Slovensku, přes 2,8 tisíce v Německu a kolem 1,3 tisíce v Maďarsku. V případě ostatních států jde pak maximálně o stovky zaměstnanců.

Výroční zprávy obsahují také mzdové náklady, neobsahují ale ani detailní rozpad na odvody, výši zaplacené daně z příjmů fyzických osob – zaměstnanců, ani dělení na jednotlivé země. Vzhledem k tomu, že se výše odvodů do systémů sociálního a zdravotního pojištění v jednotlivých státech liší (v Česku, v Německu (.pdf), na Slovensku atp.) a liší se i mzdy zaměstnanců, nelze odvody za jednotlivé země přesně vypočítat z výročních zpráv. Koncern uvádí pouze celkovou výši nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, a to pouze ve výročních zprávách od roku 2014. Odvody od té doby přesáhly 51 miliard Kč.

Andrej Babiš uvádí konkrétní částky odvedené v Česku, v Německu a na Slovensku, veřejně dostupné materiály Agrofertu však takové rozdělení neobsahují. K dispozici nejsou ani souhrnné částky pro všech 16 zemí EU. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš mluví o své knize Může za to Babiš z roku 2022 (.pdf), ve které prezentoval úspěchy svého vládnutí mezi lety 2017 a 2021. Ačkoli bylo hnutí ANO v letech 2014 až 2017 koaliční stranou vlády Bohuslava Sobotky, z výroku jasně vyplývá, že Andrej Babiš hovoří o prezentaci úspěchů svých vlastních vlád právě z let 2017 až 2021. Tvrdí, že ostatní vlády podobné hodnocení svých programových prohlášení nezveřejnily. 

V listopadu 2017 ovšem vydala publikaci, byť menšího rozsahu než Babiš, právě vláda Bohuslava Sobotky (.pdf). Podobně jako pozdější materiál vlády Andreje Babiše obsahovala i tato publikace úvodní slovo premiéra (.pdf, str. 3), přehled významných milníků vlády a výčet úspěchů a splněných priorit v jednotlivých rezortech (.pdf).

Podobně jako Andrej Babiš, i vláda Bohuslava Sobotky prezentovala své úspěchy v plnění programového prohlášení a skládala tak své účty. Není tedy pravda, že to od revoluce až do vydání knihy Může za to Babiš nikdo neudělal. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Před zavedením přímé volby prezidenta v roce 2012 byl prezident volen Parlamentem, ve kterém byli i zástupci KSČM. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jakou roli hráli komunisté ve zvolení Václava Havla v letech 1993 a 1998 a Václava Klause v letech 2003 a 2008.

Volby prezidenta Havla

Během první i druhé prezidentské volby v lednu 1993 i během volby v lednu 1998 Parlament hlasoval tajně, není tedy možné zjistit, jak hlasovali komunističtí poslanci. V obou případech nicméně Komunistická strana proti Václavu Havlovi navrhla své vlastní kandidáty. V roce 1993 byla koalicí Levý blok, jehož součástí byla KSČM, nominovaná Marie Stiborová a v roce 1998 už za samotnou KSČM Stanislav Fischer.

Volba Václava Klause

Také volba prezidenta republiky v roce 2003 byla tajná. S jistotou tak nevíme, kteří poslanci a senátoři Václava Klause podpořili – je však jisté, že se o hlasy KSČM ucházel a někteří komunisté pro něj podle svých vyjádření skutečně hlasovali. Dle některých médií to byly právě hlasy komunistů, které rozhodly o volbě prezidenta. Podle vyjádření jednoho z bývalých místopředsedů KSČM pro MF DNES dostal Klaus ve třetím kole od KSČM nanejvýš 30 hlasů z celkových 41.

Prezidentská volba roku 2008 se musela opakovat, neboť Parlament ve třech kolech nezvolil žádného z kandidátů. Všechna tři kola první volby probíhala veřejně. Poslanci a senátoři KSČM v první volbě nehlasovali ani pro jednoho z kandidátů, neodešli ale ze sálu, a tím zablokovali zvolení Václava Klause i jeho vyzyvatele Jana Švejnara podporovaného sociálními demokraty. V opakované volbě komunisté navrhli vlastní kandidátku Janu Bobošíkovou, ta ale kvůli nedostatečné podpoře ještě před prvním hlasováním odstoupila. Také všechna hlasování opakované druhé volby proběhla veřejně. Ve třetím kole byl nakonec znovuzvolen Václav Klaus.

ČSSD před opakovanou volbou podezřívala tehdejšího předsedu KSČM Vojtěcha Filipa z tajné dohody s ODS o pomoci při zvolení Václava Klause, ten ale jakoukoli dohodu popřel. Tehdejší premiér Mirek Topolánek uvedl, že Václav Klaus byl zvolen bez hlasů KSČM, což potvrzuje i analýza zveřejněná na serveru iDNES.cz.

Závěr

Komunisté se zapojili po boku „tradičních stran“ do všech čtyř nepřímých voleb prezidenta republiky. Významnější roli hráli zejména v roce 2003, kdy byl Václav Klaus zvolen prezidentem mj. díky hlasům komunistů, kteří pro něj hlasovali spolu s ODS a dalšími stranami. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Stíhání Andreje Babiše policie spustila v roce 2017 na základě obvinění, podle kterého došlo na přelomu let 2007 a 2008 při výstavbě farmy Čapí hnízdo k dotačnímu podvodu. V září 2019 státní zástupce Šaroch, který případu dozoroval, rozhodl o zastavení Babišova trestního stíhání. Někdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman však ještě ve stejném roce toto rozhodnutí zrušil a vyšetřování případu opět pokračovalo.

První verdikt soudu přišel v lednu 2023, kdy pražský městský soud Babiše zprostil obžaloby. Nepravomocné rozhodnutí městského soudu později zrušil Vrchní soud v Praze, a případ se tak znovu vrátil do rukou městského soudu. Pražský městský soud pak ke druhému rozsudku dospěl v únoru 2024 a opět Andreje Babiše nepravomocně zprostil obžaloby.

Státní zástupce Šaroch v únoru 2024 proti rozhodnutí městského soudu podal odvolání, a případ tak znovu putoval k Vrchnímu soudu v Praze. Odvolací vrchní soud v červnu 2025 i podruhé zrušil dřívější osvobozující rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k projednání. Nyní je tak případ už potřetí u pražského městského soudu, další rozsudek v současnosti ještě nepadl.

Závěr

Andrej Babiš čelí obvinění, že před 18 lety došlo při výstavbě farmy Čapí hnízdo k dotačnímu podvodu. V roce 2019 státní zástupce Šaroch rozhodl o zastavení Babišova trestního stíhání, rozhodnutí pak zvrátil nejvyšší státní zástupce a případ dál pokračoval k soudu. Prvoinstanční pražský městský soud skutečně dvakrát Babiše nepravomocně zprostil obžaloby. Zprošťující rozsudek pokaždé zrušil Vrchní soud v Praze a nyní je tak případ opět v rukou pražského městského soudu. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.