Andrej Babiš

Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela sněmovní komise pro dohled nad GIBS 2. března (v pátek). Andrej Babiš publikoval o dva dny později na svém Facebooku status, kde uvádí, že s touto volbou nesouhlasí (byť dodává, že pro Ondráčka hlasovala velká skupina poslanců hnutí ANO).

Babiš se za toto zvolení omluvil a uvedl, že se jej pokusí zvrátit. Konkrétně píše:

„Jsem zvědavý, zdali navrhnou odvolání Ondráčka. Pokud ano, tak já budu samozřejmě hlasovat PRO jeho odvolání. A tentokrát klub přesvědčím.A pokud by to náhodou někdo nenavrhl, navrhnu to já.“

Zdeněk Ondráček byl zvolen poslancem v období 2013–2017 a v období od roku 2017 do současnosti.

V předchozím volebním období byl členem Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

1. prosince 1996 vstoupil v platnost zákon o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti. Tato legislativa umožnila českým občanům, na něž byly svazky vedeny, aby do nich nahlédli. Nešlo tedy o plošné uvolnění svazků StB, ale o opatření, které mělo dát možnost postiženým osobám zjistit, zda na ně StB vedla záznamy.

Novela tohoto zákona o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti vstoupila v platnost 20. 3. 2002. Ta umožňovala v podstatě plošnou dostupnost svazků StB s výjimkou těch, které by ohrožovaly životy občanů a které by mohly ohrozit bezpečnost státu.

Plošné otevření svazků StB tedy bylo v České republice legislativně umožněno zhruba 12 let po sametové revoluci. 7 let po revoluci ovšem byly dostupné svazky StB pro osoby, na něž tehdejší tajná komunistická policie vedla spis.

Zároveň je faktem, že byly v období po Listopadu ničeny svazky StB. Jejich přesný počet se ovšem nedá dohledat. I přes drobné nepřesnosti a nejasnosti je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babišem zmíněné hlasování nebylo hlasováním o členství výhradně Ondráčka v dané komisi – šlo o hlasování o všech členech komise, kdy se nehlasovalo o jednotlivých poslancích postupně. Babišovu zmínku o dohodě ohledně vedení komise navíc popírají veřejná prohlášení různých představitelů, což znamená, že poslanci Ondráčka nepřímo nezvolili. Ondráček byl předsedou zvolen v samostatném hlasování, které nemělo s tímto nic společného.

Po loňských volbách do Poslanecké sněmovny došlo mezi politickými stranami k sérii jednání o rozdělení funkcí v Poslanecké sněmovně. Dlouho ale nemohlo dojít k dohodě o funkci předsedy komise pro kontrolu GIBS. O tento post měli zájem zástupci ČSSD a KSČM. Neexistuje společný výstup zástupců politických stran o tom, že by k nějaké dohodě došlo, pouze výpovědi jednotlivých politiků k průběhu daného jednání.

Na jednání Poslanecké sněmovny dne 6. března se k tomuto tématu vyjádřili někteří poslanci.

Zbyněk Stanjura (ODS): „O tuto komisi projevili zájem sociální demokraté. Ti v tomto nároku byli na tom jednání podpořeni zástupci pěti dalších stran. Proti se postavilo hnutí ANO, SPD. A bylo nám oznámeno, že tak prostě bude. To jednání bylo nakonec poměrně emocionálně vyhrocené. Kdo si vzpomínáte, já jsem se po dvou hodinách zvedl a řekl jsem, že o tom se s komunisty dohadovat nebudu. Odešel jsem a se mnou odešli někteří další předsedové klubů. Takže neříkejte tady, že jsme se na tom všichni dohodli a že to místo patří komunistické straně. Není to pravda. Dohodly se na tom pouze tři kluby.“

Jaroslav Faltýnek (ANO): „Částečně dávám za pravdu panu předsedovi Stanjurovi, že to nebyla jednoduchá debata - nebyla - a že v určitých věcech zvítězil názor nějaké většiny a že tam byl spor mezi sociální demokracií, která měla zájem o tuto komisi, a KSČM. … 12. prosince jsme volili členy komisí, mimo jiné tedy i komise GIBS, kde kandidovali za každou stranu jeden, kolegové - omlouvám se, bez titulů - Bartoš, Majerová Zahradníková, Mašek, Ondráček, Řehounek, Schiller, Španěl, Válková a Výborný. A pro ty lidi hlasovalo 173 přítomných poslanců ze 181. Zajímavé je, že nikdo v diskusi nevystoupil a nenavrhl třeba hlasování po jménech, anebo že když tedy je ta většinová dohoda na tom, že by zástupce KSČM měl být předsedou, tak to nikdo nezpochybnil.“

Jan Chvojka (ČSSD): „V podstatě jsme se domluvili opravdu na všem - opravdu na všem - až na jednu jedinou zásadní základní věc a to je právě to, kdo má právo na to, aby měl post předsedy komise pro kontrolu GIBS. ČSSD měla tehdy svého nominanta. Chtěli jsme, usilovali jsme o tento post. A měli jsme kvalitního nominanta. A komunisté ho měli taky. Já jsem se snažil o to, a upozorňoval jsem tehdy na přelomu listopadu a prosince na to, že za prvé, když toto připadne komunistům, tak to není úplně šťastné, a za druhé, že když to připadne komunistům a ještě k tomu bude předsedat pan kolega Ondráček, že to není vůbec šťastné a že to ani není mediálně šťastné a že se to prostě obrátí proti těm, kteří s tím návrhem přišli. Bohužel, bohužel mi bylo sděleno tehdy tou ďábelskou koalicí, jak my říkáme s kolegou Birkem hnutí ANO, SPD a KSČM, že případně kdyby to došlo k tomu, že budeme hlasovat na plénu mezi kandidátem ČSSD a kandidátem KSČM a budeme rozhodovat, že prostě ta mašina těch tří stran prohlasuje pana kolegu Ondráčka.“

Zástupci ODS, ČSSD i ANO tedy zpětně popisují jednání stejně. Neexistovala dohoda všech stran Sněmovny o tom, že předsedou komise pro kontrolu GIBS bude komunista. Dohodly se na tom pouze některé ze stran. Tento scénář přitom potvrdil i Jaroslav Faltýnek, předseda poslaneckého klubu hnutí ANO.

O návrhu na ustavení Stálé komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů hlasovali poslanci 12. prosince 2017 na 4. schůzi Poslanecké sněmovny. Pro návrh hlasovalo 173 poslanců ze 181 přítomných. Proti hlasoval pouze poslanec za ČSSD Petr Dolínek. Jelikož ale zmiňovaná dohoda neexistovala, jak uvádějí předsedové klubů ODS a ČSSD a jak navíc fakticky potvrzuje i Faltýnek, je Babišův výrok hodnocen jako zavádějící.

Je pravdou, že Jozef Banáš je veden jako agent StB a podnikal kroky, aby z této evidence vypadl. V rámci výroku hodnotíme pouze toto, nezabýváme se tím, zda jím skutečně byl, a ani tím, jestli je zde nějaká podobnost s případem Andreje Babiše.

Jozef Banáš je Ústavem paměti národa vedený jako kandidát tajné spolupráce a agent StB s krycím jménem LOTUS. Dodnes však odmítá svou účast na činnosti StB a tvrdí, že jeho podpis v spisech je zfalšován. Andrej Babiš je veden v spisech ÚPN nejdřív jako důvěrník StB a posléze také jako agent s krycím jménem Bureš. Rovněž svou účast na aktivitách StB odmítá. Jozef Banáš však ÚPN přímo nikdy nežaloval ani se s ním nesoudil.

Po zveřejnění spisu začal od roku 2005 vleklý spor mezi Banášem a tehdejším ředitelem ÚPN Ivanem Langošem o pravosti Banášova podpisu. Banáš jako tehdejší poslanec NR SR reagoval protlačením zákona, podle kterého ÚPN v případě sporu o pravdivost dokumentu musí vydat originál spisu právnické osobě na grafologické zkoušky.

Následně na Banášův podnět měl Ústav soudního inženýrství prozkoumat pravost podpisu. ÚPN však odmítl vydat spis k prozkoumání s odůvodněním, že ÚPN může vydávat spisy k ověření jenom tehdy, když je v soudním sporu v souvislosti s pravdivostí konkrétních dokumentů.

Jozef Banáš proto v listopadu 2005 podal na Generální prokuraturu SR trestné oznámení na neznámého pachatele pro falšování podpisu. Věc byla postoupena Policii SR, která také požádala o vydání spisu na prozkoumání, avšak s rovněž zamítavým postojem ÚPN. Výsledek tohoto vyšetřování však k dnešními datu nebylo možné dohledat.

Andrej Babiš vedl soudní spor přímo s ÚPN o neoprávněném vedení jeho jména na spisech StB. Po šesti letech 13. února 2018 však Krajský soud v Bratislavě rozhodl, že jméno Andreje Babiše je na spisech vedeno oprávněně a Andrej Babiš svůj spor prohrál.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože byť Jan Schneider skutečně napsal podobný text, jeho závěry nelze potvrdit, ani vyvrátit, neboť jde o subjektivní názor autora.

Andrej Babiš se odvolává na článek Jana Schneidera, který ve svém článku propojuje rozhodnutí slovenského ústavního soudu, reakce Ústavu paměti národa (ÚPN) a českých médií a cituje Mariana Jurečku a Milana Chovance. Všechny reakce Schneider chápe jako cílenou kampaň, která je vedena s cílem poškodit Andreje Babiše. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože toto spojení nelze nijak doložit; Schneider navíc zpochybňuje rozhodnutí tříčlenného senátu Ústavního soudu Slovenské republiky.

Spolupracovník serveru Česká pozice Jan Schneider publikoval 19. února 2018 článek s titulem Proti Babišovi je vedena cílená a komplexní kampaň, ve kterém rozebírá rozhodnutí bratislavského krajského soudu a následné mediální reakce.

Krajský soud v Bratislavě zamítl žalobu Babiše ohledně jeho evidence u StB, ke krajské instanci se spor dostal poté, co v říjnu 2017 slovenský ústavní soud zrušil pravomocné rozhodnutí slovenského nejvyššího i krajského soudu, že šéf hnutí ANO je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB veden jako její agent neoprávněně. Ústavní soud zdůvodnil zrušení verdiktů v případu mimo jiné tím, že žalovaným neměl být ÚPN. Soud také dodal, že bývalé agenty nepovažuje za důvěryhodné svědky. Celé rozhodnutí ústavního soudu je k dispozici zde (. pdf). Hlavními důvody, proč ústavní soud vrátil spor k projednání, bylo dle slov soudu chybné svědectví založené na výpovědích bývalých příslušníků StB nezproštěných mlčenlivosti. Ústavní soud kromě toho zpochybnil věrohodnost těchto svědků. Navíc dospěl k závěru, že žalovanou stranou ve sporech o evidenci osob v dokumentech StB nemá být Ústav paměti národa.

Rozsudek Krajského soudu v Bratislavě nebyl zveřejněn, proto se můžeme spoléhat pouze na informace, které zveřejnily subjekty v procesu vystupující.

Na Slovensku jako první zprávu přinesl deník SME, který citoval zástupce právní kanceláře Poláček & Partners, která v případu zastupovala ÚPN. „Pro nás a pro Ústav paměti národa to znamená, že kauza Babiš je právoplatně a definitivně uzavřena.“ Zástupce zmíněné kanceláře komentoval rozhodnutí v podobném duchu i na facebooku.

V Česku zprávu jako první přinesla ČTK dne 13. února 2018, která citovala tiskového mluvčího soudu Pavola Adamčiaka a napsala: „Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl žalobu českého premiéra v demisi Andreje Babiše, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB jako agent.“ ČTK dále uvedla: „soud svůj verdikt opřel o loňské rozhodnutí slovenského ústavního soudu, který mu případ vrátil k opětovnému projednání kromě jiného z důvodu, že žalovanou stranou neměl být slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).“ Chartista Schneider uvádí v článku titulky několika médií a vyjádření pravicových stran a politiků, které zpochybňuje. Hlavním terčem jeho kritiky je však slovenský ústavní soud. Schneider píše: „Podtrženo sečteno, ÚS v rozporu s duchem zmiňovaných dokumentů (týkajících se Listiny základních práv a svobod (článků 36/1 a 46/1), Ústavy SR (článku 48/2) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pozn. Demagog.cz) ochránil ÚPN před Babišem, kterého tak dostal do ještě horší právní situace, než před podáním žaloby.“ A dále si klade otázku: „Je náhoda, že svůj nález stihl chvátající slovenský ÚS vyhlásit v době vrcholící české předvolební kampaně?“ Svoji stať končí Schneider v posledním odstavci slovy, že „není již pochybností, že jde o cílenou kampaň proti jeho osobě.“ Server Česká pozice funguje od roku 2010, ve veřejném prostoru se od počátku objevovaly informace, že jedním ze sponzorů webu může být právě Andrej Babiš. V roce 2014 se Česká pozice stala součástí deníku Lidové noviny a jeho zpravodajského serveru Lidovky.cz, které vydává akciová společnost MAFRA spadající pod koncern Agrofert (do roku 2017 vlastněný právě Andrejem Babišem, než jej vložil do svěřeneckého fondu). Jedním ze tří správců byla v únoru 2017 ustavena jeho partnerka, dnes manželka Monika Babišová.

Andrej Babiš ve svém oficiálním životopise Můj příběhuvádí, že jeho otec měl zastupovat Československo v GATT při OSN v Ženevě. Z toho důvodu, že několik členů z rodiny emigrovalo, nemusel nakonec tuto pozici získat. Avšak roku 1969 rodina vycestovala do Ženevy díky záruce, kterou jim měl dát bývalý ministr zahraničí Andrej Baráček, jenž měl garantovat, že neemigrují.

Dále Andrej Babiš v životopise uvádí, že nejdřív začal navštěvovat státní gymnázium, ale po překonané dlouhodobé nemoci nastoupil na College Rosseu. Kvůli politickým prověrkám v Československu se musel podle svých slov vrátit, protože se režim bál, aby úředníci při OSN v Ženevě nezůstali.

Výrok označujeme jako neověřitelný, protože tvrzení Andreje Babiše není možné ověřit z dostupných zdrojů.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož nelze dohledat žádné přesné vyčíslení, které by se týkalo toho, kolik nemocnice požadují.

Andrej Babiš však zmiňoval mapování investic i 7. března na Fóru českého stavebnictví, kde řekl toto:

„Ve zdravotnictví je pod ministrem 19 nemocnic a osm a půl miliardy na stole. Oslovili jsme všechny hejtmany a starosty, aby nám napsali, momentálně mapujeme investice. Byli jsme v pondělí ve Zlíně. Tam chce Kroměříž za 500 milionů nový pavilon, Zlín čtyři miliardy, v Brně za dva a půl miliardy porodnice.“

Jak jsme ověřovali v roce 2014, z veřejně dostupných informací plyne, že nebyla na tento rok naplánována žádná nová dálnice.

Podle Ředitelství silnic a dálnic měla v roce 2014 probíhat realizace nejméně dvou dálničních úseků a řada dalších je naplánována. Nicméně ministerstvo dopravy na náš dotaz odpovědělo následující:

- Pokud jde o silnice dálničního typu, tak skutečně v tuto chvíli neprobíhá žádná výstavba.

- Na rozestavěném úseku D8 (Lovosice-Řehlovice) zastavil stavební práce sesuv půdy a aktuálně se řeší způsob jeho odstranění.

- Nejblíže k zahájení by mohly mít stavební práce na krátkém úseku D11 (Osičky-Hradec Králové), pokud nenastanou další právní komplikace.

- Všechny úseky D3 a D1 mezi Lipníkem n. B. a Přerovem jsou teprve připravovány k zahájení, když konkrétní termíny zatím nejsou známé.

- Na čtyřech úsecích D1 probíhá pouze modernizace (v březnu přibudou nové dva úseky), nikoliv nová výstavba.

Rovněž podle serveru Týden letos „nepřibude ani kilometr nové dálnice a ani na železnici nebude zprovozněn žádný větší souvislý úsek modernizované trati. Vyplývá to ze statistik Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC).“

Posléze se však s nástupem nové vlády rozběhla výstavba D11 na trase mezi obcí Osičky a Hradcem Králové, jež vázla na vykoupení stavebních pozemků osm let. Tato trasa byla v srpnu letošního roku dostavěna a uvedena do provozu. Mezi dokončením výstavby poslední dálnice, kterou byla dálnice D3 mezi Táborem a Veselí nad Lužnici, a počátkem stavby nové dálnice D11 tak byla téměř roční prodleva.

Co se týče oprav silnic II. a III. třídy, současná vláda od doby počátku vládnutí až do září roku 2017 investovala do krajských komunikací celkem 10,4 miliardy korun. Konkrétně za rok 2015 to bylo 4,4 miliard korun, za rok 2016 3 miliardy korun a za rok 2017 taktéž 3 miliardy korun.

Na základě údajů zveřejněných americkým deníkem The New York Times výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle deníku NYT schválila Evropská komise na sanaci bank v rozmezí let 2008–2012 částku 592 mld. eur.

V nedávné době postihly ekonomické problémy hned tři italské banky. Monte dei Paschi di Siena získala od italské vlády úvěr 5,4 miliardy eur, likvidace benátských peněžních ústavů Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca vládu přijde až na 17 mld. eur. Agentura Bloomberg přišla se střízlivějším odhadem 10 mld. eur.

Problémy trápí také španělský bankovní sektor. Evropské regulační orgány převzaly v červnu tohoto roku kontrolu nad bankou Banco Popular, kterou v zájmu záchrany prodaly konkurenční bance Banco Santander jen za symbolickou částku 1 euro.

Italské banky už léta drží vysoký podíl nesplácených úvěrů. Podle údajů Mezinárodního měnové fondu zveřejněných v britském deníku The Telegraph tvořily tyto úvěry v roce 2015 celých 18 %. Podobné problémy trápí i španělské a francouzské banky.

Mimo to, Evropská centrální banka před pár dny oznámila, že požádá banky eurozóny o navýšení plateb do společného balíku, ze kterého by se v případě krize hradily náklady na špatně úvěrované úvěry.