Andrej Babiš

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože byť Jan Schneider skutečně napsal podobný text, jeho závěry nelze potvrdit, ani vyvrátit, neboť jde o subjektivní názor autora.

Andrej Babiš se odvolává na článek Jana Schneidera, který ve svém článku propojuje rozhodnutí slovenského ústavního soudu, reakce Ústavu paměti národa (ÚPN) a českých médií a cituje Mariana Jurečku a Milana Chovance. Všechny reakce Schneider chápe jako cílenou kampaň, která je vedena s cílem poškodit Andreje Babiše. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože toto spojení nelze nijak doložit; Schneider navíc zpochybňuje rozhodnutí tříčlenného senátu Ústavního soudu Slovenské republiky.

Spolupracovník serveru Česká pozice Jan Schneider publikoval 19. února 2018 článek s titulem Proti Babišovi je vedena cílená a komplexní kampaň, ve kterém rozebírá rozhodnutí bratislavského krajského soudu a následné mediální reakce.

Krajský soud v Bratislavě zamítl žalobu Babiše ohledně jeho evidence u StB, ke krajské instanci se spor dostal poté, co v říjnu 2017 slovenský ústavní soud zrušil pravomocné rozhodnutí slovenského nejvyššího i krajského soudu, že šéf hnutí ANO je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB veden jako její agent neoprávněně. Ústavní soud zdůvodnil zrušení verdiktů v případu mimo jiné tím, že žalovaným neměl být ÚPN. Soud také dodal, že bývalé agenty nepovažuje za důvěryhodné svědky. Celé rozhodnutí ústavního soudu je k dispozici zde (. pdf). Hlavními důvody, proč ústavní soud vrátil spor k projednání, bylo dle slov soudu chybné svědectví založené na výpovědích bývalých příslušníků StB nezproštěných mlčenlivosti. Ústavní soud kromě toho zpochybnil věrohodnost těchto svědků. Navíc dospěl k závěru, že žalovanou stranou ve sporech o evidenci osob v dokumentech StB nemá být Ústav paměti národa.

Rozsudek Krajského soudu v Bratislavě nebyl zveřejněn, proto se můžeme spoléhat pouze na informace, které zveřejnily subjekty v procesu vystupující.

Na Slovensku jako první zprávu přinesl deník SME, který citoval zástupce právní kanceláře Poláček & Partners, která v případu zastupovala ÚPN. „Pro nás a pro Ústav paměti národa to znamená, že kauza Babiš je právoplatně a definitivně uzavřena.“ Zástupce zmíněné kanceláře komentoval rozhodnutí v podobném duchu i na facebooku.

V Česku zprávu jako první přinesla ČTK dne 13. února 2018, která citovala tiskového mluvčího soudu Pavola Adamčiaka a napsala: „Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl žalobu českého premiéra v demisi Andreje Babiše, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB jako agent.“ ČTK dále uvedla: „soud svůj verdikt opřel o loňské rozhodnutí slovenského ústavního soudu, který mu případ vrátil k opětovnému projednání kromě jiného z důvodu, že žalovanou stranou neměl být slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).“ Chartista Schneider uvádí v článku titulky několika médií a vyjádření pravicových stran a politiků, které zpochybňuje. Hlavním terčem jeho kritiky je však slovenský ústavní soud. Schneider píše: „Podtrženo sečteno, ÚS v rozporu s duchem zmiňovaných dokumentů (týkajících se Listiny základních práv a svobod (článků 36/1 a 46/1), Ústavy SR (článku 48/2) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pozn. Demagog.cz) ochránil ÚPN před Babišem, kterého tak dostal do ještě horší právní situace, než před podáním žaloby.“ A dále si klade otázku: „Je náhoda, že svůj nález stihl chvátající slovenský ÚS vyhlásit v době vrcholící české předvolební kampaně?“ Svoji stať končí Schneider v posledním odstavci slovy, že „není již pochybností, že jde o cílenou kampaň proti jeho osobě.“ Server Česká pozice funguje od roku 2010, ve veřejném prostoru se od počátku objevovaly informace, že jedním ze sponzorů webu může být právě Andrej Babiš. V roce 2014 se Česká pozice stala součástí deníku Lidové noviny a jeho zpravodajského serveru Lidovky.cz, které vydává akciová společnost MAFRA spadající pod koncern Agrofert (do roku 2017 vlastněný právě Andrejem Babišem, než jej vložil do svěřeneckého fondu). Jedním ze tří správců byla v únoru 2017 ustavena jeho partnerka, dnes manželka Monika Babišová.

V současné době tvoří místopředsedy Poslanecké sněmovny pět zástupců za strany ODS, Piráti, SPD, KSČM a ČSSD.

Je tedy pravdou, že na postu místopředsedy Sněmovny nefiguruje žádný z členů hnutí ANO. Babiš ve výroku mluví o devíti kontrolních výborech, v kontextu diskuze ale míní stálé komise, které Sněmovna zřizuje. Těch je devět. Jde o komise, které z poslanecké úrovně dohlíží např. na BIS, GIBS atd.

V těch hnutí ANO má své členy, nemá v nich ovšem žádného předsedu. Dvě komise vedou poslanci ODS (pro kontrolu činnosti ÚZSI a pro kontrolu poskytnutí údajů z centrální evidence účtů), dvě vede SPD (pro kontrolu NBÚ a pro kontrolu činnosti Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost), jinou komisi vede zástupce Pirátů. Další komisi vede předseda KDU-ČSL (pro kontrolu BIS), zástupce STAN a také poslanec TOP 09. Poslední komise není prozatím kvůli rezignaci Zdeňka Ondráčka předsedou obsazena.

Ovšem absence hnutí ANO ve vedení komisí neznamená, že by tam neměli své zástupce. Např. v nejvíce diskutované komisi pro dohled nad GIBS má ANO čtyři členy z celkových deseti. Předseda jako takový nemá speciální pravomoci nebo větší sílu při hlasování. Jde však o pozici honorovanou.

Dne 2. března 2018 na sedmé schůzi Poslanecké sněmovny uvedl Ondráček, volený do funkce předsedy SK pro kontrolu GIBS: „... hned v 25 letech, což byly tenkrát zákony, hned v 25 letech mě ministr vnitra České republiky Jan Ruml, Občanská demokratická strana, jmenoval vyšetřovatelem Policie České republiky po prověrce, kterou jsem samozřejmě musel projít, a při splnění požadavků, které na výkon takové funkce byly.“

Ondráčkovi bylo 25 let v červenci roku 1994, kdy byl skutečně ministrem vnitra politik za ODS, Jan Ruml. I jeho životopis, který zveřejnilo Aktuálně.cz, uvádí, že Ondráček působil jako vyšetřovatel Policie ČR 17 let, mezi lety 1994–2011. Je tedy pravdou, že tehdejší ministr vnitra Ruml jmenoval Ondráčka do funkce vyšetřovatele na základě splnění jeho bezpečnostní prověrky.

Andrej Babiš požádal po Zdeňku Ondráčkovi omluvu až 4. března 2018. V prosinci pouze vyjádřil nesouhlas s jeho nominací na post šéfa komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů a prostřednictvím Jaroslava Faltýnka komunistickou stranu „požádal o zvážení jeho nominace“.

V prosinci 2017 apeloval na Babiše Michal Horáček tím, že mu zaslal otevřený dopis kritizující nominaci Zdeňka Ondráčka, a ve kterém ho požádal, aby nedopustil jeho zvolení. Babiš v té souvislosti ČTK napsal:

„Dopis pana Horáčka jsem předal panu (šéfovi sněmovního klubu ANO Jaroslavu) Faltýnkovi a požádal jsem ho, aby se sešel s vyjednávači KSČM a požádal je o zvážení nominace jiného jejich zástupce do čela této sněmovní komise.“

Ve stejném duchu se Babiš vyjádřil na svém Facebooku. Ve statusu uvedl, že s nominací Ondráčka nesouhlasí a že žádali (hnutí ANO), aby KSČM nominovala někoho jiného. O lítosti nebo omluvě Babiš nepsal.

Na začátku března 2018 pak Babiš na své facebookové stránce vyjádřil nesouhlas se zvolením Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu činnosti GIBS, a zde ho již požádal o omluvu.

„Rád bych vyzval pana Ondráčka, ať se omluví, nebo ať rezignuje. Bylo by to namístě.”

Babiš ve stejném vyjádření uvedl, že „když jsme to ráno na klubu debatovali, bylo vidět, že zhruba polovina našich pro Ondráčka hlasovat nebude. Polovina znamená 33 poslanců.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože demonstrace proti zvolení Ondráčka byly svolávány v reakci na hlasování, v němž byl zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS. Lidé se na jednotlivé akce nahlašovali spontánně prostřednictvím Facebooku.

Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela komise GIBS 2. března 2018, demonstrace proti jeho působení v této funkci se konala 5. března, nahlášena na Magistrátu hlavního města Prahy byla 3. března (aktuální přehled shromáždění na území hlavního města Prahy, .doc, str. 1).

Andrej Babiš ve výroku naznačuje, že demonstrace byla objednána dopředu. Demonstraci přes facebookovou akci svolala pětice lidí, kteří zároveň organizovali podepisování petice za Ondráčkovu rezignaci (Vojtěch Otevřel, Lucie Kohoutová, Oskar Rejchrt, Františka Blažková a Lukáš Otevřel). V reportáži pro iDNES.cz jeden z organizátorů popírá spojení s jakoukoli stranou a tvrdí, že svolání demonstrace a zveřejnění petice bylo čistě občanskou iniciativou. Tak tomu nebylo všude. Např. v Olomouci byla akce spoluorganizována i politickými uskupeními. Konkrétně Piráty, KDU-ČSL, TOP 09, Zelenými nebo hnutím ProOlomouc.

V dalších městech se lidé svolávali rovněž přes Facebook. To dokládají namátkou akce z Brna, Ostravy nebo Českých Budějovic. Není jasné, kým měly být demonstrace objednány, jak Babiš tvrdí.

Andrej Babiš má nicméně pravdu, že protestující se vyjadřovali nespokojeně i na jeho adresu. To uvádí např. Česká televize (5. března):

„Tisíce lidí se v pondělí večer sešly v centrech čtrnácti českých a moravských měst, aby vyjádřily nesouhlas se jmenováním poslance KSČM Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Protesty mířily i proti premiérovi v demisi Andreji Babišovi (ANO).“

Celkem při volbě předsedy sněmovní komise pro kontrolu GIBS chybělo 45 poslanců, z toho 3 poslanci za TOP 09, 9 za ČSSD, 5 za Piráty, 1 za STAN, 2 za KDU-ČSL, 3 za ODS, 3 za SPD, 4 za KSČM a 15 za ANO.

Protože SPD a KSČM jednají s ANO o vládě, budou jako opozice chápány strany TOP 09, ČSSD, Piráti, STAN, KDU-ČSL a ODS – za ty na hlasování chybělo celkem 23 poslanců. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Sobotkova vláda skutečně podnikla kroky ke snižování daní - zavedla např. snížení sazeb DPH a druhou sníženou sazbu DPH ve výši 10 %. Došlo rovněž ke změnám v oblasti poskytovaných slev na dani - zvýšení slevy na dani na vyživované dítě či obnovení slevy pro pracující důchodce. Tady se však nejedná o snížení daní celkově. Jde spíše o dílčí kroky.

Na druhou stranu došlo ke zvyšování daní - zvýšení daně z hazardu (což je ale všeobecně považováno za prospěšné). Zvýšily se i minimální zálohy na pojistném pro OSVČ. Pokud se podíváme na data o složené daňové kvótě, která publikovalo ministerstvo financí, je zřejmé, že ta od nástupu této vlády neklesá. Je víceméně stejná, resp. lehce roste.

Máslo patří do kategorie potravin, na které se v České republice uplatňuje první snížená sazba DPH, tedy 15% daň. V Německu se na potraviny uplatňuje snížená sazba DPH, tedy 7% daň. Potud je Babišův výrok přesný.

Na svém jednání ze dne 25. května 2011 tehdejší vláda Petra Nečase schválila novelu zákona o dani z přidané hodnoty. Novela zvyšovala sníženou sazbu DPH z 10 % na 14 %, základní sazba zůstala na 20 %. K 1. lednu 2013, tedy stále za vlády Petra Nečase, začala platit novela zvyšující sníženou sazbu DPH ze 14 % na 15 % a základní sazbu DPH z 20 % na 21 %. Do tohoto období tedy sazby vstupovaly ve výši 15 a 21 %.

Další novela zákona o dani z přidané hodnoty začala platit od 1. ledna 2015, tedy za vlády Bohuslava Sobotky, a zaváděla druhou sníženou sazbu DPH ve výši 10 %, která se vztahuje na výrobky uvedené v příloze 3a zákona. Předchozí dvě sazby zůstaly na stejné úrovni.

Zde ovšem Andrej Babiš již nedodává, že ODS (konkrétně předseda Petr Fiala) během projednávání navrhla, aby se 15% snížená sazba posunula na 10 %. Tím by tedy i potraviny byly daněny 10% DPH, jako tomu bylo před novelou z roku 2011. Kompletní vládní koalice se však proti tomuto návrhu postavila a hlasovala proti. Návrh tudíž neprošel.

Pokud tedy Babiš tvrdí, že za DPH na potraviny ve výši 15 % je zodpovědná výhradně opozice, není to pravda. Jeho hnutí i celá koalice měly příležitost hlasovat pro návrh právě pravicové strany, která DPH snižovala, postavili se však proti. Navíc ANO tvořilo celé volební období vládní koalici, a mělo tak dostatek času přijít s případných snížením DPH na máslo a další potraviny. To ovšem neučinilo. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Ministerstvo financí v roce 2015, kdy bylo pod vedením Andreje Babiše, skutečně spustilo portál, kde mj. lze dohledat smlouvy, které se týkají výdajů ministerstva financí. Registr smluv, který ukládal zveřejnění smluv i ostatním státním institucím a organizacím, vešel v platnost až na přelomu let 2015 a 2016.

Již před ministerstvem financí však ministerstvo zahraničních věcí vytvořilo na svých stránkách určitou platformu, která byla prvním krokem ke zveřejňování platných smluv. Na webu ministerstva zahraničních věcí se tak dalo dohledat např. oznámení o výsledcích zadávacího řízení na podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, konkrétně tyto informace uveřejňuje již od roku 2006.

„V zájmu transparentnosti při nakládání s veřejným majetkem a veřejnými prostředky v rámci rozpočtové kapitoly MZV postupně zveřejňujeme údaje o obchodních smlouvách, objednávkách, dotačních a grantových smlouvách, odprodeji majetku MZV a dalších výdajových titulech.“ stojí na webu ministerstva pro zahraniční věci.

Způsob zveřejňování výdajů MZV však není tak ucelený a transparentní, jako systém, který spustilo v lednu roku 2015 ministerstvo financí. MF uveřejňuje všechny smlouvy, které jsou spojené s provozem celého ministerstva, MZV přidávalo na web pouze informace o smlouvách, nikoli celé jejich znění.

Výběrové řízení nazvané Odstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací vypsalo ministerstvo financí (MF) dne 15. 12. 2008. Do dvoukolového tendru se uchazeči mohli hlásit do 9. 2. 2009. Jak vyplývá z tiskové zprávy MF z února 2009, do výběrového řízení se přihlásily tři samostatné firmy a dále jedno konsorcium dvou firem a dvě sdružení. Jedno zahrnovalo čtyři firmy, druhé dvě firmy. Do druhého kola tendru se dostaly tři firmy.

Zatímco probíhalo druhé kolo tendru, došlo k ustavení úřednické Fischerovy vlády, kdy Miroslava Kalouska ve funkci ministra financí nahradil Eduard Janota. Nejvhodnější cenovou nabídku ve výběrovém řízení měla vybrat hodnotící komise jmenovaná novou vládou.

V létě 2009 MF oznámilo, že posouvá termín pro podání nabídek ze srpna 2009 na 13. říjen téhož roku. MF tak učinilo na přání uchazečů, kteří potřebovali více času na zpracování rozsáhlé dokumentace. Následně stanovilo nový termín pro podání cenových nabídek na červen 2010. Učinilo tak poté, co Úřad na ochranu hospodářské soutěže vrátil do tendru dříve vyřazené konsorcium PPF. Znovu pak došlo k posunutí termínu pro podávání nabídek na prosinec 2010 kvůli nevyjasněné účasti konsorcia PPF ve výběrovém řízení.

Poté, co Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal v září 2010 předběžné opatření, kterým MF uložilo pozastavení zadávacího řízení, došlo k obnově výběrového řízení až od počátku dubna 2011. Lhůta pro podávání nabídek byla vzhledem k předchozím událostem posunuta na září 2011, kdy skutečně k podání nabídek ze strany tří uchazečů z prvního kola došlo.

Dne 19. 10. 2011 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětloval, proč nejspíš nedoporučí vládě přijmout nejlevnější nabídku ze tří, které vzešly z druhého kola tendru. Nejlevnější nabídku učinila společnost Marius Pedersen Engineering - 56,8 miliardy korun. O tom, že ministr Kalousek není s vítěznou cenovou nabídkou spokojen, informovalo MF veřejnost tiskovou zprávou již 19. 10. 2011.

Nečasova vláda pak dne 21. 12. 2011 usnesením č. 956 rozhodla o zrušení zakázky, tedy o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky.

Tvrzení, že „... tam někdo chtěl udělat kšeft za 30 miliard“, je prozatím třeba vnímat jako spekulaci. Andrej Babiš totiž z pozice ministra financí v roce 2015 oznámil, že státní kasa dokáže v totožné zakázce ušetřit až 30 miliard korun oproti částce, kterou nabídla v roce 2011 vítězná firma Marius Pedersen Engineering.