Andrej Babiš

Výrok je zavádějící, protože na dohodě ohledně sporných pozemků se stát dohodl již v roce 2011 a ministr Babiš ani současná vláda tak neměl na současném vyřešení situace žádný podíl.

Spor o pozemky Ludmily Havránkové nutné k dokončení dálnice D11 skutečně definitivně skončil 26. listopadu (tedy týden, nikoliv dva po Babišově vystoupení ve Sněmovně) jejich odkupem prostřednictvím Státního pozemkového fondu. Tento spor trval bezmála 20 let. Prostřednictvím ČTK o tom informovaly Lidovky či Ihned.

Podle informací mluvčí pozemkového úřadu stát potřebný pozemek pro dostavbu dálnice získal již na základě dřívější dohody mezi Havránkovou a Ředitelstvím silnic a dálnic. Podle ní byla podmínkou Havránkové pro předání poloviny pozemku nutného pro výstavbu dálnice právě dnešní dohoda o směně zemědělské půdy.

Jak shrnuje vývoj kauzy níže, k této dohodě došlo již v roce 2011, tedy v době, kdy Andrej Babiš nezastával žádnou exekutivní funkci, a tudíž ani nemůže mít na uzavření smlouvy podíl. Česká televize k tomu v té době uvedla: " Farmářka Ludmila Havránková prodala státu 11 hektarů za celkem 90 milionů korun. Ředitelství silnic a dálnic tak může dostavět hradeckou dálnici D11, čemuž farmářčino odmítání prodat část pozemku doposud bránilo. Další pozemky má Havránková směnit s Pozemkovým fondem (tedy současná situace, za kterou si Babiš přiznává zásluhy)". Připomeňme ještě, že spor se dál vlekl se sestrou Havránkové Štrosovou. Ta se ale ale nakonec v roce 2012 rozhodla své pozemky státu darovat.

Vývoj sporů o pozemky Ludmily Havránkové (zdroj: Deník).

Tvrzení, že plánovaná evidence tržeb je první opatření v boji proti šedé ekonomice, je značně nadsazené a je hodnoceno jako nepravdivé.

Například režim přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge, který i Andrej Babiš často označuje jako jedno z opatření pro boj se šedou ekonomikou, je v českém zákoně již několik let, naposled se s platností od 1. ledna 2012 rozšířila na stavební a montážní práce.

Jako další opatření můžeme jmenovat například omezení plateb v hotovosti, institut nespolehlivého plátce apod.

Dané věci, které by podle ministra Babiše šly pořídit za částku, která se vybere prostřednictvím EET, není možné takto přesně kvantifikovat. Neexistuje totiž něco jako jednotková cena za kilometr dálnice nebo jeden transportér. Cena záleží na řadě externalit, které na ni působí. Dodejme ještě, že diskutabilní je také údaj 18 miliard, se kterým Babiš pracuje. To vysvětlujeme v předchozím výroku.

Průměrná cena kilometru dálnice podle NKÚ (= Nejvyšší kontrolní úřad) odpovídá v ČR 416 milionům korun za kilometr.

60 * 416 = 24 960 mil. Kč

Cena dálnice ale závisí na mnoha faktorech (množství potřebné práce, terénu), a proto se nedá jednoznačně určit, zda je výrok pravdivý, nebo nepravdivý.

Obdobná je situace u obrněných transportérů a tanků. Zde záleží na typech transportérů a tanků a dalších okolnostech. Ani zde se nedá jednoznačně určit, zda 18 mld. korun odpovídá těmto statkům. Jde např. o výbavu, vyjednávání ceny atp.

Podle návrhu zákona by se EET měla týkat všech poplatníků daně z příjmů fyzických i právnických osob. Z evidence tržeb jsou vyjmuty subjekty (doc., str. 4) jako příspěvkové organizace, provozovatelé veřejných toalet atd.

Návrh zákona dále hovoří o výjimkách (doc., str. 11), postupně by se do EET měly zapojit i tyto dočasně nezahrnuté subjekty. Povinnost evidovat tržbu v určitých případech však stanovuje nařízením vláda. Jedná se o případ, kdy by evidování znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti.

Jak uvádí zpráva hodnocení dopadů regulace RIA (doc., str. 5), EET se dotkne 500 - 600 tisíc podnikatelů. Vychází přitom z analýzy Ministerstva financí a dalších subjektů (např. karetní společnosti a jednotlivé podnikatelské svazy) z roku 2012.

Výrok ministra financí hodnotíme jako nepravdivý, a to na základě dokumentu Ministerstva financí a jeho projevu k evidenci tržeb v Poslanecké sněmovně z 8. ledna.

Citujeme dokument Ministerstva financí ČR (.doc) „Příloha č. 7 Výzvy – Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (EET)“ – jeho aktuální verzi z 27. listopadu 2015:

„Některá z forem evidence tržeb funguje ve 13 zemích Evropské unie. Jedná se o Itálii, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Belgii, Litvu, Maltu, Švédsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Kypr a Chorvatsko. Pro segment taxislužby funguje evidence tržeb v Německu.“

Při posledním projednávání EET v Poslanecké sněmovně vystoupil ministr financí s dlouhým projevem. V něm popsal řadu faktorů, které jsou v souvislosti s EET diskutovány. V Otázkách Václava Moravce k tomuto svému vystoupení řekl:

„...moji kolegové mi připravili skvělý projev. Já bych doporučil všem občanům, aby si ho přečetli. Tam to každý pochopí, každý pochopí, o co jde. Tam jsme vyvrátili všechny ty demagogické domněnky, lži, tam jsou fakta.“

Fakta týkající se evidence tržeb v ostatních zemích EU pak Babiš popsal následovně:

„Z úst opozice zazněly informace, že evidence tržeb je vlastně neobvyklé opatření v mezinárodním kontextu, protože ze zemí původní evropské patnáctky mají evidenci pouze tři země. Ani to není pravda. Těch zemí je pět, z nichž Rakousko je už od 1. ledna 2016 ve dvoufázovém procesu zavádění evidence v letech 2016 a 2017. Takže není pravda, co tady minule tvrdil pan poslanec Gazdík, že Rakousko o evidenci vůbec neuvažuje. Možná by si měl udělat výlet do Vídně a podívat se, jak to tam je.
Co nám ovšem opozice neřekla je, žez 13 nově přistoupivších zemí má evidencitržeb Malta, Kypr, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Pokud jste počítali, tak je to11 zemí.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle dokumentu Ministerstva financí z konce listopadu 2015 má nějaký druh evidence tržeb zavedeno 13 zemí EU, podle Babišova projevu z 8. ledna v Poslanecké sněmovně pak jde o zemí 16. Nejedná se tedy o všechny země EU, těch je 28.

Při hodnocení výroku vycházíme z konsolidovaných účetních závěrek holdingu Agrofert. Jak vyplývá z dat shrnutých v tabulce níže celkový objem zaplacených daní v letech 2006–2014 byl 12,8 miliardy, přijaté dotace pak 7 miliard. To neodpovídá ani jednomu z čísel uváděných ministerem financí a majitelem Agrofertu Andrejem Babišem. Neodpovídá ani poměr, podle kterého dostává Agrofert desetinu toho, co do rozpočtu odvede. Za posledních 9 let sice Agrofert na daních odvedl více, než na dotacích dostal, ale poměr dotací k zaplaceným daním činí více než 50 %.

Zdroj dat: Konsolidované výroční zprávy holdingu Agrofert za roky 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014

Amnestie Václava Klause (.pdf) z roku 2013 se skutečně mohla dotknout i některých skutků, které spadají do období kupónové privatizace, jelikož nařizovala zastavit stíhání trvající déle než 8 let u trestných činů se sazbou do 10 let vězení. Řadu z těchto případů řešil následně soud, kdy bylo rozhodováno, zda se na daný případ amnestie skutečně vztahuje.

V souvislosti s tímto pak bylo skutečně zastaveno stíhání u 8 obžalovaných v kauze investičních fondů kupónové privatizace Trend a Mercia, ze kterých měly být v 90. letech vyvedeny sta miliony korun. Podobně dopadl také případ investiční firmy Progres Invest, který měl připravit své klienty až o půl miliardy korun.

Celkem se amnestie dotkla zhruba 6 a půl tisíce vězňů (podle dat vězeňské služby) a šlo o opatření, které bylo vymezeno plošně, nešlo o milost nebo zastavení stíhání konkrétním osobám, které byly negativně spojeny s kupónovou privatizací. Současně je nekorektní spojit kupónovou provatizaci s tím, že její účastníci potřebovali samotný akt amnestie. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Odhadovaná hodnota daňových úniků na DPH je v České republice již dlouhodobě vysoká, podle NKÚ se za rok 2013 jednalo o 105 miliard korun, více než čtvrtina teoretického výběru. K podobným číslům došla Evropská komise ve svém reportu o tzv. VAT Gap za rok 2011 (str. 29).

Studie NKÚ se zaměřuje na fungování některých opatření, která byla proti daňovým únikům uplatňována již v kontrolovaných letech 2011–2013. Jedná se o zveřejnění bankovních účtů, přenesení daňové povinnosti (tzv. reverse charge), institut nespolehlivého plátce, ručení příjemce zdanitelného plnění, zvláštní způsob zajištění daně a zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň. Reverse charge tedy není opatřením z dílny Andreje Babiše, ten ji jenom rozšiřuje na další položky.

S návrhem na rozšíření reverse charge na další položky (služby v hodnotě nad 10 tisíc eur) na půdě Evropské komise neuspěl. Pro udělení takovéto výjimky v systému DPH musí daný stát doložit vážné zasažení daného sektoru podvody.

Za působení ministra Babiše začala fungovat tzv. daňová kobra, která se může chlubit hned několika úspěšnými zásahy. Ani toto však není originální nápad této vlády, speciální tým se na ministerstvu vnitra začal připravovat již za Rusnokovy vlády.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, ministr se chlubí opatřeními, která nejsou tak úplně výsledkem práce této vlády. Co se týče hodnocení toho, zda je Česko v Bruselu lídr v boji proti podvodům na DPH, nenašli jsme žádné zprávy potvrzující, že by tomu tak skutečně bylo.

Podle údajů z ročenky (.xlsx) Českého statistického úřadu byl v roce 2014 (poslední dostupné údaje) počet lidí pobírajících starobní důchod 2,42 milionů, přidat každému z nich 630 korun měsíčně by skutečně stálo přibližně 18,3 miliardy (2 420 000 * 12 * 630 = 18 295 200 000).

Zmíněných 18 miliad je ale jen prognóza, která se nedá verifikovat. Máme k dispozici pouze materiály ministerstva financí, které v důvodové zprávě (.pdf, str. 29) k zákonu odhadují přínos na 12,5 miliardy, jedná se však o předpokládáný příjem pouze ze dvou sektorů, maloobchod a stravování a pohostinství. V novějším dokumentu zvaném Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (.docx) už najdeme číslo 12 miliard za sektory pohostinství, ubytovací služby a obchod (str. 2) a dále 12–18 miliard „při plné implementaci EET“.

Prominutí daně ministrem financí bylo možné podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 55a tohoto zákona mohlo ministerstvo"zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení."

Tento zákon byl v roce 2009 nahrazen Daňovým řádem, účinným od 1. ledna 2011. Zde je ministrovi zachována již pouze možnost hromadného prominutí daně nebo penále z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, nebo při mimořádných, zejména živelných událostech – této možnosti využil Miroslav Kalousek v roce 2013 při prominutí daně poplatníkům postiženým záplavami.

Částku 190 tisíc odpuštěních daní v loňském roce uvádí server týden.cz s odkazem na zdroj z ministerstva financí.