Je to zaměstnanec dcerské firmy ČEZu (Jiří Tyc - pozn. Demagog.cz), Energoservisu, mimochodem mi ho doporučila paní Veverková a paní Drábová mi ho odsouhlasila. Je to expert, je to člověk, který řídí servisní firmu ČEZu, která dělá údržbu a investice.
Je pravdou, že Jiří Tyc, kterého zmiňuje ministr financí Andrej Babiš, je zaměstnancem dceřiné firmy ČEZu Energoservis. Tato firma, jak je ve výroku uvedeno, se pak skutečně mimo další činnosti zaměřuje na údržby a investice. Ačkoliv nelze zcela souhlasit s výrokem, že Jiří Tyc řídí tuto firmu, je jedním z nejvíce postavených zaměstnanců, konkrétně pak zastává pozici ředitele jedné z divizí, a to ETE - Jaderná elektrárna Temelín.
Co se týká části, že jej doporučila paní Veverková, tak zde nejsme schopni z veřejně dostupných zdrojů výrok vyvrátit, ani potvrdit. Paní Drábová nám e-mailem ovšem potvrdila, že Jiřího Tyce neoficiálně odsouhlasila jako člověka kompetentního na post v dozorčí radě ČEZu.
Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, že Jiří Tyc sice přímo neřídí celou servisní firmu Energoservis, nicméně je na velmi vysoké pozici, a bude tedy patrně expertem na danou problematiku.
U lidovců to vůbec nechápu (kritiku stran změn v dozorčí radě ČEZu - pozn. Demagog.cz), protože zaprvé my v koaliční smlouvě nemáme žádnou takovouhle dohodu. My máme, že se zasadíme o vytvoření závazných standardů pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a státních podniků včetně stanovení zásad pro odměňování.
V koaliční smlouvě na straně 25 stojí následující: " Zasadíme se o vytvoření závazných standardů pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a státních podniků včetně stanovení zásad pro odměňování jejich managementu. " (pdf)
Koaliční smlouva na straně 31 obsahuje zmínku o personálním složení: " Členové vlády budou v personální politice svých ministerstev respektovat zásadu vysoké odbornosti a morální bezúhonnosti. " (pdf)
Andrej Babiš porušil všechny nepsané dohody a zvyková práva, podle kterých se vládní strany v posledních letech dělily o vliv v ČEZu. Andrej Babiš dosadil do Dozorčí rady ČEZu pět vyslanců z ministerstva financí místo plánovaných tří a na KDU-ČSL již žádné místo nezbylo, přestože se původně počítalo se dvěma jejich zástupci. Bohuslav Sobotka podpořil v tomto sporu KDU-ČSL.
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
DD: Pane vicepremiére, kdo bude nový eurokomisař? (...) AB: To se musíme domluvit v koalici a potom samozřejmě to závisí od dohody frakcí v Evropském parlamentu, protože ten taky má do toho, co říct, a potom tam čeká našeho kandidáta velice důležitý pohovor.
Evropský parlament má na složení Komise skutečně značný vliv. Evropský parlament nejdříve schvaluje předsedu Komise (spolu s Radou EU) a schvaluje potom také Komisi jako celek. Tomuto schvalování předchází slyšení v parlamentních výborech podobného zaměření jako portfolio budoucího Komisaře.
Komise je zodpověná Parlamentu, který ji případně může i odvolat.
Jednotlivé Komisaře pak nominují členské státy (obvykle vláda), portfolia rozděluje předseda Komise.
Protože (...) jednou jsme tam vyslali pana Kužvarta (do Evropského parlamentu), který na první tiskovce odpovídal na otázky novinářů "I am very optimistic", a když to řekl pošesté (smích Daniely Drtinové), tak jsme zjistili, že nemluví anglicky. Tak potom ho ČSSD stáhla a poslali pana Teličku.
Prvním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl v roce 2004 skutečně Miloš Kužvart.
Jeho posledním a vrcholným vystoupením jako kandidáta na eurokomisaře, se stala tisková konference, na které novináři přítomni v Bruselu ptali na jeho názory na evropskou ústavu. Miloš Kužvart se totiž zmohl pouze na větu: "I am very optimistic." S těmito slovy si vystačil na veškeré další dotazy. Po tomto mezinárodním faux pas se o čtyři dny později sám vzdal kandidatury
Tři dny po Kužvartově rezignaci oznámila vláda premiéra Vladimíra Špidly, že nominuje na tuto pozici někdejšího hlavního vyjednavače Česka s Evropskou unií Pavla Teličku.
My musíme jednat (o novém evropském komisaři). My jsme o tom zatím nejednali.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť podle premiéra Sobotky jednání o výběru nového českého eurokomisaře teprve začnou a to nejpozději do dvou týdnů.
Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO, získalo ovšem stejné množství mandátů jako ČSSD a TOP 09.
O novém eurokomisaři se tak bude prvotně jednat v rámci koaliční rady.
Ti kandidáti našich partnerů (na evropského komisaře) ani nebyli na koaliční kandidátce.
Vládní koaliční partneři hnutí ANO navrhují na pozici evropského komisaře Zuzanu Roithovou (KDU-ČSL) a Pavla Mertlíka (ČSSD.)
Vzhledem k tomu, že ani jedna z vše jmenovaných stran žádnou koaliční kandidátku nevytvořila, předpokládáme, že si vicepremiér Babiš popletl pojmy a myslel kandidátky stran ve vládní koalici. Tam totiž skutečně jméno Zuzany Roithové ani Pavla Mertlíka nenajdeme.
Andreji Babišovi dáváme přes drobnou nepřesnost za pravdu.
Naše hnutí od počátku neprosazuje politické nominanty, nedělali jsme to ani u náměstků ani u ministrů.
Dle hnutí ANO by pozice náměstků ministrů měli zastávat na základě nového zákona o státní službě odborníci, a nikoli politici.
Nicméně sestavování vlády nominace za toto hnutí obsahovala řadu zvolených politiků, a proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.
Ve vládním kabinetu sedí za hnutí Andreje Babiše hned několik zvolených poslanců, jmenujme Babiše samotného, Martina Stropnického, Helenu Válkovou, Věru Jourovou (ta je i 1. místopředsedkyní hnutí ANO), Richarda Brabce.
To znamená, že ze 6 ministrů je hned 5 současně poslanci.
Je otázkou, koho přesně míní Babiš politickým/odborným nominantem, neboť jeho prohlášení, zda členové jeho hnutí jsou či nejsou politici, se časem různí a vyvíjí a Babiš v nich není zcela konzistentní. Je však nepochybné, že zvolení poslanci jistě politici jsou a jsou tak chápány i jejich nominace.
(...) vnitřní trh, který je velký problém pro naše podnikatele - expotéry, protože je plno bariér netarifních, a oni nemůžou prodávat do Evropy, když teda tvrdíme, že je volný trh.
Jednotný vnitřní trh Evropské unie znamená odstranění vnitřních tarifních omezení mezi členskými státy a stejně tak i postupné odstranění netarifních omezení.
Nejčastěji uplatňovanou formou netarifního opatření je preferování "domácích" firem před těmi zahraničními a to například prostřednictvím státních podpor (dotace, státní zakázky, daňové zvýhodnění, atd.). Přesto, že se Evropská unie snaží postupně omezovat i tyto netarifní bariéry, existuje možnost výjimek, kdy jsou pro daný členský stát netarifní omezení volného obchodu buď dočasně (podpora v důsledku přírodních katastrof), či trvale (ochrana kulturního bohatství) dovolena.
Výše popsané tedy znamená, že netarifní omezení nejsou namířena proti jednotlivým členským státům (například proti českým podnikatelům), ale jsou všeobecná. Není zcela přesné, že díky netarifním omezením nemohou čeští podnikatelé prodávat své zboží do Evropy, protože mohou, a stejně tak se tato problematická oblast netýká pouze českých podnikatelů, ale naopak všech podnikatelů v Evropské unii a problémem českých podnikatelů tak tedy může být spíše nedostatečná konkurenceschopnost, než bariéry v rámci vnitřního trhu EU.
Je tedy pravdou, že některá omezení stále přetrvávají a pro české podnikatele mohou být omezující. Existují však další překážky, např. nedostatečná konkurenceschopnost, nicméně výrok ministra financí je možno považovat za korektní.
Parlamentní volby vyhrála ČSSD (...), a jakým rozdílem? Úplně stejným jako prohrála s ANO (v nynějších evropských volbách).
Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý na základě údajů z Českého statistického úřadu dostupných na stránce volby.cz.
Volby do poslanecké sněmovny v roce 2013 skutečně vyhrála ČSSD se ziskem 1 016 829 hlasů, což představuje 20,45 % celkového počtu platných hlasů. Politické hnutí ANO se umístilo ve volbách na druhém místě s 927 240 hlasů, tedy 18,65 % platných hlasů. Rozdíl mezi výsledky je 1,8 procentního bodu.
Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO se ziskem 244 501 hlasů, vyjádřeno v procentech pak 16,13 %. Strana ČSSD v těchto volbách získala 214 800 hlasů, tedy 14,17 %. Rozdíl v těchto číslech je 1,96 procentního bodu.
Přestože tento rozdíl v procentních bodech nepředstavuje zcela totožné číslo, s určitou mírou tolerance můžeme výrok Andreje Babiše označit za pravdivý.
Já jsem ho snížil (schodek státního rozpočtu) ze 120 na 100 (miliard), pan Kalousek navrhoval 120.
Schodek státního rozpočtu na rok 2014 byla stanoven na 112 miliard korun, na rok 2013 to bylo 100 miliard korun a na rok 2012 105 miliard korun. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, který stál u vyjednávání o těchto rozpočtech schodek státního rozpočtu 120 miliard nenavrhoval. Naopak při jednání o rozpočtu na rok 2013 počítá Kalousek se schodkem 2,9 % HDP, tedy 100 miliard korun. Rovněž při vyjednávání o rozpočtu na rok 2014 Kalousek kritizoval navýšení schodku na 112 miliard a požadoval jeho snížení. Miroslav Kalousek dále do budoucna předpokládá růst schodku, v roce 2015 by měl vzrůst na 110 miliard a v roce 2016 na 115 miliard.
