Dita Charanzová
ANO

Dita Charanzová

Pravda
Zatímco Velká Británie schválila první vakcíny nouzovým způsobem, Evropská unie postupovala odlišně a vakcínám udělila tzv. podmínečnou registraci. Jedná se sice o zrychlené schválení, podle Evropské lékové agentury však proces zaručuje, že vakcíny splňují „přísné standardy“ EU.

První zemí, která schválila vakcínu proti nemoci covid-19 od společností Pfizer a BioNTech, se stala Velká Británie. K autorizaci ze strany Britské lékové agentury (MHRA – Medicines and Healthcare products Regulatory Agency) došlo 2. prosince 2020. Součástí samotného posuzovacího procesu je kupříkladu přezkum dat z laboratorních testů, klinických studií či přezkum kvality finálních vzorků. Ke zkoumání předběžných dat docházelo v Británii již od října, v konečném důsledku se však jednalonouzové schválení, k němuž došlo na základě průběžného vyhodnocení po 10 dnech po obdržení dat z finálních rozsáhlých testů.

Právě rychlost celého procesu zkritizovala Evropská léková agentura (EMA – European Medicines Agency), podle které by byla vhodnější delší schvalovací procedura, jež by byla průkaznější a bezpečnější. Kriticky se k postupu Británie vyjádřil také například Anthony Fauci, šéf amerického Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci.

Samotná Evropská léková agentura doporučila schválení užití vakcíny od společností Pfizer a BioNTech na evropském trhu 21. prosince 2020, k čemuž následně ze strany Evropské komise došlo ještě tentýž den. Jednalo se o tzv. podmínečnou registraci (tržní autorizaci), k níž dochází v momentě „nenaplněné lékové potřeby pacientů na základě méně úplných údajů, než je obvykle vyžadováno“. I když se jedná o zrychlený proces schvalování, podle EMA tato procedura zaručuje, že schválená vakcína splňuje přísné standardy EU, co se týče bezpečnosti, účinnosti a kvality. I přes splnění všech nutných podmínek pak agentura i nadále dostává podrobná data a kontroluje, zda vakcína dodržuje všechna potřebná kritéria.

Evropský postup se v celkovém porovnání liší v tom, že EMA standardně zkoumala více dat o bezpečnosti vakcíny, tudíž nedošlo k nouzovému schválení jako v Británii. Jedná se tedy o běžný přípravek k prodeji a užívání. Naopak v britském případě se nejedná o klasickou tržní autorizaci, proto musí být každá zásilka vakcíny zkontrolována a její užití zvlášť schváleno.

Stejným způsobem Británie postupovala na přelomu roku i u dalších vakcín vyvinutých společnostmi Moderna a AstraZeneca. U obou se tedy opět nejednalo o tržní autorizaci, ale pouze o dočasné/nouzové schválení jejich použití. „Svůj“ stejný postup využila taktéž Evropská unie při schválení Moderny, kterou EMA doporučila k podmínečné tržní autorizaci 6. ledna. V případě vakcíny AstraZeneca zatím takové doporučení vydáno nebylo, neboť stále probíhá průběžné vyhodnocování dat. EMA již od samotné společnosti dokonce obdržela žádost k autorizaci, k ní by však mělo dojít nejdříve 29. ledna.

Dita Charanzová

Pravda
Neunijní státy západního Balkánu na rozdíl od členských zemí nemají s farmaceutickými výrobci sjednané kolektivní dohody o dodávkách vakcín, které si proto zatím obstarávají ad hoc. EU tak koncem roku 2020 přislíbila pomoc, ta ovšem zaostává za původními plány.

Zatímco státy Evropské unie se dohodly na společném postupu při nákupu a obstarávání vakcín, balkánské neunijní státy postupují každý jednotlivě. To jim ztěžuje vyjednávací pozici s danými výrobci a obecně přístup k vakcíně. Některé země proto stále čekají na první vakcíny. V souvislosti s těmito problémy se zmiňuje především Albánie, Severní Makedonie, Kosovo, Černá Hora, Bosna a Hercegovina nebo Srbsko. Epidemiolog Dragan Danilovski ze Severní Makedonie tento nerovný přístup dokonce přirovnal k Titanicu: „Bohatí si vzali všechny dostupné záchranné čluny a ty, kteří neměli takové štěstí, nechali napospas osudu.“

Evropská komise koncem roku 2020 schválila v rámci tzv. předvstupní pomoci (mechanismus IPA II) finanční balíček ve výši 70 milionů eur. Využije se na pomoc balkánským zemím k přístupu k vakcíně, a to v podobě uhrazení nákladů pořízení či samotné aplikace látky. Země západního Balkánu proto budou moci využít již výše zmíněné dohody EU s farmaceutickými výrobci vakcín. „EU během pandemie ukázala, že jednáme se státy západního Balkánu jako s privilegovanými partnery. V tomto duchu také pokračujeme v případě vakcín, a to přijetím kroků, které umožní rychlý start vakcinace pro pracovníky kritické infrastruktury a nejohroženější skupiny (…),“ uvedl eurokomisař Olivér Várhelyi. 

Vzhledem k přístupu k dodávkám z nákupních unijních dohod měl být balkánský region dle původních plánů schopen zahájit hromadné očkování zároveň s ostatními unijními státy. To se však nepodařilo. Kupříkladu Albánie si obstarala dodávku zhruba 3 tisíc vakcín od jednoho z nejmenovaných unijních států, přičemž určitou část pak přislíbila zaslat i Kosovu. Albánský premiér Edi Rama u příležitosti vlastního očkování uvedl, že k okamžitému přístupu k dodávkám vakcín ze strany EU nedošlo. Severní Makedonie se zase domluvila na dodávce z Bulharska. Srbsko jako jediné dostává menší část dodávek, a to přímo od společnosti Pfizer a BioNTech, zároveň země obdržela i dodávky ruské vakcíny Sputnik V.

Ke zlepšení situace a přímému sdílení vakcín s balkánskými zeměmi a Ukrajinou proto 6. ledna vyzvali ministři zahraničí 13 unijních států, včetně České republiky.

Balkánské země se kromě přislíbené pomoci od Evropské unie spoléhají i na iniciativu COVAX. Jedná se o program vedený Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) a dalšími dvěma organizacemi, jenž má umožnit univerzální a spravedlivý přístup k vakcíně. Prostřednictvím tohoto programu si však balkánské země předobjednaly dodávky zatím pouze pro část obyvatelstva. Ty navíc dorazí zřejmě až v následujících měsících.

Pravda
Evropská unie dosud uzavřela dohody s šesti různými farmaceutickými společnostmi na celkem 2,265 miliardy dávek vakcín. Posledních 300 milionů vakcín bylo objednáno přibližně v polovině ledna.

Evropská komise sjednala smlouvy o nákupu vakcín s prvními farmaceutickými společnostmi již v půlce srpna 2020. První společností, se kterou byla uzavřena smlouva, byla firma AstraZeneca (400 mil. dávek). Následně Evropská komise jednala s dalšími pěti společnostmi a uzavřela s nimi smlouvy, jsou to: Sanofi-GSK (300 mil. dávek), Johnson & Johnson (400 mil. dávek), CureVac (405 mil. dávek) a Moderna (160 mil. dávek). 

Vakcíny BioNTech-Pfizer Komise objednala v objemu 300 mil. dávek a následně 8. ledna 2021 navrhla doobjednat ještě dalších 300 mil. dávek. Tato dodávka je dle vyjádření eurokomisařky Stelly Kyriakides z 19. ledna 2021 již dojednaná.

Dodejme, že v současné době jsou Evropskou komisí a Evropskou lékovou agenturou schváleny vakcíny společností BioNTech-Pfizer a Moderna

Celkově (.pdf, str. 2) má Evropská unie smlouvu na možnost nákupu až 2,265 miliardy dávek očkovací látky proti covidu-19.

Vzhledem k tomu, že se Dita Charanzová uvedeným údajem nevešla do našeho 10% tolerančního pásma jen velmi těsně (odchylka odpovídá 11,7 %) a poslední objednávka 300 mil. vakcín proběhla relativně nedávno, hodnotíme její výrok jako pravdivý.

Pravda
Čeští europoslanci zaujali hned dvě ze čtrnácti křesel místopředsedů Evropského parlamentu. V současném složení na rozdíl od předešlého sboru místopředsedů chybí zástupce Francie. Plenární zasedání Evropského parlamentu se konají ve Štrasburku (Francie).

Hned dva čeští europoslanci - Dita Charanzová a Marcel Kolaja - získali post místopředsedy Evropského parlamentu. Slaví tak stejný úspěch jako zástupci například Německa či Maďarska, kteří taktéž zaujali po dvojicích tuto reprezentační funkci.

V předchozím Evropském parlamentu funkci místopředsedy vykonávala francouzská europoslankyně Sylvie Guillaum. Ve sboru místopředsedů tak zasedala například s bývalým českým europoslancem Pavlem Teličkou. V současném složení čtrnácti místopředsedů francouzský zástupce chybí.

Evropský parlament sídlí ve Štrasburku (Francie), Bruselu (Belgie) a Lucemburku (Lucembursko). Ve Štrasburku se konají plenární zasedání, zatímco v Bruselu zasedají jednotlivé výbory a v Lucemburku vykonává svou agendu sekretariát.

Stížnost mířená z francouzské strany je zřejmě soukromého charakteru, tudíž tuto část výroku nehodnotíme.

Dita Charanzová

Pravda
Ani na jednu ze čtyř hlavních funkcí není nominován kandidát ze států Visegrádské skupiny.

Ani jeden z navržených kandidátů není ze států Visegrádské skupiny či východní Evropy. V období od roku 2014 až 2019 měla V4 zastoupení ve vrchní pozici Evropské rady, kterou zastával polský politik Donald Tusk.

„Lídři zemí EU na mimořádném summitu v Bruselu navrhli, aby se novou předsedkyní Evropské komise stala německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová. (...) Post šéfa Evropské rady má připadnout belgickému premiérovi Charlesi Michelovi, příštím šéfem unijní diplomacie má být Španěl Josep Borrell a do čela Evropské centrální banky má nastoupit výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová,“ uvádí Česká televize. Poslední zmíněná Lagardeová pochází z Francie.

V institucích Evropské unie působí čeští zástupci i ve vyšších funkcích. Dita Charanzová a Marcel Kolaja jsou místopředsedy Evropského parlamentu. Na pozici předsedy parlamentu kandidoval český poslanec Jan Zahradil, který skončil na druhém místě, první byl David-Maria Sassoli z Itálie.

Pravda
Premiér Babiš se vyjádřil tak, že státy Visegradu chtějí kandidáta, který bude rozumět regionu střední Evropy. Státy V4 podpořily návrh na kandidátku Evropské komise v podobě Ursuly von der Leyen, která je dle Babiše lepší volbou pro region V4.

Premiéři Visegradské skupiny se dohodli na tom, že chtějí takového kandidáta na post předsedy Evropské komise, který bude rozumět regionu V4 a nebude mít proti těmto zemím negativní ohlasy, například kvůli migračním otázkám. Země V4 byly tedy ochotné podpořit i kandidáta, který nepochází ze zemí střední a východní Evropy.

Kandidátem, který by odpovídal jejich představám, ale nebyl socialista Frans Timmermans, kterého premiér Babiš kritizuje za migrační kvóty a předsudky vůči středoevropským státům. I polský premiér Mateus Morawiecki se vyjádřil tak, že je potřeba kandidát, který bude hledat kompromisy. Kromě výše uvedeného byl Timmermans tzv. spitzenkandidátem (volebním lídrem evropské frakce ve volbách do Evropského parlamentu) evropských socialistů. Dalšími spitzenkandidáty byli například Manfred Weber za Evropskou lidovou stranu či Margarethe Vestagerová za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu. Státy V4 jsou dlouhodobě proti tomuto systému výběru předsedy EK.

Představitelé EU se nakonec dohodli na kandidátce Ursule von der Leyen. Její nominace byla oznámena až po neúspěšných předchozích jednáních. Andrej Babiš ji označil za lepší volbu pro země V4.

Pravda
Země V4 se s ostatními státy shodly na nové kandidátce, Ursule von der Leyenové, na post předsedkyně Evropské komise. Předtím ale společně hlasovaly proti Fransi Timmermansovi jako kandidátovi na předsedu EK.

Předmětem hodnocení není pozitivní vnímání ze strany Dity Charanzové, zaměřujeme se na postoj Visegrádu. Premiéři zemí V4 se neshodli na jednom kandidátovi.

Země Visegrádské skupiny se před jednáním všech lídrů zemí EU neshodly na jméně jednoho kandidáta na předsedu Evropské komise či jiné unijní posty, který by zastupoval země V4. Například maďarský premiér se prostřednictvím svého mluvčího nechal slyšet, že podpoří kandidáty, kteří „berou země našeho regionu vážně.“ Ačkoli se na konci května 2019 hovořilo o Marošovi Šefčovičovi jako o možném kandidátovi na předsedu EK, nebyl ze strany zemí V4 potvrzen jako oficiální kandidát. Kromě tohoto postu se o osobě Maroše Šefčoviče mluvilo také ve spojitosti s funkcí Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Při samotném jednání na summitu EU se představitelé skupiny zemí V4 postavili (společně s Itálií) proti socialistovi Fransi Timmermansovi, kterého vidí jako tzv. spitzenkandidáta (volební lídr některé z frakcí při volbách do Evropského parlamentu). Tento systém výběru kandidáta země V4 dlouhodobě odmítají. Premiér Babiš se vyjádřil tak, že Timmermans by jen prohloubil názorové rozdíly mezi státy Evropské unie. Frans Timmermans by se mohl stát jedním z místopředsedů EK.

Představitele zemí EU se nakonec dohodli na německé kandidátce Ursule von der Leyen, kterou podpořili i lídři států V4. Někteří čeští europoslanci ale postup V4 kritizují. Například Ondřej Benešík z KDU-ČSL hovoří spíše o vítězství větších zemí EU a o selhání představitelů V4 navrhnout alespoň jednoho kandidáta na obsazované významné funkce.

Státy V4 neměly svého jednoho kandidáta na předsedu Evropské komise. Jejich požadavkem bylo, aby se do čela EK dostal kandidát, který bude vstřícný k zemím regionu V4 a jejich požadavkům. Země visegrádské čtyřky také dlouhodobě kritizují způsob výběru předsedy EK prostřednictvím spitzenkandidátů. Proto dle slov Andreje Babiše nechtěly státy V4 podpořit Franse Timmermanse. Nakonec se státy EU dohodly na kandidátce Ursule von der Leyen. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, protože země V4 neblokovaly jednání jedním svým kandidátem na předsedu EK.

Nepravda
Evropská lidová strana je vítězem letošních voleb do Evropského parlamentu. Tzv. spitzenkandidátem Evropské lidové strany (EPP) byl Manfred Weber, člen německé Křesťansko-sociální unie (CSU). Von der Leyen nominoval předseda Evropské rady Donald Tusk.

Je pravda, že volby do Evropského parlamentu vyhrála Evropská lidová strana (EPP), jejím spitzenkandidátem (kandidát politické frakce Evropského parlamentu na post předsedy Evropské komise) byl však Manfred Weber, člen německé Křesťansko-sociální unie (CSU) v Bavorsku. Ursula von der Leyen nebyla nominována Evropskou lidovou stranou - nebyla spitzenkandidátem ani jedné z politických skupin (.pdf, str. 2-3) a ani nekandidovala při posledních volbách do Evropského parlamentu.

Evropská lidová strana je vítězem letošních voleb do Evropského parlamentu se ziskem 182 mandátů. Její součástí jsou i představitelé českých politických stran, konkrétně členové KDU-ČSL, Starostů a nezávislých a TOP 09. Spojitost Ursuly von der Leyen a Evropské lidové strany vyplývá ze skutečnosti, že Ursula von der Leyen je členkou CDU, která je ve frakci Evropské lidové strany. Na post předsedkyně Evropské komise ji jako kompromisní řešení navrhl končící předseda Evropské rady Donald Tusk. Volba předsedy Komise je upravena v článku 17 odst. 7 smlouvy o Evropské unii. Podle něj kandidáta navrhuje Evropská rada (článek 15 odst. 2), kterou tvoří „hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise“.

Německá ministryně obrany von der Leyen byla nominována na post předsedkyně Komise na mimořádném summitu Evropské rady lídry zemí EU. Nominace von der Leyen byla v podstatě výsledkem paralýzy, do níž se dostali premiéři a prezidenti zemí EU, když se od evropských voleb nebyli schopni domluvit, kdo by měl Komisi vést. Většina europoslanců se opakovaně shodla, že by se šéfem Komise měl stát právě a pouze spitzenkandidát. Manfred Weber však nenašel většinovou podporu mezi lídry zemí EU a proti spitzenkandidátovi socialistů a demokratů (S&D) Fransi Timmermansovi se postavili lídři za EPP.

Nominaci von der Leyen musí ještě potvrdit europoslanci na schůzi, která se bude konat 16. července 2019. Podle očekávání ji frakce lidovců (EPP), ke kterým se řadí i koaliční CDU/CSU, podpoří a podporu pravděpodobně také získá od liberálních stran, nově sdružených pod frakcí Renew Europe.

Zdroj: https://election-results.eu/

Pravda
Předseda Komise je dle Smlouvy o Evropské unii zvolen Evropským parlamentem na návrh Evropské rady. Evropská rada složená z předsedů vlád a hlav států nicméně může navrhnout i osobu nesouvisející s Evropským parlamentem. Dle smluv Rada nemusí volit tzv. spitzenkandidáta.

Předešleme, že nehodnotíme přítomnost demokratického deficitu ve výběru předsedkyně Komise. Pravidla její volby jsou upravena v článku 17 odst. 7 smlouvy o Evropské unii:

„S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů.“

Kandidáta tak vskutku navrhují premiéři či hlavy států, neboť Evropskou radu dle článku 15 odst. 2 smlouvy o Evropské unii tvoří „hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.“

Kandidáty volené parlamentními frakcemi musí Evropská rada brát v potaz již od přijetí Lisabonské smlouvy. Od původní Niceské smlouvy došlo k většímu provázání evropské exekutivy s Parlamentem. Parlament tak namísto pasivního přijetí volby předsedy Komise aktivně schvaluje a jmenuje kandidáta navrženého Evropskou radou (str. 3-4).

Na mimořádném zasedání Evropské rady byla zástupci členských států na funkci předsedkyně Evropské komise navržena Ursula von der Leyen. Nejedná se o kandidáta voleného jednou z frakcí Evropského parlamentu, tzv. spitzenkandidáta, ale o kandidáta zvoleného přímo Evropskou radou bez vazby na Evropský parlament.

Jednání o nominaci na post předsedy Evropské komise byla náročná a od květnových voleb se až do začátku července nepodařilo najít řešení. Země Visegrádské čtyřky nesouhlasily s navržením Franse Timmermanse, který byl spitzenkandidátem frakce socialistů. Řešení přineslo až navržení von der Leyen. Přesto se ozývají rozporuplné reakce. Český premiér komentoval navržení Ursuly von der Leyen pozitivně; ČR a Visegrádské čtyřce se podařilo zabránit zvolení spitzenkandidátů. Naopak z Německa se ozývají negativní hlasy ohledně nominace von der Leyen, např. kvůli jejím aférám i kvůli neupřednostnění Webera, který byl právě spitzenkadidátem.

Pravda
Lídří členských států EU se shodli na obsazení 4 vrcholných pozic v EU.

Po dlouhých jednáních se 2. 7. 2019 lídři členských států EU usnesli na novém vedení EU v čele s novou předsedkyní Evropské komise, kterou by měla být německá ministryně obrany Ursula von der Leyen. Mezi lídry členských států se neřadí jen premiéři, jako je to běžné v případě ČR, ale i prezidenti (případ Francie - Emmanuel Macron).

Další tři klíčové pozice EU by měly být obsazeny následovně: Christine Lagarde byla zvolena do čela Evropské centrální banky, Vysokým představitelem Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (VPUZBP) by měl být Josep Borrell a Evropskou radu bude řídit Charles Michel.

O potvrzení nové předsedkyně komise, společně se jmény nových komisařů a nového šéfa diplomacie (VPUZBP), rozhodne Evropský parlament. Ten bude také volit svého předsedu.