Jakub Michálek

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož z něj samého ani z kontextu není jasné, jestli Jakub Michálek myslel výrok v měřítku evropských zemí, nebo celého světa. A protože je informace o odvolatelnosti nejvyšších státních zástupců velmi často nedohledatelná nebo neúplná, je tvrzení prakticky neověřitelné.

Výroku předchází jen informace o jednání u kulatého stolu, které proběhlo pod názvem „Záruky nezávislosti státního zastupitelství“ v Poslanecké sněmovně PČR. V rámci debaty pozvaných ústavních expertů docent Wintr uvedl, že nejvyššího státního zástupce může vláda bezdůvodně odvolat jen v několika dalších státech v rámci Evropy, a to v Německu, Polsku a Portugalsku. Nicméně, z ověřovaného výroku Jakuba Michálka toto omezení na evropský kontext zřejmé není.

Připomínku docenta Wintra podporuje i studie Parlamentního institutu (.pdf). Podle ní není nejvyšší státní zástupce (případně jeho ekvivalent) bezdůvodně odvolatelný v mnoha evropských státech, kupříkladu ve Francii, Itálii, Rakousku, Slovensku a Maďarsku. Odvolání nejvyššího státního zástupce je ve vyjmenovaných státech obvykle založeno na výsledku disciplinárního řízení nebo schválení parlamentem.

Ve Francii (str. 4-5) je samotné odvolaní státních zástupců založené na kárném řízení zahájeném Nejvyšší soudcovskou radou, která ministrovi spravedlnosti může doporučit odvolání jakožto jednu z možných disciplinárních sankcí. V Itálii (str. 6) je to podobné, proces se liší jen v tom, že sankci ukládá už soudcovská rada.

V Rakousku (str. 11) může státního zástupce odvolat disciplinární komise při spolkovém ministerstvu spravedlnosti za provinění proti jeho povinnostem. Na Slovensku (str. 12) může být nejvyšší státní zástupce odvolán prezidentem na návrh Národní rady SR. Pro odvolání zákon o prokuratuře stanovuje důvody.

V Maďarsku (str. 7) může být nejvyšší státní zástupce (generální prokurátor) odvolán parlamentem na návrh prezidenta. Ten však musí návrh podložit platnou příčinou. Prezident zde ale může navrhnout parlamentu, aby schválil neslučitelnost funkcí generálního prokurátora, a to i těch, které současně vykonává.

V Austrálii pak může být vedoucí prokuratury odvolán (§ 23) jen pro kárné provinění či mentální nebo fyzickou neschopnost vykonávat úřad. V USA je pak v čele prokuratury Attorney General, který je součástí vlády jako ministr spravedlnosti a může být odvolán prezidentem. V Kanadě je pak hlava prokuratury odvolatelná (§ 5, odst. 1) guvernérem jen se souhlasem dolní komory parlamentu.

Z kontextu výroku vyplývá, že se jedná o novelu zákona o státním zastupitelství. Zákon o státním zastupitelství stanovuje, že „vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce odvolat“. Proti tomuto článku zákona se staví Piráti, ODS, TOP 09 i KDU-ČSL.

V rámci novely zákona o státním zastupitelství podali poslanci Marek Výborný (KDU-ČSL) a Jakub Michálek (Piráti) pozměňovací návrhy. V rámci pozměňovacího návrhu (.pdf, str. 5) poslance Michálka stojí, že „vedoucí státní zástupce může být odvolán z funkce pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení“. Původní článek zákona má být zrušen (.pdf, str. 4).

Vedoucími státními zástupci jsou přitom míněni všichni státní zástupci, kteří stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství, vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství. O jejich odvolání podle současné úpravy spolurozhoduje vláda či ministr spravedlnosti.

Další projednávání novely zákona o státním zastupitelství by mělo pokračovat nejdříve od 27. září. Ústavně právní výbor vydal usnesení (.pdf) garančního výboru, ve kterém k pozměňovacím návrhům poslance Michálka nebylo přijato stanovisko (.pdf, str. 2).

Předně uveďme, že poslanec Michálek ve svém vyjádření pokračuje slovy: „No, a to, co se tady připravuje za paní Benešové, že chce zeliminovat toto vedení státního zastupitelství, byť v příštím volebním období, tak to je pro nás nepřijatelné." Z tohoto lze vyčíst, jaké období je pro něj „velmi brzké“ - tedy příští volební období.

Na konci června 2019 představila ministryně spravedlnosti Marie Benešová novelu zákona o státním zastupitelství, která má vejít v platnost v roce 2022. A to přestože ministryně Benešová uvedla, že datum, kdy novela vejde v platnost, zajistí, že současná vláda již nebude zasahovat do soustavy státního zastupitelství. Dle přechodných ustanovení (.doc, str. 9-10) má funkční období stávajícímu nejvyššímu státnímu zástupci skončit ke konci roku 2023, tedy dva roky po nabytí účinnosti zákona. U dalších vedoucích státních zástupců je pak navrhováno několik možných variant data konce jejich funkce.

Účinnost novely od roku 2022 kritizuje například Transparency International (ředitel české pobočky David Ondráčka). Především jim vadí, že současná legislativa (§ 9) umožňuje vládě na návrh ministra odvolat státního zástupce (novela by měla umožnit odvolání státního zástupce pouze rozhodnutím kárného soudu).

Kauza okolo státního zastupitelství byla dále přiostřena výroky Pavla Zemana, který naznačil, že cílem ministerstva je zbavit se co nejdříve některých předních představitelů státního zastupitelství:

„Ministerstvo spravedlnosti také úplně mimo systém stanovilo ukončení funkčního období oběma vrchním státním zástupcům. Nelze se tak zbavit dojmu, že účelem toho zákona je zejména přeobsadit funkce nejvyššího a obou vrchních státních zástupců tak, aby Zeman, (Ivo) Ištvan, (Lenka) Bradáčová skončili co nejdříve po účinnosti zákona.“

Pavel Zeman posléze své tvrzení mírnil tím, že novela nevyhovuje především proto, že je systémově vadná a nejde pouze o konkrétní osoby. Pravdou však stále zůstává, že má k návrhu zákona výtky.

Trojice opozičních poslanců z ODS, KDU-ČSL a Pirátské strany pak připravila vlastní návrh novely, který by mohl vejít v platnost ještě letos. Tato novela zavádí (.pdf, str. 4) funkční období pro vedoucí státní zástupce, u nejvyššího státního zástupce je to 10 let, u vrchních, krajských a okresních jen 7. Bod 2 v sekci „Přechodná ustanovení“, by pak znamenal, že Pavel Zeman by ve své funkci zůstal dalších sedm let (.pdf, str. 6):

„Nejvyššímu státnímu zástupci, který tuto funkci vykonává ke dni účinnosti tohoto zákona, končí funkční období uplynutím 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Mezi hlavní rozdíly mezi návrhem ministerstva a změnami předloženými opozicí patří především délka mandátu nejvyššího státního zástupce. Ministerský návrh počítá se sedmi lety, přičemž opozice navrhuje období desetileté (shodné s délkou funkčního období předsedů nejvyšších soudů).

Další tvrzení Jakuba Michálka, že Lenka Bradáčová je jedním ze státních zástupců, kteří jako první začali stíhat přední politiky, je pravdivé. Její případ s Davidem Rathem je například dle Respektu milník v historii české spravedlnosti, kdy se státnímu zastupitelství podařilo dostat předního politika za mříže. Nějaký čas také dozorovala kauzu Mostecké uhelné či mediálně sledovanou kauzu vraha Miroslava Ritticha.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Novela, na kterou Jakub Michálek naráží, má totiž vejít v účinnost v roce 2022, tedy v příštím volebním období. Pro současné vedoucí státní zástupce jsou pak ponechány relativně krátké doby do konce jejich období. Pravdou je také, že státní zástupkyně začala vyšetřovat kauzu Davida Ratha, dozorovala také jiné významné kauzy, například kauzu Mostecké uhelné.

Názory české veřejnosti dlouhodobě sleduje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Podle květnové zprávy (.pdf, str. 1), která se týká provedení průzkumu důvěry vůči vrcholným ústavním činitelům, vyjádřilo ministryni Benešové důvěru 23 % dotázaných. Nedůvěru projevilo 47 %. Zbylí respondenti si buď nebyli svou (ne)důvěrou v ministryni jisti, a nebo uvedli, že ji neznají. Podle tabulky (.pdf, str. 3) zobrazující vývoj veřejného mínění byl tento výzkum prvním (a ke dni 23. září 2019 jediným), ve kterém byly posuzovány preference Marie Benešové.

Zmiňovaného průzkumu se zúčastnilo 1026 dotázaných, kteří byli vybráni na základě metodiky vypracované CVVM (tj. za zohlednění regionální příslušnosti, věku, pohlaví, apod.).

Pirátská strana (společně s poslanci z ODS a KDU-ČSL) dne 21. června 2019 navrhla novelu zákona (.pdf), kterou se mění zákon o státním zastupitelství. Tato novela zavádí (.pdf, str. 4) funkční období pro vedoucí státní zástupce, u nejvyššího státního zástupce je to 10 let, u vrchních, krajských a okresních jen 7. Bod 2 v sekci „Přechodná ustanovení“, by pak znamenal, že Pavel Zeman by ve své funkci zůstal dalších sedm let (.pdf, str. 6):

„Nejvyššímu státnímu zástupci, který tuto funkci vykonává ke dni účinnosti tohoto zákona, končí funkční období uplynutím 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

O budoucnosti opozičního návrhu se bude rozhodovat v Poslanecké sněmovně, už teď je však zřejmé, že vláda bude prosazovat původní návrh ministryně Benešové, jak uvádí ve svém nesouhlasném stanovisku k pirátskému návrhu.

O stavu právního státu se Evropská unie s Polskem pře již od konce roku 2015, kdy se do vlády dostala strana Právo a spravedlnost (PiS). Stěžejními důvody kritiky jsou reformy ústavního soudu nebo změny fungování obecných soudů. V roce 2016 o justiční reformě v Evropském parlamentu proběhla debata, v rámci níž europoslanci podpořili rozhodnutí Evropské komise zahájit vůči Polsku proceduru, která může skončit odebráním některých hlasovacích práv. Toto řízení bylo zahájeno 1. června 2016. Evropská komise pak v témže roce svou kritiku stupňovala a vydala také doporučení polské vládě k vyřešení sporu. V květnu 2017 se o stavu právního státu v Polsku jednalo i mezi zástupci unijních zemí.

V červenci 2017 polský parlament schválil návrh soudní reformy. Ta se skládá ze tří zákonů - o soudcovské radě, o obecných soudech a o nejvyšším soudu. Zákon o soudcovské radě už v prosinci 2017 podepsal prezident a v březnu 2018 podle něj polský parlament poprvé zvolil patnáct členů soudcovské rady.

Zákon o nejvyšším soudu stejně jako zákon o soudcovské radě prezident v červenci 2017 vetoval. Nakonec však prošel kompromis, který ale podle právních expertů zcela neodstraňuje obavy z možného politického ovlivňování práce vrcholného justičního orgánu Polska. Prezident zákon podepsal v prosinci 2017.

Zákon o obecných soudech umožní poslancům a ministru spravedlnosti jmenovat soudce bez konzultací se soudními kruhy. Prezident Andrzej Duda zákon podepsal v červenci 2017. Evropská komise poté zahájila s Varšavou řízení kvůli možnému porušení unijní legislativy. Evropská komise v září 2017 posunula řízení do druhé fáze. Polský zákon není podle Komise slučitelný s unijním právem, protože zavádí jiný věk pro odchod do důchodu u soudkyň, u nichž je to 60 let, a u soudců, kde je to 65 let. Diskriminuje tedy osoby na základě pohlaví. Dále Komisi vadilo např. snížení nezávislosti soudů.

Vzhledem k tomu, že v rámci postupu pro posílení právního státu nebylo dosaženo dostatečného pokroku, Evropská komise 20. prosince 2017 poprvé aktivovala postup podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii a předložila odůvodněný návrh (.pdf) na rozhodnutí Rady. V něm jsou uvedeny hlavní důkazy o zjištění zřejmého nebezpečí, které se týká závažného porušení zásady právního státu.

V dubnu 2018 schválil polský parlament po kritice ze strany Evropské komise úpravy soudní reformy. Komise také uvítala, že podle nových předpisů by věk odchodu soudců a soudkyň do důchodu měl být sjednocen na 65 let. Představitele Evropské unie změny ale neuspokojily a kvůli změnám na nejvyšším soudu s Polskem zahájila další řízení. Komise kritizuje snížení věku odchodu do důchodu pro soudce nejvyššího soudu ze 70 na 65 let. Tváří protestů se stala předsedkyně nejvyššího soudu, která přesto, že měla odejít kvůli sporném zákonu do penze, přišla do práce.

Soudní dvůr EU pak v červnu 2019 rozhodl, že snížení věkové hranice pro odchod do důchodu soudců polského nejvyššího soudu je v rozporu s unijním právem. Zákon prosadila současná polská vláda údajně s cílem zefektivnit tamní justici. Podle opozice byla ale jeho skutečným záměrem údajná personální čistka více než dvou desítek soudců.

Evropská komise tak proti Polsku vede několik řízení. Prvním je řízení kvůli zákonu o obecných soudech, druhým je řízení o novele nejvyššího soudu a třetím jednáním je zahájení řízení dle čl. 7 Smlouvy o EU (.pdf, str. 19-20, dále jen „SEU") pro porušování základních hodnot Evropské unie. Důsledkem tohoto řízení může být pozastavení práv provinivšího se členského státu, včetně práv hlasovacích. Je však nutné uvést, že k tomuto kroku je zapotřebí souhlas všech států Unie (kromě samotného viníka).

Situaci v Maďarsku Evropská unie kritizuje také. V červenci 2018 podobně jako v případu Polska Evropský parlament doporučil zahájit řízení kvůli ohrožení hodnot dle článku 7 SEU. Vedle několika problematických bodů, které EU kritizuje, se jedná také o kroky v ústavním a volebním systému (např. ústavní reforma) a v systému soudů, kde se Maďarsku vytýká nedostatečná nezávislost soudnictví a dalších institucí. Komise dále kritizuje i korupci a střet zájmů.

Podrobnější přehled o situaci v Polsku i Maďarsku nabízí portál Euroskop.cz ve své detailní analýze.

Ústava České republiky řadí svým členěním pod moc výkonnou prezidenta a vládu. Vládu vymezuje článek 67 odst. 1: „(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.“ Dále pod moc výkonnou podle čl. 79 spadají ministerstva a jiné správní úřady, jejichž zřízení a působnost se stanovuje zákonem. Ústava také jako součást exekutivy zmiňuje článkem 80 státní zastupitelství.

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) je vymezen v zákoně č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a jeho působnost vychází (.pdf, str. 65–70) také z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR).

Paragraf 51 odst. 1 Zákona o zpracování osobních údajů definuje nezávislost ÚOOÚ:

„Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona. Při výkonu své působnosti v oblasti ochrany osobních údajů Úřad postupuje nezávisle a řídí se pouze právními předpisy a přímo použitelnými předpisy Evropské unie.“

V § 52 odst. 1 se uvádí: „Úřad řídí předseda Úřadu, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu.“ Podle § 53 má ÚOOÚ také 2 místopředsedy, které na návrh předsedy Úřadu volí a odvolává Senát.

Činnost ÚOOÚ je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu (§ 51 odst. 2) a předseda předkládá Parlamentu a vládě do 3 měsíců od skončení rozpočtového roku výroční zprávu (§ 57).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS, Antimonopolní úřad) vymezuje zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tento úřad má být nezávislý a nestranný.

Podle § 1 platí:

„(3) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky. Nikdo nemůže být jmenován do funkce předsedy Úřadu více než dvakrát. Předseda Úřadu se považuje za služební orgán podle zákona o státní službě.“

„(10) Předsedu zastupují 3 místopředsedové, které jmenuje a odvolává předseda, přičemž určí pořadí jejich zastupování. Místopředsedové dále plní úkoly podle rozhodnutí předsedy.“

Kromě dvou výše zmíněných úřadů existují ještě další orgány státní správy. Zákon č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon, v § 1 zřizuje ministerstva jako ústřední orgány státní správy. V § 2 zřizuje další ústřední orgány státní správy. Jedná se o tyto úřady:

• Český statistický úřad
• Český úřad zeměměřický a katastrální
• Český báňský úřad
• Úřad průmyslového vlastnictví
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
• Správa státních hmotných rezerv
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost
• Národní bezpečnostní úřad
• Energetický regulační úřad
• Úřad vlády České republiky
• Český telekomunikační úřad
• Úřad pro ochranu osobních údajů
• Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
• Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
• Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
• Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
• Národní sportovní agentura

Jde o úřady, které nespadají pod jednotlivá ministerstva, ale přímo pod vládu jakožto pod vrcholný orgán výkonné moci. Míra jejich nezávislosti se liší.

Podobné postavení jako Antimonopolní úřad má například Český statistický úřad, jehož působnost vymezuje zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

Podle § 3 tohoto zákona platí:

„(2) V čele Českého statistického úřadu stojí předseda, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident republiky.“

„(3) Předsedu Českého statistického úřadu zastupuje místopředseda Českého statistického úřadu, kterého jmenuje a odvolává předseda Českého statistického úřadu. Jmenuje-li předseda Českého statistického úřadu více místopředsedů, určí pořadí jejich zastupování.“

Nestrannost a nezávislost státní statistické služby pak zaručuje § 5 zmiňovaného zákona.

Působnost Národního bezpečnostního úřadu upravuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Podle § 136 odst. 2 tohoto zákona stojí v čele úřadu „ředitel, kterého jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti vláda, která ho též odvolává.“

Zákon § 145 k tomuto úřadu uvádí:

„(1) Kontrolu činnosti Úřadu vykonává Poslanecká sněmovna, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (dále jen "kontrolní orgán").“

„(2) Kontrolní orgán se skládá nejméně ze 7 členů. Poslanecká sněmovna stanoví počet členů tak, aby byl zastoupen každý poslanecký klub ustavený podle příslušnosti k politické straně nebo politickému hnutí, za něž poslanci kandidovali ve volbách; počet členů je vždy lichý. Členem kontrolního orgánu může být pouze poslanec Poslanecké sněmovny.“

Dalším nezávislým ústředním orgánem státní správy je Energetický regulační úřad, jehož působnost vymezuje zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

Paragraf 17b tohoto zákona uvádí:

„(1) V čele Energetického regulačního úřadu je Rada Energetického regulačního úřadu (dále jen „Rada“), která má pět členů. Jeden z členů Rady je předsedou Rady. Předseda řídí činnost Rady, v jeho nepřítomnosti řídí její činnost jím pověřený člen Rady.“

„(2) Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let.“

Paragraf 17 odst. 3 vymezuje nezávislost tohoto úřadu:

„Při výkonu působnosti postupuje Energetický regulační úřad nezávisle a řídí se pouze zákony a ostatními právními předpisy. Energetický regulační úřad nesmí při výkonu své působnosti přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci nebo fyzické nebo právnické osoby. Energetický regulační úřad postupuje tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí.“

V případě dalších ústředních orgánů státní správy je většinou závislost na vládě větší. Předsedy těchto úřadů totiž jmenuje a odvolává přímo vláda. Mezi takové úřady patří například Český úřad zeměměřický a katastrální, Český báňský úřad a další.

Součástí moci výkonné jsou tedy vedle prezidenta a vlády i další ústřední orgány státní správy. Jedná se o úřady, které nespadají pod jednotlivá ministerstva, ale přímo pod vládu. Míra jejich závislosti na vládě je různá.

Úřad pro ochranu osobních údajů je nezávislým úřadem, jehož předsedu jmenuje a odvolává prezident na návrh Senátu. V případě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který je taktéž nezávislý, jmenuje a odvolává předsedu prezident na návrh vlády. Dalšími na vládě (alespoň částečně) nezávislými úřady jsou například Národní bezpečnostní úřad nebo Energetický regulační úřad. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Investic ve výši 294 mld. Kč do roku 2020, které v roce 2016 oznámil čínský prezident Si Ťin-Pching při své návštěvě Prahy, se s ohledem na stávající trend pravděpodobně nepodaří dosáhnout a zůstanou nenaplněny. Čínské investice, měřeny jako přímé zahraniční investice (PZI, jedná se o celkovou hodnotu investic v dané zemi ke konci roku včetně podílů na základním kapitálu, reinvestovaných ziscích či půjčkách, definice zde (.pdf, str. 2)), sice opravdu od roku 2015 významně vzrostly, ale jejich výše není dostatečná na to, aby došlo k naplnění slibů a memorand podepsaných mezi Čínou a ČR. Prezident Zeman v roce 2016 při své cestě do Číny oznámil podpis memorand o čínských investicích v ČR v celkovém objemu cca. 95 mld. Kč (.pdf, str. 2) pro rok 2016, celkové PZI v roce 2016 ovšem dosáhly jen úrovně 17 mld. Kč. V roce 2017 dokonce došlo k poklesu celkové hodnoty čínských investic v Česku na 14,7 mld. Kč, jak je zřejmé z následující tabulky včetně srovnání s Německem a Koreou.

Zdroj: Česká národní banka, roky 2014–2017 dostupné ve webové aplikaci (sekce 3.1.), roky 2013, 2012, 2011, 2010 a 2009 jako .xls (PZI_3.1. Země_T_20xx, list CZK).

Pro lepší ilustraci vývoje toků zahraničních investic přikládáme i tabulku meziročního srovnání, ze které je zřejmé, že v letech 2015 a 2016 opravdu docházelo k toku PZI směrem do České republiky, od roku 2017 se ale trend obrátil a v roce 2018 je hodnota již výrazně záporná. Dle Lidových novin je propad o 15 miliard v roce 2018 způsoben především splacením rozsáhlého úvěru ve výši 17 miliard.

Zdroj: Česká národní banka, dostupné ve webové aplikaci (sekce 4.3.)

Významnou firmou investující v České republice byla společnost CEFC (celým jménem CEFC Group (Europe) Company a.s., dnes CITIC Europe Holdings a.s.).

Mezi její nejznámější akvizice patří klub SK Slavia Praha a fotbalový stadion v Edenu. V roce 2015 nabyla necelých 60 % v SK Slavia Praha – fotbal, a.s. O rok později odkoupila podíl od společnosti ovládané Jiřím Šimáněm a jejich podíl ve Slavii dosáhl 99,96 %, zbytek drží malí akcionáři z řad fanoušků. V roce 2017 pak koupila i stadion v Edenu (firmu Eden Aréna a.s.), nicméně je třeba zmínit, že pozemky pod stadionem patří spolku SPORTOVNÍ KLUB SLAVIA PRAHA, kterého je fotbalová SK Slavia Praha členem (.pdf, str 5–6).

Mezi další investice firmy CEFC v České republice patří firmy ŽĎAS (100 %), Travel Service (necelých 50 %) či Pivovary Lobkowicz (100 %).

Z nemovitostí pak firma investovala např. do budovy Mandarin Oriental hotelu v Praze (přes firmu Karmelitská Hotel s.r.o.), budovy hotelu Le Palais v Praze (přes firmu Le Palais - Praha s.r.o.), budovy bývalé Živnostenské banky Na příkopě v Praze (přes firmu Příkopy Property Development, a.s.) nebo administrativní budovy Florentinum v Praze (přes firmu Florentinum ASSET, a.s.).

Společnost CEFC se však v roce 2018 dostala do problémů s financováním a její zakladatel Jie-Ťien Ming byl v Číně zatčen. Aktivity společnosti CEFC posléze převzala státní společnost CITIC Group, po které se dnes jmenuje česká firma CITIC Europe Holdings, a.s.

Společnost CEFC tedy investovala především do nákupů nemovitostí či sportovního klubu, tak jak tvrdí poslanec Michálek. Další čínské společnosti však investovali do rozvoje výroby a pracovních míst, mezi ně patří např. Lemtech Precision Material na Vysočině (245 mil. Kč), Saar Gummi v Královéhradeckém kraji (864 mil. Kč) nebo BWI (str. 2) v Karlovarském kraji (742 mil. Kč). Čínské investice se tak soustředí převážně do průmyslu a nemovitostí. V letech 2015–2017 pak došlo těmito investicemi, zprostředkovanými agenturou CzechInvest, k vytvoření zhruba 1900 pracovních míst. Dle této agentury pak mají tyto investice, provedené mezi roky 2015 a 2017, hodnotu cca 5 miliard korun. Pro srovnání, mezi lety 2005 a 2015 zprostředkoval CzechInvest investice za pouhou 1,5 miliardu.

Čeští ústavní činitelé byli kritizováni za svůj servilní postoj vůči Číně po „Společném prohlášení ústavních činitelů“, které bylo reakcí na přijetí dalajlámy ministrem kultury Hermanem a jinými politiky a které potvrzovalo čínskou svrchovanost nad územím Tibetu.

V celkovém vyznění hodnotíme výrok jako zavádějící vzhledem k tomu, že poslanec Michálek správně uvádí, že realizované investice zdaleka nedosahují výše slibovaných investic (tedy že tu „v podstatě žádné nejsou"), kdy nejvyšší stav PZI byl v roce 2016, a to 17 miliard. To má ke slibovaným stovkám miliard skutečně značně daleko. Nicméně uvedením konečného výčtu pouze několika čínských akvizic v ČR Jakub Michálek naznačuje, že jiné čínské investice v Česku nebyly realizovány, přičemž opomíjí zejména investice do výrobní infrastruktury.

Andrej Babiš vstoupil do strany v roce 1980. Ke členství v KSČ se v roce 2013 Andrej Babiš vyjádřil následovně: „Byla to chyba. Byl jsem člen KSČ, ale donutila mě k tomu máma, která dělala vše pro to, abych se tam dostal kvůli kariéře.“ Údajně šlo o kariéru v podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, kam nastoupil v roce 1978. Ačkoliv premiér Babiš říká, že byl ve straně asi pět let, nám se toto tvrzení ověřit nepodařilo. Také tvrdí, že jeho působení ve straně bylo ukončeno z důvodu neplacení příspěvků. Deník E15 pak uvádí, že členem KSČ byl až do roku 1989.

Kromě toho se stal v roce 1980 také důvěrníkem a později agentem StB. 17. ledna 2012 podal Andrej Babiš žalobu na slovenský Ústav paměti národa kvůli archivním svazkům, ve kterých je zapsán jako agent. Od bratislavského soudu se tento případ dostal až ke slovenskému Ústavnímu soudu. Ten rozhodl o zrušení předchozích rozsudků krajského a nejvyššího soudu, podle nichž byl Babiš v archivech veden neoprávněně.

V obnoveném líčení krajský soud Babišovu žalobu zamítl. Celý případ chtěl Andrej Babiš poslat až k Evropskému soudu pro lidská práva, ten ovšem stížnost odmítl. Letos v dubnu přijal slovenský Ústavní soud k dalšímu řízení Babišovu stížnost, že v předchozích rozhodnutích došlo k porušení ústavy.

Předně uveďme, že z kontextu rozhovoru vyplývá, že poslanec Michálek hovoří o počtu členů v době, kdy ve straně byl současný premiér Andrej Babiš, který vstoupil do KSČ v roce 1980, či obecněji v době normalizace.

Komunistická strana Československa vznikla 14. května 1921 v Národním domě v Karlíně. Na prvním sjezdu KSČ v únoru 1923 čítala (.pdf, str. 1) strana na 132 000 členů. Ve volbách v roce 1925 se KSČ stala druhou nejsilnější stranou se ziskem 41 mandátů a volby v roce 1946 vyhrála. K 15. lednu 1946 registrovala KSČ 1 081 544 členů. Na konci roku 1948, kdy se uskutečnil komunistický puč, už měla strana 2 267 688 členů. V 50. letech počet členů klesá, k 31. lednu 1956 čítala strana 1 333 415 členů. Naopak od roku 1963 počet členů roste, k 1. lednu 1969 měla strana 1 671 637 členů a kandidátů. (ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám KSČ 1921–1992. Národní archiv, Praha 2018)

S dotazem na počet členů komunistické strany v době normalizace jsme kontaktovali Ústav pro studium totalitních režimů. PhDr. Jan Kalous uvedl, že z dostupných informací KSČ registrovala:

• k 1. lednu 1968 1 690 977 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1969 1 671 637 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1970 1 535 537 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1971 1 194 191 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1972 1 196 025 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1973 1 154 815 členů a 79 188 kandidátů
• k 1. lednu 1974 1 141 578 členů a 137 547 kandidátů
• k 1. lednu 1975 1 170 862 členů a 159 794 kandidátů

Od roku 1976 dochází každoročně k nárůstu členské základny KSČ. K 1. lednu 1979 čítala strana 1 364 047 členů, k 1. lednu 1980 1 396 815 členů, k 1. lednu 1981 1 425 150 členů a k 1. lednu 1982 1 457 859 členů. K 1. říjnu 1989 pak bylo registrováno 1 617 863 členů a 79 882 kandidátů KSČ. (ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám KSČ 1921–1992. Národní archiv, Praha 2018) Po listopadu 1989 začali (.pdf, str. 67) lidé stranu ve velkém opouštět.

Na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 delegáti učinili prohlášení, kde se distancují od činů KSČ v předchozích letech.

„Proto se strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě do­pouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům.“

Na Slovensku působila Komunistická strana Slovenska. Dříve samostatná komunistická strana se na začátku 50. let stala územní organizací KSČ. V září 1946 měla KSS 158 028 členů, koncem roku 1950 236 437 členů a kandidátů a koncem roku 1967 307 568 členů a kandidátů. (JÁN, Pešek. Komunistická strana Slovenska – dějiny politického subjektu 1. Bratislava: Veda, 2012.) V březnu 1976 měla KSS 319 606 členů a kandidátů, v březnu 1981 již 388 534 a v lednu 1986 dokonce 435 537 členů a kandidátů, nejvíce ve své historii. (SIKORA, Stanislav. Slovníková příručka čs. dějin 1945–1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006.)

Komunistická strana Československa se přejmenovala na KSČS a poté se v roce 1990 přetvořila ve federaci nově vzniklých stran KSČM a KSS. Tato federace v roce 1992 zanikla a Strana demokratickej ľavice (původní KSS) se osamostatnila. V červenci 1990 počet členů KSS klesl na 194 000 a do nově vzniklé Strany demorkatickej ľavice podalo přihlášku už pouze 47 000 bývalých členů. Dnešní Komunistická strana Slovenska vznikla 29. srpna 1992 sjednocením Komunistickej strany Slovenska“91“ a Zväzu komunistov Slovenska.

V roce 2004 strana KSČM měla přes 100 000 členů. Po volbách 2010 strana čítala 66 627 straníků. V roce 2017 klesl počet členů na přibližně 40 000. I přes snižující se počet členů strany je KSČM v současnosti nejpočetnější stranou s 34 622 členy (duben 2019).

Pro roky 1971 a 1972 se nám nepodařilo získat přesné údaje o počtu kandidátů, tudíž s jistotou nemůžeme ověřit, kolik bylo v těchto letech, kdy se počet členů a kandidátů pohyboval nedaleko nad toleranční hranicí 1,1 mil., plnohodnotných členů KSČ. Nicméně pro to, aby výrok Jakuba Michálka nebyl nepravdivý, musel by se počet členů KSČ pohybovat okolo jednoho milionu (+/- 10 %) po nezanedbatelnou dobu. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť s výjimkou pouhých 2 let se nám podařilo ověřit, že počet členů KSČ v době normalizace byl větší než tvrzený 1 milion.