Jakub Michálek

Významné a široce kritizované rozhodnutí prezidenta Klause o amnestii rezonuje společností ještě několik let poté.

Vyhlášená amnestie obsahuje celkem pět článků, ze kterých pouze jeden (čl. II) se týká abolice, a to abolice trestního stíhání „od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let“.

Rozhodnutí o amnestii dále obsahuje:

• Čl. I v odstavci 1 promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody, které nepřevyšují jeden rok nebo jejich zbytky, a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení.
• Čl. I v odstavci 2 promíjí osobám starším 74 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující deset let nebo jejich zbytky a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení.
• Čl. III podle odst. 1 a 2 podmíněně promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující dva roky nebo jejich zbytky. Nevztahuje se na trestné činy za zločiny, při nichž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, dále na zločiny proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem. Nevztahuje se na osoby, které byly v posledních 5 letech odsouzeny k nepodmíněnému trestu za jinou trestnou činnost, anebo propuštěny z výkonu trestu, pokud nebyl trest zahlazen. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost.
• Čl. III podle odst. 1 a 3 podmíněně promíjí osobám starším 69 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody, které nepřevyšují tři roky, nebo jejich zbytky. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost.
• Čl. IV promíjí podmíněné tresty odnětí svobody osobám starším 69 let a osobám, u nichž trest nepřevyšoval dva roky.
• Čl. IV promíjí všechny nevykonané tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení a jejich zbytky.
• Čl. V stanovuje, že všechna předešlá ustanovení se ve stejném rozsahu vztahují též na provinění spáchané mladistvým a trestní opatření uložené mladistvému.

Na základě čl. II bylo například zastaveno trestní stíhání:

• Františka Chvalovského, spojeného s aférou v Komerční bance
• Jaroslava Vítka, Jaroslava Eliáše a Ladislava Tůmy, představitele vytunelované společnosti H-System
• Jiřího Babiše, Miroslava Fučíka, Tomáše Michala a Tomáš Seidlera, známé z kauzy Union banky
• skupiny manažerů v čele s Miroslavem Hálkem v kauze vytunelovaného fondu TREND

Podle čl II. bylo zastaveno k datu 21. února 2013 trestní stíhání 596 lidí ve 327 kauzách. Dále, jak píšou Novinky.cz: „Za tři čtvrtě roku od svého vyhlášení zahrnula amnestie celkem 111 263 odsouzených a obviněných, z toho 3 057 mladistvých. Nepodmíněné tresty vězení prominula 19 820 lidem, z toho ve výrazné většině 18 627 případů šlo o lidi potrestané odnětím svobody do jednoho roku. Z káznic se tak na svobodu dostali především pachatelé krádeží a maření výkonu úředního rozhodnutí a dále neplatiči alimentů.“ Seznam těch, kdo byli amnestovaní podle čl. II, poskytl například Nadační fond proti korupci.

Michal Kováč byl na post prezidenta Slovenské republiky zvolen 15. února 1993. Během svého prezidentského působení měl několik významných sporů s tehdejším předsedou slovenské vlády Vladimírem Mečiarem. Odmítl například Mečiarův návrh jmenovat Ivana Lexu šéfem Slovenské informační služby (SIS). Lexa byl nakonec do čela SISu jmenován poté, co premiér Mečiar změnil zákon a převedl pravomoc jmenovat šéfa tajné služby na vládu.

V roce 1995 proti prezidentu Kováčovi započala mediální kampaň. Deník Slovenská republika zveřejnil sérii článků týkajících se kauzy Technopol, do které byl zapleten i prezidentův syn Michal Kováč ml. Celá situace vyvrcholila 31. srpna 1995 únosem Kováče ml. do rakouského Hainburgu. Podle informací, které byly v té době publikovány ve slovenských médiích, byl únos organizován tajnou službou s cílem přimět prezidenta k odstoupení. Další důkazy údajně napovídaly tomu, že si únos prezidentova syna objednal sám premiér Mečiar. Ten však několikrát svou roli v únosu popřel.

Prezident Kováč neodstoupil a ve funkci prezidenta zůstal až do konce funkčního období. Konec jeho funkčního období připadal na 2. března 1998. Do tohoto termínu se však nepodařilo zvolit nového prezidenta, a tak po skončení jeho mandátu převzala část prezidentských kompetencí tehdejší vláda v čele s premiérem Mečiarem.

Mečiar 3. března 1998 využil získané prezidentské pravomoci a udělil amnestii, která se vztahovala i na možné pachatele únosu. Konkrétně článek VI obsahoval toto ustanovení:

„Nariaďujem, aby sa nezačínalo, a ak sa začalo, aby sa zastavilo trestné stíhanie za trestné činy spáchané v súvislosti s oznámením o zavlečení Michala Kováča mladšieho do cudziny.“

Dne 7. července 1998 vyhlásil premiér Mečiar ještě jednu amnestii, velmi podobného znění. Tyto amnestie v kombinaci s dalšími výměnami vyšetřovatelů způsobily, že kauza týkající se únosu nebyla nikdy zcela vyšetřena.

Dne 31. května 2017 byly nakonec po několika předchozích neúspěšných pokusech Mečiarovy amnestie zrušeny (.pdf), což potvrdil i slovenský ústavní soud.

Bývalý prezident Václav Klaus vyhlásil během novoročního projevu (video, čas 12:30) svého posledního funkčního období k 2. lednu 2013 dílčí amnestii. Dle rozhodnutí č. 1/2013 Sb. prominul či zmírnil některé nevykonané nepodmíněné i podmíněné trestné činy a zastavil některá trestní řízení.

Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo dle webu iRozhlas.cz v únoru 2013 průzkum obliby prezidenta, který oproti prosinci 2012 klesl z 53 na 26 %. Komentátor Českého rozhlasu 6 Petr Hartman uvedl jako hlavní důvod amnestii.

Server iDNES.cz zase zveřejnil vývoj důvěryhodnosti Klause dle CVVM, kdy při jeho nástupu do funkce v letech 2003 i 2008 se důvěra respondentů pohybovala okolo 64 %. V dubnu 2012 pak jeho důvěryhodnost klesla na 49 %, což je ovšem stále více procent než únor 2013 s již zmíněnými 26 %. Tento sestup vysvětlují nejen vyhlášenou amnestií, ale zřejmě svou roli mohla sehrát i Klausova podpora Miloše Zemana v prezidentských volbách, které se konaly v půlce ledna.

Klausova klesající popularita byla však probírána i v jiném kontextu, v roce 2008, kdy se však propad pohyboval pouze v rámci jednotek procentních bodů a měl stále důvěru více než 60 % respondentů. Tehdy za pokles dle CVVM mohl jeho otevřený odpor vůči Lisabonské smlouvě či angažovanost za volební kandidáty ODS.

Co se ovšem týče Klause v období, kdy nebyl prezidentem, tak v tomto případě jsou čísla zcela jiná. Výzkum agentury STEM, která mapovala 20 let působení Václava Klause v české politice od roku 1993 se ptala 1 000–1 600 dospělých občanů České republiky na aktuální i postojové otázky. A nejvyšší důvěru měl Klaus právě v období, kdy byl premiérem. Po opoziční smlouvě v roce 1998 klesla důvěra v něj na pouhých 23,7 %. Stejně jako CVVM i STEM pak uvádí, že pokles důvěryhodnosti v roce 2013 prezidentu zapříčinila amnestie.

Poslanec Michálek naráží na slova prezidenta Zemana z 19. září 2019, kdy na TV Barrandov připomněl, že má prezident právo abolice, tedy zastavení trestního stíhání. Zároveň se nechal slyšet, že je připraven abolici Andreji Babišovi udělit, pokud by Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo o obnovení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Pro úplnost dodejme, že Andrej Babiš prohlásil, že by abolici od prezidenta nepřijal.

V USA je udělování prezidentských milostí (presidential pardons), jejichž tuzemskou obdobou je amnestie či milost prezidenta republiky, poměrně běžné. Jedním z nejznámějších je případ, kdy prezident Clinton poslední den svého funkčního období udělil milost celkem 140 lidem. Událost vešla ve známost jako „Pardongate“. Mezi omilostněnými byl i miliardář a obchodník s komoditami Marc Rich.

Prezident Trump například omilostnil svého přítele a miliardáře Conrada Blacka. O tom, že je omilostňování miliardářů prezidenty USA poměrně běžné, svědčí i milost pro vlastníka New York Yankees George Steinbrennera. Tu mu udělil prezident Reagan. Prezident Gerald Ford pak omilostnil poslední den ve své funkci Ivu Toguri. Ženu japonského původu žijící v USA, obviněnou z vlastizrady během druhé světové války.

Případ, kdy by prezident či král některého ze západoevropských států omilostnil miliardáře, navíc v poslední den ve funkci, se nám nepodařilo dohledat.

Závěrem dodejme, že abolice je jednou z forem prezidentské milosti, tedy individuálního právního aktu prezidenta republiky, který směřuje k jedné konkrétní osobě. Prezident může udělovat milosti (.doc, str. 2), kterými odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace), nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice), a zahlazuje odsouzení (rehabilitace). Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš nebyl odsouzen za trestný čin, v případě zásahu prezidenta by se jednalo právě o abolici, tedy o zastavení trestního stíhání.

Státní zástupce Jaroslav Šaroch v usnesení Městského státního zastupitelství v Praze v kauze Čapí hnízdo (.pdf, str. 90) uvedl, že „obvinění jednali vědomě účelově tak, aby byla poskytnuta dotace v rámci ROP NUTS 2 na výstavbu MKA ČH“. V usnesení se také píše, že faktický vlastník a ovládající osoba podniku dali pokyn představenstvu společnosti, aby účelově vyvedlo podnik z holdingu (.pdf, str. 1–2). Tímto jednáním se snažili zakrýt svou totožnost, jakožto ovládající osoby. Jména osob, firem a další osobní údaje v usnesení jsou z důvodu ochrany osobních údajů začerněny.

Dále se v dokumentu (.pdf, str. 90) uvádí: „přestože existovalo spojení mezi společnostmi XXX a XXX, případně dalšími společnostmi ze skupiny XXX, prostřednictvím fyzických osob, které jednaly společně, nepodařilo se opatřit důkazy, které by prokazovaly, že společnost XXX nebyla v době podání žádosti o poskytnutí dotace či v následné době (...) do uzavření smlouvy o poskytnutí dotace mezi společností XXX a Regionální radou, nezávislým podnikem a nesplňovala definici MSP.“

Podle § 9 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, může vláda odvolat nejvyššího státního zástupce z funkce na návrh ministra spravedlnosti. Zákon dále nespecifikuje jakýkoliv důvod, proto jej může odvolat prakticky bez odůvodnění.

Podobná praxe je v okolních státech neobvyklá. Dle studie Parlamentního institutu (.pdf) je v několika zemích nejvyšší státní zástupce (tj. generální prokurátor) odvolatelný v rámci disciplinárního řízení (Franci, Itálie, Rakousko, Německo). Na Slovensku ho může odvolat prezident na návrh parlamentu ze stanovených důvodů, naopak v Maďarku je odvolatelný parlamentem na návrh prezidenta na základě příčin, za které je přímo odpovědný.

Novela zákona o státním zastupitelství se začala řešit v květnu 2019, kdy skupina poslanců předložila návrh k projednání Poslanecké sněmovně. Od té doby se o tomto návrhu diskutuje, přičemž jedním z nejčastějších témat je pravomoc odvolání nejvyššího státního zástupce. V současnosti může být nejvyšší státní zástupce odvolán rozhodnutím vlády bez udání důvodu, a právě to by měla novela změnit.

K tomuto tématu se konal kulatý stůl s názvem Záruky nezávislosti státního zastupitelství, pořádaný Jakubem Michálkem. Proběhl 23. května 2019 a zúčastnila se ho ministryně spravedlnosti Marie Benešová, zástupci rozličných poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, prezident Unie státních zástupců Jan Lata, náměstek legislativní sekce ministerstva spravedlnosti Michal Franěk či ústavní právník Jan Wintr.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož z něj samého ani z kontextu není jasné, jestli Jakub Michálek myslel výrok v měřítku evropských zemí, nebo celého světa. A protože je informace o odvolatelnosti nejvyšších státních zástupců velmi často nedohledatelná nebo neúplná, je tvrzení prakticky neověřitelné.

Výroku předchází jen informace o jednání u kulatého stolu, které proběhlo pod názvem „Záruky nezávislosti státního zastupitelství“ v Poslanecké sněmovně PČR. V rámci debaty pozvaných ústavních expertů docent Wintr uvedl, že nejvyššího státního zástupce může vláda bezdůvodně odvolat jen v několika dalších státech v rámci Evropy, a to v Německu, Polsku a Portugalsku. Nicméně, z ověřovaného výroku Jakuba Michálka toto omezení na evropský kontext zřejmé není.

Připomínku docenta Wintra podporuje i studie Parlamentního institutu (.pdf). Podle ní není nejvyšší státní zástupce (případně jeho ekvivalent) bezdůvodně odvolatelný v mnoha evropských státech, kupříkladu ve Francii, Itálii, Rakousku, Slovensku a Maďarsku. Odvolání nejvyššího státního zástupce je ve vyjmenovaných státech obvykle založeno na výsledku disciplinárního řízení nebo schválení parlamentem.

Ve Francii (str. 4-5) je samotné odvolaní státních zástupců založené na kárném řízení zahájeném Nejvyšší soudcovskou radou, která ministrovi spravedlnosti může doporučit odvolání jakožto jednu z možných disciplinárních sankcí. V Itálii (str. 6) je to podobné, proces se liší jen v tom, že sankci ukládá už soudcovská rada.

V Rakousku (str. 11) může státního zástupce odvolat disciplinární komise při spolkovém ministerstvu spravedlnosti za provinění proti jeho povinnostem. Na Slovensku (str. 12) může být nejvyšší státní zástupce odvolán prezidentem na návrh Národní rady SR. Pro odvolání zákon o prokuratuře stanovuje důvody.

V Maďarsku (str. 7) může být nejvyšší státní zástupce (generální prokurátor) odvolán parlamentem na návrh prezidenta. Ten však musí návrh podložit platnou příčinou. Prezident zde ale může navrhnout parlamentu, aby schválil neslučitelnost funkcí generálního prokurátora, a to i těch, které současně vykonává.

V Austrálii pak může být vedoucí prokuratury odvolán (§ 23) jen pro kárné provinění či mentální nebo fyzickou neschopnost vykonávat úřad. V USA je pak v čele prokuratury Attorney General, který je součástí vlády jako ministr spravedlnosti a může být odvolán prezidentem. V Kanadě je pak hlava prokuratury odvolatelná (§ 5, odst. 1) guvernérem jen se souhlasem dolní komory parlamentu.

Z kontextu výroku vyplývá, že se jedná o novelu zákona o státním zastupitelství. Zákon o státním zastupitelství stanovuje, že „vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce odvolat“. Proti tomuto článku zákona se staví Piráti, ODS, TOP 09 i KDU-ČSL.

V rámci novely zákona o státním zastupitelství podali poslanci Marek Výborný (KDU-ČSL) a Jakub Michálek (Piráti) pozměňovací návrhy. V rámci pozměňovacího návrhu (.pdf, str. 5) poslance Michálka stojí, že „vedoucí státní zástupce může být odvolán z funkce pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení“. Původní článek zákona má být zrušen (.pdf, str. 4).

Vedoucími státními zástupci jsou přitom míněni všichni státní zástupci, kteří stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství, vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství. O jejich odvolání podle současné úpravy spolurozhoduje vláda či ministr spravedlnosti.

Další projednávání novely zákona o státním zastupitelství by mělo pokračovat nejdříve od 27. září. Ústavně právní výbor vydal usnesení (.pdf) garančního výboru, ve kterém k pozměňovacím návrhům poslance Michálka nebylo přijato stanovisko (.pdf, str. 2).

Předně uveďme, že poslanec Michálek ve svém vyjádření pokračuje slovy: „No, a to, co se tady připravuje za paní Benešové, že chce zeliminovat toto vedení státního zastupitelství, byť v příštím volebním období, tak to je pro nás nepřijatelné." Z tohoto lze vyčíst, jaké období je pro něj „velmi brzké“ - tedy příští volební období.

Na konci června 2019 představila ministryně spravedlnosti Marie Benešová novelu zákona o státním zastupitelství, která má vejít v platnost v roce 2022. A to přestože ministryně Benešová uvedla, že datum, kdy novela vejde v platnost, zajistí, že současná vláda již nebude zasahovat do soustavy státního zastupitelství. Dle přechodných ustanovení (.doc, str. 9-10) má funkční období stávajícímu nejvyššímu státnímu zástupci skončit ke konci roku 2023, tedy dva roky po nabytí účinnosti zákona. U dalších vedoucích státních zástupců je pak navrhováno několik možných variant data konce jejich funkce.

Účinnost novely od roku 2022 kritizuje například Transparency International (ředitel české pobočky David Ondráčka). Především jim vadí, že současná legislativa (§ 9) umožňuje vládě na návrh ministra odvolat státního zástupce (novela by měla umožnit odvolání státního zástupce pouze rozhodnutím kárného soudu).

Kauza okolo státního zastupitelství byla dále přiostřena výroky Pavla Zemana, který naznačil, že cílem ministerstva je zbavit se co nejdříve některých předních představitelů státního zastupitelství:

„Ministerstvo spravedlnosti také úplně mimo systém stanovilo ukončení funkčního období oběma vrchním státním zástupcům. Nelze se tak zbavit dojmu, že účelem toho zákona je zejména přeobsadit funkce nejvyššího a obou vrchních státních zástupců tak, aby Zeman, (Ivo) Ištvan, (Lenka) Bradáčová skončili co nejdříve po účinnosti zákona.“

Pavel Zeman posléze své tvrzení mírnil tím, že novela nevyhovuje především proto, že je systémově vadná a nejde pouze o konkrétní osoby. Pravdou však stále zůstává, že má k návrhu zákona výtky.

Trojice opozičních poslanců z ODS, KDU-ČSL a Pirátské strany pak připravila vlastní návrh novely, který by mohl vejít v platnost ještě letos. Tato novela zavádí (.pdf, str. 4) funkční období pro vedoucí státní zástupce, u nejvyššího státního zástupce je to 10 let, u vrchních, krajských a okresních jen 7. Bod 2 v sekci „Přechodná ustanovení“, by pak znamenal, že Pavel Zeman by ve své funkci zůstal dalších sedm let (.pdf, str. 6):

„Nejvyššímu státnímu zástupci, který tuto funkci vykonává ke dni účinnosti tohoto zákona, končí funkční období uplynutím 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Mezi hlavní rozdíly mezi návrhem ministerstva a změnami předloženými opozicí patří především délka mandátu nejvyššího státního zástupce. Ministerský návrh počítá se sedmi lety, přičemž opozice navrhuje období desetileté (shodné s délkou funkčního období předsedů nejvyšších soudů).

Další tvrzení Jakuba Michálka, že Lenka Bradáčová je jedním ze státních zástupců, kteří jako první začali stíhat přední politiky, je pravdivé. Její případ s Davidem Rathem je například dle Respektu milník v historii české spravedlnosti, kdy se státnímu zastupitelství podařilo dostat předního politika za mříže. Nějaký čas také dozorovala kauzu Mostecké uhelné či mediálně sledovanou kauzu vraha Miroslava Ritticha.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Novela, na kterou Jakub Michálek naráží, má totiž vejít v účinnost v roce 2022, tedy v příštím volebním období. Pro současné vedoucí státní zástupce jsou pak ponechány relativně krátké doby do konce jejich období. Pravdou je také, že státní zástupkyně začala vyšetřovat kauzu Davida Ratha, dozorovala také jiné významné kauzy, například kauzu Mostecké uhelné.