Jakub Michálek

Pirátská strana (společně s poslanci z ODS a KDU-ČSL) dne 21. června 2019 navrhla novelu zákona (.pdf), kterou se mění zákon o státním zastupitelství. Tato novela zavádí (.pdf, str. 4) funkční období pro vedoucí státní zástupce, u nejvyššího státního zástupce je to 10 let, u vrchních, krajských a okresních jen 7. Bod 2 v sekci „Přechodná ustanovení“, by pak znamenal, že Pavel Zeman by ve své funkci zůstal dalších sedm let (.pdf, str. 6):

„Nejvyššímu státnímu zástupci, který tuto funkci vykonává ke dni účinnosti tohoto zákona, končí funkční období uplynutím 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

O budoucnosti opozičního návrhu se bude rozhodovat v Poslanecké sněmovně, už teď je však zřejmé, že vláda bude prosazovat původní návrh ministryně Benešové, jak uvádí ve svém nesouhlasném stanovisku k pirátskému návrhu.

O stavu právního státu se Evropská unie s Polskem pře již od konce roku 2015, kdy se do vlády dostala strana Právo a spravedlnost (PiS). Stěžejními důvody kritiky jsou reformy ústavního soudu nebo změny fungování obecných soudů. V roce 2016 o justiční reformě v Evropském parlamentu proběhla debata, v rámci níž europoslanci podpořili rozhodnutí Evropské komise zahájit vůči Polsku proceduru, která může skončit odebráním některých hlasovacích práv. Toto řízení bylo zahájeno 1. června 2016. Evropská komise pak v témže roce svou kritiku stupňovala a vydala také doporučení polské vládě k vyřešení sporu. V květnu 2017 se o stavu právního státu v Polsku jednalo i mezi zástupci unijních zemí.

V červenci 2017 polský parlament schválil návrh soudní reformy. Ta se skládá ze tří zákonů - o soudcovské radě, o obecných soudech a o nejvyšším soudu. Zákon o soudcovské radě už v prosinci 2017 podepsal prezident a v březnu 2018 podle něj polský parlament poprvé zvolil patnáct členů soudcovské rady.

Zákon o nejvyšším soudu stejně jako zákon o soudcovské radě prezident v červenci 2017 vetoval. Nakonec však prošel kompromis, který ale podle právních expertů zcela neodstraňuje obavy z možného politického ovlivňování práce vrcholného justičního orgánu Polska. Prezident zákon podepsal v prosinci 2017.

Zákon o obecných soudech umožní poslancům a ministru spravedlnosti jmenovat soudce bez konzultací se soudními kruhy. Prezident Andrzej Duda zákon podepsal v červenci 2017. Evropská komise poté zahájila s Varšavou řízení kvůli možnému porušení unijní legislativy. Evropská komise v září 2017 posunula řízení do druhé fáze. Polský zákon není podle Komise slučitelný s unijním právem, protože zavádí jiný věk pro odchod do důchodu u soudkyň, u nichž je to 60 let, a u soudců, kde je to 65 let. Diskriminuje tedy osoby na základě pohlaví. Dále Komisi vadilo např. snížení nezávislosti soudů.

Vzhledem k tomu, že v rámci postupu pro posílení právního státu nebylo dosaženo dostatečného pokroku, Evropská komise 20. prosince 2017 poprvé aktivovala postup podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii a předložila odůvodněný návrh (.pdf) na rozhodnutí Rady. V něm jsou uvedeny hlavní důkazy o zjištění zřejmého nebezpečí, které se týká závažného porušení zásady právního státu.

V dubnu 2018 schválil polský parlament po kritice ze strany Evropské komise úpravy soudní reformy. Komise také uvítala, že podle nových předpisů by věk odchodu soudců a soudkyň do důchodu měl být sjednocen na 65 let. Představitele Evropské unie změny ale neuspokojily a kvůli změnám na nejvyšším soudu s Polskem zahájila další řízení. Komise kritizuje snížení věku odchodu do důchodu pro soudce nejvyššího soudu ze 70 na 65 let. Tváří protestů se stala předsedkyně nejvyššího soudu, která přesto, že měla odejít kvůli sporném zákonu do penze, přišla do práce.

Soudní dvůr EU pak v červnu 2019 rozhodl, že snížení věkové hranice pro odchod do důchodu soudců polského nejvyššího soudu je v rozporu s unijním právem. Zákon prosadila současná polská vláda údajně s cílem zefektivnit tamní justici. Podle opozice byla ale jeho skutečným záměrem údajná personální čistka více než dvou desítek soudců.

Evropská komise tak proti Polsku vede několik řízení. Prvním je řízení kvůli zákonu o obecných soudech, druhým je řízení o novele nejvyššího soudu a třetím jednáním je zahájení řízení dle čl. 7 Smlouvy o EU (.pdf, str. 19-20, dále jen „SEU") pro porušování základních hodnot Evropské unie. Důsledkem tohoto řízení může být pozastavení práv provinivšího se členského státu, včetně práv hlasovacích. Je však nutné uvést, že k tomuto kroku je zapotřebí souhlas všech států Unie (kromě samotného viníka).

Situaci v Maďarsku Evropská unie kritizuje také. V červenci 2018 podobně jako v případu Polska Evropský parlament doporučil zahájit řízení kvůli ohrožení hodnot dle článku 7 SEU. Vedle několika problematických bodů, které EU kritizuje, se jedná také o kroky v ústavním a volebním systému (např. ústavní reforma) a v systému soudů, kde se Maďarsku vytýká nedostatečná nezávislost soudnictví a dalších institucí. Komise dále kritizuje i korupci a střet zájmů.

Podrobnější přehled o situaci v Polsku i Maďarsku nabízí portál Euroskop.cz ve své detailní analýze.

Ústava České republiky řadí svým členěním pod moc výkonnou prezidenta a vládu. Vládu vymezuje článek 67 odst. 1: „(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.“ Dále pod moc výkonnou podle čl. 79 spadají ministerstva a jiné správní úřady, jejichž zřízení a působnost se stanovuje zákonem. Ústava také jako součást exekutivy zmiňuje článkem 80 státní zastupitelství.

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) je vymezen v zákoně č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a jeho působnost vychází (.pdf, str. 65–70) také z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR).

Paragraf 51 odst. 1 Zákona o zpracování osobních údajů definuje nezávislost ÚOOÚ:

„Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona. Při výkonu své působnosti v oblasti ochrany osobních údajů Úřad postupuje nezávisle a řídí se pouze právními předpisy a přímo použitelnými předpisy Evropské unie.“

V § 52 odst. 1 se uvádí: „Úřad řídí předseda Úřadu, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu.“ Podle § 53 má ÚOOÚ také 2 místopředsedy, které na návrh předsedy Úřadu volí a odvolává Senát.

Činnost ÚOOÚ je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu (§ 51 odst. 2) a předseda předkládá Parlamentu a vládě do 3 měsíců od skončení rozpočtového roku výroční zprávu (§ 57).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS, Antimonopolní úřad) vymezuje zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tento úřad má být https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1996-273#p1-8-b">nezávislý a nestranný.

Podle § 1 platí:

„(3) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky. Nikdo nemůže být jmenován do funkce předsedy Úřadu více než dvakrát. Předseda Úřadu se považuje za služební orgán podle zákona o státní službě.“

„(10) Předsedu zastupují 3 místopředsedové, které jmenuje a odvolává předseda, přičemž určí pořadí jejich zastupování. Místopředsedové dále plní úkoly podle rozhodnutí předsedy.“

Kromě dvou výše zmíněných úřadů existují ještě další orgány státní správy. Zákon č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon, v § 1 zřizuje ministerstva jako ústřední orgány státní správy. V § 2 zřizuje další ústřední orgány státní správy. Jedná se o tyto úřady:

• Český statistický úřad
• Český úřad zeměměřický a katastrální
• Český báňský úřad
• Úřad průmyslového vlastnictví
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
• Správa státních hmotných rezerv
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost
• Národní bezpečnostní úřad
• Energetický regulační úřad
• Úřad vlády České republiky
• Český telekomunikační úřad
• Úřad pro ochranu osobních údajů
• Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
• Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
• Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
• Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
• Národní sportovní agentura

Jde o úřady, které nespadají pod jednotlivá ministerstva, ale přímo pod vládu jakožto pod vrcholný orgán výkonné moci. Míra jejich nezávislosti se liší.

Podobné postavení jako Antimonopolní úřad má například Český statistický úřad, jehož působnost vymezuje zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

Podle § 3 tohoto zákona platí:

„(2) V čele Českého statistického úřadu stojí předseda, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident republiky.“

„(3) Předsedu Českého statistického úřadu zastupuje místopředseda Českého statistického úřadu, kterého jmenuje a odvolává předseda Českého statistického úřadu. Jmenuje-li předseda Českého statistického úřadu více místopředsedů, určí pořadí jejich zastupování.“

Nestrannost a nezávislost státní statistické služby pak zaručuje § 5 zmiňovaného zákona.

Působnost Národního bezpečnostního úřadu upravuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Podle § 136 odst. 2 tohoto zákona stojí v čele úřadu „ředitel, kterého jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti vláda, která ho též odvolává.“

Zákon § 145 k tomuto úřadu uvádí:

„(1) Kontrolu činnosti Úřadu vykonává Poslanecká sněmovna, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (dále jen "kontrolní orgán").“

„(2) Kontrolní orgán se skládá nejméně ze 7 členů. Poslanecká sněmovna stanoví počet členů tak, aby byl zastoupen každý poslanecký klub ustavený podle příslušnosti k politické straně nebo politickému hnutí, za něž poslanci kandidovali ve volbách; počet členů je vždy lichý. Členem kontrolního orgánu může být pouze poslanec Poslanecké sněmovny.“

Dalším nezávislým ústředním orgánem státní správy je Energetický regulační úřad, jehož působnost vymezuje zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

Paragraf 17b tohoto zákona uvádí:

„(1) V čele Energetického regulačního úřadu je Rada Energetického regulačního úřadu (dále jen „Rada“), která má pět členů. Jeden z členů Rady je předsedou Rady. Předseda řídí činnost Rady, v jeho nepřítomnosti řídí její činnost jím pověřený člen Rady.“

„(2) Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let.“

Paragraf 17 odst. 3 vymezuje nezávislost tohoto úřadu:

„Při výkonu působnosti postupuje Energetický regulační úřad nezávisle a řídí se pouze zákony a ostatními právními předpisy. Energetický regulační úřad nesmí při výkonu své působnosti přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci nebo fyzické nebo právnické osoby. Energetický regulační úřad postupuje tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí.“

V případě dalších ústředních orgánů státní správy je většinou závislost na vládě větší. Předsedy těchto úřadů totiž jmenuje a odvolává přímo vláda. Mezi takové úřady patří například Český úřad zeměměřický a katastrální, Český báňský úřad a další.

Součástí moci výkonné jsou tedy vedle prezidenta a vlády i další ústřední orgány státní správy. Jedná se o úřady, které nespadají pod jednotlivá ministerstva, ale přímo pod vládu. Míra jejich závislosti na vládě je různá.

Úřad pro ochranu osobních údajů je nezávislým úřadem, jehož předsedu jmenuje a odvolává prezident na návrh Senátu. V případě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který je taktéž nezávislý, jmenuje a odvolává předsedu prezident na návrh vlády. Dalšími na vládě (alespoň částečně) nezávislými úřady jsou například Národní bezpečnostní úřad nebo Energetický regulační úřad. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Investic ve výši 294 mld. Kč do roku 2020, které v roce 2016 oznámil čínský prezident Si Ťin-Pching při své návštěvě Prahy, se s ohledem na stávající trend pravděpodobně nepodaří dosáhnout a zůstanou nenaplněny. Čínské investice, měřeny jako přímé zahraniční investice (PZI, jedná se o celkovou hodnotu investic v dané zemi ke konci roku včetně podílů na základním kapitálu, reinvestovaných ziscích či půjčkách, definice zde (.pdf, str. 2)), sice opravdu od roku 2015 významně vzrostly, ale jejich výše není dostatečná na to, aby došlo k naplnění slibů a memorand podepsaných mezi Čínou a ČR. Prezident Zeman v roce 2016 při své cestě do Číny oznámil podpis memorand o čínských investicích v ČR v celkovém objemu cca. 95 mld. Kč (.pdf, str. 2) pro rok 2016, celkové PZI v roce 2016 ovšem dosáhly jen úrovně 17 mld. Kč. V roce 2017 dokonce došlo k poklesu celkové hodnoty čínských investic v Česku na 14,7 mld. Kč, jak je zřejmé z následující tabulky včetně srovnání s Německem a Koreou.

Zdroj: Česká národní banka, roky 2014–2017 dostupné ve webové aplikaci (sekce 3.1.), roky 2013, 2012, 2011, 2010 a 2009 jako .xls (PZI_3.1. Země_T_20xx, list CZK).

Pro lepší ilustraci vývoje toků zahraničních investic přikládáme i tabulku meziročního srovnání, ze které je zřejmé, že v letech 2015 a 2016 opravdu docházelo k toku PZI směrem do České republiky, od roku 2017 se ale trend obrátil a v roce 2018 je hodnota již výrazně záporná. Dle Lidových novin je propad o 15 miliard v roce 2018 způsoben především splacením rozsáhlého úvěru ve výši 17 miliard.

Zdroj: Česká národní banka, dostupné ve webové aplikaci (sekce 4.3.)

Významnou firmou investující v České republice byla společnost CEFC (celým jménem CEFC Group (Europe) Company a.s., dnes CITIC Europe Holdings a.s.).

Mezi její nejznámější akvizice patří klub SK Slavia Praha a fotbalový stadion v Edenu. V roce 2015 nabyla necelých 60 % v SK Slavia Praha – fotbal, a.s. O rok později odkoupila podíl od společnosti ovládané Jiřím Šimáněm a jejich podíl ve Slavii dosáhl 99,96 %, zbytek drží malí akcionáři z řad fanoušků. V roce 2017 pak koupila i stadion v Edenu (firmu Eden Aréna a.s.), nicméně je třeba zmínit, že pozemky pod stadionem patří spolku SPORTOVNÍ KLUB SLAVIA PRAHA, kterého je fotbalová SK Slavia Praha členem (.pdf, str 5–6).

Mezi další investice firmy CEFC v České republice patří firmy ŽĎAS (100 %), Travel Service (necelých 50 %) či Pivovary Lobkowicz (100 %).

Z nemovitostí pak firma investovala např. do budovy Mandarin Oriental hotelu v Praze (přes firmu Karmelitská Hotel s.r.o.), budovy hotelu Le Palais v Praze (přes firmu Le Palais - Praha s.r.o.), budovy bývalé Živnostenské banky Na příkopě v Praze (přes firmu Příkopy Property Development, a.s.) nebo administrativní budovy Florentinum v Praze (přes firmu Florentinum ASSET, a.s.).

Společnost CEFC se však v roce 2018 dostala do problémů s financováním a její zakladatel Jie-Ťien Ming byl v Číně zatčen. Aktivity společnosti CEFC posléze převzala státní společnost CITIC Group, po které se dnes jmenuje česká firma CITIC Europe Holdings, a.s.

Společnost CEFC tedy investovala především do nákupů nemovitostí či sportovního klubu, tak jak tvrdí poslanec Michálek. Další čínské společnosti však investovali do rozvoje výroby a pracovních míst, mezi ně patří např. Lemtech Precision Material na Vysočině (245 mil. Kč), Saar Gummi v Královéhradeckém kraji (864 mil. Kč) nebo BWI (str. 2) v Karlovarském kraji (742 mil. Kč). Čínské investice se tak soustředí převážně do průmyslu a nemovitostí. V letech 2015–2017 pak došlo těmito investicemi, zprostředkovanými agenturou CzechInvest, k vytvoření zhruba 1900 pracovních míst. Dle této agentury pak mají tyto investice, provedené mezi roky 2015 a 2017, hodnotu cca 5 miliard korun. Pro srovnání, mezi lety 2005 a 2015 zprostředkoval CzechInvest investice za pouhou 1,5 miliardu.

Čeští ústavní činitelé byli kritizováni za svůj servilní postoj vůči Číně po „Společném prohlášení ústavních činitelů“, které bylo reakcí na přijetí dalajlámy ministrem kultury Hermanem a jinými politiky a které potvrzovalo čínskou svrchovanost nad územím Tibetu.

V celkovém vyznění hodnotíme výrok jako zavádějící vzhledem k tomu, že poslanec Michálek správně uvádí, že realizované investice zdaleka nedosahují výše slibovaných investic (tedy že tu „v podstatě žádné nejsou"), kdy nejvyšší stav PZI byl v roce 2016, a to 17 miliard. To má ke slibovaným stovkám miliard skutečně značně daleko. Nicméně uvedením konečného výčtu pouze několika čínských akvizic v ČR Jakub Michálek naznačuje, že jiné čínské investice v Česku nebyly realizovány, přičemž opomíjí zejména investice do výrobní infrastruktury.

Andrej Babiš vstoupil do strany v roce 1980. Ke členství v KSČ se v roce 2013 Andrej Babiš vyjádřil následovně: „Byla to chyba. Byl jsem člen KSČ, ale donutila mě k tomu máma, která dělala vše pro to, abych se tam dostal kvůli kariéře.“ Údajně šlo o kariéru v podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, kam nastoupil v roce 1978. Ačkoliv premiér Babiš říká, že byl ve straně asi pět let, nám se toto tvrzení ověřit nepodařilo. Také tvrdí, že jeho působení ve straně bylo ukončeno z důvodu neplacení příspěvků. Deník E15 pak uvádí, že členem KSČ byl až do roku 1989.

Kromě toho se stal v roce 1980 také důvěrníkem a později agentem StB. 17. ledna 2012 podal Andrej Babiš žalobu na slovenský Ústav paměti národa kvůli archivním svazkům, ve kterých je zapsán jako agent. Od bratislavského soudu se tento případ dostal až ke slovenskému Ústavnímu soudu. Ten rozhodl o zrušení předchozích rozsudků krajského a nejvyššího soudu, podle nichž byl Babiš v archivech veden neoprávněně.

V obnoveném líčení krajský soud Babišovu žalobu zamítl. Celý případ chtěl Andrej Babiš poslat až k Evropskému soudu pro lidská práva, ten ovšem stížnost odmítl. Letos v dubnu přijal slovenský Ústavní soud k dalšímu řízení Babišovu stížnost, že v předchozích rozhodnutích došlo k porušení ústavy.

Předně uveďme, že z kontextu rozhovoru vyplývá, že poslanec Michálek hovoří o počtu členů v době, kdy ve straně byl současný premiér Andrej Babiš, který vstoupil do KSČ v roce 1980, či obecněji v době normalizace.

Komunistická strana Československa vznikla 14. května 1921 v Národním domě v Karlíně. Na prvním sjezdu KSČ v únoru 1923 čítala (.pdf, str. 1) strana na 132 000 členů. Ve volbách v roce 1925 se KSČ stala druhou nejsilnější stranou se ziskem 41 mandátů a volby v roce 1946 vyhrála. K 15. lednu 1946 registrovala KSČ 1 081 544 členů. Na konci roku 1948, kdy se uskutečnil komunistický puč, už měla strana 2 267 688 členů. V 50. letech počet členů klesá, k 31. lednu 1956 čítala strana 1 333 415 členů. Naopak od roku 1963 počet členů roste, k 1. lednu 1969 měla strana 1 671 637 členů a kandidátů. (ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám KSČ 1921–1992. Národní archiv, Praha 2018)

S dotazem na počet členů komunistické strany v době normalizace jsme kontaktovali Ústav pro studium totalitních režimů. PhDr. Jan Kalous uvedl, že z dostupných informací KSČ registrovala:

• k 1. lednu 1968 1 690 977 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1969 1 671 637 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1970 1 535 537 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1971 1 194 191 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1972 1 196 025 členů a kandidátů
• k 1. lednu 1973 1 154 815 členů a 79 188 kandidátů
• k 1. lednu 1974 1 141 578 členů a 137 547 kandidátů
• k 1. lednu 1975 1 170 862 členů a 159 794 kandidátů

Od roku 1976 dochází každoročně k nárůstu členské základny KSČ. K 1. lednu 1979 čítala strana 1 364 047 členů, k 1. lednu 1980 1 396 815 členů, k 1. lednu 1981 1 425 150 členů a k 1. lednu 1982 1 457 859 členů. K 1. říjnu 1989 pak bylo registrováno 1 617 863 členů a 79 882 kandidátů KSČ. (ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám KSČ 1921–1992. Národní archiv, Praha 2018) Po listopadu 1989 začali (.pdf, str. 67) lidé stranu ve velkém opouštět.

Na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 delegáti učinili prohlášení, kde se distancují od činů KSČ v předchozích letech.

„Proto se strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě do­pouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům.“

Na Slovensku působila Komunistická strana Slovenska. Dříve samostatná komunistická strana se na začátku 50. let stala územní organizací KSČ. V září 1946 měla KSS 158 028 členů, koncem roku 1950 236 437 členů a kandidátů a koncem roku 1967 307 568 členů a kandidátů. (JÁN, Pešek. Komunistická strana Slovenska – dějiny politického subjektu 1. Bratislava: Veda, 2012.) V březnu 1976 měla KSS 319 606 členů a kandidátů, v březnu 1981 již 388 534 a v lednu 1986 dokonce 435 537 členů a kandidátů, nejvíce ve své historii. (SIKORA, Stanislav. Slovníková příručka čs. dějin 1945–1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006.)

Komunistická strana Československa se přejmenovala na KSČS a poté se v roce 1990 přetvořila ve federaci nově vzniklých stran KSČM a KSS. Tato federace v roce 1992 zanikla a Strana demokratickej ľavice (původní KSS) se osamostatnila. V červenci 1990 počet členů KSS klesl na 194 000 a do nově vzniklé Strany demorkatickej ľavice podalo přihlášku už pouze 47 000 bývalých členů. Dnešní Komunistická strana Slovenska vznikla 29. srpna 1992 sjednocením Komunistickej strany Slovenska“91“ a Zväzu komunistov Slovenska.

V roce 2004 strana KSČM měla přes 100 000 členů. Po volbách 2010 strana čítala 66 627 straníků. V roce 2017 klesl počet členů na přibližně 40 000. I přes snižující se počet členů strany je KSČM v současnosti nejpočetnější stranou s 34 622 členy (duben 2019).

Pro roky 1971 a 1972 se nám nepodařilo získat přesné údaje o počtu kandidátů, tudíž s jistotou nemůžeme ověřit, kolik bylo v těchto letech, kdy se počet členů a kandidátů pohyboval nedaleko nad toleranční hranicí 1,1 mil., plnohodnotných členů KSČ. Nicméně pro to, aby výrok Jakuba Michálka nebyl nepravdivý, musel by se počet členů KSČ pohybovat okolo jednoho milionu (+/- 10 %) po nezanedbatelnou dobu. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť s výjimkou pouhých 2 let se nám podařilo ověřit, že počet členů KSČ v době normalizace byl větší než tvrzený 1 milion.

Partnerská smlouva s čínským Pekingem, nazvaná „Dohoda o navázání vztahu sesterských měst mezi Pekingem, Čínská lidová republika a hlavním městem Prahou, Česká republika“ byla schválena na zasedání pražského zastupitelstva 25. února 2016 jako tisk Z-4147. Usnesením (.pdf) byla schválena formalizace vztahů hlavního města Prahy a Pekingu na úroveň sesterských měst, text této dohody a bylo uloženo, aby tehdejší primátorka Adriana Krnáčová tuto dohodu podepsala.

Tato dohoda obsahuje bod 3, který zní: „Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“

Právě tento článek byl hlavním předmětem debaty, která se ke schvalování na pražském zastupitelstvu vedla. Mnozí zastupitelé článek kritizovali s tím, že takováto formulace do partnerské smlouvy dvou měst nepatří. Na to upozorňovali mimojiné (vycházíme ze stenozápisu ze zasedání, .pdf) radní Jana Plamínková (Trojkoalice, .pdf, str. 20), Tomáš Jílek (TOP 09, .pdf, str. 23), který návrh označil za nevkusný, nebo Matěj Stropnický (Trojkoalice), který podal (str. 21, .pdf) návrh vyřazení bodu 3. Pro tento návrh hlasovali členové TOP 09, Trojkoalice, Piráti i 3 členové ODS, návrh ale přijat nebyl a následovalo hlasování o celém tisku.

Celkového hlasování o schválení smlouvy se účastnilo 8 členů ODS. Z nich 5 hlasů bylo pro, 2 proti, 1 nehlasoval. Smlouva byla dále schválena hlasy ANO 2011 (17 pro), ČSSD (všech 8 zastupitelů pro) a KSČM (všichni 4 pro).

Klub ODS tedy skutečně rozdělen byl. Následně se pak spekulovalo o konfliktu v rámci pražské ODS, kdy ale např. Filip Humplík (zastupitel za ODS, jeden ze dvou, kteří hlasovali proti) situaci komentoval slovy: „Osobně si myslím, že zahraniční politiku by město vůbec řešit nemělo. Měli jsme volné hlasování, jsme demokratická strana. Někteří byli pro, někteří proti. Navíc nejde o žádnou novou kauzu. Jen o pokus vyvolat tajfun v hrníčku."

Další možnou neobvyklou okolností hlasování bylo, že o smlouvě předtím hlasovala Rada hl. města Prahy, která ji neschválila (.pdf, str. 2). Proti byla radní Jana Plamínková, podle které takováto formulace do smlouvy mezi dvěma městy nepatří. Na začátku zasedání tak bylo vyjasněno (.pdf, str. 18, 20), že návrh nebyl předložen jako návrh Rady, ale jako návrh primátorky Krnáčové. Nad tím, jak se tedy dostal na zastupitelstvo, se pozastavil (.pdf, str. 26) např. zastupitel Dlouhý, nicméně zastupitelstvo nemusí projednávat pouze návrhy schválené Radou a může zařadit i jakýkoliv jiný návrh, jak osvětlil na zasedání zastupitel Štěpánek. Projednání tedy bylo v souladu s jednacím řádem a návrh byl řádně odhlasován.

Celé hlasování probíhalo v době, kdy na magistrátu nebyla jasná koalice. Možné vytvoření koalice bylo tedy otázkou na pozadí tehdejšího hlasování. Například den před zasedáním zastupitelstva nabídla TOP 09 pražské ODS křeslo primátora ve snaze vrátit se do hry o koalici. Po hlasování o partnerské smlouvě se naopak ze strany TOP 09 vůči ODS objevily ostré výpady. Před nabídkou TOP 09 se objevila i možnost, že by ODS mohlo jít do koalice s ANO, konkrétně tehdejší šéf pražské ODS FIlip Humplík prohlásil „V Praze nikdo nevládne a město kvůli tomu chátrá. Takže si buď řekneme, že tomuto budeme přihlížet, nebo uzavřeme smlouvu s ďáblem, a tím myslím Andreje Babiše. Ale já si stále myslím, že jsou tady třetí možnosti.“ Článek na webu Novinky.cz zmiňuje spekulace, že např. Alexandra Udženija hlasovala pro partnerskou smlouvu kvůli možné budoucí koalici s ANO. To ale Udženija rázně odmítla jako něco, co šíří TOP 09. Své hlasování sama zdůvodnila na Facebooku tak, že bod 3 partnerské smlouvy o uznání politiky jedné Číny není problematický, protože jeho obsah je součástí oficiální zahraniční politiky České republiky a ona chce podpořit ekonomickou spolupráci měst.

Tvrzení, že by členové ODS hlasovali pro partnerskou smlouvu na základě nějakých slibů, se tedy nepodařilo prokázat.

Tehdejší primátorka Adriana Krnáčová podepsala dohodu o navázání vztahu sesterských měst s primátorem Pekingu Wangem An-šunem v březnu 2016. Dohoda o spolupráci se týká obchodu, zdravotnictví, cestovního ruchu i dopravy. V tomto ohledu je smlouva obsahově podobná se smlouvami jiných měst.

Problematickou částí smlouvy byl pro část politické reprezentace článek č. 3 (.pdf, str. 3).

„Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“

Portál iDNES.cz v únoru 2016 poukázal na článek MF DNES. Ten srovnával obdobné smlouvy o spolupráci, které má s Pekingem například Dublin, Kodaň či Washington. Z něho vychází, že žádná obdobná prohlášení (jako článek č. 3 v dohodě mezi Prahou a Pekingem) se v těchto smlouvách nevyskytují. Přitom dohody českých obcí a krajů se otázkou jednotné politiky Číny nezabývají.

Piráti (spolu s TOP 09) vystupovali proti zmiňovanému článku č. 3. Pro naopak hlasovala ČSSD, ANO, část ODS a komunisté.

Jakub Michálek kritizoval (.pdf, str. 34) na 14. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy, které proběhlo 25. února 2016, dohodu takto: „Já si myslím, že bychom neměli hl. m. Prahu zatahovat do těchto mezinárodně politických vztahů, a že bychom se neměli nechat využívat žádnou zahraniční mocností k tomu, abychom si nechali vkládat do úst její prohlášení, protože čl. 3 říká, hl. m. Praha nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Tchaj-wan jako nedílnou součást čínského území.“

Dohodu kritizoval na 14. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy i zastupitel Martin Dlouhý (TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu). „Tak abych trošku přispěl, budu muset souhlasit s panem kolegou Stropnickým s tím, že bude asi lepší, když bod 3 vypustíme, o jednotném území Číny.“ (.pdf, str. 25).

Návrh byl nakonec přijat na 14. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy včetně článku č. 3, (.pdf, str. 37) pro hlasovalo 35 zastupitelů, 24 bylo proti a jeden se zdržel.

Tehdejší primátorka Adriana Krnáčová podepsala dohodu (.pdf) o navázání vztahu sesterských měst s primátorem Pekingu Wangem An-šunem v březnu 2016. Dohoda o spolupráci se týká obchodu, zdravotnictví, cestovního ruchu i dopravy. V tomto ohledu je smlouva obsahově totožná se smlouvami jiných měst.

Nadstandardní bod dohody je článek 3 (.pdf, str. 3), který jiné sesterské smlouvy s Pekingem neobsahují. Jedná se např. o smlouvy mezi Pekingem a Kodaní, Washingtonem či Dublinem. Zda-li jde o podlézání, je pouze subjektivní názor poslance Michálka a jako takový ho nehodnotíme. Znění čl. 3 je pak následující:

„Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“

Tzv. pandí diplomacii provozuje Čína už celá staletí. Ta považuje ohroženou pandu za jeden ze symbolů země. Toto zvíře Číňané pouze zapůjčují, a to na důkaz lepších vztahů s danou zemí. „Jedu do Číny proto, abych podepsala partnerství s Pekingem. Zcela jistě budeme diskutovat i na toto téma,“ uvedla tehdejší pražská primátorka Adriana Krnáčová.

Přestože smlouva byla podepsána, pandy velké do pražské zoo nakonec nedorazily. „Prezident Zeman svůj čínský protějšek o pandy velké nepožádal. To jsou bohužel politické kroky, které nejsme schopni ovlivnit a bez nichž získání pand nepřipadá v úvahu,“ uvedl na svém Facebooku v listopadu 2018 Miroslav Bobek, ředitel Pražské zoologické zahrady.

Žádost o pandy má vždy podepsat hlava státu. Podle sinologa Filipa Jirouše tak zoo prakticky neměla bez Zemanovy aktivity šanci pandy získat. „Samozřejmě že bych se rád přimluvil, pokud by toto jednání bylo neúspěšné, ale pokud vím, on (ředitel pražské ZOO Bobek, pozn. Demagog.cz) ani nejednal,“ uvedl prezident Zeman pro TV Barrandov.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť v rámci vyjednávání s Čínskou stranou zakomponoval magistrát čl. 3 o uznání územní celistvosti Číny do partnerské smlouvy s Pekingem, což je v mezinárodním srovnání nestandardní krok. Zároveň je pravdivý i fakt, že Čína nakonec pandu Praze nepropůjčila.

Petr Kellner je majoritním akcionářem PPF Group N.V., jak ukazuje její výroční zpráva (str. 29). Skupina působí celosvětově. V Číně je PPF zastoupena skrze společnost Home Credit China nabízející finanční služby a také biotechnologickou firmou SOTIO, která se zaměřuje na výzkum a vývoj látek v boji proti rakovině.

PPF skrze Home Credit vstoupil na čínský trh v roce 2004, respektive v roce 2007. Licenci pro poskytování finančních služeb v Číně získává podle podmínek nového zákona v roce 2010, o tři roky později je licence rozšířena na celou zemi. Na poli biotechnologií PPF zastupuje firma SOTIO, která v Číně působí od roku 2014, kdy zde otevřela řadu laboratoří na výzkum rakoviny.

Samotná firma se poměrně razantně ohrazuje proti svému propojení s politikou ČR a jejími představiteli včetně prezidenta. Jednak na svých stránkách v takzvaném „desateru“ odmítá v bodech 6 až 9 jakoukoliv roli v podílu na ovlivňování zahraniční politiky státu a odmítá také význam politické podpory pro své obchody. Ve stejném duchu se vyjadřuje ve výroční zprávě za rok 2018 i Petr Kellner (.pdf, str. 7).

K minoritnímu významu státní či státnické podpory obchodů PPF směřuje ve svých vyjádřeních i ředitel pro vztahy s veřejným sektorem finanční skupiny PPF Vladimír Mlynář, který sice uznává roli státní podpory při obchodování v Číně, ale klade ji jen jen jako doplněk, pomyslnou třešničku na dortu. Hlavním je dle něj samotná kvalita produktu, jak řekl při jednání senátního výboru dle ČTK:

„Je potřeba nejdříve uspět v této oblasti, mít dobrý produkt. Bez něj nemáte v Číně žádnou šanci, i kdyby vás podporovali všichni prezidenti světa.“

I přesto se ale objevily náznaky minimálně nestandardních vztahů mezi PPF, Petrem Kellnerem a českým prezidentem. A to hned při první zahraniční cestě Miloše Zemana do Číny, kdy ho Petr Kellner nejdříve doprovázel na jeho setkání s čínskou hlavou státu Si Ťin-pchingem a kdy při návratu zpět, ne zcela standardně, Miloš Zeman využil k návratu místo státního letounu letoun firmy PPF.

Čínská firma Huawei vzbudila v prosinci 2018 podezření ze strany české bezpečnostní komunity a vyvstala otázka možného ohrožení národní bezpečnosti vzhledem ke skutečnosti, že firma PPF vlastní firmu CETIN, která provozuje nejrozsáhlejší datovou síť v ČR. PPF riziko uznala. Miloš Zeman následně na TV Barrandov uvedl (čas 12:26), že varování (.pdf) Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost může ohrozit spolupráci PPF s čínskou firmou Huawei, s níž firma PPF podepsala v roce 2018 memorandum o spolupráci.

PPF měla v Číně silnou pozici i před nástupem Miloše Zemana do funkce a rozhodně lze tvrdit, že měla vliv i na celou iniciativu zlepšení česko-čínských vztahů, jak PPF deklarovala již v roce 2016, a to i přes zjevnou snahu deklarovat v posledních letech apolitičnost. Přestože Miloš Zeman jako prezident zastává již obecně známou velice vstřícnou pozici vůči Číně, především v ekonomické oblasti, je otázkou, zda a do jaké míry by dokázal ze své pozice hlavy státu ovlivnit Čínu v případném ohrožení zájmu skupiny PPF. Je však pravdou, že prezident Zeman v rámci své ekonomické diplomacie opakovaně činí kroky, které mohou mít vliv na ochranu ekonomických zájmů PPF v Číně. Nedohledali jsme však veřejné prohlášení Miloše Zemana, v němž by uvedl, že by jeho aktivita byla motivována právě zájmy PPF, respektive že by chtěl PPF pomoci.