Jakub Michálek

Dle údajů exekutorské komory byla v roce 2018 vedena exekuce vůči 821 337 osobám (.pdf, s. 1).

Podíl a počet osob, kteří se z tohoto počtu uchýlili do oblasti šedé ekonomiky, tedy že oficiálně vykazují žádný nebo minimální příjem a skutečné prostředky získávají prací na černo, se bohužel v oficiálních statistikách nepodařilo dohledat.

V roce 2018 provedla agentura Median výzkum na téma Exekuce v ČR, s přihlédnutím k chudší polovině společnosti. Problematiku odchodu občanů mimo legální práci vysvětluje takto:

„Při současném nastavení exekučních srážek totiž při růstu příjmů z 12 tisíc na 21 tisíc Kč dochází jen k mírnému zvyšování nezabavené částky a z příjmů nad 21 tisíc Kč je zabaveno vše. Pracující však navíc ztrácí nárok na některé sociální dávky, vypočítávané dle příjmů před exekucemi. Takže reálně dochází se zvyšováním přiznaných hrubých příjmů často i ke snižování částky, která člověku zůstane. To vytváří velkou motivaci odejít z oficiální práce či snížit výdělky v ní na minimum a přivydělávat si načerno. Dopady této demotivace ukazuje i náš výzkum, který se zabývá odchody z legální práce.“ (str. 8)

Neoficiální odhady pracují s velmi hrubým údajem 200 tisíc lidí za posledních 5 let, kteří jsou v exekuci a zároveň využívají k zajištění prostředků na živobytí oblast šedé ekonomiky. Podle oficiálně nezveřejněné studie z roku 2014 dle deníku Echo se celkové počty osob pracujících v oblasti šedé či černé ekonomiky pohybují okolo milionu a počty pracovních pozic v šedé či černé ekonomice dosahují až 670 tisíc. Kolik z těchto lidí je v exekuci, však není jasné. Podle šéfa Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče pak „na černo“ pracuje nejméně 250 tisíc lidí, kolik z nich je v exekuci opět není známo, je to však jedna z hlavních motivací.

Pro kontext je dobré připomenout, že celá oblast exekucí má být dle slibů vlády řešena v novém insolvenčním zákoně, stejně jako dalšími kroky v plánované úpravě exekučního řádu. Nejaktuálněji vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června tohoto roku tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky, s čímž ale nesouhlasí část odborné veřejnosti. Navíc přímo postavení lidí v exekuci závislých na šedé ekonomice vládní návrhy neřeší a nadále zůstávají problémem. Více k této problematice včetně vládních slibů lze nalézt v analýze Demagog.cz.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala pozdější návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019.

Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona ze 3. června bylo zařazeno na program (sp.zn. 251/17) jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019. Vláda na něm návrh schválila, došlo tedy k jistému posunu kupředu. Vzhledem k tomu, že tento bod byl na program zařazen 27. června, tedy v den výroku Jakuba Michálka, nelze jeho výrok hodnotit jako nepravdivý.

Tvrzení Jakuba Michálka o tom, že je potřeba problém 800 000 lidí v exekucích řešit novelou exekučního řádu z podstaty nehodnotíme, jelikož se jedná o Michálkův politický postoj, nikoliv o faktický výrok. Nicméně pro lepší orientaci ve výroku je vhodné problematiku příslušnosti exekutorů stručně přiblížit.

Krajská příslušnost (teritorialita) exekutorů znamená, že exekutor může provádět úkony v exekučním řízení pouze v oblasti územní působnosti jednoho krajského (exekučního) soudu, respektive příslušného krajského soudu dle sídla exekutora. Tím by se zamezilo současné situaci, kdy si exekutora vybírá věřitel. Dochází tak k případům, kdy exekutor provádí úkony vůči dlužníkovi na druhém konci republiky.

Přestože nejnovější návrh novely exekučního řádu vytvořený Ministerstvem spravedlnosti teritorialitu exekutorů neobsahuje, premiér Babiš 9. června prohlásil, že o principu teritoriality jedná mimo jiné s prezidentem Exekutorské komory. Dále premiér uvedl: „Sněhulák (princip koncentrace více exekucí na jednoho dlužníka u jednoho exekutora - pozn. Demagog.cz) a teritorialita jsou dva principy, které jsou v jádru správné, musíme z nich ale vytáhnout to nejlepší, správně je propojit a udělat takový zákon, který zabrání vykořisťování dlužníků a zároveň ochrání věřitele. Ministerstvo spravedlnosti na něm maká“. Zdá se tedy, že byť Ministerstvo spravedlnosti předložilo jeden návrh na začátku června, necelý týden poté již pracovalo na jeho další verzi.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová však později na dotaz ohledně chybějící teritoriality exekutorů uvedla (audio, 12:28), že se domnívá, že lepší cestou je předložený návrh, který teritorialitu neobsahuje (a obsahuje princip koncentrace).

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ve svém pravidelném šetření zkoumá mimo jiné také míru naléhavosti řešení různých oblastí veřejného života z pohledu obyvatel ČR.

Podle aktuálního šetření z března 2019 (.pdf) hodnotili dotázaní jako nejnaléhavější problém korupci. 59 % z nich považuje její řešení za velmi naléhavé a dalších 31 % za docela naléhavé (.pdf, str. 1).

Na druhém místě se umístila hospodářská kriminalita, jejíž řešení označilo v průzkumu CVVM za velmi naléhavé 56 % dotázaných a dalších 32 % za docela naléhavé (.pdf, str. 1).

Na třetím místě se podle CVVM umístilo přistěhovalectví (48 %). Nejméně naléhavou je hodnocena oblast kultury (10 %) (.pdf, str. 1).

Je tedy pravda, že podle výzkumu veřejného mínění hodnotí korupci a hospodářskou kriminalitu jako naléhavé problémy 90 % obyvatel ČR.

Ochrana oznamovatelů se stala evergreenem programových prohlášení posledních tří českých vlád – Sobotkovy vlády (.pdf, str. 46), I. a II. vlády Andreje Babiše. Výsledky Sobotkovy vlády a druhé vlády Andreje Babiše jsme rozebírali i na Demagog.cz.

Co se týče tzv. whistleblowingu, vláda Andreje Babiše na premiérovu práci z předešlého volebního období nenavázala a žádný z dříve předložených a následně ukončených návrhů nebyl znovu otevřen.

Přestože se vláda na podzim roku 2018 angažovala ve snaze o předložení návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tento zákon se stále nepodařilo doručit do Sněmovny. Hlavním důvodem kritiky přijetí tohoto zákona je především stále probíhající příprava evropské směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práv Unie. Tato směrnice je již od května 2018 v legislativním procesu EU. V dubnu 2019 došlo k schválení směrnice Parlamentem EU. V květnu 2019 pak Rada EU vrátila (.pdf) směrnici Evropskému parlamentu k opravám tak, aby se nemuselo konat druhé čtení. Od této chvíle se legislativní proces nijak neposunul.

V současné době dle slov ministryně Marie Benešové na půdě Poslanecké sněmovny dne 26. června 2019 se na novém zákoně pracuje, bez uvedení podrobností:

„Pokud jde ještě o další zákony, které jsem nezmínila, tak samozřejmě tam pracujeme také na návrhu zákona o lobbování, návrhu zákona o ochraně oznamovatelů a máme připraven zákon o soudech a soudcích, kde bude podobná situace jako se státními zástupci. I tam bych chtěla mít výběrové komise a i tam to chceme namíchat tak, aby to bylo transparentní a opět to byl ten zárodek budoucí justiční rady.“

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala pozdější návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019.

Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona bylo zařazeno na program jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019 a vláda na něm návrh schválila. K zařazení na program jednání vlády však došlo teprve v den výroku Jakuba Michálka, tj. 27. června, proto je jeho tvrzení hodnoceno s ohledem na toto datum.

Po celou dobu Ministerstvo spravedlnosti pracuje na novele, nikoliv na novém exekučním řádu (ten není ani zahrnut do plánu legislativních prací vlády). Pokud by byla novela schválena Parlamentem, došlo by k zásadním změnám (.doc), které by se dotkly celkem 64 paragrafů ze současného celkového počtu 151 paragrafů exekučního řádu. Jedná se tedy o poměrně komplexní novelu, formálně ale stále pouze o novelu, a ne o rekodifikaci.

Skupina poslanců (18 za Piráty, 5 za SPD a 3 za ČSSD) rozeslala poslancům novelu (.pdf) exekučního řádu v říjnu 2018. Následně k návrhu zaslala vláda nesouhlasné stanovisko, přičemž poukázala na tyto důvody:

• poslanecká novela by mohla vést k nadměrnému navýšení administrativní zátěže soudů;
• v novele obsažený princip teritoriality může vést ke zvýšeným administrativním nákladům, zejména pro větší věřitele spočívající v nutnosti komunikovat s různými exekutory;
• novela trpí terminologickými nedostatky a nekonzistentností;
• „Ministerstvo spravedlnosti dopracovává a ještě v tomto čtvrtletí (tedy do konce roku 2018, pozn. Demagog.cz) předloží vládě návrh zákona, který bude v návaznosti na Programové prohlášení vlády řešit nejpalčivější problémy exekucí.“

Poslanecký návrh novely exekučního řádu byl na plénu Sněmovny projednáván 28. května 2019. Bylo však hlasováno o procedurálním návrhu poslance Feriho na přerušení projednávání bodu do doby, než ministerstvo spravedlnosti předloží vlastní návrh. Pro přerušení projednávání hlasovali poslanci z klubů ANO, ODS, ČSSD, KSČM a TOP 09 a návrh schválili (.pdf).

Pro přijetí návrhu Dominika Feriho bylo potřeba 84 poslaneckých hlasů. Pro návrh hlasovalo 60 poslanců hnutí ANO a 4 poslanci ČSSD (7 se zdrželo). Hlasy koalice by tak pro přerušení projednávání návrhu novely nestačily. Nebylo by jich dost ani v případě, že bychom mezi koaliční hlasy připočítali hlasy poslanců KSČM (která vládu podporuje a bez níž by vláda nezískala důvěru). kteří hlasovali pro návrh. I se 7 poslanci KSČM scházelo rozšířené „koalici“ 13 hlasů pro.

Chybějící hlasy dodaly poslanecké kluby ODS (18 hlasů), TOP 09 (4 hlasy) a dva nezařazení poslanci. Pirátský návrh novely exekučního řádu tak nepřehlasovala pouze koalice, ale koaliční poslanci společně s některými opozičními. Pokud by poslanci TOP 09 a ODS nehlasovali společně s koalicí, návrh na přerušení projednávání by nebyl přijat.

Ministerstvo spravedlnosti dokončilo svůj návrh novely exekučního řádu (po připomínkách legislativní rady vlády) až v červnu 2019. Jeho projednání bylo zařazeno na program jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019. Vláda na něm návrh schválila. Tento návrh však zatím nebyl rozeslán poslancům, termín jeho projednání Poslaneckou sněmovnou tak není znám.

Agrofert publikuje výše získaných dotací ve svých výročních zprávách. Za rok 2017 získal (.pdf, str. 58) holding Agrofert z dotací celkem 1,95 miliardy korun, což je více než v předchozích letech. V roce 2016 (.pdf, str. 53) mu bylo z dotací uděleno celkem 1,5 miliardy korun, v roce 2015 (.pdf, str. 53) 1,6 miliardy a v roce 2014 (.pdf, str. 50) 1,6 miliardy korun. Od vstupu Andreje Babiše do politiky tedy Agrofert získal dotace v celkové výši zhruba 7 miliard korun. Z evropských dotací čerpal každoročně zhruba miliardu korun. Agrofert také čerpá nejvíce zemědělských dotací, v roce 2017 až miliardu korun.

Pravidla pro udělování dotací se řídí v první řadě evropskými pravidly. Tato pravidla určují, které oblasti budou z evropských fondů podporovány apod. Jednotlivé státy pak následně zavedou jednotlivé operační programy. V těch jsou konkrétně popsány cíle, kterých chce stát pomocí evropských prostředků dosáhnout a další pravidla pro čerpání dotací. V případě České republiky určuje podobu operačních programů vláda a následně jsou v gesci jednotlivých ministerstev. Koordinaci příprav mezi ministerstvy má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj. Pro programové období 2014–2020 vláda svým usnesením schválila celkem deset takových programů již v roce 2014. Na závěr je však nutné podotknout, že jednotlivé operační programy musí schválit Evropská komise. Je tedy pravda, že konkrétní pravidla pro čerpání dotací přijímá přímo Česká republika, resp. vláda. Je však zavádějící tvrdit, že tato pravidla nastavuje vláda sama, protože s přijatými pravidly musí souhlasit i Evropská unie.

Obdobný postup pak platí i pro tzv. nárokové dotace, kdy jsou konkrétní podmínky jejich udělení stanoveny nařízením vlády č. 50/2015 Sb.

Česká vláda má také možnost ovlivňovat i podobu evropských pravidel. Evropská komise např. navrhuje, aby se v novém rozpočtovém období zastropovaly dotace jednotlivým zemědělcům tak, že jeden subjekt by mohl dostat maximálně 100 tisíc eur, zkoumat by se mělo také propojení zemědělských subjektů. České ministerstvo zemědělství s tím však nesouhlasí a zastropování dotací brání.

Piráti při změně na ministerstvu spravedlnosti upozorňovali na časté střídání osob v čele tohoto resortu a také na možnost, že byl exministr Kněžínek donucen k odchodu z vlády. Zároveň kritizovali výběr nové ministryně. Marii Benešové vytýkali např. její spojení s neprůhlednými finančními toky v rámci ROP Severozápad. Upozorňovali také na spojitost mezi změnou v čele resortu a rozhodováním o žalobě na premiéra Andreje Babiše.

Jakub Michálek pro Českou televizi (cca od 13:30) zmínil obavy, že návrh na osobu, která by měla obsadit ministerstvo spravedlnosti, pochází od prezidenta Zemana. Tuto možnost dává do souvislosti s možným prezidentovým ovlivňováním justice v případu soudců Baxy a Šimíčka.

Bývalý ministr Kněžínek ale odmítá, že byl k odchodu z resortu donucen. Tvrdí, že byl již nějakou dobu rozhodnutý skončit. Jeho rozhodnutí prý uspíšily spekulace o jeho odchodu v médiích. Kromě toho údajně využil situace, kdy probíhaly změny i na jiných resortech.

Jakub Michálek byl po volbách v letech 2014 až 2017 zastupitelem na pražském magistrátu.

Praha má 65 zastupitelů. Ve volbách (.xlsx) do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2018 zvítězila ODS se 14 mandáty. Piráti, Praha sobě a Spojené síly pro Prahu získali shodně 13 zastupitelů. Zástupci těchto tří stran se dohodli, že primátorem Prahy se stane Zdeněk Hřib z České pirátské strany.