Karel Havlíček

Nově zprovozněné úseky dálnic za rok 2019 skutečně dohromady měří zhruba 35 kilometrů, jak tvrdí Karel Havlíček. Jedná se o tři úseky a jedno zprovoznění křižovatky. 24. června 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 8,1 km v úseku Bošilec–Ševětín na dálnici D3. 10. září 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno připojení odbočovacích pruhů křižovatky Olšany na dálnici D46. 10. prosince 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 10,7 km v úseku Ševětín–Borek na dálnici D3. Nakonec pak byl zprovozněn nový úsek dálnice D1 v délce 14,3 km v úseku Přerov–Lipník, a to 12. prosince 2019 (.pdf, str. 4). Celkem tedy bylo zprovozněno 33,1 km nových dálnic. V loňském roce nebyl zprovozněn žádný zmodernizovaný úsek dálnice D1.

Na Slovensku bylo uvedeno do provozu 14,4 kilometrů dálnic, tedy méně než v České republice. Maďarsko pak ze zemí Visegrádské čtyřky stavělo minulý rok nejvíce, skoro 150 kilometrů. Nepravdivá je však část výroku, kde ministr dopravy porovnává výstavbu dálnic v Polsku a u nás. V Polsku bylo v roce 2019 otevřeno téměř 60 kilometrů dálnic, tedy více než v České republice. Konkrétně se jednalo o čtyři úseky dálnice A1.

První zmínky o rekodifikaci stavebního zákona pocházejí již ze září roku 2017, kdy Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo vládě dokument mapující problematické okruhy v oblasti veřejného stavebního práva pod názvem Rekodifikace veřejného stavebního práva-Základní teze. V návaznosti pak o rok později MMR vydalo materiál s názvem Rekodifikace veřejného stavebního práva, informace o hlavních směrech a cílech rekodifikace. Ten reaguje na vyjádření Vlády ČR, která ve svém programu prosazuje zjednodušení a zkrácení přípravy výstavby v České republice. Dokument tak seznamuje se stávající legislativou týkající se stavebního zákona a upozorňuje na problematické body a roztříštěnost právní úpravy. Zároveň však navrhuje řešení a stanovuje cíle v jednotlivých oblastech.

Ve spolupráci MMR s Hospodářskou komorou ČR byl následně vydán věcný záměr stavebního zákona, který vláda již v červnu 2019 schválila a pověřila Ministerstvo pro místní rozvoj ČR vypracovat návrh stavebního zákona.

Mezi základní změny stavebního práva patří právě zjednodušení projektové dokumentace, které má vést ke snížení byrokratické zátěže. Dále pak například redukci počtu přezkumů, jedno rozhodnutí o povolení stavby či sjednocení stávajících obecných a speciálních stavebních úřadů do nové soustavy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem.

Leden tohoto roku je tak plný diskuzí o kompromisech v návrhu, který hodlá ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová upravit. Nejvýraznějším bodem návrhu je zřízení nového státního modelu. Momentální návrh je tak velmi kritizován a je označen za uspěchaný a nedokončený. Je tedy pravdou, že diskuze o rekodifikaci stavebního zákona probíhají momentálně na poměrně intenzivní úrovni. Původně měl zákon být účinný již od roku 2021, podle nynějších neshod se však jeho účinnost předpokládá až od poloviny roku 2023.

Diskuze je vedena nad tzv. nárazníkovou zónou okolo kulturních památek UNESCO, která je v návrhu zákona vedena pouze jako nezávazná informace. O návrhu bude s ministryní Dostálovou jednat i sněmovní pracovní skupina, která se podílela na přípravě digitalizace stavebního řízení a pomůže tak s touto problematikou. Svaz měst a obcí pak s ministryní dohodl, že úředníci zodpovědní za stavební řízení na úrovni obcí nebudou převedeni do nového státního modelu.

Co se pak týče silnic a dálnic, tak 7. listopadu 2018 vstoupila v platnost nová vyhláška upravující projektovou dokumentaci dopravních staveb. Součástí úprav územního plánování je důležité rozlišit úroveň státní a samosprávní. Návrh totiž mimo jiné omezuje střet zájmů, přičemž samospráva by měla omezené pravomoci zasahovat do státních procesů. Předpokládá se tedy zavedení realizačního nástroje na státní úrovni, který by řešil celostátní nebo evropský záměr. Tento nástroj by vkládal přípravy významných záměrů, jako jsou právě dálnice i silnice, do kompetence státu, který by tak nebyl závislý na rozhodnutí samosprávy.

Vládní návrh (.pdf) zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (tzv. zákon o liniových stavbách), je v současné době projednáván v rámci 40. schůze Poslanecké sněmovny pod sněmovním tiskem č. 673.

Návrh novely byl předložen vládou 10. prosince 2019. Dne 29. ledna 2020 následně proběhla na půdě Sněmovny debata v rámci 1. čtení, v něm byl návrh přikázán k projednání na Hospodářském výboru, jehož setkání je naplánováno na 5. února 2020. Podle pozvánky na jednání (.pdf, s. 2) je návrh novely v plánu na 15:45 hodin. Další projednání na půdě Sněmovny je možné od 30. března 2020.

Cílem novely zákona o liniových stavbách je o zhruba třetinu zrychlit přípravu dopravních staveb, která v současné době trvá v průměru 13 let. Jednotlivé problematické oblasti jsou podrobně popsány v důvodové zprávě novely zákona, konkrétně od strany 88. Mezi hlavní problémy, které jsou novelou zahrnuty, patří vícestupňové povolovací a rozhodovací procesy nebo výkupy pozemků a stanovení jejich cen.

Například vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů, které povolovací procesy prodlužují, by mělo být v případě nedodání stanoviska do určené lhůty řešeno pomocí fikce souhlasu (str. 103). „Současně se zavedením výslovné lhůty pro vydání závazného stanoviska se tedy zavádí ve stavebním zákoně řešení prostřednictvím fikce vydání souhlasného závazného stanoviska pro případ nevydání závazného stanoviska ve stanovené lhůtě,“ uvádí zpráva.

Výrok ministra Havlíčka zmiňuje organizační složky státu (OSS), které představují jednu z forem organizace veřejné správy, v rámci níž tato složka zastupuje stát a nakládá se státním majetkem, ačkoliv nemá právní osobnost. Tento typ instituce vznikl v roce 2001 na základě zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, konkrétně pak § 3–5a zákona. Zákon vyjmenovává jako OSS například ministerstva, Ústavní soud, státní zastupitelství, Úřad vlády České republiky nebo Akademii věd. Mezi OSS patří také například hygienické stanice, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Státní veterinární správa či jednotlivá krajská ředitelství Policie České republiky. Podrobný seznam OSS nabízí například portál ARES (pro vyhledání je potřeba zadat jako právní formu „325“ – OSS).

Mezi další hlavní formy organizace veřejné správy patří ještě příspěvkové organizace, státní podniky, veřejné výzkumné instituce nebo v případě Správy železnic státní organizace. Státní příspěvková organizace má na rozdíl od OSS vlastní právní subjektivitu (§ 54 zákona č. 219/2000, o majetku České republiky).

Pod Ministerstvo dopravy patří celkem 6 OSS, jsou jimi — Drážní inspekce (§ 53a odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), Drážní úřad (§ 53 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (§ 55 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví), Úřad pro civilní letectví (§ 3 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví), Státní plavební správa (§ 38 odst. 1 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě) a Ředitelství vodních cest České republiky (zřízeno rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 849/98-KM (.pdf)).

Vedle těchto OSS existuje pod ministerstvem dopravy 7 dalších podřízených organizací odlišných forem. Mezi ně patří Správa železnic (státní organizace, § 19 odst. 6 zákona č. 77/2002 Sb., o a. s. České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty), Řízení letového provozu (státní podnik, zřízen rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 4283/1994-KM), Ředitelství silnic a dálnic (státní příspěvková organizace, zřízená rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 12 164/96-KM (.pdf)), Centrum služeb pro silniční dopravu (státní příspěvková organizace, zřízena rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 5548/00-KM (.pdf)), Centrum dopravních informačních systémů (státní podnik, zřízen rozhodnutím předsedy Správy federálních hmotných rezerv č. SP-562/90 (.pdf)), Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI, fond, § 1 odst. 2 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury) a Centrum dopravního výzkumu (veřejná výzkumná instituce, zřízena Ministerstvem dopravy (.pdf)).

Celkem tedy pod Ministerstvem dopravy funguje 13 organizací, z nichž čistě organizačními složkami státu, jak je popisuje ministr dopravy, je 6.

Druhá část výroku se podle našeho úsudku zabývá příjmy těchto organizací. Podle Monitoru státní pokladny měly jednotlivé organizace za rok 2018 (poslední dostupný celý rok) následující příjmy: Drážní inspekce 14 396 Kč, Drážní úřad 3 895 700 Kč, Ústav pro odborné zjišťování příčin dopravních nehod 538 523 Kč, Úřad pro civilní letectví 63 928 310 Kč, Státní plavební správa 6 609 727 Kč a Ředitelství vodních cest České republiky 8 523 012 Kč. Celkem tak OSS pod Ministerstvem dopravy za rok 2018 vygenerovaly 83 509 668 Kč.

Pokud bychom brali výrok ministra Havlíčka šířeji pojatý, tj. včetně 7 dalších organizací, dostaneme se na částku přesahující zmiňovaných 100 mld. Kč. Organizace měly v roce 2018 následující příjmy: Správa železnic (.pdf, kap. 4.2.2+4.15+4.18) 49 139 961 000 Kč, Řízení letového provozu (.pdf, str. 65) 4 320 107 000 Kč, Ředitelství silnic a dálnic (.pdf, str. 66) 42 937 547 377 Kč, Centrum služeb pro silniční dopravu 197 961 516 Kč, Centrum dopravních informačních systémů (.pdf, str. 21) 68 864 000 Kč, Centrum dopravního výzkumu (.pdf, str. 52) 210 176 999 Kč. Příjem SFDI (.pdf, str. 5 a 105–110) činil v roce 2018 po odečtu výdajů na Ředitelství vodních cest ČR, Správu železnic, Ředitelství silnic a dálnic a Centrum dopravního výzkumu 8 278 091 000‬ Kč. Celkem tedy zbývající organizace pod Ministerstvem dopravy získaly 105 152 708 892 Kč. Spolu s OSS se tak jedná o částku 105 236 218 560‬ Kč.

Výrok ministra Havlíčka i přes terminologické chyby ve výroku hodnotíme jako pravdivý, poněvadž počet organizací i jejich příjem je blízký hodnotám ve výroku.

Na základě statistik Mezinárodní agentury pro atomovou energii je v České republice v provozu šest reaktorů a v Maďarsku jsou v současné době v provozu čtyři reaktory. Tato čísla jsou tedy v souladu s výrokem Karla Havlíčka.

Na Slovensku je situace ohledně přesnosti výroku sporná. V současnosti zde fungují reaktory čtyři, je ale pravdou, že v jaderné elektrárně Mochovce dokončují výstavbu dalších dvou reaktorů. Po jejich uvedení do provozu tak na Slovensku bude v celkovém součtu reaktorů šest.

Zdroj: IAEA (str. 12)

NÚKIB je ústředním správním orgánem pro kybernetickou bezpečnost včetně ochrany utajovaných informací v oblasti informačních a komunikačních systémů a kryptografické ochrany. Zkratka NÚKIB znamená Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Tento úřad vydal 17. prosince 2018 varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE. Ve zprávě úřadu (.pdf, str. 1) se mimo jiné píše, že „použití technických nebo programových prostředků výše vyjmenovaných společností představuje hrozbu v oblasti kybernetické bezpečnosti“. Úřad svoje stanovisko odůvodňuje mimo jiné tím, že čínské zákony a politické prostředí „vyžadují po soukromých společnostech součinnost při naplňování zájmů ČLR, včetně podílu ve zpravodajských aktivitách" (str. 1).

Státní úřady i soukromé firmy, které spravují kritickou informační infrastrukturu či významné informační systémy, podle zákona musí na základě varování NÚKIB provést bezpečnostní audit. Dané instituce nemají povinnost svou analýzu zveřejnit či předložit vládě. Ze zákona může prověrky zkontrolovat jen kybernetický úřad.

Analýzy kritických systémů, spadajících pod zákon o kybernetické bezpečnosti, již byly dokončeny v první polovině tohoto roku. Analýzou prošly i další systémy, například Ministerstvo vnitra plánovalo analýzy všech systémů dokončit až koncem třetího čtvrtletí 2019. To bylo však dáno velkým počtem systémů, které ministerstvo spravuje. Naopak např. ministerstva zdravotnictví či práce a sociálních věcí audity veškerých svých systémů dokončila již na jaře 2019.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť i přes to, že nedokážeme vyloučit, že nějaký audit skutečně probíhá, většina z nich, zejména audity kritické infrastruktury, je již ukončena.

Výrok byl pronesen v souvislosti s cenami mobilních dat. Nejnovější analýza finské společnosti Rewheel srovnávající tyto ceny k září 2019 potvrzuje, že v České republice došlo ke zlevnění mobilních dat oproti stavu k dubnu 2019. Mediánová cena za 1 GB dat klesla z 3,9 € v dubnu 2019 na 2,5 € v září 2019 (str. 3).

Kolik GB je možno pořídit za 20 € (cca 510 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Kolik GB je možno pořídit za 30 € (cca 765 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Kolik GB je možno pořídit za 40 € (cca 1020 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Kolik GB je možno pořídit za 50 € (cca 1275 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Jak je zřejmé z uvedených grafů, ministr Havlíček má pravdu, že nabídka českých mobilních operátorů v segmentu levných tarifů není příliš konkurenceschopná ve srovnání s nabídkami v jiných evropských zemích. Například za cenu odpovídající 30 € získá zákazník v České republice takové množství dat, které nás řadí mezi 5 nejslabších zemí v uvedeném srovnání.

Proti tomu v oblasti dražších tarifů patříme, jak říká Karel Havlíček, mezi země konkurenceschopné a situace se proti dubnu letošního roku opravdu zlepšila (str. 20). Toto zlepšení je důsledkem zavedení nových neomezených tarifů všemi operátory. Ministr Havlíček se dopustil nepřesnosti, když uvedl, že patříme mezi nejlepší třetinu v Evropě v oblasti drahých tarifů. Z uvedených dat plyne, že patříme mezi přibližně polovinu zemí, ve kterých získá zákazník neomezené množství dat za cenu odpovídající 50 €. Tato nepřesnost však na našem celkovém hodnocení nic nemění.

Karel Havlíček v kontextu mluví o jednom z tlaků na operátory, kterými se vláda snaží snížit ceny dat v České republice. Na legislativní úrovni k snížení cen má přispět novela zákona o elektronických komunikacích, která byla 13. září schválena Sněmovnou, 30. října pak prošla Senátem a následně byl zákon 14. listopadu podepsán prezidentem. Účinná bude (.docx, str. 6) od 1. dubna 2020.

Podle důvodové zprávy (.pdf) je cílem novely především podpořit konkurenci mezi operátory (str. 4) a zmenšit zákazníkovi finanční a administrativní nároky spojené s přechodem mezi dvěma operátory. To by mělo zvýšit pravděpodobnost, že zákazník operátora změní, pokud bude jeho podmínky považovat za nevyhovující (str. 5), a poskytovatelé by se tak v důsledku měli více snažit zlepšovat a zlevňovat své služby.

Novela přináší hlavně tyto změny:

• Uzákoňuje, že ponechání čísla při změně operátora bude bezplatné (odst. 1 novely, .docx, str. 1).
• V případě, že si zákazník chce převést číslo, zkracuje se lhůta pro zánik smlouvy z původních 10 dnů na 2 dny (odst. 7 novely, .docx, str. 4).
• Bude zřízen nástroj pro nezávislé srovnání cen u různých operátorů (odst. 9 novely, .docx, str. 4).
• Sníží se poplatek, který zákazník platí v případě ukončení smlouvy na dobu určitou před koncem jejího trvání. Z původních maximálních 20 % z ceny, která ještě zbývá uhradit do konce smlouvy, se mění na maximálně 5 %. Zároveň tento poplatek bude moci být požadován pouze u smluv kratších než tři měsíce (odst. 6 novely, .docx, str. 3).

Přechod mezi operátory se tedy má především zjednodušit, zrychlení procesu zákon ošetřuje zkrácením lhůty pro zánik smlouvy při převodu čísla.

Nejprve musíme uvést kontext výroku. Ministr Havlíček mluví o projektu „Soutěž 5G pro 5 měst“. O samotné soutěži už se jednalo v září roku 2019. Mluvilo se o vypsání soutěže na podzim téhož roku a také byla spuštěna možnost registrovat sedo projektu. První kolo skončilo 30. září. Přihlašování do kola druhého pak bylo spuštěno 22. října 2019 a poslední možnost poslat elektronickou přihlášku byla 26. listopadu 2019 v 15 hodin.

Samotná soutěž spočívá v tom, že se do projektu může přihlásit obec, město, městys, statutární město, městský obvod nebo městská část na území ČR. V přihlášených útvarech se bude posuzovat vhodnost pro zkoušení sítě 5G, která už se zkouší v praxi v jiných zemích, například v Číně. Záměrem soutěže je vyzkoušet v praxi samotnou spolupráci mezi městy, veřejností, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími aktéry celé akce, jimiž jsou tři poskytovatelé (Vodafone, T-Mobile, O2).

Během celé akce a po jejím ukončení má být vše vyhodnoceno (.pdf, str. 2) a vybráno 5 měst. Hlavními kritérii mají být (.pdf, str. 3) potřebnost a účelnost. Vybraných pět měst má získat podporu pro samotné testování. Cílem testování v praxi je vytvoření modelu, podle kterého se bude síť 5G zavádět v jiných městech v budoucnu.

Síť 5G má mít význam hlavně v rozvoji tzv. Smart Cities. Konkrétně má být zásadní vysoká rychlost a rychlá odezva připojení při propojování více zařízení najednou. Koncept Smart Cities je založen na propojení a harmonizaci samotných komponent měst pomocí moderních technologií.

Soutěž vyhlásilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvo pro místní rozvoj. Návrhy má posoudit tzv. soutěžní porota (.pdf, str. 3) a výsledky mají být vyhlášeny ve čtvrtek 12. prosince 2019. Nezávislost poroty je však otázkou, vzhledem ke skutečnosti, že uvedené materiály blíže neinformují o složení soutežní poroty a MPO zatím neodpovědělo na náš dotaz. Hodnotíme tedy výrok jako neověřitelný.

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu „soutěžní návrh může podat obec, město, městys, statutární město, městský obvod, nebo městská část na území ČR“. V prvním kole se přihlašovala města, která měla o testování 5G sítě zájem, ve druhém kole již musejí podat konkrétní koncepty. Druhé kolo soutěže bylo spuštěno 14. října 2019. Na základě návrhů bude porota posuzovat, zda je 5G síť pro návrh a město potřeba, svou roli zde bude hrát i originalita podávaného návrhu a atraktivita města pro podnikatele.

Ministerstvo průmyslu a obchodu na svých webových stránkách uvádí, že termín uzávěrky do druhého kola přihlášení do tendru o 5G síť byla prodloužena do úterý 26. listopadu 2019 v 15:00. Nakonec by mělo být vybráno 5 měst, ve kterých se bude 5G síť testovat. Vyhlášení výsledků by pak mělo proběhnout 12. prosince 2019.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť v době rozhovoru, dne 22. listopadu 2019, nebylo druhé kolo ukončeno. To skončilo až o čtyři dny později, 26. listopadu.