Karel Havlíček

Původně vlastnila společnost Geomet australská firma European Metal Holdings Limited (EMH). V listopadu roku 2019 získala společnost ČEZ opci, tedy přednostní právo na koupi, 51 % společnosti Geomet. Tento obchod dospěl do další fáze v březnu (.pdf, str. 1) 2020, kdy ČEZ podepsal smlouvu s EMH. Dodatkem této smlouvy sice získává ČEZ 51% podíl ve společnosti Geomet, ale tento dodatek musí schválit valná hromada EMH. Její zasedání by mělo probíhat v dubnu. Přesun 51 % společnosti Geomet pod ČEZ tedy stále není jistý.

Ministr Havlíček svým výrokem naznačuje, že tzv. kauza lithium je již vyřešena a že český stát má „kontrolu nad lithiem na Cínovci“. Zároveň však používá budoucí čas v souvislosti s přechodem těžby do rukou společnosti ČEZ a do tweetu vložil také odkaz na tiskovou zprávu MPO, která situaci ohledně převodu podílu společnosti Geomet, podmíněného souhlasem akcionářů EMH, správně popisuje. Právě kvůli dvojímu vyznění, které vytváří dojem, že stát již získal kontrolu nad těžbou lithia, výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok ministra Havlíčka zmiňuje organizační složky státu (OSS), které představují jednu z forem organizace veřejné správy, v rámci níž tato složka zastupuje stát a nakládá se státním majetkem, ačkoliv nemá právní osobnost. Tento typ instituce vznikl v roce 2001 na základě zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, konkrétně pak § 3–5a zákona. Zákon vyjmenovává jako OSS například ministerstva, Ústavní soud, státní zastupitelství, Úřad vlády České republiky nebo Akademii věd. Mezi OSS patří také například hygienické stanice, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Státní veterinární správa či jednotlivá krajská ředitelství Policie České republiky. Podrobný seznam OSS nabízí například portál ARES (pro vyhledání je potřeba zadat jako právní formu „325“ – OSS).

Mezi další hlavní formy organizace veřejné správy patří ještě příspěvkové organizace, státní podniky, veřejné výzkumné instituce nebo v případě Správy železnic státní organizace. Státní příspěvková organizace má na rozdíl od OSS vlastní právní subjektivitu (§ 54 zákona č. 219/2000, o majetku České republiky).

Pod Ministerstvo dopravy patří celkem 6 OSS, jsou jimi — Drážní inspekce (§ 53a odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), Drážní úřad (§ 53 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (§ 55 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví), Úřad pro civilní letectví (§ 3 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví), Státní plavební správa (§ 38 odst. 1 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě) a Ředitelství vodních cest České republiky (zřízeno rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 849/98-KM (.pdf)).

Vedle těchto OSS existuje pod ministerstvem dopravy 7 dalších podřízených organizací odlišných forem. Mezi ně patří Správa železnic (státní organizace, § 19 odst. 6 zákona č. 77/2002 Sb., o a. s. České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty), Řízení letového provozu (státní podnik, zřízen rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 4283/1994-KM), Ředitelství silnic a dálnic (státní příspěvková organizace, zřízená rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 12 164/96-KM (.pdf)), Centrum služeb pro silniční dopravu (státní příspěvková organizace, zřízena rozhodnutím Ministerstva dopravy č. 5548/00-KM (.pdf)), Centrum dopravních informačních systémů (státní podnik, zřízen rozhodnutím předsedy Správy federálních hmotných rezerv č. SP-562/90 (.pdf)), Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI, fond, § 1 odst. 2 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury) a Centrum dopravního výzkumu (veřejná výzkumná instituce, zřízena Ministerstvem dopravy (.pdf)).

Celkem tedy pod Ministerstvem dopravy funguje 13 organizací, z nichž čistě organizačními složkami státu, jak je popisuje ministr dopravy, je 6.

Druhá část výroku se podle našeho úsudku zabývá příjmy těchto organizací. Podle Monitoru státní pokladny měly jednotlivé organizace za rok 2018 (poslední dostupný celý rok) následující příjmy: Drážní inspekce 14 396 Kč, Drážní úřad 3 895 700 Kč, Ústav pro odborné zjišťování příčin dopravních nehod 538 523 Kč, Úřad pro civilní letectví 63 928 310 Kč, Státní plavební správa 6 609 727 Kč a Ředitelství vodních cest České republiky 8 523 012 Kč. Celkem tak OSS pod Ministerstvem dopravy za rok 2018 vygenerovaly 83 509 668 Kč.

Pokud bychom brali výrok ministra Havlíčka šířeji pojatý, tj. včetně 7 dalších organizací, dostaneme se na částku přesahující zmiňovaných 100 mld. Kč. Organizace měly v roce 2018 následující příjmy: Správa železnic (.pdf, kap. 4.2.2+4.15+4.18) 49 139 961 000 Kč, Řízení letového provozu (.pdf, str. 65) 4 320 107 000 Kč, Ředitelství silnic a dálnic (.pdf, str. 66) 42 937 547 377 Kč, Centrum služeb pro silniční dopravu 197 961 516 Kč, Centrum dopravních informačních systémů (.pdf, str. 21) 68 864 000 Kč, Centrum dopravního výzkumu (.pdf, str. 52) 210 176 999 Kč. Příjem SFDI (.pdf, str. 5 a 105–110) činil v roce 2018 po odečtu výdajů na Ředitelství vodních cest ČR, Správu železnic, Ředitelství silnic a dálnic a Centrum dopravního výzkumu 8 278 091 000‬ Kč. Celkem tedy zbývající organizace pod Ministerstvem dopravy získaly 105 152 708 892 Kč. Spolu s OSS se tak jedná o částku 105 236 218 560‬ Kč.

Výrok ministra Havlíčka i přes terminologické chyby ve výroku hodnotíme jako pravdivý, poněvadž počet organizací i jejich příjem je blízký hodnotám ve výroku.

Vládní návrh (.pdf) zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (tzv. zákon o liniových stavbách), je v současné době projednáván v rámci 40. schůze Poslanecké sněmovny pod sněmovním tiskem č. 673.

Návrh novely byl předložen vládou 10. prosince 2019. Dne 29. ledna 2020 následně proběhla na půdě Sněmovny debata v rámci 1. čtení, v něm byl návrh přikázán k projednání na Hospodářském výboru, jehož setkání je naplánováno na 5. února 2020. Podle pozvánky na jednání (.pdf, s. 2) je návrh novely v plánu na 15:45 hodin. Další projednání na půdě Sněmovny je možné od 30. března 2020.

Cílem novely zákona o liniových stavbách je o zhruba třetinu zrychlit přípravu dopravních staveb, která v současné době trvá v průměru 13 let. Jednotlivé problematické oblasti jsou podrobně popsány v důvodové zprávě novely zákona, konkrétně od strany 88. Mezi hlavní problémy, které jsou novelou zahrnuty, patří vícestupňové povolovací a rozhodovací procesy nebo výkupy pozemků a stanovení jejich cen.

Například vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů, které povolovací procesy prodlužují, by mělo být v případě nedodání stanoviska do určené lhůty řešeno pomocí fikce souhlasu (str. 103). „Současně se zavedením výslovné lhůty pro vydání závazného stanoviska se tedy zavádí ve stavebním zákoně řešení prostřednictvím fikce vydání souhlasného závazného stanoviska pro případ nevydání závazného stanoviska ve stanovené lhůtě,“ uvádí zpráva.

První zmínky o rekodifikaci stavebního zákona pocházejí již ze září roku 2017, kdy Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo vládě dokument mapující problematické okruhy v oblasti veřejného stavebního práva pod názvem Rekodifikace veřejného stavebního práva-Základní teze. V návaznosti pak o rok později MMR vydalo materiál s názvem Rekodifikace veřejného stavebního práva, informace o hlavních směrech a cílech rekodifikace. Ten reaguje na vyjádření Vlády ČR, která ve svém programu prosazuje zjednodušení a zkrácení přípravy výstavby v České republice. Dokument tak seznamuje se stávající legislativou týkající se stavebního zákona a upozorňuje na problematické body a roztříštěnost právní úpravy. Zároveň však navrhuje řešení a stanovuje cíle v jednotlivých oblastech.

Ve spolupráci MMR s Hospodářskou komorou ČR byl následně vydán věcný záměr stavebního zákona, který vláda již v červnu 2019 schválila a pověřila Ministerstvo pro místní rozvoj ČR vypracovat návrh stavebního zákona.

Mezi základní změny stavebního práva patří právě zjednodušení projektové dokumentace, které má vést ke snížení byrokratické zátěže. Dále pak například redukci počtu přezkumů, jedno rozhodnutí o povolení stavby či sjednocení stávajících obecných a speciálních stavebních úřadů do nové soustavy v čele s Nejvyšším stavebním úřadem.

Leden tohoto roku je tak plný diskuzí o kompromisech v návrhu, který hodlá ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová upravit. Nejvýraznějším bodem návrhu je zřízení nového státního modelu. Momentální návrh je tak velmi kritizován a je označen za uspěchaný a nedokončený. Je tedy pravdou, že diskuze o rekodifikaci stavebního zákona probíhají momentálně na poměrně intenzivní úrovni. Původně měl zákon být účinný již od roku 2021, podle nynějších neshod se však jeho účinnost předpokládá až od poloviny roku 2023.

Diskuze je vedena nad tzv. nárazníkovou zónou okolo kulturních památek UNESCO, která je v návrhu zákona vedena pouze jako nezávazná informace. O návrhu bude s ministryní Dostálovou jednat i sněmovní pracovní skupina, která se podílela na přípravě digitalizace stavebního řízení a pomůže tak s touto problematikou. Svaz měst a obcí pak s ministryní dohodl, že úředníci zodpovědní za stavební řízení na úrovni obcí nebudou převedeni do nového státního modelu.

Co se pak týče silnic a dálnic, tak 7. listopadu 2018 vstoupila v platnost nová vyhláška upravující projektovou dokumentaci dopravních staveb. Součástí úprav územního plánování je důležité rozlišit úroveň státní a samosprávní. Návrh totiž mimo jiné omezuje střet zájmů, přičemž samospráva by měla omezené pravomoci zasahovat do státních procesů. Předpokládá se tedy zavedení realizačního nástroje na státní úrovni, který by řešil celostátní nebo evropský záměr. Tento nástroj by vkládal přípravy významných záměrů, jako jsou právě dálnice i silnice, do kompetence státu, který by tak nebyl závislý na rozhodnutí samosprávy.

Nově zprovozněné úseky dálnic za rok 2019 skutečně dohromady měří zhruba 35 kilometrů, jak tvrdí Karel Havlíček. Jedná se o tři úseky a jedno zprovoznění křižovatky. 24. června 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 8,1 km v úseku Bošilec–Ševětín na dálnici D3. 10. září 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno připojení odbočovacích pruhů křižovatky Olšany na dálnici D46. 10. prosince 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 10,7 km v úseku Ševětín–Borek na dálnici D3. Nakonec pak byl zprovozněn nový úsek dálnice D1 v délce 14,3 km v úseku Přerov–Lipník, a to 12. prosince 2019 (.pdf, str. 4). Celkem tedy bylo zprovozněno 33,1 km nových dálnic. V loňském roce nebyl zprovozněn žádný zmodernizovaný úsek dálnice D1.

Na Slovensku bylo uvedeno do provozu 14,4 kilometrů dálnic, tedy méně než v České republice. Maďarsko pak ze zemí Visegrádské čtyřky stavělo minulý rok nejvíce, skoro 150 kilometrů. Nepravdivá je však část výroku, kde ministr dopravy porovnává výstavbu dálnic v Polsku a u nás. V Polsku bylo v roce 2019 otevřeno téměř 60 kilometrů dálnic, tedy více než v České republice. Konkrétně se jednalo o čtyři úseky dálnice A1.

V roce 2020 by mělo být uvedeno do provozu 50,8 kilometrů dálnic. Konkrétně tři modernizované úseky dálnice D1, které dohromady dávají 29,5 kilometrů. Pak dva úseky D6 (4,2 km a 5,6 km) a část D48 (11,5 km), což dává dohromady 21,3 km.

Dále by mělo být dostavěno 23,6 kilometrů silnic I. třídy. Jde o 8 úseků, z nichž nejdelší je 6,4 kilometrů dlouhý. Celkem tedy můžeme očekávat, že v roce 2020 bude realizováno 74,4 kilometrů dálnic a silnic I. třídy.

Ministr Havlíček tedy plán dostavby popisuje přesně, ale až na konci roku bude zřejmé, jestli se ho podařilo splnit.

K závazku, že dálnice D1 bude do roku 2021 opravená, se přihlásil jak ministr Havlíček, tak jeho předchůdci Kremlík a Ťok či ředitel Ředitelství silnic a dálnic (spadající pod Ministerstvo dopravy) Kroupa. Bývalý ministr dopravy Ťok původně plánoval dokončení oprav o rok dříve, v roce 2020.

Na rok 2020 je naplánováno sedm uzavírek na dálnici D1. Jedná se o úseky mezi Mirošovicemi a Hvězdonicemi, úsek Soutice – Loket, úsek Koberovice – Humpolec, úsek Humpolec – Větrný Jeníkov, úsek Velký Beranov – Měřín, úsek u Velkého Meziříčí a úsek Devět Křížů – Ostrovačice. Celková délka uzavírek pro rok 2020 činí 71 km. Ze zmíněných sedmi úseků se mají tři dokončit do roku 2020, zbylé čtyři mají naplánované dokončení v roce 2021 (informace o jednotlivých úsecích byly čerpány z interaktivní mapy Ředitelství silnic a dálnic).

Český telekomunikační úřad (ČTÚ) je ústředním správním úřadem zřízeným zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů.

Podle § 21 zákona o elektronických komunikacích je ČTÚ oprávněn vyhlásit aukční výběrové řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů. Před vyhlášením výběrového řízení ČTÚ musí konzultovat podmínky účasti, kritéria a způsob hodnocení žádostí a podmínky výběrového řízení podle § 130 zmíněného zákona. Dále je ČTÚ podle § 130 odst. 4 povinen konzultovat s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) všechna navrhovaná opatření v případech, kdy si to ministerstvo vyžádá.

Považujeme za vhodné upřesnit nesprávně použitou terminologii. Karel Havlíček označuje MPO jako „konzultační místo“, což může odkazovat na „připomínková místa“ podle čl. 5 Legislativních pravidel vlády. Připomínková místa jsou místa, která musí vždy obdržet návrh věcného záměru zákona a mají oprávnění se k němu vyjadřovat a podávat připomínky.

Ministerstvo průmyslu a obchodu se však ve vztahu k ČTÚ řídí zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Pro účely veřejných konzultací podle § 130 odst. 5 tohoto zákona má ČTÚ za úkol zřídit a spravovat diskusní místo, kde způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejňuje návrhy opatření, umožňuje předkládání připomínek širokým okruhem subjektů a uveřejňuje výsledky konzultace.

Podle požadavku zákona v § 130 odst. 8 vydal ČTÚ pravidla (.pdf) pro vedení konzultací na diskusním místě. Podle těchto pravidel, části třetí čl. 10 (.pdf, str. 4), je MPO ve vybraných případech jedním z určených připomínkujících subjektů ve veřejné konzultaci.

Subjekty uplatňují své připomínky prostřednictvím formuláře zveřejněného ČTÚ způsobem a ve lhůtách, které stanoví výše zmíněná pravidla (.pdf, str. 2–3).

Podle § 3 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je ČTÚ ústředním správním úřadem pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací. Podle § 107 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích tvoří organizační strukturu ČTÚ pětičlenná Rada, v jejímž čele stojí předseda. Dle odst. 2 členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Působnost ČTÚ podle zákona o elektronických komunikacích je upravena v § 108, ale je dána i některými dalšími zákony.

Český telekomunikační úřad skutečně je nezávislým a regulatorním úřadem. Ministerstvo průmyslu a obchodu zásadně nemůže zasahovat do činnosti ČTÚ, tedy ani do zmíněné přípravy aukce. Podle § 130 zákona o elektronických komunikacích je MPO připomínkujícím subjektem ve veřejné konzultaci. ČTÚ musí všechny řádně podané připomínky vypořádat, ale nemusí se jimi nutně řídit.

Podle § 130 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je Český telekomunikační úřad povinen s Ministerstvem průmyslu a obchodu konzultovat navrhovaná opatření v případech, kdy si to ministerstvo vyžádá. Podle odst. 7 stejného paragrafu mají být výsledky veřejné konzultace, včetně vypořádání připomínek, zveřejněny na elektronické úřední desce ČTÚ do 1 měsíce od uplynutí lhůty pro předkládání připomínek.

Ministerstvo průmyslu a obchodu vzneslo k návrhu ČTÚ o vstupu nového operátora na trh celkem 6 připomínek (.pdf). ČTÚ podle výše zmíněného § 130 odst. 7 zákona o elektronických komunikacích na svých internetových stránkách zveřejnil (.pdf) výsledky veřejné konzultace včetně vypořádání došlých připomínek. V tomto dokumentu se postupně vyjádřil ke všem připomínkám, které MPO předložilo.

Ministerstvo průmyslu a obchodu navrhlo stanovit nižší minimální cenu za jednotlivé bloky kmitočtů, a to na úroveň 50 % benchmarku. K této připomínce zaujal ČTÚ zamítavé stanovisko (.pdf, str. 40) s odůvodněním, že minimální cena aukčních bloků vychází z benchmarku tržních cen dosažených v zemích EU, kde podobné aukce úspěšně proběhly.

V rámci zvýšení motivace pro vstup nového operátora na český trh považuje MPO za vhodné stanovit volnější rozvojová kritéria pro případ, že by nový operátor neměl k dispozici (nebo se rozhodl nevyužít) národní roaming. Tato připomínka byla ze strany ČTÚ akceptována (.pdf, str. 54).

Další připomínkou požadovalo MPO zavedení explicitní povinnosti stávajících operátorů umožnit novému operátorovi instalovat vlastní technologie na jejich střešní instalace či stožáry. ČTÚ se k připomínce vyjádřil (.pdf, str. 136) tak, že tato povinnost vyplývá už ze zákona o elektronických komunikacích, ale přesto tuto povinnost výslovně doplní do textu východisek výběrového řízení.

Cenu za národní roaming požaduje MPO upravit dle principu stejně efektivního operátora – podle schopnosti s přiměřeným ziskem replikovat veškeré formy maloobchodních nabídek poskytovatele. ČTÚ uvedl, (.pdf, str. 88), že náklady národního roamingu vytváří v maximální možné míře předpoklady pro to, aby byl oprávněný zájemce o národní roaming schopný replikovat maloobchodní nabídky hostujícího stávajícího operátora.

V souladu s další připomínkou MPO doplní ČTÚ závazek velkoobchodní nabídky o povinnost zveřejnit referenční nabídku pro zájemce s minimálním rozsahem vlastní infrastruktury (.pdf, str. 108–109), a to v šestiměsíční lhůtě.

Poslední připomínkou, kterou MPO předneslo, je požadavek na stanovení celkového spektrálního limitu pro pásma 700, 800 a 900 MHz. ČTÚ uvedl, že podmínky výběrového řízení pro nového operátora zohledňují tuto připomínku v podmínce vyhrazení rádiových kmitočtů pro nového operátora (.pdf, str. 20–21).

Podle požadavku zákona v § 130 odst. 8 vydal ČSÚ pravidla pro vedení konzultací na diskuzním místě.

Podle čl. 9 (.pdf, str. 4) výše zmíněných pravidel ČTÚ pro vedení konzultací s dotčenými subjekty na diskusním místě musí z vypořádání připomínek být patrné, k jakému návrhu opatření se připomínka vztahuje, který dotčený subjekt připomínku uplatnil, úplné znění uplatněné připomínky, včetně specifikace části návrhu opatření, které se týká, a musí obsahovat stanovisko ČTÚ k uplatněné připomínce, včetně odůvodnění, pokud nebyla připomínka přijata.

Dokument zveřejněný ČTÚ o vypořádání připomínek k návrhu textu výběrového řízení pro nového operátora splňuje všechny výše zmíněné podmínky, a to u všech předložených připomínek. Jednu připomínku ČTÚ výslovně odmítl akceptovat, jednu připomínku akceptoval a jednu akceptoval částečně. Ke zbylým třem poskytl vysvětlující komentář. Ze strany ČTÚ došlo k vypořádání všech předložených připomínek, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček skutečně do médií sdělil záměry o posunu aukce kmitočtů, ve které má být vybrán čtvrtý operátor. První zmínky se objevily v říjnu 2019. V té době byl začátek aukce posunut na začátek ledna 2020. Důvodem byla podle médií stížnost společnosti Vodafone na sdílení sítí společnostmi CETIN a T-Mobile u Evropské komise, respektive sdělení Komise, ze kterého vyplývá možné omezení hospodářské soutěže.

O dalším posunu se začalo mluvit znovu v prosinci 2019. Ministr Havlíček argumentoval tím, že současné podmínky aukce nepřilákají dostatečný počet uchazečů.

Zásadní změnu přinesla rezignace, respektive odvolání šéfa Českého telekomunikačního úřadu Jaromír Nováka. Ten podal svou rezignaci k 31. lednu 2020. Vláda ho ten den stihla odvolat. Samotnou rezignaci Jaromír Novák odůvodnil tím, že je nespokojen s vývojem podmínek aukce.

Co se týče argumentu s bezpečnostními riziky, nepodařilo se nám v souvislosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu nalézt žádná vyjádření či zprávy zmiňující potenciální bezpečnostní riziko. Jediné zmínky o bezpečnostní otázce padly až po odvolání Jaromíra Nováka. V článku pro server Lupa.cz Novák uvedl, že žádal premiéra, aby prověřil ekonomické vazby mezi potenciálními účastníky aukce a z toho plynoucí bezpečnostní rizika. Nesetkal se prý s žádným problémem, který by měl vést k vyloučení některého účastníka z aukce. V rozhovoru pro Hospodářské noviny rovněž uvedl, že během loňského podzimu neobdržel od bezpečnostních služeb žádnou informaci.

Nedokážeme tedy rozhodnout, zda MPO či ministr Havlíček osobně někoho varovali před bezpečnostními riziky možného nastavení aukce ve prospěch jednoho účastníka. Veřejně o takovém riziku však nikdo z MPO nemluvil.