Markéta Pekarová Adamová

TOP 09 skutečně na začátku října 2020 předložila společně s dalšími opozičními stranami ODS, KDU-ČSL a STAN návrh (.pdf) zákona o státní pomoci při mimořádných opatřeních vyhlášených v souvislosti s epidemií koronaviru SARS CoV-2 (odškodňovací zákon). Jedná se tak o společný návrh stran, které podepsaly memorandum o spolupráci a společné kandidatuře do nacházejících parlamentních voleb (TOP 09, ODS, KDU-ČSL). Daný návrh byl podpořen také hnutím STAN.

V návrhu zákona jde především o finanční jistotu pro podnikatele, jejichž činnost je omezena, či zakázána vládními nařízeními týkajícími se koronaviru. Při omezení podnikatelské činnosti by měl stát dle návrhu (.pdf, str. 3) zákona uhradit 50 % fixních nákladů, při úplném zákazu podnikaní pak 100 %. Zároveň by přístup k této pomoci měl být přijetím zákona usnadněn a zrychlen. Zmiňované usnadnění a zrychlení poskytování pomoci by podle návrhu (.pdf, str. 3) zákona mělo umožňovat čestné prohlášení o splnění podmínek pro poskytnutí pomoci, seznam fixních nákladů a účetní doklady potvrzující vznik povinnosti uhradit tyto náklady.

Tento návrh (.pdf, str. 6) zákona také reaguje na nejasnost při možné aplikaci § 36 krizového zákona, dle kterého je „stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu“. Nicméně předkladatelé návrhu odškodňovacího zákona argumentují tím, že ohledně aplikace tohoto paragrafu panují nejistoty, a také tím, že byl vytvořen v ohledu na úplně jiné podmínky (především živelné katastrofy), než které jsou nyní kvůli pandemii covidu-19. 

Dodejme, že vláda se 2. listopadu rozhodla tento návrh nepodpořit (.pdf), mj. proto, že by dle jejího stanoviska způsobil značné a zároveň nedostatečně vyhodnocené dopady na rozpočet, a není dostatečně adresný ve vztahu k nejhůře zasaženým podnikatelům.

Současný zákon o státním rozpočtu na rok 2020 skutečně počítá se schodkem 500 miliard Kč. Návrh státního rozpočtu pro rok 2021, který Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení 11. listopadu, pak plánuje schodek 320 miliard Kč (.pdf, str. 2) i přesto, že opozice s výší schodku nesouhlasí.

Dodejme, že před vyhlášením ve Sbírce zákonů musí návrh rozpočtu pro příští rok ještě projít projednáním ve výborech, druhým a třetím čtením v Poslanecké sněmovně a následně musí postoupit k podpisu prezidentem republiky.

Za TOP 09 navrhl tehdejší ministr financí ve vládě Petra Nečase Miroslav Kalousek rozsáhlou daňovou reformu obsahující 72 novel. Schválené novely vyšly jako zákon č. 458/2011 Sb. Tento zákon měl nabýt účinnosti 1. ledna 2015 a obsahoval například zjednodušení, zefektivnění, a tím pádem i zlevnění výběru daní, cel, ale i sociálního a zdravotního pojistného. Zároveň byla pozměněna daňová sazba pro fyzické osoby, a to z 15 % na https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-458#f4465817">19 % (viz znění od 30. prosince 2011) a zrušen byl i koncept superhrubé mzdy.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 vyhrála ČSSD, která utvořila koalici s hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL. Právě touto vládou, v níž funkci premiéra zastával Bohuslav Sobotka, byla rozsáhlá novela daňových zákonů změněna: V roce 2014 nový ministr financí Andrej Babiš předložil návrh zákona, který byl později vydán ve Sbírce zákonů pod číslem 267/2014. Tento zákon novelizoval do té doby platný zákon č. 458/2011 Sb. navržený Miroslavem Kalouskem a superhrubá mzda tak zůstala a zůstává nezrušena.

Andrej Babiš v roce 2016 o návrhu Miroslava Kalouska prohlásil: „Ten projekt nebyl připraven jednoduše, takže se vydaly peníze, nebyl připraven, a navíc do toho byla namíchaná superhrubá mzda. Byla to taková mina pana Kalouska, která měla nabourat náš rozpočet.“

Takzvaná superhrubá mzda byla zavedena v roce 2008 vládou Mirka Topolánka. V roce 2011, respektive 2015, ji chtěla zrušit vláda Petra Nečase. Následně se ji snažila zrušit i vláda Bohuslava Sobotky a nyní tuto snahu projevuje i současná vláda, která o výsledné podobě v rámci daňového balíčku vyjednává uvnitř koaliční rady.

Jedná se o pozměňovací návrh (.doc) poslankyně a předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové k vládnímu návrhu podpory v době částečné zaměstnanosti, tzv. kurzarbeitu. 

Podle předsedkyně TOP 09 jsou některá místa financovaná ze státního programu Antivirus ve skutečnosti „mrtvá“, udržována uměle a brzy zaniknou kvůli krachu celého podniku. Poslankyně Pekarová Adamová proto navrhuje, aby firmy svým zaměstnancům mohly dávat výpověď bez udání důvodu. Svůj návrh obhajuje i tím, že po krachu firmy by zaměstnanci nedostali žádné odstupné.

Díky tomuto návrhu by propuštění zaměstnanci jako kompenzaci dostali tříměsíční odstupné, přičemž stát by hradil dva měsíce odstupného a firma měsíc jeden.

Díky tříměsíčnímu odstupnému budou mít podle poslankyně Pekarové Adamové zaměstnanci příležitost hledat si práci v jiném oboru, kde zaměstnance shánějí, nebo si doplňovat vzdělání.

Návrh by měl zároveň mít omezenou platnost, tedy po dobu jednoho roku (.doc, str. 4) od účinnosti zákona. Řídit by se jím mohly všechny firmy, nikoliv pouze ty zasažené koronavirem.

Je však nutné podotknout, že tříměsíční výše odstupného není ničím revoluční. Podle současné právní úpravy totiž platí, že zaměstnanci pracující u zaměstnavatele max. jeden rok mají nárok na 1měsíční odstupné. Pracují-li max. dva roky, mají nárok na dvouměsíční odstupné. V případě zaměstnání delšího než dva roky mají nárok právě na tříměsíční odstupné. Zaměstnanců, kteří u jednoho zaměstnavatele pracují déle než dva roky, je přitom většina. Pro tuto většinu přitom zavedení tříměsíčního odstupného zásadní nebude, protože se jejich zákonný nárok na odstupné nijak nezmění. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Návrh bude představovat spíše zhoršení situace zaměstnanců v tom, že budou moci dostat výpověď bez udání důvodu.

Poslankyně Pekarová Adamová mluví o svém pozměňovacím návrhu (.doc) k vládnímu návrhu (.pdf) novely zákona o zaměstnanosti. Ta má zavést podporu v době částečné zaměstnanosti, tzv. kurzarbeit. 

Podle předsedkyně TOP 09 jsou některá místa financovaná ze státního programu Antivirus již udržována pouze uměle, ve skutečnosti jsou „mrtvá“ a brzy zaniknou kvůli krachu celého podniku. Poslankyně Pekarová Adamová proto navrhuje, aby mohly firmy dávat výpovědi svým zaměstnancům bez udání důvodu. 

Svůj návrh obhajuje i tím, že po krachu firmy by zaměstnanci nedostali žádné odstupné. Zatímco díky tomuto návrhu by propuštění zaměstnanci jako kompenzaci dostali tříměsíční odstupné, přičemž stát by hradil dva měsíce odstupného a firma jen jeden měsíc. 

Díky tříměsíčnímu odstupnému budou mít podle poslankyně Pekarové Adamové zaměstnanci příležitost hledat si práci v jiném oboru, kde zaměstnance shánějí, nebo si doplňovat vzdělání.

O restrukturalizaci ekonomiky hovořila nedávno pro CNN Prima News i ekonomka Lipovská: „A i dnes bychom měli použít koronavirovou aféru k restrukturalizaci ekonomiky. Tedy k tomu, aby odumřelé větve ekonomiky nebránily růstu novým výhonkům, aby se ekonomika mohla postavit na nohy.“

Návrh by měl mít také omezenou platnost, tedy po dobu jednoho roku (.doc, str. 4) od účinnosti zákona. Řídit by se jím mohly všechny firmy, nikoli pouze ty zasažené koronavirem.

Kromě toho TOP 09 zveřejnila v této oblasti i další pozměňovací návrhy, např.:

• „Snížení odvodů pro firmy na 50 % za dny, kdy zaměstnanci nepracují;
• zvýšení podpory na 1,5násobek průměrné mzdy;
• kurzarbeit by se měl vypočítávat z hrubé mzdy;
• pro získání kurzarbeitu musí zaměstnanci pracovat alespoň 2 dny v týdnu."

Celkově tedy hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť návrh na zavedení výpovědi bez udání důvodu je skutečně navrhován s omezenou jednoroční platností. Zda tento návrh pomůže restrukturalizaci ekonomiky, je predikcí, kterou neověřujeme, je však pravdou, že tímto motivem je návrh odůvodněn (.doc, str. 5).

V České republice došlo v tomto roce ze strany vlády k plošnému omezení podnikání prvně v polovině března, a to v souvislosti s prvními přibývajícími případy onemocnění covidem-19. Mimořádná krizová opatření, která měla pomoci šíření nemoci zamezit, tak byla poprvé vyhlášena (.pdf) 14. března a až na výjimky (například prodejny potravin, pohonných hmot a paliv, hygienického zboží, lékáren) zakazovala všechen maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách. Kromě obchodů bylo rozhodnuto také o uzavření stravovacích zařízení, byť zde se zákaz nevztahoval na prodej mimo restaurace – tedy například na provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo na prodej jídla s sebou.

Tato opatření měla původně platit 10 dní, nicméně již 23. března schválila vláda prodloužení všech mimořádných opatření až do 1. dubna a ke stejnému kroku se uchýlila i 30. března – s platností do 11. dubna. Druhý dubnový týden však vládní kabinet rozhodl o postupném rozvolňování restrikcí. Od 9. dubna proto mohly opět otevřít prodejny a provozovny hobbymarketů, železářství, stavebnin a prodejen jízdních kol a cykloservisů. V následujících dnech pak Ministerstva zdravotnictví, průmyslu a obchodu ve spolupráci s epidemiology vypracovala plán na postupné celkové rozvolňování, které počítalo s několika etapami. Z důvodu příznivě se vyvíjející epidemiologické situaci se navíc následně 23. dubna vláda rozhodla, že se rozvolňování může urychlit. 

Druhé plošné omezení podnikání přišlo na podzim v souvislosti s dalším nárůstem případů nemoci covidu-19. Nová omezení, která byla přijata 30. září (s účinností od 5. října), dopadla (.pdf) mj. na stravovací služby a zařízení, které musely svou činnost omezit na přesně vymezenou dobu 6:00–22:00 (opět s výjimkou v podobě rychlých občerstvení, výdejových okének apod.). Dále také musely přijmout další opatření jako například omezit počet osob u jednoho stolu na 6 či omezit počet zákazníků pouze na počet míst k sezení. K rozšíření krizových opatření došlo 9. října, kdy byla provozní doba stravovacích zařízení změněna na 6:00–20:00 a mj. byla nařízena další opatření regulující počet zákazníků u stolu. Následný úplný zákaz přítomnosti veřejnosti byl nařízen (.pdf) od 14. října. 

Velký nárůst případů onemocnění covidem-19 však donutil vládu opatření ještě více zpřísnit a rozšířit. Omezení v podobě zákazu se tak od 22. října začalo (.pdf) vztahovat i na maloobchodní prodej či poskytování služeb v provozovnách (opět s určitými výjimkami). Všechna krizová opatření pak byla 30. října vládou prodloužena (.pdf) do 20. listopadu. Společně s tímto posledním usnesením bylo taktéž rozhodnuto (.pdf, str. 3), že maloobchodní prodej bude zcela zakázán v neděli a během pondělí až soboty dojde k upravení otevírací doby na 5:00–20:00. 

Tato opatření jsou v planosti i v současnosti (k 11. listopadu 2020).

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví se poměr počtu osob s nově prokázaným onemocněním a celkového počtu provedených testů pohyboval kolem 30 % přibližně od 20. října do 7. listopadu 2020. Dne 8. listopadu 2020 tento poměr klesl na 26 %. Data z 9. listopadu 2020 v době rozhovoru ještě nebyla kompletní.

Ve středu 9. září 2020 TOP 09 představila výzvu s názvem Osm priorit TOP 09, které musí vláda urgentně řešit. Ve výzvě navrhovala TOP 09 osm opatření, která by vláda Andreje Babiše měla zavést v boji proti epidemii covidu-19.

TOP 09 například konkrétně žádá „posílení hygienických stanic“ tak, aby se urychlilo trasování kontaktů pozitivně testovaných lidí. Vláda by dle návrhu měla zajistit dostupné a rychlé testování pro všechny občany a také ochranu rizikových skupin prostřednictvím pravidelného dodávání roušek či respirátorů.

TOP 09 tuto výzvu prezentovala v reakci na tehdejší rekordní nárůst pozitivně testovaných lidí na covid-19, který za 8. září činil 1 164 případů.

Prostřednictvím této výzvy TOP 09 reagovala rovněž na oznámení někdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ten ve středu 9. září informoval, že od čtvrtka 10. září bude platit povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách na celém území ČR. Za svůj dovětek k tweetu, že podrobnosti ohledně tohoto nařízení dodá v průběhu dne, pak sklidil kritiku za dávkování informací.

Markéta Pekarová Adamová rovněž kritizovala chaos ve vládních opatřeních a absenci zveřejňování informací, na jejichž základě se vláda rozhodla přijímat opatření.

Na závěr dodejme, že v reakci na rozhodnutí Adama Vojtěcha vládu kritizovaly i další opoziční strany. Předmětem kritiky se staly zmatky při zavádění mimořádných opatření a také rozhodnutí o plošném nošení roušek ve vnitřních prostorách. To například v očích opozice odporovalo principu semaforu.

Pandemický plán ČR (.pdf) je základním dokumentem vytvořeným vládou, který slouží k řešení pandemické situace. Obsahuje postupy včetně systému reakce na chřipkovou pandemii. Je zveřejněn, spolu se souvisejícími dokumenty a pandemickým plánem rezortu zdravotnictví, na stránkách Ministerstva zdravotnictví či na stránkách vlády (.pdf). Právě z webu ministerstva je zřejmé, že pandemický plán pochází z roku 2011.

První český pandemický plán byl vytvořen v roce 2001 (.pdf, str. 1), přičemž novelizace plánu z roku 2011, je již čtvrtým vydáním. Toto novelizované vydání reflektuje získané zkušenosti s chřipkovou epidemií, nové poznatky o šíření chřipkového viru, stejně jako doporučení Světové zdravotnické organizace či Evropské unie. Poslední novelizace pandemického plánu tedy proběhla v roce 2011, a to v době vlády Petra Nečase. Tato vláda byla koaliční a skládala se ze tří subjektů (.pdf, str. 2), konkrétně ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Skončila v důsledku demise premiéra Petra Nečase v červnu 2013. 

Následující vlády ČR tedy žádnou revizi pandemického plánu již neprovedly. Konkrétně se jedná o vládu Jiřího Rusnoka, vládu Bohuslava Sobotky a dvě vlády Andreje Babiše. Rusnokova vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, byla úřednická. Sobotkova koaliční vláda se skládala ze tří subjektů (.pdf, str. 1), a to konkrétně ČSSD, ANO a KDU-ČSL. První Babišova vláda se skládala pouze z členů hnutí ANO a nestraníků nominovaných za ANO, avšak nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Aktuální druhá Babišova vláda je tvořena hnutím ANO a ČSSD, přičemž se jedná o menšinovou vládu s podporou KSČM. 

Pandemický plán je multisektorální (.pdf, str. 1). Na jeho obsahu se tedy podílí více sektorů, ministerstev či orgánů. V plánu (.pdf, str. 16–51) jsou specifikovány konkrétní kompetence a opatření, které pod jejich působnost v případě propuknutí pandemie spadají. Těmto kompetencím a opatřením je věnován největší prostor, přičemž jejich kategorizace podléhá pandemickým fázím stanoveným Světovou zdravotnickou organizací.

Co se týče dalšího obsahu pandemického plánu z roku 2011, prostor je věnován definicím a charakteristikám pandemie či chřipkového viru, a to včetně jejich vzniku a šíření, konkrétním pandemiím 20. a 21. století nebo cílům a hlavním principům daného plánu.

Jedním z hlavních cílů plánu (.pdf, str. 5) je zachování kontinuity společensko-ekonomického života stejně jako minimalizace škod způsobených pandemií. Mezi konkrétní cíle plánu tedy patří například: posílení systému rychlého varování pro jeho včasné zachycení, rychlá identifikace nového chřipkového viru u zvířat, rychlé zachycení vzniku nového subtypu viru chřipky v populaci, minimalizace šíření viru, zabezpečení léčby nemocných, zabezpečení informovanosti, minimalizace ekonomických ztrát či kontrola dodržování opatření. 

Jak již bylo řečeno, na stránkách Ministerstva zdravotnictví jsou kromě pandemického plánu ČR zveřejněny i související dokumenty. Jedná se o navazující pandemický plán rezortu zdravotnictví (.doc), který byl vydán v červenci roku 2012. Ten se pak konkrétně věnuje vakcinačním či komunikačním strategiím, činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví nebo činnosti poskytovatelů zdravotních služeb. 

Připravenost České republiky na možné šíření nemoci covid-19 chtěli opoziční poslanci projednávat 28. ledna na 40. schůzi Sněmovny. Poslanec opoziční ODS Bohuslav Svoboda tehdy navrhoval zařadit jako první bod na projednání „Informace vlády ČR k opatřením souvisejícím se šířením koronaviru”. Ze strany vlády tak chtěl slyšet její další možné kroky a veřejnost dle jeho slov měla dostat ujištění, že „je vláda schopna reagovat, pokud se věci nebudou vyvíjet tím směrem, jakým bychom si všichni přáli“.

Konkrétně Bohuslav Svoboda žádal o informace, jak je stát na situaci připraven: „Zajímá mě několik věcí. Jaké lůžkové kapacity má Česká republika připravena pro případ většího počtu pacientů s podezřením na infekci koronavirem? Máme nachystaný dostatečný počet zdravotních pomůcek, ochranné oděvy, dezinfekce, masky atd.? Máme dostatek personálu, který je připraven na možné nenadálé situace? Jaký bude postup v případě rozšíření viru do okolních zemí? A jaký postup bude v případě rozšíření České republiky? Spolupracujeme na těchto otázkách se sousedními zeměmi, například s Francií, která už nějaká opatření proti koronaviru přijala? Jak budeme vychytávat rizikové cestující a návštěvníky? Domnívám se, že tam je nutný aktivní přístup, že pasivní přístup je v takovéto situaci málo. Jak jsme připraveni na to, že ten virus mutuje?”

V reakci na to vystoupil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ten odmítl, že by ze strany vlády došlo k podcenění situace. Naopak uvedl, že vláda aktivně koná a komunikuje, riziko nové nákazy si uvědomuje, tudíž přípravu ochranných prostředků nezanedbává: „Nemyslím si, že je něco, co bychom zanedbali, nebo že bychom nebyli na něco připraveni.” Na závěr pak zmínil, že se jeho rezort celou problematikou zabývá „na denní bázi“ a že nemá problém o dalších nových informacích pravidelně informovat. 

Při hlasování o samotném zařazení bodu do pořadu schůze nicméně nebyl Svobodův návrh přijat. Přítomní poslanci vládních stran ANO a ČSSD se totiž (až na pár výjimek) hromadně zdrželi, stejně tak i vládu podporující komunisté. Naopak opoziční poslanci za ODS, Piráty, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 či také SPD hlasovali pro zařazení bodu. Dostatečným počtem hlasů ale nedisponovali, tudíž se tento bod dále neprojednával.