Markéta Pekarová Adamová

Bezpečnostní informační služba (BIS) dlouhodobě upozorňuje na vysoký počet ruských diplomatů v ČR. Ve své výroční zprávě za rok 2018 (.pdf, str. 6) například uvádí, že „naddimenzování ruské diplomatické mise v ČR“ je dlouhodobý bezpečnostní problém. Již ve zprávě z roku 2015 BIS upozornila (.pdf, str. 8), že ruská diplomatická mise je početně „velmi disproporční vůči ostatním diplomatickým zastoupením“. Toto potvrdila opět ve výroční zprávě z roku 2019 (.pdf, str. 9): „(…) dlouhodobé disproporce ve velikosti diplomatických misí ČR a Ruska.“

Podle údajů ministerstva zahraničí, které si vyžádal server HlídacíPes.org, bylo ke konci dubna 2020 na Velvyslanectví Ruské federace v Praze celkem 120 zaměstnanců, z toho 43 diplomatů včetně velvyslance. Celkový početní stav ruské ambasády (včetně personálu a také konzulátů v Brně a Karlových Varech) byl však 138 lidí. Podle informací Ministerstva zahraničních věcí, na které upozornil pořad Otázky Václava Moravce (video, čas 14:10), disponovala ruská ambasáda k 12. červnu 2020 v České republice 135 pracovníky. 

Podle vyjádření mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Zuzany Štíchové pro ČTK z 19. dubna 2021 působilo dosud (tedy do vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády) na Velvyslanectví Ruské federace v Praze 40 diplomatů, celkově však kolem 120 zaměstnanců. 

Zuzana Štíchová současně uvedla, že české zastoupení v Rusku bylo poloviční, tedy kolem 60 lidí. Doplňme, že Rusko na vyhoštění 18 ruských pracovníků zareagovalo vyhoštěním 20, respektive 27 pracovníků české ambasády v Moskvě.

Výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou, neboť na Velvyslanectví Ruské federace v Praze působilo 120 zaměstnanců (nikoliv 130–140) a na české ambasádě v Rusku pak přibližně 60 pracovníků, tedy skutečně polovina.

Sergej Viktorovič Skripal je bývalý ruský dvojitý agent. Působil v ruské vojenské rozvědce GRU a pracoval pro britské tajné služby (MI6) během 90. let a začátkem 21. století. Později byl v prosinci 2004 zatčen a obviněn ze zveřejnění jmen několika desítek ruských agentů pracujících v Evropě a ve Spojených státech. V roce 2006 byl odsouzen k 13 letům a uvězněn za velezradu. V roce 2010 se dostal do Velké Británie díky tehdy uskutečněné výměně agentů mezi Ruskem a USA.

Dne 4. března 2018 byli Sergej Skripal a jeho dcera Julija nalezeni v britském Salisbury otrávení nervovým jedem novičok. O pár dní později tehdejší premiérka Velké Británie Theresa Mayová uvedla, že je „vysoce pravděpodobné“, že odpovědnost za tento útok nese Rusko. Skripal a jeho dcera byli několik týdnů v kritickém stavu, z otravy se však oba zotavili a přibližně po dvou měsících byli propuštěni z nemocnice.

V důsledku této události došlo k vyhoštění 23 diplomatů Ruska z Velké Británie a dalších ruských diplomatů z některých zemí EU a z USA a Kanady. K tomuto kroku se připojila i Česká republika, která vyhostila tři členy ruského diplomatického personálu.

Doplňme, že Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) nyní pátrá po dvou mužích s ruskými pasy, kteří jsou podezřelí z otravy agenta Skripala. Podle všeho se jedná o stejné dva muže, kteří jsou podezřelí z účasti na výbuchu muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014. Dle dostupných informací by se mělo jednat o členy ruské zpravodajské služby GRU.

Dne 4. března 2018 došlo v anglickém městě Salisbury k otrávení bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery nervovým jedem novičok. Tehdejší premiérka Velké Británie Theresa May poté 12. března řekla, že je „vysoce pravděpodobné“, že odpovědnost za tento útok nese Rusko. O dva dny později vyhostila Velká Británie 23 ruských diplomatů, které zároveň označila za tajné agenty. Rusko na to nejprve reagovalo vyhoštěním 23 britských diplomatů, později toto číslo ale ještě navýšilo. 

Evropská rada, která se skládá z hlav států nebo předsedů vlád členských zemí EU, se poté sešla 22. března 2018 a ve věci otrávení Sergeje Skripala podpořila Velkou Británii. Ve společném prohlášení lídři EU uvedli, že „souhlasí se závěry vlády Spojeného království, podle nichž je za útok s vysokou pravděpodobností odpovědná Ruská federace a žádné jiné věrohodné vysvětlení neexistuje“.

Na konci března 2018 pak Česká republika vyhostila tři zaměstnance ruské ambasády. „Když náš spojenec ve vážné situaci požádá o pomoc, máme mu vyjít vstříc,“ zdůvodnil jejich vyhoštění premiér Andrej Babiš. Rusko, v reakci na tento krok České republiky, označilo za nežádoucí tři české diplomaty, kteří museli Ruskou federaci opustit do 5. dubna 2018.

Z evropských zemí ruské vyslance na podporu Velké Británie vyhostila Francie, Německo, Polsko, Itálie, Španělsko, Belgie, Nizozemsko, Irsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Chorvatsko, Rumunsko, Albánie, Maďarsko, Černá Hora, Moldavsko, Severní Makedonie a Ukrajina. Mimo evropské země přistoupily k tomuto kroku i Spojené státy, které vyhostily 60 ruských diplomatů, dále pak Gruzie, Austrálie a Kanada. V důsledku otrávení agenta Skripala vyhostilo sedm ruských diplomatů i NATO.

Budeme-li počítat i Velkou Británii, vyhostilo ruské diplomaty v reakci na otravu Sergeje Skripala dohromady 29 států, z nichž 25 bylo evropských.

Předseda vlády Andrej Babiš 17. dubna 2021 informoval o zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchu muničních skladů v areálu Vrbětice v roce 2014. Premiér Babiš také uvedl, že na odhalení této akce se podílela zejména Národní centrála proti organizovanému zločinu. Dle serveru iROZHLAS a týdeníku Respekt se na odhalení podílela také Bezpečnostní informační služba (BIS). Andrej Babiš 18. dubna pro server Lidovky.cz uvedl, že dokument s informacemi o roli ruských agentů ve Vrběticích obdržel právě od BIS.

Co se týče varování před zapojením Ruska a Číny do tendru na stavbu nových bloků jaderné elektrárny Dukovany, BIS se ve své výroční zprávě z roku 2019 (.pdf) věnuje mj. tématu ekonomicky významných projektů státu, které souvisejí i se zajištěním energetické bezpečnosti. BIS ve zprávě konkrétně varuje (.pdf, str. 6) před možnou účastí „problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít svého postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů nebo uskutečnění cílů třetí strany, např. cizí moci, a to v rozporu se zájmy ČR“.

V souvislosti s těmito riziky BIS ve zprávě upozorňuje na možnou zneužitelnost přístupu k velkému objemu citlivých informací a závislost na dodávkách od rizikového dodavatele a taktéž varuje před možným „následným podmiňováním dokončení projektu ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky“ (.pdf, str. 6).

Z kontextu výroční zprávy poměrně zřetelně vyplývá, že kontrarozvědka naráží právě na Rusko a Čínu. Zejména proto, že hovoří o původu investora „v zemi s autoritářskými rysy“ nebo například o subjektech pocházejících ze „zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničně-politické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých“.

Nicméně pro úplnost uveďme, že ve výroční zprávě z roku 2019 BIS výslovně nezmiňuje žádné konkrétní země či firmy, které považuje za rizikové.

Stavba nové jaderné elektrárny Dukovany II je dlouhodobý projekt. Podle harmonogramu Ministerstva průmyslu a obchodu by se nový jaderný zdroj měl začít stavět nejpozději v roce 2029 a v roce 2036 by dle předsedy vlády Babiše mělo dojít k jeho dokončení. Životnost provozu jaderné elektrárny se pohybuje mezi 60 až 80 lety. Tato data potvrzují Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (.pdf, str. 9) i Zadávací bezpečnostní zpráva pro Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany (.pdf, str. 24, 47). Jednoznačně se tedy jedná o investiční akci, která má dlouhodobý dopad.

Při Ministerstvu vnitra vznikla pracovní skupina složená ze zástupců tajných služeb, ministerstev zahraničí i vnitra a také Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, která posuzovala bezpečnostní otázky zadávací dokumentace k výstavbě. Tato pracovní skupina přímo ve svém stanovisku (.pdf, str. 1) operuje s předpokladem 80 let: „V první řadě je třeba uvést, že si je pracovní skupina plně vědoma závažnosti výběru dodavatele nového bloku jaderné elektrárny, protože půjde o strategického partnera v oblasti energetické bezpečnosti. U jaderného zdroje je třeba vycházet a pracovní skupina vychází z faktu, že tímto projektem si ČR vybírá partnera na cca 80 let, a proto je třeba být při volbě uchazeče velmi opatrný a zohlednit ji z řady hledisek. Mimo jiné z toho hlediska, na které obchodní společnosti a státu může ČR v následujících desítkách let být závislá v oblasti dodávek elektrické energie a na kom závislá z různých důvodů být nesmí.“

Slova pracovní skupiny tedy potvrzují tvrzení, že výběr strategického partnera pro výstavbu jaderné elektrárny je záležitostí, která ovlivní na následující desetiletí oblast energetické bezpečnosti České republiky. 

Pro kontext uvádíme, že s předpokladem 80 let operují i ostatní političtí reprezentanti, například Pirátská strana a hnutí Starostové a nezávislí.

Markéta Pekarová Adamová ve svém písemném pozměňovacím návrhu (.doc, str. 1) k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 skutečně navrhuje úsporu ve výši necelých 30 miliard Kč. A to vytvořením nové položky ve státním rozpočtu, „kam bude převedeno 29 524 296 251 Kč“ (str. 1). Tyto prostředky pak podle návrhu bude moci stát použít pouze v případě, že daňové příjmy rozpočtu budou nižší, než je plánováno a uváděná suma tedy slouží ke „kompenzaci nižších než plánovaných daňových příjmů“ (str. 5).

Zmiňovaný pozměňovací návrh č. 7008 byl předložen 2. prosince 2020. Jedná se o reakci (.doc, str. 5) na Sněmovnou schválený návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, tedy tzv. daňový balíček. Ten je nyní projednáván v Senátu. 

Hlavním důvodem vzniku pozměňovacího návrhu poslankyně Pekarové Adamové je změna původního znění vládního návrhu zákona upravujícím některé daňové zákony (.pdf) pozměňovacím návrhem Andreje Babiše (.docx). Tento návrh schválila Poslanecká sněmovna v noci na 20. listopadu a v jeho důsledku by mělo dojít ke zrušení superhrubé mzdy (.docx, str. 9) a zavedení dvojí výše sazby daně z příjmu (.docx, str. 3, 9). Přesněji se jedná o sazbu 15 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a sazby 23 % u příjmů nad 48násobek průměrné mzdy.

Poslanecká sněmovna také schválila pozměňovací návrh pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka (.docx), v jehož důsledku by mělo také dojít k výpadku příjmů veřejných rozpočtů. Tento návrh zvyšuje základní daňovou slevu na poplatníka (.docx, str. 2) na úroveň průměrné hrubé měsíční mzdy za předminulý kalendářní rok, tedy na 34 125 Kč. Uveďme, že v současnosti odpovídá sleva na poplatníka částce 24 840 Kč. Oba návrhy (poslanců Babiše a Ferjenčíka) ještě musí být schváleny Senátem a prezidentem republiky.

Kombinací výše zmiňovaných daňových úprav by se roční výpadek výnosu daně z příjmů fyzických osob podle výpočtů Národní rozpočtové rady měl pohybovat kolem 128 mld. Kč. Markéta Pekarová Adamová se tento výpadek příjmů tedy snaží částečně kompenzovat svým návrhem úspor. 

Mezi položkami, které jsou předmětem úspory, jsou pak zmiňované slevy na jízdné (.docx, str. 5) či výdaje státního aparátu. Zde návrh počítá s úsporami na platech zaměstnanců ministerstev a ostatních plateb za provedenou práci (.docx, str. 1–4) a na souvisejících výdajích. 

K úsporám 10 miliard Kč by také mělo dojít v položce Ministerstva zemědělství s názvem „Podpora agropotravinářského komplexu“ (.docx, str. 5). Ta zahrnuje především podpůrné programy a dotace (.pdf, str. 70–72). Uveďme, že dle informací Státní zemědělského intervenčního fondu (SZIF) v roce 2019 získaly dotaci i velké společnosti jako např. Agro Měřín Gabriela Večeři (dotace 93,4 milionů Kč) či Česká vejce Farms spadající do holdingu Agrofert (dotace 57 milionů Kč).

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož Markéta Pekarová Adamová skutečně navrhuje úspory ve výši téměř 30 miliard Kč. Tyto peníze budou opravdu ušetřeny na slevách na jízdném, dotacích do zemědělství či výdajích státního aparátu. 

Markéta Pekarová Adamová ve svém písemném pozměňovacím návrhu (.doc, str. 1) k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 navrhuje úsporu ve výši přibližně 30 miliard Kč. A to vytvořením nové položky ve státním rozpočtu, „kam bude převedeno 29 524 296 251 Kč“ (str. 5). Tyto prostředky pak podle návrhu bude moci stát použít pouze v případě, že daňové příjmy rozpočtu budou nižší, než je plánováno a uváděná suma tedy slouží ke „kompenzaci nižších než plánovaných daňových příjmů“ (str. 1, 5).

Zmiňovaný pozměňovací návrh č. 7008 byl předložen 2. prosince 2020. Jedná se o reakci (.doc, str. 5) na Sněmovnou schválený návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, tedy tzv. daňový balíček. Ve třetím čtení totiž Poslanecká sněmovna odsouhlasila jak pozměňovací návrh Andreje Babiše navrhující zrušit superhrubou mzdu (str. 2, 9), tak návrh pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka, kterým by mělo dojít k navýšení základní daňové slevy na poplatníka (.docx, str. 2). Kombinací těchto daňových úprav by se pak roční výpadek výnosu daně z příjmů fyzických osob podle výpočtů Národní rozpočtové rady měl pohybovat kolem 128 mld. Kč. Markéta Pekarová Adamová se tento výpadek snaží částečně kompenzovat svým návrhem úspor. 

Příkladem „rozpouštění rezerv“ pak může být převedení 18 miliard Kč z privatizačního účtu do státního rozpočtu v roce 2019, čímž tehdy došlo ke snížení rozpočtového schodku. Vláda tento postup vláda odůvodňovala (.pdf) tím, že chce, aby byly tyto peníze smysluplně využity dle aktuálního stavu hospodářství a aby „nezůstaly na účtu nečinně ležet“. Převedení 18 miliard Kč bylo nicméně médii označováno jako „vylepšení státního rozpočtu“. Poněkud expresivnější výraz „přikrášlování“ rozpočtu, který ve výroku používá Markéta Pekarová Adamová, se v této souvislosti objevil například také v publicistickém článku serveru E15.cz v lednu 2020.

Jiný případ, který lze interpretovat jako rozpouštění rezerv (tentokrát z prostředků soukromých společností), které má posloužit k lepšímu výsledku státního rozpočtu, je změna zdanění technických rezerv pojišťoven. Tato změna, která byla schválena v roce 2019, umožnila státu získat 10,5 miliardy Kč z prostředků pojišťoven, které byly pojišťovnami odloženy na výplatu budoucích plnění. Podle České asociace pojišťoven se zejména jedná o prostředky na výplatu životního pojištění a peníze, které takto stát získal, jsou ve skutečnosti závazky pojišťoven vůči klientům. 

Závěrem lze tedy uvést, že Markéta Pekarová Adamová svým pozměňovacím návrhem skutečně navrhuje převedení částky téměř 30 mld. Kč do rozpočtové rezervy, která má sloužit ke kompenzaci nižších než plánovaných příjmů státního rozpočtu. Vláda se také v minulosti rozhodla několikrát rozpustit ve státním rozpočtu finanční prostředky, které lze interpretovat jako určité rezervy do budoucnosti (například jako prostředky použitelné na vyrovnání výdajů v souvislosti se stárnutím populace). 

Část tvrzení, ve kterém Markéta Pekarová hovoří o tom, že uvedená suma 30 mld. Kč nebude „rezerva“, která se rozpustí v rozpočtu, lze vnímat také jako pravdivou. Uvedená suma má být totiž ušetřena v jiných kapitolách rozpočtu a má být použita v případě propadu příjmů státního rozpočtu. Ve svém důsledku by tak tato suma měla sloužit ke snížení schodku státního rozpočtu a nejedná se o částku, která by měla být rozpuštěna ve státním rozpočtu jako ve výše uvedených případech.

Na samotný závěr uveďme, že zda lze označit hospodaření vlády jako mizerné je hodnotící soud a proto jej jako takový nehodnotíme.

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví se poměr počtu osob s nově prokázaným onemocněním a celkového počtu provedených testů pohyboval kolem 30 % přibližně od 20. října do 7. listopadu 2020. Dne 8. listopadu 2020 tento poměr klesl na 26 %. Data z 9. listopadu 2020 v době rozhovoru ještě nebyla kompletní.

Ve středu 9. září 2020 TOP 09 představila výzvu s názvem Osm priorit TOP 09, které musí vláda urgentně řešit. Ve výzvě navrhovala TOP 09 osm opatření, která by vláda Andreje Babiše měla zavést v boji proti epidemii covidu-19.

TOP 09 například konkrétně žádá „posílení hygienických stanic“ tak, aby se urychlilo trasování kontaktů pozitivně testovaných lidí. Vláda by dle návrhu měla zajistit dostupné a rychlé testování pro všechny občany a také ochranu rizikových skupin prostřednictvím pravidelného dodávání roušek či respirátorů.

TOP 09 tuto výzvu prezentovala v reakci na tehdejší rekordní nárůst pozitivně testovaných lidí na covid-19, který za 8. září činil 1 164 případů.

Prostřednictvím této výzvy TOP 09 reagovala rovněž na oznámení někdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ten ve středu 9. září informoval, že od čtvrtka 10. září bude platit povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách na celém území ČR. Za svůj dovětek k tweetu, že podrobnosti ohledně tohoto nařízení dodá v průběhu dne, pak sklidil kritiku za dávkování informací.

Markéta Pekarová Adamová rovněž kritizovala chaos ve vládních opatřeních a absenci zveřejňování informací, na jejichž základě se vláda rozhodla přijímat opatření.

Na závěr dodejme, že v reakci na rozhodnutí Adama Vojtěcha vládu kritizovaly i další opoziční strany. Předmětem kritiky se staly zmatky při zavádění mimořádných opatření a také rozhodnutí o plošném nošení roušek ve vnitřních prostorách. To například v očích opozice odporovalo principu semaforu.

Pandemický plán ČR (.pdf) je základním dokumentem vytvořeným vládou, který slouží k řešení pandemické situace. Obsahuje postupy včetně systému reakce na chřipkovou pandemii. Je zveřejněn, spolu se souvisejícími dokumenty a pandemickým plánem rezortu zdravotnictví, na stránkách Ministerstva zdravotnictví či na stránkách vlády (.pdf). Právě z webu ministerstva je zřejmé, že pandemický plán pochází z roku 2011.

První český pandemický plán byl vytvořen v roce 2001 (.pdf, str. 1), přičemž novelizace plánu z roku 2011, je již čtvrtým vydáním. Toto novelizované vydání reflektuje získané zkušenosti s chřipkovou epidemií, nové poznatky o šíření chřipkového viru, stejně jako doporučení Světové zdravotnické organizace či Evropské unie. Poslední novelizace pandemického plánu tedy proběhla v roce 2011, a to v době vlády Petra Nečase. Tato vláda byla koaliční a skládala se ze tří subjektů (.pdf, str. 2), konkrétně ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Skončila v důsledku demise premiéra Petra Nečase v červnu 2013. 

Následující vlády ČR tedy žádnou revizi pandemického plánu již neprovedly. Konkrétně se jedná o vládu Jiřího Rusnoka, vládu Bohuslava Sobotky a dvě vlády Andreje Babiše. Rusnokova vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, byla úřednická. Sobotkova koaliční vláda se skládala ze tří subjektů (.pdf, str. 1), a to konkrétně ČSSD, ANO a KDU-ČSL. První Babišova vláda se skládala pouze z členů hnutí ANO a nestraníků nominovaných za ANO, avšak nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Aktuální druhá Babišova vláda je tvořena hnutím ANO a ČSSD, přičemž se jedná o menšinovou vládu s podporou KSČM. 

Pandemický plán je multisektorální (.pdf, str. 1). Na jeho obsahu se tedy podílí více sektorů, ministerstev či orgánů. V plánu (.pdf, str. 16–51) jsou specifikovány konkrétní kompetence a opatření, které pod jejich působnost v případě propuknutí pandemie spadají. Těmto kompetencím a opatřením je věnován největší prostor, přičemž jejich kategorizace podléhá pandemickým fázím stanoveným Světovou zdravotnickou organizací.

Co se týče dalšího obsahu pandemického plánu z roku 2011, prostor je věnován definicím a charakteristikám pandemie či chřipkového viru, a to včetně jejich vzniku a šíření, konkrétním pandemiím 20. a 21. století nebo cílům a hlavním principům daného plánu.

Jedním z hlavních cílů plánu (.pdf, str. 5) je zachování kontinuity společensko-ekonomického života stejně jako minimalizace škod způsobených pandemií. Mezi konkrétní cíle plánu tedy patří například: posílení systému rychlého varování pro jeho včasné zachycení, rychlá identifikace nového chřipkového viru u zvířat, rychlé zachycení vzniku nového subtypu viru chřipky v populaci, minimalizace šíření viru, zabezpečení léčby nemocných, zabezpečení informovanosti, minimalizace ekonomických ztrát či kontrola dodržování opatření. 

Jak již bylo řečeno, na stránkách Ministerstva zdravotnictví jsou kromě pandemického plánu ČR zveřejněny i související dokumenty. Jedná se o navazující pandemický plán rezortu zdravotnictví (.doc), který byl vydán v červenci roku 2012. Ten se pak konkrétně věnuje vakcinačním či komunikačním strategiím, činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví nebo činnosti poskytovatelů zdravotních služeb.