Markéta Pekarová Adamová

Na adresu Klementa Gottwalda a celkové komunistického režimu se bývalá poslankyně KSČM Marta Semelová vyjadřovala kladně hned několikrát.

Například v rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2006 uvedla: „Klementa Gottwalda obdivuji. Udělal mnoho dobrého pro lidi. Dějiny se falšují, souzeni byli jen ti, co se opravdu provinili.“ Za tyto názory byla v roce 2006 také odvolána z komise pro výchovu a vzdělávání Prahy 12. Ve stejném roce také prohlásila, že doba Klementa Gottwalda byla skvělou érou.

Při příležitosti oslav narození bývalého československého prezidenta 23. listopadu 2004 Marta Semelová mimo jiné pronesla: „Jeho moudrost, prozíravost a zásadovost se plně projevila jak před 75 lety na 5. sjezdu, tak později v únoru 1948. Pro nás jeho odkaz stále platí.“

Exposlankyně Semelová také opakovaně řečnila u hrobu Klementa Gottwalda při příležitosti výročí Vítězného února. V proslovu z roku 2012 vyzdvihuje údajnou ekonomickou, sociální i kulturní prosperitu země za Gottwaldovy vlády a staví ji do protikladu k době dnešní: „Únor 1948 a následující období 40 let nebylo zločinným režimem, ten nastal až po listopadu 89.“ (video, čas 2:20)

Marta Semelová v minulosti v souladu s výše uvedeným citátem několikrát kritizovala současné pojetí výuky dějepisu, které označila za pro žáky dezorientační.

Na základě těchto příkladů a tvrzení samotné Marty Semelové je možné soudit, že patří ke skupině obdivovatelů Klementa Gottwalda. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý, přestože výraz Markéty Pekarové Adamové „vzývat“ můžeme označit za poněkud expresivní. 

Členské státy Severoatlantické aliance (NATO) se v roce 2006 zavázaly vynakládat alespoň 2 % ze svého hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) ve svém volebním programu (.pdf, str. 56) k otázce výdajů na obranu uvádí: „Náš závazek vůči NATO, 2 % HDP do obrany, splníme už v rozpočtu na rok 2025 a prosadíme jeho legislativní zakotvení i do budoucna.“ Výrok předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že Česká republika tento závazek naposledy naplňovala v roce 2005, kdy podle dat Ministerstva obrany tvořily výdaje na obranu celkem 2,00 % HDP. V roce 2021, v němž resort obrany pracuje s rozpočtem výši 85,4 mld. Kč, pak tato hodnota odpovídá zhruba 1,45 % HDP.

Srovnání jednotlivých členských států potom poskytuje následující graf, který byl uveřejněn v tiskové zprávě (.pdf) NATO dne 11. června 2021. Graf vyobrazuje porovnání výdajů na obranu jednotlivých členských států v roce 2014 a předpokládaných výdajů v roce 2021. Zelená linie ukazuje již zmíněná 2 %, která se členské státy zavázaly vynakládat.

Kabinet hnutí ANO a ČSSD sice v programovém prohlášení vlády (.pdf, str. 21) skutečně píše, že chce zjednodušit „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Právě v této souvislosti vláda také uvádí záměr zavést korespondenční hlasování, mezi své priority (.pdf, str. 1–4) jej ale neřadí.

Hlavními strategickými směry pro vládu Andreje Babiše jsou důchodová reforma, digitalizace, hájení zájmů ČR v Evropské unii, sestavení strategického investičního programu, „reforma státu“ a posílení bezpečnosti.

Poslanci z TOP 09 skutečně Poslanecké sněmovně předložili dva návrhy týkající se korespondenční volby. Radek Vondráček, stejně jako ostatní poslanci za ANO 2011, návrhy nepodpořil. 

První návrh, který chtěl zavést korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny, volby prezidenta republiky i pro volby do Evropského parlamentu (.pdf, str. 18), podala Markéta Pekarová Adamová spolu s dalšími poslanci již v červnu 2018. Mezi předkladateli jsou kromě poslanců TOP 09 zmíněni i poslanci za hnutí STAN, KDU-ČSL, ODS i Pirátů.

Vláda ANO a ČSSD k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko, při prvním čtení v Poslanecké sněmovně v listopadu 2018 nicméně vládní poslanci hlasovali pro vrácení návrhu k přepracování. K dalšímu projednávání předložené změny zákona o volbách do Parlamentu tak už v tomto případě nedošlo.

Druhý návrh, který se týkal zavedení korespondenčního hlasování při volbách sněmovních a prezidentských (.pdf, str. 13), předložila Markéta Pekarová Adamová v červnu 2019. A to rovněž spolu s poslanci STAN, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Tato novela volebního zákona nebyla v Poslanecké sněmovně doposud projednána, vláda k ní ale zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Ani jeden zmíněný návrh tedy vláda nepodpořila, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že v letošním roce poslanci projednávali také novelu zákona o volbách do Parlamentu (.pdf), kterou Sněmovně na konci února předložila vláda. Do ní chtěly možnost korespondenčního hlasování zavést dva pozměňovací návrhy, pod kterými jsou podepsáni (.pdf) Dominik Feri (TOP 09), Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL). Přesněji se jedná o návrhy č. 7844 (.pdf) a č. 7845 (.pdf). Radek Vondráček, stejně jako ostatní poslanci z ANO 2011, ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů nepodpořil. 

Návrh zákona, který by zaváděl možnost korespondenční volby (.pdf, str. 2, 23), v předchozím volebním období předložil Poslanecké sněmovně poslanec Marek Ženíšek z TOP 09, konkrétně 18. prosince 2015. Vláda k návrhu zaujala (.pdf, str. 1) neutrální stanovisko, dále už nicméně nebyl tento návrh ve Sněmovně projednáván.

Doplňme, že v současném volebním období, přesněji v roce 2018 a 2019, předložila TOP 09 dva podobné návrhy na změnu zákona o volbách do Parlamentu, a to spolu s poslanci STAN, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Navrhované změny (.pdf, str. 18) se týkaly především zavedení korespondenčního hlasování pro české občany v zahraničí (.pdf, str. 13). Ani jeden z těchto návrhů se však ve Sněmovně nedostal dále než do 1. čtení a jejich projednávání nyní nepokračuje.

TOP 09 se poté snažila zavést korespondenční volbu (.docx) pomocí pozměňovacích návrhů (.docx) k novele volebního zákona, kterou v únoru předložilo Ministerstvo vnitra. Ani v tomto případě ale Sněmovna korespondenční hlasování neodsouhlasila.

Co se týče Senátu, ten Poslanecké sněmovně předložil návrh zákona (.doc, str. 13–14), který mimo jiné obsahoval požadavek na zavedení korespondenční volby, již v roce 2001. Poslanci sice tento návrh schválili, avšak v podobě bez korespondenční volby. Tohoto způsobu hlasování se tak konečné znění novely, která byla vyhlášena jako zákon č. 230/2002 Sb. dne 4. června 2002, netýká.

V roce 2004 projednával Senát návrh zákona (.pdf, str. 2–3) senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, který taktéž žádal o zavedení korespondenční volby. Po prvotním schválení Senátem byla tato novela předložena Poslanecké sněmovně, zde k jejímu schválení však nakonec nedošlo.

Další projednávání korespondenční volby v Senátu probíhalo v roce 2008 na návrh Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Senátoři tento návrh (.doc) schválili 8. ledna 2009 a vláda k němu zaujala souhlasné stanovisko (.pdf, str. 2). Poslanecká sněmovna nicméně daný návrh neprojednala vzhledem k uplynutí jejího volebního období. 

Poslanec Dominik Feri z TOP 09 předložil k novele zákona o volbách do Parlamentu ČR, kterou Sněmovna projednávala na začátku roku 2021, dva pozměňovací návrhy. Autory obou návrhů, které navrhovaly zavedení korespondenčního hlasování ve sněmovních a prezidentských volbách, jsou kromě Dominika Feriho také Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL). 

První návrh (.pdf, str. 6) chtěl zavést použití korespondenční volby již pro volby do Sněmovny v roce 2021. Při hlasování v Poslanecké sněmovně se však pro tento návrh vyslovilo pouze 36 poslanců, a k přijetí této změny tedy nedošlo.

Druhý návrh (.pdf, str. 4) poté počítal s účinností korespondenční volby od 1. ledna 2022. Ani tento pozměňovací návrh k novele volebního zákona nicméně nebyl přijat. Schválené znění novely tak možnost korespondenčního hlasování neobsahuje (.pdf).

Předně uveďme, že Markéta Pekarová Adamová zde mluví o korespondenčním hlasování ve spojitosti s volbami do Poslanecké sněmovny a volbami prezidentskými, nikoli například volbami do Evropského parlamentu (.pdf). Před námi ověřovaným výrokem v debatě zmiňuje novelu volebního zákona, kterou poslanci „řešili v posledních týdnech“, a s ní související pozměňovací návrhy Dominika Feriho na zavedení korespondenčního hlasování právě při sněmovních a prezidentských volbách (.pdf, str. 5; .pdf, str. 5).

Korespondenční volba je jednou z možností, jak může volič v zahraničí odevzdat svůj hlas, aniž by musel být přítomen ve volební místnosti v den voleb. Stačí, aby poslal svůj hlas v daném termínu poštou. Mezi země Evropské unie, které podle dostupných informací neumožňují korespondenční hlasování ze zahraničí, patří kromě České republiky Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Kypr, Malta, Dánsko (.pdf, str. 25) a Irsko. Ze 27 členů EU se tedy celkově jedná o osm států, tedy cca 30 % členských zemí.

Upřesněme, že na Maltě a v Řecku není prezident volen přímo občany, ale parlamentem. Malta v případě parlamentních voleb neumožňuje hlasování ze zahraničí vůbec, v Řecku se v současnosti o možnosti korespondenční volby vedou politické debaty. Na Kypru, v Bulharsku a v Chorvatsku není tento způsob volby možný u prezidentských ani u parlamentních voleb. Dánské království svým občanům žijícím v zahraničí neumožňuje při volbách do parlamentu (.pdf, str. 24–25) hlasovat korespondenčně, ale pouze předčasně, volební hlasy tak nelze zasílat poštou. V případě Irska poté není korespondenční hlasování možné pro naprostou většinu irských občanů sídlících v zahraničí, a to ani v prezidentských, ani v parlamentních volbách. Toto právo zde mají jen diplomaté a jejich partneři.

Korespondenční hlasování ze zahraničí naopak umožňuje 19 států EU. Belgie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko (.pdf, str. 2) a Lucembursko, které jsou monarchiemi, tuto možnost občanům nabízí v parlamentních volbách. Ve Španělsku, kde je zavedena přímá volba do Kongresu poslanců a částečně i do Senátu, je korespondenční hlasování ze zahraničí možné v případě obou těchto komor.

Také v Estonsku, Lotyšsku, Německu, Maďarsku a Itálii, kde je prezident volen nepřímo, je při parlamentních volbách korespondenční hlasování ze zahraničí dovoleno.

Pro parlamentní i prezidentské volby existuje tato možnost v Litvě, Rakousku, Rumunsku (.pdf, str. 3), Slovinsku a také ve Finsku, kde toto právo bylo u parlamentu zavedeno od jara 2019.

Občané Francie, Slovenska a Portugalska (.pdf, str. 37) poté mohou ze zahraničí korespondenčně hlasovat ve volbách do parlamentu, nikoliv však při volbě prezidenta. V Polsku je situace opačná a korespondenční volba je povolena jen u prezidentských, ale ne u parlamentních voleb.

Je pravdou, že v rámci EU umožňuje korespondenční hlasování pro občany, kteří žijí v zahraničí, většina států. Jelikož však počet zemí, v nichž tento způsob hlasování voliči využít nemohou, odpovídá přibližně 30 % z celkových 27 států Unie, hodnotíme tento výrok Markéty Pekarové Adamové jako nepravdivý.

Doplňme, že korespondenční hlasování ve volbách je jedním z témat, které současná vláda Andreje Babiše uvedla ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 21): „Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám, včetně zavedení korespondenční volby.“ Pro Čechy, kteří žijí v zahraničí, by to znamenalo, že by se mohli zapojit do voleb distanční formou.

České zákony zatím stále neumožňují korespondenční volbu, volbu elektronickými prostředky ani hlasování v zastoupení. Češi tak mohou v případě voleb do Poslanecké sněmovny a v případě prezidentských voleb odvolit pouze na zastupitelských úřadech, které jsou však většinou jenom v hlavním městě dané země.

„Pro lidi, kteří léta žijí v USA, Austrálii nebo na Novém Zélandu, to často znamená hodiny v letadle, tisíce či desetitisíce korun za letenky, aby mohli dorazit na ambasádu a tam odvolit,“ uvedl pro Českou televizi dnes již bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček. Často se tedy stává, že někteří voliči v zahraničí vůbec neodvolí. V zahraničí přitom žije až půl milionu Čechů, ale například ve volbách do Sněmovny volí jen přibližně 10 tisíc z nich.

Návrh zákona či pozměňovací návrh na zavedení korespondenční volby se už ve Sněmovně objevil několikrát, nikdy však nebyl žádný schválen. Naposledy se tak stalo v dubnu 2021 při schvalování nového volebního zákona, kdy senátoři nepřijali možnost korespondenční volby pro české občany v zahraničí s ohledem na to, že to Sněmovna v současném složení odmítá. Hlasování poštou chce Senát nabídnout až dolní komoře, která vzejde z říjnových voleb 2021.

Markéta Pekarová Adamová v kontextu diskuze hovoří o prvním výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Předsedkyně TOP 09 označila (video, čas 5:38–5:50) explozi za teroristický čin a uvedla, že během ní zemřeli dva lidé. Uvedením množství munice tedy poukazuje na nebezpečnost výbuchu.

První výbuch muničního skladu ve Vrběticích nastal 16. října 2014. Podle informací na webu České televize ve skladu číslo 16 explodovalo přibližně 57 tun munice. Stejné množství uvádí také Ministerstvo vnitra (.pdf, str. 2). Sever Lidovky.cz pak píše o 57,5 tunách trhaviny. Uveďme dále, že v důsledku exploze byli následně pohřešováni dva lidé. Oba muži ve věku 56 a 59 let explozi nepřežili a v listopadu 2014 pyrotechnici našli jejich ostatky.

K druhé explozi ve Vrběticích došlo 3. prosince 2014. V budově, která vybouchla, se nacházelo 12,8 tun výbušnin.

Dodejme, že v sobotu 17. dubna 2021 premiér Babiš oznámil, že do výbuchu muničního areálu byli zapojeni ruští agenti. Česká republika rozhodla o vyhoštění 18 zaměstnanců ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb. V odvetném kroku Rusko rozhodlo o tom, že vyhostí 20 pracovníků české ambasády.

Při prvním výbuchu ve Vrběticích tedy explodovalo přibližně 57,5 tun munice, nikoliv 50. Prestože Markéta Pekarová Adamová neuvedla správnou hodnotu, nevyvolává svým výrokem nepravdivý dojem. Munice totiž opravdu vybouchlo velké množství, na což poslankyně poukazuje. Také vzhledem k tomu, že odchylka od 10% tolerančního pásma je minimální, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

K prvnímu výbuchu muničního skladu číslo 16 ve Vrběticích došlo 16. října 2014 v dopoledních hodinách. V tento den nebyli evakuováni obyvatelé okolních obcí, ale pouze pracovníci areálu. Až 23. října 2014 museli být z preventivních důvodů evakuováni lidé z částí obcí Lipová a Vlachovice. Z Lipové muselo odejít asi 150 obyvatel. K evakuacím docházelo opakovaně, a to vždy v různých obcích a jejich částech v okolí muničních skladů. Podle informací serveru iROZHLAS.cz muselo následující den své domovy opustit přes 700 obyvatel Vlachovic-Vrbětic. Evakuace probíhala vždy mezi 7. a 16. hodinou, poté se lidé mohli vrátit domů.

Při druhém výbuchu, který nastal 3. prosince 2014 na jiném místě v areálu, musely být evakuovány celé obce Haluzice a Lipová. ČT uvádí: „Už ráno policie nařídila evakuaci obyvatel sousedních vesnic. Jde o obce Haluzice a Lipová, celkem své domovy bude muset opustit přes 300 lidí, většina z nich stráví noc u příbuzných či známých.“

Kvůli nálezu nebezpečného nevybuchlého granátu na střeše jednoho ze skladů museli být 5. prosince 2014 lidé znovu evakuováni. Podle informací Policie ČR došlo ihned večer k evakuaci obcí Haluzice a Lipová, jejichž obyvatelé už se mohli po předešlé evakuaci vrátit domů, avšak pouze na pár hodin. Druhý den ráno, 6. prosince 2014, byla nařízena evakuace Vlachovic-Vrbětic, průmyslového areálu Vlárských strojíren a železniční stanice Bohuslavice nad Vláří. Evakuace Vlachovic-Vrbětic a vlakové stanice Bohuslavice nad Vláří skončila ještě ten den, tedy 6. prosince 2014 v 17:30. Evakuace ostatních obcí a průmyslového areálu strojíren byla ukončena následující den ve 12:30. Dohromady se celá evakuace přímo dotkla asi 2 000 obyvatel.

Jediným omezením nadále zůstávala uzavřená silnice mezi Haluzicemi a Lipovou, ta byla znovuotevřena až 17. března 2015. 

Například obec Lipová tedy byla evakuována dohromady třikrát. Došlo k evakuaci jak celých obcí, tak jen jejich částí. Největší z nich se týkala asi dvou tisíc obyvatel. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Bezpečnostní informační služba (BIS) dlouhodobě upozorňuje na vysoký počet ruských diplomatů v ČR. Ve své výroční zprávě za rok 2018 (.pdf, str. 6) například uvádí, že „naddimenzování ruské diplomatické mise v ČR“ je dlouhodobý bezpečnostní problém. Již ve zprávě z roku 2015 BIS upozornila (.pdf, str. 8), že ruská diplomatická mise je početně „velmi disproporční vůči ostatním diplomatickým zastoupením“. Toto potvrdila opět ve výroční zprávě z roku 2019 (.pdf, str. 9): „(…) dlouhodobé disproporce ve velikosti diplomatických misí ČR a Ruska.“

Podle údajů ministerstva zahraničí, které si vyžádal server HlídacíPes.org, bylo ke konci dubna 2020 na Velvyslanectví Ruské federace v Praze celkem 120 zaměstnanců, z toho 43 diplomatů včetně velvyslance. Celkový početní stav ruské ambasády (včetně personálu a také konzulátů v Brně a Karlových Varech) byl však 138 lidí. Podle informací Ministerstva zahraničních věcí, na které upozornil pořad Otázky Václava Moravce (video, čas 14:10), disponovala ruská ambasáda k 12. červnu 2020 v České republice 135 pracovníky. 

Podle vyjádření mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Zuzany Štíchové pro ČTK z 19. dubna 2021 působilo dosud (tedy do vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády) na Velvyslanectví Ruské federace v Praze 40 diplomatů, celkově však kolem 120 zaměstnanců. 

Zuzana Štíchová současně uvedla, že české zastoupení v Rusku bylo poloviční, tedy kolem 60 lidí. Doplňme, že Rusko na vyhoštění 18 ruských pracovníků zareagovalo vyhoštěním 20, respektive 27 pracovníků české ambasády v Moskvě.

Výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou, neboť na Velvyslanectví Ruské federace v Praze působilo 120 zaměstnanců (nikoliv 130–140) a na české ambasádě v Rusku pak přibližně 60 pracovníků, tedy skutečně polovina.