Miloš Zeman

Uhelná komise je poradním orgánem vlády ČR, který vznikl v červenci 2019. Svá hlavní doporučení (.pdf, str. 12) zveřejnila tato komise v dokumentu z prosince 2020. Vládě v něm doporučila jako realistický rok „útlumu využití uhlí pro účely výroby elektřiny a tepla v ČR“ rok 2038.

Materiál byl následně předložen vládě ČR, která ho projednávala na svém zasedání dne 24. května 2021. Vláda ČR, tehdy vedená Andrejem Babišem, vzala výstupy Uhelné komise na vědomí (.pdf), avšak přímo je neschválila. Uhelné komisi ve svém usnesení (.pdf) doporučila podrobněji rozpracovat a vyhodnotit „podmínky, nástroje a dopady“ ústupu od uhlí v dřívějším termínu. Uveďme, že někteří ministři byli v té době pro odklon od uhlí už v roce 2033.

Česko se dnes (k 6. květnu 2022) hlásí k termínu ukončení užívání uhlí v roce 2033 (.pdf, str. 3), což ve svém programovém prohlášení zmiňuje současná vláda Petra Fialy. Nejedná se však o finální závazek, politická diskuse stále probíhá a vláda chystá aktualizaci státní energetické koncepce do konce příštího roku. Odklon od uhlí je považován za jeden ze zásadních kroků k udržení globálního oteplování pod hranicí 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, jak je zakotveno v Pařížské dohodě (.pdf, str. 2). 

Doplňme, že prezident Miloš Zeman je dlouhodobým zastáncem zachování těžby uhlí, v minulosti také např. podpořil prolomení těžebních limitů.

Prezidentské pravomoci jsou zakotveny v Ústavě České republiky a nalezneme je především v článku 62 a 63. Článek 64 dává prezidentovi možnost účastnit se schůzí obou komor Parlamentu a schůzí vlády. Prezident má také právo probírat s členy vlády otázky patřící do jejich působnosti. Kromě konzultace na téma energetiky s členy vlády nedává Ústava prezidentu republiky žádné právo do této problematiky přímo zasahovat.

Ač Miloš Zeman nemá žádné přímé nástroje, jak energetickou politiku Česka ovlivňovat, často a opakovaně se k tomuto tématu vyjadřoval. Dlouhodobě například kritizuje státní podporu provozovatelů solárních elektráren, v roce 2020 se dokonce spekulovalo o tom, že tehdejší snaha vlády Andreje Babiše o snížení dotací tzv. solárním baronům je „úlitbou Miloši Zemanovi“.

Zmiňme, že v roce 2013 prezident Zeman vetoval novelu zákona o odpadech, která se mj. týkala likvidace odpadů ze solárních elektráren. Prezident nicméně své veto zdůvodnil chybou v legislativním procesu, protože byl do novely zapracován pozměňovací návrh prodlužující provozovatelům solárních elektráren některé lhůty, který poslanci neschválili. To potvrdila i tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová: „Ten návrh Poslanecká sněmovna nepřijala. Do Senátu ovšem chybou sněmovní legislativy odešlo znění, ve kterém bylo napsáno, že tento pozměňovací návrh byl přijat.“ Zemanovo veto tedy podle všeho nebylo motivováno snahou zasáhnout do právní úpravy solárních elektráren.

Dalším častým tématem Miloše Zemana je jaderná energetika. O té Zeman mluví opakovaně nejen do médií, ale i na pracovních schůzkách a zahraničních cestách. V minulosti se vyjadřoval také k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany, kromě jiného i v souvislosti s možností, že by ji prováděla ruská společnost Rosatom. V roce 2017 například vyjádřil přání, aby se na dostavbu Dukovan aplikoval podobný model jako v Maďarsku při stavbě jaderné elektrárny Paks 2, kde vláda Viktora Orbána zadala stavbu elektrárny společnosti Rosatom bez soutěže. O dva roky později Miloš Zeman jednal s ruským ministrem průmyslu právě o účasti Rosatomu na modernizaci Dukovan a Temelína.

V roce 2021 pak Zeman prosazoval, aby se do tendru o dostavbu Dukovan zapojily i ruské a čínské společnosti. V srpnovém proslovu k velvyslancům později uvedl: „Všichni experti se v zásadě shodují, že snížení počtu účastníků v tendru znamená růst ceny o několik desítek miliard korun. Ti, kdo způsobili, že jim nevoní Rusko nebo Čína, tak připraví českou ekonomiku o několik desítek miliard korun.“ Kritizoval tak vyřazení ruského Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan, ke kterému došlo po odhalení ruského zapojení do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

Dále uveďme, že v roce 2017 odmítl prezident Zeman jmenovat Tomáše Prouzu do čela Ministerstva průmyslu a obchodu (více jsme o tématu psali zde), které je za oblast energetiky zodpovědné. Miloš Zeman však Prouzu veřejně kritizoval především za to, že má podle něj malé znalosti českého průmyslu, či za jeho postoje k přijímání muslimských imigrantů. Prezidentův mluvčí v té době také zdůrazňoval, že je Tomáš Prouza „pověstný úzkým vztahem k politickým neziskovkám, které účelově útočí na pana prezidenta“. Z vyjádření prezidenta tak nevyplývá, že by motivem Miloše Zemana k nejmenování Prouzy ministrem byla snaha zasahovat do české energetické politiky. 

Na závěr shrňme, že prezident Zeman o tématech souvisejících s energetickou politikou v minulosti často mluvil a dával najevo, jak by měla podle něj vypadat. Zda a do jaké míry se mu ale podařilo své názory prosadit do reálné podoby české energetické politiky, nedokážeme z veřejně dostupných zdrojů ověřit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. O prezidentově roli se nicméně dlouhodobě spekuluje, často v souvislosti se Zemanovým poradcem Martinem Nejedlým.

Na začátek uveďme, že hodnotíme pouze faktickou část výroku, tedy zda německý prezident Steinmeier a bývalý předseda CDU Wolfgang Schäuble přiznali svůj chybný odhad ruské politiky.

Bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble v rozhovoru pro nedělní vydání deníku Welt uvedl, že nepovažoval za možné, aby Evropa zažila takovou krizi ve vztazích s Ruskem. Zároveň přiznal, že se mýlil, když se domníval, že by Německo mělo s Ruskem spolupracovat. 

Německý prezident Steinmeier připustil svou chybu například v trvání na spuštění plynovodu Nord Stream 2. „Trvali jsme na mostech, ve které už Rusko nevěřilo a před nimiž nás naši partneři varovali. (…) Mýlil jsem se stejně jako ostatní," dodal.

Jak německý prezident Steinmeier, tak bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble tedy skutečně přiznali, že nezvládli odhadnout Rusko a jeho politiku správně. Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman uvádí, že autorem výroku „jen idiot nemění své názory“ je Winston Churchill. Pokud se však na výrok blíže zaměříme, jeho autorství je velmi mlhavé.

Zeman se zřejmě odkazuje na výrok „Fanatik je ten, kdo neumí změnit názor a nezmění téma.“ („A fanatic is one who can’t change his mind and won’t change the subject.“), který je Winstonu Churchillovi často připisován. V březnu 1952 jej takto citoval londýnský deník The Evening Standard, později i listy ve Spojených státech.

Podle webu QuoteInvestigator.com ale výrok zazněl již o devět let dříve v Esar’s Comic Dictionary (Esarův komický slovník). Výrok se sice v jednom slově lišil (opinion/mind), ale význam i zbytek výroku zůstal stejný. V následujících letech se pak tento výrok v médiích pravidelně objevoval, roku 1945 ho zmínily noviny Oakland Tribune a o čtyři roky později také časopis Reader’s Digest a noviny The Seattle Times. V nepatrně pozměněných podobách, které ale jeho význam nikterak nezměnily, otiskly výrok v roce 1949 The Attica News a dva roky poté i noviny Robesonian a časopis Princeton Alumni Weekly.

V širším kontextu se můžeme odkázat například na citát Williama Blakea z knihy The Marriage of Heaven and Hell (.pdf, str. 118) z roku 1790: „Člověk, jenž nikdy nemění své názory, je jako stojatá voda a plodí plazy mysli“ nebo také na přísloví „moudrý muž mění názory, hlupák je nikdy nezmění,“ které lze nalézt v seznamech francouzských (č. 589) či španělských rčení. 

Pravý původ výroku je tedy obtížné určit. Můžeme ale konstatovat, že Winston Churchill nebyl tím, kdo jej použil jako první.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Miloš Zeman obhajuje svého poradce Martina Nejedlého. Ten je podle moderátorky Terezie Tománkové vnímán určitou částí společnosti negativně, a to kvůli svým proruským postojům. Hlava státu zároveň říká, že Nejedlého pracovní působení v Rusku a Německu bylo „veřejné“, čímž dává najevo, že je obecně známé, co jeho poradce v minulosti dělal.

Na úvod ještě dodejme, že Martin Nejedlý je členem expertního týmu prezidentské kanceláře od roku 2013, kdy se Miloš Zeman poprvé ujal prezidentského úřadu. V roce 2014 se navíc stal i prezidentovým externím poradcem. Na obou těchto pozicích působí (.pdf; .pdf) dodnes. Média ho označují za klíčového muže okolí prezidenta Zemana.

Životopis Martina Nejedlého

O životě Martina Nejedlého toho sdělovací prostředky a veřejnost příliš neví. Lidové noviny v roce 2020 informovaly, že se již sedmým rokem snaží společně s webem Česká pozice získat od Hradu oficiální životopis Martina Nejedlého. Nikdy se však s úspěchem nesetkaly. I další média uvádí, že žádný životopis, který by vysvětloval kariéru prezidentova poradce, veřejně neexistuje.

Přesto však v médiích existují útržkovité informace, které vysvětlují některé části jeho života. Z rozhovorů Martina Nejedlého pro Lidové noviny, Deník a Blesk vyplývá, že mezi lety 1989 a 1990 ukončil kariéru prvoligového volejbalisty za Zbrojovku Brno a odešel do Německa, kde rovněž hrál volejbal. Zanechal i studia na vysoké škole v Brně, konkrétně obor učitelství-tělocvik.

Po nějaké době skončil svou kariéru volejbalisty a postupně se v Německu začal věnovat jinému oboru. Tamní firma prý ocenila, že umí dobře rusky. Podle svých vlastních slov se asi pět let věnoval obchodu s auty Opel mezi Ruskem a Německem. Časem se pak trvale usadil v Moskvě, kde se seznámil s lidmi z ropného koncernu Lukoil. Pro Lukoil začal podle magazínu Dotyk pracovat v roce 1997. Kolem roku 2000 se opět vrátil do Česka a pendloval mezi Ruskem a Českem. S lidmi z Lukoilu i nadále komunikoval.

Minulý rok pro Seznam zprávy uvedl, že už asi 25 let dělá tu stejnou práci, věnuje se totiž oblasti petrochemie. „Vždycky jsme dělali obchod s komoditami, které byly součástí petrochemie, vždycky jsme obchodovali s technologiemi, které jsou součástí petrochemie,“ řekl 15. ledna 2016 pro deník Blesk. V tom samém rozhovoru uvedl, že na přelomu let 2001 a 2002 byl zaměstnancem ve společnosti Plynostav Pardubice.

V roce 2007 založil Martin Nejedlý českou pobočku ruského Lukoilu, která se jmenovala Lukoil Aviation Czech. Ta během Topolánkovy vlády získala bez výběrového řízení zakázku na dodávání paliva pro české státní aerolinie. Nejedlý byl jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech do roku 2015, kdy společnost přešla do likvidace, neboť musela po prohraném soudním sporu zaplatit Správě státních hmotných rezerv přes 27 milionů korun. Podle dostupných informací získala česká pobočka Lukoilu peníze na zaplacení pokuty od ruského Lukoilu.

Po návratu z Ruska Nejedlý také dlouhodobě figuruje ve dvou svých firmách. Je jediným akcionářem společnosti ENE INVESTMENT a.s. a 100% podílníkem a jednatelem ve společnosti FAMOS Trading s.r.o. V roce 2018 Česká televize přišla s informací, že Nejedlý prostřednictvím společnosti ATM energy, jejímž je akcionářem (.pdf, str. 26), provozuje v Česku čerpací stanice na CNG.

Žádné další stěžejní podnikatelské aktivity Martina Nejedlého, které by byly pro náš výrok relevantní, nejsou z veřejných zdrojů známé.

Závěr

Z veřejných zdrojů tedy víme, že Nejedlý přibližně od roku 1990 pracoval pro německou společnost, nejpozději ve druhé polovině 90. let již ale žil trvale v Moskvě a s auty už neobchodoval. V té době již měl kontakty v prostředí ruského ropného průmyslu a od roku 1997 začal pracovat pro ruský Lukoil. Do Česka se vrátil v roce 2000. Čím se Martin Nejedlý zabýval dalších 7 let, není úplně jasné. Kromě toho, že byl podle svých slov na začátku milénia zaměstnancem Plynostavu Pardubice a dělal „obchod s komoditami, které byly součástí petrochemie“, jakékoliv další indicie chybí. Od roku 2007 byl jednatelem Lukoil Aviation Czech, a to až do jejího zániku v roce 2015. Po návratu z Ruska Nejedlý figuroval ve svých firmách a údajně pokračovala jeho činnost v oblasti petrochemie. To potvrzuje také jeho angažmá v plnicích stanicích na CNG.

Miloš Zeman svým vyjádřením vytváří dojem, že veškeré Nejedlého angažmá v Rusku je veřejně dohledatelné a obecně známé. Zmiňuje sice práci pro českou pobočku ruského Lukoilu, tam ale Nejedlý pracoval až od roku 2007. Miloš Zeman opomíjí další klíčová období života svého poradce, která s Ruskem souvisela. Žádné veřejné zdroje neuvádí, co přesně dělal v Rusku do roku 2000 a čemu přesně se věnoval v Česku do roku 2007. Podle svých vlastních slov navíc i po roce 2000 udržoval s některými lidmi z Ruska kontakt. Celkově máme o kariéře Nejedlého jen útržkovité informace. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Bývalý prezident Václav Klaus v den útoku Ruska na Ukrajinu (24. února 2022) odsoudil prostřednictvím svého institutu „násilné proniknutí ruské armády na ukrajinské území“. Na začátku března pro server Neviditelnypes.cz ve svém článku uvedl: „Není správné dělat nic jiného než rezolutně odsuzovat ruský útok na Ukrajinu.“ Dále pokračoval: „Ukrajina je – zdá se – sjednocena a (…) touto ruskou agresí dotvořena.“

Na druhou stranu v dubnovém rozhovoru pro Frekvenci 1 relativizoval pravdivost záběrů masakrů a masových hrobů v Buče (audio, čas 1:15). Dodejme, že jeho výroky jsou dlouhodobě využívány ruskou propagandou. Ta ho často cituje a označuje za jednoho z mála českých politiků, který stojí na straně Ruska.

Prezident Zeman mluví o arabských uprchlících v souvislosti se svými dřívějšími názory a srovnává je se současnými uprchlíky z Ukrajiny. Podle Miloše Zemana byli migranti z arabských zemí převážně migranti ekonomičtí, nikoliv migranti prchající před válkou, jako je to v případě dnešních Ukrajinců. Zaměříme se proto na vrchol uprchlické vlny v letech 2015 a 2016. V rámci našeho ověření pro lepší srovnání předpokládáme u současných uprchlíků z Ukrajiny, že jsou všichni na útěku před válkou.

Data o počtech žadatelů o azyl podle státního občanství poskytuje Eurostat. Do Evropské unie celkem těchto žadatelů přišlo 1,28 mil. v roce 2015 a 1,22 mil. v roce 2016. Z toho 550 tisíc jich v roce 2015 a 540 tisíc v roce 2016 pocházelo z arabských zemí. Upřesněme, že za arabské státy (.pdf, str. 7) se podle mezinárodních definic považuje 22 členských zemí Ligy arabských států, jejichž seznam lze nalézt v následujícím grafu.

Sice není možné posoudit motivaci jednotlivých migrantů, nicméně při srovnání počtů migrantů z jednotlivých arabských zemí zjistíme, že nejvíce jich přicházelo ze Sýrie a Iráku, tedy zemí, ve kterých v té době probíhal rozsáhlý ozbrojený konflikt. Konkrétně uprchlíci z těchto dvou zemí představovali přibližně 85 % všech arabských migrantů. Můžeme tedy konstatovat, že většina arabských migrantů prchala z válkou sužovaných zemí, a to i s přihlédnutím k tomu, že v dané době probíhaly konflikty například i v Libyi nebo Jemenu.

Na závěr doplňme, že i pokud bychom k arabským státům připočetli žadatele o azyl z Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, byla by situace podobná. Uveďme, že Afghánistán také lze označit za zemi, která v té době byla zasažená válečným konfliktem – v roce 2015 zde probíhaly nejintenzivnější boje od začátku tamní války v roce 2001. V EU požádalo o azyl v roce 2015 i 2016 přibližně 180 tisíc Afghánců. Spolu se Syřany a Iráčany potom tvořili více než 80 % žadatelů z uvedených 25 zemí. 

Předešleme, že zde ověřujeme pouze demografickou strukturu populace, a to jednak uprchlíků z Ukrajiny během právě probíhajícího konfliktu, jednak uprchlíků z arabských zemí v době uprchlické krize, která vrcholila v letech 2015 a 2016. Zdali tito uprchlíci někoho „nechali doma“ pochopitelně ověřit nedokážeme.

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, bylo (.pdf, str. 1) na Ukrajině ke konci dubna 2022 nuceno opustit své domovy 13 milionů lidí. 5,3 milionu z nich opustilo zemi a útočiště nachází většinou v sousedních státech. Zbylých 7,7 milionu lidí bylo donuceno se přesunout uvnitř Ukrajiny. Z více než 5 milionů občanů prchajících do zahraničí tvoří ženy a děti vysokých 90 % (.pdf, str. 7). Musíme však také podotknout, že ukrajinští muži mezi 18 a 60 lety svou zemi opustit nemohli. Již 24. února byla na Ukrajině vyhlášena všeobecná mobilizace této věkové skupiny a uvedeným mužům bylo zakázáno z Ukrajiny vycestovat.

V případě uprchlické vlny z let 2015 a 2016 je situace komplikovanější. Musíme věnovat pozornost například jednotlivým zemím, odkud uprchlíci přicházeli. Všeobecně však můžeme říci, že rozdíl ve věkové struktuře přicházejících uprchlíků je znatelný. Stejné tvrzení pak platí u rozdílů mezi pohlavími.

Následující graf vycházející z dat Eurostatu popisuje situaci z roku 2015. Ukazuje žadatele o azyl pocházející z arabských zemí (.pdf, str. 7), tedy ze 22 členských zemí Ligy arabských států. Graf znázorňuje celkový počet příchozích žadatelů o azyl v Evropské unii a také podíl mužů ve věkové kategorii 18–34 let, tedy podíl „mladých mužů“.

Jak můžeme vidět, nejvíce migrantů přišlo ze Sýrie a Iráku, kde v té době probíhal ozbrojený konflikt. Velkou část těchto migrantů skutečně tvořili mladí muži. Mezi Syřany jich bylo téměř 39 %, mezi příchozími Iráčany více než 46 %. I mezi migranty z jiných arabských zemí tvořili mladí muži většinu příchozích. Když vezmeme v potaz dalších 11 zemí, jejichž občanů přišlo v roce 2015 do EU více než tisíc, tvořili mladí muži nadpoloviční většinu u šesti z nich.

Z celkových 551 tisíc lidí, kteří do Evropské unie v roce 2015 přišli z arabských zemí, tvořili téměř 42 % muži od 18 do 34 let. Tato demografická skupina byla tedy mezi migranty zjevně nadproporčně zastoupená. Například ženy tvořily jen 27 % všech příchozích arabských migrantů.

Na závěr shrňme, že prezident Zeman správně uvádí, že uprchlíci z Ukrajiny jsou převážně ženy a děti. Do protikladu pak staví demografické složení uprchlíků z arabských zemí. Téměř polovinu osob z arabských států, které v EU požádaly o azyl v roce 2015, skutečně tvořili mladí muži. Tato demografická skupina tedy byla mezi migranty významně nadreprezentována. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se takto vyjádřil 6. dubna před jednáním ministrů zahraničí členských států NATO, na kterém se ministři věnovali možnostem, jak podpořit Ukrajinu před dalšími útoky ruských jednotek.

„Musíme být realisté a uvědomit si, že to (válka, pozn. Demagog.cz) může trvat dlouhou dobu, po mnoho měsíců, dokonce i let. A to je důvod, proč musíme být také připravení na to, že to bude běh na dlouhou trať, ať už jde o podporu Ukrajiny, zachování sankcí i posilování naší obrany,“ řekl Stoltenberg.

Zároveň také uvedl, že členské země NATO nemají žádné zprávy o tom, že by se změnily cíle Vladimira Putina. Podle něj tedy Rusko stále usiluje o dobytí celého území Ukrajiny.

Pro kontext zmiňme, že prezident Zeman tento výrok řekl v reakci na otázku, na čem bude záležet, aby v Česku přetrvala ochota pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny. Zeman v rozhovoru uvedl, že podle něj česká podpora bude pokračovat, dokud bude pokračovat válka. Především z důvodu, že čeští občané uvidí utrpení ukrajinského lidu.

Uveďme, že podle průzkumu (.pdf) agentury Median, který proběhl v den začátku ruské invaze 24. února, přijetí uprchlíků podporovalo 69 % (.pdf, str. 9) respondentů. Podle průzkumu (.pdf) agentury STEM z přelomu března a dubna se poté k pomoci uprchlíkům a k jejich přijímání staví kladně 64 % (.pdf, str. 5) dotázaných. Z výsledků těchto průzkumů vyplývá, že se postoj Čechů k přijímání válečných uprchlíků od počátku konfliktu výrazně nezměnil. Tento trend také koresponduje s názorem prezidenta Zemana, který věří, že česká pomoc bude trvat do skončení válečného konfliktu na Ukrajině.

Miloš Zeman v pořadu Partie CNN Prima News řekl, že v Česku je zhruba 300 tisíc ukrajinských migrantů, které tvoří hlavně ženy a děti, kteří utíkají před válkou a nejsou to ekonomičtí migranti. Drobnou výjimkou jsou podle něj ukrajinští romští migranti, jichž je u nás podle něj zhruba 2 tisíce. U nich si není jist, zda se nejedná spíše o ekonomické migranty. Nedokážeme bohužel ověřit, zda utíkají Romové z Ukrajiny z jiného důvodu než jejich neromští spoluobčané, a zaměříme se proto pouze na počty příchozích lidí, které zmínil Miloš Zeman.

Ukrajinci po vstupu do Česka musí získat tzv. dočasnou ochranu, a to do 90 dnů po příjezdu. O ochranu mohou zažádat v krajských asistenčních centrech či na pracovištích Ministerstva vnitra. Každý cizinec vstupující do země se také musí do 30 dnů od příjezdu zaregistrovat u cizinecké policie. Pokud však člověk bydlí v některém z ubytovacích zařízení, tato povinnost přechází na provozovatele. Uveďme také, že většinou je v jednom asistenčním uprchlickém centru možno vyřídit všechny tyto náležitosti. Důležité je rovněž uvést, že pobyt nemusí nahlašovat děti mladší 15 let, kterých je údajně mezi uprchlíky přes 35 %.

Podle Ministerstva vnitra, jež každý den zveřejňuje počty osob s udělenou dočasnou ochranou a počet osob nahlášených na cizinecké policii, bylo k 30. dubnu 2022 (den před rozhovorem) celkem 318 785 osob s udělenou dočasnou ochranou a 208 035 lidí nahlášených na cizinecké policii.

Kdybychom k počtu nahlášených osob na cizinecké policii připočetli skutečnost, že 35 % uprchlíků jsou děti bez nahlašovací povinnosti, dostaneme se k číslu 320 tisíc. Tento počet ovšem nelze sečíst s počtem víz dočasné ochrany, jelikož tyto ukazatele mohou obsahovat některé lidi dvakrát.

Zmiňovaná čísla jsou pouze oficiální ukazatel a nemusí vyjadřovat reálný počet ukrajinských migrantů na našem území. Ten může být vyšší. Nutné je také uvést, že počet 300 tisíc ukrajinských migrantů zmínil premiér Fiala již v březnu tohoto roku. Vicepremiér Rakušan pak v dubnu uvedl, že se jejich počet na 300 tisících ustálil.

Podle ředitele Hasičského záchranného sboru ČR Vladimíra Vlčka úřady u uprchlíků z Ukrajiny nezjišťují, zda jsou příslušníky některé z menšin. Z více než 300 000 Ukrajinců, kterým české úřady vydaly víza, je podle odhadů hasičů zhruba 1 500 až 2 000 Romů.

Z výše uvedeného vyplývá, že oficiální data a odhady českých úřadů jsou velmi podobné těm, které uvádí Miloš Zeman, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.