Miloš Zeman
SPO

Miloš Zeman

Prezident České republiky

Strana práv občanů (SPO)

Bez tématu 790 výroků
Koronavirus 26 výroků
Ekonomika 18 výroků
Zahraniční politika 15 výroků
Energetika 9 výroků
Právní stát 9 výroků
Sociální politika 8 výroků
Zdravotnictví 8 výroků
Evropská unie 7 výroků
Invaze na Ukrajinu 7 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro 6 výroků
Poslanecká sněmovna 4 výroky
Sněmovní volby 2021 4 výroky
Vnitrostranická politika 3 výroky
Prezidentské volby 2023 2 výroky
Rozpočet 2022 2 výroky
Životní prostředí 2 výroky
Doprava 1 výrok
Regiony 1 výrok
Rozpočet 2021 1 výrok
Střet zájmů 1 výrok
Školství, věda, kultura 1 výrok
Pravda 520 výroků
Nepravda 181 výroků
Zavádějící 93 výroků
Neověřitelné 95 výroků
Rok 2022 40 výroků
Rok 2021 88 výroků
Rok 2020 19 výroků
Rok 2019 82 výroků
Rok 2018 208 výroků
Rok 2017 95 výroků
Rok 2016 89 výroků
Rok 2015 39 výroků
Rok 2014 64 výroků
Rok 2013 128 výroků
Rok 2012 37 výroků
Pouze ve výběru Demagog.cz 66 výroků

Miloš Zeman

Veřejně jsem říkal, že návrh státního rozpočtu tak, jak byl předložen, považuji za nedostatečně proinvestiční a nedostatečně úsporný.
Vánoční poselství, 26. prosince 2021
Rozpočet 2022
Zavádějící
Prezident Miloš Zeman měl takovéto výhrady k návrhu státního rozpočtu z května. K přepracovanému návrhu, který Ministerstvo financí předložilo vládě v září a který je nyní aktuální, se ale nevyjádřil.

květnu 2021 představila tehdejší ministryně financí Alena Schillerová vládě materiál k přípravě státního rozpočtu na rok 2022. Tento předběžný návrh byl vládou 7. června schválen. Návrh mimo jiné počítal se schodkem 390 mld. Kč. Výše investic byla odhadnuta na 189 mld. Kč. 

28. srpna po schůzi s premiérem Babišem a ministryní financí Schillerovou uvedl mluvčí prezidenta na svém twitterovém účtu následující:

Dodal také, že: 

22. září se ministryně financí znovu setkala s prezidentem Zemanem na schůzi v Lánech. Hlavním tématem této schůze byl návrh státního rozpočtu. Ministryně podle svých slov seznámila prezidenta s přepracovaným návrhem rozpočtu, který mimo jiné počítal se schodkem 376,6 mld. Kč, tedy o 13,4 mld. Kč méně než návrh původní. Navíc také o 29 mld. navyšoval plánovaný rozpočet investic. Ministryně také uvedla (video, čas 4:06), že si prezident Zeman chce její návrh podrobně nastudovat a že o případném vetu nebo větších výhradách z prezidentovy strany nebyla řeč.

27. září vláda přepracovaný návrh státního rozpočtu na rok 2022 schválila (.pdf).

20. října vláda přepracovaný návrh státního rozpočtu schválila znovu, protože jej bylo nutné znovu schválit a opětovně předložit do Poslanecké sněmovny z důvodu proběhlých sněmovních voleb.

Prezident se k tomuto přepracovanému návrhu nijak veřejně nevyjádřil. Jeho srpnové vyjádření prostřednictvím mluvčího se vztahovalo k původnímu předběžnému návrhu Ministerstva financí z května, který se ale od zářijového přepracovaného návrhu, předloženého Poslanecké sněmovně, liší jak nižším schodkem, tak vyššími investicemi.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že k předloženému návrhu státního rozpočtu, respektive výši jeho schodku a plánovaných investic, měl výhrady. Tyto výhrady měl nicméně k návrhu rozpočtu, který od té doby Ministerstvo financí právě v těchto oblastech přepracovalo. K aktuálnímu návrhu rozpočtu se prezident nijak nevyjádřil. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Miloš Zeman

(...) návrh, který jsem opakovaně vyjádřil při svých projevech o rozpočtu v Poslanecké sněmovně. Tento návrh spočívá ve zrušení daňových výjimek. Kdyby došlo ke zrušení všech daňových výjimek, říkal jsem, že by to ušetřilo 380 miliard korun. Což je téměř tolik, jako odhadovaný deficit státního rozpočtu v tomto roce.
Vánoční poselství, 26. prosince 2021
Rozpočet 2021
Pravda
Miloš Zeman o potřebě zrušení daňových výjimek mluvil v Poslanecké sněmovně opakovaně. Naposledy v roce 2020 zmínil, že zrušení všech daňových výjimek a úlev by představovalo 380 mld. Kč. Letošní deficit činil na konci listopadu 401,5 mld. Kč.

O potřebě zrušení daňových výjimek mluvil Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně v roce 2019, o rok později pak ve svém projevu k rozpočtu na 62. schůzi Poslanecké sněmovny uvedl: „Spočítali jsme s paní ministryní Schillerovou, že zrušení daňových výjimek a úlev by představovalo 380 miliard korun.“ Není však jisté, jak těchto 380 miliard spočítali, protože sama bývalá ministryně financí Alena Schillerová později v rozhovoru v České televizi zmiňovala 300 miliard, v druhém rozhovoru mluvila naopak o 330 miliardách.

Kromě slov ministryně máme poslední oficiální vyčíslení daňových úlev až z roku 2018, kdy mělo jít podle odhadů Ministerstva financí (MF) o celkovou hodnotu přes 500 miliard korun. Souhrn daňových úlev je vypočítán z daňových úlev daně z příjmů fyzických osob, daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty. Podle dokumentu (.pdf, str. 1) Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2018, který byl vydán jako příloha Fiskálního výhledu Ministerstva financí, činily souhrnné daňové úlevy v roce 2018 520 miliard Kč (.pdf, str. 5).

Zároveň nicméně neexistuje (.pdf, str. 1) jednotná metodika pro výpočet těchto úlev a nejsou dána ani žádná jiná omezující pravidla podoby analýzy daňových úlev. Rozdíl odhadu MF a Aleny Schillerové tak může být způsoben právě jinou metodikou.

Deficit státního rozpočtu by měl v letošním roce podle zákona o státním rozpočtu činit 500 miliard korun, tento plán se však pravděpodobně nenaplní. Hospodaření státního rozpočtu totiž na konci listopadu skončilo deficitem ve výši 401,5 miliard korun, a lze tak předpokládat, že výsledný deficit za rok 2021 nebude o mnoho vyšší. Zmiňovaných 380 miliard tedy skutečně téměř dosahuje odhadovaného letošního schodku.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že o daňových výjimkách v minulosti v Poslanecké sněmovně mluvil a dokonce tehdy zmiňoval částku 380 miliard korun. Tato suma neodpovídá odhadům bývalé ministryně financí ani odhadům MF z roku 2018. Ty se sice výrazně liší, Miloš Zeman se ale se svými 380 mld. pohybuje mezi těmito odhady, které navíc nemají jednotnou metodiku. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro kontext doplňme, že daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy) či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy.

Miloš Zeman

(...) slevy na poplatníka, která je nejvyšší daňovou výjimkou.
Vánoční poselství, 26. prosince 2021
Ekonomika
Pravda
Základní sleva na dani na poplatníka daně z příjmů fyzických osob představuje nejvyšší daňovou úlevu. V roce 2018 se pohybovala kolem 120 miliard korun za rok.

Daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy), či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy.

K ověření tohoto výroku budeme využívat dokument (.pdf) s názvem Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2018 (dále jen Kvantifikace daňových úlev). Ten byl vydán jako příloha Fiskálního výhledu Ministerstva financí a obsahuje údaje, podle kterých činily souhrnné daňové úlevy v roce 2018 520 miliard Kč (.pdf, str. 5). Z toho více než tři čtvrtiny tvořily „položky snižující daň“ u daně z příjmů fyzických osob (DPFO), osvobození od daně u stejné daně, a také osvobození od daně u DPH.

Položek snižujících daň u DPFO (.pdf, str. 2) je celá řada (daňové zvýhodnění dětí, sleva na manžela/manželku nebo sleva na studenta. Výše všech těchto základních slev na poplatníka DPFO v roce 2018 činila přibližně 120 miliard Kč. Nejvýraznější (str. 3) z nich, co se týče dopadu na rozpočet, je základní sleva na dani pro poplatníka. 

To je jen o 14 miliard (.pdf, str. 5) méně než souhrnná hodnota jednotlivých osvobození u DPH. Jejich rozložení není k dispozici (str. 4), jedná se ale o osvobození nájmu z nemovitých věcí, finančních a pojišťovacích činností a několik dalších druhů úlev. Lze tak předpokládat, že celková suma slev na poplatníka je vyšší než jednotlivá osvobození od DPH.

Sleva na poplatníka tedy v českém daňovém systému podle nejnovějších dostupných údajů činila přibližně 120 miliard korun, a jednalo se tak v souhrnu o největší daňovou úlevu. Výrok prezidenta Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme ještě, že v roce 2021 došlo ke zvýšení základní slevy na poplatníka o 3 000 Kč oproti roku 2020, další zvýšení o stejnou částku je pak schváleno také na rok 2022, kdy bude tato sleva činit 30 840 Kč.

Miloš Zeman

(...) citáty (...) od Aloise Rašína: „Blaho republiky budiž naším nejvyšším zákonem.
Vánoční poselství, 26. prosince 2021
Pravda
Věta „Blaho republiky je nejvyšším zákonem!“ je skutečně citátem prvního československého ministra financí Aloise Rašína.

Alois Rašín byl českým politikem a ekonomem, jedním z odsouzených v procesu s Omladinou, později také účastníkem prvního odboje a funkcionářem Československé národní demokracie. V roce 1918 se stal prvním československým ministrem financí.

Prezident Zeman zmiňuje jeden z jeho nejslavnějších citátů, v němž Rašín uvedl (.pdf, str. 367): „Blaho republiky je nejvyšším zákonem!“ Rašínův citát Miloš Zeman nezmiňuje poprvé. Mluvil o něm například v Poslanecké sněmovně v letech 20002013.

Doplňme, že heslo obdobné tomu Rašínovu převzala (.pdf, str. 19) v roce 1926 také Národní obec fašistická.

Miloš Zeman

(...) citáty (...) Johna Kennedyho: „Neptejte se, co vaše země může udělat pro vás. Ptejte se, co vy můžete udělat pro svoji zemi.
Vánoční poselství, 26. prosince 2021
Pravda
Bývalý americký prezident John Fitzgerald Kennedy skutečně řekl: „Neptejte se, co může vaše země udělat pro vás. Ptejte se, co můžete vy udělat pro vaši zemi.“ Tento citát pronesl Kennedy při svém inauguračním projevu v lednu 1961.

John Fitzgerald Kennedy vyhrál prezidentské volby v roce 1960. Větu, kterou ve svém výroku uvádí Miloš Zeman, Kennedy pronesl při inauguraci, která se konala 20. ledna 1961. Do češtiny se dá přeložit následovně: „Neptejte se, co může vaše země udělat pro vás. Ptejte se, co můžete vy udělat pro vaši zemi.“

Ke konci (video, čas 13:57) inauguračního projevu John F. Kennedy konkrétně prohlásil: „Ask not what your country can do for you ask what you can do for your country.“ 

Miloš Zeman

V Česku je nejnižší míra nezaměstnanosti v celé Evropské unii.
TV Nova, 17. listopadu 2021
Evropská unie
Ekonomika
Pravda
Podle posledních dostupných dat Eurostatu byla v České republice míra nezaměstnanosti 2,6 %. Jedná se skutečně o nejnižší číslo v celé Evropské unii.

Obecná míra nezaměstnanosti je podíl počtu nezaměstnaných na celkovém ekonomicky aktivním obyvatelstvu. Podle dat (.pdf) Eurostatu publikovaných 3. listopadu byla v září 2021 míra nezaměstnanosti v ČR 2,6 % (.pdf, str. 4). Jak je vidět na následujícím grafu, míra nezaměstnanosti v ČR je skutečně nejnižší v celé Evropské unii.

Doplňme, že míra nezaměstnanosti v České republice je v rámci EU nejnižší dlouhodobě – již od roku 2016.

Miloš Zeman

Je tady nejnižší procento chudoby (v rámci EU, pozn. Demagog.cz).
TV Nova, 17. listopadu 2021
Sociální politika
Ekonomika
Pravda
Dle dat Eurostatu se ČR v roce 2020 umístila na 1. místě v EU v rámci srovnání rizika ohrožení příjmovou chudobou i tzv. rizika chudoby nebo sociálního vyloučení. Zdůrazněme však, že tato srovnání vycházejí z mediánu příjmu domácností, jehož výše se v různých zemích výrazně liší.

Míra či procento chudoby, které ve výroku zmiňuje prezident Zeman, se obvykle vyjadřuje pomocí ukazatele rizika ohrožení příjmovou chudobou, případně také pomocí komplexnějšího ukazatele rizika chudoby nebo sociálního vyloučení.

V rámci prvního zmíněného srovnání se podle posledních dostupných dat Eurostatu za rok 2020 Česká republika umístila na první příčce v EU – konkrétně bylo příjmovou chudobou v ČR ohroženo celkem 9,5 % lidí. Průměr EU přitom odpovídal 17,1 %. Nejlépe se Česká republika umístila také v případě unijního srovnání rizika chudoby nebo sociálního vyloučení, tento ukazatel dosahoval 11,5 %. Průměr Evropské unie přitom odpovídal 21,9 %. Česká republika tak předstihla například Rakousko a Německo, kde bylo podle Eurostatu chudobou či sociálním vyloučením ohroženo 16,7 % a 22,5 % lidí.

Z výše uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Důležité je zde nicméně zmínit, že srovnání na základě rizika ohrožení příjmovou chudobou a na základě rizika chudoby nebo sociálního vyloučení je v určitých ohledech značně problematické, na což upozorňují také odborníci.

Předně, ukazatel rizika ohrožení příjmovou chudobou představuje podíl lidí, jejichž disponibilní příjem se pohybuje pod 60 % mediánového disponibiliního příjmu v dané zemi. Tento medián se pak mezi jednotlivými státy EU samozřejmě výrazně liší. Hranice chudoby je tak v různých zemích jiná, a to i když vezmeme v potaz rozdíly v cenových hladinách.

Evropský think-tank Bruegel tyto rozdíly ilustruje (.pdf, str. 8) srovnáním Rumunska a Lucemburska. Zatímco v Rumunsku odpovídala hranice chudoby v roce 2015 disponibilnímu příjmu cca 2 600 eur ročně, v Lucembursku se jednalo o více než 17 600 eur. Obě hodnoty jsou přitom upraveny podle rozdílu v cenových hladinách. Občan Lucemburska se tak považoval za ohroženého chudobou, i když byl jeho příjem několikanásobně vyšší než mediánový příjem v Rumunsku a s takovým příjmem si mohl dovolit mnohem více zboží a služeb. 

Z mediánu disponibilního příjmu pak částečně vychází také ukazatel rizika chudoby nebo sociálního vyloučení. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří splňují alespoň jednu ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou.

Uvedené dva ukazatele míry chudoby jsou odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121, 85), za problematické je však považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků například za možný statistický klam označil sociolog Daniel Prokop. Podobně pak hovoří také analýza socioložky Martiny Mysíkové, která upozorňuje na to, že mezinárodní srovnatelnost je v tomto případě omezená.

Miloš Zeman

Když vetujete byť jediného ministra, vetujete tím celou vládu.
TV Nova, 17. listopadu 2021
Právní stát
Zavádějící
Prezidentovo veto skutečně zablokuje proces jmenování vlády. Ústava mu však takovou pravomoc nedává a premiér, který by s návrhem ministra nechtěl ustoupit, se může obrátit na Ústavní soud.

Prezident Miloš Zeman zde mluví v souvislosti s výhradami, které podle vlastních slov má k jednomu z kandidátů na ministra v budoucí vládě Petra Fialy. Zeman má k nejmenovanému kandidátovi výhrady (video, čas 9:32), přes které podle něj „nepojede vlak“. Podle MF DNES by oním problematickým kandidátem měl být Jan Lipavský (Piráti), který se má stát ministrem zahraničních věcí.

Miloš Zeman svým výrokem poukazuje na to, že odmítnutím jmenování jednoho kandidáta na ministra by de facto došlo k nejmenování vlády jako celku. Právní základ této problematiky nalezneme ve čl. 68 odst. 2 Ústavy, který říká: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Ústavní formulace zdánlivě prezidentu nedává možnost návrhu premiéra na jmenování člena vlády nevyhovět, praxe však přinesla vícero případů, kdy prezident odmítal jmenovat určitého kandidáta na ministra.

Nejmenování ze závažných důvodů

Podle ustáleného výkladu například prezident může nejmenovat ministra, pokud by kandidát nesplňoval některé zákonné podmínky. Jak uvádí ve svém komentáři k problematice ústavní právník Zdeněk Koudelka: „Z Ústavy totiž neplyne, že by prezident republiky, byť posléze vázán návrhem předsedy vlády, nemohl odmítat některé osoby navržené na funkci ministra jako nevhodné nebo nepřijatelné.“ Stejně tak Jan Wintr, který je Koudelkou citován, připouští, aby prezident nehrál pouze ceremoniální roli, ale byl „druhým párem očí, které dohlížejí, aby nebyl jmenován nějaký podezřelý, nedůvěryhodný, nebezpečný kandidát“ (Právo, 21. července 2012, str. 6).

Jan Kysela v rozhovoru pro Aktuálně.cz dokonce jmenuje konkrétní příklady, kdy by prezident republiky dle jeho názoru nemusel navrženého kandidáta na ministra jmenovat: „Kdyby kandidát představený předsedou vlády nesplňoval nějaké zákonné podmínky, například ty v zákoně o střetu zájmů a ten střet zájmů by byl neodstranitelný v dohledném čase, nebo kdyby kandidát představoval bezpečnostní riziko na základě informací rozvědky nebo kontrarozvědky, protože je to agent cizí moci, nebo protože by nastaly nějaké krajní případy – typově jako že člověk je analfabet nebo něco takového –, tak mám pocit, že takovým návrhům prezident vyhovět nemusí.

Pokud jde o konkrétní případy nejmenování kandidáta ministrem v minulosti, lze se pozastavit například u Davida Ratha, kterého tehdejší prezident Klaus odmítl v roce 2005 jmenovat ministrem zdravotnictví, jelikož působil zároveň jako prezident České lékařské komory. Jmenován byl až po čtrnácti dnech, protože své působení v čele komory ukončil.

Nejmenování z rozhodnutí prezidenta

Problematičtější je však otázka postupu prezidenta, který odmítne jmenovat ministra, aniž by k tomu měl některý z výše uvedených závažných důvodů. Podle ustáleného názoru ústavních právníků prezident nemůže navrženého ministra jen tak nejmenovat. Podle Marka Antoše není možné, aby prezident nejmenování zdůvodňoval třeba tím, že nesouhlasí s politikou navrženého kandidáta nebo že má vůči němu nějaké osobní výhrady. „Není to důvodem. A Ústava mu přikazuje, aby vyhověl návrhu a jmenoval člena vlády,“ doplnil pro Novinky.cz Antoš. „Pokud tomu nebrání nějaká jasná právní překážka, například že by ten navržený měl soudně zakázáno vykonávat funkce ve veřejné správě, prezident je povinen návrhu předsedy vlády vyhovět,“ shrnuje Antoš pro Deník N.

Také dle Rychetského a kol. není v pravomoci prezidenta, aby odmítl návrh, který je v souladu s ústavním pořádkem či obecnou právní úpravou (Ústava České republiky: ústavní zákon o bezpečnosti České republiky: komentář, 2015). Stejně se vyjadřuje také Jan Kysela. Doplňme, že před svým zvolením do funkce připouštěl vázanost prezidenta návrhem premiéra také Miloš Zeman.

Prezident Zeman nicméně v minulosti již vícekrát odmítal jmenovat navrženého ministra bez zjevných zákonných důvodů a i přes pravděpodobný rozpor s Ústavou dosáhl svého.

V červnu 2018, kdy vznikala druhá vláda Andreje Babiše, byl kandidátem na ministra zahraničí Miroslav Poche (ČSSD). Toho však prezident Zeman jmenovat odmítl. „Na dotaz ČT, zda by akceptoval Miroslava Pocheho na post ministra zahraničních věcí, prezident pouze odvětil ‚ne‘. Oba politici spolu mají dlouhodobě napjaté vztahy,“ uvedla tehdy ČT. I po čtvrt roce na konci srpna 2018 prezident Zeman nadále odmítal jmenovat Pocheho ministrem, ČSSD proto 18. září změnila jméno kandidáta. Navrhla Tomáše Petříčka, který byl následně do funkce jmenován 16. října 2018.

Dále můžeme zmínit případ, kdy někdejší ministr kultury Antonín Staněk podal v květnu 2019 demisi na funkci ministra kultury. Prezident Zeman ji však odmítl přijmout. Staňkovým nástupcem se měl stát Michal Šmarda. Premiér Babiš tedy prezidentovi zaslal svůj návrh na odvolání Staňka z funkce a také návrh na jmenování Šmardy na jeho post. Prezident Zeman však ani po měsíci Šmardu ministrem nejmenoval. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček tehdy informoval o tom, že prezident Šmardu nejmenuje a žádá nového kandidáta. Michal Šmarda v reakci na to uvedl, že se vzdává nominace. Novým ministrem kultury se poté stal 27. srpna 2019 Lubomír Zaorálek.

V obou případech prezident dosáhl svého především díky tomu, že premiér Babiš netrval na svém návrhu. V případě Miroslava Pocheho jej nahradil dočasně Janem Hamáčkem a posléze Tomášem Petříčkem. Kandidáta na ministra kultury Šmardu pak premiér vzhledem k prezidentovu postoji nahradil Lubomírem Zaorálkem.

Návrh Petra Fialy

S nynější situací ohledně vznikající vlády Petra Fialy lze srovnat pouze případ Miroslava Pocheho, jelikož tehdy, na rozdíl od výměny ministra kultury, měla být také jmenována nová vláda jako celek. Jestli dojde k zablokování ústavního procesu ustavení vlády, záleží v případě prezidentova odporu především na tom, zda bude premiér trvat na svém návrhu, nebo navrhne jiného kandidáta. Vláda přitom podle Marka Antoše nemůže být jmenována bez obsazení všech postů.

V případě, že by Petr Fiala Miloši Zemanovi neustoupil, mohl by se, jakmile bude jmenován premiérem, obrátit s tzv. kompetenční žalobou na Ústavní soud. Doposud taková žaloba nikdy nebyla podána, existují proto pochybnosti o její přípustnosti, na což upozorňuje již zmiňovaný Jan Kysela nebo Jan Kudrna. Na rozdíl od klasických kompetenčních sporů, jako byl například spor prezidenta Havla a tehdejšího premiéra Miloše Zemana o nutnost kontrasignace jmenování guvernéra a viceguvernéra České národní banky, zde totiž chybí charakteristický spor o to, kdo má kompetenci vykonat. Nikdo totiž nerozporuje kompetenci prezidenta Zemana jmenovat ministra, kontroverzní je zde pouze lhůta, ve které tak musí udělat, což běžně není podstatou kompetenčního sporu.

Další z možností je podat ústavní žalobu na prezidenta republiky pro hrubé porušení ústavy, tuto možnost v případě výměny ministra kultury v roce 2019 připouštěli ústavní právníci. Uveďme, že takovou žalobu musí nejprve schválit Senát třípětinovou většinou přítomných senátorů a následně Poslanecká sněmovna alespoň 120 hlasy.

Miloš Zeman tedy poměrně nepřesně označuje svou praxi odmítání kandidátů na ministry jako „veto“, které mu dle Ústavy nenáleží. Fakticky ale byl již u dvou navrhovaných ministrů úspěšný a skutečně je nejmenoval. To, jestli odmítnutí jednoho ministra znamená odmítnutí celé vlády, pak záleží především na pevnosti postoje navrhujícího premiéra. V minulosti prezidentův odpor znamenal pouze změnu daného nominanta a následné jmenování vlády. Pokud by premiér prezidentovu tlaku neustoupil, došlo by skutečně k zablokování ústavního procesu a spor by případně musel rozhodnout Ústavní soud.

Miloš Zeman správně uvádí, že pokud prezident odmítne jmenovat kandidáta na ministra, dojde obecně k zablokování ústavního procesu jmenování vlády. Nicméně vzhledem k tomu, že institut prezidentského veta u nominovaných členů vlády česká Ústava nezná a Zemanova praxe „vetování“ kandidátů doposud díky postoji premiéra Babiše nikdy nevedla k „vetování“ celé vlády, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Miloš Zeman

Je tam, pokud se nemýlím, 18 kandidátů na ministry.
TV Nova, 17. listopadu 2021
Pravda
Příští vláda bude mít 18 členů, pokud do výčtu zahrneme také kandidáta na premiéra Petra Fialu.

Počet kandidátů na ministry prezident Zeman zmiňuje v souvislosti s tím, že má problém s jmenováním jednoho kandidáta (video, čas 9:15). Z kontextu vyplývá, že Miloš Zeman mluví o počtu budoucích ministrů, a do uváděného počtu tedy nezahrnuje Petra Fialu coby budoucího premiéra.

Informace o možném složení budoucí vlády Petra Fialy se v médiích objevily již poté, co se 2. listopadu koalice SPOLU a PirSTAN dohodly na koaliční smlouvě. Byť předseda ODS tehdy konkrétní jména budoucích ministrů neoznámil, uvedl alespoň rozdělení resortů mezi jednotlivé koalice. Z jednání také vyplynulo, že kabinet bude mít 18 členů (.pdf, str. 10), včetně budoucího premiéra Petra Fialy. Doplňme, že k podpisu koaliční smlouvy došlo 8. listopadu.

Petr Fiala zveřejnil jména členů budoucí vlády po schůzce s prezidentem Zemanem, která se uskutečnila 17. listopadu. Přehled ministerských kandidátů obsahuje následující tabulka. Dodejme, že Petr Fiala uvedl (video, čas 2:37), že má Miloš Zeman výtky k jednomu kandidátovi, jehož jméno se rozhodli nezveřejnit. Dle dostupných informací se však jedná o pirátského kandidáta na ministra zahraničních věcí Jana Lipavského.

Ministrem pro legislativu měl původně být Jakub Michálek. Ten se však později účasti ve vládě vzdal, jelikož ostatním členům Pirátů vadila kumulace funkcí, kdy by Michálek byl jak poslancem, tak ministrem. O nominaci Michala Šalomouna bude Pirátská strana definitivně rozhodovat v hlasování, které proběhne 19. až 22. listopadu.

Členů budoucí vlády tedy má být 18, pakliže do počtu zahrneme i budoucího předsedu vlády Petra Fialu. Kandidátů na ministry je ovšem pouze 17. Vzhledem k minimálnímu rozdílu hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý.

Miloš Zeman

(...) Gorbačova, protože ten právě zakázal vojenskou intervenci (do Československa v roce 1989, pozn. Demagog.cz).
TV Nova, 17. listopadu 2021
Pravda
Michail Gorbačov se proti intervencím ve státech východního bloku stavěl dlouhodobě. Před 17. listopadem 1989 i po něm českoslovenští představitelé i sovětská vojska dostávali z Moskvy zprávy o tom, že ozbrojený zásah proti opozici není žádoucí.

Při samotných událostech listopadu 1989 v Československu se o vojenském zásahu, i přes odmítání ze strany Sovětského svazu, uvažovalo. „Někteří vládní úředníci a pracovníci aparátu KSČ ovšem upozorňovali, že vojenským zásahem by se nic nevyřešilo. Československo by bylo rázem izolováno nejen od Západu, ale i od Východu.“ Tendence zakročit však byly skutečně přítomny, mobilizovaly se například Lidové milice, usilovaly o to také některé postavy československé armády. Jak uvádí bývalý poradce Václava Havla Petr Oslzlý, bylo velmi nepravděpodobné, že by k tomuto docházelo s oficiálním souhlasem Moskvy a Gorbačova.

Z Moskvy již před 17. listopadem přicházela varování, aby českoslovenští představitelé nedopustili ozbrojený zásah proti opozici. Poradce Gorbačova Valerij Musatov 25. listopadu 1989 přijel do Prahy a zopakoval přání Kremlu: „Sílu nepoužívat nikdy, nikde a v žádné podobě!“ Dlouhotrvající zdrženlivost sovětského vedení potvrzuje také historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Tomáš Vilímek: „Gorbačov už dlouhou dobu, dejme tomu rok a půl zpětně, dával najevo, že nějaký zásah ze sovětské strany je naprosto vyloučený.“

O tom, že podle tehdejších informací neměly sovětské síly v úmyslu nijak proti změnám v Československu zasáhnout, mluvil v rámci parlamentního vyšetřování událostí 17. listopadu (Pavel Žáček – Vypovídat pravdu a nic nezamlčet, 2013) také mluvčí Charty 77 Václav Benda (str. 218) nebo Michael Kocáb, bývalý předseda iniciativy Most (str. 351).

Nové myšlení

Michail Sergejevič Gorbačov stál v čele Sovětského svazu od roku 1985 až do jeho rozpadu v roce 1991. Jeho příchod je spojován se změnami ve fungování Sovětského svazu, které nakonec jeho pád způsobily. Jedná se především o pojmy glasnosť (otevřenost) a perestrojka (přestavba), které přinášely například omezení cenzury nebo změny v hospodářství. V tomto kontextu je však podstatnější Gorbačovův přístup k ostatním zemím východního bloku. Ten bývá někdy nazýván jako politika nevměšování se do věcí východoevropských zemí, nebo „nové myšlení“ (.pdf, str. 92).

Tento Gorbačovův přístup znamenal odklon od tehdy platné Brežněvovy doktríny, která udávala přesně opačný postup, tedy jasnou nadřazenost Sovětského svazu nad satelitními státy. Tato doktrína vzešla z invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Poslední generální tajemník KSSS Brežněvovu doktrínu zrušil v roce 1988. Mezi důvody pro tento krok se řadí hlavně ekonomická situace Sovětského svazu. Ten byl finančně vyčerpán například táhlým konfliktem v Afganistánu, který právě Leonid Brežněv v roce 1979 započal. Web ČT 24 cituje profesory amerických univerzit následovně: „Opakovaná sovětská selhání v afghánské válce změnila to, jak sovětské vedení začalo vnímat efektivitu, se kterou umí vyvinout sílu na udržení nesovětských národností ve svazu. Oslabilo to morálku armády a její samotnou legitimitu, narušilo to vnitřní soudržnosti země a urychlilo to proces glasnosti.“

Systém glasnosti a perestrojky do jisté míry připomínal tzv. socialismus s lidskou tváří, tedy reformní snahy z období Pražského jara 1968. To se nelíbilo komunistickým funkcionářům většinou vyššího věku, kteří znali pouze tvrdý stalinský přístup. Podobný postoj zaujímali také představitelé režimů v Československu, NDR nebo Bulharsku, tedy tam, kde byly režimy nejpřísnější.

Klíčovým faktorem Gorbačovových postojů bylo odmítání intervencí ve státech východního bloku, tedy co nejmenší zasahování do jejich vnitřní politiky. Také z důvodu, že na to Sovětský svaz neměl finance. Historik a ředitel Centra ruských a euroasijských studií na Oxfordu Alex Pravda píše (.pdf, str. 91): „Za Gorbačovovým neoblomným odmítáním zvážit možnost užití nátlakových prostředků k vyřešení problémů ve východní Evropě v roce 1989 stál zásadní odpor vůči nasazení síly. Gorbačov měl s užitím síly morální problém – vyjma situací, kdy by užití síly zcela jistě vedlo k odvrácení krveprolití.“ V tomto přístupu se promítaly také zkušenosti z předchozích intervencí v Evropě i mimo ni. Pravda také zmiňuje (.pdf, str. 92), že dalším faktorem byl nový závazek respektování práv východoevropských států, například rozhodování o spojeneckých vztazích.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů