Miloš Zeman

Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček na tiskové konferenci z 13. prosince 2021 uvedl, že cena elektřiny poroste v příštím roce o 30 až 50 %, cena plynu pak dokonce o 50 až 70 %, odkazoval přitom na jednání se zástupci ČEZu. 

Generální ředitel této společnosti Daniel Beneš v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 18. října 2021 odhadl lednový nárůst ceny elektřiny o téměř jednu třetinu a ceny plynu o polovinu až dvě třetiny. Server Novinky.cz pak uvádí odhad analytiků na růst ceny elektřiny až o 30 %, u plynu pak „o něco méně“. Energetický analytik Michal Les pak očekává zdražení elektřiny v průměru o 50 %.

Vzhledem ke shodě s vyjádřením bývalého ministra Havlíčka, a také s odhady ředitele ČEZu - největšího dodavatele energií v České republice, hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako pravdivý. 

Abychom vysvětlili, o čem rozhoduje Evropská unie a o čem členský stát – či, slovy Miloše Zemana, co nám diktuje nebo nediktuje „Brusel“ – je potřeba si rozdělit pravomoci Evropské unie do tří oblastí. Evropská unie jedná buď výlučně (pravomoc v dané oblasti náleží pouze EU), nebo má sdílenou pravomoc (v oblasti může rozhodovat jak EU, tak členský stát), nebo má podpůrnou pravomoc, v rámci které nemůže přijímat právní předpisy a její role je tedy, jak název napovídá, pouze podpůrná.

Energetická politika (včetně jaderné energetiky) spadá (.pdf, čl. 4) do tzv. sdílené pravomoci. Smlouva o fungování Evropské unie pak dále specifikuje, jak toto sdílení pravomoci v oblasti energetické politiky funguje. Podle článku 194 odst. 2 (.pdf) přijímají orgány EU legislativní opatření. Nedotýkají se však „práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“. Přestože se přístup ke článku 194 odst. 2 v čase mění, stále platí, že v základních otázkách energetické politiky rozhodují právě členské státy, nikoliv Evropská unie.

Byť Evropská unie nese část pravomocí v oblasti energetické politiky členských států, její pravomoc není výlučná. Klíčové pravomoci v oblasti využívání a výběru energetických zdrojů totiž naopak spadají výhradně do gesce členských zemí. Opravdu tak nelze hovořit o „diktátu Bruselu“. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý.

V květnu 2021 představila tehdejší ministryně financí Alena Schillerová vládě materiál k přípravě státního rozpočtu na rok 2022. Tento předběžný návrh byl vládou 7. června schválen. Návrh mimo jiné počítal se schodkem 390 mld. Kč. Výše investic byla odhadnuta na 189 mld. Kč. 

28. srpna po schůzi s premiérem Babišem a ministryní financí Schillerovou uvedl mluvčí prezidenta na svém twitterovém účtu následující:

Dodal také, že: 

22. září se ministryně financí znovu setkala s prezidentem Zemanem na schůzi v Lánech. Hlavním tématem této schůze byl návrh státního rozpočtu. Ministryně podle svých slov seznámila prezidenta s přepracovaným návrhem rozpočtu, který mimo jiné počítal se schodkem 376,6 mld. Kč, tedy o 13,4 mld. Kč méně než návrh původní. Navíc také o 29 mld. navyšoval plánovaný rozpočet investic. Ministryně také uvedla (video, čas 4:06), že si prezident Zeman chce její návrh podrobně nastudovat a že o případném vetu nebo větších výhradách z prezidentovy strany nebyla řeč.

27. září vláda přepracovaný návrh státního rozpočtu na rok 2022 schválila (.pdf).

20. října vláda přepracovaný návrh státního rozpočtu schválila znovu, protože jej bylo nutné znovu schválit a opětovně předložit do Poslanecké sněmovny z důvodu proběhlých sněmovních voleb.

Prezident se k tomuto přepracovanému návrhu nijak veřejně nevyjádřil. Jeho srpnové vyjádření prostřednictvím mluvčího se vztahovalo k původnímu předběžnému návrhu Ministerstva financí z května, který se ale od zářijového přepracovaného návrhu, předloženého Poslanecké sněmovně, liší jak nižším schodkem, tak vyššími investicemi.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že k předloženému návrhu státního rozpočtu, respektive výši jeho schodku a plánovaných investic, měl výhrady. Tyto výhrady měl nicméně k návrhu rozpočtu, který od té doby Ministerstvo financí právě v těchto oblastech přepracovalo. K aktuálnímu návrhu rozpočtu se prezident nijak nevyjádřil. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

O potřebě zrušení daňových výjimek mluvil Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně v roce 2019, o rok později pak ve svém projevu k rozpočtu na 62. schůzi Poslanecké sněmovny uvedl: „Spočítali jsme s paní ministryní Schillerovou, že zrušení daňových výjimek a úlev by představovalo 380 miliard korun.“ Není však jisté, jak těchto 380 miliard spočítali, protože sama bývalá ministryně financí Alena Schillerová později v rozhovoru v České televizi zmiňovala 300 miliard, v druhém rozhovoru mluvila naopak o 330 miliardách.

Kromě slov ministryně máme poslední oficiální vyčíslení daňových úlev až z roku 2018, kdy mělo jít podle odhadů Ministerstva financí (MF) o celkovou hodnotu přes 500 miliard korun. Souhrn daňových úlev je vypočítán z daňových úlev daně z příjmů fyzických osob, daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty. Podle dokumentu (.pdf, str. 1) Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2018, který byl vydán jako příloha Fiskálního výhledu Ministerstva financí, činily souhrnné daňové úlevy v roce 2018 520 miliard Kč (.pdf, str. 5).

Zároveň nicméně neexistuje (.pdf, str. 1) jednotná metodika pro výpočet těchto úlev a nejsou dána ani žádná jiná omezující pravidla podoby analýzy daňových úlev. Rozdíl odhadu MF a Aleny Schillerové tak může být způsoben právě jinou metodikou.

Deficit státního rozpočtu by měl v letošním roce podle zákona o státním rozpočtu činit 500 miliard korun, tento plán se však pravděpodobně nenaplní. Hospodaření státního rozpočtu totiž na konci listopadu skončilo deficitem ve výši 401,5 miliard korun, a lze tak předpokládat, že výsledný deficit za rok 2021 nebude o mnoho vyšší. Zmiňovaných 380 miliard tedy skutečně téměř dosahuje odhadovaného letošního schodku.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že o daňových výjimkách v minulosti v Poslanecké sněmovně mluvil a dokonce tehdy zmiňoval částku 380 miliard korun. Tato suma neodpovídá odhadům bývalé ministryně financí ani odhadům MF z roku 2018. Ty se sice výrazně liší, Miloš Zeman se ale se svými 380 mld. pohybuje mezi těmito odhady, které navíc nemají jednotnou metodiku. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro kontext doplňme, že daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy) či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy.

Daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy), či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy.

K ověření tohoto výroku budeme využívat dokument (.pdf) s názvem Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2018 (dále jen Kvantifikace daňových úlev). Ten byl vydán jako příloha Fiskálního výhledu Ministerstva financí a obsahuje údaje, podle kterých činily souhrnné daňové úlevy v roce 2018 520 miliard Kč (.pdf, str. 5). Z toho více než tři čtvrtiny tvořily „položky snižující daň“ u daně z příjmů fyzických osob (DPFO), osvobození od daně u stejné daně, a také osvobození od daně u DPH.

Položek snižujících daň u DPFO (.pdf, str. 2) je celá řada (daňové zvýhodnění dětí, sleva na manžela/manželku nebo sleva na studenta. Výše všech těchto základních slev na poplatníka DPFO v roce 2018 činila přibližně 120 miliard Kč. Nejvýraznější (str. 3) z nich, co se týče dopadu na rozpočet, je základní sleva na dani pro poplatníka. 

To je jen o 14 miliard (.pdf, str. 5) méně než souhrnná hodnota jednotlivých osvobození u DPH. Jejich rozložení není k dispozici (str. 4), jedná se ale o osvobození nájmu z nemovitých věcí, finančních a pojišťovacích činností a několik dalších druhů úlev. Lze tak předpokládat, že celková suma slev na poplatníka je vyšší než jednotlivá osvobození od DPH.

Sleva na poplatníka tedy v českém daňovém systému podle nejnovějších dostupných údajů činila přibližně 120 miliard korun, a jednalo se tak v souhrnu o největší daňovou úlevu. Výrok prezidenta Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme ještě, že v roce 2021 došlo ke zvýšení základní slevy na poplatníka o 3 000 Kč oproti roku 2020, další zvýšení o stejnou částku je pak schváleno také na rok 2022, kdy bude tato sleva činit 30 840 Kč.

Alois Rašín byl českým politikem a ekonomem, jedním z odsouzených v procesu s Omladinou, později také účastníkem prvního odboje a funkcionářem Československé národní demokracie. V roce 1918 se stal prvním československým ministrem financí.

Prezident Zeman zmiňuje jeden z jeho nejslavnějších citátů, v němž Rašín uvedl (.pdf, str. 367): „Blaho republiky je nejvyšším zákonem!“ Rašínův citát Miloš Zeman nezmiňuje poprvé. Mluvil o něm například v Poslanecké sněmovně v letech 2000 a 2013.

Doplňme, že heslo obdobné tomu Rašínovu převzala (.pdf, str. 19) v roce 1926 také Národní obec fašistická.

John Fitzgerald Kennedy vyhrál prezidentské volby v roce 1960. Větu, kterou ve svém výroku uvádí Miloš Zeman, Kennedy pronesl při inauguraci, která se konala 20. ledna 1961. Do češtiny se dá přeložit následovně: „Neptejte se, co může vaše země udělat pro vás. Ptejte se, co můžete vy udělat pro vaši zemi.“

Ke konci (video, čas 13:57) inauguračního projevu John F. Kennedy konkrétně prohlásil: „Ask not what your country can do for you — ask what you can do for your country.“ 

V únoru 2020, tedy za vlády Donalda Trumpa, podepsaly Spojené státy a afghánské radikální hnutí Tálibán mírovou dohodu (.pdf), na základě níž se z Afghánistánu stahovaly jak americká armáda, tak vojska NATO. Dohoda stanovila, že vojenské jednotky zemi plně opustí do 14 měsíců (.pdf, str. 1).

V listopadu 2020 tehdejší ministr obrany Christopher Miller oznámil, že Trumpova administrativa sníží počet vojáků v Afghánistánu již do 15. ledna 2021. Podle něj mělo ze země odejít na 2000 amerických vojáků. K 15. lednu 2021 se počet amerických vojáků v Afghánistánu skutečně snížil. Dodejme, že afghánský viceprezident Amrullah Saleh prohlásil, že Spojené státy americké „dovolily Tálibánu příliš mnoho“. Jednotky Severoatlantické aliance se pak ze země začaly stahovat v dubnu.

Joe Biden, který se stal americkým prezidentem 20. ledna 2021, v dubnu letošního roku uvedl, že se vojenské jednotky z Afghánistánu stáhnou do 11. září 2021. Později byl termín odchodu stanoven na 31. srpna.

Tálibán začal dobývat různá území v květnu letošního roku. Začátkem srpna se pak začal zmocňovat provinčních metropolí. Konkrétně obsadil Zarandž, hlavní město provincie Nimróz. 15. srpna 2021 vstoupilo hnutí Tálibán do Kábulu, čímž získalo kontrolu nad většinou Afghánistánu. Doplňme, že k převzetí moci přispěl i útěk tehdejšího afghánského prezidenta.

Ke 31. srpnu z Afghánistánu odletěli poslední američtí vojáci a mluvčí Tálibánu proklamoval nezávislost. Začátkem září hnutí dobylo také údolí Pandžšír, které bylo poslední provincií vzdorující Tálibánu. O den později hnutí oznámilo vznik nové vlády.

Ačkoliv se nejednalo přímo o kapitulaci, stažení americké armády a vojsk NATO z Afghánistánu vychází z dohody uzavřené mezi administrativou Donalda Trumpa a Tálibánem. Krátce po stažení vojsk hnutí Tálibán opravdu získalo nad zemí kontrolu, kterou mělo již mezi lety 1996 a 2001. Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Teroristické útoky z 11. září 2001, jejichž cílem byly Světové obchodní centrum, Pentagon a Washington, D.C., (třetí zmíněný útok byl neúspěšný), zorganizovala teroristická organizace al-Káida v čele se svým vůdcem Usámou bin Ládinem.

Hnutí Tálibán al-Káidu podporovalo mnoho let před samotnými útoky. Již v 90. letech spolu uzavřeli tzv. „Příslib spojenectví“. Tento příslib se během let mnohokrát změnil a nebyl vždy oběma stranami plně dodržován, protože hlavní cíle Tálibánu a al-Káidy byly většinou odlišné. Hlavním beneficientem tohoto spojenectví byla al-Káida, které Tálibán umožňoval na svém území operovat a poskytoval jí útočiště.

Z žádných dostupných zdrojů, ani ze závěru (.pdf) Národní komise k teroristickým útokům spáchaným vůči USA, nicméně nevyplývá, že by se Tálibán na těchto útocích organizačně podílel.

Zelená dohoda pro Evropu (Zelený úděl/Green Deal) představuje soubor návrhů a opatření, díky kterým by Evropa měla do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Hlavním cílem dohody je snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 minimálně o 55 % oproti roku 1990. 

Nejnovější návrh revize směrnice o energetické náročnosti budov mimo jiné obsahuje návrh na postupné upouštění od vytápění budov fosilními palivy (včetně zemního plynu) nejpozději do roku 2040. Členské země by od roku 2027 neměly lidem poskytovat dotace na plynové kotle. Dle návrhu by také všechny nové budovy od roku 2030 měly dosáhnout nulových emisí. O návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Evropská komise také navrhla v souvislosti se Zelenou dohodou ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Nejedná se však o zákaz provozu těchto aut.

Oba návrhy (o energetické náročnosti budov, o emisích nových aut) nicméně musí ještě schválit státy EU (Rada EU) a Evropský parlament.