Petr Fiala

Návštěva předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN), kde je v současné době hospitalizován prezident Zeman, proběhla ve čtvrtek 14. října. Předseda Vondráček po ní médiím sdělil: „Můžu potvrdit, že pan prezident je schopen vykonávat svůj úřad a zajímá se o dění. (…) Měl jsem možnost si s panem prezidentem popovídat. Říkal vtipy, byl pozitivně naladěný.“ Zmínil také, že prezidentův stav není tak vážný, že by nemohl vykonávat svou funkci, což dokládal také tím, že prezident podepsal rozhodnutí o svolání zasedání nové Sněmovny na pondělí 8. listopadu.

Uveďme, že podle Ústavy České republiky svolává zasedání Poslanecké sněmovny „prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb,“ – v tomto případě tedy nejpozději 8. listopadu 2021. Současně však Ústava říká, že pokud prezident zasedání nesvolá, sejde se Sněmovna „třicátý den po dni voleb.“ Ke svolání schůze nové Poslanecké sněmovny tedy není podpis prezidenta nutný a dolní komora by se i bez jeho rozhodnutí sešla zmíněného 8. listopadu. Doplňme, že prezidentův podpis této listiny je momentálně v šetření policie, která zkoumá, zdali se nejedná o padělek.

Informace o okolnostech návštěvy Radka Vondráčka u prezidenta Zemana se poté začaly v médiích objevovat již 14. října. Podle tiskové zprávy Ústřední vojenské nemocnice měl Vondráčka k prezidentovi na jednotku intenzivní péče doprovodit hradní kancléř Vratislav Mynář, ovšem bez vědomí ošetřujícího lékaře. Mluvčí nemocnice Jitka Zinke také uvedla, že prezidenta vzhledem k jeho zdravotnímu stavu navštěvuje jen úzký okruh osob, mezi které předseda Sněmovny nepatří. Nemocnice se prostřednictvím této zprávy dále distancovala od výroků Radka Vondráčka o Zemanově zdravotním stavu.

Vondráček o den později, tedy 15. října, uvedl, že do nemocnice přijel na pozvání prezidenta, které mu zprostředkoval právě kancléř Mynář. Do areálu nemocnice údajně přijel sám a k prezidentovi ho pak dle jeho slov zavedla policie (video, 00:56), a to přímo až do Zemanova pokoje. Policie České republiky však na toto vyjádření velmi rychle reagovala a slova předsedy Sněmovny popřela.

Vondráček pak svá tvrzení upravil, když řekl, že ho policista vyzvedl uvchodu a doprovodil na oddělení. Odtud ho již měl přímo k Zemanovi přivést kancléř Mynář. Doplňme, že kvůli těmto nejasnostem se objevily hlasy volající po Vondráčkově rezignaci na post předsedy Poslanecké sněmovny, k čemuž ho vyzvala KDU-ČSL.

Petr Fiala mluví o rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana, který 14. října 2021 svolal zasedání Poslanecké sněmovny a stanovil den jeho zahájení na pondělí 8. listopadu 2021. Prezident tak učinil na základě článku 34 Ústavy, který právě svolání nové Sněmovny po volbách upravuje:

„Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.“

Prezident tedy podle Ústavy může svolat zasedání nové Sněmovny na jakýkoliv termín v průběhu 30 dnů po volbách do Poslanecké sněmovny. Pokud tak neučiní, sejdou se noví poslanci 30. den po volbách, což v případě letošních voleb vychází právě na 8. listopadu. Doplňme, že prezident Zeman svolal zasedání Sněmovny právě na 30. den také po volbách v letech 2017 a 2013.

Institut svolání zasedání Poslanecké sněmovny se používá zásadně jen po sněmovních volbách, jednotlivé schůze Sněmovny pak probíhají v rámci jednoho stálého zasedání dolní komory bez toho, aby do časového programu mohl prezident jakkoliv zasahovat. Stálé zasedání bylo do české Ústavy zaneseno v reakci na to, že Federální shromáždění zasedalo po roce 1989 téměř nepřetržitě, a svolávání zasedání prezidentem se tak stalo pouhou formalitou (Jindřiška Syllová, Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 377).

Syllová dále uvádí: „Svolání zasedání Poslanecké sněmovny je podle dosavadních jednacích zvyklostí Poslanecké sněmovny po roce 1993 jen formálním aktem zahajujícím činnost Sněmovny, neznamená však vlastní sejití se Sněmovny k ustavující schůzi.“ Tu poté, co se nová Sněmovna sejde (započne zasedání), svolá na libovolný termín bývalý předseda Sněmovny, je-li poslancem. Není-li bývalý předseda Sněmovny poslancem, svolá schůzi nejstarší bývalý místopředseda Sněmovny.

Předseda předchozí Sněmovny Radek Vondráček svůj poslanecký mandát obhájil, a bude tak ustavující schůzi svolávat a také ji řídit. V reakci na rozhodnutí prezidenta Zemana avizoval, že ustavující schůze proběhne v den zahájení zasedání Sněmovny 8. listopadu 2021.

Petr Fiala mluví o tom, že nynější vláda Andreje Babiše bude muset po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny podat demisi. V následujících odstavcích se zaměříme pouze na to, zda má vláda takovou povinnost. Neověřujeme tedy predikci budoucího vývoje, jen nastavení pravidel pro končící vládu.

Po volbách do Poslanecké sněmovny se nově zvolení poslanci poprvé sejdou na ustavující schůzi Sněmovny, na které složí poslanecký slib, zvolí nového předsedu a místopředsedy dolní komory a vyřeší další organizační záležitosti. Jakmile skončí ustavující schůze, musí dle článku 73 odst. 2 Ústavy stávající vláda podat demisi. To vyplývá z faktu, že složení nové Sněmovny „vyjadřuje výsledek voleb a může být proto podstatně odlišné od složení, v němž byla dříve vládě vyslovena důvěra, takže dříve vyslovená důvěra ztratila politickou relevanci.“ (Suchánek, Mikule, Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 709). Platí, že takovou demisi musí prezident přijmout.

Ustavující schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny je naplánována na 8. listopadu 2021. To, kdy vláda Andreje Babiše podá demisi, záleží na tom, jak dlouho bude ustavující schůze trvat. Například v roce 2017 trvalo poslancům vybrat vedení Sněmovny tři jednací dny, v roce 2013 jen dva. Výjimečná v tomto ohledu byla ustavující schůze Sněmovny v roce 2006, kdy v důsledku volebního patu, kdy obě hlavní možné povolební koalice získaly po 100 poslancích, trvala ustavující schůze devět jednacích dnů rozložených do necelých dvou kalendářních měsíců. Tehdejší končící vláda Jiřího Paroubka tak podala demisi až 16. srpna, tedy více než dva měsíce po volbách.

Politika vlády je jedním z faktorů, které inflaci ovlivňují, ku příkladu ekonom Štěpán Jurajda vliv vlády na růst inflace připustil, ale větší dopad na zdražování přisoudil (video, čas: 8:57) celosvětovým vlivům. Ekonom Jan Švejnar mluví (video, čas: 0:46) o zpřetrhání dovozních řetězců či nedostatku některých vstupů jakožto hlavním důvodu vysoké inflace. Globálně zdražují například stavební materiály nebo energie. O vlivu vlády na zdražování mluví například ekonomka Helena Horská, i ta však nepokládá politiku vlády za hlavní příčinu. Výlučně vládních vlivů se pak týká krátká citace Petra Kříže v deníku E15, který mezi příčiny řadí vysoké schodky státního rozpočtu nebo růst důchodů. Dle zbytku článku a ostatních zde citovaných ekonomů však vládní politika není hlavním viníkem současné inflace. 

Je také nutné říci, že dle poslední zprávy Eurostatu je v České republice nižší inflace, než kolik je průměr Evropské unie. Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl pak označil tvrzení, že za inflaci může vláda, za nesmysl.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Přestože ekonomové o vlivu vlády na ztrátu kupní síly české koruny mluví, nehovoří o ní jako o hlavním vlivu.

Nejprve uveďme, že Petr Fiala zde reaguje na působení Andreje Babiše v politice. Ten zastává funkci premiéra od prosince roku 2017. Od ledna roku 2014 byl také ministrem financí, což byla jeho první veřejná funkce. Podíváme-li se na data Českého statistického úřadu, poslední údaje o ceně mléka v České republice se vztahují k srpnu letošního roku. Podle nich činí průměrná cena mléka 18,73 Kč. V prosinci 2017 pak cena mléka byla 20,32 Kč a v lednu 2014 odpovídala 19,86 Kč. Podle dat ČSÚ tak v uvedeném období cena mléka nestoupla, jak tvrdí Petr Fiala, ale naopak mírně klesla.

Doplňme, že výrok Petra Fialy si lze vyložit i jako snahu ukázat dopad inflace na ceny běžných produktů, a cena mléka tak může být pouhou ilustrací obecného navýšení spotřebitelských cen. V takovém případě by však Fiala růst cen výrazně nadhodnocoval. Celková míra inflace mezi lety 2014 a 2021 činila pouze 16,2 %. Navýšení z 12 na 20 korun, o kterém hovoří Fiala, by však představovalo dokonce 67 %. Dodejme, že pro rok 2021 pracujeme s predikcí Ministerstva financí.

Fialův výrok tedy neodpovídá ani obecnému růstu cen, ani růstu cen mléka, a je tak nepravdivý.

Dle poslední zveřejněné makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2021 je meziroční růst reálného HDP v roce 2022 odhadován na 4,2 %. Také letní predikce České národní banky uvádí pro rok 2022 meziroční růst reálného HDP ve výši 4,1 %.

Na začátku září došlo k předložení návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2022. Ze zprávy vyplývá, že došlo k navýšení daňových příjmů oproti předchozímu roku o 68,2 mld. Kč (.doc, str. 17). Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení pak narostou o 15,8 mld. Kč. Celkem se tedy jedná o navýšení příjmů o 84 mld. Kč.

Dle srpnového materiálu Výboru pro rozpočtové prognózy (.xlsx) Ministerstva financí je dle metodiky ESA očekáván mezi roky 2021 a 2022 nárůst daňových příjmů státu a příjmů z pojistného (bez započtení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které není příjmem státního rozpočtu) o 78 mld. Kč. Výbor pro rozpočtové prognózy tímto materiálem reaguje také na makroekonomickou predikci MF ze srpna 2021, kde je počítáno s růstem HDP o 4,2 %. 

26. května 2015 tehdejší ministr financí Andrej Babiš na půdě Poslanecké sněmovny prohlásil: „Nemám žádné offshory jak vaši kámoši. A vy taky někteří držíte svoje firmy na offshorech.“ Odmítl tak jejich vlastní využívání a zároveň neadresně poukazoval na jejich využívání jinými poslanci, výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle dat Českého statistického úřadu byla v roce 2008 zahájena (.xls) výstavba 43 531 bytů, v letech 2007 a 2006 toto číslo také přesáhlo 43 000. Co se týče bytů, jejichž stavba byla v těchto letech dokončena (.xls), jsou čísla o něco nižší. V případě roku 2008 se jednalo o 38 383 bytů, v roce 2007 bylo dostavěno 41 649 a v roce 2006 přes 30 000 bytů. 

V roce 2020 byla výstavba zahájena (.xlsx) u 35 254 bytů a dokončeno (.xlsx) bylo celkem 34 412 bytů. Ve srovnání s rokem 2008 jsou tato čísla nižší. Rozdíl činí v případě zahájení výstavby cca 8 tisíc bytů, v případě dokončení téměř 4 tisíce bytů.

Pokud se však podíváme na data za první dvě čtvrtletí (.xlsx) roku 2021, není situace v porovnání s rokem 2008 výrazně odlišná, jak ve výroku uvádí Petr Fiala. Zatímco v roce 2008 byla za první dva kvartály zahájena výstavba 21 931 bytů, pro rok 2021 to bylo prozatím 20 339 bytů. Doplňme, že v roce 2021 překročil počet bytů, u nichž začala stavba, hranici 20 tisíc poprvé od roku 2008.

V případě dostavěných bytů (.xlsx) je tento počet za první dvě čtvrtletí roku 2021 dokonce vyšší než za stejné období v roce 2008. Tehdy toto číslo odpovídalo 16 427 bytům, v roce 2021 se jedná o 16 989 dokončených bytů. Pro úplnost uveďme, že ani takto vysoké počty nových bytů podle odborníků nestačí na pokrytí poptávky po nemovitostech.

Na závěr shrňme, že v roce 2008 se v České republice skutečně stavělo zhruba 40 tisíc bytů ročně. Za letošní rok jsou prozatím známy počty postavených bytů jen za první dvě čtvrtletí, kdy hranice 40 tisíc bytů skutečně nebyla dosažena. Tato čísla nicméně nelze objektivně srovnávat s počtem postavených bytů za celý rok 2008. Pokud bychom srovnali počet bytů, u nichž byla zahájena nebo dokončena výstavba, za první dvě čtvrtletí roku 2021 je jejich počet srovnatelný se stejným obdobím roku 2008. V případě dokončených bytů je toto číslo za první dva kvartály roku 2021 dokonce vyšší. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Úpravy a sazby DPH předepisuje Zákon o dani z přidané hodnoty. Ten také stanovuje základní sazbu této daně ve výši 21 % a také dvě její snížené sazby, první ve výši 15 % a druhou ve výši 10 %. Dále také tento zákon upravuje případy, kdy dochází k užití tzv. snížených sazeb. Zákon přitom stanoví, že 15% sazba DPH se použije pro práce na již dokončených stavbách pro bydlení, tedy na Petrem Fialou zmíněné rekonstrukce (.pdf, str. 23).

V případě výstavby je situace složitější. Dle § 49 zákona o DPH se totiž 15% sazba použije jen pro výstavbu tzv. staveb pro sociální bydlení, nikoliv tedy pro veškerou bytovou výstavbu. Stavby pro sociální bydlení jsou však v zákoně definovány značně široce, např. jako každý bytový dům, v němž se nenachází byt větší než 120 m². 

V zásadě je tedy pravdou, že výstavba bytů spadá do 15% sazby. Základní, 21% sazba se pak vztahuje pouze na budovy, v nichž se nacházejí velké byty. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle letošní studie (.pdf) společnosti Deloitte vyjde Čecha nový byt na 12,2 průměrných ročních platů. Průměrná měsíční mzda pak činí cca 38 000 Kč. Hůře jsou na tom ze srovnání 22 evropských zemí pouze Srbové, kteří na nový byt musí ušetřit o tři průměrné roční platy více (.pdf, str. 26). Jedná se však o celé roční průměrné platy – pokud by tedy jedinec vůbec za nic neutrácel, našetří z průměrné mzdy na nový byt za 12,2 let.

Petr Fiala však uvádí, za jak dlouho má na nový byt našetřit průměrná česká rodina – v tomto případě tedy musíme počítat s tím, že v průměrné rodině jsou pracující osoby dvě. Zároveň je však třeba vzít v úvahu náklady na život rodiny. Podle člena představenstva Modré pyramidy Vladimíra Pojera našetří Čech z průměrného platu na vlastní bydlení za 56 let. Protože příjem rodiny činí typicky platy dva, můžeme očekávat, že i doba, za kterou našetří na byt, bude menší – jistě se však nedostane na cca pětinu této hodnoty. I podle dalších průzkumů uspoří průměrný Čech z jednoho platu řádově tisíce korun, resp. 10 % svého příjmu.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť průměrná cena bytu v Česku je 12,2 ročních platů, průměrná česká rodina však na tuto částku bude šetřit podstatně déle.