ANO

V minulosti se Armáda České republiky účastnila hned několika zahraničních misí. Jejich kompletní přehled je dostupný na stránkách Ministerstva obrany České republiky.

Na Balkánském poloostrově to byly například tyto mise:

• Mírová mise UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie v letech 1992–1995
• Mírová operace IFOR v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku v letech 1995–1996
• Mírová operace SFOR (SFOR, SFOR II) v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku v letech 1996–2004
• Humanitární mise AFOR v Albánii a Turecku po zemětřesení v roce 1999
• Mírová operace KFOR (KFOR, KFOR II) v Kosovu od roku 1999 až dodnes
• Mírová operace ESSENTIAL HARVEST (TFH) v Makedonii v roce 2001
• Nadnárodní vojenská mírová operace EU CONCORDIA v Makedonii v roce 2003

V současné době Armáda ČR působí na Balkánském poloostrově například v misi KFOR v Kosovu a v mírové operaci EUFOR-ALTHEA v Bosně a Hercegovině, jejímž cílem „je poskytovat pomoc ozbrojeným silám Bosny a Hercegoviny s budováním schopností, výcvikem jednotek a podporovat udržování bezpečného a stabilního prostředí v zemi.“

V Pobaltí působí Armáda ČR v Lotyšsku a v Litvě. V současné době je v Litvě jejím hlavním úkolem „podpora v budování schopností litevské armády a společné výcvikové aktivity v rámci tohoto uskupení.“ V Lotyšsku pak naši vojáci působí „v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP společně se zástupci dalších osmi států pod vedením Kanady.“ Dříve pak proběhla například v letech 2009 a 2012–2013 operace BALTIC AIR POLICING v Litvě.

Na území Afghánistánu působila Armáda ČR například v těchto misích:

• Mírová operace ISAF v letech 2002–2014
• ISAF EOD + meteo (ISAF KAIA) v letech 2004–2007
• Operace ENDURING FREEDOM (TRVALÁ SVOBODA) v letech 2004, 2006 a 2008–2009

Poslanecká sněmovna i Senát odsouhlasily působení až 390 vojáků na misi RESOLUTE SUPPORT v Afghánistánu, ve které působí naši vojáci od roku 2015. Podle natoaktual.cz chce Ministerstvo obrany ČR jejich počet snížit pro další dva roky na maximálně 205 lidí.

V Iráku se Armáda ČR zúčastnila například:

• Humanitární operace UNGCI v letech 1991–2003
• Mírové operace IZ SFOR v letech 2003–2006
• Operace NTM-I v letech 2003–2009
• Operace INHERENT RESOLVE od roku 2016 až doposud

Aktuální situace: „Velení armády 24. března 2020 dočasně stáhlo třicet příslušníků 4. úkolového uskupení AČR v Iráku. Stalo se tak kvůli výraznému omezení plnění operačních úkolů. Důvodem jsou bezpečnostní hrozby, aktuální epidemie koronaviru a také plánovaná restrukturalizace obou misí.“

V Africe působila a působí Armáda ČR například v Somálsku, konkrétně v unijní operaci ATALANTA, která „byla zahájena v prosinci 2008 a je první operací námořních sil členských států Evropské unie (EU NAVFOR) v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU (…) jako odpověď na narůstající případy pirátství vůči plavidlům plujícím v Adenském zálivu, Arabském moři a západní části Indického oceánu“. Armáda ČR působí také v Mali, kde je od roku 2013 součástí výcvikové mise EUTM, ke které se připojila „s cílem podpořit místní vládě oddané síly ve vedení ozbrojeného boje, zlepšit jejich taktiku i dovybavit je zbraněmi v jejich boji proti povstalcům.“ Dále pak vojenští pozorovatelé Armády ČR působili například ve Středoafrické republice a Demokratické republice Kongo.

Téma působení českých vojáků v  zahraničí je i součástí Programového prohlášení vlády České republiky z června 2018. O plnění tohoto vládního slibu se můžete dočíst v naší analýze Slibů vlády Andreje Babiše.

Lubomír Metnar sice hovoří o tom, že Ministerstvo obrany v letech 2018 a 2019 „nakoupilo“ výzbroj a výstroj za 70 miliard, toto číslo však vyjadřuje celkovou hodnotu objednaného zboží, nikoliv výši finančních prostředků skutečně vynaložených na tyto nákupy ve zmíněných letech. V některých případech totiž resort obrany projekty několik let splácí nebo na ně platí zálohované platby (.pdf, str. 206 a 207). To vyplývá také z rozpočtů Ministerstva obrany z let 2018 a 2019 (.pdf, str. 11), podle nichž mělo ministerstvo na nákup k dispozici celkem 19 miliard, nikoliv 70 miliard korun.

Ve veřejně dostupných dokumentech nicméně informace o celkové hodnotě smluv uzavřených Ministerstvem obrany v jednotlivých letech nelze nalézt. Dohledat jde pouze to, jaké částky resort obrany v daném roce utratil. S žádostí o informace o nákupu armádní výstroje a výzbroje jsme se proto obrátili na samotné Ministerstvo obrany, zatím se nám však nedostalo odpovědi. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Co se týče plánovaných podpisů smluv v roce 2020, o podobné částce, kterou zmiňuje ve výroku Lubomír Metnar, se lze dočíst také v tiskové zprávě Ministerstva obrany z 3. února 2020: „V roce 2020 resort obrany plánuje podpisem smluv završit několik významných projektů (…) namátkou můžeme zmínit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč, přes třicet tisíc českých nových ručních zbraní za 2,4 mld. Kč, rámcovou dohodu na pořízení až 31 tisíc balistických vest za 1,6 mld. Kč, modernizaci 33 ks tanků T-72 za 1,8 mld. Kč či protiletadlový raketový komplet SHORAD (4 baterie) za 10 mld. Kč.“

Lubomír Metnar ve výroku zmiňuje také tempo nákupů. Jelikož však ministr obrany hovoří o hodnotách uzavřených smluv v jednotlivých letech, a ne o částkách reálně vynaložených na tyto nákupy za rok, nemůžeme pravdivost této části výroku hodnotit. Pro doplnění nicméně uvádíme graf, který znázorňuje, kolik finančních prostředků Ministerstvo obrany použilo obecně na nákup za roky 2003 až 2019.

V roce 2019 vydávala ČR 1,19 % HDP na obranu (.pdf, str. 8), tímto se umisťujeme na 5. místo od konce v přepočtu na podíl k HDP z roku 2019. Po nás následují tyto země s těmito procenty podílu z HDP:

• Slovinsko – 1,04 %
• Belgie – 0,93 %
• Španělsko – 0,92 %
• Lucembursko – 0,56 %

Když porovnáme výdaje (.pdf, str. 6) na obranu z roku 2018 s rokem 2019, zjistíme, že je většina členů NATO zvýšila. Výjimku tvoří pouze Turecko, Řecko a Lotyšsko, v jejichž případě se tyto výdaje (porovnávané v cenách roku 2015) zmenšily. Generální tajemník Jens Stoltenberg prohlásil, že celkově se reálné výdaje zvýšily o 4,6 %.

V pátek 27. března 2020 vstoupila do NATO Severní Makedonie, a počet členů aliance tak stoupl z 29 na 30. Souhrnné statistiky pro všech 30 členských států však zatím nejsou k dispozici, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslední rozpočet Ministerstva obrany, který byl nad hranicí 2 % HDP, byl v roce 2005, tedy před patnácti lety. Podle statistik Ministerstva obrany tvořily výdaje na obranu v roce 2005 celkem 2,0015 % HDP.

Hranice 2 % z HDP představuje závazek členských států vůči NATO. Ty se v roce 2006 zavázaly, že právě alespoň tolik bude činit jejich rozpočet na obranu.

Typický exponenciální růst celkových případů COVID-19 vykazuje například Írán a Itálie, jak se lze přesvědčit na grafu níže. Naopak v zemích jako je Japonsko nebo Singapur, které zavedly intenzinvní testování a přísnější karanténní opatření dříve od vypuknutí nákazy, počty nakažených nerostou tak dramatickou rychlostí. Aktuální data pro jednotlivé země lze nalézt také v datovém přehledu Světové zdravotnické organizace (WHO).

Graf: Růst celkového počtu případů COVID-19 ode dne výskytu 1. případu v zemi, data k 11. březnu 2020

Zdroj: npr.org

Zvláštním případem na grafu je pak Jižní Korea, kde do určité chvíle křivka nakažených rostla exponenciálně i přes poměrně přísná opatření. Jedním z důvodů je pravděpodobně také výskyt tzv. superpřenašeče, který mohl nakazit tisíce lidí. Díky intenzivnímu testování se zde však situace opět uklidňuje.

K zavedení přísných či „drakonických“ opatření, jak uvádí ministr Vojtěch, vyzývá státy také Světová zdravotnická organizace (WHO). Její ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus například uvedl: „Vyzýváme každý den, aby země podnikly naléhavé a agresivní kroky, všechny můžou určit další směr pandemie.“

Zajímavý výklad o nutnosti zavést rázná opatření co nejdříve podává článek Tomase Pueya, který je dostupný i v českém překladu. Jeden z grafů ilustruje dopad zavedení omezení pohybu osob, konkrétně zákazu vycházení, na podobu křivky, která znázorňuje přírůstek nových případů COVID-19 v čínské provincii Chu-pej za den.

Zdroj: medium.com

Na grafu je žlutými sloupci označen „oficiální denní počet nových případů“, zatímco sloupce šedé představují skutečný počet nových případů za den, „čínští odborníci je vyvodili tak, že se ptali pacientů při diagnóze na to, kdy se u nich začaly projevovat příznaky nemoci“. Zákaz vycházení ze dne 23. ledna 2020 ve Wu-chanu a 24. ledna 2020 v dalších 15 městech v provincii Chu-pej se na křivce oficiálních nových případů začal projevovat až 4. února, tedy až za 12 dnů.

Od tohoto data lze také pozorovat změnu na grafu, který ukazuje celkový počet nakažených novým typem koronaviru v celé Číně. Od data 4. února 2020 si lze všimnout, že křivka přestává mít typický exponenciální tvar, jako například výše zmiňovaný Írán. Skok v tomto grafu ve dnech 12. února a 13. února 2020 je způsoben změnou metodiky určování nakažených v Číně.

Graf: Vývoj celkového počtu případů COVID-19 v Číně

Zdroj: gisanddata.maps.arcgis.com

Matematické modely v článku Tomase Pueya také ukazují, jaký rozdíl může znamenat zavedení omezení pohybu osob (přesněji odstupu mezi lidmi, v angličtině „social distancing“) jen o jeden den později. Autor článku uvádí, že „v tomto teoretickém modelu, který volně připomíná Hubei, vytváří čekání jeden den o 40 % více případů“. Rozdíl jednoho dne v zavedení omezení pohybu „může vést až k 10násobku případů koronaviru ve vaší komunitě a mnohem vyšší smrtnosti“. Vyčkávání se zavedením karanténních opatření má podobný vliv na tvar křivky také podle studie australských vědců z roku 2009, kteří vytvářeli modely vývoje pandemie chřipky.

Graf: Model celkového počtu případů COVID-19 při zavedení omezení pohybu osob s rozdílem 1 dne

Legenda: černá křivka představuje vývoj při nezavedení žádných opatření; zelená křivka znázorňuje vývoj při zavedení opatření 20 dnů po vypuknutí nákazy; červená křivka ukazuje vývoj při zavedení opatření 21 dnů po vypuknutí nákazy

Zdroj: Tomas Pueyo, medium.com

Co se týče smrtnosti, důležitým faktorem je zde míra zahlcení nemocnic. Tedy čím více pacientů je nemocných v jednom okamžiku, tím větší bude smrtnost, protože nemocnice nebudou schopné zajistit péči pro takové množství pacientů najednou. Právě proto je důležité začít zavádět přísná opatření brzy, aby křivka nemocných COVID-19 nepřesáhla hranici kapacity zdravotnictví a množství pacientů se rozložilo v čase.

Zdroj: zoommagazin.iprima.cz

Podle Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 3) se riziko vážnějšího průběhu onemocnění COVID-19 „zvyšuje s věkem a případně jinými zdravotními komplikacemi“. Dle nedávného čínského výzkumu jsou nejvíce ohroženi na životě lidé, kteří trpí dalšími nemocemi a mají tak oslabený imunitní systém. Jedná se především o pacienty se srdečními chorobami, u nich se smrtnost pohybuje kolem 10,5 %. Ohroženou skupinou pacientů jsou také diabetici (smrtnost 7,3 %), lidé s chronickým respiračním onemocněním (6,3 %), vysokým krevním tlakem (6 %) či rakovinou (5,6 %). Z pohledu věkových skupin jsou nejvíce ohroženi lidé starší 60 let.

Graf: Smrtnost COVID-19 v Číně podle věku

Zdroj: SeznamZpravy.cz

Vliv zavádění opatření, která omezují pohyb obyvatel, na podobu tvaru křivky nemocných dobře znázorňují také animace deníku The Washington Post.

Tento článek vychází z dat dostupných 17. března 2020.

V Itálii se objevily první případy koronaviru SARS-CoV-2 v pátek 31. ledna, kdy byli hlášeni dva nakažení. Tato informace vyplývá ze situační zprávy WHO z 31. ledna (.pdf, str. 1). První nakažení v Evropě se objevili ve Francii 24. ledna. První případy v České republice eviduje WHO až od 2. března (.pdf, str. 4), kdy jsou zaznamenáni první tři nakažení. Všichni tři byli nakaženi v již zmíněné Itálii, která v této době evidovala již 1 689 nakažených (.pdf, str. 4).

Pokud bychom měli porovnávat samotnou Českou republiku s Itálií, tak začátek epidemie, v Itálii posuzujeme od propuknutí kolem 22. – 23. února, kdy se počet identifikovaných případů nákazy v Itálii skokově zvýšil z původních 2 na přibližně 75 případů. V České republice se podobný počet nakažených objevil 11. (.pdf, str. 4) – 12. (.pdf, str. 4) března, což odpovídá zpoždění 17–18 dnů. Tato hodnota se udržuje do nynějška, neboť 17. března (.pdf, str. 4) měla Česká republika podle WHO 383 nakažených. Této hodnoty Itálie dosahovala kolem 26. (.pdf, str. 3) – 27. února (.pdf, str. 4), kdy byl počet zjištěných nakažených mezi 322–400. Tento rozdíl odpovídá přibližně 18–19 dnům.

Jako příklad dalších evropských států můžeme uvést např. Německo, které mělo podle grafu k 5. březnu okolo 545 nakažených. Této hodnoty dosáhla Česká republika 18. března, tedy o 13 dnů později. Jako další příklad můžeme uvést např. Francii, která měla mezi 5. – 6. březnem mezi 423–653 nakaženými, což také odpovídá 12–13 dnům rozdílu oproti České republice. O pár dní později (mezi 7. – 8. březnem) ke stejnému počtu nakažených došlo např. ve Španělsku, kdy bylo v těchto datech mezi 525–674 nakaženými.

Zde je např. srovnání vývoje počtu nakažených z přenosu ČT24. Daniel Stach pro pořad Interview ČT24 říká (čas 0:59): „Česká republika dosáhla sta pacientů o 18 dní později než Itálie. Zjednodušeně řečeno to znamená, že jsme o 18 dní za Itálií, 11 dní za Německem a 4 dny za Rakouskem.”

Zdroj: ČT24

Číselný průběh počtu nakažených v čase ve vybraných zemích

Zdroj: Studio ČT24 (v čase 2:50)

Počet evidovaných nakažených se může lišit od počtu skutečně nakažených. Uvedená data je tedy nutné brát čistě orientačně.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat přesná data o počtech plicních ventilátorů v Itálii, a z toho důvodu ani ověřit, jestli je tento počet v přepočtu na 100 tisíc obyvatel skutečně nejnižší v Evropě. Situaci v Itálii jsme se proto rozhodli analyzovat s pomocí několika mezinárodních studií, jako je například Global Health Security Index (GHS index) nebo dostupných dat z Eurostatu.

GHS index hodnotí připravenost jednotlivých zemí světa na případnou pandemii. Na prvním místě se v celkovém hodnocení (.pdf, str. 20–29) umístily Spojené státy s výsledkem 83,5, na posledním potom Rovníková Guinea s výsledkem 16,2. Itálie (.pdf, str. 200) se v tomto žebříčku umístila na 31. místě ze všech 195 hodnocených států s výsledkem 56,2. V rámci Evropy obsadila Itálie 18. místo.

Nejlepších výsledků dosahuje Itálie v kategorii detekování případné nákazy. Do této kategorie (.pdf, str. 90–93) spadá například vybavenost laboratoří, schopnost státu zajistit zdravotnické vybavení, zda stát pravidelně provádí monitoring infekčních onemocnění. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 78,5, průměr všech států je 41,9.

Další kategorie (.pdf, str. 94–98) sledovala, jak rychle a efektivně dokáže země na případnou nákazu reagovat. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 47,5, průměr činí 34,8. Přesto se v této kategorii vyskytlo několik položek, ve kterých Itálie zaostává. Takovou položkou může být například počet nemocničních lůžek, kterých je v Itálii podle GHS indexu 340 na 100 tisíc obyvatel. Údaje z Eurostatu z roku 2017 poskytují velmi podobný údaj, 318 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Zde se Itálie pohybuje pod průměrem Evropské unie, který byl 541 lůžek na 100 tisíc obyvatel.

Trojice italských profesorů v otevřeném dopise Evropské společnosti pro intenzivní medicínu uvádí, že asi 10 % pacientů nakažených koronavirem musí být ošetřováno na jednotkách intenzivní péče. V tomto dopise proto doporučují evropským státům zajistit dostatek lůžek na jednotkách intenzivní péče a mít k dispozici dostatek plicních ventilátorů. Podle studie z roku 2012 má Itálie k dispozici asi 12,5 lůžek na jednotkách intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel. V současné situaci se tento počet ukazuje jako nedostatečný.

Zdroj: SpringerLink

Italské ministerstvo zdravotnictví ve své statistické zprávě z roku 2017 uvádí (.pdf, str. 43), že v Itálii bylo na jednotkách intenzivní péče 5 090 lůžek, což představuje 8,42 lůžek na 100 tis. obyvatel.

V žádné zkoumané kategorii se Itálie neumístila na posledním místě, a to ani v rámci Evropy. Jak už bylo zmíněno, přesný počet plicních ventilátorů, které má Itálie k dispozici neznáme, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Plicní ventilátory jsou životně důležité pro ty pacienty, u kterých má onemocnění vážný průběh. Trojice profesorů z milánské univerzity hovoří v otevřeném dopise adresovaném Evropské společnosti pro intenzivní medicínu o přibližně deseti procentech pacientů, kteří musejí být kvůli vážnému průběhu nemoci COVID-19 léčeni na jednotce intenzivní péče.

Informaci o počtu plicních ventilátorů v České republice poskytla vláda poprvé na tiskové konferenci dne 9. března 2020. Podle Ministerstva zdravotnictví, které situaci zmapovalo, má Česká republika zhruba 20 ventilátorů na 100 000 obyvatel. Z preventivních důvodů se ministerstvo rozhodlo zakoupit dalších 150 plicních ventilátorů. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tuto informaci znovu potvrdil později odpoledne na svém Twitteru.

„Tématem byla i intenzivní péče s plicní ventilací. Reagujeme na italskou zkušenost, pro nejvážnější případy je tato péče potřeba. V Česku máme nyní ventilací dostatek! V porovnání s Itálií více než 2x tolik. Chceme být připraveni, proto pořídíme dalších 150 plicních ventilátorů.“

                — Adam Vojtěch (@adamvojtechano) March 9, 2020

Na tiskové konferenci (24:18–25:20) Ministerstva zdravotnictví 12. března 2020 Adam Vojtěch oznámil, že nechal vypracovat kompletní analýzu plicních ventilátorů v českém zdravotnictví. Podle této analýzy (ke konci roku 2018) je v České republice 3 590 plicních ventilátorů. V současné době je z tohoto počtu využíváno asi 60 % ventilátorů.

Tento počet pak odpovídá i statistice, kterou vypracoval v listopadu 2019 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Podle této statistiky (.pdf, str. 20) bylo již v roce 2018 v Česku 3640 plicních ventilátorů, tedy asi 34 ventilátorů na 100 tisíc obyvatel.

Ministr Adam Vojtěch také uvedl (23:36–24:18), že vláda schválila nákup již avizovaných 150 plicních ventilátorů (které má Česká republika přislíbeny) a Ministerstvo zdravotnictví učiní objednávku. Náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel upřesnil (26:34–26:48), že by prvních 20 plicních ventilátorů mohlo dorazit v polovině dubna. Další desítky ventilátorů by přicházely s týdenními odstupy.

Nákup nových plicních ventilátorů potvrdil na tiskové konferenci 16. března 2020 také premiér Babiš, který uvedl: 

„A samozřejmě potřebujeme mít ventilátory, protože když dnes již vidíme ta úmrtí v Itálii nebo v Evropě, tak tam je přímý vztah v disponibilitě ventilace a onemocnění. Proto jsem také dnes s firmou Cheirón, kde máme objednaných sto padesát ventilátorů. A firma to objednala v Číně. Ubezpečili mě tedy, že zkrátka ty ventilátory dodají. Takže to je absolutní priorita. Absolutní priorita, abychom připravili hlavně naše nemocnice, pokud by došlo k velké epidemii a zkrátka k tomu, že bychom měli hospitalizovaný větší počet pacientů.“

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ač vláda na počátku března informovala, že v Česku je cca 20 plicních ventilátorů na 100 tisíc obyvatel, již nejméně od listopadu 2019 měla k dispozici informace, že plicních ventilátorů je v Česku ve skutečnosti téměř dvakrát více.

Podle studie (.pdf, str. 20) Ústavu zdravotnických informací a statistik disponuje Česká republika 3640 přístroji pro dlouhodobou umělou plicní ventilaci. Výsledky statistického šetření byly zveřejněny 20. listopadu 2019. Data jsou za rok 2018. V době průzkumu bylo 10 % přístrojů nových, respektive byly staré maximálně rok. Téměř 50 % přístrojů bylo starých alespoň osm let.

Co se týče nákupů nových plicních ventilátorů, uvedl premiér Babiš na tiskové konferenci 16. března 2020:

„A samozřejmě potřebujeme mít ventilátory, protože když dnes již vidíme ta úmrtí v Itálii nebo v Evropě, tak tam je přímý vztah v disponibilitě ventilace a onemocnění. Proto jsem také dnes s firmou Cheirón, kde máme objednaných sto padesát ventilátorů. A firma to objednala v Číně. Ubezpečili mě tedy, že zkrátka ty ventilátory dodají. Takže to je absolutní priorita. Absolutní priorita, abychom připravili hlavně naše nemocnice, pokud by došlo k velké epidemii a zkrátka k tomu, že bychom měli hospitalizovaný větší počet pacientů.“

Souhlasně se o připravovaném obchodu vyjádřil také náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel, který upřesnil (26:34–26:48), že by prvních 20 plicních ventilátorů mohlo dorazit v polovině dubna. Další desítky ventilátorů by přicházely s týdenními odstupy.

Ohledně stavu samotné objednávky a počtu plicních ventilátorů se nám bohužel dosud nepodařilo najít další informace, a to ani v registru smluv.

Mezitím skupina PPF Petra Kellnera uvedla na svém twitterovém účtu informaci, že zaplatili 50 kusů plicních ventilátorů. Do Česka mají dorazit počátkem následujícího týdne. Mimo to řekl Petr Kellner na jednání s vládou, že zásilka bude obsahovat 1,8 milionu roušek a 1,7 milionu respirátorů. Dopravu bude údajně zařizovat stát.

V době rozhovoru byl (video, 19:40) v Praze Na Bulovce jeden pacient s vážným průběhem nemoci a připojením na umělou plicní ventilaci.

Podle informací z 15. března 2020 a slov Hany Roháčové, primářky kliniky infekčních nemocí, je tento pacient ve vážném stavu: „V podstatě už je několik dní uměle ventilován a ten stav je pořád závažný, ale do dneška se nezhoršil. Pořád je velká šance, že se bude vylepšovat.“ Jde o pražského taxikáře, v jehož případě není známo, kde se nakazil. Na Bulovce se léčí ještě šest dalších pacientů, ale jejich stav je klinicky dobrý.

Druhým vážně nakaženým je také taxikář, napojený na systém mimotělního oběhu ECMO. Mluvčí nemocnice Marie Heřmánková toto potvrdila s tím, že je tento pacient v izolaci ve Všeobecné fakultní nemocnici. Byl do ní však převezen až poté, co proběhl rozhovor s ministrem Vojtěchem.