KSČM

Jiří Dolejš se ve svém výroku vyjadřuje k vládnímu návrhu novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle této novely (.pdf) má dojít k dodatečnému zvýšení důchodu o 300 korun, přičemž tato částka má být připsána v rámci zásluhové části důchodu. Vedle této částky se důchod pravidelně ze zákona zvedá ještě o valorizaci, která by měla reflektovat zdražovaní a navyšování výdělků. Tato zákonná valorizace by měla podle Maláčové od ledna činit v průměru 458 korun.

Návrh novely zákona byl projednán v prvním čtení na půdě Poslanecké sněmovny 23. června 2021. Novela byla následně určena k projednání ve Výboru pro sociální politiku. Tento výbor ovšem v době k tomu určené novelu zatím neprojednal.

Původní vládní návrh novely sestává pouze z jednoho paragrafu (.pdf, str. 3), podle kterého se mají důchody zvednout o 300 korun. Zároveň sama ministryně Maláčová k novele zákona žádný pozměňovací návrh nepřipojila. Pozměňovací návrhy k novele zákona ovšem připojili její spolustraníci z vládní ČSSD. Jan Hamáček podal návrh (.pdf) na zavedení tzv. výchovného, kdy by byl k měsíčnímu důchodu přidán příspěvek 500 korun za každé vychované dítě (str. 13). Další pozměňovací návrh (.pdf) byl podán sociálním demokratem Romanem Onderkou, který požaduje, aby byla upravena možnost dřívějšího odchodu do důchodu u náročnějších profesí (str. 9). Právě tyto návrhy byly původně zakomponovány do souboru změn, který Maláčová v květnu 2021 původně předložila vládě jako důchodovou reformu.

Velká část pozměňovacích návrhů byla předložena i poslanci z opoziční KDU-ČSL. Lidovci obdobně jako ČSSD požadují (.doc) zavedení výchovného. Rovněž podali k novele pozměňovací návrh (.doc), jímž by se měl změnit výpočet vdovských a vdoveckých penzí. Dále Marian Jurečka ve svém pozměňovacím návrhu (.doc) požaduje, aby byly sníženy důchody lidem, kteří se výrazně angažovali v rámci komunistického režimu. Důchody by se tak snížili například těm, kteří byli za minulého režimu členy vlády nebo působili v Ústředním výboru Komunistické strany Československa (str. 3–4).

Ministryně Maláčová tuto novelu sama označuje za důchodovou reformu. Například poté, co neprošel její návrh, aby byla novela schválena zrychleně v prvním čtení, uvedla, že „my jako sociální demokraté ty parciální návrhy předložíme v rámci tohoto návrhu zákona“ a následně vyzvala ostatní poslance, aby spolu diskutovali „o těch parametrech spravedlivé důchodové reformy v rámci tohoto návrhu zákona.“ Obdobný názor má náměstek ministryně práce a sociálních věci Michal Pícl (ČSSD), podle kterého se jedná o důchodovou reformu, protože to zásadně mění systém a napravuje to některé nespravedlnosti. Ministryně financí Alena Schillerová se nicméně v Událostech, komentářích vyslovila, že tuto vládní novelu za důchodovou reformu nepovažuje (čas 15:33). S tímto názorem souhlasí i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj.

Ačkoli tedy nepanuje shoda na tom, zda se skutečně jedná o důchodovou reformu, ministryně Maláčová tento návrh novely a s ním spojené návrhy ČSSD takto prezentuje. Zároveň poslanci za KDU-ČSL skutečně předložili pozměňovací návrhy, na základě kterých by se mělo zavést výchovné nebo snížit důchod vysokým politickým představitelům komunistického režimu. Proto tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Dne 31. května 2021 předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh (.pdf) novely zákona o důchodovém pojištění. Obsahem návrhu je vložení ustanovení, v jehož důsledku by došlo k navýšení důchodů o 300 Kč nad rámec zákonné valorizace podle § 67 zákona o důchodovém pojištění.

Mezi pozměňovacími návrh figuruje i návrh (.pdf) poslankyň KSČM Hany Aulické Jírovcové a Marie Pěnčíkové, dle kterého by došlo k navýšení nikoliv o 300 Kč, ale o 500 Kč. Předkladatelky tím dle svého odůvodnění (str. 2) reagují „především na nedostatečnou a flexibilní reakci na výrazné zvýšení cen v oblasti služeb, zboží a dalších potřebných životních nákladů“.

Novela prošla prvním čtením 23. června 2021, druhé čtení poslanci započali 9. července. Pro úplnost dodejme, že k 9. červenci 2021 bylo k návrhu předloženo celkem 25 pozměňovacích návrhů.

Rada seniorů České republiky na svých webových stránkách vyjadřuje svá stanoviska k legislativním záměrům vlády týkajících se penzistů včetně valorizace důchodů. K nalezení je ku příkladu stanovisko (.pdf) k navýšení penzí pro rok 2020. Na začátku roku 2021 Rada ministerstvu práce a sociálních věcí připomínkovala návrhy zákonů penzijní reformy.

Upozornění na nedostatečnou kupní sílu penzí je pak častým argumentem Rady seniorů. Pokles kupní síly je zmíněn například v dopise (.pdf, str. 2) vládě z roku 2009, ve stanovisku (.pdf, str. 1) Rady k valorizaci penzí z roku 2012 či ve zprávě o tiskové konferenci k valorizaci z roku 2015.

Na nízkou kupní sílu starobních důchodů oproti průměrným mzdám upozornil rovněž předseda Rady Zdeněk Pernes v roce 2012. Před snížením kupní síly kvůli nízké valorizaci pak Pernes varoval po setkání s prezidentem Zemanem v roce 2016. Zmínku o nedostatečné reálné kupní síle penzí najdeme také v jeho každoročních vyjádřeních (2016, 2017, 2018, 2019). Dodejme, že vyjádření z prosince 2020 zmínku o kupní síle starobních důchodů neobsahuje.

Vznik samostatného arabského státu je obsažen v rezoluci č. 181 Valného shromáždění OSN z roku 1947. Podle této rezoluce měl být na bývalém mandátním území OSN v Palestině ustaven arabský a židovský stát. Město Jeruzalém pak mělo mít zvláštní status. Nejzazší termín vzniku obou států byl určen na 1. srpna 1948. V souladu s rezolucí vyhlásil 14. května 1948 svou nezávislost stát Izrael.

Palestinská národní rada v roce 1964 přijala Palestinskou národní chartu, která je ústředním dokumentem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Charta obsahovala ustanovení o nedělitelnosti Palestiny v územním rozsahu Britské mandátní správy (článek 2). Palestinská národní rada Chartu upravila a rozšířila v roce 1968.

Proces formování samostatného palestinského státu byl poté zahájen ke konci 80. let 20. století, kdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci potvrzující dřívější vyhlášení samostatného palestinského státu. V roce 1993 a 1995 došlo k podpisům mírových dohod z Osla. Izrael uznal OOP jako představitele Palestiny a OOP uznala právo Izraele na existenci. Izrael také souhlasil s vytvořením Palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Tato dohoda vedla ke změně Palestinské národní charty a měla sloužit jako základ pro budoucí vyjednávání.

Uveďme, že OSN se v rámci tzv. Blízkovýchodního kvartetu v roce 2003 zapojilo do plánu Road map for peace, který vycházel z iniciativy tehdejšího amerického prezidenta Bushe. Cílem plánu bylo vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu prostřednictvím vzniku palestinského státu.

V rezoluci přijaté Valným shromážděním OSN v roce 2011 stojí (str. 5), že OSN zdůrazňuje nutnost dvoustátního řešení konfliktu, tzn. nutnost vzniku palestinského státu.

V listopadu 2012 členové Valného shromáždění projednávali status Palestiny jako nečlenského pozorovatele, přičemž status byl také odsouhlasen. Se změnou statusu z přidružené entity na nečlenský pozorovatelský stát souhlasilo 138 zemí, proti hlasovalo devět států včetně České republiky. Díky tomuto usnesení se Palestina smí účastnit debat na Valném shromáždění a vstoupit do některých mezinárodních institucí včetně Mezinárodního trestního soudu.

Ústavní soud zrušil svým nálezem (.pdf) ustanovení volebního zákona z důvodu nerovnoměrného počtu hlasů potřebných pro zisk jednoho poslaneckého mandátu v různých krajích. K této nerovnosti docházelo vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů.

Současně s tím byla zrušena tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran a hnutí, podle níž musela koalice složená ze dvou stran nebo hnutí pro vstup do Poslanecké sněmovny získat ve volbách alespoň 10 % hlasů, trojkoalice 15 % a čtyř- či vícečlenná koalice 20 % hlasů.

Stížnost na tento volební systém podala skupina 21 senátorů k Ústavnímu soudu na konci roku 2017.

Prezident republiky Miloš Zeman vyhlásil termín sněmovních voleb v roce 2021 svým rozhodnutím z 28. prosince 2020. Vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny avizoval prezident Zeman ve svém vánočním poselství, kdy uvedl: „Hodlám vypsat termín parlamentních voleb na začátek října“ (video, čas 8:53–9:04).

Ústavní soud o výše zmíněném zrušení části volebního zákona rozhodl na začátku února letošního roku.

Doplňme, že soudce zpravodaj, jímž byl (.pdf, str. 1) v tomto případě Jan Filip, „shromažďuje podklady pro rozhodnutí a předkládá návrh na rozhodnutí, případně rozhodne ve stanovených případech sám o odmítnutí návrhu na zahájení řízení.“ Samotné rozhodnutí probíhá u nejdůležitějších věcí na www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-182#p11">plénu Ústavního soudu. Plénum se skládá z 15 soudců, které se souhlasem Senátu jmenuje prezident republiky. Podporu pro zrušení částí volebního zákona vyslovilo 11 soudců.

Uveďme, že podle čtyř soudců, kteří měli odlišné stanovisko, soudce zpravodaj Jan Filip s předložením návrhu otálel, pak během pár dnů padlo překotné rozhodnutí.

Přijatá novela volebního zákona vychází zejména z komplexního pozměňovacího návrhu Ústavně právního výboru. Z velké části (včetně přerozdělování mandátů v prvním skrutiniu) se na konečném znění podílel Marek Benda jakožto zpravodaj novely. Konečný způsob přerozdělování mandátů ve druhém skrutiniu je ovlivněn pozměňovacím návrhem Radka Vondráčka.

Předkladatelem novely volebního zákona bylo původně Ministerstvo vnitra. Návrh (.pdf) ministerstva počítal se 14 volebními kraji a hlasy se podle něj (.pdf, str. 13) měly přepočítávat dle tzv. Hareovy kvóty. Podle ní by byl celkový počet platných hlasů pro úspěšné strany vydělen číslem 200 a výsledek by posloužil k určení poslanců pro jednotlivé strany podle jejich zisku hlasů.

V prvním čtením byl návrh zákona přidělen k projednání Ústavně právnímu výboru a jako zpravodaj byl určen jeho předseda Marek Benda. Při projednávání v Ústavně právním výboru došlo téměř k naprostému přepsání (.pdf) původního návrhu zákona. Změnily se například hranice pro vstup koalic do prvního skrutinia. Zejména ale došlo ke změně metody přepočtu hlasů na mandáty zavedením tzv. Imperialiho kvóty v rámci prvního skrutinia. Podle ní se celkový počet odevzdaných hlasů za volební kraj vydělí počtem mandátů přidělených danému kraji zvýšeným o dva. „Tato kvóta je vhodná pro vysokou míru fragmentace, kterou v posledních letech pozorujeme i u nás,“ říká politolog Tomáš Lebeda.

Návrh Ústavně právního výboru zavedl i druhé skrutinium (.pdf, str. 4), v rámci kterého se měly přerozdělovat zbylé mandáty, tedy ty, které nebyly rozděleny v prvním skrutiniu pomocí Imperialiho metody. Tento postup je odlišný nejen od ministerského návrhu, ale i od předchozí právní úpravy, které obsahovaly pouze jedno skrutinium. Přerozdělování mandátů v tomto druhém skrutiniu bylo částečně pozměněno podle pozměňovacího návrhu (.pdf), který předložil Radek Vondráček. V souladu s ním se tyto zbylé mandáty budou přerozdělovat pomocí automatického mechanismu (.pdf, str. 2), a ne podle rozhodnutí kandidujících subjektů, jak to bylo předtím upraveno v návrhu Ústavně právního výboru.

Oběma komorami Parlamentu schválený text (.pdf) zákona byl 4. května 2021 podepsán prezidentem Zemanem a následně byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů.

Aby ovšem byl pozměněný zákon v takovéto podobě přijat, vyžadovalo to od poslanců řadu kompromisů. To potvrzuje (čas 3:15) Marek Benda, který byl zpravodajem této novely, a zásadní měrou se tak podílel na konečném znění novely. „Musím ocenit, že po té energii, co jsme do toho vložili, a na začátku po nějakých sporech, tak každý dokázal v něčem ustoupit," popisuje (čas 1:41) obdobně situaci i Radek Vondráček.

Předně uveďme, že na začátku února 2021 zrušil Ústavní soud část volebního zákona. Důvodem byla nerovnost volebních hlasů a šancí kandidujících subjektů, a to kvůli použití tzv. D'Hondtovy metody přepočtu hlasů na mandáty v kombinaci s nerovnoměrným rozdělením ČR na 14 různě velkých volebních krajů. Dále také došlo ke snížení hranice pro vstup koalic více stran do Sněmovny, konkrétně na 5 %. Jedná se tedy o stejný limit jako u jednotlivých politických stran.

Ministerstvo vnitra poté připravilo dvě varianty změny volebního zákona (.doc), které schválila vláda 22. února 2021. První varianta zachovávala počet i administrativní členění původních volebních obvodů, změna se týkala přepočtu získaných hlasů na mandáty. Celkový počet sněmovních křesel pro danou stranu by se v tomto případě počítal z jejích celorepublikových výsledků. Poté by se mandáty získané konkrétní stranou přepočítávaly do jednotlivých krajů Hareovou kvótou. Tedy mechanismem, kdy se počet platných hlasů pro stranu, která se dostala do Sněmovny, vydělí počtem rozdělovaných mandátů (čili 200). Tím se získá tzv. volební číslo. „Kolikrát se toto volební číslo vejde do celorepublikového zisku hlasů konkrétní politické strany, hnutí nebo koalice, tolik získá mandátů,“ vysvětluje Ministerstvo vnitra (.doc, str. 13).

Ve druhé variantě změny zákona ministerstvo navrhlo zrušit dosavadních 14 volební krajů a zavést pouze jeden – celou Českou republiku. Hlasy by se v této verzi na mandáty přepočítávaly tzv. Hagenbach-Bischoffovou kvótou. V jejím případě se volební číslo získává vydělením celkového počtu hlasů pro danou stranu „číslem odpovídajícím počtu volených poslanců zvýšeným o hodnotu 1, tedy číslem 201“.

Stanislav Grospič na schůzi Poslanecké sněmovny 4. března 2021 představil stanovisko KSČM, kde se mimo jiné přiklání k variantě 14 volebních obvodů a Hareově metodě přepočtu hlasů. Uvedl také, že „model jednoho volebního obvodu, tak jak ho například známe ze Slovenska, ale jak ho znala například i prvá Československá republika, se nikdy plně neosvědčil“.

Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat 7. dubna 2021. Schválená verze (.pdf) vycházela z první varianty návrhu Ministerstva vnitra, byl v ní však zapracován pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. Konečné znění novely tak sice zachovává 14 volebních krajů, výpočet pomocí Hareovy kvóty nicméně neobsahuje (.pdf, str. 2, § 50).

Před hlasováním o návrhu novely zákona na tiskové konferenci KSČM Stanislav Grospič uvedl (video, 2. část, čas 3:12): „Z našeho pohledu jsme viděli a vidíme jako nejlepší návrh, který byl předložen z pera ministerstva vnitra – varianta 1: zachování 14 volebních krajů. Vnímáme to, že v současné době je tento návrh v podstatě mrtvý.“ 

Stanislav Grospič mluví o postoji KSČM k výsledné podobě návrhu novely volebního zákona, kterou Poslanecká sněmovna schválila 7. dubna 2021. Přijetí této novely bylo reakcí na nález Ústavního soudu, který části zákona zrušil pro porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících stran.

Před hlasováním o novele volebního zákona se Stanislav Grospič na tiskové konferenci KSČM vyjádřil (2. část, v čase 3:30), že některé pozměňovací návrhy jsou nad rámcem nálezu Ústavního soudu. KSČM proto požaduje, aby jako kompromis byl přijat návrh poslance Marka Bendy ohledně prvního skrutinia a pozměňovací návrh poslance Radka Vondráčka ohledně druhého skrutinia. Tento kompromisní návrh (.pdf) byl skutečně přijat. V hlasování, které proběhlo 7. dubna, KSČM tento návrh podpořila.

Senát návrh novely volebního zákona schválil 29. dubna, prezident jej podepsal 4. května a zákon byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů 7. května 2021.

Situace popsaná ve výroku se týká rakouských prezidentských voleb konaných v roce 2016. První kolo těchto voleb proběhlo 24. dubna 2016 a postoupili z něj dva kandidáti, Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen. Druhé kolo proběhlo 22. května 2016 a zvítězil v něm Alexander Van der Bellen s 50,3 % hlasů. Vítězství bylo Van der Bellenovi připsáno až po přičtení korespondenčních hlasů, po sečtení hlasů odevzdaných ve volebních místnostech byl ve vedení Hofer.

Svobodná strana Rakouska (FPÖ), jejímž kandidátem byl právě Norbert Hofer, se poté rozhodla podat stížnost na průběh voleb k rakouskému ústavnímu soudu. Server iRozhlas.cz k tomu v roce 2016 uvedl: „Podle Svobodných byly některé hlasy sečteny dřív, než byl stanovený čas pro otevření obálek. Kromě toho měli obálky v některých případech otevírat lidé, kteří k tomu neměli oprávnění.“

Rakouský ústavní soud se stížností zabýval a 1. července 2016 rozhodl, že došlo k nesrovnalostem při sčítání korespondenčních hlasů. Zneplatnil proto výsledky druhého kola a nařídil jeho zopakování. Česká televize na základě rozsudku (.pdf) uvedla: 

„Předseda ústavního soudu Gerhart Holzinger ve zdůvodnění rozsudku uvedl, že neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali. Podle něj je ale pro zpochybnění výsledků voleb postačující, že k takovým manipulacím kvůli chybám při otvírání obálek vůbec mohlo dojít. Chybný postup se podle něj týkal téměř 78 tisíc hlasů, což by vzhledem k těsnému rozdílu mezi kandidáty stačilo ke změně celkového výsledku.“

Na základě rozhodnutí ústavního soudu (.pdf) následně rakouská vláda stanovila termín konání nového druhého kola voleb na 2. října 2016. Ovšem i opakované druhé kolo voleb muselo být na začátku září 2016 odsunuto kvůli technickým problémům s obálkami určenými právě na korespondenční hlasy. Další volební termín byl stanoven na 4. prosince 2016. V tento den již skutečně došlo k řádnému zvolení nového rakouského prezidenta, jímž se stal Alexander Van der Bellen s 53,8 % hlasů.

Stanislav Grospič tedy správně uvádí, že z rozhodnutí ústavního soudu došlo k opakování voleb. Je však důležité upozornit na to, že se opakovalo jen druhé kolo hlasování, nikoliv volby celé. Vzhledem k této nepřesnosti hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Z veřejných zdrojů se nám bohužel nepodařilo dohledat, zda byl Stanislav Grospič členem nějaké komise Ministerstva vnitra. Kontaktovali jsme proto tiskové oddělení ministerstva vnitra, které uvedlo, že Odbor voleb řadu svých podnětů k legislativním úpravám volebního procesu komunikoval směrem k politickým stranám a politickým hnutím zastoupeným v Parlamentu ČR. „Tato komunikace měla formu osobních jednání se zástupci zmíněných politických subjektů nebo formu žádostí o vyjádření. Za politickou stranu KSČM se uvedených jednání bez nároku na odměnu zúčastňoval právě pan poslanec Stanislav Grospič, případně byl autorem požadovaných stanovisek,“ uvádí Adam Rözler z tiskového odboru Ministerstva vnitra.

S politiky Odbor voleb probíral „např. teze případné úpravy zákona o volbách do zastupitelstev obcí, reformu správy voleb (návrh zákona o správě voleb), nebo návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách 2020 (případně aktuálně pro volby 2021)“.

Závěrem doplňme, že při Ministerstvu vnitra funguje také Státní volební komise, která 

• koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb,
• vykonává dohled nad zabezpečením úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění voleb,
• vydává povolení k přítomnosti dalších osob při sčítání hlasů okrskovou volební komisí,
• vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb do zastupitelstev obcí, krajů a do Evropského parlamentu.

Předsedou Státní volební komise je ministr vnitra, členy a náhradníky jmenuje svým usnesením vláda. Stanislav Grospič v současnosti není členem Státní volební komise.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Stanislav Grospič se podle vyjádření Ministerstva vnitra pouze účastnil jednání Odboru voleb se zástupci parlamentních stran, případně pro něj připravoval stanoviska. Nebyl členem žádné konkrétní komise.