Komunistická strana Čech a Moravy

KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy
Pravda
KSČM v únoru nehlasovala pro prodloužení nouzového stavu, ten byl nicméně prodloužen na žádost hejtmanů do 28. února. Ústavní právníci a Městský soud v Praze tento krok označují za protiústavní.

Poslanecká sněmovna 11. února hlasovala o dvou návrzích ohledně prodloužení nouzového stavu (NS). Pro první návrh předložený vládou týkající se prodloužení NS o 30 dnů, tedy do 16. března, hlasovalo 48 poslanců ANO a ČSSD. Proti se vyslovila opozice, KSČM a nezařazení poslanci.

Druhý návrh poslance Stanislava Juránka měl nouzový stav prodloužit o 14 dní, tedy do 28. února. Pro tento návrh hlasovalo opět 48 poslanců, KSČM se při tomto hlasování zdržela.

Nouzový stav tak nebyl poslanci prodloužen a měl skončit o půlnoci 14. února, ale vláda na žádost hejtmanů, kteří jsou zástupci primárně opozičních stran, vyhlásila navazující nouzový stav do 28. února.

Vojtěch Filip tedy pravdivě uvádí, že hejtmani z opozičních stran vládu požádali o prodloužení nouzového stavu. Filipův obrat, že tyto strany „nebyly schopny udělat nic jiného“, nepovažujeme za doslovné tvrzení, a jako takové jej nehodnotíme.

Dodejme, že ústavnost prodloužení nouzového stavu tímto způsobem zpochybnilo hned několik ústavních právníků (např. Jan Wintr, Jan Kysela) či odborník na zdravotnické právo Ondřej Dostál a předseda Senátu Miloš Vystrčil, ten napsal vládě otevřený dopis. Senátoři podali stížnost k Ústavnímu soudu kvůli vyhlášení NS. Soud tuto stížnost z procesních důvodů odmítl, uvedl však, že obcházení sněmovny a opětovné vyhlášení nouzového stavu na žádost hejtmanů není možné (.pdf, str. 7). Za neústavní pak takové vyhlášení nouzového stavu prohlásil i Městský soud v Praze.

Pravda
Před snížením výdajů na obranu počítal navrhovaný státní rozpočet na rok 2021 s výdaji ve výši 85,4 miliardy korun. Oproti předchozímu roku jde o zvýšení přibližně o 10 mld. Kč. Skutečně se jedná o nejvyšší meziroční nárůst rozpočtu Ministerstva obrany, jak uvádí Alexander Černý.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2020 (.pdf) původně stanovil výdaje na obranu ve výši přibližně 75,5 miliard korun (str. 6). 

Novela zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf), která byla Poslanecké sněmovně předložena 23. března 2020, poté změnila rozpočet mj. i Ministerstvu obrany. Novelou se tak na konci března částka 75,5 miliard korun snížila (.pdf, str. 1) na přibližně 72,6 miliard korun.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 (.pdf) počítal s výdaji na obranu ve výši 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 6). Miloslava Vostrá (KSČM) však pozměňovacím návrhem (.doc) navrhla snížit rozpočet na obranu o 10 miliard a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh schválila. Výdaje na obranu v roce 2021 tedy dle rozpočtu dosahují částky 75,4 miliardy korun.

Před tímto snížením dosahoval meziroční nárůst rozpočtu Ministerstva obrany částky necelých 10 miliard korun. Jak dokládá přiložený graf, jedná se o nejvyšší nárůst rozpočtu Ministerstva obrany oproti předchozímu roku. 

Zdroj dat: 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021.

Zavádějící
Ministerstvo obrany mělo v roce 2020 na investice více než 16 mld. Kč. Snížení letošního obranného rozpočtu o 10 mld. dle návrhu KSČM by vedlo ke škrtům v investicích, které by i tak zůstaly vyšší než vloni, ministerstvo by však muselo škrtat také v provozních výdajích.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2020 (.pdf) stanovil výdaje na obranu ve výši přibližně 75,5 miliard korun (str. 6). Z toho na kapitálové výdaje bylo vyčleněno 16,4 miliardy korun (sešit C, tabulka č. 6, str. 199). Částku, kterou armáda plánovala použít na investice, ministr obrany na počátku roku vyčíslil na více než 18 miliard korun.

Novela zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf), která byla Poslanecké sněmovně předložena 23. března 2020, změnila rozpočet mj. Ministerstvu obrany. Novelou se již na konci března částka 75,5 miliard korun snížila (.pdf, str. 1) na přibližně 72,6 miliardy korun. Největší část peněz byla odebrána z výdajové položky Zajištění obrany ČR silami Armády ČR (str. 5/17) se zdůvodněním (str. 7), že úspora vznikne „především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky“. Ministerstvo obrany nakonec vyčíslilo (.pdf, str. 12) velikost svých kapitálových výdajů v roce 2020 na 14,6 mld. Kč, na investice však šlo celkem 16,1 miliarda korun (str. 22).

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 (.pdf) počítal s výdaji na obranu ve výši 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 6). Kapitálové výdaje měly dle tohoto návrhu dosahovat 22,5 miliard korun (.pdf, sešit C, tabulka č. 6, str. 198). Na celkové investice ministr obrany Metnar plánoval (video, čas 12:03) vydat 25 miliard korun, přičemž 15 miliard se týká zakázek, u kterých již byla uzavřena smlouva.

Miloslava Vostrá (KSČM) však pozměňovacím návrhem (.doc) navrhla snížit rozpočet na obranu o 10 miliard a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh schválila. Výdaje na obranu v roce 2021 tedy dle rozpočtu dosahují částky 75,4 miliardy korun.

Pozměňovací návrh zredukoval částku určenou na „zajištění obrany ČR silami Armády ČR“ o cca devět miliard korun. „Výdaje spojené s rozvojem systému obrany státu“ se snížily o přibližně 980 milionů korun. Tyto peníze se tedy přesunuly z armádních nákupů do rozpočtové rezervy. Nicméně ze zákona o státním rozpočtu vyplývá, že položka „zajištění obrany ČR silami Armády ČR“, která byla z podnětu komunistů snížena o devět miliard, je přibližně dvakrát vyšší než celkové plánované investiční prostředky, a její většina tedy spadá do neinvestičních výdajů. Implicitním záměrem pozměňovacího návrhu tedy je, aby Ministerstvo obrany snížilo výdaje nejen na investice, ale také na provozní výdaje.

Snížení výdajů armády o 10 miliard, ke kterému došlo v důsledku schválení pozměňovacího návrhu poslankyně Vostré, tak mohlo (a mělo) ministerstvo rozložit jak mezi náklady investičního, tak neinvestičního (provozního) charakteru. Záleželo by na konkrétním hospodaření ministerstva. Z vyjádření ministra obrany Metnara však jasně plyne (video, čas 12:03), že většina této sumy by měla být odebrána právě z investic.

Lze tak říci, že investice armády v roce 2021 se podle schváleného rozpočtu měly pohybovat minimálně na úrovni 15 miliard korun s tím, že pokud by se Ministerstvu obrany podařilo uspořit peníze v jiných oblastech, mohly investice tuto sumu přesáhnout. Ministerstvo obrany přitom vyčíslilo (.pdf, str. 22) své investice v roce 2020 na více než 16 miliard korun. Výrok Alexandra Černého tak hodnotíme jako zavádějící, protože podle schváleného rozpočtu by sice měla mít armáda v roce 2021 čistě na investice více než v roce předchozím, vyžadovalo by to však, aby ušetřila výraznou sumu ve výdajích provozního charakteru.

Závěrem dodejme, že uvedené výpočty (investice v minimální výši 15 mld. v roce 2021) se týkají situace za začátku tohoto roku, kdy bylo Ministerstvu obrany odebráno 10 mld. korun. V tomto kontextu pronesl Alexandr Černý svůj výrok. Premiér Andrej Babiš však již po odebrání peněz z obranného rozpočtu oznámil, že vláda začátkem ledna 2021 Ministerstvu obrany přesunutých 10 miliard korun vrátí. Tento závazek však vláda nedodržela, Ministerstvu vrátila na konci ledna pouze pět miliard korun, o zbylých pěti miliardách by měla rozhodnout v únoru.

Pravda
Ministerstvo obrany v loňském roce nespotřebovalo jen 1,8 miliard Kč, jedná se o nejnižší částku za posledních 5 let. Ještě v říjnu přitom mělo zůstatek 25 miliard.

Ministerstvo obrany nakonec v loňském roce hospodařilo se 76,1 miliardou Kč, z čehož bylo vyčerpáno 74,3 miliardy (97,5 % rozpočtu). Nespotřebovaných tedy ke konci roku 2020 zůstalo 1,8 miliard Kč, což představuje v porovnání s předchozími roky nejnižší částku za posledních 5 let.

Za rok 2019 resort obrany nespotřeboval 2,8 miliard Kč (při rozpočtu 71,1 miliarda), za rok 2018 3,5 miliard Kč (při rozpočtu 63,3 miliardy) a v letech 2017 a 2016 zůstalo více než 4 miliardy Kč (při rozpočtu 57,3, respektive 49,7 miliard). 

V loňském roce se navíc výše rozpočtu několikrát měnila. Ministerstvo obrany mělo původně dle plánů státního rozpočtu hospodařit se 75,5 miliardami Kč. Kvůli ekonomickým dopadům pandemie koronaviru se však resort v březnu vzdal 2,9 miliard. Nicméně po započtení všech disponibilních prostředků včetně mimorozpočtových zdrojů či nároků z nespotřebovaných výdajů za rok 2019 dosáhl rozpočet právě již zmíněných 76,1 miliard Kč.

Nespotřebovaných 1,8 miliard Kč pak představovaly jak mandatorní, tak provozní výdaje. V rámci mandatorních výdajů bylo v tomto směru ušetřeno 446 milionů Kč, a to převážně za nedočerpání příplatků za službu v zahraničí (kvůli menšímu počtu nasazených vojáků), za nižší výdaje na platy (kvůli utlumení některých činností) a pojistné. V rámci provozních nákladů nebylo spotřebováno celkem 542 milionů Kč. Kromě těchto výdajů pak nebylo dočerpáno 782 milionů Kč v oblasti programového financování, kdy se jednalo převážně o různé investiční akce.

Ještě v říjnu přitom ministerstvo vyčerpalo (.pdf) ze svého rozpočtu „pouze” 51,2 miliardy Kč, kdy tak zůstávalo nespotřebováno 25 miliard. Ke konci listopadu (.pdf) se pak jednalo o 17 miliard a na konci roku (.pdf) již zmíněných 1,8 miliard. Poslanec Černý tedy nevyčerpané prostředky za říjen neuvádí správně. 

Vzhledem k tomu, že v ostatních částech výroku má pravdu a u říjnové částky sám uvádí, že si jí není jistý, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Alexander Černý

Pravda
Smluvně uzavřené investiční zakázky Ministerstva obrany ČR mají hodnotu 15 miliard korun. Zbylých 10 miliard je určeno na již rozběhnuté zakázky, které mají být v roce 2021 zasmluvněny a částečně či celkově zaplaceny.

Výrok Alexandera Černého se týká financování české armády. Konkrétně reaguje na otázku, na čem by eventuálně mohla česká armáda ušetřit vzhledem ke stále chybějícím pěti miliardám korun v jejím rozpočtu. Obavy o budoucí investice a zakázky v souvislosti s možným ohrožením modernizace armády zmínili dva bývalí náčelníci generálního štábu, a to Petr Pavel a Jiří Šedivý. Konkrétně Jiří Šedivý poukázal na slova ministra obrany Metnara, že investice na příští rok jsou z velké části smluvně zavázány. 

Zmíněné obavy o modernizaci a rozvoj armády nastínil v rozhovoru na ČT i ministr obrany Metnar (video, čas 12:03) v listopadu roku 2020, kdy se o možných škrtech v armádním rozpočtu na žádost komunistů teprve spekulovalo. Metnar konkrétně zmiňuje částku 25 miliard, která je plánována na investice, přičemž 15 miliard se týká zakázek, u kterých již byla uzavřena smlouva. Dodává (video, čas 16:02), že projekty týkající se modernizace se navíc uzavírají na 3 až 5 let a je běžné, že se na počátku platí záloha.

Pro získání bližších informací jsme kontaktovali odbor komunikace Ministerstva obrany ČR. Ředitel odboru Jan Pejšek uvedl, že proces armádních zakázek je oproti jiným specifický a celková realizace jednotlivých projektů se pohybuje v řádu několika let. Potvrdil již zmíněný výrok ministra obrany Metnara, že z armádního rozpočtu je na investice určeno 25 miliard korun, přičemž 15 miliard korun je určeno na splátky již dříve uzavřených smluv, které se týkají například nákupu vrtulníků, radarů nebo obrněných vozidel TITUS.

Jan Pejšek dále uvedl, že zbylých 10 miliard je určeno na více než 200 naplánovaných či již rozběhnutých zakázek, které by měly být v roce 2021 zasmluvněny a u kterých má být zaplacena buď první splátka či v případě menších nákupů uhrazena částka celá. Jako příklad uvedl pořízení bojových vozidel pěchoty v celkové hodnotě 50 miliard. Harmonogram tohoto projektu je naplánován až do roku 2028 a v roce 2021 má být uhrazena první splátka ve výši 4,2 miliardy. Dodává, stejně jako výše zmínění, že chybějících 10 miliard by znamenalo pozastavení modernizace armády a přerušení rozběhnutých projektů, přičemž potřebnou techniku by tak vojáci mohli dostat s několikaletým zpožděním.

Alexander Černý

(…) jsme měli rozpočet na obranu kolem 42, 43 miliard (…) teď máme dvojnásobný rozpočet.
Speciál ČRo Plus, 8. února 2021
Ekonomika
Obrana, bezpečnost, vnitro
Rozpočet 2021
Pravda
V roce 2012 odpovídala výše rozpočtu Ministerstva obrany částce 43,5 mld. Kč, v dalších dvou letech pak 42 mld. Kč. Rozpočet na obranu pro rok 2021 činí k 8. únoru 80,4 mld. Kč. Alexander Černý tedy správně uvádí, že nyní je na obranu vyčleněn přibližně dvojnásobný rozpočet.

Rozpočet ČR na obranu se okolo částky 42 miliard korun pohyboval vícekrát. Například v roce 1999, kdy se podle zákona o státním rozpočtu jednalo o cca 41,5 miliardy korun. Alexander Černý však má pravděpodobně na mysli období let 2012 až 2014, právě v té době totiž výdaje Ministerstva obrany přibližně odpovídaly částkám zmiňovaným ve výroku. V roce 2012 to dle zákona o státním rozpočtu bylo konkrétně 43,5 miliard korun, v roce 2013 42,1 miliarda korun a v roce 2014 se jednalo o takřka shodnou částku 42,0 miliard.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 původně počítal s výdaji na obranu ve výši 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 14). V rámci svého pozměňovacího návrhu č. 6915 (.doc) však Miloslava Vostrá (KSČM) navrhla snížit rozpočet na obranu o 10 miliard a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh schválila. Výdaje na obranu v roce 2021 tedy dle současného znění zákona o státním rozpočtu dosahují částky 75,4 miliardy korun.

Uveďme, že snížení rozpočtu Ministerstva obrany o zmíněných 10 miliard korun bylo podmínkou KSČM pro podporu státního rozpočtu na rok 2021, jehož schodek činí 320 miliard korun. Vláda nicméně po schválení novely zákona o státním rozpočtu následně slíbila, že začátkem ledna 2021 Ministerstvu obrany 10 miliard korun vrátí zpět. Ke dni rozhovoru 8. února 2021 tak vláda neučinila, pouze na mimořádné schůzi konané 27. ledna 2021 odsouhlasila (.pdf) přesun pěti miliard korun z vládní rezervy do rozpočtu Ministerstva obrany.

Rozpočet ministerstva obrany na rok 2021 nyní odpovídá výši 80,4 miliardy korun. Nejedná se o přesný dvojnásobek částky 42 či 43 miliard, Alexander Černý se však vejde do 10% tolerance, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
KSČM před datem debaty vždy podpořila prodloužení nouzového stavu. Spojila to však s určitými požadavky, např. zkrácení doby prodloužení nouzového stavu, přijetí dalších opatření k omezení následků nouzového stavu. Požadovala i otevírání škol nebo zimních středisek.

Vláda v pondělí 8. února schválila žádost o prodloužení nouzového stavu o dalších 30 dnů do 16. března. Sněmovna o prodloužení nouzového stavu hlasovala ve čtvrtek 11. února. Šlo již o šesté hlasování o prodloužení nouzového stavu od začátku druhé vlny pandemie covidu-19. Hnutí ANO a ČSSD s jeho schválením do té doby pomáhala KSČM, nicméně pokaždé to spojila s určitými požadavky.

Dne 30. října se KSČM vyjádřila, že podporuje prodloužení nouzového stavu, avšak zároveň požaduje, aby došlo k prodloužení současných programů pro podporu občanů i k přijetí dalších opatření k omezení následků nouzového stavu.

KSČM dokonce dvakrát podala návrh na prodloužení nouzového stavu, který by trval kratší dobu než požadovala vláda. „Asi jsem ho úplně nepotěšil, protože jsem řekl, že klub o konečném stanovisku jedná, že úplně s tím nejsme smířeni,“ řekl předseda KSČM Vojtěch Filip po schůzce s premiérem Babišem k návrhu vlády, aby nouzový stav trval až do 20. prosince. Dne 19. listopadu tedy KSČM navrhlo prodloužení o 22 dnů a 21. ledna navrhli prodloužení o dalších 23 dnů. Oba návrhy prošly.

Avšak na začátku února KSČM avizovala, že další žádost už nepodpoří. Filip 3. února uvedl: „Setrval jsem na stanovisku, které bude projednávat výkonný výbor v pátek s tím, že dostatečně dopředu oznamuji předsedovi a místopředsedovi vlády, že ten náš souhlas nemohou v příštím týdnu, pokud se na tom shodne náš výkonný výbor, očekávat.“ 

Na zasedání výkonného výboru KSČM dne 5. února 2021 se širší vedení strany opravdu dohodlo, že nepodporuje další prodloužení nouzového stavu. Jako hlavní důvod bylo uvedeno, že vláda ignorovala oprávněné požadavky, kterými strana podmínila svůj souhlas s posledním prodloužením nouzového stavu. 

KSČM podmínila souhlas s prodloužením nouzového stavu do 14. 2. 2021 tím, že požadovala návrat žáků 1. stupně do školních lavic od 1. 2. 2021 a od 29. 1. 2021 otevření zimních středisek. Žel, tyto sliby naší podpory nebyly vyslyšeny. (…) Vzhledem k ignorování našich požadavků doporučujeme vládě, aby si podporu hledala u těch politických subjektů, jejichž požadavkům bude ochotna a schopna vyhovět,“ uvedlo ve stanovisku vedení KSČM.

Vláda podle něj může opatření proti koronaviru vyhlásit i bez nouzového stavu, např. zavádět omezení na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Filip očekával, že poslanci se budou stanoviskem vedení řídit. Podpořila ho většina členů, i když připustil: „(…) část okresů se přikláněla k tomu, že bychom měli nouzový stav prodloužit.“ 

Poslanci KSČM nakonec doporučení vedení strany uposlechli a prodloužení nouzového stavu nepodpořili. Vládní strany tak přišly o potřebné hlasy a nouzový stav nebyl prodloužen. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

Pravda
Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček byl jedním z předkladatelů novely zákona o zadávání veřejných zakázek. Účelem návrhu je, aby zásoby mohly být pořizovány bez výběrových řízení. Návrh se ovšem týká pouze rezerv určených na zvládání epidemii covidu-19.

Poslanec Luzar tento výrok pronesl v rámci debaty o nadcházejícím jednání o prodloužení nouzového stavu spojeném s pandemií covidu-19. Jeho slova o nákupech prováděných Správou státních hmotných rezerv proto interpretujeme tak, že se jedná právě o nákupy související s řešením epidemické situace.

Návrh novely (.pdf) zákona o zadávání veřejných zakázek byl Poslanecké sněmovně Parlamentu předložen 23. června 2020. Návrh představila skupina poslanců, konkrétně se jedná o Zdeňka Ondráčka z KSČM, Jiřího Maška z hnutí ANO, Jana Birkeho z ČSSD. Na návrhu se podílel rovněž Radek Koten z SPD, který však svůj podpis v srpnu 2020 vzal zpět. Prostřednictvím Zdeňka Ondráčka tedy KSČM byla jedním z navrhovatelů novely.

Návrh novely zákona byl v Poslanecké sněmovně projednán v pátek 29. ledna 2021 na 79. schůzi. Návrh byl poslanci přijat ve zrychleném režimu již v prvním čtení. Novelu musí schválit rovněž Senát.

Návrh k zákonu o zadávání veřejných zakázek přidává výjimku, ve které za určitých podmínek „zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení“ (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p29-1">§ 29 odst. 1).

V důvodové zprávě (.pdf, str. 2) návrhu novely stojí, že „předkládaný návrh zavádí výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Tato výjimka bude využitelná toliko k pořízení státních hmotných rezerv (…) pouze za předpokladu, že to bude nezbytné z důvodu ochrany bezpečnostních zájmů ČR v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2.“

Důvodová zpráva rovněž uvádí, že „účinnost navrhované změny (je) časově omezená, a to na 6 měsíců.“

Účelem návrhu tedy skutečně je, aby zásoby mohly být nakupovány bez výběrového řízení. Týká se to ovšem pouze zásob, které jsou pořízené za účelem zvládání epidemie covidu-19. 

Zavádějící
Švédsko své základní školy během pandemie covidu-19 neuzavřelo a ani nošení roušek ve školách nebylo nařízeno. Přibližně dvě třetiny tříd na druhých stupních tamních základních škol však z rozhodnutí vedení škol přešly na distanční výuku.

Švédsko během pandemie obecně nechalo základní školy otevřené. Třídy prvního stupně švédských základních škol (.pdf, str. 13) jsou podle listu The Local otevřené ve většině případů, mohou však být uzavřeny například kvůli nedostatku učitelů.

Druhých stupňů základních škol se také plošná omezení nedotkla. Jejich vedení si nicméně s ohledem na vývoj pandemie může samo určit, zda bude výuka probíhat v prezenční nebo distanční podobě, případně jejich kombinaci. Podle průzkumu švédské Národní agentury pro vzdělávání (Skolverket) z 20. ledna 2021 (.pdf, str. 4–5) pak na distanční výuku zcela nebo částečně přešly téměř dvě třetiny druhých stupňů základních škol.

Uveďme, že zákaz veřejných shromáždění v počtu 8 a více osob ve Švédsku se nevztahuje na školy a předškolní zařízení. I přesto švédská Národní agentura pro vzdělávání školám doporučuje zavedení opatření, která mají zabránit tomu, aby se například ve školních jídelnách či v posluchárnách shromažďovalo příliš mnoho lidí.

Doplňme, že střední školy (.pdf, str. 13), které byly ve Švédsku uzavřeny například od března do srpna 2020, jsou ve většině případů uzavřeny i nyní. Od 25. ledna však může zčásti probíhat prezenční výuka. Podobná je situace i v případě univerzit.

Co se týče roušek, švédská vládní zdravotní agentura povinné nošení masek nenařídila s odkazem na nedostatečné důkazy o jejich účinnosti. V prosinci 2020 Švédsko doporučilo nosit roušky aspoň ve veřejné dopravě.

Byť švédské autority prezenční výuku na druhých stupních základních škol nezakázaly, velká část tříd na druhých stupních v prezenčním režimu nefungovala. Výrok poslance Luzara hodnotíme jako zavádějící právě vzhledem k tomu, že naznačuje, že fungování švédských základních škol nebylo v průběhu pandemie nijak omezeno.

Nepravda
Státy, které během podzimu nechaly své základní školy otevřené, vykazují trend vyššího počtu nakažených dětí do 15 let než země s uzavřenými školami. Výjimkou je Česko, které vykazuje dlouhodobě výrazně vyšší počty nakažených do 15 let než ostatní státy s uzavřenými školami.

Poslanec Luzar svým výrokem poukazuje na data Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí, která podle něj nezachycují vliv uzavření škol na vývoj epidemie ve skupině dětí do 15 let.

Zatímco během jarní vlny pandemie uzavřely či omezily základní školy prakticky všechny evropské země (s výjimkou Švédska a Islandu), během podzimu docházelo k již odlišným přístupům, jak ukazuje (.pdf, str. 51) graf níže. Každá země se následně během podzimu v určitém období rozhodla plně zahájit na základních školách prezenční výuku. Ta však v některých případech trvala pouze do té doby, než byla opět přijata bezpečnostní opatření s cílem zamezit šíření nemoci covid-19.

Graf znázorňující uzavření základních škol v zemích EU, EHP a Velké Británie. Tmavě zelená barva značí celkové uzavření škol, světle zelená dílčí omezení. Zdroj (.pdf, str. 51): ECDC

Co se týče České republiky, ta základní školy opětovně zcela uzavřela (.pdf) 14. října. K postupnému uvolňování následně docházelo od poloviny listopadu: nejprve se od 18. listopadu do škol vrátili žáci 1. a 2. tříd, od 30. listopadu se pak vrátily všechny třídy z prvního stupně i 9. třídy, přičemž zbytek tříd z druhého stupně se v prezenční výuce střídal. Naposledy pak šli žáci do škol 18. prosince, v lednu se vrátili (.pdf, str. 2) již pouze žáci 1. a 2. tříd.

Během podzimu dle dat Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) docházelo (.xlsx) v Česku k rychlejšímu šíření viru ve věkové skupině do 15 let od poloviny září, kdy se nové přírůstky pohybovaly nejprve v rozmezí od 1 500 až 1 800 nakažených týdně. Růst pozitivně testovaných pokračoval i v říjnu, vrcholem pak byla druhá polovina října: ve 43. týdnu bylo v této věkové kategorii zaznamenáno 6 801 nakažených žáků, následující týden 6 774, přičemž od té doby již docházelo k postupnému poklesu (45. týden 5 774 nakažených, 46. týden 3 864 nakažených).

K zastavení poklesu a opětovnému růstu pak začalo docházet na přelomu listopadu a prosince (49. týden), kdy se počet tehdejších 2 872 nakažených postupně zvyšoval, a to až na 7 517 nakažených v prvním týdnu roku 2021. Od té doby až do současnosti dochází k mírnému poklesu pozitivně testovaných, momentálně okolo šesti tisíc nakažených.

Jak je uvedeno výše, podobně jako Česko školy zcela uzavřelo mj. například Slovinsko, Řecko nebo Rumunsko. Slovinsko uzavřelo školy de facto od začátku listopadu, Řecko přesně od poloviny listopadu a Rumunsko od 9. listopadu. Vzájemné porovnání vývoje v jednotlivých zemích pak ukazuje na datech dostupných k 11. únoru 2021 graf níže.

Jak lze vidět, v ostatních zemích, které základní školy uzavřely, nejsou tak výrazné rozdíly v počtu nových pozitivních případů jako v Česku. U České republiky se říjnové uzavření, postupný pokles a následný opětovný nárůst případů po listopadovém znovuotevření projevilo daleko více. Podzimní vrchol představoval přelom října a listopadu v přepočtu s 802 nakaženými dětmi do 15 let na 100 tisíc obyvatel. Po uzavření škol došlo k poklesu až na v přepočtu 326 nakažených na přelomu listopadu a prosince, následně po dalším uvolnění opatření však začaly případy opět růst.

Naopak tempo růstu v Rumunsku a Řecku bylo až na menší navýšení na přelomu října a listopadu stabilní. U obou zemí po listopadovém uzavření škol došlo zase k postupnému mírnému poklesu. Slovinsko zažilo největší nárůst v polovině října s vrcholem 230 nakažených žáků ve 43. týdnu. Následně však již od konce října docházelo k postupnému poklesu, kdy slovinští školáci měli ještě před listopadovým uzavřením škol dvoutýdenní prázdniny. Pro porovnání mělo Česko v době „slovinského vrcholu” v přepočtu až o 420 nakažených žáků více.

Naopak země jako například Maďarsko, Švédsko, Španělsko, Norsko, Itálie nebo Dánsko nechaly základní školy během podzimu otevřené. Porovnání jejich vývoje společně s Českem ukazuje graf níže.

Z grafu je možné pozorovat, že během podzimu zaznamenaly i země s otevřenými základními školami v určitém období nárůst počtu pozitivních případů žáků. Výjimku představuje Norsko, které si dlouhodobě udržuje vesměs stabilní tempo růstu v přepočtu okolo či pod 100 nakaženými. Maďarsko, Švédsko i Dánsko zaznamenaly nejvyšší nárůst nakažených žáků v prosinci: Maďarsko s vrcholem v prvním prosincovém týdnu, Švédsko v polovině prosince a stejně tak i Dánsko.

Španělsko si udržovalo nárůsty nakažených žáků v přepočtu vyšší než 200 nakažených téměř celý podzim, vrcholem pak byl přelom října a listopadu (v přepočtu 484 nakažených). Nejvyšší nárůst pak zaznamenalo po vánočních svátcích v lednu – 3. lednový týden v přepočtu až 818 nakažených žáků. Itálie zažila největší nárůst také na přelomu října a listopadu, kdy druhý listopadový týden vykázala v přepočtu až 470 nakažených žáků. Od té doby však dochází k postupnému poklesu nových případů.

Toto porovnání tedy značí, že Česká republika má oproti státům s uzavřenými i otevřenými základními školami daleko vyšší počty nakažených žáků. Po říjnovém uzavření škol v ČR následoval krátkodobý pokles u počtu nakažených dětí do 15 let. Po uzavření škol došlo k poklesu počtu pozitivních případů i u ostatních zkoumaných států (Řecko, Slovinsko, Maďarsko). V jejich případě však nebyl efekt tak výrazný jako v Česku, neboť jejich počty nakažených dětí do 15 let se v přepočtu se pohybovaly v řádech desítek či nižších stovek.

U států s otevřenými základními školami pak na podzim vždy (kromě Norska) došlo k postupnému vyššímu nárůstu pozitivních případů, přičemž tyto hodnoty několikanásobně převyšovaly počty pozitivních případů u států s uzavřenými školami (vyjma Česka, které představovalo opačný případ).

Pokud tedy ze srovnání vyjmeme Českou republiku jakožto zemi, která školy zavírala s násobně vyššími počty nakažených do 15 let oproti ostatním zemím, můžeme pozorovat, že státy, které školy uzavřely, vykazovaly na konci roku 2020 nižší počty nově nakažených dětí do 15 let. Naopak státy, které ponechaly své školy otevřené, měly počty nakažených dětí obecně vyšší, v některých týdnech dokonce přesahující hodnoty v Česku. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.