Ano, schválili jste vicepremiéra pro korupci. Už se tam tuším vystřídali dva.
Ano, vláda Petra Nečase vytvořila v rámci své strategie boje proti korupci nový vládní výbor a s ním spojený post vicepremiéra pro korupci. Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí byl zřízen (.pdf) 27. dubna 2011. Jeho předsedou byl jmenován místopředseda vlády Radek John, který však byl 13. července 2011 odvolán a s účinností od 14. července 2011 nahrazen (.pdf) Karolínou Peake. Ta je ve funkci až do současnosti. Od počátku fungování výboru se tak v jeho čele vystřídali již dva místopředsedové.
Tuzemská poptávka pod úrovní roku 2008, tuzemské investice, míra investování - opět pod úrovní roku 2008.
Vezmeme-li v potaz tiskovou zprávu Svazu průmyslu a dopravy ČR, kde se uvádí, že domácí poptávka i míra zakázek od domácích podniků v roce 2011 poklesla a průmysl dle této zprávy táhne dopředu jen zahraniční poptávka, musíme Jiřímu Dolejšovi dát za pravdu.
Také vzhledem k tomu, že ekonomická krize začala v roce 2008, přimčemž odstartovala ekonomickou stagnaci v průmyslu a dosud se nepodařilo z tohoto stavu stavu zotavit, je více než pochopitelné, že míra investic a tuzemské poptávky není v současnosti na úrovni roku 2008. Zde je uvedená zprava Svazu průmyslu a dopravy z 6.9.2011 a výsledky jejich šetření. Pro srovnání přikládáme údaje o míře zahraničních a tuzemských investic uváděné Českou národní bankou k 31.12.2008. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Jestliže míra českého dluhu vůči HDP je kolem 40 %, tak průměr EU je kolem 90 %.
Výrok poslance Dolejše je zavádějící, a to vzhledem k oficiálním statistikám Eurostatu.
Podle statistiky Eurostatu dosáhlo zadlužení České republiky v roce 2011 úrovně 41,2 %, což souhlasí s výrokem poslance Dolejše. Stejná statistika byla zveřejněna také pro celou Evropskou unii a uvádí, že průměr zadlužení dosáhl ve stejném roce hranice 82,5 % HDP. Zde se již poslanec Dolejš mýlí, a to poměrně výrazně (rozdílem 7,5 procentního bodu HDP), tudíž jeho výrok hodnotíme jako zavádějící.
(Jinak by nebylo možné v době krize, kdy říkáte, že se všichni musíme uskromnit,) že za poslední dva roky nám přibylo dolarových milionářů v České republice - shodou okolností mezi růstovým rokem 2010 a 2011, kdy se zmrazily platy a klesaly životní náklady - o 29 % více dolarových milionářů.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Z mediálních zdrojů odkazujících na analýzu společnosti Capgemini vyplývá, že v rozmezí let 2010-2011 se v České republice skutečně zvýšil počet dolarových milionářů o 29 %. O tomto trendu informovala na svém webu Česká televize, konkrétně uvedla následující informaci : "V Česku loni (uveřejněno 22.9.2011) vzrostl počet dolarových milionářů o více než 29 procent, přes milion dolarů mělo 16 200 lidí. Vyplývá to ze zprávy firem Capgemini a Merrill Lynch Global Wealth Management." Obdobné informace se objevily také na serverech E15, Eurozpravy a Deník.cz. Samotná analýza společnosti Capgemini je po zaregistrování dostupná zde.
Vzhledem k těmto informacím tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Aktuálně vyjadřuje 79 % lidí nespokojenost s politickou situací, to je nejvíce za poslední dva roky.
Na základě průzkumů veřejného mínění CVVM označujeme tento výrok za pravdivý.
Podle průzkumu veřejného mínění (.pdf) CVVM z dubna 2012, na který se Soňa Marková odvolává, je skutečně aktuálně s politickou situací nespokojeno 79 % respondentů. Toto číslo nebylo podle starších průzkumů (.pdf) během dvou minulých let vyšší.
Podle nejnověji zveřejněného průzkumu se však 2/3 dotázaných lidí domnívají, že nové reformní zdravotnické zákony nepřinesou lepší zdravotní péči.
Takovýto průzkum skutečně nedávno vyšel.
Poslankyně Marková zmiňuje průzkum Českého Zdravotnického fóra (ČZF), představený na konci března, o kterém přinesla zprávu například ČT. Ta svou zprávu uvádí slovy:
"Dvě třetiny lidí podle průzkumu [ČZF] nevěří tomu, že reformní zákony zlepší zdravotní péči v ČR."
Tento průzkum uvedly rovněž např. Novinky.cz. Tyto zpravodajské portály, jejichž slova Marková zřejmě cituje, sice výsledky výzkumu zkreslují, přesto pro výrok poslankyně existuje relevantní, veřejně dostupný zdroj a považujeme jej tedy za pravdivý.
Dodejme, že otázka v průzkumu (.pdf) zněla: "Považujete již předložené návrhy za opatření, která zlepší a stabilizují zdravotnictví?" Lze ji tedy chápat i jinak než jako dotaz na "zdravotní péči". Výsledných 63 % odpovědí "ne" a "spíše ne" pak pochází ze vzorku pouhých 100 respondentů. Podléhá tak velmi vysoké statistické chybě (s pravděpodobností 95 % je skutečný podíl v rozsahu plus minus téměř 10 procentních bodů).
Od dubna 2012 nabyly účinnosti tři klíčové reformní zákony: o zdravotnických službách, o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě, které fakticky nahradily zákon číslo 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu.
Výrok poslankyně Markové je pravdivý.
Zákony č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách); č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách; a č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, skutečně nabyly účinnosti k 1. dubnu 2012, což potvrzuje i samo Ministerstvo zdravotnictví České republiky.
Na stránkách TOP 09, jíž je Leoš Heger členem, je v oddílu Inventura zdravotnické reformy a části Nová legislativa řečeno, že: " Po dlouhých 45 letech jsme napsali a prosadili centrální normu pro celý resort." Tato formulace potvrzuje výrok poslankyně Markové ve smyslu nahrazení zákona č. 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu novými zákony, které vstoupily v platnost 1. dubna letošního roku.
Před volbami slibované nezbytně nutné navýšení platby za tzv. státní pojištěnce. Již třetí rok zůstává ve výši 723 korun měsíčně a propad příjmů do systému zdravotnictví stále pokračuje.
Na základě znění zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a záměru Fisherovy vlády zvednout základ pro výpočet pojištění označujeme výrok za pravdivý.
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který byl naposled novelizován v roce 2009, určuje vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem ve výši 5 355 Kč na kalendářní měsíc. Výše pojistného činní 13,5 %, tzn. 723 Kč. Výši vyměřovacího základu může měnit vláda vždy k 30. červnu s účinností od 1. ledna. V poslední době však k takovému kroku nedošlo. Pojistné za státní pojištěnce naposledy stouplo k 1. lednu 2010, tzn. ještě před parlamentními volbami 2010.
Nicméně ministerstvo zdravotnictví navrhuje od roku 2013 tento vyměřovací základ zvýšit minimálně na částku 5 714 Kč, tzn. na 772 Kč pojistného měsíčně. K úpravám vyměřovacích základů dalších kategorií pojistitelů, např. OSVČ, přitom dochází pravidelně.
Vláda Jana Fishera na doporučení ministryně zdravotnictví Dany Juráskové slíbila zvýšit vyměřovací základ pro výpočet pojištění státních pojištěnců, rozhodla se však nakonec tento krok nechat na nadcházející vládě. ODS, TOP 09 a VV se přitom ke zvyšování standardů klaněly spíše negativně. Zvýšení plateb slíbila přímo ČSSD.
Na to, že se systém veřejného zdravotnictví dlouhodobě potýká s propadem příjmů, je upozorňováno bilancemi zdravotních pojišťoven. Negativně se do příjmů systému veřejného zdravotního pojištění promítá hlavně globální ekonomická situace ČR, tzn. propad HDP z důvodu ekonomické recese, nezaměstnanost a také pomalý růst průměrných mezd. Navýšení plateb za státní pojištěnce by mělo tento trend redukovat.
A vedle toho máme ještě jiný údaj, a to je údaj porovnání délky pracovní zátěže za rok v jednotlivých státech, údaj OECD. A tady se Česká republika spolu s Řeckem a Koreou úspěšně podílí na té nejvyšší stupnici, to znamená, že náš zaměstnanec odpracuje v průměru více než 2000 hodin za rok. Když se podíváme na Německo, je to pod 1500. Přitom mzda je úplně jiná.
Na základě statistik OECD tento výrok označujeme za nepravdivý.
Poslední dostupné informace OECD o délce roční pracovní doby jsou z roku 2010. Údaje pro rok 2011, které mohou vypadat jinak, zveřejněny nejsou. Přesto se poslanec Opálka přímo odvolává na údaje OECD, a z tohoto důvodu budeme považovat za výchozí poslední dostupná data, tzn. data z roku 2010.
Tato data České republice přisuzují průměrně 1 947 pracovních hodin ročně, což je méně než 2 000. Přitom poslanec Opálka hovoří o "více než 2 000 hodinách" za rok. Proto hodnotíme výrok jako primárně nepravdivý, protože poslanec chybně pracuje s čísly a upravuje je ve svůj prospěch.
Zavádějící se může zdát srovnání se Spolkovou republikou Německo. Německo se skutečně nachází pod hranicí 1 500 pracovních hodin ročně, avšak tato země je extrémním příkladem, a je pod hranicí průměru zemí OECD, tj. 1 749 pracovních hodin ročně. Vhodnější srovnání tak představuje srovnání s průměrem, než s jedinou zemí vytrženou z kontextu. Dále nás poslanec těmito čísly přirovnává k Řecku či Korei. Kromě Řecka a Korey však komunistický poslanec "zapomněl" zmínit další země, které jsou v žebříčku před Českou republikou, např. Chile, Maďarsko a Rusko, či jí jsou velice blízko, jako např. Polsko.
country20062007200820092010Korea2 3462 3062 2462 2322 193Greece2 1482 1152 1162 1192 109Chile2 1572 1652 1282 0952 068Russian Federation1 9992 0001 9971 9731 976Hungary1 9891 9851 9861 9681 961Czech Republic1 9971 9851 9921 9421 947Poland1 9851 9761 9691 9481 939zdroj OEDC
Podíváme-li se na podíl celkových výdajů na sociální ochranu k hrubému domácímu produktu, tak i zde vidíme, že tento údaj není pro Českou republiku nijak vynikající. Ve Francii je to přes 30 %, v České republice v roce 2008 /podle údajů, které dělají evropské statistické agentury/ je to 18,7 %, přičemž evropská sedmadvacítka má průměr 26,4 %.
Eurostat uvádí právě tyto hodnoty.
Předesíláme, že nemůžeme hodnotit, zda podíl výdajů na sociální ochranu je "vynikající", neboť jde pouze o názor pana poslance. Co se týče faktických základů výroku, Opálka zřejmě cituje nedávnou studi Eurostatu (.pdf), která srovnává výdaje na sociální zabezpečení v evropských zemích. Všechny citované hodnoty najdeme hned na její první straně. Srovnatelná data uvádí i statistika OECD (.xls), byť se v konkrétních číslech liší.
