U nás je devátá nejnižší mzdová úroveň v celé Evropské unii.
Na základě statistiky Eurostatu označujeme tento výrok za pravdivý.
Z dokumentu (.pdf), který vydal Eurostat 24. dubna 2012 vyplývá, že průměrná hodinová mzda českého pracovníka je 10,5 € (cca. 258 Kč), čímž se řadíme na devátou příčku od konce před Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Průměr EU se pohybuje okolo 23,1 € (cca. 567 Kč).
Původní úmysl vlády byl, že jak novela ústavy, ústavního zákona, článku 97 o postavení Nejvyššího kontrolního úřadu, má být platná od 1. ledna 2012. Stejně tak i ten zákon, který prováděl tu novelu ústavy.
Oba zmíněné návrhy mají skutečně obsaženu účinnost k 1. lednu 2012. Výrok poslance Filipa je tak pravdivý. Novela ústavního zákona (směrem k NKÚ) - účinnost 1. ledna 2012 - článek II. Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu - účinnost 1. ledna 2012 - článek II.
Vždycky se zvedne někdo z koalice a navrhne odročení tohoto zákona (novelu ústavního zákona o postavení NKÚ, a jeho prováděcíh předpisu, pozn.).
Výrok poslance Filipa je neověřitelný, neboť nejsou k dispozici veřejná data, která by jeho tvrzení podpořila/vyvrátila.
Novela Ústavy České republiky, která řeší otázku působnost Nejvyššího kontrolního úřadu byla Poslanecké sněmovně doručena dne 9. května 2011 a prošla již 1. čtením. (Historie návrhu (.pdf) popsána zde). Byla postoupena k projednání do sněmovního kontrolního, ústavněprávního výboru a výboru pro veřejnou správu a rozvoj (Sněmovní tisk 351 a 352).
Na 36. schůzi sněmovny byly navrženy zmíněné tisky (351 a 352) k projednání, nicméně ve schváleném programu schůze již absentují (bod 6 a 7). Na právě probíhající 38. schůzi sněmovny byly tyto body navrženy k projednání. Ovšem ve schváleném programu schůze opět absentují.
Poslanecká sněmovna nemá na svých internetových stránkách zveřejněny stenoprotokoly z jednání o programu jednotlivých schůzí, tudíž nelze přesně určit důvod, proč se Sněmovní tisky 351 a 352 nedostaly na pořad jednání.
Co se týká možného protahování projednávání zákona ve výborech, např. v ústavněprávním výboru byl návrh poprvé projednáván 5. října 2011, kdy však bylo navrženo (poslanci Tejc a Polčák) odložení dalšího projednávání. Výbor doporučil schválení zákonů až na svém zasedání 1. prosince 2011. Opět je třeba dodat, že ani zmíněný výbor neposkytuje kompletní informace o svém jednání, a je tudíž fakticky nemožné přesně postihnout případné důvody protahování projednávání zmíněných návrhů.
A pokud jde o tu změnu ústavní v tom článku 97, já osobně jsem usiloval to už v roce 1998, aby se rozšířila působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i na kraje a vznikající fondy a veřejné instituce.
Výrok Vojtěcha Filipa je nepravdivý, neboť podle dostupných záznamů z Poslanecké sněmovny v roce 1998 nenavrhoval (či spolunavrhoval) takovou legislativní změnu, která by vedla k posílení pravomocí NKÚ, jak o tom mluví.
Vojtěch Filip mluví o článku 97 Ústavy, jehož změna je nyní projednávána sněmovnou. Zmiňuje-li poslanec Filip rok 1998, v tomto případě připadají v úvahu 2 volební období, v nichž působil jako poslanec v Poslanecké sněmovně (1996 - 1998 a 1998 - 2002; v roce 1998 proběhy parlamentní volby). Ovšem v roce 1998 (v obou částech podle volebního období) Vojtěch Filip nebyl spolu/předkladatelem takové změny, o níž mluví ve svém výroku (období do voleb - období po volbách).
Parlamentní institut také vydal přehled (.pdf) všech návrhů na změnu Ústavy od roku 1992 do doby schválení tzv. Lisabonské smlouvy. Z tohoto přehledu (po analýze poslancem Filipem zmíněného období) vyplývá, že jím skutečně nebyla navrhována taková změna Ústavy, o níž mluví.
To, že se uchýlil (předseda vlády, pozn.) ke kroku (předstoupení se žádostí o důvěru v průběhu mandátu, pozn.), který nemá obdoby v České republice, mě velmi smutně překvapilo.
Tento výrok je nepravdivý.
Zmiňovaný institut je upraven v Článku 71 Ústavy České republiky (vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry).
K využití této možnosti v průběhu mandátu vlády došlo např. v roce 1997, kdy o vyslovení důvěry vládě požádal její předseda Václav Klaus, či v roce 2003, kdy se k obdobnému kroku odhodlal tehdejší premiér Vladimír Špidla.
Česká republika je na tom v ceně práce devátá nejhorší v Evropě.
Výrok poslance Filipa je na základě dohledaných statistik pravdivý.
Podle statistik Eurostatu (.pdf) je opravdu cena práce na 9 nejnižším místě v rámci EU.
A proč si nepřipomene, že ještě v roce 2008 byla daň z příjmů právnických osob 24 procent.
Výrok poslance Filipa je nepravdivý, jím zmíněná výše daně neodpovídá realitě roku 2008.
Předseda KSČM Filip se mýlí, když tvrdí, že sazba daně z příjmu právnických osob byla v roce 2008 ve výši 24 %. Její skutečná výše byla v tomto roce nastavena na 21 %. Výše, kterou uvádí Filip, platila předchozí 2 roky. (zdroje - 1; 2; 3)
Před volbami slibované nezbytně nutné navýšení platby za tzv. státní pojištěnce. Již třetí rok zůstává ve výši 723 korun měsíčně a propad příjmů do systému zdravotnictví stále pokračuje.
Na základě znění zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a záměru Fisherovy vlády zvednout základ pro výpočet pojištění označujeme výrok za pravdivý.
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který byl naposled novelizován v roce 2009, určuje vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem ve výši 5 355 Kč na kalendářní měsíc. Výše pojistného činní 13,5 %, tzn. 723 Kč. Výši vyměřovacího základu může měnit vláda vždy k 30. červnu s účinností od 1. ledna. V poslední době však k takovému kroku nedošlo. Pojistné za státní pojištěnce naposledy stouplo k 1. lednu 2010, tzn. ještě před parlamentními volbami 2010.
Nicméně ministerstvo zdravotnictví navrhuje od roku 2013 tento vyměřovací základ zvýšit minimálně na částku 5 714 Kč, tzn. na 772 Kč pojistného měsíčně. K úpravám vyměřovacích základů dalších kategorií pojistitelů, např. OSVČ, přitom dochází pravidelně.
Vláda Jana Fishera na doporučení ministryně zdravotnictví Dany Juráskové slíbila zvýšit vyměřovací základ pro výpočet pojištění státních pojištěnců, rozhodla se však nakonec tento krok nechat na nadcházející vládě. ODS, TOP 09 a VV se přitom ke zvyšování standardů klaněly spíše negativně. Zvýšení plateb slíbila přímo ČSSD.
Na to, že se systém veřejného zdravotnictví dlouhodobě potýká s propadem příjmů, je upozorňováno bilancemi zdravotních pojišťoven. Negativně se do příjmů systému veřejného zdravotního pojištění promítá hlavně globální ekonomická situace ČR, tzn. propad HDP z důvodu ekonomické recese, nezaměstnanost a také pomalý růst průměrných mezd. Navýšení plateb za státní pojištěnce by mělo tento trend redukovat.
A vedle toho máme ještě jiný údaj, a to je údaj porovnání délky pracovní zátěže za rok v jednotlivých státech, údaj OECD. A tady se Česká republika spolu s Řeckem a Koreou úspěšně podílí na té nejvyšší stupnici, to znamená, že náš zaměstnanec odpracuje v průměru více než 2000 hodin za rok. Když se podíváme na Německo, je to pod 1500. Přitom mzda je úplně jiná.
Na základě statistik OECD tento výrok označujeme za nepravdivý.
Poslední dostupné informace OECD o délce roční pracovní doby jsou z roku 2010. Údaje pro rok 2011, které mohou vypadat jinak, zveřejněny nejsou. Přesto se poslanec Opálka přímo odvolává na údaje OECD, a z tohoto důvodu budeme považovat za výchozí poslední dostupná data, tzn. data z roku 2010.
Tato data České republice přisuzují průměrně 1 947 pracovních hodin ročně, což je méně než 2 000. Přitom poslanec Opálka hovoří o "více než 2 000 hodinách" za rok. Proto hodnotíme výrok jako primárně nepravdivý, protože poslanec chybně pracuje s čísly a upravuje je ve svůj prospěch.
Zavádějící se může zdát srovnání se Spolkovou republikou Německo. Německo se skutečně nachází pod hranicí 1 500 pracovních hodin ročně, avšak tato země je extrémním příkladem, a je pod hranicí průměru zemí OECD, tj. 1 749 pracovních hodin ročně. Vhodnější srovnání tak představuje srovnání s průměrem, než s jedinou zemí vytrženou z kontextu. Dále nás poslanec těmito čísly přirovnává k Řecku či Korei. Kromě Řecka a Korey však komunistický poslanec "zapomněl" zmínit další země, které jsou v žebříčku před Českou republikou, např. Chile, Maďarsko a Rusko, či jí jsou velice blízko, jako např. Polsko.
country20062007200820092010Korea2 3462 3062 2462 2322 193Greece2 1482 1152 1162 1192 109Chile2 1572 1652 1282 0952 068Russian Federation1 9992 0001 9971 9731 976Hungary1 9891 9851 9861 9681 961Czech Republic1 9971 9851 9921 9421 947Poland1 9851 9761 9691 9481 939zdroj OEDC
Podíváme-li se na podíl celkových výdajů na sociální ochranu k hrubému domácímu produktu, tak i zde vidíme, že tento údaj není pro Českou republiku nijak vynikající. Ve Francii je to přes 30 %, v České republice v roce 2008 /podle údajů, které dělají evropské statistické agentury/ je to 18,7 %, přičemž evropská sedmadvacítka má průměr 26,4 %.
Eurostat uvádí právě tyto hodnoty.
Předesíláme, že nemůžeme hodnotit, zda podíl výdajů na sociální ochranu je "vynikající", neboť jde pouze o názor pana poslance. Co se týče faktických základů výroku, Opálka zřejmě cituje nedávnou studi Eurostatu (.pdf), která srovnává výdaje na sociální zabezpečení v evropských zemích. Všechny citované hodnoty najdeme hned na její první straně. Srovnatelná data uvádí i statistika OECD (.xls), byť se v konkrétních číslech liší.
