Výrok poslankyně Nedvědové je nepravdivý, neboť v jiných volebních obdobích je situace obdobná nebo ještě silnější.

Současnou sněmovnu (od voleb 2010) požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Jsou jimi: Chaloupka, Bárta a Škárka a Huml.

Např. ve volebním období 2006 - 2010 požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Byli jimi: Polanský, Vondruška, Plašil, Wolf.

Volební období 1998 - 2002 pak žádaly orgány činné v trestním řízení kvůli vydání k trestnímu stíhání o vydání celkem 6 poslanců. Šlo o poslance: Payna, Ježka, Müllerovou, Baštu, Jirousovou (iHNed) a ještě poslance, kterého však mandátový a imunitní výbor konkrétně nezmiňuje. Navíc bylo toto volební období specifické tím, že výbor často disciplinárně (např. udělováním pokut) řešil i dopravní či jiné přestupky poslanců, kteří se odvolali na svou imunitu. Známý příklad je např. dopravní nehoda Jana Kavana. Týden.cz k případu dodává: "...v roce 1998 dokázal nabourat dvě auta a při couvání z místa nehody pro jistotu naboural i třetí. Dechovou zkoušku nebo odběr krve s poukazem na svou imunitu samozřejmě odmítl, nicméně pro silný alkoholový odér policistům přednesl naprosto přesvědčivé zdůvodnění - namazal se prý francovkou." Není tedy pravdou, že by současná sněmovna nějak vynikala v počtu poslanců, o jejichž vydání mandátový a imunitní výbor jednal.