Hlasování o důvěře vládě

Výrok poslance Davida Ratha je pravdivý. Poslanec Teplík skutečně přešel od ČSSD k ODS a následně znovu získal mandát za ODS.

Poslanec Tomáš Teplík byl v roce 1996 zvolen za ČSSD ve středočeském volebním obvodě, kdy kandidoval na pátém místě kandidátky. V povolební české realitě byla ustavena vláda Václava Klause ve složení ODS - KDU-ČSL - ODA, která se opírala o podporu 99 poslanců. Důvěru získala na základě dohody s ČSSD, která (pro Miloše Zemana) získala post předsedy Poslanecké sněmovny a v hlasování o důvěře svým odchodem ze sálu pak umožnila vládě důvěru získat.

V průběhu volebního období došlo z důvodu problematického financování ODS, snížení ekonomického výkonu země, a také kvůli špatným osobním vztahů v koalici k velkým sporům ve vládě i v ODS. Vláda se nejprve začala opírat o poslance Tomáše Teplíka a následně také o Jozefa Wagnera. Tomáš Teplík přešel z poslaneckého klubu ČSSD do poslaneckého klubu ODS a hlasoval s vládní koalicí, což lze dokumentovat např. na hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 1998.

V roce 1998 pak poslanec Teplík znovu získal mandát za ODS ve středních Čechách.

David Rath zmiňuje, že Tomáš Teplík byl prvním přeběhlíkem. Již ve volebním období 1992 - 1996 se štěpily různé strany a vznikaly nové kluby, nicméně právě příklad poslance Tomáše Teplíka je zlomový. Zde má Rath pravdu, neboť poslanec Teplík (následně s poslancem Wagnerem) svým přestupem do ODS umožnili vládě V. Klause získání většiny v Poslanecké sněmovně.

Zmíněná částka je několikanásobně nižší než rozpočet státní sociální podpory.

Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).

Tato soustava podpory má v rozpočtu pro rok 2012 (.pdf) úhrnně jako "Dávky státní sociální podpory" přiděleno 37,9 mld korun. Pro rok 2011 (.pdf) to bylo 38,3 mld.

Skutečné výdaje za rok 2011 těmto částkám přibližně odpovídají. Poslanec Zaorálek ale zmiňuje desetkrát nižší, zjevně nepravdivou hodnotu.

Podle údajů ministerstva financí takový nárůst nenastal.

Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).

Výdaje na státní soc. podporu v období leden-červen (.pdf, str. 174) 2011 činily 18,4 mld. (oproti částce 20,6 z r. 2010), ve 3. čtvrtletí 2011 (.pdf, str. 45) ukazují také spíše pokles, údaje za celý rok 2011 pak ukazují meziroční pokles o 11,7 % (plnění 36,1 mld. korun). V prvním čtvrtletí 2012 pak došlo k dalšímu snížení výdajů (meziročně o 5,3 %).

Nikde v posledním roce nedošlo k razantnímu nárůstu, který tedy poslanec Zaorálek zmiňuje nepravdivě.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože dva rozsudky soudů podplácení bývalého poslance Kořistky potvrdily. Nebyly to však soudní procesy trestní, nýbrž občanské, ve kterých se jednalo o poškození dobrého jména. Zdeňku Kořistkovi se podařilo u soudu prokázat, že se jej Marek Dalík a Jan Večerek pokusili podplatit postem velvyslance.

Trestní stíhání Dalíka a Večerky bylo několikrát odloženo, a ani navzdory vynesení výše uvedených rozsudků nebylo vyšetřování znovu otevřeno.

Tvrzení o 90 % občanů České republiky, kteří si přejí ukončení současné vládní koalice, není podle průzkumů pravdivý. Výrok o většině občanů, kteří si přejí nové volby je podle dalšího průzkumu naopak pravdivý. Vzhledem k tomu, že Michal Hašek spojuje pravdivé a nepravdivé v rámci jednoho kontextu, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

V případě výroku, v němž si 90 % občanů ČR přeje konec vlády se zpravodajské servery shodují na tom, že toto číslo se pohybuje nikoliv kolem zmíněných 90 %, ale "pouze" okolo 75 %. Nezávisle na sobě tyto informace potvrzují zpravodajský server iHned.cz a stránky Českého rozhlasu.

Druhý, obecně pojatý výrok o většině obyvatel přejících si nové volby je podle ČT24, která si nechala vypracovat průzkum veřejného mínění, pravdivý. Na dotaz Přejete si předčasné volby? reagovali respondenti takto:55 % - ANO

36 % - NE

Touto formulací však obě informace Michal Hašek spojuje dohromady, a navíc by se mohlo zdát, že myslí většinu 90 %, o kterých mluví těsně předtím. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Na základě statistik České daňové správy označujeme tento výrok za nepravdivý.

Česká daňová správa eviduje (.xls) ke konci roku 2011 celkové nedoplatky na daních ve výši cca 120 mld. Kč. Michal Hašek došel k číslu 500 mld. pravděpodobně špatným pochopením statistky, když celkovou výši nedoplatků interpretoval, podobně jako bývalý místopředseda VV Tomáš Jarolím před ním, jako sumu nedoplatků za dané období. Částka 120 mld. na nedoplatcích je nakumulovanou a konečnou sumou nedoplatků, přičemž předchozí léta nelze sčítat.

Nicméně, částka na daňových nedoplatcích během loňského roku, oproti letům minulým, kdy se pohybovala (i za vlád sociální demokracie!) zhruba okolo 100 mld. Kč., vzrostla.

Na základě dohledaných dat o výši státního dluhu ČR v letech 2006 - 2011 je výrok poslance Ratha hodnocen jako nepravdivý.

David Rath nástupem pravice myslí nástup vlády Mirka Topolánka v roce 2006. V tomto roce dosahoval podle Eurostatu státní dluh České republiky úrovně 28,3 % HDP. Na konci minulého roku pak tento dluh dosáhl úrovně 41,2 % HDP.

Oba tyto údaje jsou značně odlišné od tvrzení poslance Ratha, tudíž je jeho výrok nepravdivý.

Podle statistiky Eurostatu zaznamenala Česká republika v předchozím roce z uvedených zemí nejmenší růst, a to 1,7 %. Tahounem v této čtveřice je jednoznačně Polsko, které ekonomicky rostlo o 4,3 % HDP.

Co se týče prognóz pro letošní rok, Česká republika má podle Eurostatu stagnovat na 0 % HDP růstu.

Ostatní země si povedou lépe než ČR - Německo bude růst o 0,6 %, Rakousko o 0,7 %, nejlépe si povede Polsko s růstem 2,7 %.

Poslední zveřejněné statistiky (.pdf) o spotřebitelských cenách, které zveřejnil v roce 2010 statistický úřade EU Eurostat, říkají, že ceny potravin a nealkoholických nápojů v České republice dosahovaly 72 % průměru evropské sedmadvacítky, zatímco německé ceny se pohybovaly na úrovni 110 %.

Přestože údaje z roku 2010 nepotvrzují slova Davida Ratha, vzhledem k dynamickému vývoji na spotřebitelském trhu považujeme tato data za zastaralá, jelikož se situace mohla zásadně změnit. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

David Rath nehovoří v případě penzí pravdu, jejich hodnota byla v ČR v minulém roce ve srovnání s Německem mnohem vyšší než třetinová.

Statistiky Eurostatu uvádí za rok 2010 (poslední dostupná souhrnná data) míru průměrného hrubého ročního výdělku v ČR 11 312 EUR (943 EUR měsíčně), v případě Německa pak 42 400 EUR (3 533 EUR měsíčně, tj. 1/3 se rovná 1 177 EUR).

Podle ČTK pak byla průměrná měsíční penze za rok 2011 v ČR 10 557 Kč, němečtí důchodci pak za stejné období pobírali v průměru 742 EUR měsíčně, což podle tehdejšího kurzu odpovídá 18 550 Kč (1/3 = 6 183 Kč). Zatímco tedy míra české průměrné mzdy přibližně odpovídá jedné třetině té německé (jedná se o cca. 33 %), míra českých důchodů byla v minulém roce na úrovni cca. 57 % těch německých.

Tato čísla sice nemusí zcela odpovídat současné výši průměrných platů a důchodů v obou zemích, jediná vzájemně porovnatelná data se ovšem bohužel vztahují pouze k letům 2010, resp. 2011. Na základě veřejně přístupných informací tak nemluví David Rath v druhém případě pravdu a jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok Ivana Ohlídala je pravdivý, neboť jej potvrzují vládní dokumenty k této problematice.

Vláda na svém jednání dne 11. ledna letošního roku schválila (.pdf) majetkové vyrovnání s církvemi. Pokud tento návrh projde legislativním procesem a bude realizován, je v plánu, že jeho výdaje dosáhnou výše 134 mld. Kč. Konkrétně jde o 75 miliard jako naturální restituce a 59 miliard jako finanční náhrada. Výrok poslance Ohlídala je tudíž pravdivý.

Skutečně dochází ke změně v definici "oprávněné osoby".

Platná restituční legislativa (zákon č. 87/1991 Sb., v §3) určuje jako osoby oprávněné si nárokovat vydání majetku pouze občany ČR, fyzické osoby.

Přesto ovšem byly v omezené míře umožněny restituce majetku právnických osob, když například zákon č. 298/1990 Sb., navrací část majetku právě " řeholním řádům, kongregacím a arcibiskupství olomouckému ". Zvláštním předpisem tedy může k restituci církevního majetku dojít, ačkoli by jinak restituce právnických osob měly být vyloučeny.

Existuje tedy "právní rozpor", který poslanec Ohlídal zmiňuje. Vládní návrh zákona (.doc) o majetkovém vyrovnání skutečně stanoví (v §3) církve i další právnické osoby oprávněnými osobami, což dosavadní legislativa nečiní.

Výrok odpovídá znění vládního návrhu zákona.

Dosavadní legislativa, která upravovala "církevní restituce" (zákon č. 298/1990 Sb.) se opravdu omezovala pouze na malou, vyjmenovanou část původního majetku církví ČR. Nešlo o plné odškodnění. Právnické osoby jinak podle restitučních zákonů (zejména zákon č. 87/1991 Sb.) o navrácení majetku žádat nemohly. Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání (.doc) pak skutečně přepokládá vydání významně větší části majetku spolu s finančí náhradou.

"Celý původní majetek" podle návrhu církvím vydán nebude (§8 jmenuje celou řadu věcí, které vydat nelze). Poslanec ovšem říká, že návrh předpokládá "náhradu" celého původního majetku, což je pravda. Celý původní majetek by tak měl být církvím vrácen či nahrazen, což definitivně vypořádá jejich nároky vzhledem k historickým křivdám. Ohlídalův výrok je tedy pravdivý.

Poslanci ČSSD skutečně navrhli zákon, který upravoval majetková přiznání. Vláda jej na jednání z 5. října 2011 zamítla (plné znění návrhu zákona dostupné zde).

ČSSD rovněž předložila pozměňovací návrhy k občanskému zákoníku a k zákonu o obchodních korporacích, které měly zcela zrušit tzv. "anonymní akcie". Vláda však v tomto případě dala přednost vlastnímu návrhu z pera ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS). Ministr Pospíšil má v úmyslu upravit postavení vlastníků anonymních akcií, kteří si budou muset anonymní akcie zaregistrovat, a zároveň plánuje zavést databázi, do které v případě potřeby bude moci Policie ČR či jiné úřady nahlížet.

Nehodnotíme kvalitu návrhů ČSSD. To, zda úpravy, které ČSSD chtěla prosadit, by byly "jasné zákony, které by sloužily jako prostředek proti korupčnímu prostředí", je na zvážení.

Na základě statistik OECD má Jeroným Tejc pravdu, ovšem s níže uvedenými výhradami.

Zde není jasné, o jakém typu dluhu poslanec Tejc mluví, jako nejčastější ukazatel se ovšem v tomto případě bere míra tzv. veřejného dluhu, pracujeme proto tedy s ní.

Podle statistik OECD byla v roce 2006 míra českého veřejného dluhu na úrovni 28,3 % HDP ČR (tj. cca. 912 mil. korun), čísla pro letošní rok udávají hodnotu 41,7 %, (podle únorové prognózy ČNB má letošní HDP vykazovat kladný nulový růst, výše dluhu by tedy odpovídala 1588 mil. korun).

Co se týče aktuálních čísel, má poslanec Tejc pravdu (drobné odchylky v hodnotách mohou být způsobeny jinou metodikou výpočtu veřejného dluhu, jelikož ne všechny instituce vycházejí ze zcela identických podkladů jako OECD), ovšem s přihlédnutím k tomu, že pokud hovoříme o letošním roce, pohybujeme se spíše na rovině spekulací.

Střednědobý výhled státního rozpočtu (.doc) hovoří pro příští rok o plánovaném dluhu ve výši 100 mld. korun, pro rok 2014 pak 70 mld. korun. Pokud by se tato prognóza naplnila, výše českého dluhu by mohla na konci řádného volebního období sněmovny dosahovat 1758 mld. korun, tj. tato částka se skutečně může přiblížit až Tejcem avizovanému 1,8 bilionu korun dluhu.

První vláda Petra Nečase, která byla sestavena po volbách v létě 2010 a skončila na konci dubna 2012, ve svém programovém prohlášení jasně uvádí jak škrty (např. snižování mezd ve veřejném sektoru), tak zvýšení nebo zavedení nových daní (např. zdanění hazardu, paušálních náhrad).

Na základě statistiky Eurostatu označujeme tento výrok za pravdivý.

Z dokumentu, který vydal Eurostat 24. dubna 2012 vyplývá, že průměrná hodinová mzda českého pracovníka je 10,5 € (cca. 258 Kč), čímž se řadíme na devátou příčku od konce před Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Průměr EU se pohybuje okolo 23,1 € (cca. 567 Kč).

Výrok poslance Sedi je nepravdivý, neboť se odklání od oficiálních statistik Eurostatu. Podle těchto statistik se navíc počet lidí, kteří se ocitají na hranici chudoby, nezvyšuje, ale naopak zůstává konstantní.

Eurostat nabízí data o lidech, kteří se dostávají na hranici chudoby. Tato data se vztahují na roky 2008 (.pdf) a 2010 (.pdf), aktuálnější informace nejsou k dispozici. Z těchto dat vyplývá, že v obou letech bylo v České republice ohroženo chudobou 9 % lidí.

Počet obyvatel ČR pak byl v České republice (k 1.1. 2010) 10 553 000, což znamená, že ve smyslu výroku poslance Sedi by bylo v té době ohroženo chudobou 1 055 300 lidí. Podle statistik Eurostatu to však bylo "jen" 949 779 občanů ČR. Tento rozdíl je značný. Navíc, jak bylo zmínění výše, podle těchto dat procentuální počet lidí ohrožených chudobou neroste, nýbrž zůstává konstantní.

Výrok Jana Látky je, podle dohledaných dat o zadlužení České republiky a závazků koaliční vlády P. Nečase plynoucích z programového prohlášení, zavádějící.

Vláda ODS, TOP09 a VV ve svém programovém prohlášení (.pdf) definuje problematiku veřejných financí jako jednu z prioritních. Poslanec Látka hovoří o závazku zastavení zadlužování. Tato otázka je skutečně v programovém prohlášení přítomna. Konkrétně vláda uvádí, že cílem je: " reformovat veřejné finance s cílem zastavit rostoucí veřejný dluh a nastavit parametry rozpočtové politiky tak, abychom v roce 2016 dosáhli vyrovnaných veřejných rozpočtů." Na str. 4 je dodáno, že vláda tohoto závazku dosáhne při ekonomickém růstu tak, že nejpozději v roce 2013 bude dosahovat schodek veřejných financí 3 %.

Co se týká zvyšování daní, tak v textu programového prohlášení k daňovým otázkám vláda konkrétně popisuje, že bude přistoupeno k vyššímu zdanění hazardu, bude odstraněna daňová degrese. Nicméně vláda odmítá zvyšovat daňovou progresi.

Poslanec Látka pojmenovává nesprávně výši zadlužení (již nespecifikuje samotný dluh, tudíž předpokládáme, že mluví o státním dluhu) v době nástupu vlády ODS, TOP09 a VV, který ve svém výroku zmiňuje. V té době se zadlužení pohybovalo na úrovni 38,1 % HDP (Látka zjevně myslí výši dluhu při nástupu vlády Mirka Topolánka a zde údaj 28 % sedí). V současnosti (ke konci roku 2011) pak zadlužení dosahuje úrovně cca 41,5 % HDP (novější data stále nejsou k dispozici). Navíc jeho výrok evokuje myšlenku, že vláda porušuje své programové prohlášení v oblasti boje se zadlužováním, což je zavádějící interpretace. Vláda se totiž zaručila dosáhnout vyrovnaného rozpočtu postupně (s cílem v roce 2016) a neslibovala, že zastaví zadlužování během 2 let (do letošního roku), jak poslanec Látka naznačuje. Z tohoto důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Výrok poslance potvrzuje několik mediálních zdrojů.

Sobotní demonstrace (o její velikosti se vedou spory, odbory udávají číslo větší než 100 000 účastníků, policie naopak odhadla počet demonstrujících na 80 000 - 90 000) byla skutečně nejen v režii odborářů, účastnily se jí také další dvě desítky sdružení a iniciativ (o podrobném průběhu demonstrace si můžete přečíst např. zde, zde nebo zde.) Mj. byl přítomen také předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, penzisté i zástupci nevládních iniciativ typu ProAlt nebo Stop vládě. Demonstranti opakovaně vyzývali vládu k demisi a vypsání předčasných voleb.

Výrok poslankyně Vlasty Bohdalové je pravdivý.

Josef Dobeš podal rezignaci premiéru Nečasovi v pátek 23. března. Premiér pak tuto rezignaci předal prezidentu Klausovi, který ji 30. března přijal. Rezignace byla uskutečněna ke dni 31. března, tudíž je výrok poslankyně Bohdalové pravdivý.

Výrok poslance Šlégra je nepravdivý, neboť z dlouhodobých údajů, ani z dat ze zasedání, které se konalo v úterý 24. dubna nevyplývá, že by poslanci stran vládní koalice nějak "vynikali" v absencích nad poslanci opozičními.

Občanské sdružení Kohovolit.eu zpracovalo analýzu, která mapuje účast poslanců na jednání Poslanecké sněmovny. Z ní vyšlo (iHNed), že v roce 2011 byli nejaktivnější poslanci TOP09 a KSČM, tudíž nelze hovořit o rozdělení na poslance vládní koalice a poslance opoziční, co se účasti ve sněmovně týče.

Co se týká úterního zasedání (24. dubna 2012), při hlasováních bylo přítomno 189 poslanců. Z řad poslaneckého klubu ČSSD nebyli přítomni 2 poslanci, ODS byla kompletní, TOP09 měla 3 omluvené absence, KSČM chyběl 1 omluvený poslanec, poslanecký klub VV měl 1 absentujícího poslance a z nezařazených chyběli 2 poslanci, z nichž byl 1 omluven. Nelze tedy hovořit o výrazně vyšší absenci poslanců stran vládní koalice. Výrok poslance Šlégra je tím pádem nepravdivý.

Pro většinu Šlégrova výroku nejsou k dispozici veřejná data.

Dovozujeme, že poslanec Šlégr má na mysli víkend 10.-11.září: podle zprávy ČTK, kterou citovalo např. IHNED.cz, stála totiž opatření proti demonstracím v sobotu 10. září až tři miliony korun. Tisková zpráva (.pdf, str. 32) ministerstva vnitra později vyčíslila náklady z období 23. srpna až 25. září tak, že v průměru na den jde cca. o 870 tisíc korun. Jsou zde zahrnuty i náklady na každodenní činnost, nikoli pouze náklady spojené se zásahem. K celému víkendu 10.-11.září ovšem ministerstvo souhrnné náklady neuvádí.

Šlégrem uvedená částka tedy může být cenou těchto zásahů včetně každodenních nákladů policejní činnosti, nemůžeme ji ale dostatečně ověřit. Navíc z výroku jednoznačně neplyne, o který víkend jde.

K míře kriminality na Šluknovsku nemáme přesné údaje. O věku pachatelů "drobné kriminality" 13 až 16 let se opakovaně zmiňuje právě Šlégr, ale žádný zdroj, který by jeho slova potvrzoval, se nám nepodařilo dohledat. V okrese Děčín jako celku podle policejní statistiky (.xls, list "b_PP04") za první čtvrtletí r. 2012 meziročně narostl počet násilných trestných činů a poklesl počet krádeží.

Tento výrok označujeme na základě závěrečných účtů kapitol MŠMT za nepravdivý.

V bilanci (.pdf) MŠMT za rok 2008 se uvádí, že pro oblasti sportu byly v návrhu státního rozpočtu vyčleněny výdaje ve výši 2 234 450 tis. Kč.

Rozpočet (.pdf) pro rok 2011 počítal s částkou 1 899 160 tis. Kč, což není o 57 % , ale o cca 17,7 % méně.

Klesání výdajů na sport je však nepopiratelně dlouhodobým trendem. Další problémy českému sportu přinesla rovněž situace okolo sázkové společnosti Sazka, která se na financování sportu podílí.

Výrok poslankyně Semelové je pravdivý, neboť výše úspor navržená vládou je vcelku přesně popsána. Dokumentovat to lze na výstupech vlády a ministerstva financí.

Vláda České republiky na svém jednání dne 11. dubna 2012 schválila úsporná opatření na roky 2013 - 2015. Co se týká samotných úspor, ty popisuje jak dokument vlády, tak dokument ministerstva financí. To uvádí, že úspory ve výdajích (včetně vázání) pro roky 2013, 2014 a 2015 mají být ve výši cca 100, 96,5 a 115 mld. Kč, což znamená, že během tří let mají úspory dosáhnout výše 311, 5 mld. Kč.

Výrok poslankyně Semelové hodnotíme jako pravdivý, neboť vládou navržená úsporná opatření jsou ještě o něco vyšší, než poslankyně uvádí.

Výrok poslankyně Semelové je pravdivý, neboť se opírá o konkrétní statistiku ČSSZ.

Česká správa sociálního zabezpečení vydala 25. dubna letošního roku tiskovou zprávu "Počty důchodů, počty důchodců a poplatníků pojistného za 1. čtvrtletí roku 2012". Ve zprávě se uvádí, že: " Průměrná výše starobního důchodu činila k 31. březnu 2012 celkem 10 740 Kč, z toho u mužů 11 908 Kč a u žen 9 750 Kč (jedná se o sólo vyplácené starobní důchody vč. předčasných bez souběhů s pozůstalostním),. Průměrný věk penzistů pobírajících starobní důchod byl v 1. čtvrtletí tohoto roku 68, 5 let - muži 70 let, ženy 67 let." Poslankyně Semelová tak popisuje průměrnou výši důchodů k 31. březnu 2012 zcela přesně, tudíž je její výrok pravdivý.

Tento výrok označujeme na základě statistik ČSÚ za pravdivý.

ČSÚ zveřejnil 15. března 2011 analytickou statistiku zabývající se historií a vývojem polistopadového soukromého školství do roku 2010.

Tento dokument (.pdf) potvrzuje na straně 18 slova Marty Smelové. Soukromé VŠ oproti 1 % studentů (tzn. cca 2000 studentů) z roku 2000 navštěvovalo v roce 2010 14 % z celkového počtu studentů (tzn. cca 57 tisíc studentů). A jejich počet tak vzrostl téměř 30krát (respektive 28krát).

Pro kontext je však vhodné dodat i mezinárodní srovnání. Další dokument této analýzy ČSÚ uvádí, že počet studentů terciárního vzdělání tzv. typu A (např. studenti bakalářských, magisterských a magisterských navazujících programů vysokých škol) na soukromých VŠ v ČR nedosahuje průměru zemí OECD ani EU19, kde zaujímá neveřejný sektor na této vzdělávací úrovni podstatně vyšší podíl (v ČR zhruba desetinu, 19.6 % v EU19 a v zemích OECD 24.6 %).

Výrok odpovídá statistice Ministerstva práce a soc. věcí.

Poslankyně Semelová uvedla údaje o počtu uchazečů, které přesně odpovídají poslední statistice MPSV (pro březen 2012 zde, .zip, okresy v souboru "3. setrid.xlsx"). Jmenovala tři okresy s nejvyšším poměrem počtu uchazečů vzhledem k počtu volných pracovních míst.

Výrok poslankyně Nedvědové je nepravdivý, neboť v jiných volebních obdobích je situace obdobná nebo ještě silnější.

Současnou sněmovnu (od voleb 2010) požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Jsou jimi: Chaloupka, Bárta a Škárka a Huml.

Např. ve volebním období 2006 - 2010 požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Byli jimi: Polanský, Vondruška, Plašil, Wolf.

Volební období 1998 - 2002 pak žádaly orgány činné v trestním řízení kvůli vydání k trestnímu stíhání o vydání celkem 6 poslanců. Šlo o poslance: Payna, Ježka, Müllerovou, Baštu, Jirousovou (iHNed) a ještě poslance, kterého však mandátový a imunitní výbor konkrétně nezmiňuje. Navíc bylo toto volební období specifické tím, že výbor často disciplinárně (např. udělováním pokut) řešil i dopravní či jiné přestupky poslanců, kteří se odvolali na svou imunitu. Známý příklad je např. dopravní nehoda Jana Kavana. Týden.cz k případu dodává: "...v roce 1998 dokázal nabourat dvě auta a při couvání z místa nehody pro jistotu naboural i třetí. Dechovou zkoušku nebo odběr krve s poukazem na svou imunitu samozřejmě odmítl, nicméně pro silný alkoholový odér policistům přednesl naprosto přesvědčivé zdůvodnění - namazal se prý francovkou." Není tedy pravdou, že by současná sněmovna nějak vynikala v počtu poslanců, o jejichž vydání mandátový a imunitní výbor jednal.

Výrok Marie Nedvědové hodnotíme na základě statistických údajů Policie ČR jako pravdivý.

Police České republiky (.pdf) uvádí celkovou objasněnost trestné činnosti 38,5 %.

Policie ČR zařazuje mezi majetkovou trestnou činnost krádeže prosté, krádeže vloupáním a ostatní majetkové činy. Údaje o podílu objasněnosti této kriminality, tedy 22,3 %, potvrzují slova poslankyně Nedvědové.

Ano, vláda Petra Nečase vytvořila v rámci své strategie boje proti korupci nový vládní výbor a s ním spojený post vicepremiéra pro korupci.

Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí byl zřízen (.pdf) 27. dubna 2011. Jeho předsedou byl jmenován místopředseda vlády Radek John, který však byl 13. července 2011 odvolán a s účinností od 14. července 2011 nahrazen (.pdf) Karolínou Peake. Ta je ve funkci až do současnosti. Od počátku fungování výboru se tak v jeho čele vystřídali již dva místopředsedové.

Vezmeme-li v potaz tiskovou zprávu Svazu průmyslu a dopravy ČR, kde se uvádí, že domácí poptávka i míra zakázek od domácích podniků v roce 2011 poklesla a průmysl dle této zprávy táhne dopředu jen zahraniční poptávka, musíme Jiřímu Dolejšovi dát za pravdu.

Také vzhledem k tomu, že ekonomická krize začala v roce 2008, přimčemž odstartovala ekonomickou stagnaci v průmyslu a dosud se nepodařilo z tohoto stavu stavu zotavit, je více než pochopitelné, že míra investic a tuzemské poptávky není v současnosti na úrovni roku 2008. Zde je uvedená zprava Svazu průmyslu a dopravy z 6.9.2011 a výsledky jejich šetření. Pro srovnání přikládáme údaje o míře zahraničních a tuzemských investic uváděné Českou národní bankou k 31.12.2008. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok poslance Dolejše je zavádějící, a to vzhledem k oficiálním statistikám Eurostatu.

Podle statistiky Eurostatu dosáhlo zadlužení České republiky v roce 2011 úrovně 41,2 %, což souhlasí s výrokem poslance Dolejše. Stejná statistika byla zveřejněna také pro celou Evropskou unii a uvádí, že průměr zadlužení dosáhl ve stejném roce hranice 82,5 % HDP. Zde se již poslanec Dolejš mýlí, a to poměrně výrazně (rozdílem 7,5 procentního bodu HDP), tudíž jeho výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Z mediálních zdrojů odkazujících na analýzu společnosti Capgemini vyplývá, že v rozmezí let 2010-2011 se v České republice skutečně zvýšil počet dolarových milionářů o 29 %. O tomto trendu informovala na svém webu Česká televize, konkrétně uvedla následující informaci : "V Česku loni (uveřejněno 22.9.2011) vzrostl počet dolarových milionářů o více než 29 procent, přes milion dolarů mělo 16 200 lidí. Vyplývá to ze zprávy firem Capgemini a Merrill Lynch Global Wealth Management." Obdobné informace se objevily také na serverech E15, Eurozpravy a Deník.cz. Samotná analýza společnosti Capgemini je po zaregistrování dostupná zde.

Vzhledem k těmto informacím tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Dany Váhalové je pravdivý, neboť správně pojmenovává nově zaváděné změny v systému penzí a také výši procentního bodu pojistného.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) prezentuje na webu nově zaváděnou důchodovou reformu. V části Vládní návrh důchodové reformy - základní fakta pak konkrétně uvádí: " Obsahem reformy bude mj. možnost dobrovolného fondového penzijního spoření (tzv. opt-out) v podobě vyvedení 3 % sociálního pojištění na soukromé individuální účty občanů ČR vedené u penzijních společností za podmínky další dodatečné vlastní platby minimálně ve výši 2 % ze základu pro výpočet odvodu na sociální pojištění." V této části výroku má tak poslankyně Váhalová pravdu, neboť popisuje nově zaváděný systém přesně, což ostatně potvrzuje také tisková zpráva MPSV. Podle statistik Ministerstva financí ČR se v roce 2011 vybralo na pojistném celkem 366,8 mld Kč, z toho na důchody šlo o cca 326 mld. Celková výše odvodů činí 28 %, tudíž 1 procentní bod má výši 13,1 mld. Kč (v případě, že poslankyně myslela celkové pojistné) nebo 11,6 mld Kč (bylo-li myšleno pojistné využité na důchody). Není tak zcela jasné, jakou cifru má poslankyně na mysli, průměr těchto částek však odpovídá hodnotě, kterou popsala ve svém výroku (12,35 mld Kč). Její výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Radičová podle zpráv médií skutečně použila tato slova.

Zprávu ČTK o tomto prohlášení Radičové citovaly např. iDNES.cz či ČT24. Radičová měla (mezi 1. a 2. březnem letošního roku) reagovat na to, že premiér Nečas spolu s Davidem Cameronem odmítli připojit svůj podpis k tzv. paktu rozpočtové kázně (.pdf). Ten podepsali lídři všech 25 zbývajících zemí EU.

iDNES.cz citovalo Radičovou slovy: "Tohle nedělá čestný a rovný chlap a ženy už vůbec ne", což odpovídá výroku poslankyně Váhalové. Ten proto považujeme za pravdivý.

V roce 2008 se výše státního dluhu pohybovala na úrovni 28 %, v roce letošním je již lehce přes 41 %. Výrok poslance Rykaly je tak pravdivý.

Na základě průzkumů veřejného mínění CVVM označujeme tento výrok za pravdivý.

Podle průzkumu veřejného mínění (.pdf) CVVM z dubna 2012, na který se Soňa Marková odvolává, je skutečně aktuálně s politickou situací nespokojeno 79 % respondentů. Toto číslo nebylo podle starších průzkumů (.pdf) během dvou minulých let vyšší.

Takovýto průzkum skutečně nedávno vyšel.

Poslankyně Marková zmiňuje průzkum Českého Zdravotnického fóra (ČZF), představený na konci března, o kterém přinesla zprávu například ČT. Ta svou zprávu uvádí slovy:

"Dvě třetiny lidí podle průzkumu [ČZF] nevěří tomu, že reformní zákony zlepší zdravotní péči v ČR."

Tento průzkum uvedly rovněž např. Novinky.cz. Tyto zpravodajské portály, jejichž slova Marková zřejmě cituje, sice výsledky výzkumu zkreslují, přesto pro výrok poslankyně existuje relevantní, veřejně dostupný zdroj a považujeme jej tedy za pravdivý.

Dodejme, že otázka v průzkumu (.pdf) zněla: "Považujete již předložené návrhy za opatření, která zlepší a stabilizují zdravotnictví?" Lze ji tedy chápat i jinak než jako dotaz na "zdravotní péči". Výsledných 63 % odpovědí "ne" a "spíše ne" pak pochází ze vzorku pouhých 100 respondentů. Podléhá tak velmi vysoké statistické chybě (s pravděpodobností 95 % je skutečný podíl v rozsahu plus minus téměř 10 procentních bodů).

Výrok poslankyně Markové je pravdivý.

Zákony č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách); č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách; a č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, skutečně nabyly účinnosti k 1. dubnu 2012, což potvrzuje i samo Ministerstvo zdravotnictví České republiky.

Na stránkách TOP 09, jíž je Leoš Heger členem, je v oddílu Inventura zdravotnické reformy a části Nová legislativa řečeno, že: " Po dlouhých 45 letech jsme napsali a prosadili centrální normu pro celý resort." Tato formulace potvrzuje výrok poslankyně Markové ve smyslu nahrazení zákona č. 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu novými zákony, které vstoupily v platnost 1. dubna letošního roku.

Na základě znění zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a záměru Fisherovy vlády zvednout základ pro výpočet pojištění označujeme výrok za pravdivý.

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který byl naposled novelizován v roce 2009, určuje vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem ve výši 5 355 Kč na kalendářní měsíc. Výše pojistného činní 13,5 %, tzn. 723 Kč. Výši vyměřovacího základu může měnit vláda vždy k 30. červnu s účinností od 1. ledna. V poslední době však k takovému kroku nedošlo. Pojistné za státní pojištěnce naposledy stouplo k 1. lednu 2010, tzn. ještě před parlamentními volbami 2010.

Nicméně ministerstvo zdravotnictví navrhuje od roku 2013 tento vyměřovací základ zvýšit minimálně na částku 5 714 Kč, tzn. na 772 Kč pojistného měsíčně. K úpravám vyměřovacích základů dalších kategorií pojistitelů, např. OSVČ, přitom dochází pravidelně.

Vláda Jana Fishera na doporučení ministryně zdravotnictví Dany Juráskové slíbila zvýšit vyměřovací základ pro výpočet pojištění státních pojištěnců, rozhodla se však nakonec tento krok nechat na nadcházející vládě. ODS, TOP 09 a VV se přitom ke zvyšování standardů klaněly spíše negativně. Zvýšení plateb slíbila přímo ČSSD.

Na to, že se systém veřejného zdravotnictví dlouhodobě potýká s propadem příjmů, je upozorňováno bilancemi zdravotních pojišťoven. Negativně se do příjmů systému veřejného zdravotního pojištění promítá hlavně globální ekonomická situace ČR, tzn. propad HDP z důvodu ekonomické recese, nezaměstnanost a také pomalý růst průměrných mezd. Navýšení plateb za státní pojištěnce by mělo tento trend redukovat.

Na základě statistik OECD tento výrok označujeme za nepravdivý.

Poslední dostupné informace OECD o délce roční pracovní doby jsou z roku 2010. Údaje pro rok 2011, které mohou vypadat jinak, zveřejněny nejsou. Přesto se poslanec Opálka přímo odvolává na údaje OECD, a z tohoto důvodu budeme považovat za výchozí poslední dostupná data, tzn. data z roku 2010.

Tato data České republice přisuzují průměrně 1 947 pracovních hodin ročně, což je méně než 2 000. Přitom poslanec Opálka hovoří o "více než 2 000 hodinách" za rok. Proto hodnotíme výrok jako primárně nepravdivý, protože poslanec chybně pracuje s čísly a upravuje je ve svůj prospěch.

Zavádějící se může zdát srovnání se Spolkovou republikou Německo. Německo se skutečně nachází pod hranicí 1 500 pracovních hodin ročně, avšak tato země je extrémním příkladem, a je pod hranicí průměru zemí OECD, tj. 1 749 pracovních hodin ročně. Vhodnější srovnání tak představuje srovnání s průměrem, než s jedinou zemí vytrženou z kontextu. Dále nás poslanec těmito čísly přirovnává k Řecku či Korei. Kromě Řecka a Korey však komunistický poslanec "zapomněl" zmínit další země, které jsou v žebříčku před Českou republikou, např. Chile, Maďarsko a Rusko, či jí jsou velice blízko, jako např. Polsko.

country20062007200820092010Korea2 3462 3062 2462 2322 193Greece2 1482 1152 1162 1192 109Chile2 1572 1652 1282 0952 068Russian Federation1 9992 0001 9971 9731 976Hungary1 9891 9851 9861 9681 961Czech Republic1 9971 9851 9921 9421 947Poland1 9851 9761 9691 9481 939zdroj OEDC

Eurostat uvádí právě tyto hodnoty.

Předesíláme, že nemůžeme hodnotit, zda podíl výdajů na sociální ochranu je "vynikající", neboť jde pouze o názor pana poslance. Co se týče faktických základů výroku, Opálka zřejmě cituje nedávnou studi Eurostatu (.pdf), která srovnává výdaje na sociální zabezpečení v evropských zemích. Všechny citované hodnoty najdeme hned na její první straně. Srovnatelná data uvádí i statistika OECD (.xls), byť se v konkrétních číslech liší.

Výrok poslance Opálky je pravdivý, neboť popisuje předně index reálné mzdy v letech 2010 a 2011.

Poslanec Opálka popisuje indexy reálné mzdy v letech 2010 a 2011. Ty popisuje také Český statistický úřad a uvádí (.xls), že v roce 2010 dosáhl index reálné mzdy 100,475 (dopočítáno z indexů za všechny kvartály roku) a v roce 2011 byl tento index 100,3 (dopočítáno z indexů za všechny kvartály roku). Jeho výrok je tedy pravdivý.

Údaje ministerstva pro místní rozvoj potvrzují slova poslance Petrů, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Dle monitorovací zprávy (.pdf) ministerstva pro místní rozvoj bylo ke 4. lednu 2012 skutečně alokovaných 798 miliard Kč, přičemž certifikované/vyčerpané prostředky činily k tomuto datu 138,7 miliard Kč, což je 17,4 %. Dle monitorovací zprávy (.pdf) k 5. lednu 2011 činila výše certifikovaných prostředků 89,1 miliardy Kč. Porovnáním těchto údajů tedy zjistíme, že během roku 2011 došlo k vyčerpání 49,6 miliard Kč, na základě čehož hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok poslance Paroubka je zavádějící. I když se policie skutečně zabývá konáním 2 poslanců zvolených za stranu VV, u poslance Petráně není jisté, zda jej policie nakonec obviní, jak o tom mluví Jiří Paroubek.

Poslanci Otto Chaloupka a Miroslav Petráň, kteří byli zvoleni za stranu VV, čelí podezřením ze spáchání trestných činů. V případě poslance Chaloupky již policie požádala Poslaneckou sněmovnu o jeho vydání k trestnímu stíhání, v případě poslance Petráně jde prozatím o vyšetřování jeho činností.

U poslance Miroslava Petráně (narozdíl od poslance Chaloupky) tak není jisté, bude-li obviněn, jak to tvrdí poslanec Paroubek, tudíž je jeho výrok zavádějící.

Slova Víta Bárty skutečně potvrzuje koaliční smlouva a vláda opravdu snížení platů pedagogů nedávno avizovala.

Koaliční smlouva (.pdf) mezi ODS, TOP 09 a VV (tedy ona nedávno vypovězená) v části "Politika mládeže a regionálního školství" (str. 25) uvádí: "V roce 2012 vláda posílí objem platových prostředků o další 4 mld. Kč a poté toto navýšení zachová a zmrazí až do roku 2015 v návaznosti na celkovou veřejnou správu, kdy platy zmrazí na 3 roky." Přitom to skutečně vypadá, že ke snížení platů učitelů dojde, informovala o tom např. Česká televize nebo Finanční noviny.

Ve vládě Petra Nečase se na ministerských postech od počátku jejího fungování vyměnilo již 8 ministrů. Pavel Drobil, Vít Bárta, Martin Kocourek a Jiří Besser odešli, podle slov Jiřího Dolejše, na základě "sporné finanční transakce". Radek John na základě "problematických personálních vazeb". Ministrů, kteří spadají do těchto kategorií je tedy pět, výrok přesto hodnotíme jako pravdivý. Zbylí tři ministři - Radek Šmerda, Ivan Fuksa a Josef Dobeš - ukončili výkon funkce z jiných důvodů, než které Jiří Dolejš zmiňuje.

Pavel Drobil odešel z funkce ministra životního prostředí 21. prosince 2010 kvůli podezření z korupčního jednání na Státním fondu životního prostředí.

Dalšími ministry, kteří odešli z vlády, byli Radek John a Vít Bárta, kteří ukončili své působení v rezortu ke dni 21. dubna 2011. Radek John byl odvolán z funkce ministra vnitra na návrh premiéra Petra Nečase, Vít Bárta podal rezignaci na post ministra dopravy osobně. Premiér své rozhodnutí zdůvodnil takto: "situace, která vznikla v posledních hodinách a dnech, otvírá znovu naprosto legitimně diskusi o tom, zda je možné nadále tolerovat propojení firmy ABL a dalších soukromých bezpečnostních agentur se státní správou nebo dokonce s ústavními funkcemi a že zrovna tak naprosto legitimně znovu otevírá diskusi, zda je možné, aby představitel Věcí veřejných nesl odpovědnost za chod resortu ministerstva vnitra." Vít Bárta je navíc spojen s korupční kauzou (.pdf) podplácení v poslaneckém klubu Věci Veřejných.

Po Vítu Bártovi se stal ministerm dopravy Radek Šmerda. Ten však nebyl členem strany Věci Veřejné, které měly právo jmenovat do funkce člověka ze svých řad, proto byl nucen výkon funkce k 1. červenci 2011 ukončit.

4. října 2011 opustil post ministra zemědělství Ivan Fuksa. Návrh na jeho odvolání podal premiér Petr Nečas z důvodu dlouhodobé nespokojenosti s jeho prací.

Dalším ministrem, který odešel z Nečasovy vlády, byl Martin Kocourek, jehož demise na post ministra průmyslu byla premiérem přijata 14. listopadu 2011. Kocourek takto jednal kvůli podezření z korupčního jednání - "odklonění" milionů své matce Jindřišce Kocourkové.

Jiří Besser složil mandát ministra kultury 16. prosince 2011. Rezignoval po zveřejnění informace o zamlčení vlastnictví luxusního bytu na Floridě v majetkovém přiznání.

Posledním ministrem, který doposud ve vládě Petra Nečase skončil ve funkci, je Josef Dobeš. Dobešova demise, kterou podal na základě vlastního rozhodnutí a z důvodu rozsáhlé kritiky, byla přijata 30. března 2012.

Tento výrok je pravdivý.

V případě Polské republiky jsou státní dluhopisy emitovány na dobu 2, 3, 4 a 10 let (tj. vzhledem k Česku a Polsku na pevně stanové období). Ze statistik zveřejněných Evropskou centrální bankou vyplývá, že se úroková míra emitovaných desetiletých (dlouhodobých) státních dluhopisů v posledním roce (údaje od března 2011 do března 2012) pohybovala kolem 5,8 %. Nejméně to bylo v březnu 2012 - 5,37 %. Nejvíce pak v březnu 2011 - 6,27 %.

Výrok Petra Nečase hodnotíme jako pravdivý, neboť všechny tři organizace skutečně pochválily Českou republiku za její reformní úsilí. OECD slovy generálního tajemníka Ángela Gurría, Mezinárodní měnový fond skrze vedoucí jeho mise Zuzanu Murgašovou a Evropská komise (.pdf) ve svém hodnocení Národního plánu reforem.

Výrok premiéra Nečase je zavádějící, protože popisuje 4 kroky, které měla Sociální demokracie (její experti) navrhovat v letech 2003 - 2005, nicméně reálně strana navrhovala pouze 3 z nich.

Předně je třeba podotknout, že není jasné, které experty ČSSD má Petr Nečas na mysli, tudíž budeme vycházet z prosazovaných kroků strany v rámci vlád ve zmíněném období.

23. června 2003 schválila vláda Vladimíra Špidly Usnesení č. 624 o Rozpočtovém výhledu 2003 - 2006: Koncepci reformy veřejných rozpočtů. Tato koncepce obsahovala kroky vlády, které měly vést k zastavení zadlužování země a k postupnému vyrovnání státního rozpočtu. Ministrem financí byl ve vládě V. Špidly dnešní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Materiál popisuje i některé kroky, které pojmenoval premiér Nečas.

Přesun daňového zatížení z daní přímých na daně nepřímé - toto skutečně bylo ve zmíněném materiálu obsaženo (.pdf - s.49-50). Konkrétně šlo o přesun řady položek ze snížené do základní sazby DPH. Pro služby to platilo bez výjimek. K tomuto vláda přistoupila kvůli 6. směrnici EU. Daň z příjmu právnických osob se měla proti tomu snížit (.pdf - s.50) z 28% během 2 let na 24 % a daň z příjmu fyzických osob měla zůstat zachována. V tomto bodě má tak premiér pravdu.

Redukce sociálních výdajů - Špidlova vláda ve zmíněné reformě (konceptu) na straně 63 uvádí (.pdf), že během let 2004-2006 je zapotřebí uspořit 188,9 mld. Kč.

Redukce platů ve veřejném sektoru - v rámci tohoto materiálu (.pdf - s. 61) se hovoří v oblasti úspor konkrétně o: " snížení celkového počtu pracovníků v ústředně řízených veřejných službách o (včetně ústřední státní správy) v oblasti let 2004 - 2006 o 6 % celkem". V příloze 7 na straně 130 je pak tabulka, která popisuje úspory v dané oblasti.

Zavedení dobrovolného vícepilířového penzijního systému - v roce 2004 byla ustavena tzv. Bezděkova komise, která měla za úkol analyzovat přístupy politických stran zastoupených v tehdejší Poslanecké sněmovně na problematiku důchodů v České republice. V závěrečné zprávě (.pdf.) jsou pak prezentovány představy jednotlivých politických stran (ČSSD - s. 17 - 20). Zde popsaná představa strany pak nepopisuje zavedení systému, o kterém Petr Nečas mluví.

28. - 30. března 2003 se uskutečnil sjezd ČSSD, kde byl schválen Základní (dlouhodobý) program strany (.pdf). V části 6.1. Sociální stát a sociální práva se na stranách 41 a 42 uvádí: " Základní povinný průběžně financovaný systém nesmí motivovat ekonomicky aktivní populaci k vyhýbání se legálnímu trhu práce a k neplacení pojistného. Proto je nutné zajistit nejvyšší možnou účast ekonomicky činných osob v důchodovém systému a jeho jednotnost, a rozšířit nabídku dobrovolných doplňkových důchodových systémů fungujících na principu plné ekvivalence také o zaměstnanecké penzijní připojištění." Tato formulace sice popisuje možnost rozšíření doplňkových systémů, nicméně se nejedná o zavedení vícepilířového systému v podobě aktuálně zaváděného systému.

Strana tak prosazovala v rámci svého vládnutí premiérem zmíněné body (tři z nich), nicméně u zavedení dobrovolného penzijního systému tomu tak již není, tudíž hodnotíme výrok premiéra jako zavádějící.

Výrok Petra Nečase hodnotíme jako pravdivý, a to na základě odhadu ČSÚ k výši exportu.

ČSÚ (.xls) vydal odhad výše zahraničního obchodu za rok 2011, kde uvádí, že export České republiky dosahuje 2 869 724 000, tedy 2 869,7 miliard Kč. ČSÚ (.pdf) také vydává statistiku zahraničního obchodu ČR, z níž plyne, že do roku 2010 byl export nejvyšší právě v roce 2010. Konkrétně šlo o 2 532,8 miliard Kč. Je tedy pravda, že loňský rok jej překonal a byl tedy rekordní.

Výrok Petra Nečase tak je fakticky správný, a proto je hodnocen jako pravdivý.

Výrok předsedy vlády je neověřitelný, neboť není zveřejněn aktuální žebříček největších českých exportérů, včetně objemu jejich vývozu.

Za rok 2011 nejsou doposud k dispozici aktuální data o jednotlivých českých firmách v oblasti jejich exportu. Výrok předsedy vlády tedy nelze objektivně hodnotit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to především na základě slov Michala Haška (ČSSD), který v Otázkách Václava Moravce 18. 3. 2012 uvedl následující: "Také bychom navrhli zavedení zvláštní daňové sazby u daně z příjmu právnických osob, například pro banky, energetické společnosti nebo telekomunikační společnosti."

Odkaz na jeho slova naleznete zde.

Vzhledem k tomu, co Michal Hašek uvedl v Otázkách Václava Moravce, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť podle údajů Eurostatu, zveřejněných v tiskové zprávě (.pdf) z 2. dubna 2012, byla míra nezaměstnanosti zpracovaná pro mezinárodní srovnání v únoru v ČR 6,8 %, v celé EU27 pak 10,2 %. Nižší než v ČR byla pouze v Rakousku (4,2 %), Nizozemsko (4,9 %), Lucembursku (5,2 %) a Německu (5,7 %), což z ČR opravdu činí zemi s pátou nejnižší nezaměstnaností v rámci Evropské unie pro daný měsíc.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zprávy (.pdf) Eurostatu o vládních dluzích ve 4. čtvrtletí (uváděno jako procento HDP) zveřejněné 23. dubna 2012. Z této zprávy vyplývá, že Česká republika je 7. nejméně zadluženou zemí sedmadvacítky.

Veřejný dluh ČR tvoří podle této statistiky 41,2 % HDP. Pro představu, nejnižší veřejný dluh má mezi státy EU Estonsko, jehož dluh je pouze 6,0 % HDP a nejvyšší Řecko, jehož dluh činí 165,3 %. Přehledně zpracovanou tabulku zaměřenou pouze na tuto informaci zveřejnila i mnohá česká média jako například novinky.cz, finance.cz, či deník.cz.

Výrok Petra Nečase není pravdivý, neboť Česká republika měla ve skutečnosti až 8. nejnižší schodek veřejných financí za rok 2011.

Eurostat (.pdf) zveřejnil statistiku schodku veřejných financí, která ukazuje, že Česká republika má pro rok 2011 ve skutečnosti 8. nejnižší schodek. Pouze 3 země EU byly loni v přebytku (Maďarsko, Estonsko a Švédsko). Nižší schodek než Česká republika měly za rok 2011 tyto země: Finsko, Lucembursko, Německo, Dánsko, Bulharsko, Rakousko a Malta.

Výrok můžeme označit za pravdivý i přesto, že míry nezaměstnanosti nejsou pro únor 2012 veřejně dostupné u všech členských států EU. Pokud však budeme tvořit pořadí s použitím nejaktuálnějších dostupných dat, bude ČR opravdu na devátém místě v rámci Evropské unie.

Podle údajů Eurostatu zveřejněných 2. dubna 2012 byla míra nezaměstnanosti mladých lidí do dvaceti pěti let v únoru 2012 v ČR 19.1 %. Pro ilustraci nejnižší byla v Německu (8.2 %) a v Rakousku (8.3 %) a nejvyšší pak ve Španělsku (50.5 %) a v Řecku (50.4 % v prosinci 2011).

Výrok Bohuslava Sobotky je nepravdivý, neboť podobné demonstrace (co do počtu účastníků odhadovaných organizátory) již proběhly v České republice dvě.

Demonstrace odborů 21. dubna 2012, která se uskutečnila v Praze (nejvýznamnějším místem akce bylo Václavské náměstí) se zúčastnilo podle odhadů organizátorů 120 tisíc lidí (odhad policie 80 - 90 tisíc). Bohuslav Sobotka zmiňuje fakt, že tato demonstrace byla první, na kterou se dostavilo 100 tisíc lidí, a ti demonstrovali proti vládě. Server ceskenoviny.cz však vydal přehled největších odborářských demonstrací, ze kterého je patrné, že podle odhadu organizátorů již obdobná demonstrace (co do rozsahu) proběhla v roce 1997 (odhad pořadatelů až 120 tisíc lidí, odhad policie poloviční).

V době tzv. Opoziční smlouvy nastal také moment, kdy v čase tzv. "Krize v České televizi" demonstrovalo (3. ledna 2001) na Václavském náměstí podle odhadů tehdejších organizátorů 130 tisíc lidí (pořádáno iniciativou Děkujeme, odejděte). Jedním z jejich hlavních požadavků (mimo výzev směřující ke změnám v České televizi) bylo zrušení tzv. Opoziční smlouvy, která fakticky umožňovala fungování vlády Miloše Zemana. Na této zmíněné demonstraci vystoupil za iniciativu Děkujeme, odejděte Igor Chaun a konkrétně vyzval (filmový dokument "Vládneme, nerušit" - čas 43:30) ke zrušení tzv. Opoziční smlouvy, a také k odchodu Miloše Zemana a Václava Klause z politiky, což by zapříčilo konec tehdejší vlády a tudíž lze tuto demonstraci chápat jako protivládní.

Tento výrok je nepravdivý.

Zmiňovaný institut je upraven v Článku 71 Ústavy České republiky (vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry).

K využití této možnosti v průběhu mandátu vlády došlo např. v roce 1997, kdy o vyslovení důvěry vládě požádal její předseda Václav Klaus, či v roce 2003, kdy se k obdobnému kroku odhodlal tehdejší premiér Vladimír Špidla.

Výrok poslance Filipa je na základě dohledaných statistik pravdivý.

Podle statistik Eurostatu (.pdf) je opravdu cena práce na 9 nejnižším místě v rámci EU.

Výrok poslance Filipa je nepravdivý, jím zmíněná výše daně neodpovídá realitě roku 2008.

Předseda KSČM Filip se mýlí, když tvrdí, že sazba daně z příjmu právnických osob byla v roce 2008 ve výši 24 %. Její skutečná výše byla v tomto roce nastavena na 21 %. Výše, kterou uvádí Filip, platila předchozí 2 roky. (zdroje - 1; 2; 3)

Lubomír Zaorálek v tomto výroku uvádí rozdíl 1,9 %. Předpokládáme, že zde operuje s rozdílem 1,9 procentního bodu a na základě tohoto tvrzení hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Podle zdrojů (.pdf) Českého statistického úřadu z roku 2011 je v Královéhradeckém kraji z celkového počtu 473,5 tisíc obyvatel starších patnácti let klasifikováno v kategorii "základní vzdělání" 72,9 tisíc lidí. Podíl těchto osob na celkovém počtu je tedy 15,4 %. V Moravskoslezském kraji se do této kategorie řadí 200,3 tisíc lidí z celkového počtu 1 062,0 tisíc, což je 18,9 %. Rozdíl mezi kraji je tedy 3,5 procentního bodu.

V návaznosti na předchozí výrok pana Zaorálka předpokládáme, že zmiňuje počet lidí s ukončeným vzděláním. V tomto případě mu však nemůžeme dát za pravdu.

Podle zdrojů (.pdf) Českého statistického úřadu, hodnotících vzdělanostní strukturu populace ČR, konkrétně průměr roku 2011, je počet vysokoškoláků v Moravskoslezském kraji srovnatelný s počtem vysokoškoláků v kraji Královéhradeckém. V obou krajích je tato hodnota na 12 %.

Výrok poslankyně Peake je pravdivý, neboť zmíněné body jsou již skutečně prosazeny.

Na tiskové konferenci 14. února 2012 vystoupila Karolína Peake s premiérem Nečasem a prezentovali vládní boj proti korupci. Mimo jiné také zaznělo: " Například úplatek při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži byla předtím sazba odnětí svobody jeden až pět let, nyní je to dva až osm. A tam, kde byla zvýšená dva až osm, tak tam je to tři až deset let."

6. prosince 2011 přehlasovala Poslanecká sněmovna veto prezidenta Klause a přijala zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízeních proti nim.

1. dubna 2012 pak vstoupila v platnost novela zákona o veřejných zakázkách.

V platnosti je už také zavedeno zpřísnění pravidel pro rozhodčí doložku.

V letech 2002 - 2006 vládla ČSSD spolu s KDU-ČSL a US-DEU. Tyto strany měly dohromady opravdu pouze těsnou většinu 101 mandátů. Sociální demokraté získali ve volbách 70 poslaneckých křesel, koalice KDU-ČSL a Unie svobody obsadila 31 mandátů.

Na základě volebních výsledků a přepočtu je výrok poslance Stanjury pravdivý.

Volby do Evropského parlamentu se uskutečnily 11. a 12. června 2004. ČSSD v nich skutečně obsadila 5. místo (viz. graf). Volební účast dosáhla 28,32 %. To tedy znamená, že ČSSD přesvědčila (po přepočtu) skutečně cca 2,49 % oprávněných voličů.

V tomto volebním období na předčasné volby skutečně nedošlo. Výrok Zbyňka Stanjury je tedy pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě analýzy relevantních zdrojů jako pravdivý.

Lubomír Zaorálek zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny po celé volební období 2002-2006. Bohuslav Sobotka byl za vlády Vladimíra Špidly (15.07.2002 - 04.08.2004) ministrem financí a od 30. 10. 2003 také místopředsedou vlády. Je taktéž pravda, že Jiří Paroubek byl od roku 2005 premiérem České republiky.

Výrok poslance Stanjury je s ohledem na dohledaná data pravdivý.

Krajské volby 2004 znamenaly pro ČSSD zisk 14,03 % hlasů. Volební účast v těchto volbách pak dosáhla výše 29,62 %. To tedy znamená, že ČSSD získala podporu (po přepočtu) cca 4,16 % voličů. Čísla Zbyňka Stanjury tedy sedí.

V tomto volebním období na předčasné volby skutečně nedošlo. Výrok Zbyňka Stanjury hodnotíme jako pravdivý.

Výrok poslance Stanjury je pravdivý, hlasování proběhlo přesně podle jeho interpretace.

13. května 2005 proběhlo hlasování o důvěře vládě Jiřího Paroubka, jenž ji získal. Pro hlasovalo 101 poslanců (kluby ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU), proti bylo 99 poslanců (kluby ODS a KSČM). Předchůdcem Jiřího Paroubka byl skutečně Stanislav Gross.