ODS

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na kritiku, že návrh novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46), byl předložen skupinou poslanců, nikoli vládou. Zajíčková vysvětluje, že obdobný návrh byl již připraven předchozím Babišovým kabinetem, který jej nakonec Sněmovně nepředložil.

Vládní návrh zákona

Zavedení korespondenční volby ve svém programovém prohlášení z června 2018 slibovala vláda hnutí ANO a ČSSD (dnes SOCDEM). Možnost hlasování poštou pro krajany v zahraničí (.doc, str. 64, 71) zahrnoval vládní návrh zákona o správě voleb z října 2019 (.doc, str. 39–40). Návrh předložilo Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem (ČSSD), které tehdy návrh rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení. Kromě korespondenčního hlasování návrh obsahoval zavedení jednodenní volby a možnost hlasovat v předstihu.

Možnost volit poštou ze zahraničí se dle návrhu měla týkat voleb do Poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu a volby prezidenta republiky. Dokument předpokládal, že by se poprvé mohlo takovým způsobem hlasovat ve sněmovních volbách v roce 2021. Tento návrh však vláda do konce svého volebního období nestihla projednat, a materiál tak nakonec nedoputoval do Poslanecké sněmovny.

Připomínkové řízení

Návrh zákona prošel připomínkovým řízením. Z ministerstev návrh bez připomínek podpořily jen resorty zdravotnictví, školství a dopravy. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo kultury a Ministerstvo obrany se klonilo k přijetí návrhu, ale s některými připomínkami (.docx, .docx, .docx,.docx). Zbylá ministerstva se vyslovila proti návrhu.

Přímo korespondenční volbu nicméně žádný z resortů v meziresortním řízení neodmítl. K samotnému hlasování poštou se vázala připomínka resortu obrany, které požadovalo, aby se tento způsob hlasování vztahoval i na vojáky působící na zahraničních operacích (.doc, str. 5). Ministerstvo pro místní rozvoj kromě toho chtělo upřesnit postup v případech, kdy volič zemřel v době mezi odesláním hlasu a samotným dnem voleb (.docx, str. 3).

Závěr

Návrh zákona, který by umožnil korespondenční hlasování ze zahraničí, předložilo Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem (ČSSD) v roce 2019 za druhé vlády Andreje Babiše. Návrh sice prošel standardním připomínkovým řízením, ale vláda ho nakonec nestihla projednat a nepředložila ho tak k projednání v Poslanecké sněmovně. Výrok Renáty Zajíčkové tedy hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na kritiku ohledně toho, že byl návrh zákona o správě voleb, který Čechům žijícím v zahraničí umožní volit korespondenčně, předložen skupinou poslanců, nikoli vládou, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle poslankyně zástupci opozice předem dávali najevo, že budou návrh blokovat obstrukcemi. Bylo tedy předem jasné, že se projednávání protáhne.

Postoj opozice ke korespondenční volbě

Už před začátkem lednové schůze Poslanecké sněmovny, na které se návrh projednával, byly ze strany opozičních hnutí ANO a SPD avizovány obstrukce. Hnutí SPD předeslalo, že bude důsledně brzdit prosazení korespondenční volby. Předseda SPD Tomio Okamura například na síti X (dříve Twitter) korespondenční volbu kritizoval kvůli tomu, že podle něj narušuje tajnost a rovnost volby a nahrává podvodům. Dále slíbil, že SPD k boji proti ní použije všechny zákonné prostředky. To, že bude proti korespondenční volbě bojovat, hnutí avizovalo i ve svém politickém usnesení z 16. ledna 2024, tedy den před tím, než se návrh začal v Poslanecké sněmovně projednávat.

Hnutí ANO původně korespondenční volbu prosazovalo a její zavedení slibovaly obě Babišovy vlády ve svých programových prohlášeních. Hnutí ovšem svůj názor později změnilo a začalo vystupovat proti korespondenční volbě. Argumentovalo tím, že může být v rozporu s Ústavou. Stejně jako SPD dávalo i ANO předem najevo, že se chystá zákon obstruovat. O využití všech legálních nástrojů mluvil například místopředseda hnutí Radek Vondráček, podobně se pro deník Echo24 vyjádřil i místopředseda Sněmovny Karel Havlíček.

Zástupci opozice během projednávání návrhu následně řečnili několik hodin a jeho schválení opravdu obstruovali. Už první den debat v lednu vystoupil mj. předseda hnutí ANO Andrej Babiš s téměř čtyřhodinovým projevem. Ještě obsáhlejší proslov pronesl předseda SPD Tomio Okamura, který s bezmála jedenáctihodinovým nepřerušeným řečněním překonal svůj vlastní rekord v délce projevu ve Sněmovně.

Poslanci ANO a SPD schválení brzdili i ve druhém a třetím čtení, kdy dolní komora nakonec stanovila pevný termín hlasování na základě návrhu poslanců z vládního tábora. Sněmovna o novele jednala dohromady zhruba 96 hodin.

Závěr

Hnutí ANO i SPD kritizovaly korespondenční volbu a jejich představitelé mluvili o využití všech dostupných prostředků pro její zastavení ještě před tím, než se začala projednávat. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně ODS Renáta Zajíčková reaguje na otázku moderátora, zda zavedení korespondenční volby ohrozí princip tajnosti hlasování, která je jednou z ústavních zásad volebního práva. Zajíčková připouští, že k oslabení tajnosti může dojít, což podle ní tvrdí i někteří ústavní právníci.

Vliv korespondenční volby na princip tajnosti

Ústavní právníci se převážně shodují, že hlasování poštou princip tajnosti voleb oslabí. Podle ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse je korespondenční volba v některých bodech na hraně ústavnosti. Za možný problém označil právě tajnost volby, a kromě toho také legitimitu hlasování a důvěru lidí v systém. Dodal ovšem, že se neobává hromadného ovlivňování voličů nebo podvodů při sčítání hlasů.

Ústavní právník Jan Kudrna uvedl, že stát je povinen vytvořit podmínky pro nepropojitelnost hlasu s konkrétní osobou (video, čas 5:37). Zmínil také nutnost zajištění osobní a svobodné volby, kdy volič hlasuje bez jakéhokoliv nátlaku. Současný zákon tyto principy podle Kudrny v případech hlasování za plentou reflektuje, ale korespondenční volba podle něj může být problematická (video, čas 7:13) a naráží na „ústavní mantinely“.

Ústavní právník Jan Kysela, který je zároveň poradcem prezidenta Petra Pavla, řekl, že rozhodnutí o korespondenčním hlasování je otázkou poměru principu tajnosti a principu všeobecnosti volebního práva. Princip všeobecnosti znamená, že právo volit má bez diskriminace a jakýchkoliv omezení každý zletilý občan ČR – včetně těch, kteří žijí v zahraničí. Kysela vysvětloval, že ačkoliv by se hlasováním poštou dle jeho slov oslabila tajnost voleb, zároveň by se odstranila překážka pro občany v zahraničí, a posílil by se tak princip všeobecnosti (video, čas 3:22).

S tím souhlasil i ústavní právník Marek Antoš. Ten tvrdil, že některé výtky ke korespondenčnímu hlasování jsou kvůli oslabení tajnosti voleb postavené na reálných základech. Zároveň by ale možnost odvolení poštou podle něj přispěla k narovnání šance lidí na to se voleb vůbec zúčastnit.

Porušování principu tajnosti i bez hlasování poštou

Někteří ústavní právníci navíc mluvili i o tom, že k určitému porušování principu tajnosti voleb dochází i bez možnosti korespondenčního hlasování. Antoš připustil, že od tajnosti volby se upouští např. tehdy, když jde volič za plentu s doprovodem kvůli tělesnému handicapu. Obdobný argument použil i právní teoretik a ústavní právník Aleš Gerloch, podle kterého je tajnost oslabena v případech, kdy je volební urna přinesena k hlasování lidem do domácnosti (video, čas 4:01).

Jak Gerloch, tak i výše zmíněný Jan Kysela, také popisovali možné problémy se systémem předem distribuovaných lístků do domácností. Kysela řekl, že může docházet k fenoménu tzv. domácího hlasování, kdy je hlasování rodiny ovlivněno jedním členem (video, čas 4:10). Tento problém připustil i Ondřej Preuss. Ten ale zároveň dodal, že při korespondenčním hlasování by se riziko narušení tajnosti zvýšilo, jelikož volič jde za plentu až na výjimečné případy sám, kdežto na poště může být pod dohledem.

Jako možný problém Kysela vyzdvihl také dvoudenní hlasování, které je v zahraničí dle jeho vyjádření méně časté kvůli otázce, jak volební urnu zajistit během noci (video, čas 3:37). Z těchto důvodu podle Kysely nemají Češi na princip tajnosti přílišné nároky (video, čas 5:05). 

Z výše zmiňovaných důvodů někteří ústavní právníci mluvili o potřebě úpravy Ústavy tak, aby zohledňovala hlasování poštou. Takovou potřebu zmínili např. Gerloch nebo Kudrna. Naopak podle Kysely je novela dostatečně bezpečná a v rozporu s Ústavou není. Marek Antoš dokonce uvedl, že „je málo ambiciózní, protože řeší pouze situaci voličů, kteří žijí v zahraničí dlouhodobě, ale nedává tu možnost korespondenčního hlasování lidem, kteří tam budou krátkodoběji“.

Závěr

Někteří ústavní právníci opravdu tvrdili, že zavedením korespondenční volby dojde k oslabení principu tajnosti hlasování. Část z nich také uvedla, že tento princip je oslaben už v současnosti, např. z důvodu možnosti hlasování v přítomnosti jiné osoby v případě handicapu. Rovněž zmiňovali, že oslabení tajnosti voleb by bylo vyváženo posílením jejich všeobecnosti. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) obhajuje návrh novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně a kterou Sněmovna schválila v červnu 2024. Poslankyně reaguje na námitky ohledně možných problémů s tajností voleb. Podotýká, že volba prostřednictvím dopisu je způsob, který podle ní využijí zejména lidé, kteří bydlí daleko od zastupitelských úřadů. Tvrdí, že Češi v zahraničí by i v případě úplného schválení novely měli i nadále možnost hlasovat osobně na zastupitelských úřadech.

Korespondenční volba

Návrh novely zákona o správě voleb (.pdf) má zjednodušit Čechům žijícím v cizině účast ve volbách. Tito voliči totiž musí cestovat na zastupitelské úřady, které mohou být vzdálené i tisíce kilometrů daleko. Hlasování dopisem se dle návrhu bude vztahovat na volby do Poslanecké sněmovny, prezidentské volby a volby do Evropského parlamentu (.pdf, str. 14 ze 46).

Korespondenční hlasování se dle návrhu bude týkat lidí, kteří v zahraničí pobývají trvale, nebo tam odjeli za prací či studiem. V případě úplného schválení novely budou tito lidé o hlasování poštou muset požádat a budou zapsáni u příslušného zastupitelského úřadu na voličský seznam (.pdf, str. 3 ze 46). Návrh nicméně nevylučuje prezenční volbu na zastupitelském úřadě v zahraničí a nadále s touto variantou počítá (str. 32–33 ze 46). Osobní odvolení v zahraničí tedy bude možné i nadále.

Návrh také počítá s variantou, kdy volič plánuje hlasovat prezenčně na zastupitelském úřadě v zahraničí, později se ale rozhodne volit korespondenčně. Pokud by si takový volič nejprve zřídil voličský průkaz a poté by zažádal o možnost hlasování poštou a obdržel příslušnou písemnost, už by fyzicky hlasovat nemohl (.pdf, str. 32 ze 46). Měl by ale stále možnost odvolit korespondenčně. K platnému hlasu by však musel do doručovací obálky vložit i vydaný voličský průkaz (str. 4, 10, 21 a 22 ze 46). Návrh novely také vymezuje, že pokud by volič nejprve zažádal o písemnost ke korespondenční volbě, už by mu nemohl být voličský průkaz vydán (str. 9 ze 46).

Závěr

Návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí možnost volby poštou pro Čechy žijící v zahraničí, možnost prezenčního hlasování na zastupitelských úřadech skutečně neruší. V případě úplného schválení novely by si tak voliči mohli vybrat způsob odvolení. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) v kontextu výroku mluví o korespondenční volbě, jejíž zavedení Poslanecká sněmovna schválila 21. června. Zajíčková připouští, že odvolení poštou může oslabit tajnost hlasování. Upozorňuje ale, že v souvislosti se schváleným návrhem přijala dolní komora i pozměňovací návrh, který podle ní zavádí změnu v trestním zákoníku, jež má toto reflektovat a případný nátlak trestat.

Korespondenční volba

V případě zavedení korespondenční volby by čeští občané trvale pobývající v zahraničí nemuseli volit pouze na zastupitelských úřadech, ale mohli by odeslat svůj hlas poštou (.pdf, str. 13–14 ze 46). Dolní komora návrh novely zákona, který odvolení poštou zavádí, schválila díky hlasům poslanců z vládních stran. Ke dni odvysílání námi ověřované debaty návrh čekal na projednání v Senátu a neprošel tak celým legislativním procesem.

Ústavně právní výbor na své dubnové schůzi (.pdf), která se konala mezi prvním a druhým čtením, Poslanecké sněmovně doporučil přijetí několika změn spojených s návrhem o zavedení korespondenční volby (.pdf, str. 2 z 10). Jednou z nich byla i navrhovaná novelizace trestního zákoníku, kterou původně požadovaly poslankyně Helena Válková a Lucie Potůčková (.docx).

Návrh, který poupravuje stávající skutkovou podstatu trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda (.pdf, str. 9–10 z 10) byl ale Poslanecké sněmovně nakonec předložen právě prostřednictvím Ústavně právního výboru (.pdf, str. 1, 7–8). Ten tak navrhl, aby se k potenciálně trestaným činnostem doplnila i pohrůžka těžké újmy, zneužití totožnosti jiné osoby nebo zneužití korespondenčního hlasování. Dolní komora tento návrh v takové podobě (.pdf, str. 7–8) v červnu následně schválila.

Maření volebního práva, včetně vyhrožování fyzického násilí, bylo nicméně trestným činem i před přijetím zmíněného návrhu. Trestní zákoník, který vstoupil v účinnost v roce 2010, toto vymezení obsahoval již ve své původní neupravené verzi. Za maření volebního práva hrozí podle tohoto zákona pobyt ve vězení na dobu tří měsíců až tří let. Schválený návrh do trestního zákoníku doplňuje zejména formulace týkající se korespondenční volby a nepřidává do něj zcela nové ustanovení, které by se týkalo psychického či fyzického nátlaku.

Závěr

Poslanecká sněmovna v souvislosti s přijetím návrhu na zavedení korespondenční volby schválila i návrh ústavně právního výboru, který novelizuje trestní zákoník. Tato změna ale do příslušného paragrafu pouze doplňuje záležitosti spojené s korespondenčním hlasováním a přidává bránění (a případně nucení) k odvolení pod pohrůžkou těžké újmy jako porušení zákona.

Přijatá legislativní změna ovšem maření volebního práva, včetně pohrůžky fyzického násilí, neklasifikuje jako trestný čin nově. Takto se posuzuje již nyní a trest pachatelům hrozil ještě před přijetím návrhu. Výrok poslankyně Zajíčkové tak hodnotíme jako nepravdivý.

Poslankyně ODS Renáta Zajíčková v kontextu výroku reaguje na kritiku Karly Maříkové z SPD, že vládní koalice při debatě o zavedení korespondenční volby nenaslouchala argumentům opozičních poslanců. Zajíčková uvádí, že se uskutečnilo několik schůzek, na kterých poslanci z vládních stran opozici vyslechli. Dále uvádí, že jednání na půdě Sněmovny trvala dohromady skoro sto hodin, což pokládá za dostatečný prostor pro vyjádření názorů.

Jednání ve Sněmovně

Dolní komora o návrhu novely zákona o správě voleb, který pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně, jednala od ledna letošního roku. Lednové první čtení trvalo šest dnů a skončilo až poté, co koalice stanovila pevný čas hlasování. Po zhruba 63,5 hodinách diskuze návrh prvním kolem prošel a byl přikázán výborům k projednání (.pdf).  

Druhé čtení proběhlo v květnu, kdy poslanci jednali o pozměňovacích návrzích (.pdf). Hnutí SPD během něj prosazovalo zamítnutí celého návrhu, které se v tomto bodě standardně může navrhnout, ale hlasuje se o něm až ve třetím čtení. Květnová debata trvala přibližně 20 hodin.

Závěrečné třetí čtení v červnu přineslo po zhruba 12,5 hodinách již definitivní schválení návrhu, když pro jeho přijetí hlasovalo 92 poslanců. Poslanecká sněmovna na základě návrhu vládního tábora opět určila pevný čas hlasování, a ke slovu se tak nedostalo 56 opozičních poslanců, kteří byli řádně přihlášeni do debaty.

Závěr

Poslanci se návrhem novely zákona o správě voleb skutečně zabývali skoro sto hodin, konkrétně šlo o 96 hodin čistého času. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Svým výrokem reaguje na otázku moderátora, jestli by místo korespondenční volby nebylo efektivnější rozšířit počet hlasovacích míst. Zajíčková hlasování poštou obhajuje tím, že voličům podle ní poskytne větší komfort a zjednoduší účast ve volbách. Vyzdvihuje přitom běžnost této praxe v jiných zemích.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na členské státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které patří většina vyspělých států. Obdobný výrok jsme ověřovali i na začátku tohoto roku, kdy předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová mluvila o korespondenčním hlasování v evropských zemích.

Korespondenční hlasování v zemích OECD

Jak je vidět na tabulce níže, korespondenční volbu pro voliče s bydlištěm v zahraničí umožňuje v různých podobách 25 z 38 členských zemí OECD. Mezi státy, které tuto možnost nemají, patří Dánsko, Polsko, Turecko, Řecko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Kostarika, Chile a Island. V Irsku je pak hlasování poštou ze zahraničí povoleno pouze pro aktivní diplomaty a jejich partnery.

Na seznam států bez možnosti hlasovat poštou v zahraničí ke dni námi ověřované debaty stále patří i Česko, ačkoli novelu zákona 21. června schválila Poslanecká sněmovna. Občané dlouhodobě žijící v cizině by měli mít možnost volit korespondenčně už ve sněmovních volbách v roce 2025. Návrh novely ale musí ještě schválit Senát, který jej obdržel 26. června a na jeho projednání má 30 dní.

Některé země, které neumožňují korespondenční volbu ze zahraničí však povolují jiné formy hlasování poštou. Například v Dánsku funguje tzv. hlasování v předstihu, při kterém hlasovací obálka může putovat poštou, samotné dánské úřady ovšem upozorňují, že se nejedná o korespondenční volbu. Volič totiž musí dát svůj hlas do obálky přímo v přítomnosti úředníka, který pak hlasovací lístek odešle do okrsku, ze kterého volič původně pochází (.pdf, str. 24–26).

Polsko umožňuje hlasování poštou jen uvnitř státu osobám v karanténě, zdravotně postiženým nebo starším 60 let. Ani tato skupina lidí ale nemůže volit korespondenčně ze zahraničí (.pdf, str. 44–45). Podobně ke korespondenční volbě přistupuje i Japonsko, kde je hlasování poštou omezeno na osoby se zdravotním postižením.

Pravidla korespondenčního hlasování ze zahraničí se liší i podle toho, kdo ho může využít. Například Maďarsko umožňuje hlasování poštou pouze občanům s trvalým bydlištěm v jiné zemi (.pdf, str. 8). Naopak Nizozemsko, Estonsko nebo Španělsko dovoluje volit korespondenčně i lidem, kteří v zahraničí pobývají jenom dočasně. V Německu a v Rakousku funguje korespondenční volba bez omezení místa pobytu a využít ji mohou lidé i přímo na území domovského státu.

Dále záleží i na typu voleb. Ve Francii mohou občané hlasovat poštou ze zahraničí pouze v parlamentních volbách, nikoli v prezidentských. Stejné pravidlo platí i na Slovensku.

Závěr

Korespondenční volba ze zahraničí funguje v 25 z 38 členských států OECD, která sdružuje většinu vyspělých zemí světa. Některé země, které tuto možnost nedovolují, umožňují hlasování poštou jen na svém území pouze pro vybrané skupiny osob. Podmínky korespondenční volby se v jednotlivých státech liší, více než polovina členů OECD ji však povoluje. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda vlády Petr Fiala mluví o tom, že i středně velká země jako Česko může podpořit Ukrajinu v boji proti Rusku. Vyzdvihuje především českou muniční iniciativu, která má pro Ukrajinu zajistit dodávky dělostřelecké munice. V této souvislosti Fiala parafrázuje Tomáše Garriguea Masaryka a přiznává, že se nejedná o přesný citát. V odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli lze podobnou myšlenku v Masarykově díle najít.

Problém malého národa

Masaryk napsal publikaci s názvem „Problém malého národa“, ve které se zamýšlí nad českým vlastenectvím a popisuje postavení českého národa ve světě. V textu například definuje češství, které se podle něj jako národní vědomí vyvinulo ze slovanství. Dále se zaměřuje na humanitní pojetí národnosti a vymezuje se proti nacionalismu postaveném na nenávisti k jinému národu (.pdf, str. 16). V neposlední řadě zmiňuje potřebu vytvoření národního státu (.pdf, str. 14).

Humanitní pojetí národnosti Masaryk zmiňuje například i v práci„Ideály humanitní“ (.pdf, str. 67). Odvolává se přitom na slova Karla Havlíčka Borovského: „Napřed buď každý našinec sám přičinlivý, vzdělaný, čestný člověk a pak teprv vlastenec" (.pdf, str. 67). Masaryk tedy odmítá romantické pojetí národního vědomí, které se opírá o svou minulost (.pdf, str. 7), a vyzdvihuje soukromé pojetí: „Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce.“ (.pdf, str. 15).

Přímo velikosti národa se Masaryk věnuje v první zmíněné publikaci v kapitole „Prostředky národa malého“ (.pdf, str. 26–29). V této části odmítá, aby český národ k vlastnímu prosazení používal násilí jako to udělalo například Německo. Oproti tomu vyzdvihuje intenzivní práci a propagaci české kultury v zahraničí: „Cizina se o nás doví jen z toho, co se o nás píše ve Vídni. Jaký je to národ, když se sám o sebe nestará?“ (.pdf, str. 28–29).

Závěr

Petr Fiala se odkazuje na Tomáše Garriguea Masaryka slovy, že jde o to být národem slušným spíše než velkým. Masaryk se tomuto tématu skutečně věnoval ve svém textu „Problém malého národa“. V něm píše, že důležitější než velikost je píle a sebeprezentace. V jiné části se věnuje vlastenectví, které má podle něj být založeno na slušnosti jednotlivce, nikoli na nenávisti k jiným národům. 

Masaryk sice nepoužil stejnou formulaci jako premiér Fiala, který ale upozorňuje na to, že se nejedná o doslovnou citaci. Fialova parafráze obsahově odpovídá několika částem Masarykova díla, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala v kontextu výroku mluví o české muniční iniciativě, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině, aby se mohla bránit ruské agresi. Podle slov premiéra Fialy má česká iniciativa přislíbené příspěvky na nákup munice v hodnotě 1,6 miliardy eur.

Česká muniční iniciativa

Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Česko chce Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů. Při svém proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci Petr Pavel mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů”.

Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (zejména se týká dodávek velkorážové munice sovětského typu). Třetí pilíř tvoří právě probíraná muniční iniciativa.

Přislíbené finance

Premiér Petr Fiala již na konci května mluvil o částce 1,6 miliardy eur, kterou přislíbilo poskytnout celkem 15 zemí. Uvedl to při příležitosti jednání o bezpečnosti s dalšími evropskými státníky. Ačkoliv samotná částka zazněla z úst Petra Fialy, u jednání nechyběli zástupci Dánska, Lotyšska, Polska a Nizozemska (.pdf) a schůzky se účastnili i premiér Ukrajiny Denys Šmyhal a americký náměstek ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti James O'Brien. 

Obdobně se na začátku června vyjádřil i ministr zahraničí Jan Lipavský, podle kterého se podařilo získat závazky na poskytnutí financí zhruba ve výši 1,7 miliardy eur od 15 zemí. To by podle něj mělo vystačit na nákup půl milionu kusů munice (video, čas 5:55).

Celkovou výši příspěvků, které země na iniciativu poslaly, ale většinou není možné zjistit z oficiálních zdrojů. Ministerstvo obrany z bezpečnostních důvodů nechce o nákupu munice sdělovat více detailů a nezveřejňuje, které země se do iniciativy zapojily nebo jakou částkou přispěly. Důvodem je i tlak ze strany Ruska na třetí země, ze kterých munice pochází.

Některé země nicméně samy zveřejnily, kolik peněz na českou iniciativu přispějí. Velkou částku poskytne Německo, které na začátku dubna přislíbilo celkem 576 milionů eur. Ke dni vysílání námi ověřované debaty zveřejnilo výši příspěvku dalších 12 členských států EU a také Kanada. Jak je vidět na následující tabulce, podařilo se nám dohledat příspěvky ve výši přibližně 1,5 miliardy eur. Patnáctým státem, který přispěl, je Polsko. Tamní ministr zahraničí Radoslaw Sikorski uvedl, že polská vláda rozhodla o zdvojnásobení sumy, konkrétní částku ale neprozradil.

Kromě toho na nákup munice finančně přispívá i Česko. Přesná částka ale není známá, protože se na ní Fialův kabinet shodl v utajeném režimu. Premiér Fiala pouze opakovaně uvedl, že se jedná o vyšší stovky milionů korun (video, čas 23:15) a dodal, že množství finančních prostředků podle jeho názoru odpovídá „podílu, který by země naší velikosti a prosperity měla do těch věcí vložit“.

Závěr

Předseda vlády Petr Fiala mluvil o příspěvku 1,6 miliardy eur do české muniční iniciativy již na konci května po boku dalších evropských státníků. Ministr zahraničí Jan Lipavský později řekl, že na nákup munice Česko získalo 1,7 mld. eur. Ministerstvo obrany z bezpečnostních důvodů částky a přispívající země nezveřejňuje. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám ale podařilo dohledat příspěvek 14 zemí EU a NATO. Celkově se jedná o 1,5 miliardy eur. Výsledná částka se tak vejde do naší 10% tolerance, a výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý. 

Petr Fiala v duelu mluví o pomoci Ukrajině ve formě dodávek munice a vyzdvihuje, že v českém zájmu je, aby se Ukrajina ruské agresi ubránila. Andreje Babiše kritizuje za jeho vyjádření v České televizi, kde řekl, že by neposlal české vojáky do otevřeného konfliktu v případě napadení spojenců v NATO. 

Vyjádření v televizi

Babišův výrok zazněl v předvolebním duelu ČT s Petrem Pavlem před druhým kolem prezidentských voleb 2023. Jedním z témat debaty byla bezpečnost. Mír a válka přitom byly častými motivy Babišovy prezidentské kampaně, ve které se vymezoval vůči vládě Petra Fialy a používal slogany jako „Nezavleču Česko do války“.

Moderátor duelu Martin Řezníček se Andreje Babiše zeptal, zda by měla Česká republika splnit spojenecké závazky a poslat své vojáky na pomoc Polsku nebo pobaltským státům v případě jejich napadení (video, čas 52:00). Na tuto otázku Babiš odpověděl: „Ne, určitě ne. Já chci mír, nechci válku a v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války.“ (video, 53:10)

Česko je k vzájemné pomoci v případě napadení partnera zavázáno členstvím v NATO. Článek 5 Severoatlantické smlouvy říká, že útok na jednoho člena je útokem na celou alianci a členská země v případě ohrožení pomůže napadeným partnerům nutnými způsoby, v mezním případě tedy i za použití vojenské síly.

Babišova reakce

Andrej Babiš se svůj výrok později snažil vzít zpět. Na svém účtu na síti X napsal, že by článek 5 Severoatlantické smlouvy dodržel, pokud by to bylo potřeba. Alena Schillerová či Klára Dostálová z ANO následně Babiše obhajovaly tím, že nechtěl odpovídat na hypotetickou otázku. To samé na síti X psal i samotný Andrej Babiš.

Závěr

Petr Fiala má tedy pravdu, že Andrej Babiš v televizi řekl, že by jako prezident neposlal napadeným státům NATO pomoc. Babiš však později svá slova vzal zpět a potvrdil, že by jako velitel ozbrojených sil dodržel článek 5 smlouvy o NATO, který členské státy k pomoci zavazuje. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.