ODS

Od roku 2004 se na postu ministra či ministryně školství vystřídalo 6 lidí (konkétně Buzková, Kopicová, Kuchtová, Bursík, Liška a Dobeš). Ministryně Kopicová ale zastávala tento post dvakrát, takže Petr Fiala je de facto skutečně 8. ministrem školství za posledních 8 let.

„Zahraničními pozorovateli“ myslí ministr Fiala zcela jistě čtveřici Paulo Santiago, Alison Gilmore, Deborah Nusche, Pamela Sammons a jejich Zprávu OECD o hodnocení vzdělávání v ČR z ledna roku 2012. Tento výrok označujeme na základě této zprávy za pravdivý .

Anglický originál dokumentu v plném znění lze nalézt na stránkách OECD (.pdf), souhrn hlavních závěrů v českém překladu na stránkách MŠMT.

V této zprávě se skutečně jako jeden z problémů objevuje absence standardů učitelské profese (strana 4 české verze) a neexistence přehledu toho, co by učitelé měli znát a jaké by měli mít dovednosti. Chybí výkonová kritéria a neexistuje efektivní hodnocení (strana 11). Zpráva doporučuje vytvoření jasnějšího kariérního řádu a učitelských standardů, které by mohly být přínosnější a zajišťovat vazbu mezi výsledky hodnocení a kariérním postupem (a tím pádem i platovým ohodnocením). Uvádí také, že tvorba těchto norem se již plánuje.

26. ledna 2009 vláda projednala a vzala na vědomí tzv. Bílou knihu terciárního vzdělávání (.pdf). V uvedeném materiálu bylo navrhováno a diskutováno zavedení školného s možností odloženého a kontingenčního splácení (viz. odst. 97 výše uvedeného materiálu). Jiné varianty spoluúčasti studentů materiál nezmiňuje.

Univerzita Karlova přispěla do diskuze o změnách v oblasti vysokého školství vytvořením a zveřejněním materiálu (.pdf), nazvaného Perspektivy dalšího vývoje českého vysokého školství - obecná východiska a náměty. Tento materiál Univerzita Karlova zveřejnila 14. května 2009. V kapitole IV. 2 daný materiál diskutuje čtyři možné varianty financování, které vycházejí z principu spoluúčasti studentů na financování studia - upravení současných poplatků, zápisné, platby za opravné zkoušky a školné - a odůvodňuje uvedení těchto variant potřebou rozšířit diskusi o spoluplatbách tak, aby se nevěnovala pouze školnému.

Jelikož se z dostupných zdrojů nepotvrdila informace o tom, že by v českém politickém prostředí (např. v programových prohlášeních vlád Mirka Topolánka I. a II., volebních programech politických parlamentních stran do voleb v roce 2006 apod.) bylo navrhováno zápisné před tím, než ho jako jednu z variant navrhla Univerzita Karlova v roce 2009 ve výše uvedeném dokumentu, hodnotíme výrok nového ministra školství jako pravdivý.

Dle stanovisek Rady Vysokých škol (RVŠ), jež je orgánem reprezentace vysokých škol a České konference rektorů (ČKR), která je orgánem reprezentace vysokých škol složeným z jejích rektorů, je financování vysokých škol v dlouhodobém deficitu.

ČKR např. upozorňuje na zmiňovaný deficit již pro rok 2007 (.pdf), a to ve výši 2,28 miliardy Kč. Tiskové prohlášení (.doc) RVŠ sleduje a predikuje deficit rozpočtu vysokých škol od roku 2009 (pro rok 2009 1,4 miliardy Kč, 2010 3,1 miliardy Kč a 2011 4,1 miliardy Kč).

V materiálu (.pdf) s názvem Perspektivy dalšího vývoje českého vysokého školství - obecná východiska a náměty, který Univerzita Karlova zveřejnila 14. května 2009, jsou diskutovány možné varianty spoluúčasti studentů na financování. Autoři k možné výši zápisného uvádí: "Orientačně lze uvažovat o maximálně jeden a půl násobku měsíčního sociálního stipendia jako zápisného do semestru, tj. dnes cca 2 400 Kč, resp. o trojnásobku měsíčního sociálního stipendia jako zápisného do ročníku, tj. dnes cca 4 800 Kč (tj. přepočteno na měsíc cca 400 Kč)" (str.35 citovaného dokumentu).

Výrok ministra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Na základě informací dostupných na oficiálních stránkách Evropské komise hodnotíme výrok Hynka Fajmona jako pravdivý.

Evropská komise dne 25. dubna 2012 skutečně předložila návrh rozpočtu (.pdf) pro rok 2013. V návrhu samotném se na straně devět lze dočíst, že návrh rozpočtu předpokládá pro platby výrazné navýšení vyplývající z předchozích závazků. Celkově by se mělo jednat o 134,3 miliard eur vyčleněných na platby, což je o 6,8% více než v roce 2012.

Slovy „zaplatit, to co slíbila“ je pravděpodobně Hynkem Fajmonem myšleno splatit své smluvní závazky z minulých a současných let. Toto je opravdu jeden z důvodů navýšení - v roce 2013 by měla být dokončena řada projektů odsouhlasených v minulých rozpočtech. Komise plánuje také navýšení investic do hospodářského růstu, výzkumu a nových pracovních míst.

Výrok týkající se přípravy tzv. druhého Marshallova plánu musíme označit jako neověřitelný, protože se nepodařilo nalézt žádné oficiální stanovisko Evropské komise k této iniciativě. Níže uvedené informace vycházejí pouze z článků v médiích.

S informací o tzv. druhém Marshallově plánu pro Evropu jako první přišel španělský deník El País 29. dubna 2012. Údajně by se mělo jednat o plán investic ve výši 200 milionů eur, který by měl pomoci obnovit hospodářský růst, a Evropská komise by jej podle médií měla předložit na summitu Evropské rady v červnu 2012.

Nicméně již 27. dubna 2012 ve svém projevu předseda Evropské komise José Manuel Barroso oznámil, že EU plán pro hospodářský růst má, je jím Evropa 2020, a pouze dodal, že tato agenda může být upravována podle současných výzev. Stejně tak učinila v reakci na španělskou zprávu 30. dubna 2012 i mluvčí EU. Oznámila, že problém podpory růstu a zaměstnanosti pro EU není novým tématem.

Na základě statistických údajů a informací dostupných z médií lze tento výrok hodnotit jako pravdivý.

Fakt, že se Velká Británie opět ocitla v recesi, potvrzují britská média (BBC, Telegraph) i Úřad pro národní statistiky. Růst HDP v prvním kvartálu 2012 se propadl o 0,2% a pokračoval tak v sestupu, který činil 0,3% za poslední kvartál roku 2011. Naposledy byla Británie v recesi v roce 2009.

Ověření výroku, že Španělsko je na prahu bankrotu, je problematické. Španělsko se v prvním kvartálu 2012 sice propadlo zpět do recesea musí se také potýkat se snížením ratingu velkých bank (španělská ekonomika i bankovní sektor mají tedy značné potíže), nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by mělo jako země zbankrotovat. Zatím dokonce odmítá možnou finanční pomoc od ostatních členů EU. Vzhledem k nemožnosti hodnotit jestli se krajina na prahu bankrotu nachází, nebo ne, není tato čast výroku do hodnocení zahrnuta.

Na základě dat Evropské komise a Evropského parlamentu o navrhovaných a schválených rozpočtech mezi lety 2007 až 2013 hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Fakt, že Evropská komise pravidelně navyšuje svůj návrh oproti loňskému rozpočtu schválenému EP, je pravda. Evropská komise tlačí na navyšování rozpočtu EU, zatímco členské státy a Rada EU se naopak snaží rozpočet stačovat na minimum.

Rozpočet EU je limitován mechanismem tzv. Finančního rámce 2007 - 2013. Tento dokument, který byl schválen roku 2006, stanovuje maximální procentuální stropy rozpočtu, nad které EK nesmí jít. V současné době je předložen nový Finanční rámec 2014 - 2020 (.pdf), který rovněž počítá s nárůstem rozpočtu.

Srovnání rozpočtů navržených EK a rozpočtů schválených EP mezi lety 2007 až 2013návrh rozpočtu EKrozdíl návrhu EK oproti rozpočtu schváleného EP v předchozím rocekonečná podoba rozpočtu schváleného EProzdíl mezi schváleným rozpočtem a schváleným rozpočtem předchozího roku2013137,92 mld. €6,84 %bude teprve schválena2012132,74 mld. €4,91 %129,09 mld. €2,02 %2011134,28 mld. €9,22 %126,53 mld. €2,91 %2010138,60 mld. €25,66 %122,95 mld. €11,47 %2009113,63 mld. €1,39 %110,30 mld. €- 1,58 %2008118,00 mld. €5,88 %112,07 mld. €0,56 %2007113,41 mld. €111,45 mld. €zdroj: EK a EP

Výrok lze hodnotit jako pravdivý - i v minulých letech Komise a Parlament usilovaly o navýšení rozpočtu. U letošního navýšení se pak skutečně objevuje argument "boje s krizí".

Komise i Parlament prosazovaly zvýšení rozpočtu EU i v minulých letech, nicméně narazily na odpor Rady. Konkrétně v rámci jednání o rozpočtu pro rok 2011 navrhovala Komise s podporou Parlamentu navýšení o 6,2% s tím, že prostředky budou potřeba na oblasti vzdělání, výzkumu ale i na nové politiky EU. Nakonec byla schválena varianta prosazovaná dvanáctkou zemí v čele s Velkou Británií, tedy navýšení o 2,9%. O rok později při návrhu rozpočtu pro rok 2012 Komise požadovala navýšení o 4,9 % (argumentovala zejména nutností splácet dřívější závazky např. v regionální politice). Poslanci EP pak požadovali dokonce navýšení o 5,23% (další pokles veřejných investic by podle některých MP mohl vést ke zpomalení růstu a zotavení ekonomik EU), nicméně nakonec ustoupili a dohodli se s Radou na navýšení o 1,86%. Situace byla podobná i v předcházejících letech. I v roce 2010 se Parlament snažil o zvýšení rozpočtu, dokonce navrhoval jeho navýšení o 12% a argumentoval především bojem s krizí. Nakonec ale došlo k navýšení v platbách jen o 8,76% oproti roku 2009. V roce 2009 se také objevil argument boje s krizí a Parlament s Komisí prosadily do rozpočtu mimo jiné 1 mld eur na potravinovou pomoc. Rada nicméně zamítla velkou část pozměňovacích návrhů Parlamentu a snížila řadu položek rozpočtu.

Nárůst v rozpočtu EU navrhuje Komise i pro rok 2013. Jako argument pro toto zvýšení zazněl boj s krizí, kdy eurokomisař pro rozpočet Lewandowski prohlásil, že růst nelze obnovit jen škrty. Lewandowski navýšení dále obhajuje tím, že se jedná o poslední rok finanční perspektivy 2007-13, a dochází tedy např. k zvýšenému proplácení faktur za dokončované projekty. Jako další důvod pak uvádí i nutnost uhrazení účtů, které se nahromadily za minulé roky z důvodu nízkých rozpočtů a nedostatku prostředků. Zástupci Parlamentu se staví k navýšení souhlasně a také zmiňují nutnost navýšení rozpočtu v souvislosti s bojem s krizí.

Argument „přidané hodnoty“, který zmiňuje europoslanec Fajmon, se objevil v prohlášení zpravodaje rozpočtového výboru v kontextu toho, že EU musí zajistit, aby přímé investice v rámci strategie EU 2020 měly přidanou hodnotu pro Evropu.