ODS

Na základě údajů Evropské komise a Eurostatu hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Podle údajů na stránkách EU rozpočet EU skutečně činí zhruba 1% HDP členských států. Konkrétně v roce 2011 se například HDP všech členských států pohybovalo ve výši 12 629 458.3 milionů euro a rozpočet Evropské unie ve výši 126 527.2 euro milionů euro, tj. 1,002%.

Na základě níže uvedených zdrojů hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Výše hrubého veřejného dluhu za poslední léta významně stoupla. V průměru evropské sedmadvacítky stoupl dluh z 59 % v roce 2007 na 82,7 % v roce 2011. V zemích eurozóny je tento průměr dokonce ještě vyšší, a to 87,2 %. Přehled dluhů všech zemí EU uvádí Eurostat.

Jako odpověď na krizi zavádí většina států EU úsporná opatření. Nejnaléhavější jsou takovéto kroky u skupiny tzv. "evropských hříšníků" - Portugalska, Irska, Řecka a Španělska, kterým se zkráceně přezdívá PIGS (podle počátečních písmen názvů těchto zemí v angličtině). V současné době už se však mluví o skupině PIIGS, do které se přiřadila ještě i Itálie.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vypracoval dokument (.pdf) "Protikrizová opatření ve vybraných zemích EU", ve kterém detailně popisuje kroky, které podnikly vlády v Německu, Velké Británii, Francii, Belgii, Slovensku, Dánsku, Finsku, Švédsku, Irsku a Španělsku.

Analýzu opatření proti krizi ve vybraných zemích EU provedl také CEVRO (.pdf, čtrnáctideník 13/2009). Tato analýza poskytuje na základě informací z médií rozbor úsporných opatření v devíti zemích Unie - Litvě, Lotyšsku, Německu, Maďarsku, Slovensku, Itálii, Francii, Španělsku a Rakousku.

Jen na základě těchto materiálů, které dokazují provádění úsporných opatření v 17 státech EU, již můžeme tvrdit, že většina členských států ve svých národních rozpočtech šetří. Týká se to však rovněž dalších států, jako jsou Slovinsko, Nizozemí, Bulharsko a v neposlední řadě také Česká republika (.pdf).

Na základě informací Evropské unie a portálu VoteWatch.eu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanec Fajmon měl i se svými kolegy z ODS v tomto volebním období EP (2009-2014) možnost hlasovat ve věci schvalování rozpočtu celkem třikrát. V případě rozpočtu na rok 2010 hlasovalo 5 poslanců ODS, včetně Hynka Fajmona, za přijetí Návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2010 ve znění naposledy pozměněném Radou, dva se hlasování zdrželi a jeden se nezúčastnil.

Rozpočet na rok 2011 byl na základě Návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011, všechny oddíly, ve znění pozměněném Radou schválen s podporou 7 poslanců ODS, přičemž další dva se hlasování zdrželi.

Co se týče rozpočtu EU na rok 2012, k jeho schválení v EP došlo na základě Společného návrhu schváleného dohodovacím výborem v rámci rozpočtového procesu pro rok 2012 a s ohledem na postoj, který k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie přijala Rada. Poslanec Fajmon hlasoval pro návrh, stejně jako všichni jeho kolegové.

Všichni poslanci ODS jsou v EP součástí politické skupiny Evropských konzervativců a reformistů, která ve všech sledovaných letech vyzýva k „zmražení“ výše rozpočtu na stávající úrovni (viz například rozpočty pro roky 2011, 2012, nebo 2013). Stejný postoj (.pdf) pak skupina prezentovala ve věci nového Finančního rámce 2014-2020, což odpovídá politice Rady EU, která ve jménu členských států tlačí na snižování rozpočtu předkládaného ze strany Evropské komise.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, a to z důvodu nedohledatelnosti relevantních zdrojů, které by jej potvrdili.

Zprávu o chystaném paktu pro růst v hodnotě 200 miliard eur původně přinesl španělský denník El Pais a většina zpravodajských serverů se odvolává právě na tento článek.

Učinil tak i zpravodajský portál EurActiv, který uvádí, že "podle informací novinářů Evropská komise pracuje na plánu nových investic do rozvoje infrastruktury, obnovitelných zdrojů energie a vyspělých technologií o objemu 200 milionů eur." Oficiální informace o přípravě tohoto opatření však Komise neposkytuje.

Uvedený výrok Hynka Fajmona hodnotíme na základě sdělení uveřejněných na EUR-Lexu jako pravdivý. Sama Komise ve sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů přiznává, že navzdory poskytování grantů v odvětví dopravy, energetiky a telekomunikací, je řada stěžejních infrastrukturních projektů zpožděna. Jako hlavní důvod Komise označuje nedostatek investic, což se snaží řešit (pdf.) pomocí znovusjednocení poskytování finanční pomoci v rámci EU.

Ve své zprávě z roku 2007 Komise například uvádí, že 20 z 32 (energetických) projektů evropského významu se potýká se zpožděním. 12 z těchto 20 projektů je opožděno o 1 až 2 roky, 8 z nich o více než 3 roky. Žádná zpoždění nejsou hlášena pouze u 12 z uvedených 32 projektů evropského významu (37 %) a jen 5 z nich je zcela nebo prakticky dokončeno. Část jednoho projektu rovněž čeká na uskutečnění jiné části více než 10 let. Dva projekty jsou ve stádiu částečné rozestavěnosti.

Vznik politické strany je v § 6 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb. popsán takto:

(2) Návrh na registraci strany a hnutí (dále jen "návrh na registraci") podává nejméně tříčlenný přípravný výbor strany a hnutí (dále jen "přípravný výbor"), který je oprávněn vyvíjet pouze činnost směřující ke vzniku strany a hnutí. Členy přípravného výboru musí být občané, kteří dosáhli věku 18 let. Návrh na registraci podepíší všichni členové přípravného výboru a uvedou svoje jména a příjmení, rodná čísla a bydliště. Dále uvedou, kdo z členů přípravného výboru je zmocněn jednat jejich jménem. K návrhu na registraci přípravný výbor připojí
a) petici alespoň jednoho tisíce občanů požadujících, aby strana a hnutí vznikly. K podpisu pod peticí musí občan uvést své jméno a příjmení, rodné číslo a bydliště,
b) stanovy (organizační řád) ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uvedeny:
1. název a zkratka strany a hnutí,
2. sídlo,
3. programové cíle,
4. práva a povinnosti členů,
5. ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny, zejména vymezení rozsahu, v němž mohou ve prospěch strany majetek nabývat, hospodařit a nakládat s ním, popřípadě nabývat jiná majetková práva, a rozsahu, v němž mohou jednat a zavazovat se jménem strany,
6. orgány včetně orgánů statutárních, rozhodčích a revizních, způsob jejich ustavování a vymezení jejich oprávnění,
7. způsob, jakým statutární orgány jednají a podepisují, zda a v jakém rozsahu mohou činit právní úkony jménem strany a hnutí i jiní členové či pracovníci,
8. zásady hospodaření,
9. způsob stanovení členských příspěvků, mají-li členové strany a hnutí uloženu povinnost platit členské příspěvky. Členské příspěvky člena nesmí přesáhnout 50 000 Kč za kalendářní rok,
10. způsob naložení s majetkovým zůstatkem, který vyplyne z likvidace majetku a závazků v případě zrušení strany a hnutí, pokud tento zůstatek nepřipadne státu (§ 13 odst. 7).
Dále je zde také důležitý odstavec 5, kde se píše toto:

(5) Pokud stanovy neurčují něco jiného, jedná jménem strany a hnutí až do ustavení orgánů uvedených v odstavci 2 písm. b) bodu 6 přípravný výbor. Orgány strany a hnutí musí být ustaveny nejpozději do 6 měsíců od vzniku strany a hnutí. Nejsou-li orgány v této lhůtě ustaveny, dá Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") podnět k návrhu na pozastavení činnosti strany a hnutí (§ 14).

Z výše uvedeného vyplývá, že Karolína Peake a její přípravný výbor může jednat jménem své strany ještě před vznikem oficiálních orgánů strany, a to nejdéle 6 měsíců, dokud nebudou splněny všechny požadavky pro vytvoření a registraci jejího uskupení jako politické strany.

Podmínky, kterými se naopak musí řídit ministerstvo při registraci politické strany se nám podařilo najít na stránkách Ministerstva vnitra. Vysloveně se zde uvádí, že ministerstvo musí provést nebo zamítnout registraci do 15 dnů od zahájení řízení o registraci, přičemž žádost musí splňovat všechny požadované náležitosti. Pokud je nesplňuje, nebo jsou údaje neuplné, či nepřesné musí na to žadatele upozornit nejpozději do 5 dnů. Samotné řízení je v tomto případě zahájeno až když jsou odstraněny tyto nedostatky. V případě, že žadateli není do 30 dnů od zahájení řízení doručeno zamítnutí žádosti se strana považuje automaticky za registrovanou.

Jak je patrné, samotná procedura registrace se klidně může protáhnout i na měsíc, jak uvádí Miroslava Němcová. Výrok je tedy pravdivý.

Skutečně došlo k podobné situaci.

Uveďmě příklad z vol. období 2006-2010. Koaliční strany se ve sněmovně přinejmenším od r. 2008 nacházely v situaci, kdy, jak říká Němcová, "jste nevěděl, jak to hlasování dopadne". Topolánkova vláda v r. 2007 získala důvěru mj. díky tomu, že poslanci ČSSD Melčák a Pohanka svou nepřítomností umožnili, aby 100 koaličních poslanců stačilo pro vyslovení důvěry. V dalších letech pak celá řada poslanců opustila své kluby: (podle webu sněmovny)

Už od r. 2006 byli nezařazenými zmínění poslanci ČSSD Pohanka a Melčák.

V roce 2008 to pak byli za ČSSD Snítilý a Wolf, za ODS Raninec a Schwippel (oba "spolurebelové" s V. Tlustým) a za SZ Jakubová a Zubová.

V roce 2009 s vyslovením nedůvěry vládě opustil klub ODS V. Tlustý a v říjnu v souvislosti se vznikem TOP09 odešli poslanci Husák, Kalousek, Parkanová a Severa z klubu KDU-ČSL.

V roce 2010 se objevili 2 nezařazení: posl. Dimitrov za ČSSD a posl. Slámová, která nastoupila jako náhradnice z ODS v dubnu a do klubu nevstoupila.

Před vyslovením nedůvěry vládě M. Topolánka tedy koaliční strany opustili 4 poslanci ze 100, celkem bylo nezařazených 8, před koncem vol. období pak bylo nezařazených celkem 15. Považujeme tuto situaci za srovnatelnou se současností a výrok poslankyně Němcové tedy za pravdivý.

Sněmovna měla tři místopředsedy už v letech 1998 až 2002.

Počet místopředsedů byl skutečně v minulosti vyšší: v r. 2006 se na ustavující schůzi odhlasovalo místopředsedů pět, v r. 2002 dokonce šest. V roce 1998 se ovšem sněmovna rovněž usnesla na počtu tří, který pak zůstal do r. 2002. Miroslava Němcová pro tento návrh sama hlasovala.

Když se však v r. 2010 diskutoval počet místopředsedů, Němcová sama počet tří nenavrhla, to udělal Petr Tluchoř. Němcová sice v tom okamžiku sněmovně předsedala, návrh ale podat mohla: ve všech zmíněných letech byl počet místopředsedů vždy stanoven dle návrhu předsedajícího (V. Klaus v r. 1998 podal hned tři návrhy). Výraz "prosadila" ovšem nemusí odkazovat na podání návrhu, nepodařilo se nám ale nalézt zdroj, který by potvrzoval, že Němcová počet tří prosazovala.

Nemůžeme posuzovat, co si poslankyně Němcová pamatuje, na druhou stranu se ani jedno z jejích tvrzení neshoduje s faktickým základem ve veřejných záznamech o sněmovně. Proto je posuzujeme jako nepravdivá.

Co se týká části výroku o tom, že Senát je "oranžový", kde má Miroslava Němcová na mysli ČSSD, jedná se o pravdu. V Senátu je v současnosti 41 senátoru za ČSSD, což je prakticky polovina.

Modrá barva je přisuzována ODS, ale v tomto případě je poměrně troufalé tvrdit, že by sama ODS měla většinu ve sněmovně. Největším počtem poslanců totiž disponuje opět ČSSD s 55 poslanci a ODS je až druhá s 51. Spíše si můžeme ředstavit, že pod "modrou" sněmovnu se řadí celá vládní pravicová koalice včetně TOP 09 a VV, respektive momentálně jejich odpadlíků. Sice s výhradou, ale vzhledem k tomu, že ODS má v koalici vůdčí roli označujeme výrok za pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zprávy (.pdf) Eurostatu o vládních dluzích ve 4. čtvrtletí (uváděno jako procento HDP) zveřejněné 23. dubna 2012. Z této zprávy vyplývá, že Česká republika patří do první třetiny nejméně zadlužených zemí v EU, konkrétně je 7. nejméně zadluženou zemí sedmadvacítky.

Veřejný dluh ČR tvoří podle této statistiky 41,2 % HDP. Pro představu, nejnižší veřejný dluh má mezi státy EU Estonsko, jehož dluh je pouze 6,0 % HDP a nejvyšší Řecko, jehož dluh činí 165,3 %. Přehledně zpracovanou tabulku zaměřenou pouze na tuto informaci zveřejnila i mnohá česká média jako například novinky.cz, finance.cz, či deník.cz.