Bohuslav Svoboda
Proto jsem volili variantu jmenovat krizového manažera s naprosto jednoznačnou dedikací toho, že tam bude na půl roku až na rok, že v okamžiku, kdy tu situaci trochu stabilizuje, nebo proběhne výběrové řízení, tak aby byl vybrán definitivní generální ředitel s tím, že jsme deklarovali, že samozřejmě, pokud krizový manažer bude ten nebo onen a bude kvalitní, že se může do toho výběrového řízení hlásit.
Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý. Primátor Svoboda hovoří o období půl až jednoho roku, zatímco magistrát (podle serveru E15.cz) předpokládal "zhruba dva roky".
Svoboda však skutečně od začátku tvrdil, že jde o jmenování krizového manažera, jehož úkolem bude především stabilizace DPP. Tento tzv. krizový manažer měl být zároveň ve své funkci pouze dočasně, a to tak dlouho, než magistrát hl. m. Prahy najde nového generálního ředitele.
Pro doplnění: Vladimír Lich se stal dočasným ředitelem 8. března 2012 a 16. srpna 2012 byl dozorčí radou odvolán.
Můžete změnit počet členů dozorčí rady (pražského dopravního podniku, pozn.), ale nemůžete změnit počet členů za odbory. To lze měnit pouze v určitých intervalech, kdy tím odborem končí ten čtyřletý nebo kolika letý kontrakt.
Výrok prozatím hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo najít stanovy Dopravního podniku hl.m. Prahy. V tomto ohledu jsme kontaktovali tiskové oddělení a čekáme na jejich odezvu. V případě získání dalších informací změníme hodnocení tohoto výroku.
Po získání informací z tiskového oddělení Dopravního podniku hl.m. Prahy, hodnotíme daný výrok jako pravdivý, zástupci zaměstnanců tvoří v dozorčí radě vždy 1/3 z celkového počtu členů.
Na základě nově získaných informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jsem vlastně velitel městské policie a celá tato problematika spadá ze zákona do mé gesce, já ji dokonce ani nemohu na nikoho přeložit.
Tvrzení hodnotíme jako zavádějící, protože zákon o obecní policii umožňuje pravomoc řízení policie úplně nebo částečně delegovat na jiné osoby.
Na vrcholu struktury Městské policie hl. m. Prahy skutečně stojí primátor. § 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ale uvádí, že "obecní policii řídí starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem obce", a dále pak, že "na návrh osoby podle odstavce 1 zastupitelstvo obce může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka." Není tedy pravda, že by Bohuslav Svoboda jako primátor nemohl tuto problematiku "na někoho přeložit".
Martin Kuba
Státní energetická koncepce v téhle té chvíli přináší tři základní schémata. Jedno je posílení role jádra, ale postavené na reálných základech, na reálných ekonomických základech oproti tomu minulému návrhu. Jedno je významné zmapování a zreálnění řekněme stavu zásob uhlí a vydefinování jeho postavení v té budoucnosti, kdy budeme potřebovat prolomit limity, jak kroky musíme udělat, abychom ušetřili a přicházíme s velmi významným snížením podílu uhlí na výrobě elektrické energie a třetí v té oblasti obnovitelných zdrojů, kde energetická koncepce, myslím si, ani nejde kritizovat za to, že by nepočítala s jejich rozvojem. Ona pouze počítá s tím rozvojem, kde je to ekonomicky udržitelné a říká, že takový model, který byl do teď uplatňován v České republice, není pro Českou republiku dlouhodobě ekonomicky únosný.
Státní energetická koncepce, o které ministr Kuba hovoří, bude vládě představena v srpnu. Její znění prozatím není volně přístupné, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Cena za přenos energie nějak zásadně nenarůstá. Cena silové elektrické energie na trhu také ne. Co u nás velmi významně narůstá, je to, co všichni platíme za fotovoltaiky, za ty obnovitelné zdroje. V téhle té chvíli je třeba říct, že je to nějakých 752 korun na megawatthodinu, což je při průměrné spotřebě jednoho rodinného domu nebo bytu kolem 4 Megawatt za rok, někde ke 2 tisícům korun, které všichni ze svých zdrojů dáváme, je to 32 nebo 37 miliard korun už v tomhle tom roce.
Výrok ministra Kuby je neověřitelný, neboť nejsou dohledatelná všechna fakta, které ministr popisuje.
Energetický regulační úřad (ERÚ) vydal 27. června letošního roku Energetický regulační věstník (.pdf), kde na straně 2 informuje, že " očekávaný dopad podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkovou cenu pro konečné zákazníky se v roce 2013 odhaduje na 752 Kč/MWh." Je třeba dodat, že nejde podle ERÚ pouze o cenu za obnovitelné zdroje energie (či dokonce pouze za fotovoltaiky), protože, jak ERÚ píše, jsou zde "zahrnuty také náklady na podporu druhotných zdrojů, kombinované výroby elektřiny a tepla a odchylek spojených s vykupovaným množstvím elektřiny."
Mimo toto ministrem popsané číslo však nebylo možné dohledat ostatní statistická data, na která se ministr odvolává, a z nichž tvoří celkový výsledek 32-37 mld. Kč, tudíž je jeho výrok neověřitelný.
Znova zopakuji, u nás v téhle té chvíli každá rodina musí platit prostě navíc 623 korun za jednu megawatthodinu (kvůli nákladům spojeným s fotovoltaikou, pozn.), stejně jako průmyslový podnik. To znamená pro českou rodinu je to někde kolem 2 tisíc korun ročně a pro ten podnik jsem uváděl příklad někde klidně kolem 5 a více milionů korun.
Výrok ministra Kuby je nepravdivý, neboť podle dat z ERÚ je jím uváděná výše platby rozdílná.
Ministrem Kubou uváděná výše platby se tak odlišuje od popisované reality ze strany ERÚ, tudíž je tento jeho výrok nepravdivý.
Výroba elektrické energie z uhlí je nějakých zhruba 42 terawatt, což je někde kolem 55, 60 %.
Ministrův výrok může být přesný podle zcela aktuálních dat, která ale nemáme k dispozici.
Pokud jde o podíl energie z uhlí na celkové české výrobě elektřiny, ministrův výrok souhlasí např. s údajem 57 % asociace producentů uhlí Euracoal či "téměř 60 %" uvedenými na portálu Ministerstva zahr. věcí, czech.cz.
Celkový objem takto vyrobené elektřiny má podle ministra činit "zhruba 42 terawatt". V roce 2010 však podle celkové produkce elektřiny, uvedené Euracoal (tento údaj potvrzují statistiky OECD) 42 terawatthodin představovalo jen cca 49% české roční výroby elektřiny.
Aktuální údaje (.pdf, str. 11) Mezinárodní agentury pro energii nicméně ukazují, že produkce elektřiny v ČR významně poklesla a za rok 2011 by 42 terawatthodin bylo již 52% roční výroby.
Nepodařilo se nám bohužel dohledat zcela aktuální údaje, které by potvrzovaly či vyvracely, zda oněch 42 terawatthodin odpovídá roční produkci elektřiny z uhlí v Česku a zda je hodnota 55-60 % správná.
My poprvé zavádíme určitý tlak na to, aby nebyla vyráběna elektrická energie s nízkou účinností. To znamená v těch kondenzacích, kde ta účinnost je někde kolem 28 %, kde většina uhlí v podstatě se prožene komíny a vyrobí se elektrická energie s velmi nízkou účinností, toto chceme omezit. Chceme podporovat kogenerační jednotky, kde ta účinnost je mnohem vyšší.
Pavel Blažek
My dnes máme, abych to pro diváky řekl velmi jednoduše, 4 druhy věznic. Od takové té nejlehčí až po nejtěžší.
Výrok je pravdivý, protože trestní zákoník skutečně rozlišuje čtyři druhy věznic.
Podle přesného znění § 56 odst.1 trestního zákoníku se dělí systém věznic v ČR na věznice:
- s dohledem
- s dozorem
- s ostrahou
- se zvýšenou ostrahou
Specifičtěji jsou pak rozdíly v těchto typech věznic uvedeny ve vyhlášce 345/1999 Sb. Ministerstva spravedlnosti, konkrétně § 51, § 52, § 53 a § 54. Věznice jsou takto odstupovány podle přísnosti výkonu trestu od nejlehčí po nejtěžší.
Od prvního října vstoupí v účinnost takzvaná Staňkova novela trestního zákona, která bude znamenat možnost propouštět vězně do domácího vězení po kratší době, než tomu bylo v minulosti.
Novela trestního zákoníku, která umožní vězně podmínečně propouštět dříve, ještě neprošla Senátem.
Ministr Blažek odkazuje k návrhu zákona, kterým se mění mj. trestní zákoník: zde by měl přibýt §57, "Přeměna trestu odnětí svobody v trest domácího vězení". Ten nově umožní vězni po výkonu poloviny trestu odnětí svobody jeho zbytek přeměnit na domácí vězení. Nikoli tedy "po kratší době, než tomu bylo v minulosti", jak říká ministr, protože jde o zcela novou úpravu.
Nicméně, již v současnosti je možné vězně podmínečně propustit a propuštěnému přitom uložit "přiměřená omezení a přiměřené povinnosti", velmi podobné trestu domácího vězení (média oba instituty často jasně nerozlišují - např. lidovky.cz zde). Podmínečné propuštění dosud bylo (dle § 88 ods. 1 trestního zákoníku) u trestných činů možné po vykonání poloviny trestu. Podle uvedené novely bude možné některé odsouzené propustit již po třetině trestu.
Ministr ale nemůže tvrdit, že novela vstoupí v účinnost 1. října, protože dosud (10. července) nebyla schálena Senátem. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Krom toho ministr sice zjednodušeně, ale pravdivě popisuje obsah novely.
