ODS

Předně uveďme, že poslanec Žáček zde odpovídá (video, čas 15:50) na otázku moderátora, zda v přístupu SPD k pozici ředitele BIS Michala Koudelky může hrát roli i fakt, že dle zástupců SPD je tato strana ve zprávách BIS označována za extremistickou. Pavel Žáček pak odpovídá ověřovaným výrokem, který v rozšířeném znění zní: „Je to naprostá lež. Tomio Okamura a zřejmě i předseda výboru Koten si pletou zpávy BIS se zprávami Ministerstva vnitra. O extremismu zprávy zpracovává Ministerstvo vnitra. BIS žádnou takovouto informaci o předsedovi SPD, případně SPD (že se jedná o extremistickou stranu, pozn. Demagog.cz), do svých zpráv nedala. To není pravda.“ Poslanec Žáček tedy kategoricky odmítá spojitost mezi BIS a označováním SPD jako extremistického uskupení.

Ministerstvo vnitra České republiky vydává každoročně Zprávu o projevech extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky. Dále pak Ministerstvo vnitra vydává (.pdf, str. 4) Vyhodnocení plnění Koncepce boje proti extremismu a předsudečné nenávisti pro daný rok, Koncepci boje proti extremismu a předsudečné nenávisti a Akční plán boje proti extremismu a předsudečné nenávisti.

V úvodu (.pdf, str. 4) Zprávy o projevech extremismu, kterou vláda vzala na vědomí v červnu 2021, je zmíněno, že ačkoli je zpracovatelem Ministerstvo vnitra, podkladovými materiály přispěli mj. zástupci Policie ČR a Bezpečnostní informační služby (BIS), a to převážně v pasážích, které se týkají tuzemské scény.

Jak je zmíněno v další pasáži (.pdf, str. 5), BIS se zabývá aktivitami, „které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko-ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií)“. Tento typ aktivit velmi často vychází z extremistických postojů. Dokument Ministerstva vnitra pak vychází z tohoto pojetí extremismu.

Zmínky o hnutí SPD se ve zprávě Ministerstva vnitra (MV) poprvé objevily již po založení hnutí v roce 2015 (.pdf, str. 11). Ve zprávě o extremismu v roce 2017 (.pdf, str. 14) pak MV ve své zprávě uvedlo, že nepovažuje hnutí SPD za extremistický subjekt, nicméně nepopřelo vliv SPD na extremistickou scénu v České republice.

Ve zprávách za roky 2018 (.pdf, str. 10), 2019 (.pdf, str. 9) a 2020 (.pdf, str. 11) bylo hnutí SPD označováno za hlavního aktéra na poli etnické či náboženské nesnášenlivosti. Zpráva za rok 2020 pak např. uvádí (str. 8), že „nejvýznamnějším uskupením s dominujícími xenofobními a vyhroceně nacionalistickými prvky zůstalo nadále hnutí Svoboda a přímá demokracie“.

BIS sice vydávala čtvrtletní zprávy o extremismu, ale pouze mezi lety 2010 a 2013. Od té doby BIS zprávy o extremismu nevydává. Ve svých výročních zprávách se BIS o hnutí SPD vůbec nezmiňuje.

Celkově výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je sice pravdou, že BIS jako taková zprávy o extremismu nevydává, je však jedním z hlavních zdrojů pro příslušné zprávy Ministerstva vnitra.

Stanovisko Ruské federace k událostem ze srpna 1968 bylo zformulováno v roce 1993, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin při návštěvě Prahy odsoudil okupaci Československa. Zároveň však podotkl, že „nové demokratické Rusko nenese za tuto akci žádnou odpovědnost. Je za ni zodpovědné bývalé vedení SSSR a KSSS“.

V roce 1993 došlo k podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, ve které Česko a Rusko vyjádřily přání „definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968.“

V roce 2006 navštívil prezident Vladimír Putin Českou republiku, kde se vyjádřil následovně k událostem roku 1968: „Když prezident Jelcin v roce 1993 navštívil Českou republiku, nemluvil jen za sebe, mluvil za Ruskou federaci a za ruský národ. Dnes nejenže respektujeme všechny dříve podepsané dohody – sdílíme také všechna rozhodnutí, která byla učiněna na začátku 90. let… Musím vám říci s naprostou upřímností – neneseme samozřejmě žádnou právní odpovědnost za tyto události. Ale morální odpovědnost tam samozřejmě je.“ I Oldřich Tůma, tehdejší ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v souvislosti s filmem upozornil, že „od intervence se ve své době jasně distancovali Michail Gorbačov, Boris Jelcin i Vladimír Putin“. 

I přes to se v médiích objevují zmínky, které okupaci podporují nebo ji alespoň obhajují. Podle rusisty Štěpána Černouška se takové mediální články a televizní dokumenty objevují na ruské mediální scéně čím dál častěji a jejich výskyt tedy není ojedinělý.

V listopadu 2017 vyšel na ruském armádním serveru TV Zvezda článek, který oslavoval sovětskou okupaci Československa. Tehdejší ruský premiér Dmitrij Medveděv se v průběhu návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Moskvě od článku distancoval. Televize se za článek omluvila a následně ho odstranila. Znovu můžeme citovat rusistu Štěpána Černouška: „Z oficiálních dokumentů si ruský stát reálně nic moc nedělá. Naopak v posledních letech vidíme jasnou snahu překrucovat historická fakta a vybírat si z nich údajné ruské, respektive sovětské úspěchy v zájmu posílení vlasteneckých nálad obyvatel.“

Jako podklad svého tvrzení pak uvedl televizní snímky Pražský zlom a Varšavská smlouva. Odtajněné stránky. Druhý snímek byl vysílán v roce 2015 na státním kanále Rossija 1 a vyobrazil invazi jako nutný a preventivní krok, který měl sloužit k ochraně Československa před pučem, který podporovalo NATO.

Dochází tedy k jakési schizofrenní situaci, ve které se oficiální postoj Ruska od invaze distancuje, prakticky jsou však např. na státních kanálech ovládaných Kremlem tiše podporovány pořady, které události srpna 1968 interpretují jako bratrskou výpomoc. Právě druhé zmíněné, tedy pořady vysílané na státní televizi, lze do určité míry označit za „propagandu“, na kterou svým výrokem poslanec Žáček mířil. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Ničivá bouře a tornádo zasáhly večer 24. června především obce na Hodonínsku a Břeclavsku, kde poničily zhruba 1 200 domů a celkově za sebou zanechaly škody prozatím vyčíslené na cca 15 miliard Kč.

Předseda KDU-ČSL a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka do zasažené oblasti odjel následující den, tedy v pátek 25. června 2021, s traktorem a valníkem. „Naložil jsem střešní latě, plachty, hřebíky, čelní nakladač, motorovku, nářadí a vyjel směr jih. Asi od 14h jsem na místě,“ uvedl tehdy Jurečka na svém facebookovém účtu, kde zveřejnil také fotografie stavebního materiálu.

Ve videu z dalšího dne informuje o tom, že za pomoci techniky vyváží sutě, dřeviny a další materiál ze zasažené Moravské Nové Vsi (video, čas 0:43). Ve videu zároveň vyzývá, aby do obcí postižených tornádem nejezdily osobní automobily, které technice blokují cestu. Fotografie používané techniky zveřejnil Jurečka například také na svém profilu na Twitteru. V den námi ověřovaného rozhovoru, tedy 27. června, poté na Facebooku zveřejnil video o pokračování své účasti na odklízecích pracích, spolu s poděkováním policistům, hasičům i dobrovolníkům.

Miloš Zeman skutečně ve druhém kole senátních voleb na Praze 5 v roce 2020 odmítl jít volit, ačkoli hlasování v prvním kole se zúčastnil. Na začátku října 2020 například prezident Zeman na dotaz moderátorky Terezie Tománkové, zdali bude volit, odpověděl (video, čas 16:43): „Nebudu, protože bohužel můj kandidát neuspěl, skončil třetí a soupeří mezi sebou dva kandidáti z opačného názorového břehu.“

Doplňme, že do druhého kola senátních voleb na Praze 5 postoupili Václav Láska (SEN 21) a Michael Žantovský (za TOP 09). Ve druhém kole zvítězil Václav Láska, který tak obhájil svůj mandát. Miloš Zeman v rozhovoru pro CNN Prima News také uvedl (video, čas 17:01): „No, tak nechci dávat panu Žantovskému polibek smrti, řekl bych, že je o něco přijatelnější než pan Láska, ale na druhé straně ne o tolik, abych ho šel volit.“

Námi ověřovaný rozhovor s Milošem Vystrčilem se konal 27. června 2021. Ve stejný den prezident Zeman prohlásil, že ty, kteří nechodí k volbám, považuje za zbabělce. V pořadu Partie na dotaz moderátorky Tománkové, jak se připravuje na nadcházející volby do Poslanecké sněmovny, odpověděl (video, čas 18:41): „Nu, tak jako každý občan, doufám, že jako každý občan, i já půjdu k volbám. Vždycky jsem kritizoval ty, kdo nejdou k volbám, protože je pokládám za zbabělce. Nebo přinejmenším za neodpovědné lidi. Pak něco kritizují, a když měli šanci sami něco ovlivnit svojí účastí ve volbách, tak zdrhnou a jsou doma a nejdou volit."

Roli prezidenta při jmenování vlády upravuje článek 68 Ústavy České republiky následujícím způsobem:

„(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“

Z tohoto vyplývá, že prezident může pověřit sestavením vlády kohokoliv dle vlastního uvážení, tedy ne nutně předsedu vítězné strany. Nově sestavená vláda poté požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Pokud důvěru nezíská, je tento proces ještě jednou opakován. V případě, že ani napodruhé takováto vláda neuspěje, přechází pravomoc vybrat předsedu vlády do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Ústava tedy neukládá prezidentu povinnost pověřit sestavením vlády vítěznou stranu a dává mu značný prostor pro vlastní uvážení. To potvrzuje například povolební dění v roce 2010, kdy tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval premiérem Petra Nečase z ODS i přesto, že ve volbách zvítězila ČSSD. 

Zmiňme také rok 2013, kdy prezident Zeman jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka, přestože šance jeho vlády na získání důvěry Sněmovny byly již od počátku malé. Podle ústavního právníka Jana Kudrny však byl i tento postup v souladu s Ústavou. „Podle ní prezident jmenuje premiéra bez jakéhokoli omezení, korekci může provést sněmovna. Ústava se nezmiňuje o tom, že hlava státu může sestavením vlády někoho pověřit,“ řekl. Podle tehdejšího děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha „zvyklosti nejsou vynutitelné a nejsou ani relevantní. Prezident by ale měl zvážit, jestli jím jmenovaná vláda má vůbec šanci získat důvěru“.

Ústavní právník Jan Kysela nicméně ke jmenování premiéra s mizivou šancí na sestavení vlády s důvěrou v roce 2013 uvedl, že „z hlediska zvyklostí je to exces, z hlediska fungování ústavního systému v zásadě taky, takže už v téhle chvíli je to něco, co by se mohlo označit jako jednání na hraně“.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil reaguje na slova prezidenta Zemana, který v neděli 27. června 2021 znovu zpochybnil, že by se v případu výbuchů ve Vrběticích v roce 2014 pracovalo pouze s jednou vyšetřovací verzí, která výbuchy přičítá dvěma agentům ruské tajné služby GRU. Vystrčil tedy poukazuje na to, že existuje pouze jedna vyšetřovací verze, která výbuchy připisuje ruským agentům.

Jan Sladký, vedoucí státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, které případ dozoruje, již dříve potvrdil, že se pracuje pouze s jednou vyšetřovací verzí, „kterou je podíl ruských agentů GRU na výbuších“.

Nicméně prověřování se týká trestného činu obecného ohrožení, nikoliv teroristického útoku. Tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl, že z pohledu právní klasifikace nejsou výbuchy ve Vrběticích teroristickým útokem, jelikož dle Zemanových slov „nebyl v dané věci porušen chráněný zájem spočívající v poškození ústavního zřízení nebo obranyschopnosti ČR ve smyslu paragrafu 311 odstavce 1 trestního zákoníku“. Pavel Zeman taktéž upozornil na fakt, že trestní zákoník nezná pojem „státní terorismus“, který užívala média a politici.

Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý s výhradou, protože správně uvádí, že orgány činné v trestním řízení v současnosti pracují jen s jednou vyšetřovací verzí výbuchů, nicméně označení akce ruských agentů za teroristický útok není přesné – jak z pohledu trestního práva, tak i z pohledu bezpečnostních studií.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na začátku června 2021 přijal usnesení (.pdf) na jehož základě bude Senát a případně i Sněmovna hlasovat o tom, zda je prezident Miloš Zeman schopný svůj úřad vykonávat. Opírá se o čl. 66 Ústavy, který stanoví, že „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“ a rozhodnou-li o tom obě komory Parlamentu, mohou být prezidentovy pravomoci omezeny.

Aby byla funkce prezidenta omezena, musely by s usnesením souhlasit obě komory Parlamentu, v obou případech musí pro návrh hlasovat prostá většina poslanců/senátorů. To vyplývá ze skutečnosti, že v uvedeném článku 66 není stanoveno jinak.

Pokud by obě komory vyslovily souhlas s usnesením výboru, zůstal by Miloš Zeman prezidentem i nadále, jeho pravomoci by však byly omezeny. Profesor teorie práva Jan Wintr uvádí jako příklad takových pravomocí ty, u kterých je potřeba kontrasignace, což je například jmenování generálů a uzavírání mezinárodních smluv. Jmenování vlády by pak přešlo do rukou předsedy PSP ČR. Rozdělení pravomocí v případě omezení výkonu funkce prezidenta mezi premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu konkrétně popisuje přímo článek 66 Ústavy.

Miloš Vystrčil výrok pronesl v reakci na usnesení (.pdf) zahraničního výboru Senátu, podle kterého Miloš Zeman není schopný vykonávat úřad prezidenta republiky. Toto usnesení senátního výboru vychází z čl. 66 Ústavy, podle kterého je možné zbavit prezidenta výkonu funkce, pokud jej nemůže vykonávat. Tento článek lze ovšem aplikovat pouze ze závažných důvodů, přičemž Miloš Vystrčil se nedomnívá, že současná situace okolo prezidenta Zemana by tato kritéria naplňovala.

Naopak předseda Senátu Vystrčil se přiklání spíše k použití čl. 65 Ústavy, který vyjmenovává podmínky, za nichž je možné zbavit prezidenta jeho úřadu, jakožto i způsobilosti jej znovu nabýt. K této situaci může dojít, pokud je shledáno, že se prezident dopustil velezrady, nebo že hrubě porušil Ústavu nebo jinou součást ústavního pořádku. Aby ovšem žalobu mohl Ústavní soud projednat, musí ji nejdřív v souladu s čl. 65 odst. 3 navrhnout Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny. Senát musí návrh schválit třípětinovou většinou všech přítomných senátorů a v Poslanecké sněmovně pro něj musí hlasovat tři pětiny všech poslanců.

Princip hrubého porušení Ústavy vychází z předpokladu, že jednotlivé ústavní orgány plní své funkce, které jsou jim Ústavou svěřeny. Pokud by tedy prezident funkce neplnil, docházelo by pak k porušování Ústavy. Důležitým momentem ovšem je, že toto prezidentem zaviněné porušení Ústavy musí dosáhnout určité míry intenzity – proto hovoříme o hrubém porušení. Tento požadavek má za účel chránit prezidenta před stíháním pro bagatelní záležitosti. Ústava ovšem blíže nespecifikuje, kdy je tato míra intenzity naplněna.

Konkrétně by se za hrubé porušení Ústavy dala klasifikovat například nečinnost ohledně odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Na tomto závěru se shodla část českých ústavních právníků, mezi kterými byli například Jan Kysela nebo Jan Wintr. Podle ústavního právníka Jana Kudrny lze porušení ústavního pořádku spatřovat i „v některých Zemanových výrocích kolem zpravodajských služeb a navržení Karla Srpa do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ač patrně nesplňoval zákonné podmínky“.

Pro úplnost dodejme, že Senát již v roce 2019 navrhl v režimu čl. 65 ústavní žalobu (.pdf) na prezidenta Miloše Zemana. Návrh na podání ústavní žaloby nicméně nebyl úspěšný, protože neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde jej nepodpořily požadované tři pětiny všech poslanců.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože čl. 65 Ústavy skutečně upravuje možnost zbavit prezidenta jeho úřadu na základě jednání, kterým se dopustil hrubého porušení Ústavy nebo ústavního pořádku.

Senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost navrhl na začátku června 2021 ve svém usnesení (.pdf) omezit pravomoci prezidenta republiky. Jako hlavní důvod uváděla skupina senátorů neschopnost prezidenta vykonávat svůj úřad podle čl. 66 Ústavy („nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“).

Výklad článku není jednoznačný a profesor teorie práva a právních učení Jan Wintr uvádí, že článek 66 dosud nebyl použit a konkrétní obsah by mu mohly dát příslušné orgány. V tomto případě jde o Poslaneckou sněmovnu a Senát, u obou komor Parlamentu je nutná prostá většina poslanců a senátorů, s možnou následnou kontrolou Ústavním soudem.

V případě, že by se obě komory Parlamentu skutečně usnesly na tom, že prezident Zeman nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, mohl by se prezident obrátit na Ústavní soud. Ten by následně postupoval podle speciálních ustanovení zákona o Ústavním soudu, přičemž Ústavní soudci by o návrhu v plénu rozhodli do 15 dní od jeho doručení.

§ 112 zákona o Ústavním soudu ukládá Poslanecké sněmovně a Senátu povinnost předložit v rámci řízení o návrhu podle čl. 66 Ústavy důkazy o závažných důvodech, které znemožňují prezidentu republiky vykonávat jeho úřad. Z toho lze dovodit, že důkazní břemeno v řízení nesou právě obě komory Parlamentu (a nikoli pouze Senát, jak ve svém výroku uvádí Vystrčil). Pro tento závěr svědčí také relativně krátká lhůta 15 dní, ve které není možné provést rozsáhlejší dokazování ze strany Ústavního soudu, jak argumentuje emeritní ústavní soudce Pavel Holländer v komentáři k zákonu o Ústavním soudu (Filip, Holländer, Šimíček, 2007, str. 737–738).

Premiér Andrej Babiš (ANO) připustil možnost, že nového nejvyššího státního zástupce jmenuje až nová vláda po říjnových volbách, jak žádá část opozice. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) navrhla jako nástupce končícího Pavla Zemana jeho nynějšího náměstka Igora Stříže.

„Jedna možnost je, že pan Stříž bude pověřený a vybere to příští vláda, a druhá možnost je, že budeme akceptovat návrh paní Benešové,“ řekl Babiš v Partii Terezie Tománkové (video, čas 40:36). Poukázal na to, že jde o politickou záležitost. „Otázka je, když opozice říká, nedělejte nic, nechte to na nás, tak jednou z možností je, že jim vyhovíme,“ dodal (video, čas 39:47).

Babiš však podle Lidových novin Střížovu nominaci odmítl. Dokonce údajně Benešové řekl, že ji odvolá z funkce, pokud navrhne někoho ze Zemanova okolí. Premiér podle listu prosazoval, aby byl kandidát zvnějšku soustavy státního zastupitelství.

Rozpor ohledně jména kandidáta na nejvyššího státního zástupce mezi ministryní spravedlnosti a premiérem nepřímo přiznala i Marie Benešová. „Já jsem veřejně přislíbila, že to bude člověk ze soustavy – a holt půjdu proti zdi – a bude to člověk ze soustavy,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy 25. června 2021 s tím, že v tom nemíní ustoupit. „Ať se kočky pudrují, třeba mne i odvolají,“ dodala. Byť ministryně uvedla, že do konce týdne návrh nového nejvyššího žalobce „odbaví“ a dá na vládu, v pondělí 28. června se tímto bodem vláda na svém jednání nezabývala. Marie Benešová k tomu uvedla, že svůj úkol navrhnout nástupce Pavla Zemana splnila a že je nyní na premiérovi Andreji Babišovi, aby návrh zařadil na jednání vlády.