ODS

Dle letošní studie (.pdf) společnosti Deloitte vyjde Čecha nový byt na 12,2 průměrných ročních platů. Průměrná měsíční mzda pak činí cca 38 000 Kč. Hůře jsou na tom ze srovnání 22 evropských zemí pouze Srbové, kteří na nový byt musí ušetřit o tři průměrné roční platy více (.pdf, str. 26). Jedná se však o celé roční průměrné platy – pokud by tedy jedinec vůbec za nic neutrácel, našetří z průměrné mzdy na nový byt za 12,2 let.

Petr Fiala však uvádí, za jak dlouho má na nový byt našetřit průměrná česká rodina – v tomto případě tedy musíme počítat s tím, že v průměrné rodině jsou pracující osoby dvě. Zároveň je však třeba vzít v úvahu náklady na život rodiny. Podle člena představenstva Modré pyramidy Vladimíra Pojera našetří Čech z průměrného platu na vlastní bydlení za 56 let. Protože příjem rodiny činí typicky platy dva, můžeme očekávat, že i doba, za kterou našetří na byt, bude menší – jistě se však nedostane na cca pětinu této hodnoty. I podle dalších průzkumů uspoří průměrný Čech z jednoho platu řádově tisíce korun, resp. 10 % svého příjmu.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť průměrná cena bytu v Česku je 12,2 ročních platů, průměrná česká rodina však na tuto částku bude šetřit podstatně déle.

Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje přehledy o počtech neočkovaných lidí, kteří byli s covidem-19 hospitalizováni v nemocnicích a na jednotkách intenzivní péče. Dle těchto informací (.xlsx), jež byly dostupné 6. října, bylo za předchozí den v nemocnicích hospitalizováno celkem 24 lidí, z toho 16 osob, tedy 66,7 %, bylo neočkovaných. Uveďme, že za předcházejících pět dní (od 1. do 5. října 2021) činil podíl neočkovaných 77,6 %. V září se poté jednalo o 69,1 % a v srpnu o 77,8 % neočkovaných lidí z celkového počtu hospitalizovaných.

Na jednotkách intenzivní péče (JIP) bylo podle stejného přehledu 5. října nově hospitalizováno 10 lidí, z toho 5 osob (50 %) bylo neočkovaných. Ve dnech 1.–5. října poté pacienti bez očkování tvořili 63,6 % všech pacientů nově přijatých na JIP. V září se jednalo o 72,6 % a v srpnu o 74,1 %.

Nabídka elektromobilů je poměrně široká a řada z nich se nachází pod hranicí jednoho milionu korun. Společnost E.ON zveřejnila seznam elektromobilů, z nichž některé v základní výbavě stojí méně než jeden milion korun. Jmenovitě například Volkswagen e-Up! za 605 000 Kč, Volkswagen id.3 za 888 900 Kč, Kia Soul EV za 850 000 Kč nebo Nissan Leaf za 779 900 Kč. Na oficiálních stránkách výrobců pak můžeme najít podobné částky, např. Volkswagen e-Up! za 610 000 Kč, model id.3 stejné značky za 916 900 Kč nebo Nissan Leaf za cenu od 779 000 Kč.

Tzv. Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu nejprve přestavila v prosinci 2019 Evropská komise. Tento plán byl následně v prosinci 2020 schválen Evropskou radou. Ta zároveň schválila jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law) a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). V Evropské radě zastupuje Českou republiku její premiér – momentálně tedy Andrej Babiš, který se tohoto jednání zúčastnil. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. Rámec poté vstoupil v platnost v červenci 2021.

Green Deal tedy za Českou republiku na Evropské radě odsouhlasil premiér Andrej Babiš, výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

V rámci hodnocení tohoto výroku Petra Fialy nehodnotíme kvalitu schváleného zákona, jelikož se jedná o subjektivní hodnocení. Zkoumáme tedy pouze objektivně zjistitelný fakt, kdo pro tento zákon hlasoval.

V Poslanecké sněmovně 26. května 2021 hlasovalo pro schválení návrhu nového stavebního zákona hnutí ANO, SPD a tři poslanci z vládní ČSSD. Návrh zákona byl následně postoupen Senátu, ten ho ale 1. července 2021 jednomyslně zamítl. 

Dne 13. července 2021 však Senát přehlasovala Poslanecká sněmovna, která návrh nového stavebního zákona schválila 104 hlasy. Na rozdíl od prvního hlasování o tomto zákonu, které proběhlo na půdě dolní komory, se pro přijetí stavebního zákona vyslovili nejen tři nezařazení poslanci, ale i část členů KSČM, přičemž hlasy komunistů byly podle ministryně Dostálové pro uzákonění tohoto legislativního aktu rozhodující.

Návrh nového stavebního zákona tedy prošel legislativním procesem díky poslancům z hnutí ANO, SPD, většině hlasujících poslanců za KSČM, dvěma poslancům z ČSSD a třem nezařazeným poslancům. Nejvíce hlasů pro schválení stavebního zákona pocházelo právě od hnutí ANO, SPD a KSČM, kteří tento návrh podpořili dohromady 99 hlasy. Doplňme, že podle čl. 47 odst. 3 Ústavy je však pro přehlasování Senátu zapotřebí nadpoloviční většina všech poslanců, tj. 101 hlasů. Výrok Petra Fialy tedy sice hodnotíme jako pravdivý, protože největší část hlasů skutečně pocházela od ANO, SPD a KSČM, zároveň však musíme uvést, že by tyto hlasy samy o sobě na schválení nového stavebního zákona nestačily.

Průměrnou hodnotu starobního důchodu překračující 20 000 korun hnutí ANO skutečně zahrnuje do svého letošního programu. Částka byla zmíněna jak na začátku (video, čas 01:00) samotné Superdebaty v České televizi, tak v programu (.pdf, str. 16) hnutí. Podle volebního programu by se důchody nad tuto hranici měly dostat do roku 2025.

Poslanec za ODS Karel Krejza zde naráží na Interview ČT24, kde byl hostem epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula. Jedním z témat tohoto rozhovoru byla promořenost České republiky a rozklíčování počtu úmrtí s onemocněním covid-19. Roman Prymula mluvil o tom, kolik jich bylo zapříčiněno skutečně tímto onemocněním a také kolik jich bylo zbytečných (čas cca 9:20). Celkový počet úmrtí s tímto onemocněním dosáhl čísla 30 423 ke dni 6. září 2021, kdy rozhovor proběhl.

Podle Romana Prymuly (čas 9:40) „bude provedena analýza, která definitivně a jistě řekne, kolik bylo přesně na covid (pozn. red. úmrtí), kolik bylo s covidem“.

Na otázku, zda umí odhadnout, kolik z celkového počtu úmrtí bylo zbytečných, a to zejména kvůli špatným politickým rozhodnutím, uvedl (čas cca 10:08): „To se nedá říct úplně přesně, ale když si vytipujeme nějaké země, které jsou kolem nás, tak podle mě takových až 15 000 zemřít nemuselo, pokud by v tu chvíli tady byla restriktivnější opatření.“

Bývalý ministr Roman Prymula tedy skutečně odhaduje, že zemřelo až 15 000 lidí zbytečně, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vzhledem k tomu, že různé země přistupovaly k protiepidemickým opatřením odlišně, pro mezinárodní srovnání jsme použili data Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které má jednotnou metodiku (.pdf), a data jsou tedy porovnatelná.

Pojem lockdown nemá žádnou obecnou definici, budeme s ním tedy pracovat jako s určitým plošným omezením pohybu, setkávání osob apod. Z dat ECDC (.csv) jsme tak vybrali ty ukazatele, které nejvíce odpovídají obvyklému významu slova lockdown (.pdf): omezení pohybu (Stay-at-Home Order), který ECDC přímo označuje jako lockdown (str. 1), částečné omezení pohybu (str. 2), omezení soukromého setkávání (Restrictions on private gatherings, str. 1) a uzávěru většiny obchodů a služeb (Closure of public spaces of any kind, str. 2). Regionální lockdowny (zavedené jen na části daného státu) nesrovnáváme, protože ty nebyly v Česku až na výjimky zaváděny.

Následující graf pak zobrazuje počty dní, po které byly jednotlivé typy lockdownů uplatňovány v zemích Evropy, které ECDC monitoruje. Nejdéle byl pohyb omezen v Irsku, kde se jednalo o 195 dní, v České republice to bylo 53 dní. Částečně omezený pohyb byl nejdéle v Lucembursku (248 dní), Česko je v tomto ukazateli až desáté. Data o částečném omezení pohybu jsou nicméně nekompletní, a je tak možné, že i některé další státy měly pohyb částečně omezený déle. Soukromé setkávání lidí bylo nejdéle zakázáno v Portugalsku (422 dní), v Česku se jednalo o 254 dní. Obchody, restaurace a další služby byly nejdéle uzavřeny v Dánsku, a to 138 dní, v Česku byla tato doba téměř poloviční. K omezení setkávání pak uveďme, že u některých opatření má ECDC chybějící údaj ukončení těchto opatření. To může znamenat, že tato opatření stále platí, nebo že není známé datum ukončení. Taková opatření jsme proto do grafu nezanesli. Je však důležité uvést, že tento problém se netýká českých opatření, a hodnocení výroku to tedy nijak neovlivní. Doba českého lockdownu je totiž pevně dána a u lockdownů ostatních zemí by při zanesení těchto dat mohlo dojít maximálně k jejich prodloužení.

Pro zjištění nejdelšího lockdownu pak délku jednotlivých lockdownových opatření nestačí pouze sečíst, neboť jejich účinnost se velmi často překrývala. Délku celkového lockdownu v jednotlivých státech tedy zjistíme tak, že vezmeme datum začátku platnosti prvního vydaného opaření a datum konce platnosti opatření, které zůstalo v platnosti jako poslední. Ani při tomto postupu však není Česko rekordmanem. Zimní lockdown zde trval 217 dní, pokud připočteme i lockdown jarní, je to 278 dní. Nejhůře je na tom Portugalsko, kde opatření trvala nepřetržitě od 3. května 2020 do 28. června 2021, tedy 422 dní. Hůře než Česko je na tom i Belgie s 331 dny zimního lockownu a 441 dny lockdownu celkem, dále i Dánsko (253/342 dní), Francie (236/328 dní), Kypr (230/300 dní) či například Itálie (229/285 dní).

Výrok Karla Krejzy tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože ať si ke slovu lockdown přiřadíme různé ukazatele protiepidemických opatření, v žádném z nich ani v jejich souhrnu není Česká republika na prvním místě v Evropě.

Vzhledem k tomu, že různé země přistupovaly k opatřením ve školách odlišně, pro mezinárodní srovnání jsme použili data Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které má jednotnou metodiku (.pdf), a data jsou tedy porovnatelná. V rámci odůvodnění se podíváme na dva ukazatele: uzavřené základní školy (str. 1) a uzavřené základní školy s částečně uvolněnými opatřeními, tedy částečně uzavřené školy (str. 3).

Podle dat (.csv) ECDC byly základní školy v České republice kvůli epidemii covidu-19 uzavřeny úplně od 11. března 2020 do 10. května 2020, od 14. října 2020 do 17. listopadu 2020 a od 21. prosince 2020 do 11. dubna 2021. Částečně uzavřeny byly školy od 11. května 2020 do 31. srpna 2020, od 18. listopadu 2020 do 29. listopadu 2020 a od 12. dubna 2021 do 16. května 2021. Pokud z těchto dat spočítáme počet dnů uzavření škol, dostaneme 208 dní úplného uzavření a 160 dní částečného uzavření. Dohromady byly tedy základní školy v České republice uzavřeny 368 dní. Pro úplnost dodejme, že ECDC od doby uzavření škol neodečítá dny prázdnin.

Srovnání s jinými evropskými státy ukazuje, že nejdéle byly školy uzavřeny úplně v Litvě, a to 239 dnů. Nejdéle byly nějakým způsobem školy dohromady uzavřeny v Lotyšsku, a to 471 dnů. Úplně zde byly školy uzavřeny 185 dnů a částečně uzavřeny 286 dnů. Uveďme, že údaj o konci uzavření škol v Lotyšsku v datech ECDC chybí, museli jsme si jej proto vyhledat sami. Lotyšské školy byly uzavřeny úplně od 17. března 2020 do 31. srpna 2020 (.csv) a od 9. ledna 2021 do 25. ledna 2021. Částečně uzavřeny pak byly od 2. listopadu 2020 (.csv) do 8. ledna 2021 a od 26. ledna 2021 do 31. srpna 2021 (konec prázdnin v Lotyšsku).

Zmiňme také, že přehled ECDC neuvádí datum ukončení částečného uzavření škol v Německu. Plně uzavřeny zde byly školy celkem 52 dnů (.csv), částečně uzavřeny poté byly od 4. května do 29. června 2020 a od 16. prosince 2020 do 11. dubna 2021, tedy 174 dnů. Určit přesný počet dnů však v tomto případě není zcela jednoduché, protože se provoz škol řídil počtem nakažených osob v oblasti.

Dodejme, že stejný výrok jsme ověřovali k 21. březnu 2021 u Roberta Plagy a tehdy jsme jej vyhodnotili jako pravdivý. Od té doby nicméně Lotyšsko v délce uzavřených škol Českou republiku předběhlo.

Výrok Karla Krejzy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, a to vzhledem k tomu, že Česká republika patří na druhé místo mezi evropskými zeměmi, co se týče délky uzávěry základních škol. Není tedy první, jak Krejza uvádí. Na druhou stranu oproti Lotyšsku byly české školy déle uzavřeny úplně, a dopad opatření na školství tak byl větší.

Švédsko bylo od počátku pandemie známé svým liberálním přístupem založeným především na odpovědnosti jednotlivce. Na jaře 2020 zavedlo jen několik opatření, která omezovala hromadné akce nejprve do pěti set a později do padesáti osob. Téměř od začátku byly také zakázány návštěvy v domovech pro seniory.

Školství fungovalo v běžném režimu na úrovni prvního stupně základních škol. Na druhém stupni se potom školy mohly rozhodnout, zda zůstanou u prezenční výuky, nebo přejdou na distanční. Podle průzkumu švédské Národní agentury pro vzdělávání z 20. ledna 2021 (.pdf, str. 4–5) pak na distanční výuku zcela nebo částečně přešly téměř dvě třetiny druhých stupňů základních škol. Dále byly uzavřeny střední školy a univerzity.

Naopak po celou dobu pandemie zůstaly otevřené kavárny a restaurace, obchodní služby nebo sportovní centra, i když s jistými omezeními. Lidem bylo také doporučeno pracovat z domova. Například nošení roušek v hromadné dopravě bylo pak doporučeno až v prosinci 2020. Úplně zavřeny však byly například plovárny, posilovny, muzea a knihovny.

Vzhledem k vysokému procentu proočkovanosti u osob nad 16 let (76,8 % oběma dávkami) a relativně nízkému počtu nově nakažených zrušilo Švédsko 29. září veškerá protikoronavirová opatření.

Ve Švédsku tak skutečně většina oblastí života nebyla zasažena plošným uzavíráním, jednalo se spíše o částečná omezení či doporučení. Významnější „uzávěrou“ je zejména zavření středních a vysokých škol, muzeí, knihoven a některých sportovišť. Není tedy pravda, že by neměli ve Švédsku žádné plošné uzávěry.

Zemřelých na covid-19 je podle tamějších úřadů 14 850, což je zhruba polovina zemřelých u nás, kde máme k 29. září 30 474 mrtvých. Pro úplnost dodejme, že má Švédsko (stejně jako Česká republika) kolem 10 milionů obyvatel. Jejich strategie byla hodnocena jako ekonomicky výhodná. Švédské HDP kleslo o 2,8 %, tato hodnota patří v kontextu dalších evropských států k poměrně nízkým.