ODS

Diskuse o změně předsedy sněmovního školského výboru (přesněji Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR) započala v roce 2019. Tehdejšímu předsedovi za ODS, Václavu Klausovi ml., bylo členství ve straně zrušeno a občanští demokraté chtěli svého člověka ve funkci předsedy vyměnit. Předseda strany Petr Fiala tehdy uvedl, že buď Klaus post šéfa školského výboru opustí, nebo ODS navrhne jeho odvolání z vedení výboru a nominuje místo něj do této funkce někoho jiného.

Náhradníkem na pozici předsedy školského výboru měl být Martin Baxa z ODS, jelikož podle předešlých dohod tento post náležel právě této straně. Členové výboru však jeho jmenování při hlasování (.pdf, str. 6) na začátku dubna 2019 neschválili, a v čele tak formálně zůstal Václav Klaus ml., v té době jako nestraník. Baxa ve volbě získal (.pdf, str. 6) pouze 6 hlasů z 21 přítomných členů výboru. Uveďme, že z celkového počtu 30 členů výboru bylo 11 z nich zvoleno na kandidátce hnutí ANO.

K odvolání Václava Klause ml. z funkce předsedy školského výboru poté nakonec došlo 17. dubna 2019, kdy o jeho odchodu (.pdf) rozhodla Poslanecká sněmovna. V době, kdy výbor nového předsedu neměl, zastával jeho povinnosti místopředseda Karel Rais (ANO). Dělo se tak od 23. dubna 2019. ODS však na Martinu Baxovi jako kandidátovi na předsedu trvala. Podle Petra Fialy byli za nezvolení Martina Baxy zodpovědní členové výboru za ANO, ČSSD, KSČM a SPD, poněvadž měli ve výboru většinu. Baxa tedy zvolen nebyl a Rais zůstal vedením pověřen až do konce volebního období, tedy do letošního roku.

Připomeňme, že důvodem pro vyloučení Klause mladšího z ODS byl podle tehdejších vyjádření zástupců strany názorový rozkol, např. skutečnost, že Klaus opakovaně kritizoval Evropskou unii, ačkoliv se ODS prezentuje jako proevropská strana. Před senátními volbami v roce 2018 navíc Václav Klaus ml. podpořil kandidáta SPD Ladislava Jakla proti kandidátovi vlastní strany.

Velké pobouření nejen mezi členy ODS však způsobil hlavně výrok Václava Klause ml. o přijímání nařízení Evropské unie, který pronesl ve Sněmovně 12. března 2019 při projednávání zákona o zpracování osobních údajů: „Mně to připomíná, my jsme jak židovský výbor, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že teda ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem. Ale jinak děláme to, co nám řeknou.“ Problematických výroků měl Václav Klaus ml. za sebou v té době již větší počet.

Pro vysvětlení také uveďme, že členství ve výborech, stejně jako počty předsedů výborů, jsou ve Sněmovně rozdělovány po volbách. Členství ve výborech je většinou rozděleno podle principu poměrného zastoupení všech stran, které se do Sněmovny dostaly. Pro křesla předsedů jednotlivých výborů pak platí, že jsou většinou rozdělována v rámci povolebních jednání mezi stranami. V rámci nich došlo na podzim 2017 k dohodě, že ODS může získat křeslo předsedy ústavně-právního výboru pro Marka Bendu, obranného výboru pro Janu Černochovou a předsednictví školského výboru pro Václava Klause mladšího.

Zmiňme také, že výrok na totožné téma jsme ověřovali již dříve. 

Nově zvolená Poslanecká sněmovna bude mít 18 výborů, tedy stejně jako v minulém volebním období. Podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má dolní komora povinnost zřídit 7 výborů (mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení. 

Předsednictví ve výborech by mělo být rozděleno poměrným systémem na základě výsledků říjnových sněmovních voleb. V nich získala koalice SPOLU 71 mandátů a koalice PirSTAN 37 mandátů, tedy dohromady 108 křesel. Hnutí ANO pak získalo 72 mandátů a SPD 20 mandátů. Podle zásad poměrného zastoupení (po zaokrouhlení na celá čísla) by tedy mělo při počtu 18 výborů připadnout pětikoalici SPOLU a PirSTAN ve vedení výborů dohromady 10 míst, hnutí ANO 6 míst a 2 místa hnutí SPD.

Pro úplnost uveďme, že předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté musí zvolení předsedy potvrdit navíc Poslanecká sněmovna. V současnosti ještě k volbě většiny předsedů nedošlo, jelikož se výbory prozatím nesešly a sněmovní strany teprve nominují členy. Už nyní ale existují určité politické dohody, na jejichž základě by mělo k volbě předsedů dojít. 

Zástupci budoucí vládní koalice, složené z koalic SPOLU a PirSTAN, by tak měli skutečně zasednout v čele celkem 10 výborů. Prvním z nich je organizační výbor, jehož řízení vždy připadá předsedovi Sněmovny, v tomto případě tedy současné předsedkyni Markétě Pekarové Adamové (TOP 09). Koalice SPOLU by dále měla vést hospodářský výbor, výbor pro bezpečnost, výbor pro evropské záležitosti, výbor pro sociální politiku, výbor pro zdravotnictví, zahraniční výbor a zemědělský výbor. Hnutí STAN získá 2 předsednická křesla, konkrétně v rozpočtovém výboru a výboru pro životní prostředí. Piráti nepovedou žádný z výborů. 

Hnutí ANO poté bylo nabídnuto 6 výborů: mandátový a imunitní, branný, školský, volební a správní a také ústavně-právní, o němž hovoří Jan Skopeček. Hnutí SPD by mělo stát v čele dvou výborů, konkrétně kontrolního a petičního.

Dodejme, že hnutí ANO vyjádřilo nespokojenost s přidělenými výbory. Výhrady má také hnutí SPD, například poslanec Jan Hrnčíř (SPD) pro Českou televizi uvedl (video, 19:40), že poměrný systém při rozdělování vedení výborů byl zachován, navržené vedení výborů kontrolního a petičního ale SPD nepovažuje za adekvátní.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 proběhla ustavující schůze, na níž si poslanci zvolili (.pdf) do svého čela Radka Vondráčka (ANO) a také místopředsedy Sněmovny (.pdf): Vojtěcha Filipa (KSČM), Jana Hamáčka (ČSSD), Tomia Okamuru (SPD) a Vojtěcha Pikala (Piráti). V prvním ani druhém kole hlasování ovšem na post místopředsedy nebyl zvolen Petr Fiala (ODS). Ten v prvním kole ze 195 odevzdaných hlasovacích lístků obdržel pouze 83 hlasů. Ve druhém kole pak získal jen 85 hlasů.

Upozorněme, že místopředsedové Poslanecké sněmovny jsou voleni tajným hlasováním, tudíž nelze stoprocentně určit, jak konkrétní poslanci hlasovali. Z tehdejšího uskupení sil v dolní komoře však vyplývá, že pro Fialu nehlasovali poslanci z ANO, SPD a KSČM.

Nezvolení Petra Fialy vyvolalo odpor tzv. Demokratického bloku. Tento blok se skládal z poslanců ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN. Jeho cílem byl společný postup při ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Zástupci Demokratického bloku kritizovali, že nezvolení předsedy druhé nejsilnější strany odporuje principu poměrného zastoupení. Nezvolení Petra Fialy ovšem kritizovali rovněž Piráti a ČSSD.

Tehdejší předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek nicméně řekl, že bude nabádat poslance ANO, aby Petra Fialu místopředsedou v další volbě zvolili. Konkrétně prohlásil: „Budu apelovat na naše kolegy na klubu, abychom podpořili pana Fialu na tuto pozici.“ Uveďme, že někteří poslanci ANO měli vůči Petru Fialovi výhrady kvůli tomu, že se o hnutí ANO vyjadřoval negativně, a také proto, že ODS nepodpořila Radka Vondráčka na předsedu Sněmovny.

Hnutí SPD již před uskutečněním třetího kola hlasování uvedlo, že ani tentokrát nebude pro Petra Fialu hlasovat. Poslancům z řad SPD totiž vadilo, že ODS v předchozím hlasování nepodpořila Tomia Okamuru na pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny. Na třetí pokus byl přesto Petr Fiala zvolen (.pdf) místopředsedou, když dostal 116 hlasů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož z dostupných informací vyplývá, že poslanci ANO a SPD opakovaně nepodpořili Petra Fialu na pozici místopředsedy Sněmovny.

Ustavující schůze nové Poslanecké sněmovny započala v úterý 8. listopadu. Tajná volba předsedy sněmovny má proběhnout ve středu 10. listopadu. Volební komise, která volbu zaštiťuje, neobdržela do daného termínu jiné nominace, než Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09), na jejímž jméně se shodli zástupci rodící se koalice, a právě Karla Havlíčka (ANO).

Nominace ministra Havlíčka je však problematická, protože pozice ve vládě se neslučuje s některou z funkcí v čele Sněmovny. Ústava České republiky, konkrétně její článek 32, říká: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“ Karel Havlíček v současnosti ministerskou funkci zastává, přesněji je stále ministrem dopravy a ministrem průmyslu a obchodu, a nemůže tak být zároveň předsedou Sněmovny.

O tom, jestli vůbec může Sněmovna rozhodnout, zda by se ministr mohl stát předsedou nebo místopředsedou Sněmovny, píše v komentáři k Ústavě Jindřiška Syllová. Ta k článku 32 píše následující: „Ustanovení žádným způsobem nesankcionuje případné nabytí funkce neslučitelné podle čl. 32 členem vlády. Ve skutečnosti jde o zákaz volby člena vlády do této neslučitelné funkce (nevolitelnost)“ (Jindřiška Syllová, Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 367). To, že člen vlády nesmí být do funkce ve vedení Sněmovny či Senátu ani volen, vyplývá také z důvodové zprávy k Ústavě.

Později to potvrdil také legislativní odbor Poslanecké sněmovny. „Předpokladem pro to, aby poslanec – člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny, je nutný předchozí zánik členství ve vládě,“ stojí ve stanovisku sněmovních právníků. Podmínka musí být podle legislativců splněna ještě před samotnou volbou. K Havlíčkově volitelnosti do čela Sněmovny by podle stanoviska nevedlo ani to, pokud by čestně prohlásil, že by se po zvolení vzdal vládních funkcí.

Předseda ODS Petr Fiala svým výrokem poukazuje na trend rostoucích výdajů státu, které se však podle něj neprojevují na kvalitě či výkonnosti stání správy. Tento nárůst ilustruje na období od roku 2017. V prosinci daného roku byla prezidentem totiž jmenována první vláda Andreje Babiše. 

Následující graf zobrazuje vývoj skutečných výdajů státního rozpočtu v letech 2017–2021. V roce 2017 byla skutečná výše výdajů 1 279,80 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že rok 2021 ještě není u konce a nemáme finální bilanci státního rozpočtu za letošní rok, uvádíme v tabulce pouze plánované výdaje stanovené Zákonem o státním rozpočtu České republiky na rok 2021. Tyto výdaje byly naplánovány na 1885,61 mld. Kč. Ve sledovaném období tedy výdaje státního rozpočtu vzrostly o 605,81 miliard korun.

Dodejme, že Babišova vláda byla jmenována až v prosinci 2017 a nepodílela se tak na přípravě státního rozpočtu na rok 2018. Ten navrhla ještě vláda Bohuslava Sobotky a Babišově kabinetu tak nelze přiznávat plnou zodpovědnost za tento rok. Dle kontextu výroku nicméně Petr Fiala spíše konstatuje nárůst výdajů, k němuž došlo v uvedeném období, a přisuzuje jej obecně předchozím vládám.

Zároveň doplňme, že výdaje v letech 2020 a 2021 byly silně ovlivněny pandemií covidu-19, což se odrazilo na podobě státního rozpočtu, kdy byl plánovaný schodek rozpočtu několikrát navyšován novelami zákona o státním rozpočtu. Jak ale uvádí Nejvyšší kontrolní úřad, ne všechny nárůsty výdajů lze připisovat pandemii.

Tzv. globální index konkurenceschopnosti je znám ze zprávy o konkurenceschopnosti jednotlivých zemí světa, kterou pravidelně vydává Světové ekonomické fórum (WEF). Tato mezinárodní organizace zkoumá makro- i mikroekonomické ukazatele, pomocí nichž sestavuje žebříček konkurenceschopnosti pro daný rok.

Konkurenceschopnost Světové ekonomické fórum definuje (.pdf, str. 317–319) jako „soubor institucí, politik a dalších faktorů, které určují míru produktivity v zemi.“ Konkurenceschopnost poté měří pomocí dvanácti pilířů (.pdf, str. 5): 

1. institucionální rámec,
2. infrastruktura,
3. makroekonomické stabilita,
4. kvalita zdraví a základní vzdělání obyvatelstva,
5. vyšší stupeň vzdělání a systém dalšího vzdělávání,
6. efektivita trhu zboží,
7. efektivita trhu práce,
8. efektivita (vyspělost) finančního trhu,
9. technologická připravenost,
10. velikost trhu (domácího i zahraničního),
11. vyspělost podnikatelského sektoru,
12. inovace.

Tyto pilíře jsou pak dále tvořeny desítkami proměnných. Výkonnost veřejného sektoru je sledována (.pdf, str. 39, 371–372) v prvním pilíři zaměřeném na institucionální rámec země. Hodnocení výkonnosti veřejného sektoru se skládá z celkem pěti kritérií, mezi které patří:

1. plýtvání veřejnými prostředky,
2. zatížení vládními regulacemi,
3. účinnost právního rámce při řešení sporů,
4. účinnost právního rámce při zpochybňování předpisů,
5. transparentnost tvorby vládních politik.

Česká republika byla v žebříčku srovnávajícím výkonnost veřejného sektoru ve zprávě Světového ekonomického fóra pro období let 2016–2017 na 65. místě ze 138 zemí. Ve zprávě pro období let 2017–2018 klesla o 35 míst na 100. místo ze 137 zemí. Dle posledních dostupných dat za rok 2019 je ČR (.pdf, str. 183) na 99. místě ze 141 zemí. 

Doplňme, že takto konkrétní data zatím pro rok 2020 a 2021 nebyla zveřejněna. Ve zprávě o světové konkurenceschopnosti za rok 2020 (.pdf, str. 4–5), vydané na konci minulého roku, Světové ekonomické fórum index globální konkurenceschopnosti nezahrnulo, a to s ohledem na „bouřlivou dobu“, v níž se nyní světová ekonomika nachází zejména kvůli pandemii covidu-19.

Česká republika se tedy ve výkonnosti veřejného sektoru v globálním indexu konkurenceschopnosti skutečně dle posledních dostupných informací za rok 2019 od roku 2016 propadla o 34 míst. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

V roce 2013 byl státní dluh podle dat Ministerstva financí 1 683,3 miliardy Kč a počet obyvatel dle dat Českého statistického úřadu odpovídal 10 510 719 (.xlsx). V přepočtu na jednoho obyvatele tedy státní dluh činil 160 151 Kč.

Podle webu verejnydluh.cz byl státní dluh České republiky ke dni 20. října 2021 přibližně 2 331 miliard Kč. Podle dat ČSÚ měla Česká republika k 30. červnu 2021 10 702 942 obyvatel. Z těchto čísel tedy vyplývá, že na jednoho obyvatele připadá dluh ve výši 217 791 Kč.

Doplňme, že 1. října 2021 Ministerstvo financí zveřejnilo vývoj státního dluhu za první tři čtvrtletí letošního roku. Ten podle těchto informací mezi 31. březnem a 30. zářím postupně klesal z 2 420 mld. Kč na 2 334 mld. Kč. Na konci června přitom výše státního dluhu činila 2 416,3 mld. Kč, což v přepočtu na jednoho obyvatele odpovídá hodnotě 225 760 Kč.

Petr Fiala tedy pravděpodobně vychází z červnových dat. Jím zmiňovaných 225 tisíc se nicméně i od posledních aktuálních dat liší jen mírně a pohybuje se v rámci naší 10% tolerance. V případě roku 2013 poté Petr Fiala uvádí přesnou hodnotu. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala poukazuje na to, že programové týmy koalice SPOLU a koalice Pirátů a Starostů již jednají o programu budoucí vlády a další jednání musí proběhnout poměrně rychle. Obě koalice totiž již dříve oznámily datum, ke kterému chtějí mít uzavřenou koaliční smlouvu.

Na tiskové konferenci konané 13. října zástupci obou předvolebních koalic společně oznámili, že nejpozději do 8. listopadu chtějí podepsat koaliční smlouvu. Předseda ODS Petr Fiala také uvedl, že požádal o schůzku s prezidentem Milošem Zemanem, který byl však již od neděle 10. října hospitalizován. Tiskový mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na Twitteru napsal, že se schůzka uskuteční v pozdějším termínu. Doplňme, že podle zprávy Ústřední vojenské nemocnice není Miloš Zeman momentálně schopen vykonávat své pracovní povinnosti. Dlouhodobá prognóza jeho zdravotního stavu je pak „krajně nejistá“.

Uveďme, že prezident Zeman svolal zasedání Poslanecké sněmovny a stanovil den jeho zahájení právě na pondělí 8. listopadu 2021. Miloš Zeman tak učinil na základě článku 34 Ústavy, který právě svolání nové Sněmovny po volbách upravuje. Ustavující schůzi poté, co se nová Sněmovna sejde (započne zasedání), svolá na libovolný termín bývalý předseda Sněmovny. Radek Vondráček již avizoval, že ustavující schůze proběhne v den zahájení zasedání Sněmovny 8. listopadu 2021.

Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť koalice SPOLU a koalice Pirátů se STAN uvedla, že chce uzavřít koaliční dohodu do 8. listopadu.

Pro ověření tohoto výroku jsme použili seznamy účastníků zasedání Rady EU. Rada Evropské unie je jedním z orgánů EU, který vykonává legislativní funkci a koordinuje politiky členských států. Skládá se z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni (ministr nebo jeho náměstek), a to podle agendy, které se jednání právě týká.

Ze seznamů (1, 2, 3, vše .pdf) účastníků neformálních videokonferencí Rady EU pro evropské záležitosti z posledního roku vyplývá, že speciálního ministra pro evropské záležitosti nebo pro Evropskou unii má Itálie, Polsko, Finsko a Švédsko. V jiných zemích má tuto agendu na starost, respektive na Radě členský stát zastupuje, např. ministr zahraničních věcí, náměstek pro evropské záležitosti ministra zahraničních věcí nebo státní tajemník.

V České republice tato agenda spadá pod Úřad vlády, kde ji vede Státní tajemník pro evropské záležitosti. V současnosti tuto funkci zastává Milena Hrdinková. Nicméně premiér Babiš se v minulosti nechal slyšet, že právě on jako premiér je lídrem evropské agendy, přičemž Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády je pod jeho vedením.

Andrej Babiš v minulosti opakovaně tvrdil, že v Evropské radě prosadil jádro jako čistý zdroj energie. V závěrech zasedání Evropské rady z 12. prosince 2019, kterého se účastnil i Andrej Babiš, je uvedeno (.pdf, str. 2, bod 6), že „některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná“. Nicméně jaderná energie stále nebyla v rámci EU zařazena mezi „udržitelné zdroje energie“, které mají mít podle Zelené dohody pro Evropu zásadní roli (bod 2.1.2).

Tzv. Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti roku 1990. Andrej Babiš se zasazoval, aby se jednalo o kolektivní cíl celé Evropské unie, nikoliv aby se snížení emisí o 55 % týkalo členských států samostatně. Uveďme, že tento požadavek souvisel se snahou východoevropských zemí Unie, způsobenou obavami, aby přechod k čistým energiím neúnosně nezatížil jejich ekonomiky. Dá se tedy očekávat, že pro Českou republiku hodnota snížení emisí zůstane nižší než celounijních 55 %.

Ačkoliv se Andrej Babiš v rámci jednání o Zelené dohodě pro Evropu o použití jádra zasazoval, nepodařilo se mu jádro prosadit jako čistý zdroj energie. Nicméně i další země (zatím neúspěšně) usilují o to, aby jádro bylo nástrojem pro přechod k nízkouhlíkové Evropě. Vyplývá to mimo jiné z dopisu, který podepsali ministři deseti zemí Evropské unie, např. Francie, Polska, Finska, Chorvatska, Bulharska nebo Rumunska. Ministři mimo jiné uvedli, že „je absolutně nezbytné, aby byla nukleární energie zahrnuta v taxonomii Evropské unie do konce roku 2021“.