ODS

Designovaný premiér Petr Fiala předložil prezidentu Zemanovi konečný návrh na personální rozdělení ministerských postů 30. listopadu. Miloš Zeman následně ve svém stanovisku vyjádřil odmítavý postoj ke jmenování Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničních věcí.

Na tiskové konferenci, která se konala 13. prosince, bezprostředně po jednání v Lánech, však Petr Fiala oznámil, že se prezident Zeman rozhodl jmenovat vládu jako celek, tedy včetně Jana Lipavského. Ke jmenování by podle něj mělo dojít 17. prosince. 

Toto rozhodnutí následně na svém twitterovém účtu potvrdil tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček. Pro ČTK také uvedl, že prezident jmenuje vládu podle předloženého návrhu.

O jmenování vlády v plné sestavě tedy veřejně hovořil především Petr Fiala. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Miloše Zemana následně potvrdil také mluvčí hlavy státu Jiří Ovčáček, hodnotíme výrok Martina Baxy jako pravdivý. 

Pro kontext uveďme, že Martin Baxa tímto výrokem reaguje na dotaz moderátora, zda není možné, aby prezident Zeman ještě změnil názor a vládu Petra Fialy nejmenoval. Poslanec Baxa výrokem poukazuje na to, že prezident Zeman pravděpodobně souhlasil se jmenováním Fialovy vlády už definitivně, protože je již známo přesné datum i čas ceremoniálu.

Na tiskové konferenci po jednání s prezidentem, které se uskutečnilo 13. prosince, premiér Petr Fiala skutečně uvedl, že ke jmenování nového kabinetu dojde v pátek 17. prosince v 11 hodin v Lánech. To poté potvrdil také hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 2021 byly vyhlášeny 9. října. Ještě týž den, tedy skutečně v den konání voleb, podepsaly koalice SPOLU a PirSTAN memorandum o vzájemné spolupráci. V něm se zavázaly, že nebudou jednat o vládě s dalšími stranami, a zároveň vyzvaly hlavu státu Miloše Zemana, aby pověřil lídra vítězné koalice SPOLU Petra Fialu sestavením vlády.

Již 2. listopadu oznámil Petr Fiala, že se všech pět politických subjektů dohodlo na programu vlády a rozdělení ministerstev. O šest dní později předsedové těchto uskupení koaliční smlouvu podepsali. Koalice SPOLU a PirSTAN tak opravdu byly po přibližně 4 týdnech od sněmovních voleb domluveny ohledně programu a struktury vlády.

Co se týče porovnání s předchozími vládami, první sněmovní volby se v historii samostatné České republiky konaly 31. května a 1. června 1996. Klausova vláda tehdy koaliční smlouvu podepsala 26 dní po nich.

O dva roky později Miloš Zeman a Václav Klaus podepsali při sestavování vlády (.pdf) tzv. opoziční smlouvu. Ta byla podepsána 9. července (.pdf, str. 2), tedy již 19 dní od konce voleb. Srovnat tuto opoziční smlouvu s klasickou koaliční smlouvou může být problematické. Opoziční smlouva z roku 1998 totiž neuvádí (.pdf) žádné specifické programové body nové vlády. Programové prohlášení pak Zemanova vláda schválila 5. srpna, tedy 46 dní od konce voleb. 

Špidlova vláda si svou koaliční dohodu odsouhlasila (.pdf) za 24 dnů od uzavření volebních místností, vládě Mirka Topolánka to trvalo 23 dnů, koaliční smlouva kabinetu Petra Nečase byla podepsána 44 dnů po volbách (hotová byla o 3 dny dříve). Sobotkově vládě trvalo podepsání koaliční dohody 72 dnů.

Specifickým případem je jednobarevná první Babišova vláda, která vznikla v roce 2017. Ta, stejně jako Zemanův kabinet, logicky nemusela podepisovat koaliční dohodu, protože neměla koaliční partnery. Nicméně pro srovnání uveďme, že programové prohlášení bylo vládou schváleno 58 dní od konce voleb.

Pro úplnost uveďme, že vlády Josefa Tošovského, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, stejně tak druhá vláda Mirka Topolánka a Andreje Babiše nejsou pro naši analýzu relevantní, jelikož nevznikly přímo po proběhnutí sněmovních voleb.

Závěrem tak můžeme říct, že Martin Baxa má ve svém výroku pravdu v tom, že strany obou uvedených volebních koalic uzavřely skutečně v den vyhlášení volebních výsledků memorandum o společném postupu. Baxa také správně uvádí, že strany se dokázaly dohodnout na programu i struktuře vlády v horizontu 4 týdnů. Ohledně Baxova vyjádření o „rekordně krátké době“, která byla potřebná k nalezení dohody, můžeme uvést, že v historii České republiky se strany nastupujících vládních koalic dokázaly dohodnout i během kratší doby (např. v případě vlády Mirka Topolánka). Nicméně doba, kterou potřebovaly strany koalic SPOLU a PirSTAN pro nalezení koaliční dohody, patří mezi nejkratší v historii ČR a v tomto smyslu rekordní skutečně je. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

ODS zastává proizraelský postoj konzistentně již řadu let. Z minulosti to dokazují například dobré vztahy bývalého českého premiéra za ODS Petra Nečase a bývalého izraelského premiéra Benjamina Netanjahua nebo jednání někdejšího ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) s představiteli židovského státu v roce 2011. Současný předseda ODS Petr Fiala pak vyjádřil podporu Státu Izrael například v srpnu 2014, tedy během tehdy probíhajícího vojenského konfliktu v palestinském Pásmu Gazy.

Proizraelský postoj poté ODS zmiňuje také ve volebním programu koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), který obsahuje příslib „rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací“. Podporovat Izrael slibuje strana i ve svém volebním programu z roku 2017.

Stejný postoj je patrný také z vyjádření ODS či jejích členů na sociálních sítích:

Poslanecký klub ODS v Evropském parlamentu v květnu 2021, kdy probíhaly boje mezi Izraelem a hnutím Hamás, přijal usnesení, kterým vyjádřil plnou podporu Státu Izrael „v jeho obraně před raketovými útoky palestinských teroristů na civilní izraelské cíle“. Dále europoslanci za ODS v tomto usnesení vyzvali hnutí Hamás k zastavení útoků a žádali Evropskou komisi, aby prověřila možné unijní financování organizací přímo i nepřímo napojených na hnutí Hamás, a následné zastavení těchto toků peněz.

Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) a koalice Pirátů se Starosty a nezávislými (STAN) se dohodly na koaliční smlouvě (.pdf) i programovém prohlášení koalice 2. listopadu 2021. K podpisu koaliční smlouvy pak došlo 8. listopadu. Upřesněme, že oficiální programové prohlášení vlády, s nímž bude vláda Petra Fialy žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, teprve vzniká. Martin Baxa tak ve výroku pravděpodobně mluví právě o programovém prohlášení koalice, lépe řečeno o koaličním programu, který je součástí koaliční smlouvy (.pdf, str. 12–43) a z něhož má programové prohlášení nové vlády vycházet.

Uvedená koaliční smlouva poté v části nazvané „Zahraniční věci“ (.pdf, str. 36) obsahuje stručný závazek k rozvíjení spolupráce s Izraelem. Konkrétně v dokumentu stojí: „Budeme rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací.“ Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jan Skopeček hovoří o nominaci Karla Havlíčka na post předsedy Poslanecké sněmovny. Tajná volba předsedy sněmovny proběhla ve středu 10. listopadu 2021 a zvolena byla nakonec jediná kandidátka Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Karel Havlíček byl z volby ještě před jejím zahájením vyřazen, a to právě kvůli neslučitelnosti funkcí. Karel Havlíček totiž zastává ministerskou funkci – je stále ministrem dopravy a ministrem průmyslu a obchodu, a nemůže tak být zároveň předsedou Sněmovny.

Legislativní odbor Poslanecké sněmovny neslučitelnost funkcí skutečně potvrdil. „Předpokladem pro to, aby poslanec – člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny, je nutný předchozí zánik členství ve vládě,“ stojí ve stanovisku sněmovních právníků. Podmínka musí být podle legislativců splněna ještě před samotnou volbou. K Havlíčkově volitelnosti do čela Sněmovny by podle stanoviska nevedlo ani to, pokud by čestně prohlásil, že by se po zvolení vzdal vládních funkcí. Doplňme, že stanovisko si vyžádala volební komise Sněmovny.

Neslučitelnost těchto funkcí upravuje Ústava České republiky. Její článek 32 konkrétně říká: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“

O tom, jestli vůbec může Sněmovna rozhodnout, zda by se ministr mohl stát předsedou nebo místopředsedou Sněmovny, píše v komentáři k Ústavě Jindřiška Syllová. Ta k článku 32 píše následující: „Ustanovení žádným způsobem nesankcionuje případné nabytí funkce neslučitelné podle čl. 32 členem vlády. Ve skutečnosti jde o zákaz volby člena vlády do této neslučitelné funkce (nevolitelnost).“ (Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 367). To, že člen vlády nesmí být do funkce ve vedení Sněmovny či Senátu ani volen, vyplývá také z důvodové zprávy k Ústavě.

Jan Skopeček popisuje situaci, kdy se Vojtěch Filip stal prvním místopředsedou Poslanecké sněmovny. Poukazuje na to, že si Filipa jako představitele KSČM přímo vybral tehdejší předseda Radek Vondráček.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 proběhla ustavující schůze Sněmovny, na níž si poslanci zvolili (.pdf) do svého čela Radka Vondráčka (ANO) a také pět místopředsedů (.pdf): Vojtěcha Filipa (KSČM), Jana Hamáčka (ČSSD), Tomia Okamuru (SPD), Vojtěcha Pikala (Piráti) a o několik dní později (.pdf) ještě Petra Fialu (ODS). Ústava nepracuje se skutečností, že by místopředsedové byli nějakým způsobem seřazeni, a proto měli po zvolení všichni místopředsedové stejné postavení.

Pořadí místopředsedů ale může na základě § 29 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Poslanecké sněmovny stanovit její předseda. To ještě v den zvolení posledního z místopředsedů (28. listopadu 2017) Radek Vondráček udělal (.pdf). Prvním místopředsedou se stal Jan Hamáček, druhým Vojtěch Filip, třetím Petr Fiala, čtvrtým Tomio Okamura a pátým Vojtěch Pikal.

Ke změně na postu prvního místopředsedy došlo v červnu 2018 v důsledku vzniku nové vlády s účastí ČSSD, respektive jejího předsedy Jana Hamáčka. Jelikož je členství ve vládě neslučitelné s pozicí ve vedení Sněmovny, Hamáček skončil jako první místopředseda Poslanecké sněmovny v den, kdy byl jmenován ministrem nové vlády.

Tehdejší předseda Radek Vondráček ještě v ten samý den rozhodl v souladu s jednacím řádem (.pdf), že se prvním místopředsedou Sněmovny stane dosavadní druhý místopředseda, Vojtěch Filip. Podle serveru iROZHLAS.cz Vondráček zdůraznil, že výběr prvního místopředsedy je výlučně v jeho kompetenci a s nikým věc nekonzultoval. „Měnit to můžu každý týden teoreticky,“ uvedl. Svou volbu Vojtěcha Filipa Vondráček zdůvodnil jeho zkušenostmi. „Je to zkušenost, znalost věci. Je z jižních Čech, odkud to není daleko do Prahy. Potřeboval jsem někoho, když já odejdu z baráku, abych tu měl někoho, na kterého se mohu spolehnout,“ popsal Vondráček důvody k výběru Filipa. Zároveň odmítl, že by šlo o povýšení výměnou za podporu nové vlády komunisty.

Uvolněný post místopředsedy za ČSSD převzal o dva týdny později z rozhodnutí (.pdf) Sněmovny poslanec Tomáš Hanzel. Ten zůstal místopředsedou až do konce volebního období.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož si Radek Vondráček skutečně zvolil představitele KSČM jako prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny. Konkrétně se jím na základě Vondráčkova rozhodnutí stal Vojtěch Filip, tehdejší předseda komunistické strany.

Jan Skopeček zde reaguje na otázku (video, 13:48) moderátorky, která zmiňovala, že hnutí SPD s 20 poslanci prozatím ve vedení dolní komory nezískalo ani jednoho zástupce, zatímco Pirátská strana se čtyřmi poslanci svou zástupkyní má. Jan Skopeček vysvětluje, proč podle něj skutečnost, že se pirátská poslankyně Olga Richterová stala místopředsedkyní Sněmovny, není v rozporu s poměrným rozdělením postů ve vedení Sněmovny. Poukazuje přitom na to, že na ustavující schůzi vystupují kluby STAN a Pirátů sdruženě. Zisk více místopředsednických křesel pro tento sdružený klub je pak podle něj v souladu s principem poměrného zastoupení.

Vzhledem ke kontextu výroku proto budeme v následujících odstavcích pracovat s tím, že Jan Skopeček mluví o rozložení sil v rámci ustavující schůze Sněmovny.

Nejdříve se zaměřme na části výroku, v nichž Jan Skopeček mluví o poslaneckých klubech. Koalice Pirátů a Starostů již před volbami avizovala (.pdf, příloha č. 2, str. 6), že vzniknou dva samostatné kluby STANu a Pirátů, v rámci vyjednávání o zastoupení ve vedení Poslanecké sněmovny ale budou postupovat jednotně: „Koaliční strany se dohodly, že po volbách vytvoří samostatné poslanecké kluby, které budou postupovat jednotně při vyjednávání o zastoupení koaličních stran ve vedení Poslanecké sněmovny a v jejích orgánech (…).“

Jednotné vystupování různých poslaneckých klubů v rámci volby sněmovních funkcionářů poté umožňuje článek 7 volebního řádu Poslanecké sněmovny, který je součástí zákona o jednacím řádu dolní komory. Sdružení poslaneckých klubů je považováno v kontextu jednání Sněmovny za jeden klub.

Piráti a Starostové a nezávislí po volbách opravdu vytvořili dva samostatné poslanecké kluby, které v rámci ustavující schůze skutečně hlasovaly jednotně. Samotná volba předsedy a místopředsedů Sněmovny je tajná, a tak společný postup dvou klubů při hlasování nemůžeme ověřit. Uveďme však, že Olgu Richterovou na post místopředsedkyně Sněmovny nominovali Piráti a hnutí STAN společně.

Byť je Olga Richterová členkou poslaneckého klubu Pirátů, v rámci ustavující schůze 8. a 10. listopadu 2021 byla součástí společného sněmovního uskupení Pirátů a Starostů, které zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny považuje za jeden klub. 

Zde je však nutné upozornit na to, že před Olgou Richterovou byla na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny zvolena také Věra Kovářová (STAN). Z celkového počtu šesti místopředsedů (.pdf) tak koalice PirSTAN obsadila již dvě místa. Podle zásad poměrného zastoupení by přitom na celou koalici Pirátů a hnutí STAN, která ve volbách získala 37 poslaneckých mandátů, mělo (po zaokrouhlení na celá čísla) připadat jen jedno křeslo ve vedení Sněmovny.

Upřesněme, že pokud by mělo být poměrným systémem rozděleno 6 míst místopředsedů, připadalo by na koalici PirSTAN 1,1 místa; na koalici SPOLU 2,1 místa; na hnutí ANO 2,2 místa a na hnutí SPD 0,6 míst. Pokud by při výpočtu mělo být rozděleno všech 7 míst ve vedení Sněmovny, tedy 6 místopředsedů a 1 předseda, jsou tato čísla podobná. Na Piráty a hnutí STAN by připadalo 1,3 místa a například na SPD 0,7 místa.

Rozdělení pozic předsedy a místopředsedů Sněmovny pak tomuto poměrnému zastoupení neodpovídá. K volbě posledního z šesti místopředsedů prozatím nedošlo, z pěti míst již ale 2 obsadila koalice SPOLU, 1 místo hnutí ANO a Piráti a Starostové dohromady dvě místa. Koalice PirSTAN tedy získala více pozic v předsednictvu Sněmovny, než jí dle zásad poměrného zastoupení připadá. Výrok Jana Skopečka proto hodnotíme jako zavádějící.

Doplňme, že na počtu dvou místopředsedů pro koalici SPOLU a dvou místopředsedů pro koalici PirSTAN se tato tzv. pětikoalice dohodla v rámci své koaliční smlouvy (.pdf, str. 11). Původně pětikoalice počítala se zachováním stejného počtu místopředsedů jako v minulém volebním období, kdy bylo místopředsedů pět. O plánu na navýšení na celkem 6 místopředsedů poté začali zástupci pětikoalice hovořit ve druhé polovině října, zbývající dva posty přitom měly připadnout hnutí ANO. Uveďme, že svého místopředsedu chtěla získat také SPD, která kritizovala především to, že při navýšení počtu místopředsedů nezíská pozici, která by jí dle zásad poměrného zastoupení měla připadnout. Účast SPD v předsednictvu Poslanecké sněmovny však hned po volbách odmítla především TOP 09 v čele s Markétou Pekarovou Adamovou, která označila zástupce SPD za extremisty.

Rozdělení předsednických postů ve výborech Poslanecké sněmovny je obvykle výsledkem politické dohody sněmovních stran a podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by měly být jednotlivé výbory ustaveny podle zásady poměrného zastoupení. Předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté zvolení předsedy musí potvrdit ještě Poslanecká sněmovna.

V rámci ustavení orgánů Sněmovny na začátku minulého volebního období se do čela rozpočtového a hospodářského výboru skutečně dostali zástupci KSČM, respektive SPD. Rozpočtový výbor si na své ustavující schůzi 28. listopadu 2017 zvolil (.pdf) za předsedkyni komunistickou poslankyni Miloslavu Vostrou. Do čela hospodářského výboru byl o den později zvolen (.pdf) poslanec Radim Fiala (SPD). Oba ve funkcích setrvali až do konce volebního období.

Doplňme, že Jan Skopeček spojuje post předsedkyně rozpočtového výboru pro KSČM s podporou vlády hnutí ANO komunisty. Je však třeba upozornit na to, že Miloslava Vostrá byla zvolena na základě politické dohody, bez protikandidáta a dle poměrného rozdělení míst ve vedení výborů již v listopadu 2017, tedy před vznikem jednobarevné vlády hnutí ANO. 

Poslanec Skopeček ale může poukazovat také na to, že například již v říjnu 2017 tehdejší předseda KSČM Vojtěch Filip vyjádřil podporu menšinové vládě hnutí ANO, když uvedl, že by komunisté raději než předčasné volby tolerovali menšinovou vládu. To samé poté Filip zopakoval i v polovině listopadu 2017, kdy představitelé KSČM potvrdili, že na funkci předsedy Poslanecké sněmovny podpoří kandidáta hnutí ANO Radka Vondráčka. Dle serveru iRozhlas.cz pak měli komunisté na oplátku získat podporu hnutí ANO pro Vojtěcha Filipa při volbě místopředsedy Sněmovny a také „předsednické křeslo v rozpočtovém výboru“.

Diskuse o změně předsedy sněmovního školského výboru (přesněji Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR) započala v roce 2019. Tehdejšímu předsedovi za ODS, Václavu Klausovi ml., bylo členství ve straně zrušeno a občanští demokraté chtěli svého člověka ve funkci předsedy vyměnit. Předseda strany Petr Fiala tehdy uvedl, že buď Klaus post šéfa školského výboru opustí, nebo ODS navrhne jeho odvolání z vedení výboru a nominuje místo něj do této funkce někoho jiného.

Náhradníkem na pozici předsedy školského výboru měl být Martin Baxa z ODS, jelikož podle předešlých dohod tento post náležel právě této straně. Členové výboru však jeho jmenování při hlasování (.pdf, str. 6) na začátku dubna 2019 neschválili, a v čele tak formálně zůstal Václav Klaus ml., v té době jako nestraník. Baxa ve volbě získal (.pdf, str. 6) pouze 6 hlasů z 21 přítomných členů výboru. Uveďme, že z celkového počtu 30 členů výboru bylo 11 z nich zvoleno na kandidátce hnutí ANO.

K odvolání Václava Klause ml. z funkce předsedy školského výboru poté nakonec došlo 17. dubna 2019, kdy o jeho odchodu (.pdf) rozhodla Poslanecká sněmovna. V době, kdy výbor nového předsedu neměl, zastával jeho povinnosti místopředseda Karel Rais (ANO). Dělo se tak od 23. dubna 2019. ODS však na Martinu Baxovi jako kandidátovi na předsedu trvala. Podle Petra Fialy byli za nezvolení Martina Baxy zodpovědní členové výboru za ANO, ČSSD, KSČM a SPD, poněvadž měli ve výboru většinu. Baxa tedy zvolen nebyl a Rais zůstal vedením pověřen až do konce volebního období, tedy do letošního roku.

Připomeňme, že důvodem pro vyloučení Klause mladšího z ODS byl podle tehdejších vyjádření zástupců strany názorový rozkol, např. skutečnost, že Klaus opakovaně kritizoval Evropskou unii, ačkoliv se ODS prezentuje jako proevropská strana. Před senátními volbami v roce 2018 navíc Václav Klaus ml. podpořil kandidáta SPD Ladislava Jakla proti kandidátovi vlastní strany.

Velké pobouření nejen mezi členy ODS však způsobil hlavně výrok Václava Klause ml. o přijímání nařízení Evropské unie, který pronesl ve Sněmovně 12. března 2019 při projednávání zákona o zpracování osobních údajů: „Mně to připomíná, my jsme jak židovský výbor, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že teda ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem. Ale jinak děláme to, co nám řeknou.“ Problematických výroků měl Václav Klaus ml. za sebou v té době již větší počet.

Pro vysvětlení také uveďme, že členství ve výborech, stejně jako počty předsedů výborů, jsou ve Sněmovně rozdělovány po volbách. Členství ve výborech je většinou rozděleno podle principu poměrného zastoupení všech stran, které se do Sněmovny dostaly. Pro křesla předsedů jednotlivých výborů pak platí, že jsou většinou rozdělována v rámci povolebních jednání mezi stranami. V rámci nich došlo na podzim 2017 k dohodě, že ODS může získat křeslo předsedy ústavně-právního výboru pro Marka Bendu, obranného výboru pro Janu Černochovou a předsednictví školského výboru pro Václava Klause mladšího.

Zmiňme také, že výrok na totožné téma jsme ověřovali již dříve.