ODS

Diskuse o změně předsedy sněmovního školského výboru (přesněji Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR) započala v roce 2019. Tehdejšímu předsedovi za ODS, Václavu Klausovi ml., bylo členství ve straně zrušeno a občanští demokraté chtěli svého člověka ve funkci předsedy vyměnit. Předseda strany Petr Fiala tehdy uvedl, že buď Klaus post šéfa školského výboru opustí, nebo ODS navrhne jeho odvolání z vedení výboru a nominuje místo něj do této funkce někoho jiného.

Náhradníkem na pozici předsedy školského výboru měl být Martin Baxa z ODS, jelikož podle předešlých dohod tento post náležel právě této straně. Členové výboru však jeho jmenování při hlasování (.pdf, str. 6) na začátku dubna 2019 neschválili, a v čele tak formálně zůstal Václav Klaus ml., v té době jako nestraník. Baxa ve volbě získal (.pdf, str. 6) pouze 6 hlasů z 21 přítomných členů výboru. Uveďme, že z celkového počtu 30 členů výboru bylo 11 z nich zvoleno na kandidátce hnutí ANO.

K odvolání Václava Klause ml. z funkce předsedy školského výboru poté nakonec došlo 17. dubna 2019, kdy o jeho odchodu (.pdf) rozhodla Poslanecká sněmovna. V době, kdy výbor nového předsedu neměl, zastával jeho povinnosti místopředseda Karel Rais (ANO). Dělo se tak od 23. dubna 2019. ODS však na Martinu Baxovi jako kandidátovi na předsedu trvala. Podle Petra Fialy byli za nezvolení Martina Baxy zodpovědní členové výboru za ANO, ČSSD, KSČM a SPD, poněvadž měli ve výboru většinu. Baxa tedy zvolen nebyl a Rais zůstal vedením pověřen až do konce volebního období, tedy do letošního roku.

Připomeňme, že důvodem pro vyloučení Klause mladšího z ODS byl podle tehdejších vyjádření zástupců strany názorový rozkol, např. skutečnost, že Klaus opakovaně kritizoval Evropskou unii, ačkoliv se ODS prezentuje jako proevropská strana. Před senátními volbami v roce 2018 navíc Václav Klaus ml. podpořil kandidáta SPD Ladislava Jakla proti kandidátovi vlastní strany.

Velké pobouření nejen mezi členy ODS však způsobil hlavně výrok Václava Klause ml. o přijímání nařízení Evropské unie, který pronesl ve Sněmovně 12. března 2019 při projednávání zákona o zpracování osobních údajů: „Mně to připomíná, my jsme jak židovský výbor, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že teda ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem. Ale jinak děláme to, co nám řeknou.“ Problematických výroků měl Václav Klaus ml. za sebou v té době již větší počet.

Pro vysvětlení také uveďme, že členství ve výborech, stejně jako počty předsedů výborů, jsou ve Sněmovně rozdělovány po volbách. Členství ve výborech je většinou rozděleno podle principu poměrného zastoupení všech stran, které se do Sněmovny dostaly. Pro křesla předsedů jednotlivých výborů pak platí, že jsou většinou rozdělována v rámci povolebních jednání mezi stranami. V rámci nich došlo na podzim 2017 k dohodě, že ODS může získat křeslo předsedy ústavně-právního výboru pro Marka Bendu, obranného výboru pro Janu Černochovou a předsednictví školského výboru pro Václava Klause mladšího.

Zmiňme také, že výrok na totožné téma jsme ověřovali již dříve. 

Nově zvolená Poslanecká sněmovna bude mít 18 výborů, tedy stejně jako v minulém volebním období. Podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má dolní komora povinnost zřídit 7 výborů (mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení. 

Předsednictví ve výborech by mělo být rozděleno poměrným systémem na základě výsledků říjnových sněmovních voleb. V nich získala koalice SPOLU 71 mandátů a koalice PirSTAN 37 mandátů, tedy dohromady 108 křesel. Hnutí ANO pak získalo 72 mandátů a SPD 20 mandátů. Podle zásad poměrného zastoupení (po zaokrouhlení na celá čísla) by tedy mělo při počtu 18 výborů připadnout pětikoalici SPOLU a PirSTAN ve vedení výborů dohromady 10 míst, hnutí ANO 6 míst a 2 místa hnutí SPD.

Pro úplnost uveďme, že předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté musí zvolení předsedy potvrdit navíc Poslanecká sněmovna. V současnosti ještě k volbě většiny předsedů nedošlo, jelikož se výbory prozatím nesešly a sněmovní strany teprve nominují členy. Už nyní ale existují určité politické dohody, na jejichž základě by mělo k volbě předsedů dojít. 

Zástupci budoucí vládní koalice, složené z koalic SPOLU a PirSTAN, by tak měli skutečně zasednout v čele celkem 10 výborů. Prvním z nich je organizační výbor, jehož řízení vždy připadá předsedovi Sněmovny, v tomto případě tedy současné předsedkyni Markétě Pekarové Adamové (TOP 09). Koalice SPOLU by dále měla vést hospodářský výbor, výbor pro bezpečnost, výbor pro evropské záležitosti, výbor pro sociální politiku, výbor pro zdravotnictví, zahraniční výbor a zemědělský výbor. Hnutí STAN získá 2 předsednická křesla, konkrétně v rozpočtovém výboru a výboru pro životní prostředí. Piráti nepovedou žádný z výborů. 

Hnutí ANO poté bylo nabídnuto 6 výborů: mandátový a imunitní, branný, školský, volební a správní a také ústavně-právní, o němž hovoří Jan Skopeček. Hnutí SPD by mělo stát v čele dvou výborů, konkrétně kontrolního a petičního.

Dodejme, že hnutí ANO vyjádřilo nespokojenost s přidělenými výbory. Výhrady má také hnutí SPD, například poslanec Jan Hrnčíř (SPD) pro Českou televizi uvedl (video, 19:40), že poměrný systém při rozdělování vedení výborů byl zachován, navržené vedení výborů kontrolního a petičního ale SPD nepovažuje za adekvátní.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 proběhla ustavující schůze, na níž si poslanci zvolili (.pdf) do svého čela Radka Vondráčka (ANO) a také místopředsedy Sněmovny (.pdf): Vojtěcha Filipa (KSČM), Jana Hamáčka (ČSSD), Tomia Okamuru (SPD) a Vojtěcha Pikala (Piráti). V prvním ani druhém kole hlasování ovšem na post místopředsedy nebyl zvolen Petr Fiala (ODS). Ten v prvním kole ze 195 odevzdaných hlasovacích lístků obdržel pouze 83 hlasů. Ve druhém kole pak získal jen 85 hlasů.

Upozorněme, že místopředsedové Poslanecké sněmovny jsou voleni tajným hlasováním, tudíž nelze stoprocentně určit, jak konkrétní poslanci hlasovali. Z tehdejšího uskupení sil v dolní komoře však vyplývá, že pro Fialu nehlasovali poslanci z ANO, SPD a KSČM.

Nezvolení Petra Fialy vyvolalo odpor tzv. Demokratického bloku. Tento blok se skládal z poslanců ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN. Jeho cílem byl společný postup při ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Zástupci Demokratického bloku kritizovali, že nezvolení předsedy druhé nejsilnější strany odporuje principu poměrného zastoupení. Nezvolení Petra Fialy ovšem kritizovali rovněž Piráti a ČSSD.

Tehdejší předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek nicméně řekl, že bude nabádat poslance ANO, aby Petra Fialu místopředsedou v další volbě zvolili. Konkrétně prohlásil: „Budu apelovat na naše kolegy na klubu, abychom podpořili pana Fialu na tuto pozici.“ Uveďme, že někteří poslanci ANO měli vůči Petru Fialovi výhrady kvůli tomu, že se o hnutí ANO vyjadřoval negativně, a také proto, že ODS nepodpořila Radka Vondráčka na předsedu Sněmovny.

Hnutí SPD již před uskutečněním třetího kola hlasování uvedlo, že ani tentokrát nebude pro Petra Fialu hlasovat. Poslancům z řad SPD totiž vadilo, že ODS v předchozím hlasování nepodpořila Tomia Okamuru na pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny. Na třetí pokus byl přesto Petr Fiala zvolen (.pdf) místopředsedou, když dostal 116 hlasů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož z dostupných informací vyplývá, že poslanci ANO a SPD opakovaně nepodpořili Petra Fialu na pozici místopředsedy Sněmovny.

Ustavující schůze nové Poslanecké sněmovny započala v úterý 8. listopadu. Tajná volba předsedy sněmovny má proběhnout ve středu 10. listopadu. Volební komise, která volbu zaštiťuje, neobdržela do daného termínu jiné nominace, než Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09), na jejímž jméně se shodli zástupci rodící se koalice, a právě Karla Havlíčka (ANO).

Nominace ministra Havlíčka je však problematická, protože pozice ve vládě se neslučuje s některou z funkcí v čele Sněmovny. Ústava České republiky, konkrétně její článek 32, říká: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“ Karel Havlíček v současnosti ministerskou funkci zastává, přesněji je stále ministrem dopravy a ministrem průmyslu a obchodu, a nemůže tak být zároveň předsedou Sněmovny.

O tom, jestli vůbec může Sněmovna rozhodnout, zda by se ministr mohl stát předsedou nebo místopředsedou Sněmovny, píše v komentáři k Ústavě Jindřiška Syllová. Ta k článku 32 píše následující: „Ustanovení žádným způsobem nesankcionuje případné nabytí funkce neslučitelné podle čl. 32 členem vlády. Ve skutečnosti jde o zákaz volby člena vlády do této neslučitelné funkce (nevolitelnost)“ (Jindřiška Syllová, Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 367). To, že člen vlády nesmí být do funkce ve vedení Sněmovny či Senátu ani volen, vyplývá také z důvodové zprávy k Ústavě.

Později to potvrdil také legislativní odbor Poslanecké sněmovny. „Předpokladem pro to, aby poslanec – člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny, je nutný předchozí zánik členství ve vládě,“ stojí ve stanovisku sněmovních právníků. Podmínka musí být podle legislativců splněna ještě před samotnou volbou. K Havlíčkově volitelnosti do čela Sněmovny by podle stanoviska nevedlo ani to, pokud by čestně prohlásil, že by se po zvolení vzdal vládních funkcí.

Český statistický úřad (ČSÚ) měří aktuální míru inflace pomocí indexu spotřebitelských cen, který vyjadřuje změnu cen tzv. spotřebního koše, tedy výrobků a služeb spotřebovávaných průměrnou českou domácností. Míru inflace lze vyjádřit za různá časová období, přičemž jedním z nejčastěji používaných je meziroční srovnání k danému měsíci. Pokud tedy porovnáme hladinu spotřebitelských cen za září 2021 s cenovou hladinou za září 2020, dosahuje podle posledních dostupných dat ČSÚ aktuální míra inflace 4,9 %. 

Dlouhodobý vývoj inflace můžeme sledovat v následujícím grafu, který zobrazuje meziroční změnu k danému měsíci.

Podle některých ekonomů je možné, že se míra inflace bude na přelomu roku 2021 a 2022 pohybovat kolem šesti procent, jak ve výroku zmiňuje Petr Fiala. 11. října 2021 o takovémto vývoji hovořil například hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler ve svém vyjádření pro server Peníze.cz. Také hlavní ekonom skupiny Patria Finance Jan Bureš pro Seznam Zprávy uvedl, že by míra inflace na začátku příštího roku „mohla lehce přesáhnout šest procent“. Velkou nejistotou je dle něj například zdražování energií, včetně cen plynu. 

Podobně se pak vyjádřil i hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda: „V posledních měsících letošního roku bude tempo inflace kulminovat, neboť v příštím roce zmírní. Letos koncem roku ovšem může atakovat úroveň šesti procent, nelze vyloučit vzestup až k sedmiprocentní úrovni.“

Petr Fiala označuje peníze z emisních povolenek jako možnou pomoc lidem, kteří se dostávají do obtíží v důsledku rostoucích cen energií. Uvádí, že by se výnosy státu z emisních povolenek daly použít jako dotace na pokrytí střech solárními panely nebo na zateplování domů.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. V rámci systému musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého.

V České republice má na starost dražby emisních povolenek Operátor trhu s elektřinou (OTE) – akciová společnost (.pdf, str. 2) ve vlastnictví státu. Výnosy z prodeje emisních povolenek jdou do státního rozpočtu a jsou následně využity především na podporu činností vedoucích ke snižování emisí skleníkových plynů či zelených inovací v energetice. To zajišťují především ministerstva životního prostředí a průmyslu a obchodu.

Stát tak každoročně v rámci rozpočtové položky „Příjmy z prodeje nehmotného dlouhodobého majetku“ získává z prodeje emisních povolenek řádově miliardy korun. V posledních letech hodnota výnosů roste, v roce 2020 pak dosáhla 18,9 mld. Kč (.pdf, str. 59).

Pro rok 2021 stát počítá s příjmy ve výši 14,8 miliardy korun, ke konci srpna již stát prodejem emisních povolenek získal 10,3 miliardy. Nicméně je nutné podotknout, že v roce 2020 byly reálné výnosy o přibližně 3,6 mld. Kč vyšší, než s jakými počítal rozpočet. Vzhledem k rostoucím cenám emisních povolenek tak lze i v letošním roce očekávat vyšší než rozpočtované výnosy.

Petr Fiala tedy správně uvádí, že stát má (ročně) k dispozici z prodeje emisních povolenek „asi 20“ miliard korun. V roce 2020 to bylo 18,9 mld. Kč, a odchylka tak v tomto případě spadá do námi používané 10% tolerance. Doplňme však, že v případě Petrem Fialou zmiňované horní hranice 27 miliard je odchylka vyšší.

Petr Fiala ve svém výroku konstatuje, že cena elektřiny letos vzrostla na dvojnásobek, přičemž příčinu tohoto nárůstu vidí mimo jiné i v systému emisních povolenek.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů skrze jejich zpoplatnění. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. V rámci systému musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Samotný systém EU pro obchodování s emisemi je rozdělen do několika fází, přičemž první fáze probíhala již mezi lety 2005 a 2007. Od letošního roku se systém nachází ve čtvrté fázi, v níž by měl celkový počet emisních povolenek klesat o 2,2 % ročně až do roku 2030. Doplňme, že v červenci 2021 Evropská komise navrhla, aby se každoročně jednalo o pokles o 4,2 %. Tento návrh však ještě neprojednal Evropský parlament.

Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena více než zdvojnásobila na přibližně 60 EUR za jednu povolenku. Takovýto nárůst je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou rostoucí ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů, které přilákal vytrvalý růst cen povolenek v posledních měsících.

Cena elektřiny na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) zaznamenala v průběhu letošního roku značný nárůst. Na začátku ledna 2021 byla velkoobchodní cena za 1 MWh 53,17 eur, přičemž do 15. října se tato cena zvýšila o 153,17 %. Svého vrcholu dosáhla velkoobchodní cena 5. října 2021, kdy 1 MWh stála 163,83 eur.

V případě obecných cen elektřiny pro domácnosti je však situace jiná. Cena elektřiny se různí a je například potřeba brát v potaz různé distribuční společnosti nebo také jednotlivé sazby. Například generální ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš oznámil, že si domácnosti za elektřinu od ledna 2022 připlatí přibližně třetinu. Přesnou částku má ČEZ oznámit 1. listopadu. Někteří dodavatelé ale zdražují již teď.

Na zvyšování cen energií podle expertů působí i zvyšování cen emisních povolenek. Příčinu lze ale spatřit i v nízké produkci větrných elektráren nebo v prudkém oživení celosvětové poptávky po období pandemie.

Na závěr tedy shrňme, že se velkoobchodní cena elektřiny za letošní rok zvýšila na více než dvojnásobek, přesněji 2,5×. Ceny pro domácnosti se nicméně různí a výraznější nárůst cen lze očekávat až na přelomu roku. Z výroku není zcela jasné, zda Petr Fiala poukazuje na cenu velkoobchodní či maloobchodní, vzhledem k dosavadnímu růstu velkoobchodních cen ale jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Ve středu 13. října oznámila společnost Bohemia Energy, že ukončuje dodávky elektřiny a plynu. Šlo o největšího alternativního dodavatele energií v Česku, který poskytoval energii na zhruba 900 tisíc odběrných míst. „K tomuto razantnímu kroku nás přiměl přetrvávající extrémní růst cen energií na velkoobchodních trzích, kdy cena obou dodávaných komodit, je nyní třikrát vyšší, než byla v loňském roce," uvádí Bohemia Energy na svém webu.

V tiskové zprávě (.pdf) se dále ohrazuje proti diskutovanému krachu společnosti a uvádí, že se rozhodla utlumit činnost a ukončit dodávky energií proto, aby ke krachu nedošlo. Dle svého vyjádření se Bohemia Energy snaží tímto postupem splnit veškeré závazky vůči zákazníkům, zaměstnancům, bankám i dodavatelům. 

Doplňme, že řada zákazníků Bohemia Energy předpokládala, že mají ceny energií zafixované na několik let dopředu, jejich smlouvy však byly uzavřeny na dobu neurčitou. Právě toho podle serveru Peníze.cz nyní společnost využila a klientům oznámila, že fixace už neplatí. Zákazníkům, kteří uzavřeli smlouvy s fixovanými cenami na dobu určitou, se pak Bohemia Energy podle dostupných informací snaží změnit tarify. Dle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) však na takové zvýšení cen energií nejsou spotřebitelé povinni přistoupit.

V návaznosti na oznámení Bohemia Energy o ukončení dodávek elektřiny a plynu poté ERÚ požaduje, aby ostatní dodavatelé doložili zajištění dodávek pro své zákazníky. „Dodavatelé musí nás, a především spotřebitele, přesvědčit a doložit, že se nepouštěli do podobného hazardu, který vedl k ukončení dodávek od společnosti Bohemia Energy. Zároveň bych rád upozornil, že přinejmenším největší dodavatelé, se kterými jsme neustále v kontaktu, dodávky zajištěné mají a opakovaně to deklarovali," uvedl předseda Rady Energetického regulačního úřadu Stanislav Trávníček. Z toho je možné usuzovat, že společnost Bohemia Energy skutečně neměla zajištěné dodávky energií, ke kterým se zavázala.

Podle Petra Fialy je deficitní hospodaření státu hlavní příčinou vysoké inflace. Demagog.cz již dříve označil jako nepravdivé obdobné Fialovo tvrzení, ve kterém se opíral o názory ekonomů. V tomto výroku se ovšem opírá i o vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a České národní banky (ČNB).

NKÚ popsal příčiny inflace na konkrétním případě ve Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2018 (.pdf). Během tohoto roku se podle NKÚ na inflaci podílel zejména „dynamický růst jednotkových nákladů na práci“ (str. 6) a  „dynamický růst cen výdajů spojených s bydlením a cen energetických komodit“ (str. 7). Druhý z těchto faktorů se na celkové inflaci v roce 2018 podle NKÚ podílel téměř z 50 %. O vlivu „špatného hospodaření státu“ na inflaci se NKÚ v této zprávě nezmiňuje. I inflace v roce 2020 pak byla dle NKÚ způsobena především růstem (.pdf, str. 14) spotřebitelských cen potravin, alkoholu či tabáku. Např. i ve své výroční zprávě (.pdf, str. 36) za rok 2020 pak sice NKÚ kritizuje rozpočtovou politiku vlády, nespojuje ji však s růstem inflace. Vyjádření NKÚ či jeho zástupců k aktuální výši inflace se nám pak dohledat nepodařilo.

Příčiny momentální vysoké míry inflace ČNB rovněž spatřuje jinde, než ve „špatném hospodaření státu“. Jednou z hlavních příčin je podle ČNB „vzedmutí spotřebitelské poptávky po odbourání protiepidemických opatření“, které vede k prudkému zdražování v sektoru služeb, přičemž se zároveň zrychlil i růst cen zboží. K tomuto efektu však dle ČNB dochází i v ostatních státech. Za další výraznou příčinu inflace ČNB označila “vysoký růst cen průmyslových výrobců ve světě daný výpadky v dodavatelských řetězcích, k němuž se přidává výrazné zdražování mnoha surovin a materiálů."

Na to, že rozpočtová politika vlády alespoň z části způsobuje dnešní výši inflace však upozornil guvernér ČNB Rusnok na tiskové konferenci po rozhodnutí bankovní Rady o zvyšování úrokových sazeb.

Výrok nicméně hodnotíme jako nepravdivý, neboť jsme nedohledali žádné vyjádření NKÚ či jeho zástupců, kteří by dávali do spojitosti současnou výši inflace s předchozí rozpočtovou politikou vlády. Na závěr dodejme, že s dotazem o doložení zdrojů jsme se obrátili i přímo na Petra Fialu. V odpovědi nám byly dodány odkazy na výše zmíněné zprávy NKÚ, které kritizují rozpočtovou politiku vlády a vysoké zadlužování. Protože však ani tyto zprávy nespojují tuto politiku s rostoucí inflací, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Návrh rozpočtu na rok 2022 předložilo Ministerstvo financí (MF) poprvé na konci května 2021. V něm navrhlo deficit státního rozpočtu na 390 miliard Kč a celkovou výši investic na 189 miliard Kč. Vláda tyto předpokládané parametry rozpočtu schválila 7. června.

Na začátku září však MF předložilo nový, aktualizovaný návrh rozpočtu, v němž plánovaný schodek snížilo na 376,6 miliardy a navýšilo hodnotu investic na 218 miliard korun. Návrh je výsledkem jednání mezi ministryní financí a ministry ostatních rezortů. Tento návrh byl již zpracován jako návrh zákona o státním rozpočtu, který musí vláda Poslanecké sněmovně předložit nejpozději do 30. září. Nový návrh nakonec vláda schválila 27. září a o tři dny později jej předložila poslancům. Vláda nicméně bude muset návrh předložit znovu, a to kvůli novému volebnímu období. Není totiž možné, aby nově zvolená Sněmovna automaticky projednala návrhy, které byly předloženy předchozí Sněmovně.