ODS

Nejprve uveďme, že Petr Fiala zde reaguje na působení Andreje Babiše v politice. Ten zastává funkci premiéra od prosince roku 2017. Od ledna roku 2014 byl také ministrem financí, což byla jeho první veřejná funkce. Podíváme-li se na data Českého statistického úřadu, poslední údaje o ceně mléka v České republice se vztahují k srpnu letošního roku. Podle nich činí průměrná cena mléka 18,73 Kč. V prosinci 2017 pak cena mléka byla 20,32 Kč a v lednu 2014 odpovídala 19,86 Kč. Podle dat ČSÚ tak v uvedeném období cena mléka nestoupla, jak tvrdí Petr Fiala, ale naopak mírně klesla.

Doplňme, že výrok Petra Fialy si lze vyložit i jako snahu ukázat dopad inflace na ceny běžných produktů, a cena mléka tak může být pouhou ilustrací obecného navýšení spotřebitelských cen. V takovém případě by však Fiala růst cen výrazně nadhodnocoval. Celková míra inflace mezi lety 2014 a 2021 činila pouze 16,2 %. Navýšení z 12 na 20 korun, o kterém hovoří Fiala, by však představovalo dokonce 67 %. Dodejme, že pro rok 2021 pracujeme s predikcí Ministerstva financí.

Fialův výrok tedy neodpovídá ani obecnému růstu cen, ani růstu cen mléka, a je tak nepravdivý.

Dle poslední zveřejněné makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2021 je meziroční růst reálného HDP v roce 2022 odhadován na 4,2 %. Také letní predikce České národní banky uvádí pro rok 2022 meziroční růst reálného HDP ve výši 4,1 %.

Na začátku září došlo k předložení návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2022. Ze zprávy vyplývá, že došlo k navýšení daňových příjmů oproti předchozímu roku o 68,2 mld. Kč (.doc, str. 17). Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení pak narostou o 15,8 mld. Kč. Celkem se tedy jedná o navýšení příjmů o 84 mld. Kč.

Dle srpnového materiálu Výboru pro rozpočtové prognózy (.xlsx) Ministerstva financí je dle metodiky ESA očekáván mezi roky 2021 a 2022 nárůst daňových příjmů státu a příjmů z pojistného (bez započtení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které není příjmem státního rozpočtu) o 78 mld. Kč. Výbor pro rozpočtové prognózy tímto materiálem reaguje také na makroekonomickou predikci MF ze srpna 2021, kde je počítáno s růstem HDP o 4,2 %. 

26. května 2015 tehdejší ministr financí Andrej Babiš na půdě Poslanecké sněmovny prohlásil: „Nemám žádné offshory jak vaši kámoši. A vy taky někteří držíte svoje firmy na offshorech.“ Odmítl tak jejich vlastní využívání a zároveň neadresně poukazoval na jejich využívání jinými poslanci, výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle dat Českého statistického úřadu byla v roce 2008 zahájena (.xls) výstavba 43 531 bytů, v letech 2007 a 2006 toto číslo také přesáhlo 43 000. Co se týče bytů, jejichž stavba byla v těchto letech dokončena (.xls), jsou čísla o něco nižší. V případě roku 2008 se jednalo o 38 383 bytů, v roce 2007 bylo dostavěno 41 649 a v roce 2006 přes 30 000 bytů. 

V roce 2020 byla výstavba zahájena (.xlsx) u 35 254 bytů a dokončeno (.xlsx) bylo celkem 34 412 bytů. Ve srovnání s rokem 2008 jsou tato čísla nižší. Rozdíl činí v případě zahájení výstavby cca 8 tisíc bytů, v případě dokončení téměř 4 tisíce bytů.

Pokud se však podíváme na data za první dvě čtvrtletí (.xlsx) roku 2021, není situace v porovnání s rokem 2008 výrazně odlišná, jak ve výroku uvádí Petr Fiala. Zatímco v roce 2008 byla za první dva kvartály zahájena výstavba 21 931 bytů, pro rok 2021 to bylo prozatím 20 339 bytů. Doplňme, že v roce 2021 překročil počet bytů, u nichž začala stavba, hranici 20 tisíc poprvé od roku 2008.

V případě dostavěných bytů (.xlsx) je tento počet za první dvě čtvrtletí roku 2021 dokonce vyšší než za stejné období v roce 2008. Tehdy toto číslo odpovídalo 16 427 bytům, v roce 2021 se jedná o 16 989 dokončených bytů. Pro úplnost uveďme, že ani takto vysoké počty nových bytů podle odborníků nestačí na pokrytí poptávky po nemovitostech.

Na závěr shrňme, že v roce 2008 se v České republice skutečně stavělo zhruba 40 tisíc bytů ročně. Za letošní rok jsou prozatím známy počty postavených bytů jen za první dvě čtvrtletí, kdy hranice 40 tisíc bytů skutečně nebyla dosažena. Tato čísla nicméně nelze objektivně srovnávat s počtem postavených bytů za celý rok 2008. Pokud bychom srovnali počet bytů, u nichž byla zahájena nebo dokončena výstavba, za první dvě čtvrtletí roku 2021 je jejich počet srovnatelný se stejným obdobím roku 2008. V případě dokončených bytů je toto číslo za první dva kvartály roku 2021 dokonce vyšší. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Úpravy a sazby DPH předepisuje Zákon o dani z přidané hodnoty. Ten také stanovuje základní sazbu této daně ve výši 21 % a také dvě její snížené sazby, první ve výši 15 % a druhou ve výši 10 %. Dále také tento zákon upravuje případy, kdy dochází k užití tzv. snížených sazeb. Zákon přitom stanoví, že 15% sazba DPH se použije pro práce na již dokončených stavbách pro bydlení, tedy na Petrem Fialou zmíněné rekonstrukce (.pdf, str. 23).

V případě výstavby je situace složitější. Dle § 49 zákona o DPH se totiž 15% sazba použije jen pro výstavbu tzv. staveb pro sociální bydlení, nikoliv tedy pro veškerou bytovou výstavbu. Stavby pro sociální bydlení jsou však v zákoně definovány značně široce, např. jako každý bytový dům, v němž se nenachází byt větší než 120 m². 

V zásadě je tedy pravdou, že výstavba bytů spadá do 15% sazby. Základní, 21% sazba se pak vztahuje pouze na budovy, v nichž se nacházejí velké byty. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle letošní studie (.pdf) společnosti Deloitte vyjde Čecha nový byt na 12,2 průměrných ročních platů. Průměrná měsíční mzda pak činí cca 38 000 Kč. Hůře jsou na tom ze srovnání 22 evropských zemí pouze Srbové, kteří na nový byt musí ušetřit o tři průměrné roční platy více (.pdf, str. 26). Jedná se však o celé roční průměrné platy – pokud by tedy jedinec vůbec za nic neutrácel, našetří z průměrné mzdy na nový byt za 12,2 let.

Petr Fiala však uvádí, za jak dlouho má na nový byt našetřit průměrná česká rodina – v tomto případě tedy musíme počítat s tím, že v průměrné rodině jsou pracující osoby dvě. Zároveň je však třeba vzít v úvahu náklady na život rodiny. Podle člena představenstva Modré pyramidy Vladimíra Pojera našetří Čech z průměrného platu na vlastní bydlení za 56 let. Protože příjem rodiny činí typicky platy dva, můžeme očekávat, že i doba, za kterou našetří na byt, bude menší – jistě se však nedostane na cca pětinu této hodnoty. I podle dalších průzkumů uspoří průměrný Čech z jednoho platu řádově tisíce korun, resp. 10 % svého příjmu.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť průměrná cena bytu v Česku je 12,2 ročních platů, průměrná česká rodina však na tuto částku bude šetřit podstatně déle.

Poslanec za ODS Karel Krejza zde naráží na Interview ČT24, kde byl hostem epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula. Jedním z témat tohoto rozhovoru byla promořenost České republiky a rozklíčování počtu úmrtí s onemocněním covid-19. Roman Prymula mluvil o tom, kolik jich bylo zapříčiněno skutečně tímto onemocněním a také kolik jich bylo zbytečných (čas cca 9:20). Celkový počet úmrtí s tímto onemocněním dosáhl čísla 30 423 ke dni 6. září 2021, kdy rozhovor proběhl.

Podle Romana Prymuly (čas 9:40) „bude provedena analýza, která definitivně a jistě řekne, kolik bylo přesně na covid (pozn. red. úmrtí), kolik bylo s covidem“.

Na otázku, zda umí odhadnout, kolik z celkového počtu úmrtí bylo zbytečných, a to zejména kvůli špatným politickým rozhodnutím, uvedl (čas cca 10:08): „To se nedá říct úplně přesně, ale když si vytipujeme nějaké země, které jsou kolem nás, tak podle mě takových až 15 000 zemřít nemuselo, pokud by v tu chvíli tady byla restriktivnější opatření.“

Bývalý ministr Roman Prymula tedy skutečně odhaduje, že zemřelo až 15 000 lidí zbytečně, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vzhledem k tomu, že různé země přistupovaly k protiepidemickým opatřením odlišně, pro mezinárodní srovnání jsme použili data Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které má jednotnou metodiku (.pdf), a data jsou tedy porovnatelná.

Pojem lockdown nemá žádnou obecnou definici, budeme s ním tedy pracovat jako s určitým plošným omezením pohybu, setkávání osob apod. Z dat ECDC (.csv) jsme tak vybrali ty ukazatele, které nejvíce odpovídají obvyklému významu slova lockdown (.pdf): omezení pohybu (Stay-at-Home Order), který ECDC přímo označuje jako lockdown (str. 1), částečné omezení pohybu (str. 2), omezení soukromého setkávání (Restrictions on private gatherings, str. 1) a uzávěru většiny obchodů a služeb (Closure of public spaces of any kind, str. 2). Regionální lockdowny (zavedené jen na části daného státu) nesrovnáváme, protože ty nebyly v Česku až na výjimky zaváděny.

Následující graf pak zobrazuje počty dní, po které byly jednotlivé typy lockdownů uplatňovány v zemích Evropy, které ECDC monitoruje. Nejdéle byl pohyb omezen v Irsku, kde se jednalo o 195 dní, v České republice to bylo 53 dní. Částečně omezený pohyb byl nejdéle v Lucembursku (248 dní), Česko je v tomto ukazateli až desáté. Data o částečném omezení pohybu jsou nicméně nekompletní, a je tak možné, že i některé další státy měly pohyb částečně omezený déle. Soukromé setkávání lidí bylo nejdéle zakázáno v Portugalsku (422 dní), v Česku se jednalo o 254 dní. Obchody, restaurace a další služby byly nejdéle uzavřeny v Dánsku, a to 138 dní, v Česku byla tato doba téměř poloviční. K omezení setkávání pak uveďme, že u některých opatření má ECDC chybějící údaj ukončení těchto opatření. To může znamenat, že tato opatření stále platí, nebo že není známé datum ukončení. Taková opatření jsme proto do grafu nezanesli. Je však důležité uvést, že tento problém se netýká českých opatření, a hodnocení výroku to tedy nijak neovlivní. Doba českého lockdownu je totiž pevně dána a u lockdownů ostatních zemí by při zanesení těchto dat mohlo dojít maximálně k jejich prodloužení.

Pro zjištění nejdelšího lockdownu pak délku jednotlivých lockdownových opatření nestačí pouze sečíst, neboť jejich účinnost se velmi často překrývala. Délku celkového lockdownu v jednotlivých státech tedy zjistíme tak, že vezmeme datum začátku platnosti prvního vydaného opaření a datum konce platnosti opatření, které zůstalo v platnosti jako poslední. Ani při tomto postupu však není Česko rekordmanem. Zimní lockdown zde trval 217 dní, pokud připočteme i lockdown jarní, je to 278 dní. Nejhůře je na tom Portugalsko, kde opatření trvala nepřetržitě od 3. května 2020 do 28. června 2021, tedy 422 dní. Hůře než Česko je na tom i Belgie s 331 dny zimního lockownu a 441 dny lockdownu celkem, dále i Dánsko (253/342 dní), Francie (236/328 dní), Kypr (230/300 dní) či například Itálie (229/285 dní).

Výrok Karla Krejzy tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože ať si ke slovu lockdown přiřadíme různé ukazatele protiepidemických opatření, v žádném z nich ani v jejich souhrnu není Česká republika na prvním místě v Evropě.

Vzhledem k tomu, že různé země přistupovaly k opatřením ve školách odlišně, pro mezinárodní srovnání jsme použili data Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které má jednotnou metodiku (.pdf), a data jsou tedy porovnatelná. V rámci odůvodnění se podíváme na dva ukazatele: uzavřené základní školy (str. 1) a uzavřené základní školy s částečně uvolněnými opatřeními, tedy částečně uzavřené školy (str. 3).

Podle dat (.csv) ECDC byly základní školy v České republice kvůli epidemii covidu-19 uzavřeny úplně od 11. března 2020 do 10. května 2020, od 14. října 2020 do 17. listopadu 2020 a od 21. prosince 2020 do 11. dubna 2021. Částečně uzavřeny byly školy od 11. května 2020 do 31. srpna 2020, od 18. listopadu 2020 do 29. listopadu 2020 a od 12. dubna 2021 do 16. května 2021. Pokud z těchto dat spočítáme počet dnů uzavření škol, dostaneme 208 dní úplného uzavření a 160 dní částečného uzavření. Dohromady byly tedy základní školy v České republice uzavřeny 368 dní. Pro úplnost dodejme, že ECDC od doby uzavření škol neodečítá dny prázdnin.

Srovnání s jinými evropskými státy ukazuje, že nejdéle byly školy uzavřeny úplně v Litvě, a to 239 dnů. Nejdéle byly nějakým způsobem školy dohromady uzavřeny v Lotyšsku, a to 471 dnů. Úplně zde byly školy uzavřeny 185 dnů a částečně uzavřeny 286 dnů. Uveďme, že údaj o konci uzavření škol v Lotyšsku v datech ECDC chybí, museli jsme si jej proto vyhledat sami. Lotyšské školy byly uzavřeny úplně od 17. března 2020 do 31. srpna 2020 (.csv) a od 9. ledna 2021 do 25. ledna 2021. Částečně uzavřeny pak byly od 2. listopadu 2020 (.csv) do 8. ledna 2021 a od 26. ledna 2021 do 31. srpna 2021 (konec prázdnin v Lotyšsku).

Zmiňme také, že přehled ECDC neuvádí datum ukončení částečného uzavření škol v Německu. Plně uzavřeny zde byly školy celkem 52 dnů (.csv), částečně uzavřeny poté byly od 4. května do 29. června 2020 a od 16. prosince 2020 do 11. dubna 2021, tedy 174 dnů. Určit přesný počet dnů však v tomto případě není zcela jednoduché, protože se provoz škol řídil počtem nakažených osob v oblasti.

Dodejme, že stejný výrok jsme ověřovali k 21. březnu 2021 u Roberta Plagy a tehdy jsme jej vyhodnotili jako pravdivý. Od té doby nicméně Lotyšsko v délce uzavřených škol Českou republiku předběhlo.

Výrok Karla Krejzy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, a to vzhledem k tomu, že Česká republika patří na druhé místo mezi evropskými zeměmi, co se týče délky uzávěry základních škol. Není tedy první, jak Krejza uvádí. Na druhou stranu oproti Lotyšsku byly české školy déle uzavřeny úplně, a dopad opatření na školství tak byl větší.

Švédsko bylo od počátku pandemie známé svým liberálním přístupem založeným především na odpovědnosti jednotlivce. Na jaře 2020 zavedlo jen několik opatření, která omezovala hromadné akce nejprve do pěti set a později do padesáti osob. Téměř od začátku byly také zakázány návštěvy v domovech pro seniory.

Školství fungovalo v běžném režimu na úrovni prvního stupně základních škol. Na druhém stupni se potom školy mohly rozhodnout, zda zůstanou u prezenční výuky, nebo přejdou na distanční. Podle průzkumu švédské Národní agentury pro vzdělávání z 20. ledna 2021 (.pdf, str. 4–5) pak na distanční výuku zcela nebo částečně přešly téměř dvě třetiny druhých stupňů základních škol. Dále byly uzavřeny střední školy a univerzity.

Naopak po celou dobu pandemie zůstaly otevřené kavárny a restaurace, obchodní služby nebo sportovní centra, i když s jistými omezeními. Lidem bylo také doporučeno pracovat z domova. Například nošení roušek v hromadné dopravě bylo pak doporučeno až v prosinci 2020. Úplně zavřeny však byly například plovárny, posilovny, muzea a knihovny.

Vzhledem k vysokému procentu proočkovanosti u osob nad 16 let (76,8 % oběma dávkami) a relativně nízkému počtu nově nakažených zrušilo Švédsko 29. září veškerá protikoronavirová opatření.

Ve Švédsku tak skutečně většina oblastí života nebyla zasažena plošným uzavíráním, jednalo se spíše o částečná omezení či doporučení. Významnější „uzávěrou“ je zejména zavření středních a vysokých škol, muzeí, knihoven a některých sportovišť. Není tedy pravda, že by neměli ve Švédsku žádné plošné uzávěry.

Zemřelých na covid-19 je podle tamějších úřadů 14 850, což je zhruba polovina zemřelých u nás, kde máme k 29. září 30 474 mrtvých. Pro úplnost dodejme, že má Švédsko (stejně jako Česká republika) kolem 10 milionů obyvatel. Jejich strategie byla hodnocena jako ekonomicky výhodná. Švédské HDP kleslo o 2,8 %, tato hodnota patří v kontextu dalších evropských států k poměrně nízkým.