ODS

Miloš Vystrčil hovoří o „bývalém vrchním státním zástupci“, nicméně z kontextu výroku vyplývá, že má na mysli odcházejícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. V § 6 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství je uvedeno: „Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; (…)“ Vrchní státní zástupce tedy není totéž co nejvyšší státní zástupce.

Dosavadní nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman oznámil rezignaci v polovině května 2021, skončí tak ke 30. červnu. Na pozici působil 10 let. Ohledně jmenování svého nástupce se Zeman vyjádřil, že preferuje „člověka zevnitř soustavy státního zastupitelství“. Dle serveru Lidovky.cz odcházející Zeman doporučil jako svého nástupce svého náměstka Igora Stříže, na jehož adresu se vyjádřil už v roce 2019: „Je nutné dívat se nejen na někdejší politickou příslušnost těchto lidí, ale zejména je zapotřebí zkoumat jejich odbornou, tedy profesní zdatnost, ale i morální kvality. Musím říci, že třeba na Nejvyšším státním zastupitelství, konkrétně v případě pana náměstka Stříže, nemám pochybnosti ani o jedné z těchto složek.“

Podle § 9 odst. 1 zákona o státním zastupitelství „nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti“. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhla vládě jako nového nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, který byl Zemanovým prvním náměstkem. Vláda nicméně v pondělí 28. června tento návrh na jmenování neprojednala.

Dle slov premiéra Andreje Babiše je možné, že nového nejvyššího státního zástupce bude jmenovat až nová vláda na podzim. Pokud tedy nebude jmenován nový nejvyšší žalobce, státní zastupitelství povede jako náměstek právě Igor Stříž.

Stříž zahájil pracovní kariéru jako čekatel u vojenské prokuratury v roce 1986, poté se stal prokurátorem. V roce 1987 se stal členem Komunistické strany Československa. Náměstkem nejvyššího státního zástupce pak byl jmenován před deseti lety.

Miloš Vystrčil tedy nesprávně označil Pavla Zemana za „bývalého vrchního státního zástupce“. Vzhledem ke kontextu výroku a dalším jeho částem, které odpovídají skutečnosti, však výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou.

Politička a představitelka běloruské opozice Světlana Tichanovská navštívila Českou republiku ve dnech 7. až 10. června 2021 na pozvání předsedy Senátu Miloše Vystrčila. 

Tichanovská zahájila návštěvu ČR v pondělí 7. června setkáním právě s Milošem Vystrčilem. Kromě něj se této oficiální schůzky zúčastnili také místopředsedové Senátu Jiří Růžička a Jiří Oberfalzer, předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer a místopředseda Výboru pro záležitosti EU David Smoljak.

Následující den se lídryně běloruské opozice setkala na zámku v Lánech s prezidentem Zemanem. Odpoledne stejného dne, tedy 8. června 2021, ji přijal také premiér Babiš, a to v Hrzánském paláci. Dne 9. června 2021 poté proběhla schůzka Světlany Tichanovské s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. 

Ve svém programu však Světlana Tichanovská neměla pouze setkání s nejvyššími ústavními činiteli. Ještě 9. června také vystoupila se svým projevem přímo na jednání Senátu a podle informací ČT absolvovala během prvních tří dnů celkem 39 schůzek. Kromě již zmíněných setkání se potkala například i s ministrem zahraničních věcí Jakubem Kulhánkem, předsedou Pirátské strany Ivanem Bartošem, předsedou Starostů a nezávislých Vítem Rakušanem nebo také s primátorem Prahy Zdeňkem Hřibem.

Během své návštěvy se tedy Světlana Tichanovská setkala se všemi čtyřmi nejvyššími ústavními činiteli, za které jsou považováni prezident republiky, premiér, předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu. 

Z posledních zveřejněných dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vyplývá, že složená daňová kvóta České republiky v roce 2019 činila 34,9 %, zatímco celkový průměr členských zemí OECD byl 33,8 %. V případě České republiky je tedy tento ukazatel (.pdf, str. 18) daňového zatížení skutečně o 1,1 procentního bodu vyšší, než je průměr všech zemí OECD. 

Upřesněme, že složená daňová kvóta je podíl (.pdf, str. 6) všech daní a příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení na HDP.

Doplňme, že nejnižší kvótu mezi zeměmi OECD mají Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko, nadprůměrnou naopak evropské země. Pokud bychom tedy srovnali složenou daňovou kvótu mezi zeměmi Evropské unie, zjistíme, že složená daňová kvóta v Česku je spíše podprůměrná. Dle Eurostatu byla v roce 2019 průměrná složená daňová kvóta v EU 41,1 % HDP, v České republice jen 36,1 %.

Opoziční Piráti i vládní ČSSD skutečně mluví o zvyšování daní. Sociální demokraté jsou tak například pro zavedení sektorové daně pro banky či pro progresivní zdanění lidí s nejvyššími příjmy. Dále chce ČSSD například zavést tzv. digitální daň pro velké internetové firmy. Připomeňme, že návrh zákona o dani z digitálních služeb předložila vláda Sněmovně již v listopadu 2019, v současnosti však stále neproběhlo jeho třetí čtení.

Piráti pak například zvažují zvýšit zdanění komerčních nemovitostí. Uveďme, že se však nejedná o navýšení daní z nemovitostí určených k bydlení. Pirátská strana chce také zvýšit zdanění těžby nerostných surovin, podporuje pak podobně jako ČSSD zavedení digitální daně.

Snižování počtu státních úředníků zmínil premiér Andrej Babiš například v Poslanecké sněmovně 15. července 2018, kdy prohlásil: „(…) máme strašně moc úředníků. Ano, to taky řešíme.“ Vláda také ve svém programovém prohlášení z června 2018 uvádí: „Vyhodnotíme rozsah a efektivnost činnosti státních úřadů a institucí a uskutečníme potřebné organizační změny za účelem efektivního vynakládání prostředků na chod státní správy.“ O plánu snižovat počty úředníků pak premiér Babiš a ministryně financí Alena Schillerová mluvili například na začátku roku 2019.

Pro posouzení vývoje počtu úředníků se zaměříme na ukazatel vývoje počtu zaměstnanců. Zároveň se budeme snažit zaměřit na ty zdroje, které odpovídají obecnému významu slova úředník – vyloučíme tedy například učitele, hasiče či policisty.

Vývoj počtu zaměstnanců

Počet reálných zaměstnanců ve státní správě každoročně sleduje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V jeho stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2019 (.pdf, str. 38) lze například dohledat přehled (str. 40) vývoje počtu zaměstnanců ve státní správě. Mezi ně zde NKÚ nezapočítává ty, „kteří nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (str. 39). Podle těchto dat tak od roku 2013 počet uvedených zaměstnanců postupně narůstal až na necelých 161 tisíc v roce 2019 (str. 40). 

Tento ukazatel však nelze bez dalšího označovat za počet „úředníků“ v pravém slova smyslu, jelikož mimo jiné zahrnuje více než 40 tisíc příslušníků Policie ČR či přibližně 10 tisíc hasičů (.pdf, str. 22–24).

Ve svém stanovisku NKÚ vychází z údajů obsažených v tabulkových přílohách státních závěrečných účtů. Ty obsahují data o plnění závazných počtů zaměstnanců v jednotlivých složkách státní správy. Graf níže tak zobrazuje vývoj počtu úředníků právě dle informací ze státních závěrečných účtů. Konkrétně se jedná (.pdf, str. 25) o zaměstnance v ústředních orgánech státní správy (str. 22) a organizačních složkách státu (str. 23). 

Vzhledem k obecnému významu slova úředník jsou v našem grafu vynecháni zaměstnanci obranných a bezpečnostních složek, Generálního ředitelství cel, soudů, Státního zastupitelství a Vězeňské služby (str. 24). Vynechána je také Agentura ochrany přírody a krajiny, která byla pod Ministerstvo životního prostředí včleněna až v roce 2019. Její zaměstnanci byli v roce 2019 formálně přesunuti mezi „úředníky“ (str. 23), pro lepší meziroční srovnání jsme je však i pro rok 2019 a 2020 ponechali mimo náš ukazatel. Pro rok 2020 vycházíme z aktuálního vládního návrhu Státního závěrečného účtu ČR za rok 2020.

Počet úředníků v letech 2016, 2017, 2018 a 2019 (vše .pdf, str. 22–24) rostl. V roce 2020 (.pdf, str. 22–24) podle vládního návrhu z konce dubna 2021 tento počet klesl o necelý tisíc. Zdůrazněme však, že finální Státní závěrečný účet za rok 2020 ještě Ministerstvo financí nezveřejnilo.

Dle nejnovějších údajů obsažených v návrhu státního závěrečného účtu za rok 2020 tedy došlo ke snížení počtu úředníků ve státní správě. Celkový počet v roce 2020 byl nižší než v letech 2019 i 2018. Přestože nelze nepatrné snížení počtu úředníků považovat za naplnění slibů vládních představitelů, není pravdou, že by vláda udělala „pravý opak“, tedy že by počet úředníků navýšila. Výrok Jana Skopečka proto hodnotíme jako nepravdivý.

Vývoj počtu míst

Závěrem doplňme, že některé oficiální zdroje zveřejňují také ukazatel počtu míst úředníků ve státní správě. Ministerstvo vnitra ve výroční zprávě o stavu veřejné správy České republiky za rok 2019 (.pdf), která se zabývá „úřednickými“ pozicemi, udává, že „v roce 2019 došlo k výraznému snížení počtu služebních a pracovních míst ve služebních úřadech, a to o 2 042 míst“ (.pdf, str. 58). K 1. lednu 2020 se přesně jednalo o pokles o 2 089 míst oproti předchozímu roku. 

Co se týče počtu míst státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru, v roce 2018 (.pdf, sešit B, str. 42) tento počet činil 67 752. Podle informací ve vládním návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf) byl tento počet v roce 2019 67 029 (.pdf, sešit B, str. 29). V roce 2020 (.pdf, sešit B, str. 30) se pak počet míst státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru dále snížil na 64 842. Dodejme, že návrh zákona o státním rozpočtu 2021 počítá v letošním roce s mírným nárůstem na 65 114 míst. Stále se nicméně jedná o číslo menší než v roce 2018, a počet míst tedy zdánlivě klesá.

Uveďme však, že tato čísla zachycují tabulkové počty míst, bez ohledu na to, zda jsou reálně obsazena či nikoliv. Snížení počtu míst tedy nemusí automaticky znamenat i reálné snížení počtu úředníků, pokud např. byla jen zrušena neobsazená místa.

Odvody sociálního a zdravotního pojištění jsou povinnou platbou, kterou hradí zaměstnanci automaticky z platu a mzdy, osoby samostatně výdělečně činné pak platí sociální a zdravotní pojištění v rámci povinných odvodů. Zaměstnancům se tyto odvody automaticky strhávají z platu a část za ně platí i zaměstnavatel. Zdravotní pojištění tvoří celkem 13,5 % ze mzdy, z toho jednu třetinu platí zaměstnanec a zbytek zaměstnavatel. Sociální pojištění je celkem 31,5 % ze mzdy, z toho 6,5 % platí zaměstnanec, zbytek zaměstnavatel. Platba sociálního a zdravotního pojištění je vcelku významná částka. Tyto odvody platí nejen zaměstnanec, ale i zaměstnavatel, který odvádí celkem 34 % z vyplácené mzdy navíc státu za každého zaměstnance.

Podle dat Eurostatu má Česká republika šestý nejvyšší podíl nemzdových nákladů na zaměstnance v Evropě. Jedná se o podíl nákladů, které musí v průměru na zaměstnance zaměstnavatel zaplatit kromě mzdy a daně, na jeho celkových nákladech na zaměstnance. Podíl se liší v různých odvětvích, v roce 2020 činil v Česku průměrně 25,9 %. Nejvyšší podíl 32,1 % měla Francie. Podíl nemzdových nákladů v Česku v posledních letech nijak významně neroste.

Dle studie poradenské společnosti Mazars z roku 2020 patří Česká republika, společně se Slovenskem, mezi rekordmany v regionu střední a východní Evropy, co se týče výše odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které musí odvádět zaměstnavatel. V Česku odvádějí zaměstnavatelé 33,8 % z hrubé mzdy, a na Slovensku dokonce 35,2 %.

Rovněž mezinárodní srovnání společnosti KPMG řadí Českou republiku na přední příčky, co se týče výše odvodů placených zaměstnavatelem. Podle srovnání je před Českem pouze Mexiko, Afghánistán, Francie, již zmíněné Slovensko a Bělorusko.

Zákon č. 23/2017 Sb. o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, také známý jako fiskální nebo finanční ústava, byl v podobě běžného návrhu zákona předložen Sněmovně 25. února 2015. Předložila jej vláda Bohuslava Sobotky zastoupená tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem. Prezident Zeman zákon schválil a podepsal v lednu 2017. V roce 2020 byl pak novelizován, aby odpovídal zhoršené hospodářské situaci způsobené pandemií covidu-19. Tato novela byla terčem velké kritiky ze strany opozice.

V roce 2016 byl tento návrh zákona projednáván i jako ústavní, ovšem tato verze schválena nebyla.

Ve vládních návrzích se myšlenka povýšení zákona na ústavní objevovala už od roku 2012, kdy s ní přišla (.pdf) vláda Petra Nečase, jmenovitě ministr financí Miroslav Kalousek. V tomto případě se jednalo o návrh (.pdf) ústavního zákona, který prošel prvním čtením, ale v druhém čtení bylo v červnu 2013 jeho projednávání přerušeno a koncem volebního období i ukončeno.

Tehdejší návrh finanční ústavy měl za úkol limitovat výdaje vlády tak, aby nepřesáhly kritickou mez. Původní Kalouskův návrh počítá s prvními zásahy, většinou nazývanými jako záchranná brzda, již v případě, že se státní dluh dostane nad 40 % HDP. Tehdy by mělo dojít k omezení výdajů a zpřísnění jejich schvalování. Hodnota 45 % pak znamená nutnost snížení výdajů o 3 % a zastropování výdajů na další 3 roky. Dalším krokem by pak mělo být například zmražení platů ve veřejném sektoru a snížení mezd státních představitelů. Hlavní hranicí je však 60 %, ta nesmí být překročena, je také součástí evropského fiskálního paktu (.pdf, str. 12). 

Stávající znění zákona počítá se spodní hranicí dluhu ve výši 55 % HDP oproti předchozím 40 % a také ostatní ustanovení nejsou tolik striktní.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) od roku 2018 na základě tzv. tolerančního patentu (.docx) toleruje menšinovou vládu hnutí ANO 2011 a České strany sociálně demokratické (ČSSD). Toleranci menšinového kabinetu podmiňuje (.pdf) také naplněním několika bodů, jako jsou požadavky na sloučení pojišťoven spadajících pod Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany, vznik státní komerční banky či převod vodovodní infrastruktury do vlastnictví státu.

Zástupci KSČM a ANO v posledních týdnech jednají o podmínkách tolerance vlády. 6. dubna 2021 pak většina členů Ústředního výboru KSČM hlasovala pro ukončení podpory vlády. Ministryně financí Schillerová v reakci uvedla (video, čas 31:21), že strany mají ještě v rámci dohodovacího řízení (.docx, str. 2) probrat jednotlivé body tzv. tolerančního patentu a jejich plnění zhodnotit. „Já věřím, že celou řadu bodů tam najdeme jako splněných nebo plněných. Myslím si, že by bylo potřeba si sednout k jednacímu stolu,“ dodala.

Ministryně Schillerová tedy opravdu sdělila, že vláda velkou část požadavků, kterými komunisté podmiňují toleranci vlády, plní.

Poslanecká sněmovna dne 18. prosince 2020 schválila rozpočet na rok 2021 se schodkem 320 miliard korun. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 původně počítal s výdaji na obranu ve výši cca 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 14). V rámci svého pozměňovacího návrhu č. 6915 (.doc) však Miloslava Vostrá (KSČM) navrhla snížit rozpočet na obranu o 10 miliard korun a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh schválila. Ministerstvo obrany tak dle schváleného rozpočtu dostalo k dispozici 75,4 mld. Kč.

Na jednání vlády, které proběhlo 27. ledna 2021, bylo přijato usnesení číslo 77, kterým vláda schválila převedení 5 miliard korun z vládní rozpočtové rezervy do rozpočtu Ministerstva obrany. Rozpočet ministerstva se tak navýšil na 80,4 miliardy korun.

Výbor pro obranu 3. února 2021 požádal (.pdf) vládu, aby nejpozději do konce února letošního roku vrátila zbylých 5 miliard zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Pokud by k tomuto kroku nedošlo, mělo by to dle usnesení „zásadní negativní dopad na plánované modernizační projekty, dojde k dalšímu nárůstu vnitřního dluhu resortu obrany, ohrožení modernizace Armády České republiky, ohrožení naší obranyschopnosti a závazků daných jak našim občanům, tak zahraničním spojencům.“

Pro úplnost doplňme, že Výbor pro obranu 17. března opět vyzval (.pdf) vládu, aby Ministerstvu obrany vrátila zbylých 5 miliard korun do konce března 2021. Pokud by se tak nestalo, dle usnesení by byla zásadně ohrožena obranyschopnost státu.

Dodejme, že na jednání 29. března 2021 vláda usnesením č. 336 schválila uvolnění 5 miliard do rozpočtu Ministerstva obrany.

Vojtěch Filip hovoří o 10 miliardách, o které původně vládní koalice (na žádost KSČM) snížila rozpočet Ministerstva obrany pro rok 2021. Vláda postupně chybějících 10 miliard Ministerstvu obrany vrátila (.pdf, .pdf), což KSČM kritizuje.

Ministr obrany Lubomír Metnar v listopadu 2020 uvedl, že z plánovaného rozpočtu Ministerstva obrany pro rok 2021, který odpovídal 85,4 miliardám korun, mělo jít 25 miliard na investice. Z této částky mělo ministerstvo vyhrazeno 15 miliard na splátky smluv, které již byly s dodavateli uzavřené a podepsané. Zbylá částka tak podle ministra obrany činí právě výše zmiňovaných deset miliard korun. Již v říjnu 2020 ministr Metnar uvedl, že krácení peněz požadované komunisty „by se rovnalo rezignaci na budování schopností a modernizaci naší armády“.

Ředitel odboru komunikace Ministerstva obrany Jan Pejšek na náš dotaz dříve uvedl, že uváděných 10 miliard je určeno na více než 200 naplánovaných či již rozběhnutých zakázek, které by měly být v roce 2021 zasmluvněny a u kterých má být zaplacena buď první splátka, anebo (v případě menších nákupů) uhrazena částka celá. Jako příklad uvedl pořízení bojových vozidel pěchoty v celkové hodnotě 50 miliard. Harmonogram tohoto projektu je naplánován až do roku 2028 a v roce 2021 má být uhrazena první splátka ve výši 4,2 miliardy. Dále Jan Pejšek dodal, že chybějících 10 miliard by vedlo k pozastavení modernizace armády a přerušení rozběhnutých projektů, přičemž potřebnou techniku by tak vojáci mohli dostat s několikaletým zpožděním.

Z veřejných zdrojů se nám nepovedlo dohledat, zda ministr obrany mluvil přímo o rizicích spojených s odložením placení záloh, což mu poslanec Filip navrhoval už v lednu 2021. Lubomír Metnar nicméně opravdu označil krácení obranného rozpočtu za rezignaci na modernizaci armády, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.