ODS

V letech 2016–2020, tedy v posledních pěti letech, bylo v Polsku zprovozněno dohromady cca 159,3 km dálnic (viz graf níže). V roce 2016 bylo přitom zprovozněno 81 kilometrů z uvedené délky. Konkrétně se jednalo o 40kilometrový úsek dálnice A1 a 41kilometrový úsek dálnice A4. V roce 2017 a 2018 nebyly zprovozněny žádné nové dálniční úseky. Změna nastala v roce 2019, kdy byly do provozu uvedeny 4 úseky dálnice A1 v celkové délce téměř 60 kilometrů. V posledním roce srovnání, tedy v roce 2020, bylo zprovozněno 18,3 kilometrů dálnic. Jednalo se úseky dálnic A6 a A2. 

Zdroj dat grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020

Pokud bychom sečetli délku nově zprovozněných dálnic a silnic pro motorová vozidla, vyšlo by skutečně číslo odpovídající zhruba 1 200 kilometrům. V období 2016–2020 bylo totiž zprovozněno 1 287,6 kilometrů nových dálnic a silnic pro motorová vozidla. Tento vývoj od roku 2016 do roku 2020 je zachycen v grafu níže.

Zde je však nutné zdůraznit, že Petr Fiala ve výroku výslovně zmiňuje pouze dálnice, nikoli i silnice pro motorová vozidla. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý. Uveďme také, že Petr Fiala navíc ve svém předchozím výroku hovoří (video, čas 31:36) o délce nově zprovozněných českých dálnic a uváděné číslo následně porovnává se součtem nových polských dálnic a silnic pro motorová vozidla.

Zdroje dat grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020

Dodejme, že byť jsou si v mnoha případech polské dálnice a silnice pro motorová vozidla podobné (obdobně jako dálnice a silnice pro motorová vozidla v České republice), polské zákony je jasně odlišují. Jejich definice se vyskytuje například v zákoně (.pdf, str. 5) o veřejných silnicích a v zákoně (.pdf, str. 7) o silničním provozu.

Mezi největší rozdíly patří rychlost a počet jízdních pruhů (.pdf, str. 5). Dálnice se skládá minimálně ze 2 jízdních pruhů v každém směru a maximální povolená rychlost je 140 km/h. Oproti tomu silnice pro motorová vozidla se skládá z jednoho či dvou jízdních pruhů v každém směru. V případě jednoho jízdního pruhu v každém směru je maximální povolená rychlost 100 km/h, v případě dvou jízdních pruhů v každém směru je maximální povolená rychlost 120 km/h.

Dalším rozdílem je omezení motorových vozidel, která tyto silnice mohou využívat. Na silnici pro motorová vozidla mohou všechna motorová vozidla. Oproti tomu na dálnici je povolen vjezd pouze těm motorovým vozidlům, která dosáhnou minimální rychlosti 40 km/h (.pdf, str. 7).

1. října 2020 prezident Zeman podepsal novelu tzv. liniového zákona, která má až o třetinu zkrátit přípravu výstavby dálnic, železnic a další infrastruktury a usnadnit státu získávání pozemků pro dopravní stavby. Novela nabyla účinnosti 1. ledna 2021.

Novela zákona zavádí takzvaný polský model, který umožní stavět ihned po získání stavebního povolení. Stát bude tedy moci zahájit stavbu již předtím, než například skončí případný spor o výkupní ceny pozemku. Novela také rozšiřuje možnosti zahájení stavby ještě před dokončením vyvlastňovacího procesu.

Petr Fiala mluví o „fixním souhlasu“. Z kontextu jeho slov však vyplývá, že má na mysli tzv. fikci souhlasu, tudíž se přeřekl. Výrok proto hodnotíme na základě tohoto významu.

Vládní návrh novely zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (tzv. liniový zákon) byl předložen Poslanecké sněmovně v prosinci 2019. V červenci 2020 návrh projednal Senát včetně jeho výborů a novelu vrátil zpět do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna však přijala návrh zákona v původním znění (.pdf).

Cílem novelizace by obecně mělo být zkrácení potřebných lhůt a zjednodušení povolovacích procesů, které v počátcích stavby zdržují. Předpokládá tak například zrychlení procesu vyvlastňování a jednou z důležitých změn zákona je i to, že určité stavby budou moci být zahájeny ihned poté, co stát získá přístup k potřebným pozemkům v rámci stavebního povolení.

V novele zákona o liniových stavbách, respektive v její části měnící stavební zákon, je zanesen i princip fikce souhlasu. Konkrétně legislativa uvádí, že daný orgán má na vydání závazného stanoviska maximální lhůtu 30 dní. Pokud není závazné stanovisko v této lhůtě vydáno, považuje se automaticky za souhlasné, na pozdější vyjádření se již nepřihlíží. Jedná-li se o složitější případ, může být tato lhůta prodloužena až o dalších 30 dní.

V prvním čtení při projednávání vládního návrhu novely liniového zákona poslanec ODS Kupka vyzdvihl onu fikci souhlasného závazného stanoviska. Dodal, že ji ODS prosazovala již dříve. Konkrétně narážel na novelu správního řádu, kdy ODS usilovala o zavedení fikce souhlasu v rámci správního řízení. Argumentace o nutnosti této změny stála zejména na potřebě zrychlení a zjednodušení stavebního řízení. ODS tehdy navrhovala, že pokud se daný orgán státní správy nevyjádří do 30 dní, lze k tomu přistupovat stejným způsobem, jako kdyby se vyjádřil kladně. Poslanecká sněmovna tehdy návrh novely nepřijala (.pdf). Nesouhlasné stanovisko vyjádřila i vláda (.pdf, str. 1).

Nutnost souhlasu Senátu s možnými ústavními změnami, respektive s přijetím ústavního zákona vychází přímo z Ústavy České republiky. Jak uvádí čl. 39 odst. 4, „k přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů“, tedy tzv. kvalifikované většiny.

Jedná se tedy o odlišný princip, než který je uplatňován při běžném zákonodárném procesu. V něm je Senát ve slabším postavení a Poslanecká sněmovna ho může přehlasovat. Naopak v ústavodárném procesu je role obou komor vyvážená, což znamená, že pro přijetí musí být návrhy ústavních zákonů schváleny oběma komorami ve shodném znění. Na rozdíl od běžného zákonodárného procesu se Senát musí návrhem ústavního zákona zabývat a projednat jej. Pokud Senát takový návrh zcela zamítne, projednávání končí.

To samé následně platí i u Poslanecké sněmovny v případě, že jí Senát návrh vrátí s pozměňovacími návrhy. Sněmovna buď tento vrácený návrh ústavního zákona v pozměněném znění přijme, čímž by došlo k souhlasu obou komor a k jeho přijetí, nebo zamítne, čímž opět celé projednávání končí.

Miroslava Němcová zde mluví o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která byla v době rozhovoru v připomínkovém řízení, s čímž souvisela jedna z předchozích otázek moderátora Václava Moravce (video, čas 28:46). Konkrétně se tedy jedná o verzi dokumentu, kterou vláda zveřejnila 30. listopadu 2020. (Pro úplnost dodejme, že předchozí verze návrhu byla zveřejněna 27. listopadu, a i ona se setkala s kritikou.)

Předkladatelem uvedené novely, u níž od 30. listopadu do 7. prosince probíhalo meziresortní připomínkové řízení, je Ministerstvo zdravotnictví. Tato novelizace zákona o ochraně veřejného zdraví by přinesla řadu změn. Místo současného systému, který je tvořen krajskými hygienickými stanicemi, by vznikl nový ústřední orgán (.doc, str. 29), a to Státní hygienická služba. 

Ta by byla podřízena hlavnímu hygienikovi, který je náměstkem ministra zdravotnictví (.doc, str. 46). Oproti současnému znění zákona, podle něhož „ve věcech ochrany a podpory veřejného zdraví vystupuje hlavní hygienik České republiky jako orgán Ministerstva zdravotnictví“, by hlavní hygienik jednal „za Ministerstvo zdravotnictví“ (.doc, str. 8). Pokud by byla novela přijata, tento orgán by získal pravomoc rozhodovat o restriktivních opatřeních (.doc, str. 3–5) v souvislosti s šířením epidemie, přičemž tato opatření by bylo možné realizovat i bez vyhlášení nouzového stavu.

Jednalo by se například o pravomoc (.doc, str. 3–5) zakázat či omezit konání hromadných akcí, provoz škol, restaurací, obchodů či služeb. Jednou z pravomocí by byla také možnost vyžádat si od operátorů (.doc, str. 31) data o lokalizaci jedince, který prokazatelně onemocněl infekčním onemocněním. Státní hygienická služba by mohla žádat o data (.doc, str. 24), která jsou až 3 týdny stará a vztahují se k místům, kde daný jedinec strávil minimálně 20 minut. Deklarovaným důvodem této pravomoci je efektivnější trasování kontaktů nakažených jedinců (.doc, str. 50–51). 

Podle některých právních expertů mohou být konkrétní změny týkající se pravomocí Státní hygienické služby protiústavní. Kritika se ovšem dotkla i zmíněné možnosti trasování kontaktů nakažených prostřednictvím povinnosti operátorů poskytnout mobilní data o lokalizaci.

Obdobným způsobem se k novelizaci vyjádřila i iniciativa Síť k ochraně demokracie. Prostřednictvím hromadného stanoviska (.pdf) právních expertů, mezi kterými nechybí například vedoucí katedry ústavního práva UK docent Marek Antoš nebo profesor Karel Eliáš, tato iniciativa uvádí: „Návrh, aby mohl hlavní hygienik vlastním rozhodnutím plošně a citelně omezovat práva a svobody, lze hodnotit jako potenciálně protiústavní“. Stanovisko taktéž zmiňuje nutnost efektivní kontroly, ať už ze strany parlamentu či soudů, pokud se jedná o takto významné zásahy do práv a svobod občanů. Dodává, že schválení takového návrhu ve stavu legislativní nouze považuje za porušení demokratických principů tvorby práva.

Téma trasování nakažených jedinců a jejich kontaktů prostřednictvím mobilních dat bylo 3. prosince řešeno i v rámci interpelací v Poslanecké sněmovně. V reakci na kritiku z úst poslance Marka Výborného (KDU-ČSL) ministr zdravotnictví Jan Blatný připustil možné vyškrtnutí tohoto bodu, pokud bude i nadále veřejností vnímán negativně.

Na konci listopadu byl zveřejněn návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví a některých dalších souvisejících zákonů, jehož předkladatelem je Ministerstvo zdravotnictví. Hlavním cílem (.doc, str. 29) právní úpravy je podle ministerstva větší efektivita a vyšší úroveň koordinace subjektů „při výkonu státního zdravotního dozoru, zejména v současné době při omezování šíření viru SARS-CoV-2“.

Důvodová zpráva (.doc, str. 29) v této souvislosti zmiňuje nutnost koordinace orgánů veřejného zdraví centrální autoritou. Novela tak počítá s vytvořením ústředního orgánu, a to Státní hygienické služby. Ta by pak byla odpovědná za vydávání opatření na lokální a krajské úrovni a převzala by úlohu Ministerstva zdravotnictví v případech, které by přesahovaly úroveň jednoho kraje. Formálně by se stala nástupnickým orgánem pro krajské hygienické stanice, jejichž forma by se změnila na územní pracoviště.

V čele Státní hygienické služby by pak měl stát ústřední ředitel, „který bude po věcné stránce spolupracovat s hlavním hygienikem České republiky“ (.doc, str. 29). Hlavní hygienik je podle návrhu zároveň náměstkem ministra zdravotnictví a jedná „za Ministerstvo zdravotnictví“ (.doc, str. 8) ve všech věcech týkajících se ochrany a podpory veřejného zdraví (.doc, str. 46). Uveďme, že podle současné právní úpravy „vystupuje hlavní hygienik České republiky jako orgán Ministerstva zdravotnictví“.

Státní hygienická služba by přijetím novelizace získala rozhodovací kompetence (.doc, str. 3–5) vztahující se k mimořádným opatřením při epidemické situaci. Jednalo by se například o možnost omezit či zakázat některé služby, jako je provoz kadeřnictví či koupališť, ale také provoz obchodů, restaurací či škol a v neposlední řadě také možnost omezovat veřejné či soukromé akce (.doc, str. 3–5). Taková opatření v době koronavirové pandemie v roce 2020 typicky vydávala vláda.

Mimo vytvoření nového centrálního orgánu novela pracuje i s dalšími změnami. Jedna z nich se týká změny zákona o elektronických telekomunikacích (.doc, str. 31). Státní hygienická služba by si tak mohla od operátora vyžádat data týkající se lokalizace osoby, „která prokazatelně onemocněla infekčním onemocněním“ (.doc, str. 24). A to za období až 3 týdnů zpět. Data by se vztahovala k místům, kde se jedinec vyskytoval 20 minut a déle. Cílem (.doc, str. 50–51) této změny je zajistit efektivnější trasování kontaktů nakažených. 

Kritika této novely je mířena zejména na možnou centralizaci moci v rámci Ministerstva zdravotnictví, konkrétně v rukou hlavního hygienika, který je náměstkem ministra zdravotnictví. Další kritika se týká absence kontrolní funkce, kterou by měla zajišťovat Poslanecká sněmovna. Prostřednictvím Státní hygienické služby by nově mohla být zmíněná opatření realizována bez vyhlášení nouzového stavu, který je v současné době pro vládu při vydávání většiny restrikcí určující.

Miroslava Němcová zde reaguje na plánované novely, které by měly v určitých (nouzových) situacích omezit přístup k informacím. O těchto připravovaných novelách se ministr vnitra Hamáček zmínil již v červnu. Tehdy uvedl, že je třeba na základě získaných zkušeností stávající legislativu upravit, aby bylo možné pružněji a citlivěji reagovat na krize různého typu. Novelu zákona o krizovém řízení pak Ministerstvo vnitra zveřejnilo ke konci září.

Jednou z nejdiskutovanějších změn v rámci novely krizového zákona je možnost státu a jeho orgánů omezit právo na poskytnutí informací, které se vztahují ke krizovým situacím. Novela stejně tak stanovuje možnost prodloužit lhůtu pro jejich poskytnutí. Ministerstvo vnitra uvedlo, že jde o reakci na dotazy, jejichž cílem je získat informace o kritické infrastruktuře a obsahu krizových plánů. Novela zákona dále upravuje konkrétní práva a svobody, které by bylo možné v krizovém stavu omezit.

Návrh zákona tedy uvádí, že v rámci vyhlášení stavu nebezpečí (.docx, str. 6) může vláda omezit například svobodu pohybu, zakázat vstup na určená místa či omezit cizincům vstup do ČR. Stav nebezpečí je podle návrhu vyhlašován také hejtmanem kraje či primátorem Prahy (.docx, str. 12). V rámci nouzového stavu (str. 6–7) pak vláda může omezit například shromažďování, konání stávek, činnost podnikání anebo nařídit pracovní povinnost.

Novela krizového zákona dále uvádí a konkretizuje činnost a působnost Ústředního krizového štábu (.docx, str. 19–20). Omezení svobodného přístupu k informacím je specifikováno v § 38a (.docx, str. 31). Možnost neposkytnutí informací se podle zmíněného paragrafu vztahuje k údajům, které jsou využívány při přípravě na krizovou situaci a jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit účinnost připravovaných opatření či celé kritické infrastruktury. Omezení přístupu se podle zákona vztahuje i na informace, které jsou označovány jako zvláštní skutečnosti.

K této části novely se pro server iRozhlas.cz kriticky vyjádřil Oldřich Kužílek, který je spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvádí, že v současné době již existují možnosti ochrany informací, jejichž zveřejnění by v krizi mohlo uškodit. Možné omezení přístupu k informacím je zaneseno ve stávajícím krizovém zákonu. Konkrétně § 27 je věnován zvláštním skutečnostem, čímž se rozumí údaje, které by mohly při jejich zneužití ohrozit činnost orgánů krizového řízení.

Další stávající legislativou, která se tomuto tématu široce věnuje, je zákon o ochraně utajovaných informací. Ten zmiňuje újmu způsobenou vyzrazením nebo zneužitím utajovaných informací, konkretizuje stupně utajovaných informací či druhy ochrany těchto informací. Zmínit můžeme také zákon o svobodném přístupu k informacím, jehož § 7 se věnuje ochraně utajovaných informací.

Závěrem doplňme, že první část výroku Miroslavy Němcové, v níž uvádí, že k ochraně citlivých informací máme již dnes dostatek zábran, nehodnotíme. Jedná se o hodnotící soud, a proto jsme se v tomto odůvodnění zaměřili pouze na faktickou část výroku.

Senátorka Miroslava Němcová hovoří o novelizaci krizového zákona. Vláda návrh na změnu zákona o krizovém řízení a o změně některých zákonů zveřejnila v pondělí 21. září 2020. V předkládací zprávě (.doc) stojí, že ministryně spravedlnosti „schválila zkrácení mezirezortního připomínkového řízení na 10 pracovních dní“. Uveďme, že v tomto případě připomínkové řízení probíhalo od 21. září do 6. října.

Standardní lhůta připomínkového řízení pro návrhy zákonů je přitom 20 pracovních dnů. Ve výjimečných případech nicméně „může být pro návrh zákona stanovena lhůta kratší z důvodu naléhavosti, ne však méně než 5 dnů“.

První část výroku „už i při té přípravě se dělo něco divně“ chápeme jako názor Miroslavy Němcové, a proto ji neověřujeme. Pro úplnost nicméně dodejme, že v případě některých jiných vládních návrhů zákonů probíhalo připomínkové řízení také ve zkrácené lhůtě. Většinou se však jednalo o návrhy, u nichž např. již jedno připomínkové řízení proběhlo, nebo jako v případě zákona o očkování na covid-19 či zákonů, které upravují oblast sociálního zabezpečení v souvislosti s přijímanými protiepidemickými opatřeními, je žádoucí přijmout je co nedříve.

Miroslava Němcová mluví o připomínkách Hospodářské komory České republiky (HK) k navrhované novelizaci krizového zákona, kterou připravilo Ministerstvo vnitra. Tento návrh přišel poté, co ministr vnitra Hamáček již v červnu 2020 avizoval plánovanou změnu krizové legislativy.

Návrh novely bezpečnostního zákona i krizového zákona dokončilo Ministerstvo vnitra 21. září 2020. Z návrhu krizového zákona (.doc, str. 5) vyplývá, že mnohem podrobněji by měl být upraven Ústřední krizový štáb. Dále navrhuje zpřesnění toho, jak by měl stát vyplácet náhradu škod (str. 7).

Novela upravuje i podrobnosti stavu nebezpečí, která práva a svobody lze občanům omezit a které povinnosti uložit. Vedle nouzového stavu a stavu ohrožení státu zavádí i stav nebezpečí. (.doc, str. 1, 2) Tento mírnější stav by tak kromě krajů mohla vyhlásit i vláda, která v současnosti tuto pravomoc nemá.

Zákon také upřesňuje vztah krizového zákona k zákonu o svobodném přístupu k informacím. V současnosti stát podle důvodové zprávy (.doc, str. 3) dostává dotazy na krizová opatření i ochranu kritické infrastruktury, které ale nejsou dostatečně zdůvodněné a mohou sloužit k soukromým zájmům. Tyto žádosti údajně nyní nelze odmítnout, nicméně po změně zákona by stát nemusel poskytnout informace, „jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit připravenost na krizové situace nebo účinnost krizových opatření, informace, jejichž zveřejnění by mohlo vést k ohrožení kritické infrastruktury, nebo informace označené jako zvláštní skutečnosti (…)“ (.doc, str. 7).

Připomínková řízení ke krizovému i bezpečnostnímu zákonu proběhla mezi 21. zářím a 6. říjnem 2020, tedy ve zkrácené lhůtě 10 pracovních dnů.

Co se týče Hospodářské komory České republiky, ta své připomínky v rámci připomínkového řízení podala v poslední den lhůty, 6. října 2020. Komora se nicméně ohradila (.doc, str. 1) proti „způsobu projednávání materiálu v mezirezortním připomínkovém řízení, kdy byla lhůta k připomínkám zkrácena na 10 pracovních dnů a předkladatel materiál zaslal výhradně jiným ministerstvům, samosprávním celkům a jejich asociacím, státním úřadům a jiným orgánům státní správy. Představitelé podnikatelů nebyli jako připomínková místa vůbec osloveny, a to přestože HK ČR je připomínkovým místem.“ Jelikož se dokument s připomínkami Hospodářské komory objevil v legislativním systému, HK zjevně připomínky poslala, přestože jako povinné připomínkové místo nebyla k podání připomínek vyzvána.

HK v sedmistránkovém dokumentu navrhuje novelu krizového zákona dále neprojednávat a doporučuje, aby stát přijal speciální zákonnou úpravu náhrady škody v souvislosti s krizovými opatřeními. „V kombinaci s rozšířením pravomocí policie, navýšením peněžitých sankcí a okleštěním možnosti náhrady škody způsobené státem v průběhu mimořádných stavů se předložené novely jeví jako významný zásah do demokratického zřízení,“ líčí v dokumentu (.doc, str. 2).

Výtky k navrhovanému znění krizového zákona měli také například Oldřich Kužílek (spoluautor zákona o svobodném přístupu k informací), server Neovlivní.cz, právníci Jan Kysela a Václav Vlk nebo Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Opoziční politici se k původnímu návrhu na novelizaci krizové legislativy stavěli zdrženlivě.

Miroslava Němcová ve svém výroku mluví o pozměňovacích návrzích k vládnímu návrhu (.pdf) zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, tzv. daňový balíček. Senátorka Němcová zde označuje za překvapivé, že Andrej Babiš, jehož vláda návrh zákona připravila a předložila (.pdf, str. 141), k němu předkládá pozměňovací návrh sám jako poslanec. Andrej Babiš pozměňovací návrhy jako poslanec skutečně předložil. A to hned dva, první 26. října a druhý 27. října.

První pozměňovací návrh je zřejmě ten, který má Miroslava Němcová na mysli. Jedná se totiž o pozměňovací návrh č. 6592 (.docx), kterým dochází ke zrušení superhrubé mzdy (str. 2) a zavedení dvojí výše sazby daně z příjmu (str. 3). A to ve výši 15 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a ve výši 23 % u příjmu nad 48násobkem průměrné mzdy.

Druhý pozměňovací návrh nese číslo 6613 (.docx) a jde v něm o změnu zákona o dani z hazardních her. Navrhuje zvýšení sazeb daně z hazardních her. A to z 23 % na 25 % u kursových sázek, totalizátorových her, tombol a turnajů malého rozsahu a z 23 % na 30 % u binga a živé hry (str. 3)

První pozměňovací návrh č. 6592 (.docx) byl přijat a je nyní zařazen do sedmé části aktuální podoby návrhu zákona (.docx, str. 10), který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a momentálně je projednáván v Senátu.

Dodejme, že dva pozměňovací návrhy předložil i předseda druhé koaliční strany, Jan Hamáček. Ve svém pozměňovacím návrhu, který nese číslo 6610 (.docx) pak taktéž navrhuje zrušení superhrubé mzdy (str. 2) a zavedení nové dvojí výše sazby pro výpočet daně z příjmu. Oproti návrhu Andreje Babiše ale navrhuje (str. 3) sazbu daně z příjmu ve výši 19 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a 23 % u příjmů nad 48násobek průměrné mzdy. Tento pozměňovací návrh vzhledem k protichůdnému návrhu Andreje Babiše schválen nebyl.