ODS

Ministr financí Zbyněk Stanjura reagoval na dotaz redaktorky, jestli nezkresluje a nenadhodnocuje data spojená se státním rozpočtem. Redaktorka zároveň poznamenala, že podle některých voličů k rozpočtu přistupuje podobně jako jeho předchůdkyně Alena Schillerová. Stanjura tuto kritiku odmítá s tím, že za ním stojí konkrétní výsledky, a poukazuje na schodek rozpočtu v roce 2023, který byl podle něj nakonec nižší, než bylo původně plánováno.

Schodek státního rozpočtu v roce 2023

Ministerstvo financí původně plánovalo, že schodek státního rozpočtu na rok 2023 dosáhne 270 miliard korun. Po změnách v návrhu rozpočtu se plánovaný deficit vyšplhal na 295 mld. Kč poté, co výdaje oproti původnímu návrhu vzrostly o 204 mld. Kč, zejména vzhledem k zastropování cen plynu a elektřiny, a zároveň se zvýšily příjmy o 179 mld. Kč. Poslanecká sněmovna rozpočet s deficitem 295 mld. Kč později schválila.

Schodek státního rozpočtu za celý rok 2023 dosáhl 288,5 mld. Kč, a byl tedy o 6,5 miliardy nižší, než s jakým se v původně schváleném rozpočtu počítalo. Meziročně klesl o 72 mld. Kč, k čemuž podle resortu financí přispěly např. příjmy z daně z neočekávaných zisků. Např. výběr sociálního pojištění poté vzrostl a finanční situaci napomohly i příjmy z EU. Mezi položkami, u kterých se výdaje meziročně nejvíce zvýšily, byly výplaty důchodů nebo mimořádná opatření přijatá kvůli vysokým cenám energií.

Predikce o 470 miliardách

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová během roku 2022 vícekrát zmínila, že deficit státního rozpočtu bude v následujícím roce činit 470 mld. Kč. Na říjnové schůzi Poslanecké sněmovny se Schillerová ohradila vůči avizovanému schodku ve výši 295 mld. Kč s tím, že po přičtení příjmů a výdajů bude deficit pravděpodobně 470 mld. Kč. O tomto čísle mluvila i po jednání stínové vlády. Jako nereálný viděl plánovaný schodek také tehdejší místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek, který v listopadu řekl, že deficit přesáhne 300 mld. Kč. Ve stejném duchu se v dubnu 2023 vyjádřili i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a expremiér Jiří Rusnok.

Závěr

Vláda ve schváleném rozpočtu na rok 2023 plánovala schodek ve výši 295 mld. Kč. Podle Aleny Schillerové bylo ale toto číslo nereálné a deficit odhadovala na 470 mld. Kč. Výsledný deficit nakonec činil 288,5 mld. Kč. Jde tedy o nižší částku, než byla ta, se kterou návrh původně počítal. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura odpovídá na poznámku redaktorky ohledně výhrad k pomalé konsolidaci financí. Argumentuje tím, že je v mezinárodním kontextu rychlá, a zdůrazňuje, že Fialova vláda zvyšuje výdaje na obranu. Poté poukazuje na obranné rozpočty minulých vlád, které podle jeho názoru byly nízké a upřesňuje, že tvořily jen 1 % hrubého domácího produktu (HDP).

Alianční závazek

Ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili závazek vydávat 2 % HDP na obranu v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Výdaje na obranu mezi lety 2014 a 2021

Andrej Babiš byl ministrem financí v Sobotkově vládě od ledna 2014 do května 2017. V prosinci 2017 se stal premiérem, kterým byl až do prosince 2021 i přesto, že jeho vláda nejprve nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a do června 2018tak působila pouze v demisi. 

Jak je vidět na následujícím grafu, během období, kdy stál Andrej Babiš v čele resortu financí, se výdaje na obranu pohybovaly okolo 1 % HDP. V době, kdy byl předsedou vlády, už ale výdaje postupně rostly a v posledním roce jeho vládnutí se dostaly na 1,39 % HDP (.xlsx).

Data Ministerstva obrany a data Severoatlantické aliance se v některých letech vzájemně mírně liší. Rozdíl je zjevně způsoben odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1).

Nominální výdaje na obranu

Co se týče nominálních výdajů na obranu, na grafu níže lze vidět, že během Babišova působení na Ministerstvu financí se rozpočet na obranu v některých letech zvyšoval. Pro rok 2014 bylo Ministerstvu obrany vyhrazeno 42 mld. (.pdf, str. 7 z 42), zatímco v roce 2017, tedy na konci Babišova ministerského působení, se jednalo o 52,5 mld. Kč (.pdf, str. 33 z 254).

Rozpočet se navyšoval i během Babišova působení na pozici předsedy vlády. V roce 2018 bylo pro Ministerstvo obrany vyhrazeno 58,9 mld. Kč (.pdf, str. 41). O rok později to bylo zhruba o osm miliard více (.pdf, str. 32). V roce 2020 bylo pro resort původně alokováno 75,5 mld. Kč (.pdf, str. 32), později ale došlo ke snížení jeho prostředků o 2,9 mld. Kč.

Výdaje na obranu v roce 2021 měly dle schváleného rozpočtu původně dosahovat částky 75,4 mld. Kč. V lednu 2021 nicméně tehdejší vláda rozhodla (.pdf) o přesunu pěti miliard korun z vládní rozpočtové rezervy zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Přesunutí dalších pěti miliard poté odsouhlasila v březnu stejného roku (.pdf). Výsledný rozpočet posléze dosahoval cca 85 miliard korun.

Závěr

Během let, kdy Andrej Babiš zastával post ministra financí, činily výdaje na resort obrany zhruba 1 %. V průběhu jeho působení v premiérském křesle už ale rozpočet Ministerstva obrany kontinuálně rostl a zvyšoval se i jeho podíl na HDP, který v roce 2021 činil 1,39 % HDP. Výrok ministra financí Stanjury proto hodnotíme jako zavádějící.

Moderátorka mluví o vládním programu dostupného bydlení a ptá se ministra financí Zbyňka Stanjury, co dalšího by ODS v oblasti bydlení chtěla udělat. Stanjura zmiňuje pozměňovací návrh, který by zrovnoprávnil podmínky družstevního bydlení. Moderátorka se ministra ptá, proč se tento návrh nepodařilo prosadit dřív. Na to Stanjura odpovídá, že Ministerstvo pro místní rozvoj, které má oblast bydlení na starosti, vedla ODS za patnáct let jen asi deset měsíců. Dodává, že hnutí ANO naproti tomu vedlo resort osm let. 

Vedení Ministerstva pro místní rozvoj

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) vzniklo 1. listopadu 1996 a v jeho čele se od té doby vystřídalo 21 ministrů. Jan Černý, který resort vedl téměř sedm měsíců v roce 1998, sice byl nejdříve členem ODS, několik dní po převzetí úřadu však přestoupil do poslaneckého klubu Unie svobody. Přímo za ODS stál v čele MMR jen Petr Gandalovič, který byl ministrem čtyři měsíce, od začátku října 2006 do začátku ledna 2007. Zástupci hnutí ANO oproti tomu resort vedli od ledna 2014 do prosince 2021, tedy skoro osm let. 

Závěr

Hnutí ANO vedlo Ministerstvo pro místní rozvoj téměř osm let v kuse mezi roky 2014 a 2021. ODS byla v čele ministerstva čtyři měsíce v letech 2006–2007. V roce 1998 řídil ministerstvo téměř sedm měsíců Jan Černý, který sice byl nejprve členem ODS, krátce po nástupu do funkce ministra ale přestoupil do Unie svobody. Zbyněk Stanjura nicméně správně uvádí, že hnutí ANO vedlo MMR znatelně delší dobu než ODS. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou. 

Ministr kultury Martin Baxa komentuje mediální novelu, kterou Poslanecká sněmovna schválila v březnu 2025, a odpovídá na dotaz, zda se mu po jejím přijetí ulevilo. Říká, že to nejspíš není ten správný výraz, a zmiňuje, že vláda na návrhu pracovala už od podzimu 2022. Následně dodává, že návrh ležel v dolní komoře Parlamentu už od půlky roku 2024.

Návrh mediální novely

Takzvanou mediální novelu, přesněji řečeno návrh novel zákona o České televizi (ČT), o Českém rozhlasu (ČRo) a o rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), vláda schválila v červnu 2024 (.pdf), kdy jej také předložila Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje mj. zvýšení koncesionářských poplatků, a to o 15 korun u ČT a o 10 korun u ČRo. Měsíčně se tak poplatky od začátku května 2025 zvýšily na 150 korun za televizi a 55 korun za rádio (.pdf, str. 15 ze 164).

V červenci 2024 začala návrh projednávat Poslanecká sněmovna. Návrh prošel prvním čtením, kdy poslanci vládních stran kromě Michaely Opltové (STAN) a tří zástupců ODS podpořili ukončení rozpravy a naopak všichni kromě tří poslanců ODS hlasovali proti zamítnutí návrhu. 

Poslanci o návrhu znovu jednali v prosinci 2024, a to ve druhém čtení. Obecná rozprava tehdy trvala skoro šestnáct hodin a vládní koalice následně prosadila hlasování v pevně stanovený čas. Konec rozpravy podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran, pouze zástupci opozičních hnutí ANO a SPD hlasovali proti. Návrh tedy prošel druhým čtením. 

Ve třetím čtení Sněmovna projednávala návrh poprvé v polovině února 2025, kdy dolní komora konečné hlasování o novele odložila na poledne 5. března. V březnu už poslanci návrh schválili a pro přijetí hlasovali také Klára Kocmanová (Piráti) a nezařazený poslanec Ivo Vondrák.

Závěr 

Mediální novela, která zvýšila poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, byla ve Sněmovně skutečně už od poloviny loňského roku. Vláda ji dolní komoře konkrétně předložila v červnu. Výrok Martina Baxy tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) reagoval na výtky Patrika Nachera (ANO), který kritizoval rozšíření okruhu plátců poplatku za veřejnoprávní televizní a rozhlasové vysílání i na domácnosti s chytrými zařízeními. Baxa podotýká, že poplatky stále hradí domácnosti, které jsou k jejich platbě vyzvány. Poté dodává, že pokud domácnost podepíše čestné prohlášení, poplatky se jí netýkají a Česká televize ani Český rozhlas nemohou kontrolovat vlastnictví přijímacích zařízení.

Vymahatelnost poplatků pro ČT a ČRo

Výši koncesionářského poplatku pro Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo) upravuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Každá domácnost platí jednotný měsíční poplatek v případě, že vlastní zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Nezáleží přitom na počtu členů domácnosti ani počtu vysílacích zařízení.

Zákon stanovuje, že domácnost se k placení poplatku musí přihlásit sama, a to až na výjimky do 15 dnů od chvíle, kdy takové zařízení začne vlastnit. Pokud se do evidence poplatníků nepřihlásí a zároveň je odběratelem elektřiny, poplatky musí hradit automaticky – podle mediálního odborníka Jana Potůčka posílají ČT a ČRo dopis, ve kterém domácnost mohou vyzvat k tomu, aby poplatky začala platit. Domácnost ale může prostřednictvím čestného prohlášení oznámit, že žádné vysílací zařízení nemá, a Česká televize ani Český rozhlas tuto skutečnost nemají jak ověřit. Podobné čestné prohlášení je potřeba i pro odhlášení z evidence.

Takzvaná mediální novela, kterou Poslanecká sněmovna schválila na začátku března 2025, výše zmíněná pravidla nezměnila a stále platí, že jednočlenná domácnost i domácnost s více lidmi hradí stejnou částku bez ohledu na počet přijímačů. Novela pouze rozšířila okruh plátců i na domácnosti, které mají pouze chytrá zařízení umožňující sledovat vysílání přes internet. Pokud tedy v domácnosti nikdo nevlastní televizi, rádio, mobilní telefon, tablet ani počítač (.pdf, str. 26–27 ze 164) a doloží tuto skutečnost čestným prohlášením, poplatky hradit nemusí.

Média veřejné služby si nemohou vyžádat například seznam domácností připojených k internetu. „Navrhované znění novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nijak nemění možnosti vyhledávání neevidovaných poplatníků,“ potvrdila mluvčí České televize Vendula Krejčová.

Závěr

Novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezměnila systém vymahatelnosti koncesionářských poplatků. Přihlášení k poplatku musí domácnost provést sama, jinak jí může být zaslána výzva k úhradě. Pokud žádné vysílací zařízení nevlastní, může to doložit čestným prohlášením, které však veřejnoprávní média nemají možnost ověřit. Česká televize ani Český rozhlas nebudou mít k dispozici ani údaje o domácnostech připojených k internetu. Výrok Martina Baxy tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr kultury Martin Baxa reaguje na Patrika Nachera, který v kontextu výroku obhajoval financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu a podotkl, že se Baxa před dvěma lety stavěl odmítavě k možnosti zvýšení koncesionářských poplatků. To ministr kultury uznal se slovy, že už dříve o změně svého názoru mluvil.

Baxův postoj ke zvyšování poplatků

Baxa se ke zvyšování poplatků vyjádřil odmítavě v dubnu 2022. Tehdy v rozhovoru pro Seznam Zprávy reagoval na dotaz, zda si myslí, že během volebního období dojde k navýšení poplatků. Odpověděl, že by osobně nebyl pro to, aby se v roce 2022 zvyšovaly. Doplnil, že k jejich zvýšení v následujících letech je zdrženlivý a je připravený k diskuzi. V červnu pak pro Deník N v reakci na oznámení škrtů v rozpočtu České televize řekl, že zvyšování poplatků není aktuálně na stole a je to téma pro expertní skupinu.

V červenci 2022 Martin Baxa v Otázkách Václava Moravce zmínil, že vláda poplatky nechce navyšovat (video, čas 37:45). Svá slova následně zopakoval v rozhovorech s Čestmírem Strakatým, pro FORUM 24 nebo pro týdeník Euro. V srpnu 2022 pro Novinky.cz řekl, že růst koncesionářských poplatků je jednou z cest, jak napomoci financování České televize. Dodal ale, že tuto cestu v nejbližší době nechce. V březnu 2023 poté v rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že on sám „nepreferuje variantu zvyšování koncesionářských poplatků“.

V květnu 2023 přišel deník Právo s informací, že Martin Baxa vyslyšel žádosti ředitelů České televize a Českého rozhlasu a jedná o zvýšení poplatků. Baxa však upřesnil, že je vše ve stadiu debat a především se má jednat o rozšíření počtu poplatníků. V červenci 2023 se ke koncesionářským poplatkům vyjadřoval v rozhovoru s Čestmírem Strakatým (video, čas 18:42), kde tvrdil, že on sám je k jejich nárůstu sice zdrženlivý, ale že je to předmětem jednání uvnitř vládní koalice (čas 24:38).

V září 2023 představil ministr kultury Baxa na tiskové konferenci vládní návrh mediální novely, která zvýšení koncesionářských poplatků obsahovala. Baxa rozhodnutí obhajoval tím, že televizní poplatky se nezvedly 15 let a rozhlasové 18 let, a jejich reálná hodnota tak klesla (video, čas 1:45). Také uvedl, že ačkoliv byl k růstu poplatků původně zdrženlivý, televize podle něj stojí hodně peněz a bylo potřeba přijmout nepopulární, ale správné rozhodnutí.

Martin Baxa otevřeně uznal změnu svého postoje k problematice poplatků například v listopadu 2023 na Rádiu Impuls. Tehdy uvedl, že zvýšení poplatků podle něj zajistí střednědobou stabilitu financování veřejnoprávních médií a může napomoci k uskutečnění větší reformy v budoucnu. V červenci 2024 změnu názoru obhajoval také v týdeníku Euro, kde zmínil, že vláda původně plánovala poplatky neměnit, nakonec se ale navýšení ukázalo být „optimální variantou“ pro to, aby veřejnoprávní média mohla zachovat rozsah svých služeb.

Závěr

Martin Baxa nejdříve tvrdil, že růst koncesionářských poplatků nepovažuje za ideální způsob, jak řešit financování veřejnoprávních médií, a vícekrát řekl, že vláda nechce poplatky navyšovat. Později ale uvedl, že poplatky bylo třeba zvýšit, a o změně svého názoru opakovaně mluvil. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ohrožení chudobou v zemích EU

Statistiku osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením (AROPE) v evropských zemích zveřejňuje Eurostat od roku 2015. Poslední kompletní data států Evropské unie jsou z roku 2023. V tomto roce bylo v Česku ohroženo chudobou 12 % obyvatel, což byl nejnižší podíl v rámci EU i všech sledovaných zemí. Průměr zemí EU pak činil 21 %. 

Česko má nejnižší podíl ohrožených osob od roku 2020. V předchozích letech měl několikrát lepší výsledek Island, který však není součástí EU a od roku 2021 u něj data nejsou k dispozici. Na grafu níže je vidět srovnání vývoje evropského průměru a Česka od začátku měření.

Metodika Eurostatu

Statistika počítá do kategorie ohrožených chudobou členy domácností, které splňují alespoň jeden ze tří bodů: riziko chudoby, závažnou materiální a sociální deprivaci nebo život v domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce. Právě poslední zmíněný faktor přitom mohl přispět k dobrému výsledku Česka, jelikož je u nás dlouhodobě nízká nezaměstnanost.

Jak upozorňují například sociolog Daniel Prokop nebo ekonom Vít Hradil, statistici Eurostatu ke klasifikaci využívají údaj tzv. relativní chudoby, který vychází z mediánových příjmů v jednotlivých členských státech EU. Člověk, který má nižší příjem než 60 % mediánového výdělku v dané zemi, je tak ve statistice považován za „ohroženého chudobou“. To ovšem znamená, že se hranice chudoby v jednotlivých unijních zemích i po započtení rozdílů v kupní síle peněz (tzv. parita kupní síly) liší, protože se v těchto zemích liší i mediánové příjmy.

Problematická interpretace

Na problematickou interpretaci statistiky Eurostatu jsme upozorňovali již dříve, když data na sociální síti X sdílela ODS. Podle použité metodiky totiž mohl být po započtení kupní síly peněz v roce 2023 považován za „ohroženého chudobou“ například člověk z Lucemburska s příjmy 59 tisíc Kč měsíčně, zatímco obyvatel Česka s měsíčním příjmem 17 tisíc Kč by „ohrožený chudobou“ nebyl. Například v sousedním Německu, kde je podle statistiky vyšší míra ohrožení chudobou, je v paritě kupní síly přibližně o polovinu vyšší mediánový příjem. Statistika tak z velké části ukazuje spíše míru příjmové nerovnosti mezi chudým a středně bohatým obyvatelstvem dané země.

Výpočet také nezohledňuje inflaci, jejíž míra může být v jednotlivých zemích podstatně rozdílná. Náhlý růst cen může způsobit prudký nárůst počtu lidí v materiální nouzi, což ukazuje například průzkum agentury PAQ Research z roku 2022. Podle něj se procento obyvatel Česka v příjmové chudobě téměř zdvojnásobilo za období od konce roku 2021 do začátku roku 2022. Důvodem měla být právě prudce rostoucí inflace. V průzkumech Eurostatu se ale podíl obyvatel ČR, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením, mezi lety 2021 a 2022 výrazně nezměnil.

Výpočet také nezahrnuje exekuce, které zatěžují relativně vysoký podíl českých občanů, ačkoli v posledních letech jich ubývá. V minulosti se vůči metodice Eurostatu vymezili například i autoři zprávy Poverty Watch (.pdf, str. 2), kteří navrhli porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v ČR je podle nich zpravidla nízký.

Závěr

Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2023 byl v Česku podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením 12 %, což bylo nejméně ze zemí EU. Průměr unijních států byl 21 %. Někteří odborníci sice kritizují metodiku této statistiky kvůli opomenutí faktorů, jako je míra inflace, snížené příjmy následkem exekucí nebo rozdíly v životní úrovni, Petr Fiala však data Eurostatu uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v rozhovoru poukazuje na nízkou popularitu současné vlády a ptá se, zda to nemůže souviset s negativními dopady konsolidačního balíčku na nízkopříjmové obyvatele. Fiala v odpovědi namítá, že balíček například snížil sazbu DPH u potravin.

Změny sazeb DPH

Před přijetím konsolidačního balíčku v Česku existovaly tři sazby daně z přidané hodnoty (DPH). Podle dřívějšího znění zákona platila základní sazba 21 % a na vybrané zboží se vztahovala první snížená sazba 15 % a druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Do 15% sazby patřily mj. právě potraviny včetně nápojů, 10% DPH platila pro kojeneckou výživu, mlýnské výrobky, pitnou vodu, stravovací služby a kromě toho také pro léky či knihy.

Konsolidační balíček dvě snížené sazby sjednotil do jedné, a od roku 2024 tak platí pouze jedna snížená sazba ve výši 12 %. Do ní spadají například léky, zdravotnické prostředky či noviny a také potraviny, v jejichž případě tak skutečně došlo ke snížení sazby daně z dřívějších 15 % na 12 %. U menšího okruhu potravin se sazba DPH naopak zvýšila – z 10 % na 12 % se totiž zvedla u kojenecké výživy (.pdf, str. 6), mlýnských výrobků (.pdf, str. 501 z 1312), pitné vody i stravovacích služeb. Ke zvýšení došlo i u nápojů, na které se od roku 2024 místo 15% sazby vztahuje základní sazba 21 % (.pdf, str. 6).

Závěr

V rámci přijetí konsolidačního balíčku vláda prosadila změnu zákona o dani z přidané hodnoty. Od roku 2024 tak místo dvou snížených sazeb platí pouze jedna, a to 12%. Z původní 15% sazby se do ní přesunuly mj. potraviny. U vymezeného okruhu potravin, např. v případě kojenecké výživy, došlo naopak ke zvýšení sazby DPH z 10 % na 12 %. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda věří, že bude v příštím volebním období znovu premiérem. Reaguje slovy, že to rozhodnou voliči, ale že on sám je na to připravený. Zároveň dodává, že si uvědomuje, že jde proti historické tendenci, protože kromě začátku 90. let se podle něj nikdy nestalo, že by předseda vlády svůj post obhájil a vládl i v dalším funkčním období. –

Vlády České republiky

Jediným českým premiérem, který stanul v čele vlády i v navazujícím volebním období, byl Václav Klaus. Jeho první vláda (1992–1996) vznikla ještě v rámci Československa a pokračovala i po jeho rozpadu v roce 1993. Po volbách v roce 1996 sestavil Klaus druhou vládu (1996–1998), která skončila předčasně v lednu 1998 po vypuknutí skandálu okolo financování ODS.

Jak ilustruje následující tabulka, po Václavu Klausovi žádný z premiérů České republiky možnost sestavit druhou vládu v navazujícím funkčním období už nezískal. Například Miloš Zeman (ČSSD) sice dokončil celé čtyřleté období, ale po volbách v roce 2002 z politiky odešel a přenechal sestavení vlády svému nástupci Vladimíru Špidlovi. Následující premiéři z řad ČSSD – Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek – se potýkali s vnitrostranickými krizemi a aférami, které vedly k předčasným koncům jejich vlád. Petr Nečas (ODS) rezignoval v souvislosti s korupčním skandálem, tzv. kauzou Nagyová.

Zvláštní případy představují Mirek Topolánek (ODS) a Andrej Babiš (ANO), kteří sice podobně jako Václav Klaus vedli dvě vlády, oba je ale složili v rámci jednoho volebního období. Topolánkova první vláda byla menšinová a nezískala důvěru Sněmovny, trvala tak pouhé čtyři měsíce. Jeho druhá vláda, tentokrát už většinová (tvořená ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených), fungovala přes dva roky, v březnu 2009 ale padla po vyslovení nedůvěry. Podobně jako tomu bylo u Topolánka, Babiš nejprve sestavil menšinovou vládu ANO, která ale nezískala důvěru a po 43 dnech v úřadu podala demisi. Bez důvěry nicméně vládla dalších pět měsíců, než se Babišovi podařilo sestavit druhou vládu, tentokrát v koalici s ČSSD a podporou KSČM.

Závěr

Jediným českým předsedou vlády, který na tomto postu pokračoval i v navazujícím volebním období, byl Václav Klaus. V čele kabinetu stál v letech 1992–1996 a 1996–1998. Ostatní premiéři buď druhou vládu nezahájili vůbec, nebo dvě vlády sestavili během jednoho volebního období. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku mluví o volebních průzkumech, které výhru v nadcházejících sněmovních volbách přisuzují hnutí ANO. Následně se Petra Fialy ptá na to, jak chce naklonit volební preference na stranu vládní koalice. Ten odpovídá, že průzkumy nejsou relevantní, jelikož se od nich finální výsledek voleb liší. Poté zmiňuje, že se snaží voliče přesvědčit o tom, že vláda prosazuje změny, které prospívají České republice. Jako příklad uvádí modernizaci armády a vynaložení 2 % HDP na obranu.

Výdaje na obranu

V září 2023 schválil Fialův kabinet návrh rozpočtu na rok 2024, ve kterém pro Ministerstvo obrany vyčlenil výdaje ve výši 151,2 mld. Kč (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. pro Správu státních hmotných rezerv, Ministerstvo zahraničních věcí nebo Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, kvůli výdajům určeným na jiné instituce, než je Ministerstvo obrany, ale není jisté, že splnění závazku potvrdí NATO. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje souvisejí s obranou státu.

Podle pokladního plnění státního rozpočtu pro rok 2024 vynaložila Česká republika na obranu ještě více peněz (.pdf, str. 6). Vyčerpat se podařilo 166,8 mld., z nichž 159 mld. šlo přímo Ministerstvu obrany. Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí z ledna 2025 šlo na obranu 2,08 % HDP, z čehož 1,99 % čerpal přímo samotný resort (.pdf, str. 3).

Podle opozice bylo navýšení oproti rozpočtu nepřehledné a netransparentní. Dle premiéra Petra Fialy se jednalo o pojistku, aby NATO splnění závazku uznalo. Severoatlantická aliance nicméně vyhodnotí, zda výdaje na ostatní instituce souvisejí s obranou státu a zda Česko hranici 2 % HDP splnilo, až ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Alianční závazek

Závazek dávat 2 % HDP na obranu ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003. Podle Ministerstva obrany jí dosáhlo také v roce 2005 (.xlsx). Od té doby už byly výdaje na Ministerstvo obrany nižší a přes dvouprocentní hranici se dostaly opět až v roce 2024, kdy ČR podle předběžného údaje NATO vynaložila 2,1 % HDP (.pdf, str. 9). Podle dat Ministerstva obrany šlo o 1,99 %, jedná se ovšem pouze o náklady na samotný resort. Pokud bychom vzali v úvahu výdaje i na ostatní instituce, jedná se o výše zmíněných 2,08 %.

Data Ministerstva obrany a Severoatlantické aliance se v některých letech mírně liší. Rozdíl je zjevně způsobený odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1).

Výdaje na obranu pro rok 2025

Pro letošní rok vláda v rozpočtu počítá s celkovými výdaji na obranu ve výši 160,8 mld. Kč (.pdf, str. 2). Z toho 154,4 mld. Kč připadá přímo na Ministerstvo obrany a zbytek je alokován jiným státním institucím (.pdf, str. 17, 149 z 358) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jedná se například o Správu státních hmotných rezerv, Národní bezpečnostní úřad nebo NÚKIB.

Podle nejnovější makroekonomické predikce z ledna 2025 by dvě procenta HDP v letošním roce odpovídala přibližně 168,62 mld. Kč (.pdf, str. 3), což je zhruba o 7,8 mld. více, než kolik na obranu vynaložil státní rozpočet. O tom v únoru informovala i Česká televize, pro kterou Petr Fiala uvedl, že to vláda udělá „tak, abychom ta dvě procenta dodrželi“. Bývalý velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský a byl ovšem toho názoru, že NATO výdaje na ostatní instituce jako obranné náklady v plné výši nejspíš neuzná.

Závěr

Vláda ve schváleném rozpočtu na rok 2024 vyhradila pro Ministerstvo obrany 151,2 mld. Kč. Podle pokladního plnění se tato částka ještě zvýšila na 159 mld. Kč, přičemž při započítání výdajů na další instituce šlo celkově o 166,8 mld. Kč. Na základě nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí to představuje 2,08 % HDP. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý. NATO ovšem bude ještě posuzovat, zda všechny vyčíslené výdaje souvisejí s obranou státu a výdaje na rok 2025 dle nejnovější makroekonomické predikce na dvouprocentní hranici zatím nedosahují.