SPD

Finanční náročnost výstavby ostravské koncertní síně je v současné době odhadována na 3,2 miliardy korun. Některé odhady z června 2022 pak hovoří až o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20).

Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Město Ostrava už v roce 2017 vytvořilo Fond pro výstavbu nového koncertního sálu (.pdf). Ostravský magistrát k červenci 2019 uložil do fondu 250 milionů korun. Dle posledních veřejně dostupných informací v něm k říjnu 2021 bylo uspořeno 430 milionů korun.

Moravskoslezský kraj pak na stavbu koncertní síně přispěje 300 miliony korun. Stát, respektive Ministerstvo kultury, na základě memoranda o spolupráci na vybudování stavby přislíbil poskytnout 600 milionů korun.

Peter Harvánek tedy správně uvádí, že Moravskoslezský kraj na vybudování koncertní haly přislíbil poskytnout 300 milionů korun. Stát poté opravdu slíbil přispět 600 miliony Kč. Peter Harvánek ovšem částku, která je v současnosti ve Fondu pro výstavbu nového koncertního sálu, podhodnotil o 70 milionů Kč, tedy o 16 %. Nicméně vzhledem k tomu, že sám ve výroku poukazuje na to, že si přesnou částkou není jistý, hodnotíme jeho výrok i přes tuto nepřesnost jako pravdivý.

Americká bankovně investiční společnost Goldman Sachs vydala 4. září 2022 analytickou zprávu (.pdf) o současné energetické krizi. Analýza se zaměřila na dopady současné situace a na možná východiska z krize.

Vzhledem k současným cenám energií zpráva došla k závěru, že průměrná evropská domácnost, pakliže potrvá aktuální trend rostoucích cen, na začátku příštího roku za energie zaplatí (.pdf, str. 3) 500 eur měsíčně. Jednalo by se tak přibližně o 200% nárůst oproti loňskému roku, kdy rodiny za energie zaplatily v průměru 160 euro za měsíc (str. 4).

Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK) je akciová společnost, ve které drží majoritní podíl (50,13 %) soukromá společnost Suez International, dalším velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Společnost primárně zajišťuje dodávku pitné vody a zabezpečuje odkanalizování a následné čištění odpadních vod.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla společnost OVAK majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Jedná se o tzv. netto hodnotu (tj. po odečtení odpisů a opravných položek) všech aktiv, která OVAK vlastní. Více než polovinu majetku (458 mil. Kč) OVAKu tvoří krátkodobé pohledávky, hodnotu více než 260 mil. Kč pak má dlouhodobý hmotný majetek společnosti (zejména stavby). OVAK měl na konci roku také téměř 140 milionů korun na bankovních účtech.

Jelikož je celkový majetek OVAKu 882 milionů, což je jen přibližně o 10 % více, než uvádí Peter Harvánek, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na slova moderátorky, která ohledně srpnového volebního modelu agentury STEM řekla (video, 5:19): „Pane předsedo Okamuro, SPD na 12 %. V průzkumech jste zhruba na svém (…).“ Tomio Okamura tvrdí, že jeho hnutí od sněmovních voleb posílilo, jelikož průzkumy SPD přisuzují větší počet hlasů, než který hnutí získalo ve volbách.

Hnutí SPD obdrželo ve volbách do Poslanecké sněmovny, které se konaly v říjnu 2021, necelých 10 % hlasů (konkrétně 9,56 %). Podle aktuálního průzkumu agentury STEM, jehož výsledky zveřejnila CNN Prima News 21. srpna a o němž moderátorka s Tomiem Okamurou mluvila, by nyní SPD ve volbách získalo 12 % hlasů (přesněji 11,9 %).

Poslední průzkum agentury STEM před sněmovními volbami z konce září 2021 říká, že hnutí SPD by volilo 12,3 % voličů, tedy o 0,4 p. b. více, než ukazuje nejnovější model. Podle průzkumu agentury Kantar CZ ze září 2021 by se hnutí SPD dostalo do Poslanecké sněmovny s 11,5 %. Poslední model, jehož výsledky však byly publikovány již v červnu, dává hnutí 11 %.

Agentura MEDIAN pak SPD přiznává výraznější posílení. Poslední průzkum před sněmovními volbami z konce září uvádí, že by hnutí SPD získalo 10,1 % hlasů. Podle aktuálního volebního modelu agentury MEDIAN by SPD v červenci dostalo 12,5 % hlasů (.pdf, str. 7). Dodejme, že agentury CVVM, Ipsos a Data Collect, které před podzimní volbami vydaly své vlastní průzkumy, nezveřejnily od konce voleb žádné modely. Do našeho srovnání jsme je tedy nemohli zařadit.

Předseda SPD porovnává reálné výsledky s průzkumy agentur a dovozuje tak, že hnutí od voleb posílilo. Byť je srovnání volebních výsledků s výsledky průzkumů problematické, trend posílení voličské podpory o cca 2 p. b. lze pozorovat i v datech modelu agentury MEDIAN. Proto hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý.

Jaroslav Bašta, dnes poslanec za SPD, byl na počátku 70. let skutečně ve vězení kvůli své účasti v Hnutí revoluční mládeže. Bašta se narodil v roce 1948 a od roku 1967 studoval historickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po srpnové invazi roku 1968 vzniklo studentské Hnutí revoluční mládeže, které se vymezovalo proti nastupující normalizaci a omezování svobod získaných během pražského jara. V Hnutí se angažoval také Jaroslav Bašta, který byl poté v roce 1970 společně s ostatními studenty (např. Petrem Uhlem, Petruškou Šustrovou) zatčen a v roce 1971 odsouzen za „podvracení republiky“ na dva a půl roku vězení.

Po propuštění Jaroslav Bašta pracoval jako kvalifikovaný dělník a aktivně se podílel na práci v disentu, mj. již v prosinci 1976 podepsal Chartu 77. Po roce 1989 se stal náměstkem ředitele tajné služby, později předsedou tzv. lustrační komise. Ve sněmovních volbách v roce 1996 a 1998 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD a necelé dva roky byl ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana.

V současné Poslanecké sněmovně je Jaroslav Bašta skutečně jediným poslancem, který byl za minulého režimu uvězněn z politických důvodů.

Hnutí SPD představilo 17. srpna 2022 na svém webu deset bodů, které podle nich „povedou ke snížení Fialovy drahoty a našim občanům a firmám zásadně pomohou“. SPD zde navrhuje převážně opatření v oblasti energetiky:

1. Odstoupení od Green Dealu Evropské unie.
2. Odstoupení od systému emisních povolenek EU, který zdražuje energie a suroviny.
3. Vystoupení z Evropské energetické burzy a prodej levné české elektřiny napřímo českým občanům a firmám.
4. Obnovení národního importéra plynu a nákup levného plynu přímo od producentů, nikoliv přes německé překupníky jako je tomu v současnosti.
5. Obnovení národního zpracovatele ropy.
6. Zrušení solární daně a veškerých dotací, které zdražují elektrickou energii pro spotřebitele.
7. Zajištění potravinové bezpečnosti. Podpora českých zemědělců a potravinářů.
8. Přechodné snížení DPH u energií (sociální tarif), pohonných hmot, základních potravin a léků a snížení ceny těchto komodit.
9. Snížení neúčelných výdajů státu.
10. Srovnání podmínek tuzemských a zahraničních firem působících v ČR.

Poslední průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ukazuje, že se nedůvěra v ústavní činitele zvyšuje. V případě současné vlády Petra Fialy dosahovala míra nedůvěry ještě na jaře letošního roku 62 %, podle červencové tiskové zprávy CVVM (.pdf, str. 2) už vystoupala na 68 %. Pro srovnání doplňme, že předchozí vládě Andreje Babiše v závěru jejího funkčního období nedůvěřovalo podle dat z přelomu září a října 2021 (.pdf, str. 2) 65 % dotázaných občanů.

11. července svůj průzkum veřejného mínění zveřejnila i agentura STEM. Podle jejích zjištění členům vlády v červnu nedůvěřovalo 70 % obyvatel Česka, zbývajících 30 % naopak ano. 

STEM k tomu uvádí, že je nyní míra důvěry vládě podobná jako v polovině minulého roku, tedy za vlády hnutí ANO a ČSSD. „Vzhledem k proměně obsazení Poslanecké sněmovny a především vlády se však změnil pohled sympatizantů různých politických stran. (…) Pro srovnání v květnu 2021 mělo důvěru v členy vlády 59 % stoupenců hnutí ANO a 16 % stoupenců ODS, nyní vládě důvěřuje 19 % sympatizantů ANO a 75 % sympatizantů ODS,“ zmiňuje agentura STEM.

K volbám do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 přišlo přes 5,4 milionu voličů, z nich 5 375 090 odevzdalo platný hlas. Pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny překročily dvě hnutí (ANO, SPD) a dvě koalice (SPOLU, PirSTAN). V nynější Sněmovně je tedy celkem 7 politických stran a hnutí. Tyto subjekty získaly dohromady 4 305 731 hlasů. Zbývajícím stranám patřil více než milion hlasů, a to zejména Přísaze Roberta Šlachty, ČSSD a KSČM, tedy stranám, vůči kterým se koalice SPOLU a PirSTAN vymezovaly (1, 2). Voliči těchto stran tudíž nemají „své“ zástupce v Poslanecké sněmovně a lze říct, že jejich hlasy propadly.

V prosinci 2021 pak vznikla vláda složená ze stran a hnutí, které byly před volbami sdruženy ve dvou zmíněných předvolebních koalicích (ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti). Tyto koalice ve Sněmovně disponují většinou 108 mandátů. Zmíněné subjekty, respektive jejich předvolební koalice, nicméně získaly dohromady 2 333 681 hlasů, tedy jen cca 43 % zúčastněných voličů má „své“ zástupce ve vládě. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Přesto skutečnost, že vládní strany volilo méně než 50 procent voličů, není vůbec neobvyklá. Jak je vidět z následující tabulky, žádná česká vláda v historii nebyla složena ze stran, které by ve volbách získaly nadpoloviční většinu platných hlasů. Jedinou výjimku by mohla představovat menšinová vláda Miloše Zemana, a to pokud bychom k hlasům pro ČSSD přičetli také hlasy pro ODS, která Zemanovu vládu v rámci tzv. opoziční smlouvy podporovala. Jinak ale výsledkům voleb nejvíce odpovídalo složení druhé vlády Mirka Topolánka s téměř 49 % hlasů pro koaliční strany. Na druhou stranu nejmenší podíl hlasů (necelých 42 %) ze všech většinových vlád získaly strany první Klausovy vlády v roce 1992.

Zdroj: složení vlád (.pdf), získání důvěry v Poslanecké sněmovně, výsledky voleb 1992, 1996, 1998, 2002, 2006, 2010, 2013, 2017, 2021

Výroku předcházela slova ministra dopravy Martina Kupky (video, 8:31), který Tomia Okamuru obvinil z toho, že se přátelí s politiky údajně podporovanými Ruskem. Okamura tedy svým výrokem reaguje na Kupku a upozorňuje na to, že právě jeho stranický kolega Petr Nečas z ODS se sešel přímo s Vladimirem Putinem.

Bývalý předseda ODS Petr Nečas stál v čele vlády mezi lety 2010 až 2013. V květnu roku 2013 se premiér Nečas spolu se svým spolustraníkem a tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kubou skutečně sešel v Soči s Vladimirem Putinem – prezidentem Ruska. Podle Petra Nečase byla řeč zejména o ekonomické spolupráci obou zemí.

Bývalý premiér Nečas nicméně nebyl posledním českým politikem, který jednal s ruským prezidentem. S Vladimirem Putinem se sešel v roce 2015, tedy již po ruské anexi Krymu, i prezident Zeman, a to při příležitosti oslav 70 let od konce druhé světové války. O dva roky později spolu oba dva státníci měli na konferenci v Číně zhruba hodinové jednání a v listopadu téhož roku pak Miloše Zemana přivítal prezident Putin v Soči.

Setkání obou státních představitelů se uskutečnila i v dubnu roku 2019, konkrétně opět na pekingské konferenci. Podle hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka ale schůzka trvala krátce a „ve své podstatě to bylo jenom přátelské pozdravení“.

Doplňme, že s Vladimirem Putinem se potkal také tehdejší premiér Babiš v roce 2018 při příležitosti oslav 100. výročí konce první světové války. Podle Babiše se ale jen potkali na obědě státníků a kromě představení spolu ani nemluvili. Kromě prezidenta Zemana a premiéra Babiše se další čeští politici dle dostupných informací s Vladimirem Putinem od roku 2013 nesešli.

Tomio Okamura tedy správně poukazuje na to, že Petr Nečas v době, kdy byl premiérem, jednal s Vladimirem Putinem. Nejednalo se ale o poslední oficiální jednání českého politika s ruským prezidentem. Miloš Zeman s ním jednal opakovaně i později. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý. 

Tomio Okamura svým výrokem poukazuje na to, že by Česká republika podle něj měla uzavřít kontrakt na dodávky plynu přímo s ruskými dodavateli a tím si zajistit jeho dostatek pro české spotřebitele. Poukazuje na situaci v okolních státech a dává je české vládě za příklad. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli zmíněné státy skutečně kupují plyn přímo z Ruska a zda je situace v Česku jiná.

Největším dodavatelem plynu na Slovensku jsou slovenské státní plynárny SPP, které v letošním květnu uzavřely nový kontrakt na nákup plynu pocházejícího z Norska. Nákupy by podle ministra hospodářství Richarda Sulíka měly pokrýt třetinu roční spotřeby. Ačkoli Slovensko novými smlouvami snížilo svou závislost na ruském plynu, podle slovenské vlády ho bude stále nakupovat, aby se naplnily zásobníky. Dodejme, že SPP s ruskou společností Gazprom Export uzavřelo smlouvu na dodávky zemního plynu v roce 2008. Podle dostupných informací SPP od tohoto kontraktu, který má platit až do roku 2028, neodstoupilo.

Maďarsko nakupuje velkou část plynu přímo z Ruské federace. Gazprom navíc 12. srpna začal do Maďarska dodávat větší množství plynu, než ke kterému je smluvně zavázán.

Přímo s ruským Gazpromem má uzavřené smlouvy také rakouská ropná a plynárenská skupina OMV. Podobně je tomu i v Německu, kde mají kontrakty s Gazpromem uzavřené velcí dodavatelé plynu jako RWE či Uniper. Doplňme, že Německo odebírá zemní plyn také přímo z Norska.

Uveďme, že firma Gazprom má největší zásoby zemního plynu na světě a je klíčovým dodavatelem mnoha zemí v Evropě. Největším akcionářem Gazpromu je ruský stát a fakticky tak firmu ovládá.

Pro kontext dodejme, že Česká republika skrze polostátní ČEZ také nakupovala malý podíl plynu přímo od ruského Gazpromu, nicméně kontrakt mezi zmíněnými firmami letos kvůli nízkému odběru plynu končí.

Všechny čtyři zmíněné země, respektive tamní plynárenské společnosti, mají uzavřenou smlouvu přímo s ruskou polostátní firmou Gazprom a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.