SPD

17. února 2022 svolali poslanci hnutí ANO mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, na níž chtěli debatovat o vládní pomoci lidem zasaženým rostoucími cenami energií a také o podpoře podnikatelů v souvislosti s krizí, již způsobila pandemie covidu-19. 

Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala před hlasováním např. uváděl, že je zmíněná schůze „nesmírně důležitá, protože ten problém, který se na nás valí s energiemi, s cenami energií, se dotkne úplně každého a úplně všeho“. Návrh pořadu schůze ale nebyl schválen, pro byli pouze poslanci ANO a SPD, proti byly strany vládní koalice.

O několik dní později, 28. února, Radek Rozvoral na webu SPD kritizoval vládní poslance mimo jiné právě kvůli tomu, že odmítli schválení programu mimořádné schůze, a vyzval vládu, aby poskytla rychlou pomoc občanům v souvislosti s růstem cen energií. 

V průběhu roku 2022 hnutí SPD kritizovalo kabinet Petra Fialy za neřešení vysokých cen energií také přímo ve svých stanoviscích, která SPD pravidelně zveřejňuje na svém webu. Svůj nesouhlas s kroky vlády tak hnutí SPD vyjadřovalo např. ve stanovisku ze 4. ledna a pokračovalo i v dalších měsících. 15. února SPD mimo jiné zmiňovalo, že požaduje, „aby vláda lidem zlevnila elektřinu, energie, pohonné hmoty a potraviny po vzoru Polska a Maďarska“. V březnu pak hnutí hovořilo o tom, že po vzoru okolních států navrhuje snížit daně či zastropovat ceny na energie, vybrané základní potraviny, pohonné hmoty a na hypotéky.

Až 10. května SPD uvedlo, že v této souvislosti vypracovalo návrh zákona, „který v nejbližších dnech předloží do legislativního procesu“. K tomu nicméně došlo až v polovině června. 28. června poté SPD v jednom ze stanovisek napsalo, že vládou „představený návrh tzv. úsporného energetického tarifu, což je původně nápad hnutí SPD, které jej předložilo už i formou návrhu zákona, je velmi nekvalitně připraven (…). Hnutí SPD naproti tomu před několika týdny předložilo jasný, konkrétní a uskutečnitelný plán na snížení cen energií a na obnovu české energetické bezpečnosti“.

Cílem uvedeného návrhu (.pdf) SPD podle květnového stanoviska bylo, aby dodavatelé elektřiny měli povinnost dodávat elektřinu spotřebitelům výhradně za cenu „odpovídající jejím výrobním nákladům v rámci tzv. ‚sociálního tarifu’, případně za cenu stanovenou nařízením vlády“. Návrh také počítal s tím, že zákon stanoví nástroje státní energetické politiky (.pdf, str. 2). Mezi ně měla patřit především povinnost dodavatelů a výrobců elektřiny s majetkovou účastí státu dodávat elektřinu přednostně distributorům na českém území „alespoň v množství předpokládaném pro spotřebitele, a to za cenu, která neobsahuje nepřiměřený zisk korporace“. 

V rámci uvedeného návrhu tak SPD skutečně plánovala regulovat cenu elektřiny jednak při prodeji od výrobce distributorům, tak i při prodeji od distributorů spotřebitelům. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít, že by SPD parametry v červnu předloženého návrhu zveřejnila již na začátku roku. Mezi stanovisky hnutí se první popis návrhu objevuje teprve 10. května. Vzhledem k této skutečnosti hodnotíme výrok Jana Hrnčíře jako pravdivý s výhradou. 

Pro úplnost doplňme, že kabinet Petra Fialy schválil úsporný tarif (tj. jednorázový příspěvek na energie) ve druhé polovině letošního června, jeho konkrétní parametry pak představil na konci srpna. Přímo zastropování cen energií pro domácnosti a některé podnikatele vláda schválila 5. října.

Platby českého státu do rozpočtu Evropské unie se pravidelně zvyšují. V loňském roce dosáhly 66,3 miliard korun. Od roku 2004, tedy od vstupu do Evropské unie, se tento vývoj jen málokdy obrátil. Případné meziroční poklesy navíc nebyly výrazné. K relativně výraznějšímu nárůstu plateb do unijního rozpočtu naopak začalo docházet od roku 2017. Tehdy odvody činily 42,4 miliardy korun, do roku 2021 se pak zvýšily o bezmála 24 miliard.

Musíme však podotknout, že Česká republika je stále výrazným tzv. čistým příjemcem. Mezi čisté příjemce patří státy, jejichž příjmy z evropského rozpočtu převyšují odvody. V českém případě se v roce 2021 jednalo o tzv. čistou pozici 88,8 miliard korun. Česká republika tedy z evropského rozpočtu dostala o 88,8 miliard korun více, než do něj zaplatila. Konkrétně z unijního rozpočtu obdržela 131,7 mld. Kč. Následující graf znázorňuje vývoj plateb do rozpočtu EU a také příjmy z něj. 

Pro úplnost uveďme, z čeho se rozpočet Evropské unie skládá. Převážnou částí do něj přispívají tzv. vlastní zdroje EU, mezi něž patří příspěvky členských států, které jsou založené na dani z přidané hodnoty a na výši hrubého národního důchodu (.pdf, str. 1) dané země. Posledním z vlastních zdrojů jsou pak finance plynoucí z cel.

Souhrnné údaje o vývoji zadlužení států Evropské unie pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie Eurostat. Ten naposledy zveřejnil (.pdf) svou čtvrtletní zprávu 21. července 2022. Zadlužení České republiky činilo (.pdf, str. 5) v prvním kvartále letošního roku 42,8 % HDP naší země, zatímco o rok dříve byl dluh na úrovni 43,9 % HDP. Celkově tedy Česko meziročně snížilo míru zadlužení o 1,1 p. b. Jak nám ukazuje graf níže, svůj dluh v meziročním srovnání zvýšily Malta, Rumunsko a Slovensko, všechny ostatní státy svůj dluh snižovaly, a to vyšším tempem než Česko.

Podle nejnovějších dostupných dat se tedy Česká republika v meziročním srovnání nezadlužuje nejrychleji z EU, naopak míru svého zadlužení snižuje.

Pokud bychom se zaměřili na mezičtvrtletní srovnání, Česko je dle nejnovějších dat až na 6. místě, přičemž míra zadlužení se mezi 4. čtvrtletím minulého roku a prvním čtvrtletím roku 2022 zvýšila o 0,8 p. b.

Jediný údaj, kde jsme ČR nalezli na posledním místě v EU, pochází ze starších dat Eurostatu, zveřejněných (.pdf) v dubnu 2022, a zachycuje meziroční srovnání 4. čtvrtletí let 2020 a 2021. V tomto srovnání se Česko skutečně umístilo na první příčce v tempu zadlužování. Jan Hrnčíř ve svém výroku nicméně ani nenaznačuje, že vychází z těchto starších údajů.

Na základě aktuálních dat Eurostatu tedy Česko není nejrychleji se zadlužující zemí Evropské unie. V meziročním srovnání míra zadlužení Česka v prvním kvartále letošního roku poklesla a v mezičtvrtletním srovnání vzrostla o 0,8. p. b., což představuje až 6. nejrychlejší zadlužování v EU. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že Eurostat zveřejnil (.pdf) 21. října 2022, tedy 4 dny poté, co Jan Hrnčíř mluvil o Česku jako o nejrychleji se zadlužující zemi, nová data za 2. čtvrtletí letošního roku. Ani ve druhém čtvrtletí se ale Česko nedostalo na první příčku v tempu zadlužování: v meziročním srovnání (str. 3) jej předstihlo Rumunsko a v mezičtvrtletním srovnání (str. 2) Lucembursko.

Územní plán Brna pochází už z roku 1994. Původně měl platit do roku 2010, později měla platnost končit v letošním roce. Město proto v roce 2020 představilo návrh nového plánu. Výslednou podobu dokumentu vedení města projednávalo v červnu 2022, v té době již nicméně nový stavební zákon z minulého roku umožnil prodloužit platnost současného územního plánu až do roku 2028. Brněnští zastupitelé nakonec kvůli neshodám nový územní plán neschválili a vrátili jej k přepracování.

Proti změnám plánu se postavili například zastupitelé za ČSSD, pochybnosti měli také členové ODS. Obě strany jsou přitom v Brně koaličními partnery společně s KDU-ČSL a Piráty. Proti novému územnímu plánu se vymezila také opoziční hnutí ANO a SPD.

Brněnští zastupitelé a starostové městských částí měli k návrhu řadu výhrad. „Největší problém mám s tím, že nebylo zpracováno posouzení na udržitelný rozvoj ve stabilizovaných plochách,“ uvedla brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS). Upřesněme, že tzv. stabilizované plochy jsou oblasti, u nichž územní plán nemění jejich původní účel využití. 

Podle Jiřího Olivy (ČSSD) byl při schvalování nového plánu zásadní problém v pozemcích, které město dostalo bezplatně od státu. „Je nejprve nutno vyřešit, aby město nemuselo vracet pozemky, které získalo bezúplatně od státu a které byly městu vydány s podmínkou, že tam nedojde ke změně územního plánu. Chceme, aby bylo garantováno, že město o ty klíčové pozemky nepřijde,“ řekl.

Starostce Králova Pole Karin Karasové (ANO) vadilo, že plán podle ní umožňuje výstavbu bydlení v oblastech, kde není odpovídající infrastruktura. Hnutí ANO pak kritizovalo dle něj zbytečné zahušťování zástavby, která se může rozšiřovat na úkor zeleně a vnitrobloků. Stejný názor sdílí také starosta Líšně Břetislav Štefan (ČSSD).

Zastupitelstvo předložený návrh vrátilo městskému odboru územního plánování s řadou pokynů, mezi které mj. patří právě úkol doplnit vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území „o posouzení zvýšené intenzity zátěže ve stabilizovaných plochách“.

Zastupitelé Brna tedy nový územní plán kritizovali z vícero důvodů. Neúplnost dopadových studií – přesněji absence posouzení dopadů územního plánu na stabilizované plochy v případě, že by se v nich dále stavělo – byla přitom jednou z uvedených příčin neschválení, a to např. podle primátorky Markéty Vaňkové. Požadavek na doplnění dopadové studie lze nalézt také v pokynech schválených zastupitelstvem. Výrok Tomáše Skřičky proto hodnotíme jako pravdivý.

V červenci tohoto roku ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela uvedl, že stát prostřednictvím společnosti ČEZ zajistil tři miliardy metrů krychlových plynu z terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Nizozemsku. „První loď pro Česko dorazí do Nizozemska 19. září z USA“, řekl při otevření terminálu generální ředitel ČEZu Daniel Beneš. Ten podle ČTK dále doplnil, že „ČEZ má kromě první lodi smluvně zajištěno už také druhé plavidlo, které dodá společnost Shell. Každou dodávku plynu kupuje ČEZ za spotové, tedy okamžité tržní ceny, za každou dodávku tak zaplatí jinou sumu”. Společnost ČEZ údajně zajistila pro případnou přepravu plynu dostatečné přepravní kapacity z Nizozemska přes Německo do České republiky.

Vzhledem k tomu, že ČR má skutečně rezervovanou kapacitu v nizozemských terminálech, kam bude LNG teprve přepraven, a částka za něj se bude odvíjet až podle aktuální tržní ceny, hodnotíme výrok Petera Harvánka jako pravdivý.

Peter Harvánek zřejmě poukazuje slova ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, který 3. srpna 2022 v pořadu Devadesátka na ČT24 řekl (čas 14:55): „Pokud by například Česká republika neměla dostatek plynu pro vytápění domácností nebo pro nemocnice, tak třeba Německo zastaví chod části svého průmyslu a o ten plyn, který samo potřebuje, se s námi rozdělí.“ Síkela v rozhovoru uvedl (čas 14:52), že tento mechanismus vyplývá z rozhodnutí Rady EU. 

Rada EU skutečně o solidaritě v kontextu možného nedostatku plynu jednala, a to konkrétně 26. července 2022. Ministři unijních zemí přijali nařízení, ve kterém své státy zavázali (.pdf, str. 13) k dobrovolnému snížení spotřeby plynu o 15 %, ale také zavedli mechanismus vyhlašování „výstrahy na úrovni Unie“ (str. 14). V případě, že by se alespoň pět členských států dostalo do problémů s nedostatkem plynu, stal by se závazek 15% snížení spotřeby povinným (str. 15). 

Nařízení Rady tedy usiluje o snížení spotřeby zemního plynu, zároveň však počítá (.pdf, str. 11) s možností, že by musel být aktivován další unijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity“.

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. (V Česku je dálkové vytápění typické pro sídliště.) Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5), a pokrýt tak výpadek dodávek.

Reálně tedy může na základě tohoto nařízení dojít k situaci, kdy by Německo muselo omezit dodávky plynu např. do průmyslu a poskytnout tento plyn českým zákazníkům chráněným solidaritou.

Doplňme, že 11. července letošního roku také ministr Síkela a jeho německý protějšek Robert Habeck podepsali společné prohlášení (.pdf) o energetické bezpečnosti, které deklaruje vzájemnou solidaritu v energetické krizi, které je ale spíše obecné povahy a žádné konkrétní závazky neobsahuje. Prohlášení mj. navazuje na červnové memorandum o připravenosti na rizika a o solidaritě v elektroenergetickém sektoru, které podepsali ministři šesti středoevropských států.

Česko a Německo tedy v červnu a červenci podepsaly několik dokumentů o vzájemné spolupráci a solidaritě v oblasti energetiky. Jedna z nich, konkrétně nařízení Rady EU z konce července, se pak odkazuje na unijní opatření k zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, mj. obsahující možnost omezení určitých dodávek na úkor potřebnějších odběratelů v jiném státě. Peter Harvánek tedy správně poukazuje na to, že existuje závazek, že by Německo Česku v případě nedostatku plynu pomohlo. Závazek nicméně nevyplývá z memoranda, ale z nařízení EU. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Peter Harvánek reaguje na předchozí diskusi o koncertní hale, kde mj. zazněl odhad ceny projektu ve výši 3,2 miliard korun. Harvánek tedy podobnou částku označuje za údaj z roku 2021 a dodává, že dnes se výdaje mohou pohybovat i kolem 5 miliard. Pro naše hodnocení jsme tak dohledali informace o tom, jak se vyvíjely odhadované ceny stavby koncertní síně, a zda částka, o které hovoří Peter Harvánek, je skutečně starý údaj.

V roce 2019 byly náklady na stavbu koncertní síně architekta Stevena Holla odhadované na 1,5 miliardy korun bez DPH. V říjnu 2021 už odhad dle ČTK činil 2,6 miliard Kč, náklady na dokumentaci pak dalších 300 milionů.

Podle aktuálního odhadu z dubna 2022, který mj. zmínila i náměstkyně ostravského primátora Zuzana Bajgarová, by koncertní hala měla vyjít na 3,2 miliardy korun, některé odhady pak hovoří i o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20). Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Uveďme, že jeden z možných scénářů předpokládá další navýšení ceny o 164 milionů korun.

Peter Harvánek tedy nesprávně označuje částku 3,4 miliard korun za odhad z roku 2021. Ve skutečnosti se tehdy odhadovala podstatně nižší cena a údaj 3,2 miliardy, který zazněl v diskusi, je odhad aktuální. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Finanční náročnost výstavby ostravské koncertní síně je v současné době odhadována na 3,2 miliardy korun. Některé odhady z června 2022 pak hovoří až o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20).

Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Město Ostrava už v roce 2017 vytvořilo Fond pro výstavbu nového koncertního sálu (.pdf). Ostravský magistrát k červenci 2019 uložil do fondu 250 milionů korun. Dle posledních veřejně dostupných informací v něm k říjnu 2021 bylo uspořeno 430 milionů korun.

Moravskoslezský kraj pak na stavbu koncertní síně přispěje 300 miliony korun. Stát, respektive Ministerstvo kultury, na základě memoranda o spolupráci na vybudování stavby přislíbil poskytnout 600 milionů korun.

Peter Harvánek tedy správně uvádí, že Moravskoslezský kraj na vybudování koncertní haly přislíbil poskytnout 300 milionů korun. Stát poté opravdu slíbil přispět 600 miliony Kč. Peter Harvánek ovšem částku, která je v současnosti ve Fondu pro výstavbu nového koncertního sálu, podhodnotil o 70 milionů Kč, tedy o 16 %. Nicméně vzhledem k tomu, že sám ve výroku poukazuje na to, že si přesnou částkou není jistý, hodnotíme jeho výrok i přes tuto nepřesnost jako pravdivý.

Americká bankovně investiční společnost Goldman Sachs vydala 4. září 2022 analytickou zprávu (.pdf) o současné energetické krizi. Analýza se zaměřila na dopady současné situace a na možná východiska z krize.

Vzhledem k současným cenám energií zpráva došla k závěru, že průměrná evropská domácnost, pakliže potrvá aktuální trend rostoucích cen, na začátku příštího roku za energie zaplatí (.pdf, str. 3) 500 eur měsíčně. Jednalo by se tak přibližně o 200% nárůst oproti loňskému roku, kdy rodiny za energie zaplatily v průměru 160 euro za měsíc (str. 4).

Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK) je akciová společnost, ve které drží majoritní podíl (50,13 %) soukromá společnost Suez International, dalším velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Společnost primárně zajišťuje dodávku pitné vody a zabezpečuje odkanalizování a následné čištění odpadních vod.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla společnost OVAK majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Jedná se o tzv. netto hodnotu (tj. po odečtení odpisů a opravných položek) všech aktiv, která OVAK vlastní. Více než polovinu majetku (458 mil. Kč) OVAKu tvoří krátkodobé pohledávky, hodnotu více než 260 mil. Kč pak má dlouhodobý hmotný majetek společnosti (zejména stavby). OVAK měl na konci roku také téměř 140 milionů korun na bankovních účtech.

Jelikož je celkový majetek OVAKu 882 milionů, což je jen přibližně o 10 % více, než uvádí Peter Harvánek, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.