SPD

Radim Fiala poukazuje na to, že cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nevedla k plánu na vybudování čipové továrny tchajwanskou firmou v ČR. Vyjadřuje se tak v souvislosti s plánovanou cestou předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarové Adamové na Tchaj-wan. Ta při oznámení plánu mluvila o možném navázání vzájemné spolupráce právě v oblasti výroby čipů. Pracovní cesta, která je plánovaná již od minulého roku a má se uskutečnit v březnu, má za cíl především rozvoj vzájemných ekonomických vztahů.

Předseda Senátu Vystrčil navštívil Tchaj-wan už na konci roku 2020. Pro kontext se hodí zmínit, že stejnou cestu plánoval již jeho předchůdce Jaroslav Kubera, který však v lednu 2020 náhle zemřel. Cestu tedy vykonal až Miloš Vystrčil, který svou cestu zdůvodňoval mimo jiné tím, že jejím cílem bylo pomoci „podnikatelským kontaktům, rozvoji našeho hospodářství“.

Německý kancléř Olaf Scholz navštívil v listopadu 2022 Čínu, kde jednal s prezidentem Si Ťin-pchingem. Společně s německým kancléřem do Číny letěli i šéfové velkých německých koncernů jako Volkswagen nebo Bosch. Na rozdíl od Miloše Vystrčila Scholz Tchaj-wan pracovně nenavštívil. Pro úplnost ale doplňme, že Tchaj-wan v roce 2019 a 2022 oficiálně navštívili členové německého parlamentu, včetně zástupců vládních stran.

V roce 2021 tchajwanská společnost TSMC, největší světová firma na výrobu čipů, uvedla, že v Německu zvažuje postavit svou první továrnu v Evropě. V únoru 2022 server Taiwan News napsal, že se objevily spekulace, že TSMC místo Německa uvažuje o České republice. Společnost to ale tehdy nepotvrdila, ani nevyvrátila. V červnu 2022 následně zástupci TSMC řekli, že ve spojitosti s výstavbou v Evropě společnost nemá žádné konkrétní plány. K žádnému výraznému pokroku s německou stranou tehdy nedošlo.

V prosinci 2022 poté zahraniční média informovala, že TSMC vede jednání o stavbě závodu v Drážďanech. TSMC tehdy na tyto zprávy reagovala prohlášením, že žádnou možnost nevylučuje, v tuto chvíli ovšem nemá „žádný konkrétní plán“. To, že výstavbu v Evropě TSMC zvažuje, zopakovali zástupci této společnosti i v lednu 2023, k oznámení konečného rozhodnutí prozatím ale nedošlo.

Pro úplnost doplňme, že v únoru 2023 média informovala o záměru tchajwanské vlády vytvořit v Česku centrum pro vývoj čipů. Jednalo by se tak o další potenciální projekt, nikoliv o změnu možného plánu TSMC na vybudování továrny na čipy.

Závěrem shrňme, že Markéta Adamová Pekarová skutečně cestu na Tchaj-wan plánuje, v čemž by navázala na předsedu horní komory Miloše Vystrčila, který zemi navštívil v roce 2020. Je také pravda, že německý kancléř v minulém roce navštívil Čínu.

V případě vybudování továrny na čipy je ovšem situace složitější. Největší výrobce čipů na světě, tchajwanská společnost TSMC, vede jednání o postavení továrny v německých Drážďanech. O této možnosti se poprvé zmínila již v roce 2021, přičemž německý kancléř navštívil Čínu až v roce 2022. Spojování těchto skutečností je tedy poměrně zavádějící. Dodejme, že Tchaj-wan v minulých letech oficiálně navštívili zástupci německého parlamentu. TSMC se navíc také vyslovila, že žádný konkrétní plán pro budování továren na čipy v Evropě (tedy včetně Drážďan) nemá a situace je pouze ve stavu jednání. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Radim Fiala (SPD) debatoval s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09) mj. o její plánované cestě na Tchaj-wan. Z kontextu výroku vyplývá, že Fiala hovoří o oficiální návštěvě německých politických představitelů.

Poslanci německého parlamentu nicméně navštívili v posledních letech Tchaj-wan hned několikrát. V roce 2019 na ostrov vycestovala oficiální delegace parlamentní skupiny Freundeskreis Berlin-Taipei (Přátelé Berlín-Taipei) v čele s Klaus-Peterem Willschem (CDU/CSU). Spolu s ním se návštěvy účastnili např. také poslanci z FDP a z uskupení Spojenectví 90/Zelení. Účelem této cesty bylo posílení vzájemných vztahů mezi parlamenty obou zemí.

Na Taiwan v roce 2019 vycestovala také Daniela Kluckert ze Svobodné demokratické strany (FDP) spolu s jejími spolustraníky. V roce 2022 pak Tchaj-wan navštívila delegace vedená Peterem Heidtem, který je členem stejné strany. Dodejme, že FDP je od roku 2021 součástí vládní koalice kancléře Olafa Scholze.

V roce 2022 cestu na Tchaj-wan podnikli i členové zmíněné parlamentní skupiny. Delegaci, kterou vyslal německý parlament, opět vedl Klaus-Peter Willsch z CDU/CSU. Kromě něj ostrov navštívili i politici ze Sociálnědemokratické strany (SPD), Alternativy pro Německo (AfD) nebo (Die Linke).

Doplňme, že německá delegace parlamentních členů z FDP pak zemi navštívila i na začátku letošního roku. Politici, včetně místopředsedy FDP Johannese Vogela, se při této příležitosti setkali také s prezidentkou Cchaj Jing-wen.

Miloš Zeman se již po zvolení do funkce prezidenta republiky v lednu 2013 ostře vymezil vůči vládě Petra Nečase a vyjádřil se pro předčasné volby. Ty Petr Nečas, jako tehdejší předseda vlády, označil za „ústavní puč“, přičemž podle Zemana měla možnost odvolání vyplývat z „extenzivního výkladu ústavy“.

Dodejme, že čl. 62 písm. a) Ústavy České republiky dává prezidentovi republiky pravomoc jmenovat, ale i odvolat předsedu vlády. K výkladu této části se v dané souvislosti vyjádřili i právníci, podle nichž Ústava bezpodmínečné odvolání premiéra prezidentem neumožňuje. Například ústavní právník Marek Antoš upozorňoval, že Ústavu je nutné číst jako celek, s poukazem na čl. 68 odst. 1, kde se píše, že „vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně“, nikoli tedy prezidentovi. 

Miloš Zeman se nakonec v té době o odvolání Petra Nečase nepokusil. Petr Nečas o několik měsíců později, 17. června 2013, rezignoval sám. Jeho rozhodnutí následovalo po zásahu policie na Úřadu vlády 13. června 2013, kdy byla zadržena jeho blízká spolupracovnice Jana Nagyová. Známý je tento případ jako tzv. kauza Nagyová, do níž byl zapleten také sám Petr Nečas. Později byl obviněn z korupce.

Informace o tom, že by prezident Zeman hrozil v červnu 2013 Petru Nečasovi odvoláním, veřejně dostupné zdroje neobsahují. Podle záznamů v mediálním archivu Newton Media se takováto vyjádření prezidenta v tehdejším tisku neobjevovala.

Petr Nečas tedy v červnu 2013 podal demisi, a to po zásahu policie na Úřadu vlády a zadržení Jany Nagyové. Miloš Zeman po svém zvolení zastával názor, že prezident má možnost odvolat předsedu vlády. V době vládní krize se nicméně o odvolání tehdejšího premiéra Nečase nepokusil, ani jím veřejně nehrozil. Výrok Jaroslava Bašty z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Jaroslav Bašta v předvolební debatě zmiňuje (video, čas 17:20) situaci z roku 2013, kdy Petr Nečas rezignoval na post premiéra. Právě v této spojitosti pak mluví o tom, že podle něj Nečasova vláda měla ve Sněmovně podporu 118 hlasů, zatímco ta nynější má podporu jen 108 poslanců.

Současná vláda

Nynější vláda Petra Fialy požádala o vyslovení důvěry 13. ledna 2022. Pro se vyslovilo 33 ze 34 poslanců ODS (Pavel Staněk byl ze schůze omluven), všichni 4 poslanci za Pirátskou stranu, 23 poslanců KDU-ČSL, 32 poslanců STAN (omluvena byla Hana Naiclerová) a 14 poslanců TOP 09. Dohromady se jedná o 106 poslanců, zbylí 2 vládní poslanci, kteří byli z jednání omluveni, jsou nicméně členy poslaneckých klubů vládních stran. Proti vyslovení důvěry byli poslanci hnutí ANO a SPD.

Nečasova vláda

Vládu Petra Nečase, která se skládala (.pdf) z ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, jmenoval tehdejší prezident Václav Klaus v červenci 2010. O důvěru následně požádala Poslaneckou sněmovnu 10. srpna 2010. Z tehdejších poslanců se pro důvěru vyslovili všichni poslanci ODS (53 hlasů), TOP 09 (41 hlasů) a Věcí veřejných (24 hlasů). Proti důvěře se vyslovili poslanci KSČM a ČSSD. Nečasův kabinet se tak v té době opíral o 118 hlasů.

Tato podpora ovšem nezůstala konstantní po celou dobu vlády. Po odchodu části poslanců z Věcí veřejných, kteří později založili stranu LIDEM, a po vypovězení koaliční smlouvy se v dubnu 2012 při hlasování o důvěře vládě zmenšila vládní většina na 105 hlasů. Věci veřejné v Nečasově kabinetu nahradilo LIDEM.

V lednu 2013 při hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolala ČSSD kvůli Nečasovu podpisu pod amnestií Václava Klause, vládu podpořilo 97 ze 189 přítomných poslanců. Jednalo se o všech 49 přítomných členů ODS, 37 členů TOP 09 a také 11 bývalých poslanců Věcí veřejných a ODS. Dalších 5 poslanců ODS a TOP 09 tehdy nebylo přítomných, s jejich hlasy by mohla mít vláda podporu 102 poslanců. Pro úplnost doplňme, že i kdyby vládu podpořili další 4 nezařazení poslanci, kteří tehdy byli omluveni nebo nehlasovali, a kteří byli dříve členy VV (Milan Šťovíček, Kristýna Kočí) nebo ODS (Radim Fiala, Roman Pekárek), jednalo by se nanejvýš o 106 poslanců.

Doplňme, že v červnu 2013 se po razii na Úřadu vlády, kdy policie zadržela např. Nečasovu spolupracovnici Janu Nagyovou, pokusila opoziční ČSSD vyvolat hlasování o nedůvěře. K tomu už ale nedošlo, protože se část ODS postavila proti Petru Nečasovi, který se v reakci na to rozhodl podat demisi.

Závěr

Je pravda, že současné vládní strany mají dohromady 108 poslanců. Při hlasování o vyslovení důvěry podpořilo kabinet Petra Fialy všech 106 přítomných poslanců vládních stran. V roce 2013, o kterém Jaroslav Bašta ve spojitosti s vládní krizí a demisí Petra Nečase mluví, už Nečasův kabinet neměl podporu 118 poslanců, jako tomu bylo na začátku mandátu v roce 2010. V dubnu 2012 ji při hlasování o důvěře podpořilo jen 105 poslanců, což je méně než počet poslanců nynějšího Fialova kabinetu. Podporu výrazně nižší než 118 poslanců měla vláda Petra Nečase i při hlasování v lednu 2013. Z těchto důvodů proto výrok Jaroslava Bašty hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Jaroslav Bašta (SPD) hovoří o podzimu 2021, kdy byl prezident Miloš Zeman hospitalizován kvůli komplikacím souvisejícím s jeho chronickým onemocněním.

Nejprve uveďme, že Miloš Zeman byl převezen do Ústřední vojenské nemocnice 10. října 2021 (tedy den po skončení voleb do Poslanecké sněmovny). V krátkém čase se jednalo o Zemanovu druhou hospitalizaci.

Senátor a tehdejší předseda Stálé komise Senátu pro ústavu Zdeněk Hraba (nyní nestr. za STAN) již 11. října 2021 avizoval, že se tato komise sejde, aby kvůli zdravotnímu stavu prezidenta Zemana vyřešila další postup. Hospitalizace prezidenta Zemana totiž tehdy vyvolala otázky ohledně jmenování nové vlády.

Senátní komise pro Ústavu podpořila 19. října 2021 aktivaci ústavního článku 66, kterým by byl prezident dočasně zbaven některých pravomocí. Tyto pravomoci by se převedly do rukou premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny.

Senát nicméně článek 66 nakonec neaktivoval a jeho aktivaci podmínil případným zhoršením zdravotního stavu Miloše Zemana.

Prezident Zeman v únoru 2022 označil toto jednání Senátu za pokus o puč. Jmenovitě přitom zmínil předsedu Senátu Miloše Vystrčila a senátora Pavla Fischera. Zmiňme, že Miloš Vystrčil nařčení odmítl s odůvodněním, že pouze dodržoval Ústavu. Podobně se tehdy vyjádřil i Pavel Fischer, který uvedl, že kroky horní komory představovaly ústavní kontrolu. Oba zmínění senátoři se také hájili tím, že jejich postup plynul z nedostatku informací o zdravotním stavu prezidenta.

Miloš Zeman tedy skutečně obvinil některé senátory – konkrétně předsedu horní komory Miloše Vystrčila a senátora Pavla Fischera – z pokusu o puč. Stalo se tak kvůli úvaze Senátu aktivovat článek 66 Ústavy, který by v době Zemanovy hospitalizace dočasně převedl prezidentovy pravomoci na ostatní ústavní činitele. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že zde Jan Hrnčíř reaguje na otázku, která se týkala projednávání novely zákona o státním rozpočtu, jejímž prostřednictvím chce vláda navýšit schodek rozpočtu na letošní rok. Ve své odpovědi Hrnčíř zmiňuje, že je nově navrhovaný deficit příliš vysoký, zvláště s ohledem k tomu, že stát díky inflaci vybere „oproti předpokladu asi o 127 miliard navíc“. Dle Hrnčířova vyjádření se přitom jedná o „peníze, se kterými na začátku roku vláda nemohla ještě počítat”.

Na začátku letošního roku hospodařilo Česko v rozpočtovém provizoriu a v Poslanecké sněmovně ležel návrh rozpočtu připraveného předchozí vládou Andreje Babiše. Nová vláda Petra Fialy jej ale odmítla, proto v průběhu ledna připravovalo Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury nový návrh rozpočtu. Ten byl Poslanecké sněmovně předložen v únoru a v platnost vstoupil v polovině března.

Odhady, že stát vybere na daních (včetně pojistného na sociální zabezpečení) zhruba o 100 miliard korun více, než s čím počítal schválený rozpočet, se v médiích objevily např. v květnu. Svůj model, který předpovídal nárůst těchto příjmů konkrétně o 97 miliard, tehdy zveřejnily Seznam Zprávy. Vyjádření o tom, že by díky inflaci mělo dojít k navýšení příjmů státního rozpočtu přibližně o 100 mld. Kč, v květnu zaznívaly také z řad z opozice, například od exministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) či předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, jehož výrok jsme na základě tehdejších predikcí označili jako pravdivý.

Doplňme, že vláda Petra Fialy při schvalování původní verze státního rozpočtu vycházela (.pdf, str. 2) z lednové makroekonomické predikce (.pdf), která předpokládala průměrnou míru inflace za rok 2022 8,5 %. Ministerstvo financí ale od té doby postupně upravovalo své predikce míry inflace. V dubnu (.pdf) tak předpokládalo, že průměrná roční míra inflace letos dosáhne 12,3 %, poslední predikce (.pdf) z 19. srpna již počítá s nárůstem na 16,2 %.

Co se týče přímo částky 127 miliard, kterou ve výroku zmiňuje Jan Hrnčíř, jako „inflační příjmy“ státu, tak o té mluvila bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Na konci července, tedy několik dní poté, co vláda zveřejnila návrh na změnu rozpočtu, Alena Schillerová hovořila konkrétně o „127,2 miliardách Kč“. Tato částka přesně odpovídá rozdílu v plánovaných příjmech mezi rozpočtem na rok 2022 (.pdf, str. 5), který již v listopadu 2021 předložila tehdejší vláda Andreje Babiše, a plánovanými příjmy (.pdf, str. 2) z nynější verze návrhu novely rozpočtu.

Pokud bychom ale srovnali výši příjmů ve vládou Petra Fialy schváleném návrhu (.pdf, str. 5) rozpočtu ze začátku roku s aktuálním návrhem (.pdf, str. 2) rozpočtové novely, zjistíme, že očekávané příjmy se navýšily „jen“ o 65 mld. Kč. Co se týče srovnání jen daňových příjmů (včetně započítání pojistného na sociální zabezpečení), činí rozdíl mezi původním schváleným rozpočtem (.pdf, str. 5) a nově navrženou verzí (.pdf, str. 2) 50,6 miliard Kč.

Jan Hrnčíř tedy uvádí částku, odpovídající rozdílu v příjmech mezi nynějším návrhem novely státního rozpočtu a návrhem Babišovy vlády z listopadu 2021. V současnosti vláda skutečně pracuje s příjmy o 127 miliard Kč vyššími, než kolik uváděl návrh rozpočtu na začátku roku. Vláda Petra Fialy je tehdy opravdu nemohla vzhledem k vývoji inflace očekávat. Jan Hrnčíř nicméně opomíjí to, že Fialova vláda na začátku roku 2022 připravovala vlastní rozpočet na letošní rok a jejím výchozím „předpokladem“ tak zjevně nebyl neschválený návrh předchozí vlády. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Z kontextu výroku vyplývá, že poslanec Jan Hrnčíř hovoří o navrhované novelizaci státního rozpočtu na rok 2022. Vláda 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci které navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard korun na celkových 330 miliard. (.pdf, str. 1). 

Návrh novely rozpočtu předložila vláda Poslanecké sněmovně 17. srpna 2022. Sněmovna pak návrh 18. října, tedy den po odvysílání rozhovoru s poslancem Hrnčířem, schválila. Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun. 

První z pozměňovacích návrhů podal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Ten navrhl zvýšit schodek o sedm miliard korun (.docx, str. 2), které by měly být využity na sociální výdaje, jako je nemocenské pojištění, dávky v hmotné nouzi, příspěvky na péči, podpora v nezaměstnanosti či dávky sociální podpory a pěstounské péče.

Druhý pozměňovací návrh (.docx) pak předložili poslanec a předseda hospodářského výboru Ivan Adamec (ODS) spolu s poslancem Tomášem Müllerem (STAN), kteří navrhli dodatečné zvýšení deficitu o dalších 38 miliard korun (str. 2). Tyto státní výdaje podle nich mají pomoci domácnostem a firmám s vysokými cenami energií.

Sněmovna oba pozměňovací návrhy 18. října schválila. Pro návrh Mariana Jurečky se vyslovilo 156 poslanců, pro návrh Ivana Adamce a Tomáše Müllera pak hlasovalo 157 poslanců. 

Na závěr doplňme, že Sněmovna sice návrhy schválila až den po konání rozhovoru s poslancem Hrnčířem, ale předloženy byly již ke konci září. V době konání rozhovoru tedy navrhovaný schodek státního rozpočtu na letošní rok i s těmito pozměňovacími návrhy skutečně činil 375 miliard korun. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Hrnčíř (SPD) ve svém výroku hovoří o povinných výdajích státu, které se také nazývají mandatorní výdaje. Jedná se o výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat (.pdf, str. 22) dle zákona. Do mandatorních výdajů patří např. dávky důchodového pojištění, nemocenského pojištění či sociální dávky. Další položkou jsou tzv. kvazimandatorní výdaje, které nejsou stanoveny přímo zákonem, ale jsou rovněž nezbytné pro chod státu. Do těchto výdajů se řadí např. platy státních zaměstnanců nebo výdaje na obranu.

Jan Hrnčíř mandatorní výdaje zmiňuje ve spojitosti s rozpočtovým schodkem a strukturou státního rozpočtu. V rozhovoru mj. upozorňuje na to, že vzhledem k výši povinných výdajů má stát při sestavování rozpočtu omezený „manévrovací prostor“. Jan Hrnčíř téma mandatorních výdajů rozebíral už 29. září v Poslanecké sněmovně, dle jeho slov „je nutné snížit mandatorní výdaje“, řešení pak vidí v zeštíhlení státního aparátu. 

Následující graf ukazuje poměr celkových příjmů státního rozpočtu a mandatorních + kvazimandatorních výdajů v jednotlivých letech. 

Zdroj: 2016 až 2019 (.pdf, str. 11, 19); 2020 až 2023 (.pdf, str. 12, 22)

Upřesněme, že v případě let 2016 až 2021 data vychází ze skutečného stavu na konci daného roku, jak je popisuje dokumentace Ministerstva financí. V případě let 2022 a 2023 čísla pocházejí z návrhů státních rozpočtů. 

Původní schválený návrh rozpočtu pro rok 2022 počítal s příjmy 1,613 bilionu korun a povinnými výdaji 1,424 bilionu. Hodnota povinných výdajů by v tomto případě odpovídala přibližně 88 % příjmů. Později předložená novela pracuje s příjmy ve výši 1,678 bilionu Kč (.pdf, str. 49). Výši mandatorních a kvazimandatorních výdajů nelze z dokumentace přesně určit. Předložená novelizace nicméně počítá s navýšením všech výdajů o celkovou částku 115 mld. korun. Pozměňovací návrhy (.pdf) vládních poslanců, konkrétně Ivana Adamce (.docx) a Mariana Jurečky (.docx), pak doporučily zvýšit výdaje o dalších dohromady 45 miliard. 18. října pak Sněmovna podle očekávání tyto návrhy schválila, čímž došlo k navýšení výdajů oproti původnímu rozpočtu o 160 miliard korun. 

V případě, že by všechny tyto prostředky, či jejich většina, představovaly povinné výdaje, narostla by jejich výše z původně schválených 1,424 bilionu (.pdf, str. 23) na 1,584 bilionu korun. Celkově tedy na přibližně 94 % příjmů státního rozpočtu.

Pro rok 2023 Ministerstvo financí počítá s příjmy státního rozpočtu 1928,0 mld. Kč. Povinné výdaje by měly ve stejném roce podle předloženého návrhu rozpočtu dosáhnout (.pdf, str. 22) 1 629,7 mld. Kč. V procentuálním vyjádření se tedy očekává poměr mezi příjmy a mandatorními výdaji 85 %. Uveďme, že návrh rozpočtu na rok 2023 začali poslanci projednávat až 26. října a podle informací na webu Poslanecké sněmovny k němu ještě nebyly např. podány pozměňovací návrhy.

Opozice, ale např. také Výbor pro rozpočtové prognózy, kritizuje (.pdf) návrh státního rozpočtu na rok 2023 kvůli tomu, že obsahuje plánované příjmy, které zatím nemají oporu v platné legislativě. Zmiňovaný výbor např. 14. října 2022 uvedl, že Ministerstvo financí v rozporu s běžným procesem přípravy státního rozpočtu zahrnulo do návrhu 100miliardový příjem z tzv. windfall tax (daně z neočekávaných příjmů z výroby elektřiny). I pokud bychom s těmito rozpočtovými příjmy nepočítali, podíl mandatorních výdajů na příjmech by se zvýšil jen na 89 %.

Na závěr shrňme, že pokud by všechny výdaje, o které je po schválení novely zvýšen schodek rozpočtu na rok 2022, byly výdaji povinnými, představovala by jejich hodnota skutečně přibližně 94 % hodnoty příjmů státu. Nicméně kvůli absenci podrobnějšího přehledu nelze toto tvrzení potvrdit ani vyvrátit. Dle návrhu rozpočtu na rok 2023 však mají mandatorní a kvazimandatorní výdaje státu představovat částku rovnou 85 % příjmů rozpočtu, nikoli 97 %, jak uvádí Jan Hrnčíř. Poměr povinných výdajů k příjmům státního rozpočtu by se tak měl v příštím roce naopak snížit. Jelikož poslanec Hrnčíř navíc nijak nenaznačuje, že by vycházel z jiných zdrojů než veřejně dostupných rozpočtových materiálů, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Koalice SPOLU již před sněmovními volbami v roce 2021 prosazovala snížení počtu státních úředníků. Konkrétně se mělo jednat o snížení o 13 %, jak SPOLU uvádělo i ve svém volebním programu (.pdf, str. 45). Zde také zmiňovalo, že prosazuje digitalizaci a elektronizaci státní správy.

Koalice PirSTAN poté ve svém programu (.pdf, str. 152–153) uváděla, že státní správa „bude skutečně profesionální, stabilní, odpolitizovaná, a přitom štíhlá a pružná“ a že „snižování počtu úředníků nebude chaotické, ale podepřené daty“. Piráti a STAN také prosazovali digitalizaci státní správy (.pdf, str. 73–74), kromě jiného například slibovali, že Česká republika v digitalizaci dožene „Estonsko, Dánsko či Velkou Británii“.

Také přímo v programovém prohlášení vlády ze 7. ledna 2022 se zeštíhlení státní správy zmiňuje. V části „Veřejná správa“ se konkrétně píše: „Na základě inventury všech agend státu do konce roku 2022 představíme konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst.“ 

Další zmínku najdeme v části s názvem „Moderní státní správa“ (.pdf, str. 4), kde vládní koalice uvádí, že státní správa musí být „moderní, štíhlá a pružná“. Zároveň se zde kabinet Petra Fialy zavázal, že se zasadí, „aby úředníci více využívali a zpřístupňovali data a jejich práce měla vždy ve svém středu občana“.

Digitalizaci se pak věnuje celá jedna kapitola programového prohlášení vlády. V ní kabinet například zmiňuje, že „sjednocení a digitalizace procesů státu jsou cestou k přátelštější, efektivnější a levnější státní správě. Naučíme stát fungovat efektivně s využitím všech moderních technologií“.

Předvolební koalice SPOLU a PirSTAN ve svých programech tedy slibovaly zeštíhlení státní správy i její digitalizaci. K obdobným krokům se pak ve svém programovém prohlášení zavázala i z těchto předvolebních koalic složená vláda Petra Fialy složená. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako pravdivý.

Zatímco v roce 2022 počítal (.pdf, sešit B, str. 29) státní rozpočet s 488 879 místy pro státní zaměstnance, příští rok jich má být téměř o osm tisíc více (.pdf, sešit B, str. 27). Konkrétně má počet státních zaměstnanců vzrůst o 7 961 míst. Upřesněme, že se jedná o množství míst přepočtené (str. 28) na plné pracovní úvazky. Reálný počet státních zaměstnanců ale může být nižší, protože ne všechna místa musí být obsazena.

Nejvíce nových lidí zaměstnají školy, v tomto sektoru má přibýt přes šest tisíc nových státních zaměstnanců (.pdf, sešit B, str. 34). Nepůjde jen o učitele, ale také o osoby zajišťující úklid nebo vaření obědů. Ministr školství Vladimír Balaš (STAN) to zdůvodňuje nárůstem počtu dětí na školách – podle něj jich každoročně přibude 23 tisíc.

Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf), který vláda schválila na konci letošního září, počítá také s více než tisícovkou nových vojáků a se stovkami nových policistů a hasičů. Ubýt má naopak státních úředníků, a to zejména z Ministerstva financí a Ministerstva zdravotnictví. Počet tabulkových míst v resortu financí se má snížit o 360, ve zdravotnictví pak bude o přibližně 300 úřednických míst méně.

Zdroje dat v grafu: Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 29), 2019, 2017 a 2013 (vše .pdf, sešit B, str. 41).

Pro úplnost doplňme, že skutečné počty míst jsou obvykle nižší než ty, s nimiž počítají jednotlivé státní rozpočty. Informace o skutečném počtu státních zaměstnanců v roce 2022 nicméně ještě nejsou dostupné, v rámci našeho odůvodnění proto vycházíme ze srovnání počtu míst, která uvádějí státní rozpočty na roky 2022 a 2023.